90 km
Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední
Radčice-Malesice-Chotíkov-Kůští-Čemíny-Všeruby-Radimovice-Klenovice-Podmokly-Úněšov-Číhaná-Budeč-Pláň-Štipoklasy-Vojtěšín-Melchiorova Huť-Hubenov-Horní Bělá-Tlucná-Tatiná-Žilov-Ledce-Košutka-Bory
Po dlouhé pauze způsobené dovolenou v Norsku jsem se těšil na kolo jako malej, zrovna ale moc nepřálo počasí, teplota se převalovala mezi 13 a 14 stupni a lenost o sobě dala vědět, nakonec jsem ale po obědě přecijen vyrazil na severní Plzeňsko. Cesty mě zavedly přes Radčice do Malesic. Tam jsem odbočil vpravo po silnici na Chotíkov a v zatáčce na konci vsi co to nevidim...zbrusu nová silnice. V to už snad ani nikdo nedoufal, dlouhá léta se tam jezdilo po tankodromu a musim říct, že teď je od vsi ke vsi krásná silnička, což je moc příjemný:) Původně jsem chtěl jet z Chotíkova do Příšova, ale pak jsem se rozhod pro mnohem hezčí cestu po červené přes takovou zapomenutou vesničku Kůští a lesem do Čemín, kde jsem si chtěl zkrátit cestu a ušetřit kopec, ale podle mapy to neni možný, takže jsem sjel do Čemín, kousek stoupal po silnici k Nové Hospodě a pak odbočil mírně vlevo, kde podle podkladů měla být jasná cesta vedoucí směrem k Všerubům...no jak už to tak bývá, několikrát jsem se ztratil, protože cesty zarůstají, zatímco jiné, které projedou několikrát za rok traktory, ale vedou jen doprostřed pole, se stávají výraznějšími a tak málokdy odolam se po nich nevydat. A pak si vždycky nadávam, když mam na kolem nabalený kila bahna. Měl jsem pořád stoupat až na jakýsi vrchol (Smolný vrch) a tak jsem měl aspoň dvě indicie, podle kterých se řídit...přibližný směr a pořád dokopce, pokud to půjde. Skutečnost mapě příliš neodpovídala, ale i v tom je kouzlo bikování:) Nakonec jsem narazil na podezřele velkou cestu, od které byl slyšet hlavní tah na Vary...Vedla bohužel kolmo na směr, který jsem potřeboval,ale vydal jsem se správně doprava a cesta se zakrátko stočila, načež jsem vyjel přímo u odbočky na Všeruby. To jsem tedy měl radost, vůbec jsem nečekal, že vyjedu s přesností na centimetry. Sjel jsem tedy do Všerub a pokračoval na milionářké Radimovice (tentokrát nedaleko od cesty u pole parkoval vrtulník). Pamatuval jsem si můj celkem nedávný výlet po tamějším okolí, snad dokonce letos na jaře a nestačil jsem valit bulvy, jak se to tam proměnilo, místo rozježděné cesty na pomezí pole a lesa zpěvněná asfalto-štěrková cesta vedoucí směrem na Zahrádku. Příště určitě vyzkoušim, tentokrát jsem chtěl dojet do Únešova. Sjezd do Radimovic se také změnil, míň nápadně a ne vlivem člověka, ale vody. Brutální balvany, které drželo pár zrnek písku v prudky sjezdu odhraničené hlubokými koryty od slejváků, tedy ideální terén na rozsekávku. Ta mě naštěstí minula, projel jsem si brod a už jsem se blížil k zástavbě. Bohužel! Stává se mi to poslední dobou stále šastějš, že dřívější oblíbené cesty jsou nyní neprůjezdné z jednoho pro mě nepochopitelného důvodu...někdo skoupí pozemek a dá tam závoru, plot nebo jinou zábranu a je pak pruďas, když to člověk přelejzá. To je příklad naprostý demence, zvlášť, když cesta slouží jako turistická stezka. Tohle mě vždy přivádí do varu. Chvíli jsem se rozpakoval, že budu přeslušnej a zeptam se velectěného panstva, zdy můžu vstoupit na posvátnou půdu, ale nakonec jsem tam vjel, páč jsem neznal žádnou objízdnou trasu, kterou bych stejně jel s krajní nechutí, jestli vůbec nějaká existuje. Takovej příklad nejvíce bijící do očí je například po cestě z Plzence do Sedlce, ale tam se to dá zatim aspoň objet po louce. No ale abysme se vrátili k radostem cyklistiky...dojel jsem do Klenovic, kde jsem jel řekl bych podle mapy, ale dojel jsem úplně jinam, než jsem potřeboval. Tentokrát jsem si myslel, že vyzraju na ty pseudo cesty, co končí v poli a vydal jsem se po "skutečné", vyznačené v mapě, že vede do Podmokel. Tak jsem se ještě vrátil a najel na tu supersprávnou...hm, asi po sto metrech se stáčela zpátky, takže jsem se vydal po spíš fiktivní cestě..spíš proluce, kde asi jednou, dvakrát jen někdo na čtyřkolce. ALe dojel jsem podmáčenou půdou a vysokou trávou k nějaké opuštěné osadě, odkud to vypadalo, že vede slušná cesta přes potok směrem, kterej potřebuju...další omyl, vrátil jsem se na tu cestu, kterou jsem opustil, že skončí v poli, ale nekončila...teda asi tak dva kilometry se po ní dao jet bez problému, pak až končila v poli. opravdu k nasrání. Jediný štěstí bylo, že pole nebylo rozbahněné a použitelné k jízdě k naštěstí asi tak 300 m vzdálené asfaltce, příjezdové cestě do Podmokel. Což byl a mimochodem úplně divná vesnice...jak někde v pohraničí, všude klid, až mrtvo, kozy na stráni, starý sešlý domky, nečekal jsem takovej ráz obce asi 30 km od Plzně. Mimochodem zvláště v tomto úseku digitální mapa hrubě neodpovídá tomu, kudy jsem jel, to mi dost mrzí, páč to vypadá, že jsem jel po silnici, zatimco jsem se trápil na převod 2/4 mírně do kopce nekdě po poli a v lese. Navíc pak ani nesedí kilometry. Každopádně jsem se pak rozhod pro delší variantu cesty a tak jsem vyrazil podle oka směr Úněšov. Musel jsem přejet stavbu ropovodu či co to má bejt a vyjel jsem přímo u benzinky před Úněšov, dneska mi tyhle cesty na slepo skutečně vycházely:) Ve vsi jsem dal krátkou přestávku na svačinu, ale abych nevychladnul, zas jsem pokračoval, asi kilometr po hlavní, než jsem uhnul na Číhanou, odku už vedla moc hezká silnice působící spíš jako cyklostezka (bez aut, upravená, bez děr) do Budče, kde skončila ta pěkná cesta a pokračoval tankodrom drsnej i na kolo. Takto jsem pohodově ale proti větru dojel do Pláně a pokračoval do táhlého kopce na Štipoklasy. Překřižoval jsem hlavní tam na Karlovy Vary a pokračoval po modré turistické, na kterou jsem se dnes nejvíc těšil. A skutečně, okolí i pustiny (pusté lidu) připomínaly Krušné hory. Tak jsem jel krásnou přírodou nejdřív po hrubé asfaltce, pak po lesních cestách a míjel malé vesničky, rekreační středisko v Melchiorově huti a spoustu menších cest a cestiček, které přímo vyzývaly k prozkoumání. Cesta byla dobře značená musim říct, protože ani já jsem ji neztratil, ačkoliv se leckde dalo jet dost rychle a to se pak značky sledujou blbě. Udělal jsem jen jednu odbočku, respektive alternativu a to kousek za Melchiorkou jsem jel po silnici místo po modré, která se ne chvíli odpojila, pak jsme se ale sešli a možná 10 kilometrů brázdili lesy se spoustou srnek, až jsme se vyloupli před Hubenovem, kde jsem se musel opět "přebrodit" přes bahniště od stavby onoho ropovodu. Zbytek cesty už byl po silničkách. Horní Bělá, Tlucná, Tatiná, ty jsem míjel snad i s větrem v zádech. Dorazil jsem do Ledců a už se mi nechtělo přes Krkavec, tak jsem jel po silnici na Košutku. Sídliště jsem objel zprava po kraji lesa a napojil se na sjezd u Košuteckého jezírka a sjížděl až k mostu Gen. Pattona a dál přes centrum a po silnici k zimáku, jelikož stezka bez aut podél řeky je neustále zavřená kvůli přestavbě mostu pro železniční koridor. Celkem unavenej a hladovej (ani jsem se nestavil na jednoho kamarádskýho cheese) jsem dorazil domů. Průměr jen 20,59. Ztratil jsem hodně na těch polích a v lesích před Všerubama, kde bylo tolik kořenů, že se skoro nedalo jet a jistil to převod 1/3. Nicméně výlet moc pěknej a ani to počasí nakonec nebylo tak zlý, jen to chtělo jet v tempu a nikde se na dlouho nezastavovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat