105 km
Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední
Radobyčice-Útušice-Robčice-Vysoká-Snopoušovy-Krasavce-Kucíny-Radkovice-Loupensko-Stropčice-Kaliště-Třebýcinka-Švihov-Ježovy-Biřkov-Soběkury-Lažany-Líšina-Stod-Kotovice-Zbůch-Líně-Valcha
Po těch minivýletech jsem se rozhod konečně pro nějakej výlet, kterej je spíš maxi: cílem jsem určil Švihov a vyrazil jsem přes Radobyčice. Za Radobyčicema už jsem měl vyhlídnutou cestu, kterou jsem chtěl zkusit (a není v mapě). Takže do Útušic jsem nejel po silnici, ale podél řeky, stačí zahnout v Radobyčicích z hlavní doleva na výjezdu, kolem novejch řadovejch domků a tam už to člověka svede kolem chatek k řece, chvíli se to tam klikatí, projede se kolem lanovek přes řeku pro chatky, který jsou na druhym břehu a já tedy vyjel po údržbářské cestě nahoru na most přes dálnici, ale příště jsem přesvědčenej, že bych moh podjet dálnici a vyklubat se rovnou v Útušicích nebo Štěnovicích. Dál jsem jel do Robčic, ne přes centrum, ale zkratkou k cestě na Vysokou, kde jsem měl konečně aktuální mapu, ale ani ta mi nepomohla, fakt je to tam nějaký prokletý, bloudil jsem tam nějmíň půl hodiny, to správnou cestu prostě neumim trefit nikdy:/ Ale výjezd na Snopoušovy jsem trefil, přejel přes novej mostek (od 2002 tam byl provizorní skládací) A pokračoval mezi polema proti hodně silnýmu větru, kterej jsem se pro dnešek rozhod morálně překonat, do Krasavců, tam jsem se napojil na červenou a valil na Kucíny, Radkovice a tam jsem se napojil na takovou horší a po nedávných deštích vymletou lesní a začal stoupat na Skálu, zříceninu hradu…
Stoupák hodně slušnej, vyzkoušel jsem nejlehčí převody a celkem zanedlouho jsem dorazil ke zřícenině, kde bylo asi 10 paintballistů, tak jsem si s chlebem v ruce prošel zbytky hradních věží na skála, celkem slušná vejška, a pokračoval dál. Cestou na mezi zrovínka rostly maliny a už jsem myslel, že se od nich neutrhnu. Překonal jsem chutě a sjel do Loupenska. Pokračoval jsem stále po červené turistické, ale opět do kopce, ale po slušný cestě kolem přírodního parku s pár skalkama. Vystoupal jsem ke zlomu a pak poměrně dlouho sjížděl lesem, nikde nikdo, dalo se to valit:) Tak jsem sjel až do Stropčic téměř neviditelnou cestičkou, promotal se spící vesničkou a na konci jsem zjistil, že se tam koná pouť, velice skromná řekl bych, asi tak pět lidí i s kolotočářema. Nebylo času nazbyt, tak jsem jel dál, nečekaje odbočku do lesa a celkem brutální podmáčenou zarostlou cestu do Kaliště. Zvláštní, že do téhle vesničky přijedu vždy odjinud a vždy koukam, jak jsem se tam vzal, nicméně už ji mam pevně zapsanou v mysli, jelikož je v neskutečnym svahu...kterej neomylně jezdim nahoru. A tenhle kopec nekončil ani zdaleka s vesnicí, nýbrž pokračoval až do nevidim. Naštěstí i to se nakonec přiblížilo a rádoby asfltakou se sjíždělo do Třebýcinky, jenže cesta byla horší než lepší, teda spíš abych řek pravdu hodně špatná, rozbitá, často s překvapivýma děrama, takže slušný rázy do rukou. Navíc nepřehledný zatáčky zarostlý křovím. Nicméně zjevně používaná jen občasně zemědělskou technikou. Při tomto sjezdu se mi taky poprve otevřel výhled na Šumavu, kde se to pekelně černalo. S tim se však nedalo nic dělat, uháněl jsem dál do Švihova po turistické, která však vedla z Třebýcinky po málo frekventované silničce, zato však ještě přes jeden horizont, kterej byl psychicky velmi nepříjemnej. Čekal jsem, že se aspoň pěkně svezu do Švihova a taky že tam byl slušnej kopeček dolu, jenže vítr natolik zesílil, že jsem měl pocit, že mě nepustí dál:/ Rychle jsem si objel hrad, mimochodem krásný okolí na procházku, i když ne zrovna v tomto podnebí. Co si budem nalhávat, měl jsem vítr z toho, co se čim dál tim víc blížilo ze západu a hrozilo temnotou a padajícími větvemi. Naštěstí jsem jel směrem od toho na Mezihoří, kde jsem cestou do kopce schytal pár kapek a do jel do Ježov, kde už bylo jasnější, že se tomu snad uhnu. Každopádně jsem se vydal po zelené do lesa, takže už jsem ani neměl výhled, co se děje za mnou. Hned se mi samozřejmě povedlo ztratit značku, páč mi nebavilo na každý asi ze sta křižovatek cest a cestiček zastavovat a hledat jestli ma odbočit tu nebo onu a značky mi byly skrytovány. Nakonec jsem jel kus dobře po zelené a už ani nevim, kde jsem ji ztratil, nebo spíš kde zelené ztratila cestu. Po zkušenostech jsem se chtěl za každou cenu vyhnout polím, což se mi naštěstí povedlo, ačkoliv jsem bloudil mezi rybníky a loukami. Nakonec jsem se dostal na příjezdovou cestu k nějaké vodárně a po silnici dojel do Biřkova. Přes další vrchol pro jistotu jsem dojel do Roupova, kde jsem se vydal na Otěšice, kam jsem však nedojel. Naopak jsem odbočil na sever, na Plzeň. Jak jsem tak stoupal před Soběkurama, viděl jsem, jak to za mnou nevypadá vůbec dobře, adrenalin mi do žil vlily především už i vetší padající větvě při poryvech větru. A měl jsem ho v zádech, takže to krásně svištělo. Do Soběkur už jsem dojížděl za lehkého deště, ale tam už vim o krásnym autobusovym přístřešku, kterej jsem už dřív použil. I tentokrát mě zachránil, naštěstí se déšť rychle přehnal a já se tak rozhod udělat si ještě trochu kolečko, abych nejel přímo do Plzně po až moc známejch cestách. Vlastně je to s podivem, ale od křižovatky v Soběkurech jsem to kolem tamějšího koupaliště neznal. Cestu jsem jakž takž trefil, odsejpala rychle, jen párkrát jsem musel vyndat mapu. Cesta byla písčitá a trochu kamenitá, ale jelo se po ní dobře. Tam někde u prostřed lesa jsem se napojil opět na zelenou turistickou, odkud už jsem to znal...teda spíš asi dvakrát jel, ne že bych věděl z hlavy kudy kam. ALe do Dolních Lažan jsem dojel a cesta byla jasná-směr Horní Lažany, pod Křížový vrch a do Stoda. Jenže nic není jasné tak, jak se zdá, sjel jsem doleva předčasně a pak už mi bylo jasné, že jedu špatně, ale na druhou stranu nejelo se mi špatně, tak jsem touhle už známou cestou z předešlých výletů dorazil do Lelova, odkud už jsem zamířil po silnici do Stoda. A protože jsem měl akutní nedostatek tekutin a sladkostí, stavěl jsem se na náměstí na Řízný citron, nanuk a vodu, krásně jsem si odpočinul a vyrazil na poslední část trasy...do Kotovic, Hoříkovic, Týnce, Zbůchu a dál klasikou po cyklostezce přes Červený Újezd, Líně a lesem na Valchu, kde jsem tentokrát zkusil zkratku rovnou ke křižovatce...to přímo nevyšlo, ale trochu jsem si cestu přecijenom zkrátil...měl jsem aspoň radost, že nejezdim slepě známýma cestama, přehlížejíc nové, atraktivní možnosti;) Z Valchy jsem už jel notoricky známou cestou kolem přehrady.
Tentokrát tedy víc než dost slušnej výlet, 105 km, průměrná 20,38. Velká část byla lesama a mimo silnice, takže spokojenost veliká a taky konečně štěstí, že jsem nezmok jak slepice:)) Za zmínku nepochybně stojí taky převýšení více jak 1800!
 |
| Hrad Švihov |
 |
| Zřícenina hradu Skála |
 |
| Nápory větru cloumající s kolem |
Žádné komentáře:
Okomentovat