105 km
Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká
Losiná-Chouzovy-Vlčtejn-Zdemyslice-Blovice-Struhaře-Ovčín-Nechanice-Nové Mitrovice-Třemšín-Borovno-Číčov-Lučiště-Záluží-Těnovice-Lipnice-Milínov-Šťáhlavice-Šťáhlavy-Star Plzenec-Koterov-Doudlevce-Bory
Po nešťastnym tejdnu, kterej byl promarněnej servisováním kola a shlukem společenskejch akcí o víkendu, jsem se konečně opět dostal na kolo, nehleděl jsem na tropické teploty a vyjel jsem si do Brd přes Losinou, kde jsem se rovnou napojil na červenou turistickou a jež mě dovedla po pár kilometrech hezky loukama a lesama na rozcestí s modrou u Nebílovskýho Borku. Za chvilku jsem vyjel z lesa a polilo mě v září nevídané dusno sálající z pole, aspoň, že větřík mírně pofukoval a já uháněl dál na Chouzovy a stoupal do Vlčtejna. Kouknul jsem tam na zříceninu, ale pouze zvenčí, neboť dveře dovnitř byly zavřené. Pokračoval jsem tedy krásnym sjezdem (70km/h) do Zdemyslic, kde jsem odbočil vpravo těsně za kolejemi. Napojil jsem se na silničku na Seč, ale za chvilku v Podhájí u nové vilky jsem se zas vydal do kopce doleva stále po modré. K Blovicím jsem pak kousek sjížděl, projel jsem je. Mimochodem je tu pouť asi celej rok, projížděl jsem tu za poslední dvě sezony třikrát a snad pokaždý tam byla...nebo jestli se umim takhle trefit? Každopádně tam jsem měl trefit červenou turistickou, což se mi nepovedlo, takže jsem projel celý město. Aspoň jsem ale viděl zámek a park, krásně opravený:) A jel jsem po silnici na Poříčí, než jsem se dostal na tu mou červenou. Ta mi ale hned za Struhařema opět někam frnkla, ale aspoň jsem stačil odbočit na Dražkovice a Ovčín, kde jsem konečně mohl opět stoupat, už jsem myslel, že snad budu celej den jenom sjíždět;D Za celou dobu jsem potkal sotva živáčka, jen ve vesnicích a to se nezměnilo víceméně za celej den,naotož pak v Brdech, který už jsou příliš daleko pro obyčejné Plzeňany. Ještě před Nechanicema jsem se opět dostal na červenou, které jsem se ale už nepustil:) Tak jsem se dostal do Nových Mitrovic,kde byl otevřenej konzum a čekal na mě ledově vychlazený Staropramen Grep a malinovej Mrož, chvíli jsem se posadil u kaple a frčel jsem dál už pustými lesy po krásnejch asfaltovejch a štěrkovejch cestách. Až za chynínem se jaksi cesta začala vytrácet, až byla úplně miniaturní, mezi malými smrky s haldou kořenů a kluzkých kamenů. Asi Kilometr jsem jel timhle extrémním terénem, kterej bych nedoporučoval nikomu nezkušenému. Nazval bych to slušnym punkem, ale to bych nesměl jet zpátky cestou, jakou jsem jel, ale o tom později. Dostal jsem se opět na slušnou cestu a kousek dál jsem narazil na bukovou bránu, docela zajímavý, dva srostlý buky, fotka je dole:) Pak už jsem jel po slušně značený cestě, napojil se na modrou a stálého celkem příjemného stoupání (převod 2/6) jsem se dostal těsně pod Třemšín, kde se sbíhaly turistické trasy, odtamtud vedlo více cest, vydal jsem se tou největší, ale stejně jsem jel po kamenité cestě na 1/4 a stálo to za prd, k čemuž přispěla moje lenost, jelikož jsem si stále nevyměnil ten zadní plášť:/ Na Třemšíně přímo na vrcholu je jen kaplička a bývalá rozhledna, na kterou by šlo leda šplhat, ale její stav napovídá, že by šlo o slušnej hazard se životem. A to je velká škoda, protože kolem to je zarostlý a neni vlastně nikam vidět, ačkoliv je to 827 m.n.m. Ani jsem se moc nezdržel a vydal se po žluté na Borovno. Hned první půlkilometr (ke třemšínské studni a partyzánskému bunkru) bylo na hranici sjízdnosti a to mluvim prosim o cestě dolu, nahoru by to bylo s kolem na zádech a haldou prdelí kříčených do větru, takže štěstí, že jsem si vybral tento směr:) Nicméně by se tu hodilo trialové kolo, obrovský balvany, kořeny a srázy, které by bolely v případě pádu. Pak se cesta otočila už zpátky a Borovany a dostala se do lesa, kde se to trochu zlepšilo,ale stále to byl ten punk, kterej jsem myslel, že nemůže přijít po tom, co jsem zažil na červené cestou nahoru. Pak se cesta jakože trochu zlepšila, ale vzhledem k tomu, že se v okolí zrovna kácel les a pokáceli i strom se značkou, sjel jsem ze žlutý, naštěstí ne moc, vrátil jsem se pár set metrů zpátky a měl jsem odbočit prudce vpravo. Tak jsem zamířil na Marásky, kde měla bejt krásná skála... Jel jsem lesem nelesem, cesta pořád hodně náročná, samej kořen, ale jel jsem pomalu, spíš nejistě kupředu. Řek bych to asi takhle: debilní cesta, táhlej kopec, nic, nad čim by se moh člověk usmívat. Dojel jsem k nějakýmu vysílači taky. Nad Maráskem jsem byl 800 na mořem, takže jsem se těšil na sjezd, ale ouha, "zkopec" byl, jenže brutálně prudkej zase prostředkem lesa, asi jako kdyby tam někdo tak předvčírem vyjel cestičku, takže žádnej kalup, pěkně technickej sjezd dlouho a hodně na brzdách. A čekal mě ještě nejetelnej kopec k Dívčím skalám, odkud byl aspoň krásnej výhled údajně až na Šumavu, ale to asi s hodně bujnou fantazií. A pak už jsem konečně začal sjíždět a cesta se postupně zlepšovala, až byla hrubě asflatová a já si tak moh užít vysněné rychlosti. Už jsem tušil, že do Borovan si vyjedu pěkněj kopeček k hospodě a skutečně se tak stalo. Do Plzně už jsem pokračoval nejkratší cestou mimo hlavní silnici, chtěl jsem jet krapet jinudy původně, ale měl jsem v nohách už nějakých 70 a byl jsem unavenej, tak jsem si odpustil křižování údolí Bradavy a jel jsem "po hřebení" přes Číčov, Lučiště, Záluží a do Těnovic, kde jsem si dal druhou část svačinky. Zajímavý, touhle cestou jsem jel už tolikrát a pořád si nemůžu zapamatovat ty vesničky, jen to, že se tam silnice tak vlní, nahoru, dolu, serpentýny a je taky neskutečně rozbitá. Cestou jsem potkal ale asi tak tři auta a Jeden traktor, takže to zřejmě nikomu nevadí. Hledal jsem taky ještě nějakej otevřenej konzum, kde by měli čokoládu, ale žádnej nebyl, snad kromě Lipnice, kde ale měli otevřeno jen dopoledne. Tak jsem si řek ale co, dojedu to, už to neni daleko, ještě jsem chvíli váhal, jestli nezkusim cyklostezku do Kornatic, kde jsem minulezabloudil, ale těšil jsem se na sjezd, kterej následuje po kopečku za Milínovem..krásná asflatka, hladká jako samet, ale jsou tam dvě závory. No a to už se dostáváme k Plzni, respektivě ke Kozlu, do Šťáhlav, ze Sence jsem jel opět po louce, projel Plznec a pod dálnicí, přes mostek jsem se vyhoup do Koterova, odkud už jsem zástavbou domků prokličkoval k cyklostezce ke Škodaparku,kudy jsem jel proto, že už mi nebaví jezdit pořád kolem Památníku obětem zla, jenže hned po prvních metrech mi bylo jasný, že jsem to měl překousnout radši, než se promotávat davama dementních lidí, který nejsou schopni se držet při straně ani mít psy na vodítku nebo dohlídnout, aby děti nekřižovaly nebezpečně cestu sem a tam. Tak jsem projel pod Homolkou a kolem trati a Alky k nám na Bory. Průměrná rychlost 19,75, celkově najeto 105km. A ještě vlastně celkem nastoupáno téměř 1900m. Hodně těžkej výlet, musim říct, že už se mi na konci moc šlapat nechtělo. Co se týče tý rychlsoti...není divu, kolem Třemšína cestičky ztrácející se mezi stromy a i cestou dolu rychlost tak 15. Jinak doporučuju, všude po cestě klid, bez lidí (ačkoliv jsem jel v pracovní den) a pokud je horko, v hlubokých lesích Brd se aspoň trochu zmírní vaše utrpení:)
 |
| Zřícenina Vlčtejn |
 |
| Zámek Blovice |
 |
| Kaple v Nových Mitrovicích |
 |
| Buková brána |
 |
| Vrchol Třemšín |
Žádné komentáře:
Okomentovat