sobota 26. září 2020

Rybník Vatinka u Kaznějova

29. 7. 2020 

63 km


Náročnost: Střední
Převýšení: 850 m 
Terén: Lesní a polní cesty
 
Plzeň-Pod Záhorskem -  Zadní Roudná - Bolevecký rybník - po CT 2151 Senecký rybník, Orlík - Třemošná-Družstevní ulice - Na Skále - Želím - Býkov - Obora - Vatinka - Kaznějov - po NS Kaznějov Újezd - Modrý kříž - U Mezníků - po zelené Krašovice - Na Močidlech - Stýskaly - Nevřeň - Kůští - po červené Chotíkov - po žluté Kyjovský les - Radčice - po NS Údolím Mže Plzeň, Kalikovský mlýn
 

Při čištění kola po posledním sto dvacetikilometrovém výletu jsem zjistil, proč mi křupe v kole-mám prasklinu na klice. Jenže na kolo se mi chce a potřebuju si něco vyzvednout v Kaznějově a tak to risknu, kdyžtak to odjede levá noha😁

Z Plzně vyjíždím přes Roudnou, pod mostem v Jateční, k Boleveckému rybníku a pak po CT 2151 od Košináře po asfaltu k Seneckému rybníku, Vydymáčku, poté zase po asfaltu kolem Orlíku do Třemošné a poté kolem hřbitova k hasičárně a pár stovek metrů po žluté, na konec vsi. Neodbočuji k Třemošence, nýbrž z konce ulice Družstevní po prašné cestě stoupám do oblasti Na Skalách. Cesta se stáčí na sever po hřebínku mezi Kvočnou a zemědělským družstvem a následně klesá k Bílému potoku. Serpentinami se v těžším lesním terénu vyvihnu na druhou stranu údolíčka a poměrně nepřímo pokračuji do oblasti Želím k místní zelené turistické značce. Táhle po ní stoupám směrem Oboře pouze něco přes půl kilometru, poté odbočuji vpravo na nezpevněnou lesní cestu, která mě snad přivede nad Býkov.

I když to nevypadalo, nakonec jsem vyjel přesně tam, kde jsem potřeboval, nad loukou nad Býkovem, projel jsem zarostlým úvozem k zelené turistické a sjel přímo k Býkovu. Spíše jsem se zajímal ovšem o retenční nádrž U Fialky a relativně novou NS Býkov-Žichlice, která mi otevřela oči v tom, že tu existuje i jiná cesta do Obory, než po silnici. V místech, kde za samotou Olejná končí louka, uhýbám z NS vlevo na jednu z cest, tu největší, protože se obávám o svou budoucnost😀 Přes nějaké popadané kmeny jsem dojel pod Červený vrch a ač by se zřejmě složitě a s nejistým výsledkem dalo pokračovat na druhé straně silnice lesem až k Vatince, raději poslední kilometr a půl stoupám do Obory po silnici.
 
K Vatince pak zbývá parádní sjezd po louce. Chtěl bych rybník objet, ale bohužel v místě přítoku je to tak zarostlé, že to vzdávám. Vzhledem k tomu, že potřebuji do cykloobchodu na kraji Kaznějova, musím dojet k hlavnímu tahu na Most. Jedná se o pár set metrů, co musím po této silnici, ale je to v zatáčce a není to vůbec příjemné.

Jak tak koukám do mapy, Kaznějov vůbec neznám. Projíždím přes Náměstí (😂), hledám zelenou, ale vydal jsem se po ní špatným směrem. Musím tedy podchodem pod nádražím. Pak začíná i zajímavá naučná stezka o historii těžby v okolí, ale NS není v terénu značená. Protože jsem čekal opak, tak mi to značně ztěžuje postup. Když se konečně promotám nepřehlednými cestami, které svou velikostí neodpovídají mapě, dostávám se za kaolinku pomalu do lesa a začíná zase zábavná část. Hlavně protože se nemusím co dvě stě metrů dívat do mapy... Tím, že se tu mění těžební lokality, evidentně se tu mění i vedení turistických značek. Chvíli se jedou rozbitou malou pěšinkou, chvíli po dálnici, ale celkově se mi to tu líbí. Jede se kolem hájovny Újezd, pak už je to kousek k příjezdové cestě k lomu Trnová.

Jedu ještě přes Modrý kříž, protože se tam chci podívat na jezírko, které je ovšem vyschlé. Tak se vracím po štěrkové cestě k Mezníku po místní červené, odkud jedu lesem po větší zpevněné cestě po zelené do Krašovic a to hlavně z kopce. Jelikož po zelené do Kokořova jsem jel nedávno, stoupám z Krašovic od obecního úřadu po neznačené polní cestě k silnici z Tlucné do Tatiné, křižuju ji a na zelenou se připojuji až po sběru borůvek v lese nad Nekmíří. Jedu po ni ovšem jen za silnici Nekmíř-Tatiná a hned za ní odbočuji na první lesní cestu vlevo, která mě dovedla náročnějším terénem nad Stýskaly.

Ze Stýskal objevuji cestu přes les do Nevřeně, ale to už skutečně jen na jednu nohu, protože klika už je skor na dvě části. Přes kořeny do kopce ta pravačka přecijen chybí. Naštěstí už snad nezbývá do cíle tolik kopců-v duchu je počítám. Nevřeňské podzemí jsem minul, hledat ho dnes nehodlám, udělám si sem výlet jindy. Projíždím tedy samotnou ves a po cestě necestě mezi poli stoupám kolem zemědělského družstva ke karlovarské silnici. Opět ji jen křižuji a pak, protože nemůžu moc odepínat botu, abych definitivně neurval kliku, jedu podle paměti-takže blbě😂 Stáčí mě to moc vlevo, jenže díky tomu objevuji, že nad Kůštím vede vlastně docela zajímavý singl. Tedy singl, je to nelegálně vyježděná motokrosová trať, ale jsem tu sám a dá se využít i cyklistou až na některé úseky přes hluboké jámy. Kůští tedy elegantně objíždím a ušetřil jsem si i část nepříjemného kopce ke spalovně.

To už jste jistě pochopili, že jedu po červené, která mě provází přes celý Chotíkov, dokud se nevydám do konečně posledního většího kopce po žluté od hřbitova. Ke Kyjovskému lesu už se klesá a když už to tam zničili zase asfaltem, využiju to trochu k roptýlení té nudy rychlostí-jede to tam samo hned přes padesát😊

Ještě tedy přes Radčice a po NS Údolím Mže nudou po asfaltu v říční nivě, ale ne u řeky, ke Kalikovskému mlýnu a zpět do Pod Záhorskem. Celkem pěkných 63 km, levá noha lehce vytuhlá, ale překonáno značných 850 m výškových metrů. Průměrná rychlost 17,8 km/h, tam se to trochu odrazilo.
 
 

Rybník Vatinka, Kaznějov

Rybník Vatinka, Kaznějov

Černý Petr


 
 
 

Žádné komentáře:

Okomentovat