Plaská duha

63 km

28. 3. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 1050 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zavadilka - Malý Bolevec - Prokopávka - Kamenný ryb. - po místní zelené Orlík - po modré Záluží - po místní červené Záluží-chaty - Horní Bříza - kaolinka - Plaské odklizy - Vatinka - Malá Obora - Kaznějov - Nebřeziny - po levém břehu Střely Plasy - po červené Sokolka - Babina - po CT Baroko III Nebřeziny - Pavlínov - Obora - Olejná - Býkov - Kamenný vrch - po místí zelené Břízský mlýn - Česká Bříza - Luhová - Třemošná - Orlík - Senecký ryb. - Bolevecký ryb. - Luční ul. - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Pomalu se spouští stavba obchavtu Plas - narovnání silnice a překlenutí údolí Střely, které místní nazývají už desítky let, co se o tom mluví, Plaská duha. Dokonce na pravém břehu na pěšince nad řekou je (nabo aspoň bývala) cedulka s jejím předpokládaným umístěním. Rozhodl jsem se, že udělám pár fotek dronem před stavbou a pak v průběu stavby nebo po jejím dokončení.

 

A tak se vydávám na sever, stoupám na Zavadilku, pak sjíždím do Malého Bolevce, přejedu po pěšince pole k malému lesíku, za nímž je Prokopávka, podél trati po polní cestě se přiblížím Třemošenskému a Kamennému rybníku a pak lesní cesotu po místní zelené převážně mírně do kopce podél výpadovky na Most k Orlíku. Po modré pak vede znovu lesem hezká cesta do Záluží. Nedlouho po tomto výletu nějakého dutohlava napadlo, že je třeba prolít peníze asfaltérem a tak zdevastoval cestu od Orlíku až na kraj třemošenského katastru nekde u rozcestí Zálužská silnice😠 Opravdu už moc nezbývá, kde jezdit.

 

V Záluží jsme v mapě objevil zkratku k místní červené turistické trase, ukázala se ale ve špatném světle, je zarostlá, úžší než řidítka a končí rozvalenými schody. Příště raději oklikou. Po místní červené v prachu stoupám k chatám a pak už pomalu začíná skvělý úsek singlu nad tratí na kraj Horní Břízy. V Bříze projíždím do ulice Na Rypličce, stoupám k vodojemu, z jihu objíždím kaolinku a na úrovni Ajnšnytu odbočuji šikmo v pravo na větší cestu vedoucí k Jižní jámě Plaského odklizu. Asi 500 m pak jedu po NS Horní Bříza, kde na rozcestí nučná stezka odbočuje vlevo, zatímco já jedu rovně na zpustlou lesní cestu. Je sice zapomenutá, ale stále sjízdná, takže mírně klesám k železniční trati kroutící se před Kaznějovem, podjedu ji viaduktem, u kterého cesta ústí a kousek za nímž je hřbitov. od toho už vede asfaltka k hlavní silnici na Plzeň. Jen ji přejedu napříč, ačkoliv má dva stoupající pruhy a jeden klesající. za silnicí vystoupáte k nějakému areálu s nepořádkem a pak začíná polní cesta dolů k rybníku Vatinka, který se teď podle map jmenuje trapně V Luhu. Co je správně, to nevím, ale měl jsem strach, že za ním zapadnu v bahně, což se naštěstí nestalo k mému překvapení. Nezpevněnou cestou to není daleko do Malé Obory a po silnici do místní části Kaznějova, Habeše. Z ulice K Doubravě vede větší lesní cesta se žlutou turistickou, ze které však brzy sjíždím prudce vlevo na menší cestu vedoucí na sever skrz les na hřebínku. Překvapilo mě, že to nebyla zas tak špatná cesta, ba naopak😊 Závěrem, než jsem se napojil na známou cestu podél Kaznějovského potoka, je prudký technický úsek. Zajímavé zpestření, cestička vyježděná jen od motorkářů. Asi jsem minul to nejhorší bahnu v údolíčku a tak zbývá objet pár louží, než vyjedu na lukách v širším údolí Střely u Nebřezin.

 

Za řekou na druhé straně obce odbočuji vlevo a po nádherné polní cestě mířím blíže k řece po jejím levém břehu. Když se dostávám do užšího místa, zastavuji na posledním volném prostranství a vylétám s dronem. Poštěstilo se - stromy už jsou v místě Plaské duhy vykácené, takže trajektorie nové silnice je jasná, za chvíli navíc na trati nad údolím jede i vlak, no papráda. Jen to světlo a časně jarní barvy mi nehraji do karet. Plně využívám dolet a pak pokračuji po pěšince do Plas. Projíždím rovnou ke gymnáziu, ale kláštěr je opodál. Po červené na Sokolku je segment na Stravě, tak si na něj trochu posvítím, zároveň vyzkouším převody toho jednopřevodníku na novém kole, dosud jsem měl trojpřevodník, který má převodů dostatek a navíc mají jemné rozvrstvení. převod jsem si našel, počasí bylo příjemně chladné, ale jen 8. místo, tady jezdí tedy jiní borci... K odbočce polní cesty do babiny se ze Sokolky trochu vracím, protože jinak bych neprojel celý segment. Do Babiny se jede pěkně, konečně trochu venkova a poklidu. Ten se poněkud omezí, protože právě přes tato pole povede frekventovaná silnice 1. třídy. V Babině pokračuji k jihu po větší polní cestě. Podle mapy tu vede cyklotrasa Baroko III, ale nevím, to jsou takové cyklotrasy k ničemu, špatně značené v terénu, navíc tahle cesta vede prostě jen k silnici nad Nebřeziny. Rychle sjíždím ke Střele, tady určitě jeden těžší převod chybí, ale za řekou na druhé odbočce sjíždím vlevo a budu stoupat k lesu hezkou polní cestou. Můžete jet po silnici, ale kdo by chtěl, že ano. Tohle polesí nemá žádný název a ani tu není jiný orientační bod, na kraji lesa je nějaký ovčí výběh a cesta se rozdvojuje, zkouším tu horší mírně vpravo a taky to nebylo šťastné rozhodnutí, jedu v podstatě lesem, směr mi vytyčují jen hluboké neprůjezdné brázdy od těžké techniky plné vody. Asi půl kilometru tahle bojuji, než se připojím na větší cestu a mohu jet na západ k Zámecké fořtovně na samotě Pavlínov.

 

Do Obory to jinak než po úzké silnici nejde, tak stoupám do 500 m n. m. a pokračuji na jih, cesta se postupně srovnává a začíná klesat, po levé straně začíná les a asi za 300 m následuje odbočka vlevo na lesní cestu. Pokud chcete k samotě Olejná a následně k Býkovu, musíte odbočit hned vpravo, je jednou kteoru ze dvou cest zvolíte, a sjíždět jižním směrem. Od Býkova stoupám k lesu po zelené, poté jedu zkratkou přes Kamenný vrch k místní zelené vedoucí k Břízskému mlýnu. Na rozcestí, kde se na tuhle turistickou trasu napojuji, je jako obvykle 20 cm řídkého bahna od rejdění harvestorů. Projet tímhle bordelem mě mrzí asi stejně jako místního - já to odhadl na "knížepána", jelikož tu něco kontroluje z naleštěného Range Roveru, po kotníky v humusu😃 Dál už je to s bahnem o něco lepší, většinou se dá objet. Na závěr prudký sjezd k silnici nedaleko zaniklého hrádku a pak snad půjde vystoupat podél pole do České Břízy, jako obvykle. Je to tu však nějaké zorané, aby se mi nenabalily tuny hlíny na kola, musel jsem vjet až do roští a stromů. za sucha to asi půjde celkem přijatelně. Z České břízy směrem k Třemošné zkusím pěšinku přes louku, co jsme objevil náhodou loni. Ano, i dnes se tudy lze dostat ke hřbitovu u lesa a minete tak asfaltku. Právě na kraji lesa kousek před hřbitovem tuto asfaltku křižuji a pokračuji malou pěšinou ke kopečku Luhová. Mám trochu strach projet přes pole, ale chodí tu evidentně dostatek lidí, aby se zem ušlapala, takže se dostávám na druhou stranu bez větších potíží a tím pádem už jsem skoro na NS Třemošná. Tahle naučná stezka, ostatně jako velké množství jiných, nemá moc žádný cíl, ale pro orientaci v prostoru ji uvádím. Sjíždím po kamenité polní cestě k ulici Pod Mezí nedaleko skalních reliéfů. Třemošnou projíždím podle navigace nejkratší cestou a je zajímavé, že je to hezká cesta, kterou jsem neznal. Střídají se úseky pěšinek přes louky a ulice se zástavbou, např. ul. Úzká a nakonec se dostanete k areálu Škody JS - Orlík. Objíždím areál a držím se i za ním jihozápadního směru po větší, ale nezpevněné cestě. Za lesem pod elektrickým vedením křižuji oba traily nad Seneckým rybníkem, ke kterému také záhy sjíždím. Protože jsem se rozhodl vrátit přes zadní Roudnou, nemám jinou možnost než jet po asfaltu ke košináři, pak to vzít pěknou zkratkou po žluté k Malému Boleveckému rybníku a pak, protože po cestě k hrázi je vždy příliš lidí, po singlu přes vyhlídku pod Feronu.

 

Vzhledem k tomu, že odtud už se nedá dojet do Plzně po hezké cestě, jen po nudných asfaltkách, tak je jedno, jestli pojedete po silnici nebo po NS Údolím Berounky do Luční ulice. Kolem Roudenských pramenů se pak vracím do Záhorska. Když hodně poctivě plánujete, ještě se dají najít pěkné nezpevněné cesty za Plzní, dnes na většině z ujetých 63 km. Překvapilo mě nastoupaných více než 1000 m, naopak průměrná rychlost 18,2 km/h odpovídá tomu, že jsem jel opatrně přes podmáčené úseky, protože jsem nechtěl zřídit nové kolo na druhém výletě.

  

 

 

  

Tady bude - Plaská duha, pohled směr na Nebřeziny

Plaská duha, pohled směr na Plasy

Plaská duha, pohled směr na Nebřeziny

Plaská duha, pohled směr na Nebřeziny

Plaská duha, pohled směr na Plasy

Fanatik 2024 - MTB Šampion 150 km

158 km

22. 6. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 2650 m

Terén: Polní, lesní, štěrkové i asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Bolevec - ranč Šídlovák - po CT 35 Kolomazná pec - Orlík - po modré Záluží - po místní červené Záluží-chaty, Na Bohoutově, Horní Bříza, Modrý kříž - Újezd - po CT 2304 Kaznějov - údolím Kaznějovského potoka Nebřeziny - po zelené Plasy - po červené Sokolka - po CT Baroko I Sechutiská hájovna, ryb. Pivovárek - po NS Stará cesta Mariánský Týnec - po červené Hubenov, Hradecko, Strachovice, Kožlany, Cukrovic mlýn - Milíčov - Šípy - Krakovec - po červené Zhoř - Rousínov - Skupá (CHKO Křivoklátsko) - Tyterský potok - po žluté V Habrovém loužku, Gypsárna - U Rozvědčíka - přívoz Branov-Luh - Branov - Karlova Ves - Karlov - Uhlířka - Varta - Velké Čihátko - U Zeleného kříže - po červené polesí Jestřáb, Hředle - Točník - po červené Pod Holým vrchem, Týček, Zbiroh - po modré Pod Bukovem - Plískov - po zelené U Zámečku - po červené Lhota p. Radčem - vrchol Brno - po zelené Radeč, Bílá skála - U Cajthamlů - Přívětice - po CT 2304 Břasy - po rozhlednou Na Vrších Vranovice-Amerika - po Žlutém okruhu pravěké hradiště Radná - Berounka - přívoz Darová - po žluté Nynice, Chotiná, Žichlice, Břízský mlýn, ryb. na Bílém potoce (Kvočna), Třemošná - po CT 2151 Plzeň - Kamenný ryb. - ranč Šídlovák - Bolevec - Pod Záhorskem

 

 

Takže začalo to výborně. Ačkoliv jsem si včera kontroloval kolo. Teď ráno, když mě čeká třetí nejdelší trasa na Fanatikovi, chci konečně se zpožděním vyrazit na start na šídlováku, ale co to? Prázdná duše. Je to malá dírka, když to ucházelo takhle pomalu. Jenže ji nemůžu najít... Náhradní duši na závod použít nechci, mám doma ještě nějakou? Tyjo super, mam, tak šup sem s ní. Nahodim na ráfek, chci ji na pumpovat, ale má vadný ventilek. Hmm, takže zpátky k té píchlé, nahustit na max, trpělivě hledat pod vodou a konečně nacházím malinkatý průpich. Po opravdu neobvyklé anabázi tedy konečně vyrážím, může být tak půl osmé. Chtěl jsem vyrazit nejméně o hodinu dříve. Podobně reagují pořadatelé, jestli jsem opravdu 150 km, že všichni ostatní jsou už dávno na trati. Tak je budu muset dojet no.

Zatím je příjemně, spíš bych to nazval chládkem, to je rozhodně pozitivní. A vydávám se po cyklotrase ke Kolomazné peci. Nedávám tomu co proto, pošetřím síly. Po nezpevněných cestách se jede přes kopec k Orlíku, tam přesedlám na modrou turistickou a spouštím se do Záluží. Za vsí pokračuji po místní červené trase k chatám za tratí po prašné cestě, pak kousek podél železnice a za bývalým drážním domkem následuje odbočka vpravo do kopce. Klasicky ke hřbitovu Na Bohoutově se jede pěkně lesem. Poté přejedete silnici a stále po té samé značce pokračujete na Horní Břízu. Trasa se lehce odchyluje před obcí, kde jede zkratkou pěšinkou a pak se zas naváže na místní červenou. Projedete kolem nádraží a muzea keramiky, taky lesíkem a pak po širokánské cestě pro kamiony z kaolinky stoupáte k Modrému kříži. Tam červená odbočuje vlevo, ale my závodníci pokračujeme ve směru. Z teď už asfaltové cesty odbočuji, až když chci k myslivně Újezd. Tudy vede CT 2304, co by kamenem dohodil do Kaznějova. Od koupaliště po asfaltu. Překonám hlavní silnici na západní stranu a odbočím pod kopcem do ulice Na Důl, z ní pokračuje moje oblíbená trasa údolím Kaznějovského potoka do Nebřezin. Fakticky začínají až za loukou, ale přecijen po zelené objedu odloučenou chatovou oblast a pár domků. Pod budoucím přemostění Střely, které už je definitivně potvrzeno, mířím nad řekou do plas. Pár skalek tu bývalo vždy, ale popadané stromy to tu komplikují až tak poslední rok. Nic se s nimi neděje, naštěstí jdou obejít. Jede se mi dobře, ale před Plasy dávám první preventivní gel, je to přecijen už 25 km. Od kláštera mě čeká dlouhé stoupání na Sokolku, ale nejede se mi špatně. Je to jak po nějaké naučné stezce, tak po červené. Po překonání hlavní silnice na most na kopci pokračuji lesní cestou přes Roudskou mýť. Na dalším rozcestí odbočuji doprava na Sechutickou hájovnu po CT Baroko I. Tyhle cyklotrasy jsou ale tak špatně značené v terénu, že je sem ani moc nechci psát. Před Sechuticemi vjíždím na silnici, ale jen k rybníku Pivovárek, pak se vracímna severovýchodní směr a pokračuji po NS Stará cesta. Vyhouplnu se po polní cesta až nad Mariánský Týnec. Parádní výhled na klášter s dlouhou alejí z tohoto směru. Sice fouká silný vítr, ale to mi nezabrání si užít suprový singl do Týnice😊 Ta je zároveň druhým checkpointem. Na svatbu, která se tam chystá, moc ideální počasí není, ale na kolo jo.

Vracím se na červenou, která objíždí po silnici rybník brzy ale odbočuje vpravo a příjemnou nezpevněnou cestou mě dovede až zpátky k hlavní silnici na Most, kterou opět přejedu na dohled zámku Hubenov. Musíte vystoupat k Velkému Špičáku, ale pak to docela jede k Hrádeckému potoku a po odboičenéí vpravo stále po červené podél něj až do Hradecka. K lesu se pak jede po slušné cestě. pak se ale znovu odbočuje a je to už trochu horší. Nicméně se pozvolně dlouho klesá k rybníku vožehák, takže pohoda. Jen to chce hlídat trasu. Jen mezi dvěma serpentinami je nutné je to po silnici, pak zas červená pokračuje údolím Javornice. Pěšinky jsou tu různorodé, ale téměř pořád náročné a technické. To vůbec nevadí, je tu pěkně a dokonce tu rostou i houby, daly by se sbírat i z kola. Ale dnes rozhodně nic nepotáhnu domů. Minu takhle Cukrovic mlýn, vyjedu do stráně, pak zas sjedu, překonám potok rozbahněnou cestou, pokračuji po levém břehu a asi to byl tento úsek před Milíčovem, kde se jede mezi ostatými keři, které zarůstají cestu. Některá místa byla těžko prostupná. Závěrečný kopec do Milíčova se ale po červené nejede, trasa vede neznačenou zkratkou. Z Milíčova se jede přes Šípy do Krakovce po silnici a tady vidím svoje první spolujezdce z Fanatika. Na rovinkách je postupně stahuji, až je předjedu. Na Krakovci už jsem kolem jedenácté hodiny, takže jsou tu už lidi. Já udělám jen pár fotek, ale závodníci za mnou si sedají do občerstvení. Já přemýšlím o doplnění pití, ale nechce se mi zdržovat se. Ze zářezu Krajkovského potoka stoupám (jak jinak než po červené) zprvu docela prudce, ale později je to lepší, a sice do Zhoře. Asfaltová cesta naštěstí taky skončí. Ve Zhoři odbočuji vpravo a do Rousínova bohužel musím překonat nepúříjemně hluboké údolí. V Rousínově je bývalá studna s kohoutkem snad upravené vody. Risknul jsem to k pití a teď už můžu říct, že to bylo v pořádku😉

Dál se jede na Novou Ves, neznaačenou cestou k silnici II/233 a pak do Skupé, a to už jsem v CHKO Křivoklátsko. A blížím se asi nejhezčímu úseku celé cesty, Nejprve stoupám ke Stupskému lesu a k Novosedlům, ale pak už se spouštím lesem k Tyterskému potoku a žluté turistické. Takových cest je jako šafránu-nemnoho lidí, spousty brodů (asi 15), všechny sjízdné, vody je tak akorát, aby to bylo příjemné ochlazení, no prostě bomba. Takové cesty se lze stěží nabažit a bonusem je, že nakonec vyjedete U Rozvědčíka, takže víte, že už jste aspoň mentálně v půlce cesty. Jsou mezitím ještě dvě rozcestí, kde se pokračuje po modré a pak po červené, ale nejjednodušší je orientovat se rtak, že prostě jedete pořád podél potoka. V nečekaně narvané hospodě se opravdu nemíním občerstvovat. Jedu proto k přívozu Oty Pavla Branov-Luh, který je vzdálený asi půl kilometru odtud. Dojel jsem akorát na převozníkovo polední pauzu, ale zase jsem tu druhý čekající (první je také účastník Fanatika). Než se závozník naobědval, přijelo dalších 5 závodníků, takže je tu většina osazenstva. jen dva lidé jeli asi hodinu před námi, jak jsme se dověděli, a asi 4 další jsem předjel. Převozník je super, měli jsme obavy, kolik se nás na prámici vejde, ale vzal nás všechny. Jízdné dobrovolné, neošidili jsme ho. Od Berounky je to ale pekelný kopec do Branova. Do první serpentiny se zdálo, že to skupina jezdců s Jardou Peškem budou hecovat, ale postupně všichni odpadávali. Taky jsem nečekal takový záhul. V branově jsem se ale s prvním ze skupinky za mnou rozloučil, že si pojedu svým tempem. A udělal jsem dobře, v popoledním horku se dál stoupalo po silnici v závětří a moc to neodsýpalo. Za tři kilometry je Karlova Ves, kterou znám ze svého jarního výletu na Křivoklát, ale stoupání končí až další dobrý kilometr za ní.

Jsem překvapený, že se mi jede docela dobře, i když už je slunce vysoko a je docela horko. Stoupalo se teď ale lesem, tak to nebylo tak špatné. Za Karlovou Vsí v sedle začnete klesat a když vyjeete z lesa, rozprostře se před vámi celé široké údolí, nádherný pohled, není divu, že si tu někdo zařídil bydlení na samotě. Příjemný sjezdem ale proti větru jsem sjel do Karlova a stále po silnici stáčející se na jih jedu ještě tak kilometr. Následuje odbočka na větší cestu lesem do táhlého stoupání. Za chvíli se kě mě připojí CT 0053 a na rozcestí se žlutou odbočuji vlevo právě po této turistické trase. Je to však jen na okamžik, protože brzy vyjíždím zpět na silnici II/236, po které jedu k Zelenému kříži. Silnice vede napříč, já jedu rovně na cestu bez aut po Hředelské cestě po červené znovu do táhlého stoupání polesím Jestřáb. Kousek za stejnojmenným rozcestím odbočuje cyklotrasa, cesta se zmenšuje a už není ničím zpevněná. Tudy jedu dál po červené a postupně klesám do Hředlí, je to docela solidní sjezd zakončený serpentinami na vymleté písčité cestě. Z Hředlí se po polní cestě prudce stoupá pod Zámecký vrch. Když se otočíte, vidíte nádherné údolí, tento pocit ale trochu přebíjí stojící rozpálený vzduch a strmá stěna přede mnou. Žlutá turistická trasa se odděluje od červené a právě tam je to nejnáročnější. Za chvíli se naštěstí stoupání zmírňuje a jede se více vrstevnicově úpatím hřebenu Zámeckého vrchu. Jednak se začíná klesat k Točníku a zadruhé už cítím, že se vracím do známých oblastí a jsem tedy už relativně blízko Plzni😊 Do vsi Točník je nejlepší sjezd právě v místě parkoviště k hradu Točník. Naštěstí tu není tolik lidí, takže nemusím brzdit. Až dole pod Žebrákem, kde je checkpoint u městského úřadu. Je to srnda, že zrovna ten, zašlý dům mezi všmožnými atraktivitami😀 Zajedu si ještě za lepším výhledem na Žebrák, trochu se nabiju energetickým gelem a vydávám se po červené táhlým stoupáním mezi lukami k Holému vrchu. Je tu vyspravená cesta nějakým rozemletým odpadem. Pod Holým vrchem se jede pár metrů po silnici, pak vás čeká lesní cesta a když vejdete z lesa, tak klesáte loukou do Týčku. To je kousek nad Zbirohem, kam musíte po silnici, vede po ní cyklotrasa i turistická červená.

Na náměstí ve Zbirohu doplním ve večerce pití. Nechávám kolo před obchodem, ale v tu ránu je u mě paní, co mi ho prý ohlídá, protože tu bývalá nějaká známá firma, co takhle na minutku odložená kola vyhlížela a kradla. Už tu prý není, ale popovídali jsme s paní, poděkoval jsem jí a zase si šli po svých. Tedy já jel... do náměstí v kopci a dál pod zámeckým parkem po modré k Bukovu. Navigačně to je teď trochu složitějš, ale hodinky mi ukázaly, kudy kam do Plískova. Po zelené sjíždím ke Koželužce. Je zvláštní, že tohle neznám, buď se tu změnilo značení nebo jsem tyhle cesty doposud úspěšně míjel. Přes potok Koželužka je stržená kláda, tak to přeskáču a vydávám se do kopce po červené do Lhoty pod Radčem. Tady mě čeká poslední velké stoupání a trochu se ho bojím, protože vrchol Brno je opravdu dost vysoko. Ze Lhoty to nepříjemně utahuje, nejhorší je to v místě hranice PP Radeč. Pak ale trasa vede serpentinami a nakonec mi to docela uteklo a snad jsem se na segmentu v tomto stoupání ve šel do Top 10, asi tu moc lidí nejezdí, mám v nohách už přes 100 km. Od vrcholu Brno před Radeč na rozcestí Radeč - západ se jede po zelené po hřebínku, na kterém proběhla těžba, takže jízda je vskutkuu technická. Pak už je cesta lepší a rychle klesá. Kolem Bílé skály proletím, až pod ní na rozcestí musím zpozornit, protože sjíždím ze zelené doprava. Po větších (rozuměj sjízdných) cestách se motám nad Sklenou Hutí. Dostávám se k dlouhému sjezdu k Přívěticím, který už znám. Trasa ale vede trochu jinudy, než kudy já obvykle jezdím, ještě musím k rozcestí U Cajthamlů. Tam vedou snad všechny cesty z okolí😮 Do Přívětic se hezky rychle sjíždí, pak nasadíte na CT 2304 a po asfaltce uháníte do Břas. Pod rozhlednou Na Vrších vede taková pěšinka loukami, později je tam i modrá turistická trasa, docela fajn poježdění. Sice nakonec dojedu k přívozu Darová, ale rozhodně ne přímo. Po modré sjedu k lomu Terezie, ale pak po "Žlutém okruhu" místních trailů stoupám zpět nad Radnice. Až poté se okruh stáčí na západ a začíná klesat k Berounce. V místě, kde se začíná klesat z hřebínku k řece, se cesta roztrojuje na různé traily. Já mám jet jakože po žluté, ale cesta se rychle zhoršuje a je tu spíš jen rigol od těžebních strojů. Ze zkušenosti volím tu největší cestu, abych neskončil někde v polomu. Díky tomu jsem sice objevil pravěké hradiště Radná na ostrohu nad řekou s krásnou vyhlídkou, ale cesta odtud nepokračuje, takže se prodírám kamsi do údolí, kde bych měl najít jinou. K mémo překvapení jsem se dostal skutečně až k Berounce. Po povodních je na pěšince vedoucí pár centimetrů nad běžným stavem vody spousta naplavenin, ale k přívozu jsem se dostal. Pan převozník zrovna vypravil předcchozí partu, takže jsem najel a hned jsme odrazili k druhému břehu. To tedy byla rychlvka a já vím že dotovaná, ale pro mě dnes za 10 Kč! Teď už můžu odpočítávat kilometry do cíle. Mám na to trochu času ve stoupání do Nynic. Žlutá do chotiné je hezká cesta, bohužel ještě přes kopec. S tím už jsem moc nepočítal.

 

Proti proudu Třemošné se jede ale suprově. Povětšinou nezpevněné cesty vedou nad říčkou přes Třemošnici do Žichlic, k Břízskému mlýnu a nakonec kolem rybníku na Bílém potoce (Kvočna) do Třemošné. Mám radost, že trasa je vedena po singlu přes louku, který jsem si tak oblíbil v posledních letech. Pak už zbývá posledních pár kilometrů klasicky po CT 2151 přes Orlík podél trati do Plzně ke Kamennému rybníku a pak po žluté, zelené a naučné stezce, to aby někdo náhodou nezabloudil, do cíle u Šídlovského rybníku.

 

Ukázalo se, že jsem trasu dokončil v nejleppším čase. A dobře jsem si rozvrhl síly a nebylo až takové vedro, takže mi to zkrátka sedlo. I tak to ale bylo i s cestami domů skoro devět hodiny pohybu, docela překvapivých 2650 nastoupaných metrů a 158 km. Měl jsem ale chuť na pivo i guláš, takže všechno v nejlepší pořádku, tak bych si to představoval😍  

 

 

 

Přívoz Oty Pavla Branov-Luh na Berounce

Výsledky Fanatik 2024 MTB Šampion, 150 km

Alej k Mariánskému Týnci

Hrad Krakovec

Hrad Žebrák

Vrchol Brno