74 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1100 m
Terén: Zpevněné cesty, výjimečně problematické úseky
Plzeň-Bory - Škoda park - Černice - Koterov - Starý Plzenec - po červené Šťáhlavy - Šťáhlavice - po CT 2039 Milínov, Spálené Poříčí - po zelené Hvížďalka, Hořehledy, Planiny, Dvůr, Křtí - po žluté Borovno - Číčov - Vísky- Homberk - Příkosice - Drážky - Kamínky - Nevid - Raková - Tymákov - letiště Letkov - Háje - Koterov - Bručná - Vokounova lávka - po žluté Tyršův most - Plzeň-Bory
Letos jsem nějak zanedbával Brdy, tak jsem se nachystal to napravit a vydal se ke Spálenému Poříčí na Hvížďalku a ještě kousek dál.
Z Bor sjíždím k Radbuze, konkrétně pro změnu kolem Škoda parku a stoupám na Bručnou zhruba po CT 31. Jelikož nechci jezdit po všepohlcujícím asfaltu, snažím se vyhnout nové cyklostezce do Starého Plzence. Pod přivaděčem směrem na Koterov tedy odbočuji doprava, podél trati, podjíždím dálnici a mířím k nadějnému místu v poli, kde by mohla vést cesta buď dolu na louku nebo přímo do Plzence. Ani jedno se bohužel nepotvrdilo a ještě jsem musel přes potok, o kterém jsem ani nevěděl, že existuje. Nevyschnul ani po suchém létě.
Do Štáhlav jsem se rozhodl pro náročnější variantu přes kopec Radyňskou ulicí a pak po červené sjezdem. Do Šťáhlavic je to pak kousek po modré. Za vsí jsem jel po silnici až za železniční přejezd, poté po CT 2299 táhlým stoupáním, kde by neměla jezdit auta, nad Milínov. Krátce se pak klesá, ale za Milínovem opět nabírám výšku. Potulují se tu nějaké krávy na cestě, nebrání ale v pokračování po pěkné zvlněné štěrkové cyklostezce do Spáleného Poříčí. Pěkně se do něj spadne, až do údolí k Bradavě. a čeká mě pěkný singl po zelené ke Hvížďalským vodopádům, kolem rybníku Hvížďalka. Dostat se k Labežskému mlýnu je ale problém. Už tak téměř nesjízdná pěšina je po vichřici s popadanými stromy akorát k zlosti. Rozumná náhrada však neexistuje, tak pomalu překonávám kritický půlkilometrový úsek. Kousíček před Hořehledy vede turistická trasa po silnici s intenzivní dopravou, naštěstí vám to pak ale vynahradí krásná příroda, hned za vsí začíná CHKO Brdy.
Pamatuju si, jak jsem tu jednou sjížděl a přišel mi ten sjezd nekonečný, proto jsem se tentokrát opravdu netěšil na opačný směr. Jenže ono to zas tak hrozné nebylo. Stoupá se dlouho, ale bylo příjemné počasí a kopec není prudký, tak mi to na planiny uteklo. Ještě se mi nechce vracet, tak pokračuji přes prapodivný Dvůr (statek, nikde nikdo, volný pes pobíhá kolem, budovy rozpadlé, bordel kolem, trasa vede přímo přes dvorek). Na rozcestí Křtí jsem dřív, než bych řekl švec. Už to ale opravdu nemohu prodlužovat, vracím se sjezdem po žluté do Dolního Borovna. Sjezd je pěkně vykoupený kopcem do Borovna.
Vrchovinou proti větru pokračuji přes Číčov do Vísek. Jsou tu i cyklotrasy, ale nedává mi smysl označovat cesty duplicitně, prostě se jede po silnici a směr je jasný. Vísky jsou 550 m n. m., takže už jsme pěkně vysoko a to mířím kolem Homberku (v zatáčce za Vískou jeďte rovně po polní cestě), takže dosáhnu na metu 600m. Do Příkosic přijíždím přes zemědělské družstvo, nikdy nevím, jestli se přes areál smí nebo ne...
Z Příkosic už jsem jel párkrát na Kakejcov polní cestou, to je ta, co začíná stoupat za železničním přejezdem do Mešna. Tentokrát jsem ale zkusil ještě jinou alternativu, a sice vydat se na kraji lesa více vpravo a projet až do Drážek. Kupodivu se povedlo a tak už je to jen kousek do Kamínek po silnici, kde odbočuji na polní cestu na Nevid. To je hezká cesta, ne jako další úsek do Rakové-ač po asfaltu, vždy, když tu jedu, jako by byla zima a protivítr a nemam to tu zkrátka rád:D Přes Rakovskou hájovnu ke křižovatce na Mokrouše už je to lepší. Nejdřív se zahřejete ve stoupání a pak celkem dlouho sjíždíte. Od hlavní silnice na Rokycany je třeba jet asi kilometr na Mokrouše, ale po silnici mě to nebaví, tak odbočuji na kamenitou cestu, kterou objíždím roztahanou vesnici a vracím se v Tymákově.
Z Tymákova mě čeká dost asfaltu zase-ve stoupám k dálnici, pak po cestě údržby k solární elektrárně nad Letkovem, pak k pískovně na druhé straně dálnice. Poté chci jet podél letiště, to je třeba objet ze severu a držet se mimo letištní plochu na části určenou pro skládku. Kousíček cesty tam chybí, ale skutečně asi jen 10m. Často se to tu mění kvůli skládce stavebního materiálu. Za vrchem Háje už je to celkem jasné, jen alej nad Koterovem je čím dál více zarostlá a aktuálně i s popadaným stromem. Je tak lepší to valit po srovnaném poli. Zřejmě právě zde jsem píchnul, ačkoliv se mi nepovedlo zjistit, co přesně defekt způsobilo. Je to vlastně poprvé, co jsem píchnul s těmi plášti Maxxis Ardent EXO protection. A jsou ve všem lepší než Schwalbe Rapid Ron, jdou i krásně sundat, takže jsem výměnou ztratil sotva čtvrthodinku...přesně tu, kdy přišla tma a už bych byl jinak doma. Ale přes město to není takový problém, u Vokounovy lávky jsem hned, k Tyršovu mostu auta nejezdí a pak už jen poslední kopec na Bory. Průměrná rychlost klesla na 18,4 km/h, zvláště kvůli neprostupnému úseku za Hvížďalkou.
Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati
 |
| Hvížďalský vodopád |
Žádné komentáře:
Okomentovat