Soutok Radbuzy a Úhlavy

11. 3. 2021

44 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 400 m

Terén: Lesní cesty, pěšiny, asfaltky

Plzeň-Pod Záhorskem – Vinice – Pecháčkův statek – Radčická – po NS Údolím Mže Plzeňská ulice – Křimická – Zadní Skvrňany – U Brůdku – Nová Hospoda – po zelené Valcha – Lhota – po NS Údolím Radbuzy Černý Most, Tyršův sad – Výsluní – Luftova zahrada – soutok Radbuzy a Úhlavy – Vokounova lávka – po žluté Čechurov, Černice – pod Ostrou hůrkou U Přivaděče – Koterov – po NS Údolím Úslavy Božkov – Rolnické náměstí – Lopatárna – Masarykův most – Zadní Roudná – Pod Záhorskem

 

Ještě jsem vydržel a naplánoval výlet skutečně po katastru Plzně a ukázalo se, že to byl vlastně velmi dobrý nápad. Vyhlédl jsem si ostroh na soutoku Radbuzy a Úhlavy, který jsem ještě neprozkoumal. Vyrazil jsem ze Záhorska nad zoo a sjížděl pod Vinice přes bývalý Pecháčkův statek. Překonal jsem Mži po lávce a napojil se na NS Údolím Mže, po které jsem pokračoval až k řadě chatek podél konce křimické Plzeňské ulice. Tudy jsem projel do Zadních Skvrňan a po stezce od konečné tramvaje až k přemostění konce Pecháčkovy ulice přes Regensburskou. Přímo pod mostem se dá projet na Vejprnickou.

Z Vejprnické odbočuji k viaduktu U Brůdku, hned za ním se vydávám na lesní cestu podél trati prudce do kopce (je tu uklizená černá skládka 👍) a pokračuji lesem rovnou za nosem s tím, že se budu stáčet zpět k Nové Hospodě. Po pěkných pěšinách, které ani nejsou vyznačené v mapě, jsem vyjel pěkně u sokolovny a snadno se tak dostal k přemostění domažlické výpadové silnice. Následně se chystám jet po zelené na Valchu. Všude se tu těžilo, takže cesty jsou rozježděné a po zimě velmi rozbahněné. Z Valchy od konečné jsem zkusil cestu přes mokřad Lučního potoka, nějak jsem to přebrodil, ale podmáčený terén mě čekal i v kopci a lese k letišti Lhota. I odtud do Lhoty jsem zvolil cestu, kterou jsem ještě neprojel. Také jsem se brodil bahnem, ale to není překvapení, když tají zbytky sněhu.

Lhotou projíždím po NS Údolím Radbuzy a lesem se dostávám do Černého Mostu. Stále po NS překonám přehradu po lávce a stoupám k Tyršovu sadu. Nechce se mi klasickými cestami, tak to vezmu ještě přes vršek Chlumu a klesám k lávce přes přivaděč. Výsluní projíždím pokud možno ze severu podél řeky, dostávám se k Luftově zahradě a přes Zborovskou k Meditační zahradě. Odtud se dá sjet malinkou nenápadnou pěšinkou podél potůčku k Radbuze a rozmáčenou loučkou už je to na dohled soutoku Radbuzy a Úhlavy. K mému překvapení se odtud dá pokračovat podél Úhlavy k Vokounově lávce. Sice se tu musí na několika místech přeskočit koryto nebo potůček, ale jinak je to pěkná cesta. Nad Vokounovo lávkou vystoupám do Čechurova a klasicky po žluté projíždím rezidenční čtvrtí do Černic až pod dálnici. Z kruhového objezdu vyjíždím „tajným“ exitem na polní cestu vedoucí kolem dálničního nájezdu pod Ostrou hůrkou.

U trati se dá podjet dálnice zpět na plzeňskou stranu a projet bahnitou cestou kolem chatek a zřejmě rozestavěné další haly na travnatý koridor mezi tratí a halami, kudy se dá protáhnout k silnici na Koterov. Sjedu k Úslavě a hned za mostem odbočuji vlevo po NS Údolím Úslavy přes Božkov na Rolnické náměstí, pod Rokycanskou, stále po břehu k Lopatárně. Zde přejíždím na levý břeh, míjím lávku ke sv. Jiří, vyjíždím na Jateční ulici a přes Masarykův most se vracím na Zadní Roudnou a do Záhorska.

I v Plzni jsou stále cestičky, které se dají objevovat, uzávěra pohybu mi v tom vlastně pomohla a tak jsem strávil pěkných 44 km převážně v terénu po Plzni. Průměrnou rychlost jsem udržel těsně nad 20 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Od soutoku Radbuzy (vpravo) a Úhlavy (vlevo) proti proudu