49 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 650 m
Terén: Lesní cesty, pěšiny
Plzeň-Pod Záhroskem - Kalikovský mlýn - Techmania - Borská pole - Nová
Hospoda - Vejprnice - Křimice - Radčice - Chotíkov - po žluté Pod
Krkavcem - pískovna - ledecká silnice - po místní zelené
Třemošná - po žluté VN Na Bílém potoce, Českobřízský mlýn -
bývalý dřevěný hrádek - Česká Bříza - Drahotínský rybník -
Zruč - po modré Senec - Senecký rybník - Malý Bolevec - Mikulka - Pod
Záhorskem
Já už jsem vlastně letos tak trochu pod skalou u České Břízy, kde údajně
stával nějaký dřevěný hrádek, letos byl. A byla pěkně sněhem pocukrovaná,
ale nechal jsem si ji na další výlet jako nový cíl.
Dnes je celkem teplo (v porovnání s tím sněžením😀) a už trochu vysychá
bahno, tak se pustím víc do lesů. Nejdřív ale musím přes město, a sice kolem
Kalikovského mlýna
do následujícího stoupání kolem areálu Škody. Od autosalonu Šmucler jedu
pěšinkami k učilišti, dále kolem WPA ke kruhovému objezdu a přes areál ZČU
ke garážím za plochou dráhou.
Za útulkem je nenápadná cesta vpravo, která je nábližkou k Nové Hospodě.
A dalším plusem je, že není asfaltová. Pár metrů k přemostění domažlické
výpadovky absolvuji po CT 2151. Pak jako kdybych chtěl vjet právě na
přivaděč, ale na konci připojovacího pruhu jsou vrata na lesní cestu. Tím
že už tam nikdo nejezdí, je poněkud zarostlá, nicméně stále průjezdná.
Naberu směr, křižuji větší i menší lesní cesty, klesám podél strouhy až k
viaduktu, který ústí na nové cyklotrase do Vejprnic přímo u Pekelného
rybníku. Projíždím kousek pod hrází, brodím potok a asi 300 m se vracím po
silnici na Plzeň, poté sjíždím doleva a vydávám se do kopce ke křimickým
polím.
Potkávám pár lidí, sluníčko už je vytáhlo, a stále přímým směrem jedu,
dokud se nedostanu až do Křimic. Prvomájovou ulicí a kolem zámku projíždím
ke zpevněné cestě vedoucí do Radčic. Odtud opět stoupám z ulice V Břízkách
nad Chotíkov. Ve sjezdu ke hřbitovu jedu po žluté trase, ale dole v
zatáčce odbočuji vlevo do lesa, abych se vyhnul silnicícm a projel mnohem
zajímavější cestičkou k čističce. K obecnímu úřadu je to do kopce, steně
tak k rozpadlému mostku přes státní silnici a po žluté k rozcestí Pod
Krkavcem. Tady je pěšina moc zajímavá, ta mě baví😊
Celkem standardně jsem netrefil cestu, kterou jsem chtěl, aby mě dovedla
k areálu prodeje pletiv. Sjel jsem o jednu alej dál a podezřelé mi to bylo
až tehdy, když jsem vyjel na louku nad Ledci. No...vzal jsem to nějakou
první cestou, která vypadala, že mě vrátí do původního azimutu. Bohužel se
postupně ztrácela a zachránilo mě, že se teď plošně plundrovaly oblasti
pod veškerým elektrickým vedením. Tudy jsem se dostal vlastně zpět a to ve
chvíli, kdy už jsem si uvědomil, že jsem doslova co by kamenem dohodil u
bývalé pískovny, kde by měly být zajímavé výhledy. Zkusil jsem nakouknout,
jak se tam dá dostat a vlastně se to dá na vrchol odtěženého materiálu pár
desítek metrů nade mnou skoro vyjet. Obhlédl jsem celý vrcholek,
překvapila mě velikost této výsypky, ačkoliv jsme tu před lety jezdili na
prknech... Vskutku se tu našly i parádní výhledy. A sjezdy, třeba ten na
severovýchodní stranu.
Překonal jsem silnici a pokračuji po neznačené cestě ke křižovatce
ledecké a hornobřízské silnice. Lepší cesta vede na kraji lesa, já omylem
vyjel až na louku, ale taky se dá. Od křižovatky mířím po místní zelené
značce k drážnímu domku (mimochodem vypadá to, že je zde malý, dříve
zarostlý viadukt a povede k němu cesta) a pak po jedné i druhé straně
kolejí do Třemošné.
Z Třemošné po žluté parádním singlem kolem vodní nádrže na Bílém potoce a
chat k Českobřízskému mlýnu. Zde je buď extra bahnitý brod nebo lávka (jen
pro pěší😒). Krátké stoupání k silnici a už jsem skoro u čnějící skály se
zmíněným místem dřevěného hrádku. Do Břízy následně stoupám podél potůčku
mezi poli, za vsí se vydávám po místním modrém značení k Drahotínskému
rybníku. Za silnicí by měla být neznačená pěšinka vpravo, po které bych si
mohl zkrátit cestu. Tak tu jsem nenašel, ale další, která není v mapě
zaznamenaná, ano. Všelijak se pak motám po lese, až jsem ztratil
orientaci, ale moje víra v to, že cesty nevedou do prázdna, je neochvějná.
Překonal jsem tedy Drahotínský potok a vyloupnul se u chat Drahotínského
rybníku nejblíže ke Zruči. To není špatné😊
Zručí projíždím do Sence pokud možno zadem a od kruhového objezdu na
začátku vsi mířím do lesů nad Seneckým rybníkem. Zde je nekonečno možností
sjezdu, tak si jednu vybírám a vyjíždím mezi Košinářem a Seneckým
rybníkem. Přes Prokopávku jedu do Malého Bolevce, vidím, že tu nejde vjet
na stavbu, tak pojedu na Mikulku starou dobrou cestou, kde byl zrušen
přejezd trati. S velkou lítostí zjišťuji, že když překonám dva pangejty a
protihlukovou stěnu, musím ještě přes dvojitá zvýšená svodidla (asi se tu
plánuje závodní okruh, pokud se tu nebude jezdit 130 km/h, jsou vzhledem k
širokému dělícímu pásu svodidla zbytečná). Asi tu na kole nepůjde moc
jezdit. Poslední kopec si tedy vystoupám po polní cestě na Mikulku a pak
už sjíždím kolem stavby Univerzity Karlovy k židovskému hřbitovu až do
Záhorska. Celkem tedy 49 km a přes 600 m převýšení.
 |
| Skalka u Českobřízského mlýna, na které býval dřevěný hrádek |
 |
| Pískovna Ledce |
Žádné komentáře:
Okomentovat