Plzeň-Pod Záhorskem - Techmania - Na Hvězdě - Borský park - po žluté a CT 2151 Valcha - po NS Údolím Radbuzy Lhota - Měsíční stráň - Dobřany - keramička - Dnešice - Oplot - Horušany - Skočická mýť - Dlouhá Louka - Mstice - Vřeskovice - Lhovice - Švihov - po CT 38 Malechov, Dolany, Svrčovec - Drslavice - Věckovice - po žluté Struhadlo, Vráž, Dlažov, Svatá Markéta - Běhařov - Úborsko - Nýrsko - Hodousice - Dešenice - po žluté Matějovice, Křížový vrch, Pod Prenetem - Prenet - po červené Pod Prenetem - po CT 2053 Oldřichovice - po červené Krotějov, Strážov - Rovná - po zelené Javor, Klenová, Janovice nad Úhlavou - Dolní Lhota - po modré Drážský mlýn, Beňovy - Klatovský bor - po červené Štěpánovice, Komošín, Výrov, Kokšín, Švihov - po zelené žst. Červené Poříčí - Jíno - Nezdice - po zelené Lužany, po žluté Příchovice - Přeštice - Dolní Lukavice - Lišice - Hradčany - Robčice - Litice - Výsluní - Doudlevce - Depo 2015 - centrum Plzně - Pod Záhorskem
Noo, výpis obcí na trase dlouhý jak týden před výplatou😀 Měl jsem chuť vyrazit za sněhem a ještě jsem nechtěl provokovat celodenním stáním někde na Šumavě, když se nesmí překračovat hranice okresu. Nejbližší tisícimetrovou horu jsem vytipoval jako Prenet, tam by snad ještě nějaká závěj mohla být.
V okruhu cca. 30 km kolem Plzně to jede rychle, cesty tu vcelku znám. Přes Plzeň projíždím kolem Kalikovskémho mlýna, nahoru kolem areálu Škody k Techmanii, na Hvězdu a do Borského parku. Pak jedu po žluté singlem kolem vodní nádrže České údolí, přes silnici a za viaduktem se vydávám přes kopec lesem na Valchu. Po NS Údolím Radbuzy je to jen kousek do Lhoty, Radbuzu přejíždím po Cimrmanově lávce a přes louku se dostávám na Měsíční stráň. Do Dobřan pokračuji po silnici. Na příjezdu se staví, ale silnice už je tu průjezdná. Z Dobřan musím ještě po silnici ke keramičce, projíždím jejím areálem a pak už se pouštím do lesa. Všechny cesty mi tu přijdou stejné a ačkoliv jsme to kontroloval v mapě, nějak špatně jsem odbočil a vrátil se k Utopenému rybníku. V Dnešicích tedy projíždím poslední ulicí pod Hůrkou k východnímu okraji obce, kde ze silnice odbočuje polní cesta do Oplotu. Už jsem tu několikrát jel, ale opačným směrem. Cesty se tu rychle mění, asi podle sklizně a ročního období, takže mapa není moc spolehlivá. Projet se ale zatím vždy nějak dalo.
Z Oplotu stoupám alejí na Horušany. Ani zde mapa není aktualizovaná, ale dá se jet v podstatě pořád rovně, projede se hájem, pak remízkem mezi poli a až před Horušany je to trochu problém. Posledně jsem jel pěšinkou skrz pole maliníku, ale to se mi moc nechce, očekávám, že to bude lepší objet po zdánlivě větší cestě. Bohužel ta se postupně ztrácí, jsou tu popadané stromy a nakonec jedu v podstatě volným lesem-nic moc. Do Horušan jsem ale nakonec dojel, stále směre na jih pokračuji do první zatáčky po silnici, hned ale sjíždím na zpevněnou lesní cestu vedoucí pod Skočickou mýtí, křižující silničku z Roupova a pokračující na Chejlim, kde je potřeba odbočit prudce vlevo, abych dojel sjezdem do Dlouhé Louky. Polní cestu do Mstic jsem netrefil na poprvé, ale loni jsem tu jel, takže sem někam to ještě znám. Prašnou kamenitou cestou tedy projíždím hospodářství Mstice a pokračuji přes Vřeskovice po silničce do Lhovic. Dost mě lákalo to vzít někam na Ježovy nebo po zelené přes Tuhošť, ale přecijen to bude dnes podle mapy.cz 148 km a další výrazné převýšení takhle v první čtvrtině výletu nechci riskovat. Nakonec jsem ale díky fotomapám projel do Švihova po polní cestě, takže nejlepší varianta.
Za Švihovem je to poněkud nuda, ale ocenit musim to, že cyklostezky jsou vedeny podél silnice, oddělené od automobilového provozu. Mně tyhle široké asfaltky nebaví, ale alespoň to odsýpá-Malechov, Dolany, Svrčovec...a! Chyba, měl jsem odbočit na Řakom v Dolanech. No nic, vezmu to od kravína vzhůru ze Svrčovce. Zobrazená cesta bohužel neexistuje, tak to křižuji mezi oplocenými pastvinami v kopci. Naštěstí jsem projel bez větších problémů, ale stoupání je to velmi intenzivní. V malebné vesničce Drslavice se dostávám na silničku, chvilinku sjíždím, ale do Věckovic je to opět pořádné stoupání. Je odtud vidět na kraj Klatov-jsou tak hluboko pode mnou😲 Pod hřebínkem Velkého Bítova krajina získává skoro horský ráz. Vydávám se po nádherné žluté turistické trase, která vede zdánlivě vrstevnicově do Struhadla. Ještě se dostat přes vršek nad Vráží a sjíždím k silnici na Kdyni. Naštěstí ji jen křižuji a pokračuji po žluté do Dlažova. Hned na začátku obce odbočuji vpravo a vydávám se na úpatní trasu kopce Svatá Markéta. Celý kopec se mi nechce objíždět, tak to seknu na zkratku k vrcholu. Pekelný kopec se táhne cestou plnou kořenů asi půl kilometru k rozhledně Markéta. Je tu skutečně skvostný rozhled na všechny strany, obzvláště pak samozřejmě na šumavské pohoří, ke kterému mě čeká ještě jedna nížina...
Jak jsem předeslal, z Markéty klesám opravdu hodně. Nejprve po žluté přes místní komunikaci, pak nevýraznou horší cestou nad Běhařov. Žlutá odbočuje kolem kopce Pohoří, tak ji nechávám být. Do běhařova po silničce je to pořádný sešup, pak projedu po polní cestě do Úborska a teprv za ním se dostávám k Úhlavě, níž už to opravdu nejde. Po větší silnici s intenzivním provozem, kudy vede CT 2052, ale taky objížďka hlavní silnice na Klatovy, projedu naštěstí jen do Nýrska. Nenápadná cesta do Hodousic začíná viaduktíkem pod tratí a stoupá těžkým terénem. Do Dešenic pak pokračuji po malé nevýznamné asfaltce znovu pod tratí a přes údolí Žiznětického potoka a už vyhlížím, kam budu za chvíli stoupat. V Dešenicích jsem se krátce zastavil u tvrze a pak už se nadechuji na "závěrečné" stoupání.
Navigačně je to jednoduché, stoupám po žluté, nejdřív skrz ves, pak osvěžení v brodu u fotbalového hřiště a pak už přímo proti spádnici vzhůru po louce. Nefouká zde, slunce hřeje, v parném létě si to neumím představit, i dnes je to s teplotou na hraně a to jsem až doteď jel v mikině. Překonám potřetí trať a stoupání nepolevuje, navíc musím jet vyšší trávou, v té se ztrácí další spousta energie. Vydechnutí přichází až kolem samoty Matějovice. Netrvá však dlouho a opět to začíná utahovat, až se blížim k vracečce, kde je stoupání a terén nejhorší-uvolněné kameny, kořeny, listy, mokro, sucho-zkrátka všechno. Začíná mě taky bolet koleno, ještě že to v kopci nevnímám. Od Křížového vrchu na Prenet po CT 2100 už je to vlastně pohoda, ačkoliv je to stále dalších 200 m převýšení. Na Šumavě je letos málo sněhu, ale ve stínu ještě nějaký zbyl, tak plýtvám energií na několik průjezdů, chvíli odpočinu a zase se chystám na cestu zpět. Mělo by to být jednoduché-po červené až do Strážova. Těch pár serpentin z Prenetu je stejných, ale pak sjíždím do lesa. Jenže tam, kde se červená odděluje od CT 2053 zjišťuji, že turistickou trasou to nepůjde přes popadané stromy. Holt si to objedu po cyklotrase do Oldřichovic, bude to asi beztak rychlejší. No jede to krásně, asi jen jedno nebo dvě menší stoupání a buď rozbitý asfalt nebo šotolina.
Z Oldřichovic vede červená trasa po silnici, kde je masivní sjezd a lituji protijedoucí cyklisty. Já si to ale vystoupal z Dešenic, takže si to zasloužím... Od křižovatky u Bláhovského mlýna je do Krotějova sice značená silnice, ale jedná se o polní cestu, za tu jsem radši, i když stoupá. Dál už se jede po malé místní asfaltce vlastně až do Strážova a protože se jede po proudu a snad i po větru, odsýpá to pěkně. Následující úsek do Rovné je po silničce, ale poté na Javor jsem zvolil zelenou turistickou trasu a ta stoupá pěkně. Stojí ale za to, už z ní se skýtá výhled na zámek a hrad Klenová, který je ještě asi kilometr vzdálen. Nakonec se mi podařilo celý hrad podél vodního příkopu objet. Moc to ale neprotahuji, mám časový skluz. Na sýpku v podhradí a kapli sv. Felixe se přesto jedu podívat. Je odtud výhled hlavně na Janovice a přilehlé kopečky. Jarní sluníčko vytáhlo i dost lidí, ale ti se koncentrují jen takhle v blízkosti velkých památek. Ve sjezdu do Janovic se jim velmi rychle vzdaluji.
Do Dolní Lhoty musím bohužel buď oklikou nebo po hlavní. S tím zákazem pohybu už to není takové, provoz už celkem je, ale pořád podprůměr naštěstí. Z Dolní Lhoty pokračuji po pěkné modré turistické značce kolem Drážského mlýna po polní cestě, do Beňov po malé asfaltce podél Úhlavy. Klatovy objíždím po štěrkové cestě k Červenému mlýnu a pak podél silnice k průmyslové zóně, kde se chytnu červené a od rozcestí Klatovský bor dost stoupám. Kousek výš se trasa stáčí na západní stranu vršku a vede mezi ním a kamenolomem a stoupá už mírněji. Dostávám se postupně lesní cesotu do sedla pod Smrčím a tentokrát jedu po východním úpatí hory, nad Štěpánovicemi. Stále se pohybuji kolem 500 m n. m. A ačkoliv je to jeden z nejhezčích úseků trasy, už bych snad měl být pomalu ve Švihově, ne? To si asi přeje hlavně moje koleno, ve kterém přeskočí při každém sešlápnutí😕 Noo, ani ne, je to pořád nahoru a dolu, kolem zříceniny Komošín, skrz les, rozbitou cestou sjezdem do Výrova, kousek po silnici na Dehtín a pak jsem měl odbočit vlevo na polní cestu u křížku. Buď mi povoz s koňmi schoval značku nebo tam vůbec nebyla, ale pracně jsem si vystoupal až nad Dehtín, kde mi to začlo být podezřelé a zase jsem se vracel na správnou trasu.
Pod kopcem Švábí je parádní singl, jen je třeba k němu výšvihem vystoupat. Pár kamenů ze zříceniny Kokšín si nechám na jindy, v korytech polní cesty pokračuji ke strženému mostku přes Točnický potok. Po státní silnici tedy nepojedu, takže podél svodidel se protáhnu na druhém břehu k louce na kraji Švihova. Tudy se snadno dostávám k zelené turistické značce a údajné NS Švihov a okolí. Mezi Úhlavou a tratí vede tahle pěkná cesta k železniční stanici Červené Poříčí. Kousek za ní odbočuji vpravo opět do pole, abych se podobně raženou cestou dostal pod tratí k Jínu. Do Nezdic je třeba využít nefrekventovanou silničku, poté současně se zelenou po táhlé rovince prot větru k mostu v Lužanech. Rekord na singlu po žluté do Příchovic mě tentokrát nechává chladným. Nějak se mi už ani nechce po lukách do Přeštic, tak jedu po silnici ke křižovatce u Vícova a pak projíždím kolem ČOV k asfaltové cyklotrase do Dolní Lukavice.
V lukách do Lišic vede nevýrazná cesta, to teď s oblibou využívám a dokonce jsem si dneska na chvilku na louce sednul a vyhříval se při svačince při zapadajícím slunci. Ono se mi totiž nechtělo do kopce z Lišic do Hradčan. Nakonec to ale nebylo tak zlé. Smutně však vzpomínám na krásné lesní cesty na Vysoké, které tu bývaly před dobou asfaltovou. Sjezdem začínajícím zcela výmluvným segmentem "Jump parade" klesám do Robčic. Hezkým, avšak stoupajícím průjezdem pod dálnicí i přivaděčem se dostávám na Kotlík, kopec nad Liticemi, poté pokračuji na Výsluní, k Tyršovu mostu a po levém břehu Radbuzy až do centra Plzně. Poslední sotupání od Lochotínské lávky a jsem doma!
Nakonec mi to ukázalo skoro 163 km, to je poněkud více, než jsem čekal. Řekl bych, že oproti podobně dlouhému výletu na Starý Herštejn jsem jel méně po asfaltu a nastoupal skoro o kilometr více, tedy 2400 m. Přesto jsem udržel průměrnou rychlost na 18,8 km/h.
Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati
Rozhledna Markéta nad Dlaženovem 
Tvrz Dešenice 
Prenet 
Hrad a zámek Klenová 
Sýpka Klenová
Žádné komentáře:
Okomentovat