Libštejn

41+27 km

2. 9. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 650+400 m

Terén: Lesní pěšiny a cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zavadilka - V Prokopávce - Bolevec - po místní zelené Orlík - po místní žluté TJ Tatran Třemošná - ul. Požárníků - po louce K Zátiší - Bílý potok - Horní Želím - dvůr Býkov - Dolíčka - Svatý obrázek na Jarovské NS - Kamenný vrch - Koryta - po žluté Piplův mlýn - po zelené Liblín - po červené Libštejn, Pod Žíkovem, Rybárna, Kaceřovský mlýn, Velká Radná, Darová, Darovanský dvůr, Dírecký potok, Korečnický mlýn, Sedlecko - Smědčice - Chrást - po červené Zadní hájovna, Horní Zábělá, Holý vrch, Bukovec - po NS Údolím Berounky Chlumek, Doubravka-u sv. Jiří - Masarykův most - Zadní Roudná - Roudná - Pod Záhorskem

Tak tenhle výlet prohlašuji za podnik roku. V sobotu 3. 9. mě čekala účast na svatbě, družičky už se chystaly od pátku, takže prostě pojedu na kolo, že ano. Jenže raději večer před tmou nebo ráno před odjezdem do Domažlic? Nakonec jsem se rozhodl pro večer s tím, že už beru světla, však je také září a den není nejdelší. Nooo, vyplatilo se. Namířil jsem si to na Libštejn, protože už jsem po letech zapomněl, jaká je cesta po červené nad Berounkou z Libštejna do Darové. Měl jsem si přečíst svůj vlastní blog!😁 Ale nebyl čas, no...

Naplánoval jsem parádní cestu, téměř výhradně po nezpevněných cestách a zpočátku se jelo velmi dobře, přes Zavadilku jsem dojel k Malému Bolevci a Prokopávce, pak za hřbitovem do normálního Bolevce, poté lesní pěšinou zhruba po místní zelené podél přivaděče k Orlíku, pak na druhou stranu silnice na Most přímo do Třemošné, po jejímž okraji lesem vede místní žlutá trasa. Nevede moc šikovně ani logicky, prostě musí obcházet pozemky těch, kteří se rozhodli v lese vystavět valy. Nakonec se po ní ale přecijen dostanu k Tatranu, projedu sportovním areálem do "centra", tedy obchodnímu domu a pak pokračuji po žluté turistické k hasičské zbrojnici. Od ní jsem dříve jezdil vždy ulicí, ale od té doby, co jsem objevil parádní pěšinu loukou, už jinak nejezdím a nejinak tomu je i dnes. Tou se dostávám na východní konec obce, k Zátiší, a stoupám po nezpevněné cestě, která se stáčí na sever a za kopečkem klesá k Bílému potoku. Chtěl bych se dostat k místní zelené turistické trase vedoucí od Českobřízského mlýna ke Kamenici, proto vyrážím po cestě, která se stáčí na východ, prudce do kopce. Podle mapy to vypadá poměrně jasně, ale věřte že to není tak jednoduché, v jednu chvíli se cesta stáčí k říčce Třemošná a já moc důvěry v následující kančí stezku nemam. I tak se na ní vydávám a naštěstí vyústila na značené trase. Nebyl bych to ale já, abych si nechtěl zkusit nějakou novou cestu, takže brzy zas sjíždím doprava v domněnce, že je to zkratka na zelenou turistickou trasu z Horní Břízy do Býkova. Noo, tak jsem párkrát zabloudil, několikrát lovil v mapě, nic moc si nezkrátil, ale zato jsem poznal něco nového a nakonec se dostal tam, kam jsem potřeboval. Navigační úlevou tedy potom byla větší cesta do Býkova.

Za rybníkem Býkov jedu ještě prvních 200 m lesem do kopce po zelené, ale pak by měla vést (opět) zkratka na sever k vršku Dolíčka. Nějaké koryto tu je, cestou se to nazvat nedá. Plno listí, kamenů, větví...ale na velmi lehké převody do prudkého kopce jsem se nakonec vyškrábal. Po štěrkové cestě k Jarovské NS je to pak radost. A neznačená pěkná lesní štěrkem zpevněná cesta pokračuje dál na severovýchod, křižuje silnici a za ní můžete znovu uhánět kolem Kamenného vrchu, kde se stáčí k východu, poté vyjíždí z lesa a za dalších 500 m ústí na silnici mezi Koryty a Dobříčí. Odbočuji vlevo a mířím do Koryt. Za vsí u hřbitova v pěkně zvlněné krajině odbočuji na polní cestu po žluté turistické trase. Následuje opět krásný úsek cesty na ostrohu mezi Střelou a Bertinským potokem. Je to po větru, takže mezi poli to jen sviští. Pak je třeba dávat dobrý pozor, kudy vede značka, protože to není moc přehledné. Pokud chcete po žluté až k Piplovu mlýnu, je třeba projet esíčko směrem vlevo a zajet do lesa, kde se postupně cesta zmenšuje a zhoršuje, až vás nakonec čeká sjezd po skále ke Střele. Tohle na moje kolo není, takže pár metrů pěšky, přes most a pak po levm břehu Střely po zelené až k soutoku s Berounkou. Je to technická a úzká pasáž, ale dobrá, že sedla se moc nemusí. Od soutoku pomalu začínají chatky a cesta vyjetá auty, takže už nemusíte mít strach o průjezdnost. Přes Liblínský most naštěstí kola můžou, takže se dostávám do Liblína a prudce stoupám od řeky k zámku. Alejí od něj se nestoupá v hlubokém listí přes odvodňovací kanály moc dobře, vyjedete u silnice, z níž o sto metrů dále opět sjedete na jeden z nejlepších singlů-vše stále po červené turistické trase.

Rekord segmentu rozhodně nedám, nevím,jak tu může jet někdo téměř dvojnásobnou rychlostí, i když určitě by mi nějaký čas zlepšilo, kdybych nemusel přeskakovat popadané stromy. Nad Berounkou se cestička pěkně klikatí, je mírně z kopce, naprosto boží záležitost...😊 Na Libštejně nikdo není, počasí mi přeje, čas mám slušný, takže vše v pořádku doposud. Jakmile se však dostávám k Žíkovské oboře, která není nijak využívaná, neboť její plot je polorozbořený, vše se rychle zhoršuje. Najednou odbočuji na mikrocestičku v prudké stráni. Cesta by se sem vešla, by dokonce tu je, ale je dementně rozdělená plotem, ze kterého trčí dráty. Nelze tedy jet těsně při něm, no je to na opatrnou chůzi. Vše ztěžují popadané stromy a někdy je to tak divoké, že se místo nedá pomalu ani obejít. Kolikrát jsem slezl a zase nasedl na kolo ani nepočítám, byly to desítky případů. Krajina je tu moc hezká, ale člověk se svou bezohlednou potřebou ohraničit své pozemky bez užití hlavy to velmi zkomplikoval. Jet se dá jen velmi krátké úseky nebo když se cesta dostane k říční nivě mimo les-kam se ovšem sjíždí střemhlav, například kolem Žíkovského mlýna. Kolem chatek u Olešenského potoka cesta vlévá naději do žil, jenže já už si začínám vzpomínat, že právě tady byla nějaká pěší vložka. A taky že ano. Na nádherném místě na ostrohu mezi údolím Olešnského potoka a Berounky stojí nová bouda. Značení jsem si nevšiml nebo tam nebylo a kam mám pokračovat také nevím. Jsem na vyhlídce pod schůdky k boudě a kudy dál? Mám za to, že dříve právě tudy vedla cesta, ale teď je tu punková chajda. Nakonec jsem v začínajícím šeru našel cosi, kam bych asi mohl pokračovat-opět až nahoru nad údolí. Je to tu moc pěkné, ale není to na jízdu na kole😒

A začíná další úsek přeskakování stromů a obcházení celých úseků svahem, protože jinudy to ani nejde. I když mi posledních 7 km trvalo přes hodinu, prostě jsme musel na vyhlídku nad Kaceřovským mlýnem, kde se  v řece odráželo dramatické nebe se zapadajícím sluncem ve zlaté hodince. To byl poslední okamžik před tím, než jsem o pár set metrů dál po sto padesáté nastupoval do pedálů a nějak divně mi křuplo v řetězu. Udělal jsem tedy pár otáček naprázdno, aby se srovnal a bohužel ve stoupání na nějaký zapomenutý těžší převod jsem se opravdu potřeboval opřít, abych se rozjel. V tu chvíli řetěz povolil a já byl v loji. Barča v Domažlicích, brácha a naši v Abertamech. Tak hezkej výlet do Plzně Pavle... Do Velké Radné jsem sjížděl, pak ovšem následovala ještě dlouhá cesta do Darové. Samozřejmě tady už by šlo jet daleko líp v sedle, stromy tu popadané nebyly. Potkal jsem jen asi 50 hub - bedel, lidi žádné. Z Darové samozřejmě v sedm večer do Plzně nic nejede a já si promítám v hlavě, co mě čeká: Přes golf k Darovskému potoku, to by ještě šlo, pak brutální kopec ke Kříším, to už je špatný. Sjíždím, a protože už je skoro tma a vykácené stromy,  dvakrát jsem netrefil červenou, takže super, ještě budu bloudit. Prudkým sjezdem k silničce k přívozu Nadryby to radši vedu, protože vím, že je tu cesta rozrytá a končí závorou. Udělal jsem dobře, byla to bída. Dole zapínám světla a po asfaltu a po rovině se aspoň pohybuji nějakou zaznamenatelnou rychlostí kupředu. Před Korečnickým mlýnem mi ještě napadá, jestli nemám náhradní spojku řetězu, jenže ona by  mi byla stejně k ničemu. Nýtovačku totiž na krátké výlety (kolem 70 km😀) nevozím. Řetěz jsem za ty desítky tisíc kilometrů přetrh jen jednou, když jsem se o něj špatně staral a najel jsem na něm moc. Ten můj současný je nový, akorát zajetý a pečlivě pravidelně čištěný. Nemám nic v trpících tretrách pěšky po štěrku stoupám do Sedlecka a zkusím to nejkratší cestou podél trati ke Smědčicím. Možná jsem nějaký čas vydělal a cestu si zkrátil, ale šel jsem oraništěm po poli, takže to bylo dost bídné.

Ze Smědčic jsem se svezl po silnici ke Střele, pak bohužel pěšky také po silnici stoupal a po chodníku prošel celý dlouhý Chrást. Ještě musím ke Skupovně, pak táhlým stoupáním po louce k Zadní hájovně a za ní až do polesí Horní Zábělá. Pak teprv začíná cesta klesat. Konečně, to je fajn, jenže bych to potřeboval rozjet opravdu hodně a za úplné tmy se trochu bojím, tak daleko nevidím. Přes Holý vrch to ale docela odsýpalo, už se vidím na kraji Plzně. K tomu mi ale zbývá cesta přes Bukovec. Zvolil jsem NS Údolím Berounky, abych nemusel do kopce pod Chlum. I tak už mě to koloběžení moc nebaví, pořád se kopu o pedál do holeně. Ke sv. Jiří aspoň chvíli klesám a pak už jsem opravdu v Plzni, ačkoliv mě zbývají do cíle ještě dobré 4 km. Musím přes Masarykův most, přes celou Roudnou až k Pramenům a pak teprv pod nemocnicí do Záhorska. No nechtěl bych vidět, jak bych to stíhal v sobotní dopoledne před svatbou😧

Takže nejdřív dvě a půl hodinky, 41 km na kole s průměrnou rychlostí 16,3 km/h a pak 27 km pěšky necelé 3 hodinky s průměrem 10 km/h. Tak snad jsem si to vybral a dlouho mě zas něco podobného nepotká!

Zřícenina hradu Libštejn

Berounka

Berounka

Cesta domů u Smědčic