Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - Bílá Hora - po žluté Na Vysoké - Druztová - Věžka - Dolanský most - po modré Chrást, Nová Huť - Kokotsko - Dolní a Horní kokotský rybník - po modré Hudlice, Osek, Volduchy - Holoubkov - Mýto - Hutnický ryb. - Pod Lesem u Mýta - po červené Tankovka - Tisý - po mísní zelené Brdy-Lipovsko, U Zlámané lávky - Tři trubky - po žluté Skládaná skála, Josefka, Pod Dubinou, Dobřív - po modré Janov - Hrádek - Kamenný Újezd - Rokycany - hájovna Čílina - Čílinské polesí - podél přivaděče U Zátiší - po zelené V Pytli - Holý vrch - Špitálský les - Doubravka - Masarykův most - Zadní Roudná - Pod Záhorskem
Moc jsem se těšil na výlet do přírody Brd, ale zase to tam vzali asfaltovači útokem, takže nálada mrzutá. Ale popořadě. Na východ to obvykle bývá kolem roudenských pramenů na Zadní Roudnou, nejinak tomu bylo i dnes. Až u pivovarské studny je první možnsot sjet na pěšinku podél řeky, toho také využiju, podjedu všechny tři mosty a vystoupám na Jateční. Od parkoviště u Boleveckého rybníku chci zkusit pěšinku na Bílou Horu. V mapě značená je, ve skutečnosti se jede spíš lesem přes kmeny stromů. Jsem hned v letním počasí pěkně zpocený... Projedu pak Bílou Horou a po žluté pokračuji do lesa pod Vysokou. Částečně je tam štěrková cesta, za lesem pak buď po louce nebo remízkem také po nezpevněné cestě😊 Kousek po silnici vede i žlutá, hned ale odbočuje na obslužnou cestu k chatám a z té zas u cedule se zákazem vjezdu odbočuje doleva do kopce místní žlutá (aspoň podle mapy). Po této pěšině vystoupám z údolí, postupně se ale stáčím skoro až na jih. Projedu okrajem louky, znovu se zanořím do lesa a asi po 200 m odbočuji vlevo na nepříliš přesvědčivou cestu. Je to ale správná volba, nejedu tu přecijen poprvé. Ačkoliv podle mapy končí v houští, ve skutečnosti se dá projet docela dobře až na kraj Druztové. Nechce se mi stoupat kolem Věžky, to nejde vyjet, takže sjíždím vesnicí k rybníku Skřivanov a stoupám lesní cestou směrem k chatám u silnice na půli cesty k Drahotínskému rybníku. Když si vystoupám to nejhorší, odbočuji doprava, kde by měla vést cesta zpět ke žluté do Dolan. Taky tu nejedu poprvé, ale nikdy to nebylo nic moc, pěšinka se ztrácí a zarůstá, takže se prodírám roštím a hledám, kudy vlastně pokračovat. Nic moc, ale dostal jsem se, kam jsem potřeboval nakonec. Po žluté jedu k silnici, po níž sjedu k Dolanskému mostu. Za ním pokračuji kolem kempu do stoupání po modré a do Chrástu. Celý Chrást až k nádraží vlastně projedu po modré. Trasa ofickálně pokračuje ještě kus rovně, než odbočí, mě ale víc baví sectička přes louku a pak takový singlík nad řekou k bývalému hamru. Opět se s modrou spojuji, ještě kousek jedu podél Klabavy do Nové Huti, ale za mostem přes řeku už odbočuji vlevo ke koupališti, modrá vede na druhou stranu.
Cestu mám dnes dalekou, rozhodl jsem se tedy stoupat po štěrkem zpevněné větší cestě lesem nad údolím potoka Svatka. jede se dobře, převýšení si ale nijak neušětřím samozřejmě. Asi za kilometr vyjíždím na asfaltovou cestu, takže ji využívám co nejméně je možné, jen ke Kokotké studánce, pak unikám na lesní cestu k Dolnímu kokotskému rybníku. Letos je vody více, než v posledních tak deseti letech, takže cestička kolem něj je místy lehce podmáčená. Pamatuji ale daleko větší koupel. Protože modrá turistická trasa kolem Horního rybníku je mizerná, zkusím ho objet ze severu po neznačené cesrtě. Zprvu to vypadá slibně, ale to se brzy změní a rozhodně to nedoporučuji. Nakonec jsem vlastně rád, že jsem zpět na modré. To už je jen konec toho zmíněného špatného úseku, poté v lese už je to pěkný singl. Obzvlášť, když začne mírně klesat k Hudlicím. Když vyjedete z lesa, už jste na polní cestě. Dřív podobně velká pokračovala i za touto osadou směrem k Oseku, ale asi ji přestali využívat zemědělci nebo nevim co, ale stalo se mi v posledních letech, že byla zarostlá, že jsem málěm neprojel. Letos je to naštěstí trochu lepší, i když šlahouny v jednom úseku hodně překáží. Když skončí "Hudlická alej", už se to zlepšuje. Je tu ale zase nevhodná frakce štěrku a pak už se blížíme nové silnici od D5 a v klesání do jejího zahloubení je asfaltka. Rozjet to nemůžete, protože rozhled je tu nulový. Tak hezky by se dala využít energie pro vystoupání na druhé straně... Nicméně jsem rád, že asfalt je jen v krátkých úsecích a jinak cesta zůstala nezničená.
Kolem Oseka a Volduch mě chybí cesty mezi poli, ale mají tu příkladnou stezku podél silnice. Pro mě nuda, ale ta by na silnici byla stejná. Na jihovýchodním konci Volduch konečně odbočuji ze silnice a po velké poln í cestě pokračuji pod Chlum. tady to jede rychle a v lese i docela příjemně, ačkoliv je to kousek od dálnice. Tu podjedete a podél ní se pokračuje do Holoubkova. Bývala tu krásná cyklostezka, ale někdo měl zas záchvat a udělal tu osmimetrovou vyválcovanou dálnici. Pěkný hnus. V Holoubkově sjíždím k hlavní křižovatce, často vás tu budou brzdit nějaká auta ve sjezdu. Pak odbočuji vlevo na bývalou pražskou do Mýta. Mám ale za lubem na konci obce sjet vlevo ze silnice a jet cestou v lese. Zpočátku to nevypadalo jako špatný nápad, ale cesta se pak ztratí a stojí to opravdu za prd. Koukám ale, že pro příště by se dalo jet stále severně od dálnice a mohlo by to být lepší, tak to se těším, až to vyzkouším. Dojel bych k průmyslovému areálu před Mýtem jako teď. Nějak jsem netrefil cestu k Hutnickému rybníku, tak se musím kousek vrátit, ale udělal jsem dobře, z průmyslové zóny se rychle dostávám k bývalému mlýnu, je to docela hezký kus přírody. Objedu rybník, za kolem se jen práší, musím ppřes dvě ulice nové zástavby, ale pak se z ulice Benátky vracím za tratí na polní cestu stoupající k PP Trhoň. Moc hezká cesta a navazuje na ní taky pěkná červená turistická se zjevně vojenským původem, protože je podle pravítka terén neterén. Občas je to náročnější technicky, ale tak to má být. k Tankovce se připojuji až v nějakých 600 m n. m.😲 Čeká mě tedy trochu sjezdu, a sice k silnici na kraji Strašic. Tankovka pokračuje mezi poli, tady je to vždycky výheň, nemám tenhle úsek k rybníku Tisý rád. Kousek po místní zelené k rozcestí Na Dlouhé je pěknou lesní cestou, ale pak už jsou skoro všechny cesty v Brdech hanebně změněné na široké silnice. Jedna z nich je i Kolenská cesta, tam to dokonce ani mapa ještě nezaznamenala. Není diviu, je naprosto nepochopitelné, že někoho napadne lít beton do lesa. Způsobí větší a trvalejší spoušť než ta armáda... Do utahujícího stoupání vede asi i místní zelená a nakonec je kopec tak prudký, že mi jediní dva turisté, které tu potkávám, fandí. V 650 m n. m. na hřebínku je odbočka k Lipovsku, tam mířím. Aspoň tady je ještě nezpevněná cesta a na vrcholku sněžná vločka a skalka. Vracím se zpět na rozcestí technickou pasáží a pak mě čeká hodně, hodně dlouhý sjezd. Tak 2 km a jediné, co mě brzdí, je pud sebezáchovy. Celou cestu kromě jedné prudší zatáčky se dá jet 50+ km/h a případní pěší turisté z toho moc radost mít nebudou, ale co by se dalo čekat,když tu postaví dálnici, tak se tu bude jezdit sakra rychle. U Zlámané lávky se osvěžím v Klabavě, už je to nedaleko ke Třem trubkám. To ale není můj dnešní cíl, takže pokračuji dál po žluté a stoupám ke Skládané skále. Na Třítrubeckou vyhlídku neodbočuji. Stoupání je to oprpavdu výživné, ale aspoň není asfaltové.
Kousek za Skládanou skálou ce cesta opět zvětšuje, ale zůstává štěrková. Slyšel jsem že už je zničená i cesta z Prahy na Tok, za to by měl v CHKO opravdu někdo viset v průvanu. Já zatím sjíždím k Josefce docela spokojen, stáčím se k severu a čeká mě další klesání. Jednotlivé cesty si tak dobře nepamatuji, ale vím, že jsem tu jel a flashbacky z průjezdu některými hezkými úseky se mi dobře vybavují, takže vím, že Záborecká cesta byla vyasfaltovaná už dříve, bohužel. Letím tedy dolů a těším se až odbočím po žluté pod Jezevčí skálu. Tam je nějaká historická cesta skládaná z oblázků nepříč. To je něco pro tlumič tedy. Radši bych ale takový kostitřas než zjištění, že od Dobřívi ke Stříbrnému kameni se staví silnice.😟 Fascinuje mě, že přespat pod širákem tu nemůžete, ale prolít přírodu tunami asfaltu je v pohodě. Tady má celé vedení oblasti opravdu v hlavě duto. Pak zas bude někdo brečet, že se tu lítá 60 km/h na biku. Po modré z Dobřívi si chuť moc nespravíte, proto za brodem přes Skořický potok odbočuji vlevo a mířím k Hrádku. Tady je kousek ještě svět v pořádku. Pod amfiteátrem jedu lesem do obce. Aglomerací přes Kamenný Újezd se špatně vybírá hezká cesta. Snažím se jezdit vždy někudy zadem, ale neasfaltové cesty tu v podstatě nejsou. Promotám se Rokycany Jižním a Plzeňským předměstím a těším se na cestu loukou k čílinské hájovně. Poté jezdím rád neznačenou cestou nad dálnicí. Za mokra bývá dost rozbahněná, ale to dnes nehrozí. Po zelené překonám křižovatku u sjezdu 67 a pokračuji stoupáním podél přivaděče. Staví se tu právě nové velmi vysoké napětí. Pak jedu opravdu přímo nad přivaděčem, čeká mě tam ještě docela nepříjemné stoupání. U sjezdu na Kyšice se protáhnu do lesa a na zelenou u Zátiší. Sjíždím do polesí V Pytli, kde odbočuji vpravo a ještě se vydám přes Holý vrch lesem nad Újezdem ke hřbitovu. Sjíždím ke Špitálskému lesu, projedu Doubravkou na Jateční ulici, znovu podjedu všechny most přes Berounku a přes Zadní Roudnou se vracím do Záhorska.
91 km, 1300 m převýšení, hezké údaje a výlet, ale jak jsem psal na začátku, všude samý asfalt, vyjedete 50 km za Plzeň a stejně vás tam čeká lidská hloupost, už není moc kam jezdit a rychle se to zhoršuje, to je smutné.
Brdy-Lipovsko
