Hasištejn - Krušné hory

96 km

30. 8. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 2000 m

Terén: Lesní, štěrkové a asfaltové cesty

 

Abertamy - rozc. Abertamská silnice - Barbora - Pod Špičákem - Abertamská zatáčka - Jahodová louka - Neklid - klínoveckým traverzem a po červené Pod Macechou - Pod Meluzínou - měděnecká silnice - vrch Loučná - Vysoká seč - U Apolenky - Halžský vrch - Horní Halže - po červené a po modré Mědník, Měděnec, Kotlina - Rusová - Volyně - údolím Třebíšského potoka Prunéřovský potok - Úbočí - po modré Hasištejn, Úbočí, Celná, Nová Ves - Novoveskou cestou Farský les - PP Střední Krušnohoří - PP Na Loučkách II - Přísečnice - Mezilesí - Kovářská žel. st. - Kovářská - České Hamry - po hřebeni Loučná - Oberwiesenthal - Alte Poststraße - celnice - Boží Dar - po červené býv. Nový mlýn, Ježíškova cesta, Pod Špičákem - Mrtvý ryb. - Hřebečná-U Maringotky - Hřebečná - Abertamy

 

 

Vyšlo počasí i dostatek času a vyrazím na Hasištejn, skoro se stydím, jak dlouho jsem tu nebyl - někdy v dětství. Moc se těšim, počasí je parádní, jdeme na to! Z Abertam vyjíždím po silnici směrem na Boží Dar, u rozcestí Abertamská silnice sjíždím vlevo na štěrkovou cestu, Šlajsnu, a táhle stoupám k vršku Barbora. Od vrcholu se pochopitelnbě sjíždí, a asice k rozcestí Pod Špičákem, kde pokračuji po žluté sjezdem k silnici. Poté mířím k Abertamské zatáčce. Asi kilometr je pak nutné jet po velmi frekventované hlavní silnici, než je možné odbočit do lesa. Není to ale tak dlouho, tak tři, čtyři roky, co bylo nutné jet až na Jahodovou louku po silnici. Teď se dá projet po lesní pěšině jet podél a nově dokonce i přes rokli Stísněného potoka. Když se od něj vyškrábete, vyjedete na Jahodovou louku a čeká vás nádherná cesta po louce. Ještě lepší je z kopce, ale takhle je to taky velice v pořádku. Na rozcestí se žlutou turistickou trasou se stáčím doprava na vrstevnicovou cestu přes neklidské sjezdovky a za nimi po velkých uvolněných kamenech velmi prudce k červené. Po ní se dostanete k parkovišti u Klínoveckého sedla. Vrchol Klínovce míjím, pokračuji Traverzem po CT 2011 po severní straně hory. Červená se ke mně opět připojuje v tomto směru na poslední sjezdovce, Dámské. Poté jedu asi kilometr a kousek za útulnou odbočuji o 110° vlevo na neznačenou cestu. Na červenou se vracím záhy a jsem překvapený, že tu jsou lidi. Tady nikdy nebyla ani noha. Ale teď už je mi to jasné, lidé naskakují na laciné lákání na Hřebenovku, která tudy zjevně prochází. Na rozcestí Pod Macechou prudce odbočuji vpravo, abych sjel k panelové cestě, po níž budu pokračovat pod Meluzínu. Tam odbočuji vlevo, na druhou stranu než zmíněná Hřebenovka. Tím se dostávám mimo davy, ale vyjíždím na měděneckou silnici.

 

Asi kilometr sjíždím, načež za druhou zatáčkou chci vyzkoušet neznačenou lesní cestu. Vzhledem k tomu, že jsem nemohl najít její začátek, zaváhal jsem, jestli se na ni vydat. Popravdě si už přesně nevybavuji, jaký ten úsek pod vrch Loučná byl, ale kdyby byl extra špatný, asi by mi to utkvělo v hlavě. Ve sjezdu už je cesta velká a nakonec vyjíždím i na asfaltku u přístřešku Na Říjišti. Vydávám se doleva do kopce a s radostí zanedlouho odbočuji vpravo mimo asfalt. Znovu mám sice strach, že tu nakonec žádná cesta nebude, ale i tady se podařilo projet pod Vysokou Seč. Tráva je tu místy vysoká, ale to je mnohem lepší, než ty cyklodálnice, co se tu všude staví. Směrem k oblasti U Apolenky vedou dvě cesty, vybírám tu lepší, která prudce stoupá. Záhy se srovnává a vede skoro přesně na východ. U mýtiny se cesta trochu kroutí, ale zase se vracím na východní směr a sjíždím k jiné lesní cestě, po které vede červená. Tady už to znám do té míry, že vím, že se tu dá jet až na Horní Halže. Červená tu nebývala, ale to je vlastně jedno, jestli tu je. Od Halžského vrchu je jeden z nejkrásnějších výhledů Krušných hor. Jsou sice vidět i elektrárny Mostecké pánve, ale to je plně vynahrazeno Doupovskými horami, čerstvým vzduchem ve tváři a sluncem nad hlavou. Tady si sednu a dam Snickersku😀😍

 

Červená mi ale pomohla objevit novou cestu kolem Halže až za silnicí. Byl bych si nedovolil tam jinak vjet, ani kdybych o existenci pěšinky věděl. Protože tu nemají domy oplocené pozemky, vypadá to, že jdete někomu na dvorek. Opak je ale pravdou a po celkem obtížně sjízdné pěšině jedete krásnou vysokohorskou přírodou. Dojedete na rozcestí U Ptačí aleje, kde za tratí býval důl, než asi před pěti lety odstřelili skipovou věž. Mezi pastvinami pokračuji k Mědníku. Projedu po pěšince na úpatí provrtané hory s ikonickou kapličkou na vrchu. Od štoly Panny Marie Pomocné klesám loukou na východné konec Měděnce a pak zkratkou stáůe po červené převážně sjezdem k železniční stanici. Asi na 100 m jedu po silnici. Ta překonává trať, zaítmco jí za domkem jedu vlastně rovně po sypkém materiálu sjídžím a při první příležitosti odbočuji kolmo vlevo, stoupám, projedu lesem zpět k železnici a za lesem vyjíždím na louky, kde je farma větrných elektráren. U Rusové překonám silnici, projedu skrz druhou farmu elektráren a pak po uzounké silničce s hlaďoučkým jemným asfaltem sjíždím. Ani jsem si dopředu nevšiml, jak dlouhý sjezd mě čeká. Dlouhý se mi zdá už na kraji lesa, za lesem je Volyně, pak serpentinami k Třebíšskému potoku, sjezd zdaleka nekončí, auta tu nejezdí, ale zase je tu hodně úzká silnice, být široký v nějaké zatáčce by se nemuselo vyplatit. Až v serpentině Prunéřovského potoka moje krasojízda končí. Sjezd by ale ještě pokračoval. To už bych ale byl nervózní, co mě bude čekat cestou zpátky...

 

Po cestě značené jako silnice, ale ve skutečnosti po rozježděné sice široké, ale štěrkolesní cestě jedu do osady Úbočí, kde znovu prudce odbočuji, tentokrát vpravo a po modré sotupám docela přísně nad Hasištejn. Les je tu vzrostlý, hrad není shora vidět. To jedině z dronu. Jsem docela překvapený, kolik je tu lidí. Na první nádvoří se dá jít bezplatně, toho využiju, na prohlídku nejdu. Svačinku před návratem si ale dam. Stoupám zpět po stejné modré, po které jsem přijel, kolem Prachárny technicky nahoru, pak po lepší cestě za hřebínkem sjezdem do Úbočí. Tam ale budu pokračovat údolím Prunéřovského potoka po modré proti proudu. Bál jsem se, zda je to dobré pro kolo, ale byli tu nedávno rodiče a potvrdili, že se až na pár úseků dá. Je to moc pěkné údolí, Kýšovický vodopád si nicméně nechávám na jindy. Ačkoliv začíná být mokro a je vidět, že tu před chvíli sprchlo, vody je celkově málo, takže vodopád nebude stát za to. Čeká mě pár brodů, přeskákat pár kluzkých skalek, ale jel bych klidně znovu. Před Celnou je docela dost chat, ale nikomu zatím nevadí, že tudy vede turistická trasa, moc lidí tu není. Překonám silnici, jinak se nic nemění, pěkná nezpevněná cesta údolím potoka po modré, místy nutno ze sedla, až do Nové Vsi. Tam odbočuji vlevo a po větší zpevněné cestě pojedu po červené podél trati na západ. Docela dlouho přes PP Střední Krušnohoří se jede tak nějak údplím ničeho. V lese na rozcestí jedu cesotu vlevo, jmenuje se prý Novoveská. Červená vede doprava. Tuhle cestu přes Farský les jsem zvolil kvůli urychlení přesunu před deštěm, který je mi v patách. A taky jsem úplně nečekal, že bude kompletně asfaltová.  Červená se na chvíli připojí, před PP Na Loučkách II ale jedu neznačenou zkratkou. Pak už ale po červené dojedu až k hlavní silncii u bývalé Rusové. Dlouhou rovinkou po silnici se přiblížím Přísečnici, pak odbočuji na Měděnec. Za půl kilometru sjíždím i z této silnice a jedu polní cestou pod další farmou větrných elektráren. Překonám potok Přísečnice a pokračuji k Mezilesí. Po větší cestě se pak dostanu na modrou a po dvou přejezdech trati sjíždím do Kovářské. Rozhodl jsem se, že pojedu do Českých Hamrů po silnici, takže přes kopec, abych pak zkusil lesní cestu po bezejmenném hřebeni k větrným elektrárnám nad Unterwiesenthalem. Za odbočkou k přechodu se stáčí silnice a z ní ještě jednou doleva po kraji lesa do mokré trávy. K hřebeni se dá jet kratší cestou, o to prudší, nebo delší. Zvolil jsem další a v hluboké trávě jsme měl co dělat, abych se vyškrábal nahoru, jak to bylo i tak prudké. Tam, kde se tyto dvě cesty schází, se cesta postupně zvětšuje a kopec je mírnější. Na kraji lesa zahlédnu lišku a než se pustím do developerského eldoráda v Loučné, vychutnám si krásný výhled do krajiny na klidných loukách. Zjistil jsem, že právě odtud vede nábližka do vsi, hezká pěšina.

 

Po CT 3000 projedu Loučnou podél Polavy až za úroveň Oberwiesenthalu. Tam někde u rybníčků je malý mostek, kde se dá přejet potok a pokračovat na německé straně. Hodně zajímavým singlem stoupám k nějaké červené turistické trase, ale dobře víme, jak je to v Německu špatně značené. Každopádně vystoupám k serpentinám na hlavní silnici a v druhé zu nich odbočuji na Alte Psotstraße - štěrkové cestě stoupající až k celnici. Jsem tedy zpět v Čechách a po žluté, která je k mému zděšení nově vyasfaltovaná, sjíždím velmi rychle do Božího Daru. Takovou tupost jsem tedy v tomhle městečku žijícího z krás přírody opravdu nečekal. Navíc je to nebezpečné, když se tu teď bude místo 35 km/h jezdit 50 km/h. Po chodníku k bývalému Novému mlýnu to bylo snesitelné s lidmi, tak jsem nejel po silnici. Červená turistická pak překoná Blatenský příkop a stoupá pod Špičák. Na kole se to i po 85 km a necelých nastoupaných 2 kilometrech stoupá lépe než na běžkách. Stejná turistická trasa mě provází kolem Mrtvého rybníku až k Maringotce. Do Abertam se vracím přes Hřebečnou.

 

Když nad tím přemýšlím, dnešní výlet je zdatný soupeř výletu na Týřov v boji o nejhezčí výlet roku. Náročnost je taky podobná. Sice o něco menší dálka, 96 km, zato přes 2000 nastoupaných metrů! Průměrná rychlost 16,7 km/h. 

 

 

 

Hasištejn

Hasištejn

Mědník

Hasištejn

 

 

 

 

 

Jeskyně PP Sutice

51 km

20. 8. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Štěrkové, polní a lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínská lávka - Plzeňský Prazdroj - Rokycanská - po NS Údolím Úslavy Lobezský park, střelnice Lobzy - Božkov - V Pytli - Letkov - Merfánka - ryb. Pod Tymákovem - jeskyně PP Sutice - Tymákov - Lhůta - Sedlecká skála - Melicharka - Kozel - po NS Okolo Kozlu Vymrovka - Hraběcí alej - Šťáhlavy - po červené Starý Plzenec - Městský les - Černice - Podhájí - Radobyčice - Hradiště - Škoda park - lávka Na Staru - po levém břehu Radbuzy centrum Plzně - Rooseveltův msot - Pod Záhroskem

 

 

Zase malý zázrak, že jsem někde vydoloval, že pod Tymákovam v malém přírodním parku jménem Sutice je taková skromná jeskyňka nebo skalní převis. To abych nekroužil jen tak bezcílně kolem Plzně. Ze Záhorska do centra Plzně jedu přes Lochotínskou lávku, kolem Rychtářky k Plzeňskému Prazdroji, no a pak od Rokycanské jsem se rozhodl jet po pravém břehu Úslavy po naučné stezce do Lobezského parku. Překonám silnici na Rolnickém náměstí a pokračuji ke střelnici, odtud pak po štěrkové cestě do Božkova. Vyhoupnu se do Višňové ulice, pod hřbitovem se vydávám po pěšince/schůdkách mezi dvěma většími cestami na rozcestí před čističkou. Pravé po téhle pěšince vyjedu k náspu skládky popílku. Tu objedu z jižní strany po panelové cestě. Na druhé straně bývalé skládky, v polesí V Pytli, stoupám po pěšině, která před lety začala sloužit i jako trail. Nechci to zakřiknout, ale snad nikdy jsem tu nikoho nepotkal. Když vyjedete k umělému korytu potoka, už je to jen kousek do Letkova. Přes obec a pod dálnicí stoupám k Merfánce po silnici. Odtud by měla vést pěšinka někam kolem Stradiště k Tymákovu. Jak se dalo čekat, nestálo to za moc, jelo se spíš lesem, než že by tam byla nějaká cestička. Kdesi pod vrcholem kopce se však postupně začalo něco objevovat, tak jsem dojel až na louku, kde bylo nejlepší vydat se po široké cestě na staveništi vysokého napětí.

 

Překonám silnici, projedu pod Tymákovským rybníkem a odbočuji k PP Sutice nad Tymákovským potokem. Lehce se zděšením pozoruji, že tu někdo vysypal nasdrcený bordel, kterému se odborně někdy řiká recyklát, aby jakože zlepšil cestu. Tenhle rozemletý asfalt s gumou naštěstí brzo končí a pokračuje pěkná nezpevněná cesta, singl až do Sedlce a to právě přes PP Sutice. Malá jeskyně se nachází asi v polovině cesty a kupodivu je tu několi lidí. Udělám tedy fotku a pokračuji dál. Mež vyjedu z lesa, odbočuji prudce vlevo do ještě prudšího kopce - na severovýchod ndo Tymákova. Další nezpevněnou cestou přejedu kolem hájovny do Lhůty. Za vsí pojedu k Sedlecké skále loukou. V mapě malá cesta je, i podle fotomap by to mohlo jít. Ve skutečnosti to jde, když tráva není vzrostlá a půda podmáčená... Dostal jsem se tedy k zelené turistické, ale stoupám po ní asi jen 300 m, pak zas odbočuji doprava a prudce sjíždím pod Sedleckou skalou k CT 2154. I tahle cyklostezka je zkázou pro přírodu, protože se evidentně značně rozšiřuje a zpevňuje, můžeme jen doufat, že nakonec ne asfaltem. Tahle alej je ale dobrá v tom, že udržíte výšku a za silnicí na Šťáhlavy můžete pokračovat další, už neznačenou, ke skalce Melicharce a pak pod Svidnou. Asi za kilometr a půl v údolí bezejmenného potoka končí větší cesta a musíte takovým vinglem a na východ k asfaltové cestě, která vás už dovede sjezdem ke křižovatce nad Kozlem. 

 

Zčásti po NS Okolo Kozlu pak pokračuji převážně z kopce na Vymrovku a k Lopatskému rybníku. Odbočuji na inundační most a stoupám k Hraběcí aleji. Ta mě rychle po asfaltu dovede do Šťáhlav. Podél trati se dostanu k červené turistické trase, která mě dovede sotupáním mezi poli k lesu pod Radyní a na kraj Starého Plzence. Od ulice Elišky Krásnohorské vede pěkná stezka pod bývalý lom Hřeben, kde se dá lesem projet k fotbalovému hřišti. Přes rozrůstající se město se dá dostat pod Andrejšky a pak po bývalé silnici ke střelnici. Od ní vede cesta do Městského lesa. Rozhodl jsem se to vzít pod přivaděčem a přes dálnici do Černic a ještě si to protáhnout roklí do Radobyčic z ulice K Brdci. Tady je to taky pokaždé jinak. Nyní je tu sice nějaká pěšinka, ale taky nové ploty a tak se pěšinka rychle ztrácí. Do Podhájí jsem se tedy ani ne tak moc jízdou dostal. Pak už sjedu do Radobyčic a po asfaltové dálnici, jelikož jinak to nejde, po NS Údolím Úhlavy do Hradiště. Z Hradiště jedu horem přes hradiště, u VOkounovy lávky se ale napojuji na CT 3 a pak už mě čeká jízda přes město pod Škoda parkem k lávce Na Staru. Odtud už jedu po levém břehu Radbuzy přes náměstí Republiky a Rooseveltův most na Severní předměstí.

 

Celkem pěkných 51 km průměrnou rychlostí 18,9 km/h s převýšením 720 m.  

 

 

 

 

 

Jeskyně PP Sutice

 

 

 

Zřícenina hradu Týřov z Plzně na kole

120 km

17. 8. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1850 m

Terén: Asfaltky, polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - U Pramenů - Zadní Roudná - u sv. Jiří - Bukovec - po červené Holý vrch, Chrást, Chrástecký vrch - Smědčice - Bušovice - U Třech lip - Přešov - Březina - po červené Přívětice, Jordánek (PP Radeč) - Chomle - Vejvanov - Biskoupky - Terešov - Ostrovec - Jankovský mlýn - po modré Skryjské jezírko, Skryje - Berounka - po žluté Oskarova vyhlídka, zřícenina hradu Týřov - údolím Úpořského a Prostředního potoka NPR Týřov - Vlastec - Těchovín - Pod Týčským vrchem - hájovna Jablečno - Jablečno - Červenovská Hráz (CHKO Křivoklátsko) - Chotětín - Koželužka - Bílá skála - Habr - Volduchy - Svojkovice - PP Trhoň - Borek - po modré Rokycany - PP Rokycanská stráň - po zelené Klabava - Ejpovice - Kyšice - Holý vrch - Ústřední hřbitov - Doubravka - Masarykův most - Zadní Roudná - FN Plzeň - Pod Záhorskem

 

 

Celý dlouhý letní, ale nikoliv extrémně horký den přede mnou, právě na takový jsem čekal, protože dojet až do Středočeského kraje na Křivoklátsko není na jedno odpoledne. Zkusím se dostat na zříceninu Týřov. Ze Záhorska projíždím k Pramenům a na Zadní Roudnou, pak přes Berounku po Masarykově mostě, po CT 3 ke sv. Jiří, dál po červené pod Chlum a po asfaltce do Bukovce. Bukovec můžete buď projet po cyklotrase vedoucí po bývalé trati nebo viaduktem apak po zelené nebo červené turistické trase. Já dnes vybral první variantu. Hned na kraji lesa u drážního domku ale sjíždím na červenou a prudce stoupám na Holý vrch. Poté kolem myslivny vede hezká a rychlá cesta lesem. Stále po červené poté začínám mírně stoupat přes polesí Zábělá. Za Zadní hájovnou vjedete na pěšinku pod vysokým napětím a pak odbočíte kolmo vpravo, vyjedete na louku a jedete krásnou travnatou cestou k Vlčím jámám (rybník Vlčka a dva nové z roku 2024, které ještě nejsou ani v mapě). Po červené se dá projet i Chrást na náves a jet i ke Klabavě. Já raději vyzkouším od školy naučnou stezku, ze které jde odbočit doprava mezi domy k mostu přes Klabavu do Dolního Chrástu. Tím prudce stoupám Plovární ulicí a pak na Chrástecký vrch znovu po červené po široké cestě, která zatím díky bohu po budování nějaké infrastruktury je zpevněná jen štěrkem. Na hřebínku odbočuji vpravo, prtože chci pokračovat do Bušovic přes jihovýchodní okraj Smědčic. Projedu kolem vil a do Bušovic dojedu po silnici. Potom chci jet ke Třem lipám mimo silnici, trochu se motám přes zemědělské družstvo, úplně ideálně jsme to netrefil, ale dopjel jsem tam, kam jsem potřeboval. Z rozcestí U Třech lip stoupám po polní cestě do lesa a pak pokračuji po zmenšující se cestě stále na severovýchod nad Novým Dvorem. I letos se dá louka projet, enbývá to úplně standardem. Před hodně nevýrazným vrcholkem Přešov vjedete znovu do lesa a cesta se zas zlepšuje. Ne že by terén byl hladký, ale je zřetelné, kam cesta vede - podél lesa k Březině. Když vyjedete z lesa, musíte se vydat doprava na polní cestu, se kterou bývá také problém, ale i tady jde slušně projet😊 Projedete areálem poloopoštěného zemědělského družstva a jste v Březině. Projedu kolem zámku po silnici, pak se chytnu červené a sjíždím ke statku a pak do přírody převážně polní cestou v ovocné aleji do Přívětic. Za vsí se stoupá po štěrku k rozcestí Na Kramářské a pak méně vyvoněnou cestou dolů k rybníku Jordánek.

 

Teď zkusím sledovat NS Putování s Dubíky a vyjet po ní nad Skomelno. Za rybníkem Škaredá odbočuji prudce vlevo a škrábu se z údolí k samotě na Skřeži. Tam stezka odbočuje vpravo, cesta vede trochu mimo mapové podklady, ale v podstatě není kam zabloudit. Nad Skomelnem vyjíždím na silnici, ověřuji, že chci pokračovat dál rovně za ní, protože to na nějakou znamenitou cestu nevypadá. Chvíli se prodírám zarostlým úvozem a namotávám stábla do řetězu, potom se dá je v prachu po zválcovaném poli. Křižuji zelenou turistickou trasu, za níž vede kousek větší cesty, ale já to mam naplánované po stezičce k dolu Pokrok, takž z ní velmi brzo sjíždím. Chvíli jsem se bál, že skončím někde u plotu, ale dalo se to projet. Vyjíždím na silnici, po které to není daleko do Vejvanova a pak po menší silnici přes údolí do Biskoupek. Rozhledna je nedaleko popravo, ale dneska se u ní nezastavim. V Biskoupkách jako na zavolanou vidím lavičky na sluníčku, takže se na chvilku zastavím na svačinku. Tak a teď hurá sjezdem na Křivoklátsko. Aspoň tedy do Terešova. Pak pod Chlumcem se mírně stoupá. K nějakému stavení tam je asfaltky, ale v lese pak konečně končí zpevnění. Není to na dlouho, za chvíli vyjíždím na malou silničku a po té dojedu do Ostrovce. Ještě musím sjet do údolí Zbirožského potoka k Jankovskému mlýnu po silničce, poté konečně loukou kolem Čihákovského mlýna a následně po modré až ke Skryjskému jezírku. Občas je nutné z kola sesednout kvůli skalce nebo kvůli kládě přes potok. V tretrách s kolem po mokrém buližníku nebo co to tu je a s diváky pode mnou je to opravdu zábava. Ale lidé jsou tu milí, nabízejí pomoc. Stejně tak jim já dávám přednost v úzkých místech. S počtem turistů to bylo naaštěstí únosné. Za Skryjským vodopádem je ještě pár horších nesjízdných úseků. Nevím, jestli je v Čilé parkoviště, ale po modré do Skryjí  moc lidí nesotupá. To mi vyhovuje, v těžkém terénu a stoupání stojí každé zastavení hodně sil. Modrá k Berounce je hodně technická, prudká a úzká, jak si pamatuju asi z loňského pěšího výletu, tam se nechci pěšákům plést, tak sjedu k mostu přes Berounku po silnici. Přes řeku ale nepojedu, žluté na Týřov vede po pravém břehu Nezdá se to daleko, ale je to opravdu nevhodná cesta pro kolo. Hodlám se ale vracet jinudy, tak mě ani nenapadne, že bych ho tu mohl nechat. Spíš jsem ale ani nečekal, že to bude tak kamenitý terén. Příjemným překvapením je Oskarova vyhlídka, zpátky do sedla se dá asi za kilometr, ale mě to přišlo jako celá věčnost. Zakrátko, za Úpořským potokem, zase ale začínají schody, takže zase šplhám. Zřícenina Týřov se dá obejít po malinkaté stezičce v příkrých svazích. výhled na údolí je tu krásný, nedivím se, že je tu ohniště a že tu lidé přespávají, i když to asi není úplně oficiální v NPR Týřov.

 

Zpět bych se chtěl vydat údolím Úpořského potoka, kudy je na starší ceduli zakreslena žlutá turistická trasa. No dobrý nápad to nebyl, ale na druhou stranu po žluté zpět bych nesl kolo také na zádech. Navíc bych neměl kudy jet zpátky. Pěšinka se občas objevuje, ale spíš se ztrácí. Jsou tu ale stopy, že někdo tu občas prochází. Asi teda ne s kolem😀 Obzvlášť vypečené je to tam, kde je cesta značená na jednom břehu potoka, ale vede po druhém, no zkrátka kudy to jde. Naštěstí je přes potok popadaných hodně kmenů, po kterých se dá doslova přelézt na druhou stranu. Jindy zase přeskákat po kamenech. Stálo to za prd, ale zase pro pěší super zážitková cesta. Trochu naděje jsem vkládal do větší cesty odbočující na soutoku s bezejmenným potokem. Místo cesty se však objevil problém s močálem. Tou dobou už jsem měl za sebou 7 překonání potoka a čekaly mě další. Přes ty skalky na pravém břehu asi cesta nevede... Takže osm, devět. Za desátým se objevuje cesta od traktoru, tak se dá asi 100m přerušovaně jet. Jedenácté brodění, ale tady už je sice špatná, ale znatelná cesta stáčející se do bočního údolí a vedoucí přes dřevěný most. Nemusí být až tak starý, ale víme, že takové mosty často do deseti let hnijí. Když tu ale může jezdit lesní technika, mě to snad unese. Zarostlou cestou docela prudkým stoupáním přes větší uvolněné mokré kameny údolím Prostředního potoka to dá docela zabrata, ale dá se to nazvat jízdou. Asi v půlce vzdálenosti k silnici u Bušohradu se cesta zlepší a už se "jen" stoupá.

 

Dalších asi tak 10 km do Jablečna je takové území nikoho a ničeho - to je to nejlepší! Tedy tam, kam ještě nedosáhla ruka asfaltéra. Například po západním úbočím Vlastce je to paráda, částečně po zelené, ale pak znovu na jihozápad. Za silničkou k Těchovínu je naopak cesta zpevněná a to až k cestě Pod Týčským vrchem. Tam jedu mírně vpravo a přes hory a doly mířím za nosem nad hájovnu Jablečno. Právě tam odbočuju vlevo a prudce sjíždím do Přísednice, částečně po modré. Jedu kilometr po silnici směrem na Drahoňův Újezd, ale zkusím projet malou cestou nad potokem Koželužka. Hlavně první úsek je překvapením, že je docela fajn, poté už je cesta využívaná auty chatařů. Kousek je to dokonce po zelené. Po hranici CHKO Křivoklátsko nad Červenovskou Hrází, což je chatová osada, jedu dál na jih do Chotětína. Dám si druhou menší svačinku a ze vsi vyjedu po červené. V PP Radeč pak ale stoupám po velké asfaltce a pak po zelené lesní cestou na západ na Koželužku, kde odbočuji vlevo a projedu celý přírodní park mezi Radčí a Skomelnem. Neznačená cesta se obtočí pod Bílou skalou a ústí nad Sklenou Hutí na silnici. Přehoupnu se přes kopec a ve sjezdu, v tom nejlepším, musím skoro zastavit a odbočit kolmo vprav, abych projel neznačnou nezpevněnou cestou k rybníku Habr. Od něj to do Volduch nejde jinak než po silnici a pak jsem se rozhodl pokračovat do Svojkovic. Tam je nějaká cyklostezka a pak také silnice. Ke koupališti jsem byl líný hledat pěšinku skrz les, ale teď mě to mrzí. Projel jsem tedy po žluté po silnici obcí. Lehce si za tratí zkracuji cestu přes louku, ale vracím se na žutou a stoupám lesem. Na druhé aleji, protože ta první nebyla znatelná, jsem zapomněl odbočit, tak se trochu vracím a sjíždím do Borku. Projíždím k Boreckému rybníku a pak po modré vyrazím do Rokycan. Je to jedna z mála hezkých cest, které tu zbývají. Projedu pak celým městem, tentokrát už kašlu na neprostupnou pěšinku podél Holoubkovského potoka. Na Plzeň se vydávám po zelené, po známém to krásném singlu pod dálnicí nad Klabavou do vsi Klabava.

 

CT 3 pak vede po silnici k Ejpovickému jezírku. Oodtud stoupám do Ejpovic. Poslední dobou jezdím nejčastěji přes bývalý lom pod Kyšicemi, je to nejhezčí cesta. Nad Kyšice vyjedu po CT 3, pak zapluju do lesa u Holého vrchu. Jedinou západní alejí pak jedu definitivně zpátky do Plzně. Od Ústředního hřbitova ještě sjedu kouskem zbývající louky na Doubravku. Potoční ulicí jsem sjel ke sv. Jiří, překonám Úslavu a pak se vracím zpět přes Zadní Roudnou a pro něco na zub U Gery.

  

Když to vezmu zpětně, tohle je asi nejhezčí výlet roku 2025. Téměř 120 km s průměrnou rychlostí 17,3 km/h a pěkně tučných 1887 nastoupaných metrů. Ale počasí přálo, tak paráda😍  

 

 

 

 

Zřícenina hradu Týřov nad Berounkou

Zřícenina hradu Týřov nad Berounkou

Kukuřičné bludiště Přeštice

73 km

2. 8. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 600 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - centrum Plzně - po pravém břehu Radbuzy Škoda park - po CT 3 Vokounova lávka - Hradiště - po NS Údolím Úhlavy Radobyčice - Útušice - Robčice - Vysoká - Hradčany - Dolní Lukavice - Přeštice-bludiště - Žerovice - Zastávka - Šavlice - keramička Chlumčany - Vstiš - Vodní Újezd - Červený Újezd - Volský ryb. - Sulkov - U Fulínů - Nová Hospoda - Borská Pole - Nová Hospoda - Domažlickou ulicí centrum Plzně - Na Jíkalce - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Naskytl se mi skvělý cíl pro dnešní výlet, na kraji Přeštic je v kukuřičném poli bludiště a to si myslim, že by na dronu mohlo vypadat moc dobře. Letos je konec července a začátek srpna s přeháňkami, ale dnes už by pršet nemělo. Musím přes celé město, takže sjíždím přes Rondel do centra Plzně, po Wilsonově mostě přejedu na pravý břeh Radbuzy a pak pokračuji proti proudu kolem Ježíška a papírny až k Malostranskému mostu. Podjedu silnici a pod Škoda parkem zamířím po nezpevněné pěšině k panelové cestě, po které vede CT 3 k Vokounově lávce. Na jejím začátku vjíždím odvodňovacím žlábkem na pěšinku do Hradiště, kde před pár lety postavili bezmozci schodiště a od té doby se tam dá blbě jet na kole. Cesta do Radobyčic už je bohiuižel taky nudná asfaltka, takže příroda už se vlastně vzdálila na kilometry daleko od Plzně, až za dálnici. Za Radobyčicemi totiž vyasfaltovali původně hezkou cestu, asi 17 milionů korun se rozkradlo, zbylý milion byl použit na naprosto zbytečnou cyklostezku. Aspoň kousek ten asfalt jde objet spodem kolem řeky, ale pak už tam přibývají ploty, takže se musít vrátit nahoru k poli, kde pokračuje cyklostezka právě k D5. Podjedete dálniční most a až potom začíná štěrková cesta, pár set metrů do Útušic. Zdá se mi teď z mapy, že bych příště mohl jet paralelně s ulicí cestou o něco níže v údolí potoka a vyhnul bych se tak dalšímu asfaltu. Příště vyzkouším. Projedu tedy klasicky náves, stáčím se doleva a pak odbočuji naopak doprava a stoupám nad Útušickým potokem do Robčic. Za vsí překonám hlavní silnici a hurá na polňačku! Táhlým stoupáním se dostanu k lesu Vysoká, čímž kopec rozhodně nekončí. U Červeného kříže je chvilka po rovince, pak následuje opět zbytečná asfaltka s tisíci příčnými žlaby. Ty se naštěstí už zanáší, jak jsou špatně postavené, takže se tam jede už lépe. Po tomto asi půlkilometrovém úseku se dosáhne vrcholu a začíná se rychle sjíždět do Hradčan.

 

I zde je nově zpevněná polní cesta k nějaké samotě. Pak přichází konečně nezpevněná cesta k rozcestí 5 cest, z nichž vybírám druhou z leva, která klesá dál ke křížku u silnice nad Lišicemi. Za silnicí je poslední úsek sjezdu ke hřbitovu, který jž patří k Dolní Lukavici. Projedu kolem zámku a pokračuji bažantnicí k fotbalovému stadionu a pak dál lesem po nějakém náspu-jestli tam bývala vlečka nebo co, to nevím...  Za bažantnicí vyjíždím k asfaltové dálnici právě do Přeštic. Kukuřičné pole je u hlavní silnice za benzinkou. Tam se dá částečně projet po cestičce loukou, to už se zatáhlo a začíná pršet, tak jak přesně předpověď neřikala, a pak rezidenční čtvrtí. Jak je všední den a ošklivě, nikdo tu není. Začíná opravdu pršet, takže to velmi brzo balím a vyrážím dál, třeba tomu ujedu. Chci jet do Žerovic a vím, že to nebude jen tak. Fotomapy ukazují cestu podél severovýchodní strany železnice. Tak tam to nejde. Pak běžná mapa ukazuje možnost průjezdu průmyslovou oblastí. Tak to taky nejde. Takže až na třetí pokus, celou oblast musím projet ulicí K Cihelně, podjet trať a pak doufat, že takovým poloopuštěným motokrosový areálem projedu někam dál, kam potřebuju. Je tam prudký kopec, to si pamatuji, když jsem tu jel před lety poprvé. Předtím mě ale čeká ješztě objet rybníček, ten si tedy nepamatuji a jsem překvapen, že se tu dá volně pohybovat. Skutečně jsem se vyškrábal nahoru, kde mě ovšem ještě nečekají Žerovice, ale stavba obchvatu. Po deštích je super, že jinak celkem čisté kolo teď musím prohnat rozbahněným vyhrnutým podkladem. Aspoň že tu nejsou hluboké výkopy a nemusím se vracet. V Žerovicích projedu kolem opuštěného statku a mířím ke trati, za ní je ještě kousek obslužná cesta stavby obchvatu, ale brzy začíná hezká cesta travnatým prostorem mezi poli. Užívají si tu i motorkáři, ale je tu místa dost pro všechny. Do zastávky zkratkou to nezkouším, já ani brácha jsme to neprojeli nazačátku roku. Dojedu tedy k silnici, aspoň pak můžu shodit kila bahna, než dojedu do obce. 

 

Hned za tratí odbočuji vpravo a jedu pěknou štěrkovou cestou k Šavlici. Tou pravou, dá se i druhou cestou vlevo. Chtěl jsem zkusit něco nového a mapy říkají, že jde jet podél trati po pěšince k zastávce u karamičky. První část, tu kterou jsem znal, to je v pořádku, ale pak se v podstatě prodírám lesem. Tohle tedy cesta nebyla. Vyjíždím ale aspoň na původně plánovaném místě a tak po silnici objedu ze severu celou keramičku, abych mohl pokračovat po štěrkové cestě na Vstiš. Je to pořád rovně za nosem, od silnici z Černošína je to už silnička. Ze Vstiše, když odbočí nudná cyklostezka, je pěkná polní cesta k lávce ve Vodním Újezdu. Pak jako obvykle stoupám po panelové cestě k letišti Líně. Chci projet k Červenému Újezdu a pak okrajem zalesněného areálu k Nové Vsi. Armáda tu obnovuje plot, takže už to moc nejde, nějak tak přebíhám mezi bývalou cestou, loukou a trasou pro zmíněný plot zasypaný nějakou drtí ze střešních tašek nebo hrubou frakcí kamene. Až na úrovní Líní se jede po jakési cestě loukou. Od Volského rybníka se stáčím k severu, k silnici od Líní a pak po naučné stezce do Sulkova. Za Sulkovem překonám dálnici před Fulíny a pak projíždím lesem podél přivaděče na Novou Hospodu. Tam jsouu zatím krásné pěšinky a je dobrá zpráva, že se ve státním rozpočtu nenachází peníze na rychlodráhu, u které nikdo nepočítá s propustky pro desítky cesta a alejí v tomto lese, čímž by se zcela znehodnotila celá tahle rekreační oblast. Ještě se musím projet na Borská Pole na nákup a pak na návštěvu na Nové Hospodě, takže jsem si počkal na další nepředvídaný déšť, abych Domažlickou ulicí dojel k Jíkalce a pak za Plazou k Rondelu a do Záhorska.

 

Je mi smutno, jak rychle se v Plzni a kolem ní zhoršují podmínky k životu, vše se beze smyslu asfaltuje, takže se navíc ještě plýtvá bezbřeze penězi. Tak díky bohu za nějaké zapoměnuité cesty kolem Přeštic, Líní a Nové Hospody. Natočil jsem 72,5 km s celkem mírnými 644 nasotupanými metry průměrnou rychlostí 19,5 km/h.

 

 

 

Kukuřičné bludiště Přeštice