Viadukt přes Podhrázský potok - Zdemyslice

58 km

7. 9. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 550 m

Terén: Polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Na Rychtářce - Plzeňský Prazdroj - po levém břehu Úslavy střelnice Lobzy - Božkovský ostrov - Koterov - sv. Blažej - Starý Plzenec - Šťáhlavy - podél řeky Kozel, Šťáhlavice - Nezvěstice - Žákava - podél řeky Zdemyslice - železniční viadukt na Podhrázském potoce - Podhájí - podél Únětického potoka I/20, býv. Blažtice - Chlum - Střížovice - Chouzovy - V Babších - po modré Pod Nebílovským Borkem - Nebílovský Borek - V Koutech - Černý les - Černice - Čechurov - Škoda park - Doudlevce - po pravém břehu Radbuzy centrum Plzně - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Léto pokračuje i na konci prvního zářijového týdne, takže se těším na další výlet. Průzkumem mapy jsem kupodivu znovu zahlédl neobjevená místa. Taky to souvisí se stáe podrobnějšími mapovými podklady. Mezi Zdemyslicemi a Podhájím by se mělo dát dostat k viaduktu, který jsem v minulosti zahlédl při průjezdu po malé silničce. Tak se na to podíváme...

 

Ze Záhorska samozřejmě jedu rovnou k Rondelu, pak přes Rooseveltův most na kraj samotného centra města, sjet k Rychtářce, poté kolem Štruncových sadů k Pivovarské bráně a kolem areálu Plzeňského Prazdroje mírně přes kopeček do údolí Úslavy, tedy konkrétně kolem obchodního centra Cvokařskou ulicí k CT 9. Jakmile to jde, když podjedu Lobezskou ulici, nejedu po asfaltové nudě, ale po pěšince na poldru. Poté u střelnice přejedu na druhý břeh a stáčím se doprava podél meandru kolem bývalého sadu přímo po pravém břehu řeky do Božkova. Překonám silnici, projedu přes Božkovský ostrov, opět objíždím zbytečné lány asfaltu po polní cestě podél řeky, a vyjíždím na zpevněnou cestu jen kvůli lávce. Za ní už je taky asfaltová dálnice, takže o důvod víc jezdit přímo po pěšince přes louku na příjezdovou cestu k chatám. Ironie doby - pro pár cyklistů se staví megalomanské dálnice, chataři si musí vystačit s nezpevněnou polňačkou. Já jsem ale rád, že aspoň jedna cesta je taková, ačkoliv bych logiku viděl v tom, kdyby to bylo obráceně. Po vystoupání do Koterova projíždím jako obvykle Břidlicovou ulicí, kousek po silnici, znovu po lávce přes Úslavu, pak nezbytně nutně po asfaltu pod dálnici a až za dalšího půl kilometru jde vyjet mimo asfalt. Takhle jsme to dopracovali, víc jak 10 km najeto a první možnost vyjet do přírody, pokud hodně chcete, protože pojedete po louce. 

Pod sv. Blažejem projedu po docela rozbité cestě k čističce a pak Luční ulicí do Starého Plzence. Nad nádražím a ulicí Dr. Beneše projedu městem a pokračuji po parádní polní cestě podél trati do Šťáhlav. Vím, že už se hodně dlouho chystá stavba cyklotrasy místo téhle bezchybné cesty. Tak snad to ještě dlouho nevyjde, protože bych si přál, aby to zůstalo v téhle podobě. Na kraji Šťáhlav sjedu pod tratí kolem hřbitova k silnici a pohřební kapli. Na druhé straně silnice projedu ulicí Na Parníku do Legionářské. Z návsi to pak vemu do Žižkovy ulice, ze které vede parádní singl po levém břehu Úslavy až ke Kozlu. U inundačního mostu přejedete přístupovou cestu k zámku od parkoviště a můžete pokračovat dál říční nivou do Šťáhlavic mnohem příjemněji než po silnici. Od návsi se můžete stočit znovu k řece, nepřejedete ale další lávku, ale zahnete na louku směrem na východ, kudy si zkrátíte cestu do Nezvěstic. Nechápu, koho napadlo vyasfaltovat tu boží cestu za silnicí pod tratí, to je trestuhodné, proto chci jet po jakési stopě polem podél odvodňovacích kanálů. Bohužel to není zrovna průjezdné, musíte přeskakovat strouhy a nakonec jsem se stejně za tratí musel vrátit oraništěm na cyklotrasu. Jediná dobrá zpráva je, že nedaleko odtud začíná paralelní cesta vyježděná traktory a čističky nemusíte trpět nudou na asfaltu, ale jet spodem kolem chat a bývalé tvrze. Další překonání úslavy proběhlo po silničním mostě, od koupaliště se dá jet ale po pěšince podél Bradavy do Žákavy, to je super objev😍 Projedete kolem hříště, zamíříte zpět k silnici a na nejbližší křižovatce můžete zas sjet na jihozápad, kde stoupá cesta k oboře. Tady jsem se ale rozhodl pro další průzkum - jet mezi tratí a řekou po sotva značené pěšince, počítaje s tím, že někde kolo potáhnu na zádech. Heleď netáhl, dalo se normálně projet až do Zdemyslic. Tak to je masakr, mam obrovskou radost z téhle nově objevené pěšiny😊

 

Ze Zdemyslic vyjíždím po silnici směrem na Blovice, ale za posledními domy odbočuji šikmo vpravo na nezpevněnou cestu nad Podhrázským potokem. Skutečně zanedlouho dojedu k viaduktu a mám i štěstí, že jede vlak, tak to se taky povedlo... Od viaduktu se v podstatě jen vystoupá loukou k silnici. Je dost hic, takže se mi nechce ani moc zastavovat, aby kolem mě proudil vítr. U osady Podhájí procházím další zkouškou, jestli nezpevněná cesta vpravo povede dál než k první chatě. Dneska mam evidentně štěstí, blíže či dále od Únětického potoka se dá jet po loukách a cesta nekončí ani mezi jednotlivými pozemky, takže vytrvale stoupám až k hlavní silnici na Nepomuk. Bohužel na navazující cestu musím asi 200 m po silnici, kde se jezdí hodně rychle. Povedlo se, takže teď vystoupat do Chlumu. Projedu hezkou vesničkou a konečně mě čeká trochu klesání do Střížovic. Zkracuji si cestu po louce, takže ves skoro minu a pokračuju po silnici do Chouzov. Až tam jde odbočit vlevo, proplést se kolem novostaveb rybníků a znovu stoupat na rozcestí V Babších. Po modré po louce a pak lesem klesám k nebílovské silnici a na rozcestí Pod Nebílovským Borkem. Tam odbočuji prudce vlevo a za pár metrů zpět do původního směru. Projedu kolem lomu do Nebílovského Borku, kde od kaple sv. Vojtěcha stoupám na sever do polesí V Koutech nebo jaké to má jméno. Tak nějak lesem podle intuice se stáčím na severozápad a vyjíždím u chat. Byla to spíš náhoda, ale tak jsem si to představoval. Po štěrku od chat rychle klesám k silnici Losiná-Štěnovice, překonám ji a po malé asfaltce stoupám Černým lesem.

 

Klasicky po silnici přejedu D5 a sjíždím do Černic. Doleva odbočuji až ulicí Na Kovářské stráni, tam vedla dříve žlutá turistická trasa, kde se vyhnete provozu. Cestu Čechurovem jsem jel milionkrát, tak jsem si ji chtěl zpestřit objížďkou přes louky u Úslavy, ale netrefil jsem cestu zpátky, tak jsem si zajel do slepé pěšiny a musel se vracet🙈 Stoupám tedy zpět Do Zámostí a pak už bez experimentů ke Škoda parku. Ten už standardně podjíždím, protože tam je pěkná nezpevněná cesta. Po pravém břehu Radbuzy jedu až k bývalému Domu kultury. Projedu centrem Plzně a nejkratší cestou přes Rooseveltův most a Rondel se vracím do Záhorska. Necelých 58 km a co všechno jsem objevil, to je hustý. Nepřekvapujících 545 m nastoupáno za ty necelé tři hodinky. 

 

Viadukt přes Podhrázský potok - Zdemyslice

Krušné hory - důl Kovářská

64 km

1. 9. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1450 m

Terén: štěrkové, asfaltové a lesní cesty

 

Abertamy - Abertamy-Východ - po Nové slatinské cestě Mrtvý rybník - po červené Pod Špičákem, býv. Nový mlýn, Boží Dar - po žluté celnice - po zelené Oberwiesenthal - Hammerunterwiesenthal - České Hamry - nádraží Kovářská - po místní modré Antonínův háj - Ptačí alejí býv. důl Měděnec - po žluté Mezilesí - důl Kovářská - žst. Kovářská městys - po místní žluté Kovářská - po zelené býv. vápenka, Háj - Loučná - po CT 3000 Neklid - Jahodová louka - Abertamská zatáčka - po žluté Barbora - Abertamy-Východ - Abertamy

 

 

Na prvního září, krásnou slunečnou neděli, jsme se rozhodli s Martinem, že se vyrazíme podívat na důl Kovářská. Cesta vlastně nebude ani tak moc navidačně složitá. Kolem Abertam to známe jako své boty, takže přes louku sjíždíme do ulcie Pohraničníků, kde překonáme Bystřici a pořádnou stojkou vyjíždíme k lesu. Po kamenité cestě už mírněji stoupáme k rozcestí Abertamy-Východ, kde odbočujeme vlevo a po hrubém asfaltu na Nové slatinské cestě s převážně stoupající tendencí dojedeme až k Mrtvému rybníku. Za kopcem, už po červené, je rozcestí Pod Špičákem, kde turistická značka odbočuje vlevo a my spolu s ní stoupáme. V létě se dá jet jen západně od Špičáku, kudy nás právě tahle červené provede. Všude jsou tu štěrkové cesty a právě pod Božídarským Špičákem se spojujeme s Ježíškovou cestou vedoucí od Mysliven. K sejpám u bývalého Nového mlýnu, který leží u Blatenského kanálu a silnice na Ryžovnu se pořádné sjíždí. Asfaltový chodník a cyklostezka do Božího Daru bývá obležená lidmi, někdy je lepší jet po silnici. Tentokrát to ještě bylo únosné, lidi už asi pomalu odjížděli na konci prázdnin. Projedeme městečkem a prudkým stoupáním po žluté se vyšvihneme k celnici. Pěkně jsme se zahřáli, takže vychladnutí rychlým sjezdem po štěrkové Alte Poststraße už na německé straně do Oberwiesenthalu nevadí. Projedeme přes náměstí centrem na Annaberger Straße, které vede údolím Polavy podél tratě. Po silnici jet nechceme, takže vystoupáme na kraji obce na "zelenou" trasu Erlebnispfad Bimmelbahn. Asi dva kilometry takhle pokračujeme nad údolím po asfaltce, než odbočíme nad lomem kolmo vpravo (stále po té "zelené") a sjíždíme loukou do Hammerunterwiesenthalu. jedeme k přechodu a taak se vracíme do Čech v Českých Hamrech.

 

Raději neriskujeme nějaké kančí stezky lesem a stoupáme po silnici směrem na Kovářskou. Pod tratí je to po hlavní, ale na kopci odbočujeme vpravo a vydáváme se po malé silničce k nádraží Kovářská. Na rozcestí za nádražím pojedeme po místní modré podél trati. Nevim, jestli tahle stezka je úplně šťastně vymyšlená, na tomhle rozcestí vede do 4 z pěti stran😀 My jedeme na jihovýchod. Podél trati k Antonínovu háji vede parádní nezpevněná cesta, Kolem potoka Milíře je několik rozcestí a větší cesta, ale z té odbočujeme neznačenou alejí přímo na východ k měděnecké silnici. Tu přejedeme a pokračujeme Ptačí alejí přes kopec Rašeliniště (902 m n. m.). Už jsme ale stoupali dost, takže teď to dramatické není a naopak za vrcholkem to jede jedna radost. U bývalého dolu Mědenec tak jsme raz dva, přejedeme trať k rozcestí U Šachty, od kterého se budeme držet žluté turistické trasy. Dalším atraktivním sjezdem míříme k potoku Přísečnice. I za ním cesta spíše klesá. Za Mezilesím ale na jednom z  větších rozcestí prudce odbočujeme vlevo a táhlým stoupáním se začínáme vracet na západ. Asi 300 m před tím, než bychom dojeli k silnici, zhruba na kopci, je nenápadná panelka vlevo, která vede k dolu Kovářská. Je trochu schovaný v lese, ale dá se dobře najít. Svačinka, pár snímků z dronu a můžeme jet dál...

 

Ve sjezdu do Kovářské po silnici to pořádně sviští, takže se nám na kraji lesa moc nechce brzdit a odbočovat vlevo na pěšinku po louce znovu po místní stezce. tentokráít po místní žluté, červené a modré - tohle značení mě trochu fascinuje. To je ale jedno, je to krásná, ačkoliv náročná cesta nad městema lukami, která je odměnou za to nežádoucí brždění ve sjezdu. pěkně to v trávě tahá za nohy, ale za železniční stanicí se pokračuje jižně od trati po suprové cestě na kraji lesa. Převýšení minimální, když se jede podél trati, tu a tam potůček, jinak bez zpevnění - ideál😊 Takhle jsme dojeli zpět k měděnecké silnici, jednu serpentinu sjeli po ní a pak Spojovací ulicí k Černému potoku pod zahrádky, kde se pěkně opírá slunce a dá se projet na konec městysu. Nádražní ulicí se vracíme - jak překvapivé - k nádraží, tentokrát ale jedeme po zelené, tedy na druhé straně kolejí. Dříve od lesa vedla štěrková cesta. Ta už je bohužel několik let vyasfaltovaná. Zpravidla se proto snažím odbočit na nějakou zajímavější cestu. Jde to až za bývalou vápenkou. Nicméně jsme pouze přejeli Černý potok a po zelné pokračovali stoupáním po minisilničce do Háje. Ve vsi se chvilku sjíždí, tak je třeba nabrat síly. Odbočíme brzy vpravo, přejedeme Bílou vodu, překonáme silnici od Klínovce do Kovářské, lehce vystoupáme k vysílači a hřbitovu, pak opravdu prudce sjedeme do Loučné, ale pak nás čeká dlooouhé stoupání po CT 3000 do Klínoveckého sedla. Ono se tu jede dobře, ale místy je to prudké. Dneska jsme rádi, že je to ve stínu. Na začátku a pak za prudkou levotočivou zatáčkou jsou nejvíc nepříjemné úseky. Přes Klínovecké sedlo je třeba jet asi kilometr po silnici, když se dostáváme na jižní svah, odbočujeme na pěšinu přes louku vedoucí přímo k Rumburakovi na Neklidu. Za posledním vlekem se stáčíme doleva a klesáme k Jahodové louce. Křižujeme žlutou turistickou trasu a valíme to dál po boží polní cestě - vlastně spíš jen po uježděné trávě, to je prostě nepopsatelný pocit, jak člověk v té rychlosti jen tak houpe na kole😍

 

Před pár lety se podél silnice k Abertamské zatáčce nedalo lesem dojet. Ale mezi silný provoz se nám opravdu nechce, takže to znovu vyzkoušíme. Byl jsem opravdu překvapený, ale projeli jsme. Zřejmě se tu někde těžilo, tak tu museli pro harvestory zřídit cestu. Přes polovinu vzdálenosti k Abertamské jsme si takhle zpříjemnili a pak už jen sjeli z kopce. Půl kilometru za Abertamskou zatáčkou je stejnojemnné rozcestí, kde odbočujeme vpravo a stoupáme po štěrkovo-asfaltové cestě po žluté k rozcestí Pod Špičákem. Minule jsem se v tomhle koppci docela trápil, ale dneska mi to uteklo, asi mi zbylo víc sil. Žlutá nicméně stoupá až k vrchu Barbora do 1031 m n. m. O to příjemnější a delší je pak sjezd k silnici za Vrškem. Do Abertam se budeme vracet znovu lesem, takže ještě pár set metrů podmáčenou cestou k Abertamům-Východ, pak kamenitou cestou k louce, kudy dřív vedla oficiální běžkařská trasa a jsme tam.

 

Ani nevím, kde se tam vzalo 1450 nastoupaných metrů, jelo se mi dobře. Asi byl dobrý terén a taky ke konci sezóny naježděno. Plus dobré počasí, takže nebylo, nač si stěžovat😊 Průměrná rychlost 17,3 km/h, to je v horách slušné. Vzhledem k tomu převýšení asi spíš velká obtížnost výletu. 

 

 

Důl Kovářská

Důl Kovářská

 

Krušné hory - Scheibenberg, Schlettau

77 km

31. 8. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1700 m

Terén: Polní, lesní a štěrkové cesty

 

Abertamy - po zelené Větrov, Lesík, Černá voda, Bludná - Blatenský příkop - U Pomoci boží - po CT 2004 býv. Háje - Grögrův pomník - Holubí skalky - Český mlýn - Rittersgrün - po Kunnersbachweg Hämmerleinkreuz - po Rittersgrüner Flößbahn Kleine Mittweida - údolím Mittweidy spodní vodní nádrž Unterbecken - po zelené lom Oberscheibe - Scheibenberg - Orgelpfeifen Scheibenberg - Schlettau - Walthersdorf - Zachenstein - Thautteich - Kleiner Hemmberg - po žluté Große Mittweida - údolím Große Mittweida Mittweidatalhütte - Tellerhäuser - po CT 2008 Ostrá - kolem Tetřeví hory k Mílovské cestě - přes Tokaniště do údolí Černé - býv. důl Drahá Kožešina - Bludná - býv. radarové stanoviště Hřebečná - Schneppova pinka - po červené důl Mauritius, Hřebečná - po NS Hřebečná Abertamy

 

 

Po včerejším výletu k Bublavě to dnes vemu víc do Německa. Mířím tedy z Abertam na sever po zelené přes Větrov, pak kolem hájovny Lesík a následně v lese na první křižovatce vlevo sjezdem stále po zelené k Černé vodě. Mírně pak stoupám k silnici, kde zkusím pěšinku naproti držíc směr. Kupodivu jsem neskončil nikde uprostřed lesa a dojel k Blatenskému příkopu. Zkusím zas nějaký dronový záběr a pak pokračuji kousek podél příkopu k rozcestí U Pomoci boží. Chvilku vrstevnicově a pak do údolí Černé jedu po štěrkové CT 2004. Na bývalých Hájích odbočuji vpravo, vyhoupnu se po silnici kolem Havraní skály k Pechrově stezce (první větší cesta vlevo). Asi za 150 m se cesta rozdvojuje a já jedu vlevo. Sjíždím k brodu a pak mě čeká stoupání k Mílovské "silnici". Po těžbě jsou tu cesta i les zdevastovány, takže postupuji pomalu. Mílovská je asfaltka, tam už půlmetrové koleje od harvestorů logicky nejsou. U Grögrova pomníku odbočuji vpravo, kde mě čeká dlouhý a rychlý sjezd k Holubím skalkám. Nejen parádní sjezd, ale snad i nejhezčí místo pro dronování, které jsem zatím objevil. Skalka vyčnívá nad terén, kde ji nelze spatřit odnikud shora, jiná skála v nepřístupném terénu a k tomu silnička kroutící se jako had - sen každého dronaře. No a pak pokračuje ten neskutečný sjezd k Českému mlýnu.

 

Sjedu k přechodu do Rittersgrünu, pěšinka do stráně se mi zdá nesjízdná, pokud se to vůbec dá nazvat pěšinkou, takže sjedu do vsi asi 100 m  ana první odbočce se vydám doprava proti proudu Kunnersbachu, podle něhož se jmenuje i ulice. Stoupám údolím až k rozcestí Hämmerleinkreuz. Docela se to nechá šlapat, ale líbí se mi tu. Z rozcestí pokračuji na severovýchod - podle navigace, ačkoliv tu možná podle mapy vede nějaká zelená. Ta stejně brzy odbočí, zatímco já pokračuji dál za nosem do údolí ke Kleine Mittweida. Po velké cestě to sviští dolu ke spodní vodní nádrži přečerpávací přehrady Unterbecken. Odtud budu stoupat po zelené a také proti směru Stoneman Miriquidi k silnici do Scheibenbergu. naštěstí není třeba jet po ní dlouho, asi za 100 m zas sjíždím vpravo kolem bývalého lomu Oberscheibe. Nechtěl jsem jet kolmo na vrstevnice na Scheiben berg z jihu, takže jsem se vydal polní cestou do vsi, až pak jsem začal sotupat. I tak je stoupání velmi prudké, zastavil jsem na vyhllídce u skokanského můstku, na sluníčku na vrcholu Scheibenberg jsem si dal něco k jídlu a zase sjíždím, kousek to jde po trailu, pak zkratkou mezi serpentinami. Protože chci ještě na čedičové varghany - Orgelpfeifen, jedu přes  plácek pro letní tábor pod skokanským můstkem a dronuju tuhle parádu. Lesem se pak dá dojet na konce obce. Podle mapy bych se měl dostat jednou ze tří cest na Ringweg Schlettau. Bohužel cesta, kterou jsem vybral, moc neexistuje, prodírám se tedy lesem, protože to snad není daleko. To byla špatná volba. Jakmile se ale dostanu na Ring weg, všechno je v pořádku. V malebném městečku Schlettau není až takový problém najít hrad s hezkým přilehlým parkem.

 

Když jsem se pokochal, vydávám se na cestu zpět přes kopec nad Walthersdorfem. opět po nějaké pochybně značené stezce jedu okrajem vesnice a blížím se úpatí Scheibenbergu. jeden úsek po žluté je náročný přes kořeny, ale vymazlených cest už jsem si dnes užil dost. Asi půl kilometru se příkře stoupá, pak odbočuji vlevo na zelenou a jedu více méně vrstevnicově kolem Zachensteinu nad Crottendorfem. Mohl bych je stále jednoduše po zelené značené trase, ale já si raději vybírám zkratku polní cesotu kolem Thautteichu, kde je to zábavnější. Překonám silnici, vracím se na zelenou, která vede na kraji pole a lesa a vypadá to, že se brzy úplně ztratí. Naštěstí ji někdo prosekal a ačkoliv značení není jednoznačné, dostal jsem se dál tak, jak jsem chtěl. Lesní cesta ústí na asfaltku, kde se asi jel rally závod, ale zřejmě už skončil, takže tu nikdo není a tak pokračuji vlevo do prudkého kopce. Když vyjedu z lesa, vydávám se naopak vpravo a po žluté kolem Kleiner Hemmebergu mírně stoupám k hřebínku, načež za rozcestím, kde odbočuji vpravo, začínám sjíždět ke Große Mittweida. Docela pěkný sjezd, na to že mám stoupat. Ale dá se je ti po hřebínku a ušetřit si tak tyto zklesané metry. Údolím potoka jedu jižně docela dlouho, samozřejmě do kopce. Před koncem údolí se připojuje zleva zelená trasa. Trochu se opláchnu ve vodě, psychicky se připravim a pustim se do prudkého kopce na západ směrem k Tellerhäuseru. Minule tou nejkratší cestou to stálo za prd, takže v zatáčce se držím trasy 7 a trochu oklikou, ale přijatelným terénem, se blížím k silnici. Za ní jedu vlevo, stejně se nějakému lesnímu úseku nevyhnu, ale tady už aspoň neni prudký kopec vzhůru do nebes. na rozcestí asi 8 cest se vydávám neznačenou,, která nejvíce vyhovuje mému směru na jihozápad, kudy sjedu ke Klingerbachu. V následujícím sotupání překonám silnici a nábližkou jedu přímo k začátku zimních běžeckých tras.

 

Vjíždím do Čech, kde po CT 2008 sjíždím do ostré zatáčky na silnici, kde je rozcestí Ostrá. Tady se zas vydám nahoru. Silnice už mě ale nebaví, za někoilika zatáčkami, než vyjedu z lesa na Myslivny, odbočuji vpravo a po jakési Staré planýrce a Telefónce obkroužim ze severu Tetřeví horu. Vyjedu sice na Mílovské silnici, ale hned zas sjíždím vlevo na Pechrovu stezku vedoucí přes Tokaniště a již už známe ze začátku dnešního výletu. Nikoho tedy nepřekvapí, že po sjezdu vyjíždím na silničce před Hájemi. Abych se nevracel stejnou cestou, zkusím neznačenou cestu pod Scherbrovými domky. za necelý kilometr tedy sjíždím ze silnice vpravo, překonám brod a prudce stoupám přes uvolněné kameny nahoru k vodnímu kanálu, bývalému dolu Drahá Kožešina a zpět na Bludnou. Kolem samoty na konci louky vede krásná cesta přímo k bývalé rádiové stanici nad Hřebečnou. jezdím i chodím tudy moc rád, takže neváham ani dnes. Když není moc mokro, dá se sjet ke Schneppově pince přes louku a pod elektrickým vedením. Někdy to tu ale bývá zarostlé nebo jinak neprůjezdné, takže nijak zvlášť nedoporučuji. Po červené kolem Mauritiu do Hřebečné už je to pohoda. Průjezd Hřebečnou mě nebaví, rád jezdím po NS Hřebečná nad Bystřicí. než se dostanete k silnici, je tu ale letos bohužel oplocený pozemek, takže musíte dvakrát slézt z kola, uvolnit si průchod a zase zavřít, pěknej opruz. No a do cíle už je to jen co by kamenem dohodil.

 

Několik špatných úseků zapříčinilo průměrnou rychlsot pouze 15,6 km/h, možná teda taky trochu skoro 1700 nastoupaných metrů na 73 km trase😀 Každopádně nádherný výlet, v Německu je ještě co objevovat.

 

 

 

Erzgebirge - Čedičový vrch Scheibenberg

Erzgebirge - Čedičový vrch Scheibenberg

Erzgebirge - Schlettau

Erzgebirge - Schlettau

Holubí skalky

Holubí skalky

 

Krušné hory - Kamenáč, skalka Kolébka, rozhledna Aschberg

63 km

30. 8. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1200 m

Terén: Lesní cesty

 

Abertamy - po červené Mezilesí - Pernink - Horní Blatná - Smolný potok - Oberjugel - Henneberg - přechod Jelení - PP Přebuz - NPR Rolavská vrchoviště - přechod Rolava - zadní Ostružník - Hirschberg - Aschberg - Kamenáč - Kolébka - Tři skalky - po CT 2000 Pod Zadním Ostružníkem - Vítov - Pod Vysokým vrchem - po červené Rolava-u pomníku, Rolavský vrch, Jelení potok - býv. Chaloupky - po CT 2000 Chaloupecké parkoviště, Nové Hamry - po žluté Horní Hamry, Perninský vrch, nádraží Pernink - Pernink - Rybná - Abertamy

 

 

Po nějaké době jsem opět v Krusných horách a zkusím zas najít kout, kde to moc neznám. Volba padla na Kamenáč, skalní útvar nad Bublavou, tak pojďme na to...

 

Z Abertam se vydávám po červené turistické trase do Mezilesí, kde však pokračuji rovně nad plání a sjíždím po neznačené cestě k brodu přes Bílou Bystřici. Za potokem vystoupám a překonám silnici na Horní Blatnou a pak jedu rozbitou cestou k přístřešku Perninský les. Po žluté se pak svezu do Horní Blatné. Podjedu trať po silnici směrem na Potůčky a až za zatáčkou, asi 200 m za posledním stavením, je odbočka vlevo přes Blatenský potok. Po hrubém asfaltu zde vede Kravská cesta přes kopeček k Tichému potoku, pak prudce stoupá k rozcestí s Písečnou cestou a dál pokračuje "Pašerácká" cesta přes několik potůčků. Ta se zanedlouho stáčí dokonce až na severovýchod. Sjezdu si ale moc neužiju, odbočuji na cestu U Piketu, což v terénu samozřejmě nepoznáte😃 Prostě nebudete sjíždět, ale odbočíte prudce vlevo. Tak nějak přibližně vrstevnicově pojedete maximálně kilometr, kde se zpevněná cesta stáčí doprava. Jenže já chci rovne ke Smolnému potoku a budu doufat, že u něj se dostanu do Německa. Pěšinka se torchu ztrácí, ale potkávám tu dokonce 3 lidi, takže to půjde. Lehčeji, než jsem očekával, jsem se tedy propašoval do Německa pod Oberjugelem a hodně prudce stoupám jižně od roztroušené zástavby na mýtině. Když kopec přestává být tak dramatický, dostávám se na stěrkjopískovou cestu pro auta do Hennebergu u Malého Jeřábího jezera. K přechodu Jelení vede asi jakási červená, ale víme jak to u sousedů s tím značením je...velká bída.

 

Za přechodem ještě pokračuji podél hranice po německé straně. Je to velká cesta v létě pro kola, v zimě magistrála pro běžkaře. Kousek před přístřeškem Eibenstock vede cesta přímo po hranici a v jedné zatáčce můžete přejet přímým směrem do Čech. Tady je česká a německá skimagistrála/cesta nejblíž. Necelé dva kilometry se dá jet bez problému po pěkné lesní cestě podél PP Přebuz. Poté buď odbočíte vpravo a zkusíte malou zarostlou pěšinu na jihozápad jako já nebo si to objedete. Mezi borůvčím k pramenu Rolavy to vypadallo nadějně, evidentně tu někdo dokonce jel na kole, tak mě to povzbudilo, abych pokračoval. Dalších několik set metrů v kleči to pořád šlo nějak přeběhnout a oběhnout, ale pak jsem se dostal do údkých. Slať byla všude přede mnou. Zkusil jsem chvíli jet, ale v rašelině jsem se nořil po kolena, takže to brzy nebylo možné. Pak jsem tedy přemýšlel, zda dále pěšky po kolena ve vodě nebo zpátky. Vyhrálo vpřed samozřejmě😄 Šlo o pár desítkem metrů ke korýtku Rolavy. Naštěstí mě bažina nepohltila a protože bylo dost teplo, ani koupel mě tolik nevadila. Dostal jsem se tedy na západní stranu slatě a vrátil se přes popadané stromy k CT 2044. Odbočuji doprava, přes přechod Rolava se vracím do Němec, kde odbočuji zas vlevo a po červené "WDE" objedu Großer Kranichsee a pak přímo po hranici lesem hezkou cestou přes mnoho sjezdů a výjezdů k zadnímu Ostružníku (949 m n. m.), rozcestí Hirschberg, dlouhým a nakonec pěkně prudkým sjezdem do sedla. K cíli si ale ještě musím prudce vystoupat k Aschbergu. Tam mají rozhlednu Otto Herrmann Böhm Turm, já však pokračuji lesem nejistě neznačenými, ale zřetelnými pěšinkami ke skalkám opodál na české straně. Ačkoliv jsem myslel, že vrchol Kamenáč bude tím highlightem, nakonec se mi víc líbila skalka Kolébka. Když jsem tu, chci ještě na vršek Tři skalky. Ani tam to nebylo lepší než na Kolébce. A sjet dolu k CT 2000 nešlo, to by byl spíš let přes vrstevnice. Vracím se tedy kousek, a slibuji už naposled, ke Kolébce. Vracím se lesní pěšinkou k hraniční čáře a sjíždím do toho sedla, co kupodivu nemá jméno. Zde odbočuji vpravo, na jih a sjíždím k cyklotrase z Bublavy. CT 2000 vede krásným okolím, škoda že je asfaltová. Ale je to aspoň starý hrubý asfalt (v tomhle úseku), takže to ujde. Myslel jsem, že uvidím umělecké předměty na speciální landartové naučné stezce, ale ta není nikde značená a zdá se, že vede odtud k Bublavě, kam už se mi nechce sjíždět. Stoupám tedy k Jelení louce, pak řekněme vrstevnicově pod Zadní Ostružník a protože jsem přejel ostrou odbočku, tak taky pod Přední Ostružník. Po sjezdu přichází táhllé stoupání na kopec Vítov, takže jsme zpět na 943 m n. m. Je tu značená malá pěšinka, ale jedná se o docela velkou cestu, po které se to dá valit. U Stříbrného potoka se vracím na CT 2000 a sjíždím k silnici za Přebuzí. 

Dál pokračuji po červené zátočinou po silnici a pak kamenitou cestou údolím Rolavy. Zkusím pár záběrů dronem, ale trochu se to mračí, tak to nezdržuji a pokračuji po nádherné cestě přes Rolavský vrch zas do údolí k Jelenímu potoku. Podél potoka pak rychle sjíždím na bývalé Chaloupky. Po jedné z nejkrásnějšíchh cest v Čechách podél Rolavy dlouho klesám až k Chaloupeckému parkovišti po CT 2000. Poté na silnici do Nových Hamrů naberu trochu morální síly, protože jsem se rozhodl to dneska vzít po žluté jedním z nejdelších a nejprudších stoupání zde v Krušných horách. Ani přes město si to neobjedu, že ano, pěkně kolmo nahoru po pěšince po žluté. Nakonec se nejede tak strašně, je tu asfaltka. Až od kapličky z Horních Hamrů, kde už toho máte dost a kde se vjíždí do lesa, kopec ještě přitopí pood kotlem. Ani to však není konec, vymletou cestou se stoupá až do pěkně zakulacených 1000 m, které má Perninský vrch. Z Hamrů, které mají méně než 700 m n. m. je to tedy pěkných 300+ m převýšení. A teď zase na brzdy po průseku, který vapadá jako nezatravněná sjezdovka. Sjedete až k nádraží a já to pak vzal po sjezdovce, kde byla pěkně vyježděná cesta od stavební techniky. Z Perninku se mi nechce jet po asfaltu podél silnice, tak to ještě vemu po Krušnohornické NS přes Rybnou a pak už tedy definitivně do Abertam.

 

Sice "jen" 63 km, ale 1200 m nastoupáno, takže v nohách to cítit je. Každopádně parádní výlet mimo civilizaci😊

 

 

 

Skalní útvar Kolébka nad Bublavou