Hracholusky - Zelenkův mlýn 2025

28+30 km

24.-25. 5. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1300 m

Terén: Štěrkové, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - zoologická zahrada - po CT 37 Křimice, Malesice -  Město Touškov - Písek - Lipno - Luhov - Čerňovice - Zelenkův mlýn - Nový most - Český mlýn - Zadní Rajt - Rájov - Pňovany - Jezná - Nová Jezná - Plešnice - po CT 37 Bdeněves - Kozolupy - Červený mlýn - Malesice - Křimice - zoologická zahrada - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Po třech týdnech mi sundali sádru ze zlomené ruky, ale ještě více než týden jsem měl klidový režim. Poté jsem si troufl na cestu na Hracholusky po silnici, aby bylo co nejméně otřesů a nárazů. Jedu na klasickou grilovačku k Zelenkovu mlýn k Danovi na chatu. Letos nás moc nebude, ale těšim se. Cesta je přímá a jednoduchá, ze Záhorska přes Lochotínský park sjedu k zoologické zahradě, pak překonám Mži přes lávku a asfaltkami po CT 37 jedu kolem Radčic do Křimic a pak výjimečně po asfaltové cyklostezce přímo podl řeky do Malesic. Pak vyjíždím na silnici a po úzké okresce dojedu do Města Touškov. O víkendu tu není tak velký provoz, takže se nejede úplně špatně. Za Touškovem dlouho stoupám do Čemínských lesů. Pak se jede celkem vrstevnicově mezi lukami a lesy do Písku, sjezdem do Lipna, přes kopeček k Lučnímu potoku a do Luhova, pak přes hlubší údolí Žebráckého potoka serpentinami a delším stoupáním nad Čerňovice. Ty jsou v údolí, takže znovu dolů a nahoru, než se pustím do finálního sjezdu k přehradě Hracholusky. Kousek před Novým mostem odbočuji vlevo do chat, kde už se chystá gril...

 

Druhý den ráno se vydávám zpět, trošku mi otrnulo a nechci jet stejnou cestou, takže bude i pár nezpevněných kousků. Noc byla chladná a tak cesta dopoledne bude příjemná na poměry konce května. Po Novém mostě překonám vodní nádrž, vystoupám až k železnici, před níž odbočuji vlevo k Českému mlýnu. Projedu mezi chatkami, kde končí zpevněná cesta, a nepřímou cestou jedu do Zadního Rajtu. Ještě kousek je štěrková cesta, ale pak začíná nově vyasfaltovaný úsek od Předního Rajtu až k silničce do Rájova. Z křižovatky nicméně stoupám ke trati a do Pňovan a pak už pojedu po silničce, po které vedou turistická i cyklistická stezka přes Jeznou, Novou Jeznou, až do Plešnice. Z Plešnice pak jejdu po CT 37 podél trati k Chaloupkům a pak díky bohu po nezpevněné cestě přes chatovou oblast nade Mží do Bdeněvsi. Projedu spojenými vesnicemi do Kozolup, pak pěknou a rychlou polní cestou k Červenému mlýnu a pak do Malesic. Z Malesic už znovu po cyklostezce nejedu, jakmile to jde, odbočuji z nudy na štěrkovou stezku podél náhodu k zámku. Do Plzně se pak vracím po asfaltkách v nivě Mže, znovu k ZOO a pak ulicí Ke Slonům k Rondelu a na závěr do Záhorska. Nojo, je ten metakarp v rekonvalescenci cítit, ale to půjde časem.

 

Dvakrát necelých 30 km na rozjezd, to je docela fajn, na pomezí dojíždění a cyklistiky. Průměrné rychlosti jednou kousek přes a jednou kousek pod 20 km/h. Tak snad zase příští rok😊

 

  

 

 

 

Vysílač Krašov z Plzně na kole

89 km

27. 4. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1300 m

Terén: Štěrkové, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kopeckého pramen - Sylván - Chotíkov - Nevřeň - Telecí mlýn - Lipovice - Kunějovice - Mostice - Zahrádka - PP Manětínská - Dlouhá louka - Čertův vrch - U Sklárny - Plachtín - Nečtiny - Březín - Leopoldov - Holubí mlýn - Potok - Krašov - vysílač Krašov - Krašovský potok - Chudeč - Čestětín - Březín - Umíř - po CT 2293 rozc. Melchiorova Huť, Hůrky - Zlatý mlýn - Radimovice - Všeruby - karlovarská silnice - Smolný vrch - Čemíny - Komberk - po zelené Dolní Vlkýš - Stráž - Chotíkov - Košutka - Pod Záhorskem

 

 

To už je taková doba, co si řikám, že vyrazím k vysílači Krašov...vyšlo to až dnes, no i když, málem ani to. Vyjel jsem totiž ze Záhorska, vystoupal jsem kolem Kopeckého pramenu k Sylvánu, chci překonat silnici ke Globusu, držím rovnováhu čekajíc na volno a když jsem uznal, že si sestoupím, protože aut jede moc, zasekl se mi zámek boty v pedálu a spadl jsem na pravý bok. Na první pohled to vypadá dobře kromě sedřené kůže na prsteníčku, ze které teče krev - a asi je taky naražený. Bolest snad ale bude postupně mizet. Protože jsem si vybral rozbitou cestu necestu na kraji pole podél hlavní silnice, na ruku nerovnosti docela bolí. 

 

Jedu ale dál, na zpevněném povrchu ve sjezdu do Chotíkova to není tak špatné. Na kamenité polní cestě k průmyslové zóně pak občas dám pravé ruce odpočinout, pak projedu po stopách traktoru k čerpací stanici a za ní na konci louky vjíždím do lesa na zapomenutou lesní cestu, kudy se dá dostat k silnici do Nevřeně. Tady začíná můj neoblíbený úsek, protože to je dost nuda. Sjet do obce a pak pokračovat monotónním šlapáním kolem Toflova mlýna k frekventované silnici II/205 od Nové Hospody na sever. Musím vystoupat k křižovatce na Všeruby u Telecího mlýna, což je zavřené zemědělské družstvo. Kousek za ním ale odbočuji vpravo na lesní cestu do Lipovice, která je naopak mou oblíbenou cestou. Za lesem křižuji ochvat Všerub a pokračuji pěknou polní cestou, která je kupodivu čerstvě vysekaná, nezarostlá - tím lepší. Kousek po silnci přes Kunějovice a pak podobně pěkný úsek do Mostic. Vydávám se přes kopeček do Zahrádky a sjíždím až do levotočivé zatáčky, kde opouštím silnici a jedu rovně do PP Manětínská. Kolem PR Hůrky se sice cesta občas ztrácí, ale projet se tu dá, les není hustý. Asi dva kilometry kolem rozcestí Dlouhá louka jedu společně s modrou turistickou trasou, tam už je docela velká, štěrkem zpevněná cesta. Stejná cesta pokračuje i po odbočení modré doleva. Zároveň s tím stoupám k Čertovu vrchu až do 620 m n. m. Stáčím se na západ, překonám silnici, za níž pokračuji po nádherné nezpevněné cestě přes krásnou mýtinu. Na konci louky se vracím do severního směru a brzy jsem na samotě U Sklárny. Rozmýšlím se, zde projet po větší cestě do Plachtína nebo jet zašlou lesní cestou ke žluté turistické trase. Co asi vyhrálo, že? Cesta moc dobrá nebyla, ale klesala, takže se nejelo tak špatně, obráceně by mi to asi moc nechutnalo. Na žluté turistické už jsem se rozhodl zůstat a neriskovat, protože připadalo ještě v úvahu pokračovat pěšinou vlastně do Nečtin. Cesta po žluté do Plachtína je velká štěrková nebo asfaltová, ale motorky, které jsem tu potkal, tu jezdit nesmí.

 

Když vyjedu na silnici, odbočuji vlevo a klesám k Nečtinám. za odbočkou na hrad odbočuji znovu vlevo a čeká mě masivní sjezd ke Starému potoku před Březínem. Je to malá úzká cesta, ale s pěkným asfaltem. Bohužel to tu moc dobře neznám a rozrotlá vegetace mi trochu brání v rozhledu, takže v té pětašedesátikilometrové rychlosti už se neodvážím to pustit víc. V Březíně se trochu zklidním, odbočuji do kopce na Leopoldov. Je to pěkně na sluníčku, ale není šílené vedro, jde to. Do Leopoldova sice chvilinku klesám, ale pak znovu začíná stoupání k silničkám na konci světa. K Holubímu mlýnu to vypadá, že projet zkratkou nejde, takže se vydám po silnici. Ta stoupá do vesnic Potok a Krašov. Je celkem logické, že vysílač pro půl kraje je vysoko, ale ani bych neřek, že jsem vystoupal až do 714 m n. m. Na sluneční hodiny už jej pozdě, jsou asi jen od 11 do 14. vysílač má ale působivou výšku. Zajímavé je také kotvení upevňovacích lan. Dám si svačinku a vydám se na cestu zpět. Podle mapy by to mělo jít ke Krašovskému potoku. Zmíněná cesta ale neexistuje, jde to objet až další polní cestou z Krašova. Aspoň že tak. Ve sjezdu mě bolí hodně ruka, jenže když řídím jednou, není to zrovna bezpečné. Jedu rychle a na polňačce to dost hází. U potoka trochu pochybuji, jestli to bude dál pokračovat, ale jsem u ž tak daleko, že to zkusím. Dostanu se na druhý břeh, aniž bych se utopil v bahně a prudce stoupám lesem vzhůru. Vyklubala se z toho pěkná cesta do Chudče. A zase jsem v území tak malého provozu, že tu nejsou žádné cesty kromě silniček. A tak dlouze sjíždím přes Čestětín do Březína. Z něj se neprve jede po větší polní cestě, ale asi za 2,5 km za rozcestím, kde pokračuji dál na jih, je taková pochybná lesní cesta-spíš bývalá. Poštěstilo se a dá se jet, jakkoliv je to náročné terénem i stoupáním. Po několika těžkých rozhodnutích na rozdvojení cest se vyloupnu na Umíři a je mi vlastně líto, že podobná cesta nepokračuje dál. Cyklotrasa 2293 je totiž asfaltová a ačkoliv se naní jede rychle, není to taková zábava. Kousek posilnici nedaleko Melchiorovy Huti a pak zase do lesů Manětínské. I tady je dost velká cesta, ale aspoň není zcela asfaltová jako v jiných alejích. Mírně klesám a rychle se přibližuji k Hůrkám, jede se moc pěkně kromě "zkratky", kterou jsem si vybral pro zpěestření a byla průjezdná možná tak naposledy před deseti lety.

 

V Hůrkách projedu mezi domky a po polní cestě se blížím Zlatému mlýnu na (překvapivě) Zlatém potoce. Po hrázi rybníka se dá pokračovat na dohled skalám, kde jsem byl loni v létě. Od hráze je pekelně prudké stoupání a pak už se dostávám do míst, kde to dobře znám. Pod lomem Zahrádka jezdím vlastně docela často a k mé libosti se tu poslední léta cesta spíš zlepšuje. Pamatuju doby, kdy se tu téměř nedalo projít. Vyšvihnu se pak na Březový vrch, kousek za ním vyjíždím na asfaltku a dostávám se do Radimovic. Hodně úzká silnička pak klesá k tůním na Zlatém potoce a míří přes papalášskou čtvrť do Všerub. Za nimi stoupám ke karlovarské silnici, za níž vjíždím do lesa přímo naproti na křižovatce a přes Smolný vrch klesám k bezejmennému rybníku, po štěrku na kraj lesa a pak zkratkou podél aleje stromů pěšinkou do Čemín. Do Kumberku už se šetřím po silnici, pak následuje úsek po zelené turistické po štěrkem zpevněné cestě do Vlkýše, kde je ještě jedno stoupání. Z Vlkýše na Stráž je bohuželk už leta asfaltka, je to opruz, ale chuť si spravíte sjezdem do Chotíkova. Projedu obcí a po žluté sotupám nad Radčice. Ještě jednou přejedu karlovarskou silnici, s rukou trpím po kodrcavé necestičce ke Globusu a pak už se jen propletu městem ke Košuteckému jezírku, dopravce a podél Karlovarské do Záhorska.

 

Výlet pěkný, ale o den později se ukázalo, že ruka je zloměná, konkrétně 4. metakarp. Takže jsem si dal 80 km průměrnou rychlostí 19,2 km/h se zlomenou rukou v domnění, že je jen naražená. Ani moc nenatekla. Ale mám teď na delší dobu utrum. Pěkně sádra a nazdar.  

 

 

 

 

Vysílač Krašov se slunečními hodinami

Vysílač Krašov

Vysílač Krašov

Zámek Trpísty, Butovský vodopád

83 km

26. 4. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1200 m

Terén: asfaltky a polní cesty

 

Plzeň - Lochotínský park - ZOO - Zadní Skvrňany - Křimice - po CT 37 Vochov, Bdeněves, Plešnice - Jezná - Burda - Pňovany - po červené Beraní dvůr - po žluté žel. st. Pňovany - po modré Pňovanský most, Butovský vodopád - Malovice - Erpužice - Sviňomazy - zámek Trpísty - Úterský potok - po CT 2215 Rozněvice, Krukanice, Pernarec - po zelené Žebrácký mlýn, Chrástov, Třebobuz, Lipno - Písek - Košetice - po modré Čemíny - po červené Kůští, spalovna Chotíkov - Stráž - Malesice - po zelené kaple panny Marie Pomocné - Radčice - ekodukt Regensburská - Sylván - Vinice - Lochotínský park - Pod Záhorskem  

 

 

Tu a tam je sice den otevřených dveří na soukromém zámku Trpísty, ale já se tam ještě nikdy nedostal. Nyní mám ale možnost pomocí dronu nahlédnout na budovu, která je jinak schovaná za nějakými sýpkami. Takže dnes to budou Trpísty a cestou taky Butovský vodopád.

 

Ze Záhorska vyrážím do Lochotínské ulice, spodní částí Lochotínského parku k zoologické zahradě a pak podél Mže na západ. Než dojedu do Radčic, odbočuji do prodloužení Plzeňské ulice, kde je ředa chatek, teď už spíš rodinných domků. Tudy se dá dostat pěšinkou do Chebské ulice. Mezi průmyslovými halami projedu k podchodu pod tratí vedoucímu do Zadních Skvrňan. Chtěl jsem to tu vyzkoušet, jinak to není nic moc. Podél trati pak vede asfaltka ulicí V Dolově do jižní části Křimic. Když překonáte Prvomájovou informaci, můžete pokračovat rovně pod náspem k pěkné pěšince navazující na podchod a pokračující stoupáním po panelech k vochovskému hřbitovu. Po CT 7 pak projedete mezi třemi sídlišti ve Vochově - je to zajímavé, jak se tahle vesnička změnila z venkovského rázu do prefabrikovaného okraje aglomerace. Aspoň že do těch Kozolup vede stále štěrková cesta. Poté podjedete trať úzkým podchodem a pokračujete po CT 37 okrajem Kozolup až k části "se špatným povrchem", to je první hezký úsek cyklostezky od Plzně, ale jen velmi krátký, než vyjedete u Bdeněvsi. Tam je zas třeba jet ulicemi, překonat hlavní silnici na Stříbro a hurá na štěrkovou cestu k chatám nad Mží. Cesta se postupně mění na velkou lesní a od odbočení zelené vpravo docela stoupá zpět k trati. Od osady U Chaloupků je zas zpevněná cesta, a to až do Plešnice. V Plešnici vás čeká stoupání, v navazující Nové Jezné jezdím vždy zkratkou rovně mimo silnici, abych unikl aspoň na chvíli asfaltu. Turistická i cyklotrasa do Jezné vedou po silnici, hned na kraji odbočuji vlevo, jen jsem chtěl jet mimo silnici nábližkou, ale ta vede jen k rodinným domkům, takže se musím vrátit a jet poctivě po silnici. Jedu ted směrem na Úlice a stoupám. Kousek za vrcholkem je prudká odbočka vpravo na polní cestu po hřebínku Burdy. To je moje oblíbená cesta do Pňovan. Vždy jsem jezdil kolem lomu k silnici, ale dnes jsem ve sjezdu zahlédl malou pěšinku, kterou jsem zkusil projet a ukázalo se, že vede přes Hracholuský potok, dá se tudy projet a pokračuje až do Pňovan - super zkratka😊

 

Červená z Pňovan stoupá po silncii a pak nad nimi v pravotočivé zatáčce vede dál rovně po staré rozbité asfaltce k Beranímu dvoru. Až žlutá turistická od něj je po nezpevněné cestě. Pár zákrut k železniční stanici Pňovany a pak už to můžete rozjetpo velké prašné cestě po modré k Pňovanskému mostu. Na levém břehu přehrady Hracholusky, za mostem, je parádní rychlá štěrková cesta, více méně vrstevnicová, sem tam s výhledy na vodu, která se stáčí do údolíška Kšického potoka. Ostrou levou pokračuji i já po modré a sjíždím k Butovskému vodopádu. Voda tu teče, ale jsou tu i lidé, dám si svačinku, než si budu moct udělat fotku, pak budu pokračovat nad Kšickým potokem zpátky do kopce na sever k silnici do Malovic. V Malovicích odbočuji vlevo do táhlého stoupání k Erpužicím. Jinak než po silnici to nejde, až za Erpužicemi jsem vybral polní cestu na sever směrem do Sviňomaz. Přejedete na té cestě železnici a pak se napojíte na malou venkovskou silničku. Ve Sviňomazech odbočuji vpravo po CT 2214 na pěknou polní cestu do Trpíst. V Trpístech sice fouká, ale létat se dá a tak vznikají hezké fotky zámku. K Úterskému potoku sjíždím po silnici serpentinami, hned za potokem ale odbočuji vlevo na nějakou cyklotrasu bez čísla a zelenou turistickou. Kousek je to štěrková cesta, na kraji PP Úterský potok pak začíná asfaltka vedoucí lesem, spojuje se s CT 2215 a ústí o další skoro dva kkilometry dále na kraji Rozněvic. Zde odbočuji vpravo, překonám údolí Křelovického potoka a po silnicčce mířím proti větru do Krukanic, což je v podstatě součást Pernarce. V Pernarci dokončili rekonstrukci hlavní silnice, takže je tu milion ostrůvků, zákazů předjíždění, kruhový objezd a všechna možná zařízení na znepříjemnění cestování autem. Už se těším na zelenou turistickou trasu k Žebráckému mlýnu. Dříve psi běhali jen po pozemku, kudy vedla zároveň turistická trasa. Teď už je možné pozemek objet, ale psů je víc a běhají si volně po okolí. Příjemné to moc není, když na vás skákají 3 uštěkaní psíci a moc neuklidní ani cedulka, že prý nejsou zlí. Majite si seká trávu opodál, takže o ničem neví. Ale šlechtí ho, že vůbec umožňoje průchod oblastí.

 

Od Žebráckého mlýna vás čeká prudké stoupání vymletou lesní cestou. Postupně se zlepšuje, když jedete mírnou oklikou místo necestou přímo po zelené. V Chrástově odbočuji vpravo a stále po zelené jedu přes vrek do Třebobuzi. Tahle cesta je boží a i dnes tu dronuju, řepka ale není ještě natolik rozkvetlá, aby byla shora dostatečně kontrastní se zelenou pšenicí na druhé straně cesty. Z Třebobuzi vede zelená do Lipna po silnici. Z Lipna už opouštím zelenou a jedo do Písku. za Pískem sjídžím vlevo na polní cestu, která mě zavede na louky a háje nad Čemínským potokem. Cesta se tu dělí na spoustu traktorem vyježděných kolejí. Asi všechny ale vedou tam, kam potřebuji, k cestě vedoucí do Košetic. Po modré pak pokračuji pěknou polní cestou do Čemín. Po červené pak jdu další hezkou cestou (s výjimkou zbytečně vyštěrkovaného počátečního úseku) přes kopec do Kůští. Chtěl jsem tam jet neoznačenou pěšinkou na kraji lesa, ale ukázalo se, že to není zkratka a kajícně jsem se vrátil na značenou cestu. Z Kůští pak po červené stoupáte pod spalovnu Chotíkov a já až do vsi po ní nepokračoval, odbočuji doprava na kopec Stráž, ze kterého sjíždím k silnici mezi Vlkýší a Malesicemi. vracím se do Plzně, takže sjedu do Malesic, odkud chci jet po zelené do Radčic. Je to tu na cestě Ke Sv. Josefu celé rozkopané, už jsem se chtěl čílit, že tu zas nějaký bezmozek bude asfaltovat jednu z posledních hezkých cest, ostatně panu Tolarovi by to bylo podobné, ale ukáízalo se, že jde asi o vodovod. To nic nemění na tom, že stále hrozí zničení celé cesty asfaltem. Ani o čtvrt roku později tu ale není nic dokončené, takže na výsledek čekáme. Kdyby se tak stalo, do Radčic by zbýval posled
ní krátký úsek hezkého singlu ke kapli Panny Marie Pomocné. Protože i od ní vede dálnice do Radčic, zpravidle jezdím horem. Je to bohužel přes další kopec, ale aspoň nemusíte jet jako robot. Radčicemi projíždím po pěšince loukou k ulici na Hůrkách a pak stoupám k ekoduktu přes Regensburskou ulici. Pěšinka na kraji lesa stoupá k Sylvánu. Díky bohu sídliště Sylván i Vinice se dá ojet po krásném singlu do ulice Nad ZOO. Pak už jen projedu Lochotínským parkem a za Karlovarskou třídou do Záhorska.

 

Sice hodně asfaltových úseků, ale moc pěkný výlet, 83 km, přes 1200 nastoupaných metrů a docela vysoká průměrná rychlost 20,7 km/h.   

 

 

 

 

 

 

Butovský vodopád

Zámek Trpísty

Zámek Trpísty

Okolí Třebobuzi

 

Krušné hory - Vlčinec

40 km

21. 4. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 900 m

Terén: Lesní a štěrkové cesty

 

 

Abertamy - Bludná - PR Ryžovna - Mrtvý rybník - Pod Špičákem - Abertamská zatáčka - Cihelna - býv. důl Eduard - po červené Rovnost, Mariánská - rozc. Lípa - po CT Euregio Egrensis Střední Kaff - po modré Pstruží, Vlčinec - Dračí skála - po červené Pernink - Rybná - Abertamy 

 

Na Velikonoční pondělí jsme se s Martinem rozhodli pro kratší výlet kolem chalupy. Protože v minulosti jsem prošvihl meč ve skále na Vlčinci, než ho někdo ukradl nebo zničil, když se ke mně letos na jaře doneslo, že je tam umístěn nový, chtěl jsem ho vidět. Sněhu bylo jako už tradičně málo, takže na běžkách to nevyšlo, tak snad teď na kole. Nejdřív si uděláme okruh - mírným stoupáním po zelené z Abertam k hájovně Lesík a pak cestou U Tetřeva, kde je nejmíň lidí, na Bludnou. Dále kolem samoty na konci louky neznačenou cestou nad bývalým lomem v Hřebečné na jedné straně a nad PR Ryžovna na straně druhé. To je jedna z nejkrásnějších cest zde v okolí. Když vyjedeme na sedýlku na silnici, odbočíme vpravo a sjíždíme k Maringotce, zkratka k lesu na Starou slatinskou cestu je nejspíš sjízdná jen na lyžích, do močálu se nepouštíme. Po červené tedy míjíme Mrtvý rybník a přes další kopeček pokračujeme na rozcestí Pod Špičákem, kde červená odbočuje vlevo do kopce, zatímco my pokračujeme dolů k silnici nedaleko Abertamské zatáčky po žluté. Sjezd je to rychlý po hrubém asfaltu nebo štěrku. Za silnicí jedeme zkratkou lesem k Cihelně a poté po široké cestě po žluté turistické k bývalému dolu Eduard. Musíme sjet ještě dvě serpentiny, abychom mohli odbočit na červenou a stoupat po kořenech k Rovnosti. Je to ale moc pěkná cesta, i když se tu konají soustředění a tábory, takže je tu dost lidí.

 

Za Rovností trochu klikatě pokračujeme po červené nezpevněnou cestou, která jen na chvilku nad Novým Městem vede po silnici, hned pak ale zase odbočuje na polní cestu - zkratku do Mariánské. Mariánskou sjíždíme po asfaltkách, jinak to ani nejde. Jen k bývalému klášteru (😲) to vezmeme opo zelené. Ta je dost technická. Následující dva kilometry k rozcestí Lípa svištíme po silnici, pak odbočujem na štěrkovou cyklotrasu Euregio Egrensis. Vypadá vrstevnicová, ale na horách to takhle nefunguje, samozřejmě jsou tam stojky a sjezdy. Mezi bývalými vískami Dolním a Středním Kaffem se blížíme pod Plešivec, kde shora přibíhá modrá turistická trasa, na kterou odbočujeme, ale doleva dolů. Stačí necelý kilometr prudkého sjezdu ke spodní stanici lanovky v Pstruží a brzdy hoří, takový má cesta sklon.

 

Asi 500 m pak vede modrá po silnici do kopce směrem na Pernink, než odbočí vlevo a pokračuje po úbočí Jeleního hřbetu "Ferdinandovou silnicí". Ta stoupá mírně a docela dobře se po ní jede. Modrá turistická trasa sice vede až na Vlčinec, ale mi ji na chvíli opustíme, aby se nám líp stoupalo. vracíme se na ni v sedýlku, kde odbočujeme vlevo z asfaltky a pokračujeme nezpevněnou cestou a o něco později stezičkou přes kořeny vzhůru k vrcholu Vlčince. Meč tu je, paráda😊 Do sedla k Ferdinandově silnici se vracíme stejnou cestou, pak pokračujeme neznačenou cestou po hřebeni Jeleního hřbetu. Velká hezká cesta míří kousek pod Dračí skálu a navazuje na ni Perninská cesta, ke které se připojuje červená turistická a sjíždí do Perninku. Do Abertam nepojedeme po stezce podél silnice jako včera, ještě si uděláme okliku přes Rybnou, kde je hezčí cesta.

 

Sice jen 40 km, ale 900 m výškových! To je v nohách přecijen znát.   

 

 

 

 

 

Vlčinec

Vlčinec

 

 

 

 

Krušné hory - Rolava

47 km

20. 4. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 750 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky

 

Abertamy - po červené Pernink - Šupenberská cesta - po Bučinské cestě Korce, Jelení - Jelení vrch - po červené Rolava, Přebuzské vřesoviště - po CT 2000 Chaloupecké parkoviště, Nové Hamry, Sejfy, Oldřichov-Chaloupky, Pernink, Abertamy

 

 

Sešli jsme se na Velikonoce v Krušných horách s Martinem a Petrym a naplánovali společný výjezd na Přebuz. Vezmeme to po červené kolem Perninského rašeliniště do Perninku. Louky jsou ještě podmáčené, ale je to hezká cesta. Za Perninkem k Šupenberské cestě je to trochu horší hlavně kvůli těžšímu stoupání. Podle mě tu dřív bývala zelená turistická trasa, ale nějak ji asi změnili, KAždopádně jak se vyškrabete k Šupenberské, kopec je v podstatě za vámi. Když se vydáte vpravo, dojedete z kopce k silnici a za dvěma serpentinami odbočíte k rozcestí Vlčí hor. Bučinskou cestou po CT 23 vlevo se vydáváme po hrubém asfaltu táhlými kopci nahoru i dolů. Nejvyšší bod na Korcích je téměř v 1000 m n. m., tak už se převážně klesá do Jelení. Vyjíždíme na silnici od Hamrů u Černé vody. Pár set metrů dál však sjíždíme ze silnice vlevo a začínáme stoupat k Jelenímu vrchu po polní cestě. Na stejnojmenném rozcestí odbočujeme vpravo po červené. Hezkou nezpevněnou cestou se přes Jelení potok a kolem Rolavského vrchu dostaneme k pomníku u Rolavy.

 

Chystáme se objet kopec Milíře po červené. Vede po krásných horských loukách i lesem. Po napojení na CT 2044 se začínáme vracet údolím Rolavy. U rozcestí Vřesoviště cesta ústí na silnici a tak pokračujeme po silnici směrem na Přebuz podél PP Přebuzské vřesoviště. Než bychom ale dojeli do vsi, odbočujeme po CT 2000, kde díky bohu zachovali neasfaltovou cestu i po rekonstrukci mostku přes Rolavu. Až za ním ale začíná ta nejhezčí část cesty. Protože je prodloužený víkend a krásné počasí, odpovídá tomu i počet turistů - je jich hodně. Sjíždíme a sjíždíme přes bývalé Chaloupky a pak pěkně chladným údolím k Chaloupeckému parkovišti. Poté už cyklotrasa vede do Nových Hamrů po silnici. Dnes poprvé jsem si všiml, že vede nějaká pěšinka na druhém břehu, to vyzkouším, až pojedu sám. Na kraji Nových Hamrů jsou v lyžařském areálu ještě zbytky sněhu, tak chvíli blbneme a pak se vydáme na závěrečnou část cesty - nekonečné stoupání Sejfskou cestou po CT 2000 (a asi nejaký další) nad Tisovou buď po štěrku nebo po starším asfaltu. Kolem bývalého nádraží Sejfy se jede podél trati, takže stoupání je minimální, k pár domkům v (dalších) Chaloupkách, které patří k Oldřichovu u Nejdku, se ale ještě nějaká výška nabere. Odtud se jede po silnici, až za dalším přejezdem železniční trati silnice začíná klesat do Perninku. To je taky pořádný sjezd, ale po tom stoupání velice zasloužený.

 

Opravdu poslední úsek do Abertam pak jedeme podél silnice po stezce podél. Celkem jsme si dali 47 km s více než 750 nastoupanými metry. 

 

 

Údolí Rolavy pod Přebuzí

Údolí Rolavy pod Přebuzí

Údolí Rolavy pod Přebuzí

Rozhledna Bučina, Kyselka, Ostrov nad Ohří

66 km

19. 4. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1350 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky

 

Abertamy - po žluté Pstruží - Merklín - Hroznětín - Bystřice - PR Ostrovské rybníky - Nová Víska - Bor - Stráň - po zelené Kyselka - Dolní Lomnice - rozhledna Bučina - Mattoniho stezka - Mattoniho muzeum - kaple sv. Anny - Mattoniho vila - Kyselka - Radošov - Velichov - Mořičov - Liticov - Ostrov nad Ohří-zámek - Kfely - Hluboký - údolí Rudného potoka - údolí Eliášova potoka - rozcestí Lípa - Pod Plešivcem - Kaffskou cestou Abertamy

 

První jarní ježdění v Krušných horách a to rovnou na novém kole! Vůbec jsem neplánoval vybírat nové kolo, jenže se objevila super nabídka Cube Reaction ve velikosti XXL, modelový rok 2024 v parádní barvě. Nový modelový rok nemá tak hezký design rámu a protože u Cubu mění design rámu tak jednou za čtyři nebo pět let, asi zase dlouho jiný nebude. Padlo rozhodnutí a už je doma💓 A protože není rozhodně momentálně teplo, vybírám cestu dolů do údolí. Až budu zpátky stoupat, klidně může přituhovat, to se zahřeju.

 

Po deštích je celkem mokro, ale po nezpevněných cestách toho dnes tolik nenajezdim. Z Abertam se spouštím podél Bystřice, u bývalého dolu Šlik přejíždím ne levý břeh a pokračuji po flow trailu Helen. Ten postupně sbírá všechny plešivecké traily. Dnes tu ale v podstatě nikdo není, ačkoliv mám pocit, že lanovka možná i v porovozu byla. Cesta po žluté i trail trochu mokré jsou, ale jde to. V Pstruží vyjíždím na silnici, protože po zelené od Hroznatova vrchu to na kolo není a jinudy to moc do Merklína nejde. Aspoň si to jednou zkusím. Měl jsem strach, že při nekonečném sjezdu zmrznu, ale hodně rychle se klesá a trik s teplejším údolím funguje, takže to nebylo tak zlé. Z Merklína do Hroznětína vede hezká cyklostezka mezi tratí a říčkou, do Bystřice pak vede cyklotrasa více méně vedlejší ulicí. Už se ale těším, až odbočím a za hlavní silnicí na Ostrov vjedu na nezpevněnou cestu. Chvíli je to velká polní cesta, ale obory Hájek odbočuji vlevo a jedu po nádherné louce - to jsou ty nejhezčí úseky obecně😊Je to asi jen kilometr k podjezdu pod tratí, ale zapsalo se mi to do paměti. Mezi rybníky a zákrutou železnice se zdálo být více variant cest, ale asi byla nakonec jen jedna a náhodou jsem jel zrovna po ní. Trochu podmáčená, ale moc pěkná cesta po louce. Když šlapu v tomhle měkkém terénu a vysvitne slunko, nenapadlo by mě, že jsem měl ráno strach, že mi bude zima...

 

Netrvá však dlouho a vyjíždím na silnici u železničního přejezdu u Hájku, proti silnému větru pokračuji chvíli na jedné, chvíli na druhé straně trati k železniční zastávce Hájek, pak kolem rybníku Malý Bor, přes silnici na Karlovy Vary a pomalu se začíná stoupat k vesnici Bor. Za vsí odbočuji na rozdvojení vlevo na Stráň, kde v zatáčce ještě před domky odbočuji vpravo a jedu rovnou k jezdeckým stájím. Nutno pochválit majitele, že přes své pozemky nechají jezdit cyklisty a chodit turisty, takže tu může vést zelená turistická trasa. Škoda že je asfaltová snad až k rozcestí a přístřešku pod Studeným vrchem. Odtud začíná docela dlouhý a místy intenzivní sjezd po zelené do Kyselky. Zpočátku štěrková cesta se postupně mění na hezkou pěšinku v bukovém lese, ale je tu pěkně mokro. Přejíždím Ohři a jsem u výrobny minerálních vod, vypadá to tu ale celkem žalostně, opravy spíš nepokračují, než že by pokračovaly šnečím tempem. Byl jsem tu před čtyřmi lety a nevidím žádný posun, pořád ta samá lešení. Chci se dnes podívat hlavně na rohlednu Bučina a protože tuším, že odtud nahoru jakoukoliv přímější cestou to nebude na jízdu, vybral jsem si trasu oklikou přes Dolní Lomnici. Táhlým stoupáním údolím do nejbližší vsi je to pohodička, pak přejedu potok Lomnice a jedu o 150° vpravo. Trošku jsme zaváhal, jestli to bude průjezdné, ale nebudu vás napínat, dá se tudy jet až na vrchol. Jenom to takhle zjara neníé zadarmo. vyjedete za chvíli na louku, po které vede cesta přímo kolmo na vrstevnice, půlka energie se ztrácí ve vysoké trávě, takže jsme hned vyzkoušel jedny z nejlehčích převodů na tom novém kole s jedním převodníkem. A když skončí louka, zbytek cesty vede po mazlavém blátíčku. Ani nové pláště mě nezachránily před masivním prokluzováním. Aspoň že když se připojím na žlutou vedoucí od Dubiny, je kopec mírnější, respektive jede se po rovině, tak mě nějaký kluzký povrch tolik netrápí. Ještě traochu problém to je těsně před rozhlednou v kopečku, kde se vlastně klesá, protože Bučina není přímo na vrcholu. Jsou tu nějací lidé, než udělám fotky, i z dronu, a nasvačím se, projíždí kolem dokonce motorkáři!?

 

Tuším, že to nebude nic moc, ale přesto se vydávám po žluté dolů. Jsou na cestě schody a skalky, no prostě na pěší túru fajn, ale na kolo ani ne. Bohužel mi unilo rozcestí, kde žlutá pokračovala vpravo, protože jsem se zrovna v daném místě soustředil na to, abychom se minuli s kolemjdoucími, a tak si dál vychutnávám prudké klesání po podmáčené půdě nebo mokrých kamenech, je to hodně technický sjezd. O pár desítek výškových metrů níže tedy odbočuji z červené, abych se vydal směrem, kterým jsem chtěl jet po červené, měl bych se dostat k Jindřichovu sedátku a pak už to bude po místní modré trase. Noo, tak to je trasa za všechny peníze, řekl bych naprosto neprostupná, zdevastovaná od těžkých strojů, s metrovými koryty od kol plných vody a bahna. To bude něco... No projel jsem sice až na dohled žluté nad Löschnerovo pavilonem, ale v cestě mi stojí mokřady - louka, po které volně proudí potůčky. Jinudy to nejde, takže do toho. za chvíli jsem se dostal na cestu, kde to nebylo o nic lepší, mazlavé rozježděné bahno se okamžitě nalepilo na kola, a tak to ze mě létá ještě daleko za Mattoniho muzeem a kaplí sv. Anny, kde jsou moje další zastávky. Sjíždím zpět na silnici u Ohře a nechávám za sebou stopu od bahna možná až do Radošova. I červená turistická trasa tu vede po kroutící se silničce. Ve velichově přejedu Ohři a čeká mě výživné stoupání délklou i sklonem do Mořicova. Pro auta pěkné serpentiny, na ploužícího se cyklistu možná trochu úzké a do zatáček není vidět, kdyby to tu někdo vzal zostra tím autem. 

 

Tak jsem se dostal z údolí řeky a zvlněnou krajinou pokračuji po silnici přes Liticov do Ostrova nad Ohří. Chci si projet zámecký a kláštěrní areál. Na to, že celý život jezdím do Krušných hor, tak tohle jsem vždy míjel a teď se trochu stydím, je tu plno krásných památek, parádní park s protákající Bystřicí, hrobky, letohrádek - hustý, a navíc málo lidí😊 Tak jsem se pokochal a teď zpět z podhůří do hor. Skrz Kfely sice vede cyklotrasa a naučná stezka, ale ty vedou normálně ulicemi, až od Kfelského rybníku je polní cesta vedoucí do Hlubokého. Tahle vesnička je opravdu velmi hluboko pod kopci, čeká mě výstup sice v nejprudčích místech po hrubém betonu s velkým gripem, ale tak prudkým stoupáním, že se dostávám na samou hranici možností kola. To jenevýhoda jednopřevodníkových systémů, že mají nedostatek převodů. Jedu na nejlehčí a dokážu si snadno představit, že bych pod koly měl trávu a potřeboval bych o dva stupně lehčí převod, jako bych měl na starém dobrém trojpřevodníku. Vrstevnice v mapě takový drsný kopec nanaznačují. Čeká vás to ale hned na začátku lesa, než se dostanete k Rudnému potoku, už je to mírnější a pak houpavě po vrstevnici. Pořád jsem ale jen v 650 m n. m., takže nekončíme. Nad Oldřiší jedu kousek po červené, ale na Mariánskou nechci, takže zůstávám kousek pod ní. Dostávám se tedy do údolí Eliášova potoka, tam se jede hezky po štěrkové cestě. Budu pokračovat na rozcestí Lípa, takže bych se rád vydal po zelené, ale tam je totální bahnité oraniště od těžby. Stojí mi to za to ujet dva kilometry navíc k silnici pod Zálesí a pak se zas vracet, než vjet do tohohle hnusu. Pod Kamennou hůrkou však od silnice po zelené znovu stoupám. Dokud neodbočí ke Švýcárně. Ještě si totiž objedu Plešivec přes Horní Kaff, ke sjezdovce Hana a pak Kaffskou cestou po hrubém asfaltu vlastně až k silnici do Abertam.

 

Přes 1350 nastoupaných metrů na 66 km, to ujde takhle na začátek sezóny, ale jezdí se mi dobře letos😊 Dneska bylo hodně asfaltu, ale co se dá dělat, bylo dost mokro a trochu chladno, tak to tolik nevadilo. Taky jsem dobře otestoval nové kolo. Všeobecná spokojenost kromě těch převodů. Jsou celkem slušně odstupňované, ale chybí jak rychlý, tak pomalý. Kolem Plzně to nevadí, v horách trošku jo. Převodník s jiným počtem zubů to bohužel nevyřeší. Jinak spoustu památek dnes na trase, to byla paráda.  

  

 

 

 

Rozhledna Bučina

 

 

Rozhledna Bučina

Rozhledna Bučina

kaple sv. Anny v kyselce

Kyselka podél Ohře

Ostrov nad Ohří - Letohrádek