Radyně

45 km

7. 9. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 550 m

Terén: Asfaltové, štěrkové a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Kalikovský mlýn - Zátiší - Nová Hospoda - Valcha - Litice - Kotlík - Útušice - Štěnovice - Kouty - Losiná - Radyně - po žluté Městský les - Koterov - Božkov - Lobezský park - Plzeňský Prazdroj - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

 

Zastavim se u babi na Nové Hospodě a pak v Losiné na táborák, ale udělám si z toho zároveň výlet. Přes město je to velmi přímočeré, sjedu k Rondelu, pak za Plazou projedu po pěšince podél řeky ke Kalikovskému mlýnu. Odtud projedu k Jíkalce a pak už po Domažlické přes Zátiší až ke kruhovému objezdu na Borských Polích. Na Novou Hospodu je to pak co by kamenem dohodil.

 

Po první návštěvě se vydávám lesem pokud možno nezpevněnými cestami na Valchu. Ještě jich tam pár naštěstí zbývá, ale dá to práci je najít. Od rozcestí Nad Valchou jedu po zelené, projedu konec obce, překonám Luční potok a pak vyjhedu k CT 2271. Po cyklotrase se vracím k zástavbě na Valchu a za silnicí do části Černý Most. Sjedu k Radbuze, poté přes most a stoupáním přes Litice. Za kostelem projedu na cestu ke Kotlíku. Ještě musím překonat jednu silnici a pak bohužel po asfaltce, která je moměntálně tedy úplně rozježděná od těžké techniky, která jezdí ke stavbě vodárny pod lesem. Podjedu u exitu 80 dálnici i přeštický přivaděč a pokračuji k Robčicím. Před vsí je vlevo odbočka na polní cestu, kde jsem několikrát zkoušel projet z Útušic. Jednou se to povedlo, jednou ne, podle mapy je jedna cesta uzavřená přes zemědělské družstvo, ale druhá by měla býát otevřená. Jedu tedy právě tam, ale pořád se tu někdo motá, krmí koně a já nevím co, tak raději nechci provokovat a čekám, jestli nezmizí. Ne tak docela, mizí na cestě, kterou jsem chtěl využít. Podle fotomap by se mělo dát projet kolem křoví mezi baráky třetí "cestou". Ale tady jsou dva ohradníky a vysoké roští. To taky nepůjde. Raději tedy volím plán C, kolem ohrady se vracím, objedu ji k Útušickému potoku, nekoho jsem tu zahlédl venčit psa, tak by to mohlo jít. Tady ohradník není, jen neobdělávaná louka a cesta od traktoru. Naštěstí tu nikdo nehlídkuje, tak jedu. Projel jsem bez problému, takhle jsem si to představoval. Když jsem to tu zkoušel před lety, právě podobnou trasou jsem projel. Evidentně se tu každý rok mění podmínky. Za rok tak tudy zase možná neprojedu a budu muset po silnici😔

 

Z Útušic jedu do Štěnovic po silnici, moc jiných možností tu ani neni. Ve Štěnovicích stoupám ulicí K Hájovně. Taky se tu masivně staví, ale naštěstí cesta není vyasfaltovaná v horní části. od hájovny jedu doprava do kopce, na kraji lesa se ale vydávám mírně vlevo na horší cestu s pochybnostmi, jestli je to ono. Bylo, to je právě ta pěšinka k chatám v Koutech. Bohužel se ještě dál zmenšuje a je kupodivu dost zarostlá, až se v podstatě nedáý projet kvůli řidítkům a pěšince vedoucí přes vysoké pařezy. Za potůčkem se to ale zlepší a od chat do Losiné už vede pěkná polní cesta - na východ. V Losiné se na chvíli zastavím a potom se začnu vracet do Plzně. Vezmu to přes Radyni, delší dobu jsem tam nebyl. Stoupám po červené. Kousek za domky se vjíždí do lesa a je to hned pěkná technická pěšinka. To platí až k vrcholu kopce, jen se přidává stále prudší sklon. I v podvečer na začátku září, kdy je hrad Radyně zavřený, je tu poměrně dost lidí. Dá se sem dojet autem no... Udělal jsme pár fotek a brzy se vydávám sjezdem po žluté. Jak tu před pár lety zprasili tu cestu, to je trestuhodné, ale od rozcestí Pod Radyní už je normální nezpevněná cesta, pod Svatební stěnou už je to hezký kamenitý sjezd plný záludností - kořenů, pramenů, listí a tak. Od městského lesa sjíždím k plzenecké silnici. Kupodivu jde celkem projet po východní straně nájezdu na dálnici. Tu tady u sjezdu 73 podjedu a zksuím to mezi halami a tratí. Je to tu zarostlé, ale lidi tu evidentně chodí, protože je to už několik let tak jako na hraně, ale pořád to jde.

 

Dojedu do Koterova a protože pak nějací bezmozci vyasfaltovali louku, jakmile to je možné, prodloužím si cestu pěšinkou blíže k řece. Vracím se až těsně u lávky a za ní znovu sjíždím mimo nudnou cyklosilnici. Projedu Božkovský ostrov, pak po štěrkové cyklotrase 9 ke střelnici a po pravém břehu Úslavy k věčně rozkopanému Rolnickému náměstí a do Lobezského parku. Vyjíždím na Rokycanskou a podél ní už po chodníku kolem Prazdroje ke Štruncovým sadům. Za Lochotínskou lávkou už jen cílová rovinka za Rondelem k Záhorsku. Nakonec to hodilo pěkných 45 km. Převýšení jen necelých 600 m a průměrná rychlost 20,6 km/h. 

 

 

 

Zřícenina hradu Radyně

Zřícenina hradu Radyně

Letiště Plasy

57 km

6. 9. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m

Terén: Štěrkové a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Malý Bolevec - Sofronka - po žluté Orlík - Na Sklárně - Třemošná - Bílý potok - Horní Bříza - po NS Horní Bříza kaolinka, Jižní jáma - kaznějovský hřbitov - Staňkova hájovna - Rybnice - letiště Plasy - Plasy - po červené Habrový dolík, Senný dolík, U Mrtníku, Krašovice - po zelené U Mezníků - Vísky - Horní Bříza - Na Bohoutově - po místní červené Záluží - Sigmondova stezka - Kamenný ryb. - Plaskou a Lidickou ulicí Pod Záhorskem

 

 

Tak jsme se přehoupli do září, počasí je dneska slušné, ale v minulých dnech pršelo, což se ukáže na cestách. Přes letiště v Plasích už jsem párkrát cestu měl, až dnes si ho ale volím za cíl. Ze Záhorska stoupám Lidickou ulicí, alejí Svobody a kolem meteorologické stanice na Mikulku, poté sjíždím k městskému "okruhu", ulicí K Prokopávce projedu až ke trati a za ní pokračuji nezpevněnou cestou do Bolevce. Od arboreta Sofronka vede žlutá turistická nejdřív po východní straně trati, pak projedete malým průchodem a pokračujete po západní straně trati po asfaltce k Orlíku. Znovu přejedete trať, v tomto místě trojkolejnou, a já pak zkusím projet kolem jednoho z průmyslových areálů v lese k rybníčku Na Sklárně. Někdy je to neprostupné, někdy trochu lepší, tentokrát tu někdo vykácel metr podél plotu, tak se sice dá projet, ale jsou tu pařezy a klacky. Kolem rybníčku jsem nicméně projel do ulice 9. Května, kde znovu překonám železnici, abych mohl pokračovat na sever k Platince. Po místní modé trase projedu pod hřbitovem a skalními reliéfy do severní části Třemošné. Po nivní louce říčky Třemošné dojedu na konec Družstevní ulice, ze které stoupá polní cesta do polí a poté klesá k B9lému potoku.

 

Proti proudu Bílého potoka dojedete k hlavní silnici na Most, překonáte ji a vjedete do lesa pod kopcem Velká Lužina. Hodně mokrou cestou plnou kořenů se dá s trochou námahy pokračovat na západ. Pak je více možností, jak se dostat do Horní Břízy, já jsem asi po kilometru odbočil kolmo vpravo a neznačenou cestou dojel k učilišti. Je tady asi milion značených tras, ale orientace podle nich mi nepřijde úplně ideální, jedu prostě po místní červené a NS Horní Bříza ke kaolince, pak odbočuji vpravo k Jižní jámě. Naučná stezka ji pěkně obchází a zatímco na dalším rozcestí odbočuje k Severní jámě, já jedu rovně už neznačneou cestou. Ta se v místě budoucího obchvatu znatelně zmenšuje, ale to mi nevadí, ba naopak. Dlouho jsem nekřižoval žádnou železnici😂 Tak teď k jedné sjíždím, tentokrát ji podjíždím viaduktem, odbočuji vlevo ke kaznějovskému hřbitovu, pak pokračuji k areálu kaolinky, kde jsou dnes obří solární elektrárny, znovu odbočuji vlevo a jedu v podstatě kolem nich. Znovu podjíždím trať a mokrou písčitou cestou mezi maliníky se blížím bývalému vechtru. Jsem překvapený, že jsem projel až sem bez větších problémů. Stáčím se k hájovně, která je nyní v mapách označená jako Staňkova, u níž odbočuji vpravo, na sever a chvíli po zelené, chvíli pak po nějaké Školní NS Kaznějov a pak za opuštěnou vlečkou neznačenou cestou k silnici na Mrtník.

 

Za silnicí pokračuji ve směru, projedu lesem na louku, kde je krásný sjezd a před sebou už vidíte Rybnici. Nejde tam ale dojet úplně přímo, musíte odbočit prudce vlevo, asi 100 m jet podél Rybnického potoka, spíš takové strouhy, a pak odbočit na polní cestu prudce vpravo. Za kopcem už vás vítá obec, která nejde projet přímo, musíte vyjet pod solární elektrárnu a pak ji celou objet. Na sever do kopce vede polní cesta přímo k letištní dráze, za okrajem hranice letiště Plasy se dá projet loukou na jeho plaskou stranu. Do Plas se velmi prudce klesá k Plzeňské ulici. Dole buď můžete jet po silnici nebo projet propustkem pod tratí. Já pak pokračuji po červené přes nádraží, znovu podjedu koleje a po červené dlouho stoupám Lesní ulicí - překvapivě - k lesu. V lese už je stoupání k rozcestí Habrový dolík mírnější. Cesta je jak podle pravítka, ale v lese se jede celkem fajn. Je tu docela štěrk, takže podmáčený terén nebude problém. Houpavě míjíte Senný dolík a Jezevčiny a rychle se blížíte k rozcestí U Mrtníku, které leží u silnice. Za ní je nejkrásnější část cesty. Borovým lesem svištíte po parádním singlu, kde nebývají žádní další lidé až do Krašovic. Vesnici projíždím kolem rybníku a stoupám po zelené. Tahle cesta se ale vrací do Kaznějova, takže na kopci, jedno rozcestí před Mezníky odbočuji vpravo a klesám podél nenasytného, rok co rok se rozšiřujícího lomu. U hájovny nad Trnovou je změť cest. Samozřejmě jsem ani s navigací netrefil tu správnou a rozjel se k zámku Trnová. Navíc to spíš než cesta byl momentálně potok, takže jsem byl nadšený, že se musím vrátit a jet o jednu cestu více na jihozápad k Vískám. To je taková zvláštní, asi bývalá kolonie dělníků. Projedu ji po silničce, pak na chvilku uhnu na podél vedoucí pěšinku a od hlavní brány do kaolinky se stáčím na cestu do Horní Břízy. Tam jsem hned, sjíždí se pěkně lesem a pak po panelce. Horní Břízou projíždím ulicí Na Strži, která má pěkně dementní organizaci dopravy. Je to zjevně hlavní cesta, ale není tak značená, takže správně je třeba dát na každé té kolmé připojující se ulici dát přednost zprava. Na kole to je lepší vzít protisměrem, abyste nemuseli pořád zastavovat jako šulini. To bohužel auta udělat nemůžou.

 

No a od viaduktu v Třemošenské ulici stoupám na Bohutov plus minus po naučné stezce. Ona vede k vysílači, to mě dnes nezajímá, tak si to zkracuji k místní červené, po které už valím k chatám u trati a pak až do Záluží, skoro celou dobu z kopce. Z Modřínové uličky vede zajímavá pěšinka zakončená prudkou stoojkou k bezjemennému vrcholku. Kousek za ním překřižuji nějaké stezky a dál jedu k Sigmondově stezce. Je tu asi tři miliony značených cest, já jedu takovou diagonální spojkou nad Kamenný rybník a asi až posledních 500 m je po nějaké místní zelené či co. Pro dnešek toho bahna bylo až až, takže přes město jedu po Plaské a Lidické, aby ze mě něco odlítalo.

 

Trochu bahňáček, ale jinak pěkný 57 km, spoustu času lesem, převýšení něco přes 850 m a průměrná rychlost 19,1 km/h. 

 

 

Letiště Plasy

Stausee Sosa, Blauenthaler Wasserfall

56 km

31. 8. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 1150 m

Terén: Štěrkové a lesní cesty

 

Abertamy - po zelené Lesík, Bludná - Železná cesta - Potůčky - Johanngeorgenstadt - Steinbach . Stausee Sosa - Blaunethaler Wasserfall - po červené Eibenstock - Bockautal - Wildenthal - Sauschwemme - po zelené Dreckspfütze, Oberjugel - Horní Blatná - Mezilesí - Abertamy

 

 

Včera byl solidní výlet se dvěma kilometry převýšení, dneska to bude trochu méně drastické. Pro změnu vyrazím na sever na německou stranu Krušných hor, kterou tak nějak podvědomě přehlížím. Vody moc není, ale Blaunethaler Wasserfall vypadá jako cíl dobře a navíc je cestou i přehrada obklopená lesy. Z Abertam vyjíždím po zelené přes Větrov. Abych si rovnou zpestřil cestu, pojedu zadem k hájovně. V trase pěšiny a potůčku je však veden výkop, takže je to tu celé dost neprostupné. Jsem tedy rád, když se dostanu na louku, kde už se jede dobře. Poté u hájovny se vracím na turistickou zelenou a držím se jí k Černé vodě. Odtud se mírně sotupá k Bludné-rozcestí, kde překonám silnici a pokračuji na sever neznačenou pěšinkou pod Blatenským vrchem k Blatenskému kanálu. Kousek jedu podél něj, poté sjedu na paralelní Železnou cestu. Mírně, ale dlouho sjíždím k Potůčkům převážně po hrubém asfaltu. Střídají se tam různá značení-cyklotrasa, naučná stezka, červená, žlutá... Až na rozcestí Železná cesta - sever odbočuji vlevo a jedu po zelené. Asi 400 m je to po lesní cestě, poté vyjíždím znovu na asfaltku a dál klesám nad Kozím potokem a pod tratí do Potůčků. Pár hezkých domků na okraji rychle vystřídá ta hrůza u přechodu do Německa.

 

Skrz Johanngeorgenstadt to vezmu jako obvykle, tou nejstrmější cestou "Hammerberg". Je to taková rozpadlá pěšina ve stráni pod kostelem s padlým stromem, před kterým se dá odbočit. Je příjemné, že pak nahoru ke kostelu vede nějaká turistická cesta (podle mapy modrá) po nezpevněné pěšině. Pořád se dost stoupá a rozhodně to nekončí. Ba naopak. Nad Altstadtem ještě přituhuje, to už se jede po silnici. V Mittelstadtu je kopec už mírnější, ale táhne se to. Přes Neustadt už se klesá do Steinbachu. Kus po cyklostezce, pak po silnici. ze Steinbachu chvilku stoupám ke Kleine Stern, kde začínají takové ty typické německé cesty-hodně široké štěrkové cesty silně vyspádované k pangejtům. Lepší než české všudypřítomné asfaltky, ale na druhou stranu lesní cesty tady v podstatě neznají. Marně jsem chtěl využít jediný nezpevněný úsek pod přehradou, ale byla to úplně zarostlá, neprůjezdná cesta. Ale zpět do horní částí údolí kleine Bockbau. Čeká mě téměř nekonečný sjezd k soutoku s Wallbachem, kde však klesání nekončí, jen odbočuji mírně vlevo na žlutou turistickou trasu vedoucí po Neue Bärenweg. U hráze se zastavím, protože tuším, že z toho vodopádu nic moc nebude. A jsem rád, je to opravdu hezká přehrada, ta Stausee Sosa.

 

Velkolepý sjezd pokračuje dál, pod hrází bych chtěl sjet do údolí po nezpevněné cestě, ale v podstatě žádná cesta tam není, takže jedu dál po precizní štěrkovce. Chodí tu i dost lidí. Asi za kilometr je rozcestí, kde jedu mírně vpravo na zelenou a žlutou a k mému překvapení klesám prudce! U soutoku Kleine a Grosse Bockau ještě jednou zkusím vjet na nezpevněnou cestu, ale znovu marně. Tak i poslední úsek, nějaký kilometr a půl Blauenthalem, sjíždím po cyklostezce, po asfaltu. Kousek nad parkovištěm je odbočka k vodopádu. Dost prudká a kamenitá, takže beru zavděk serpentině do boku, abych to vůbec vystoupal. Blauenthaler Wasserfall je docela vysoký, ale podle očekávání by musela být asi povodeň, aby byl na fotce atraktivní. Dám si svačinku, abych měl sílu na tu cestu zpátky, která bude evidentně celá do kopce... Ale těším se, že pojedu po nějaké nezpevněné cestě - po červené vystoupat k plavebnímu kanálu a pak podél něj do Eibenstocku. Radost mě brzy přešla. Prudký kopec bych zvládl, ale cesta je totálně zarostlá a mám obnavy, jestli se touhle eskapádou nebudu muset vracet. Vyškrabal jsem se nad údolí, podél kanálu Toellescher Graben to bylo místy o něco lepší. Projel jsem obcí na jih a napojuji se na nějakou Mulderadweg, což je sice krásně vyznačeno v českých mapách, ale bez navigace bych byl úplně nahraný. Sjel jsem do údolí Grosse Bockau a pak už proti proudu bystřiny opravdu dlouho stoupám. Nejede se ale vůbec špatně, odsýpá to, dá se udržovat tempo. Následuje průjezd Wildenthalem, potom podél silnice vede asfaltová stezka až do Oberwildenthalu, kde odbočuji doleva do prudkého kopce, kudy si zkrátím cestu pod Auersberg, na rozcestí s penzionem, co se jmenují asi Sauschwemme. Zde odbočuji ze silnice doprava na jih a stoupám po větší štěrkové cestě se zelenou turistickou trasou lesem na Dreckspfütze. Tam se to láme a začíná se klesat přes Henneberg kolem Kranichsee do Oberjugelu. To je taková roztroušená vesnička ležící v prudké jižně orientované mýtině. A já už mám vyzkoušeno, že když nad tou mýtinou při sjezdu odbočíte doprava na menší lesní cestu, dál sjíždíte po menší a menší stezce, nakonec dorazíte ke Smolnému potoku, který tvoří hranici mezi státy a jde tam po malinké pěšince přejet do Čech. Čeká vás pak asi 200 m neskutečně prudkého kopce po rozorané cestě, pak se připojíte na větší cestu a po hrubém asfaltu převážně z kopce, ale s několika výšvihy, dojedete pěkně až pod Horní Blatnou.

 

Od blatenského nádraží se držím žluté k Perninskému lesu, pak projedu k silnici, překonám ji i o pár set metrů dále brodem Bílou Bystřici. Na závěr vystoupám krásnými lukami do Mezilesí a konečně po červené do Abertam. Dneska to uteklo, nakonec ten návrat z těch 500 m n. m. nebyl tak děsivý. Nastoupáno 1178 m během 57 km. Za tři a čtvrt hodinky slušný. 

 

 

 

Blauenthaler Wasserfall, musíte opravdu dobře hledat

Stausee Sosa