Rabštejn nad Střelou z Plzně na kole

112 km 

20. 9. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1900 m

Terén: Polní, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lidická a Plaská ul. - Kamenný ryb. - po místní zelené Orlík - Třemošná - Panský dvůr - Na Bohoutově - Horní Bříza - kaolinka - po NS Horní Bříza Kaznějov - podél Kaznějovského potoka Nebřeziny - po levém břehu Střely Plasy - podél Hlubočice Žebnice - po modré U Šebíkova - Řemešín - podél Mladotického potoka Chrášťovice - Hluboká - Rabštejn nad Střelou - PP Horní Střela - Radotín - po červené Vladořice - po žluté Kolešov - Novosedly - Chlum - Manětín - po zelené Lipí, lipská hájovna - po CT Baroko II Radějov, Libenov - PP Manětínská - Spankov - alej Šestka - po NS Stezka Hornobělskem Hřebensko - Lhotka - po modré Kunějovice - Všeruby - karlovarská silnice - Košetice - po modré Čemíny - po červené Kůští, Chotíkov - Sytná - Košutka - Pod Záhorskem

 

 

Asi dva měsíce zpátky jsem se už do Rabštejna jednou vydal, jenže nakonec všechno zhatil déšť. Teď tu máme druhý pokus a můžu rovnou prozradit, že úspěšný, ačkoliv úplně bez starostí to nakonec nebylo. Je to kus cesty a navíc nechci jezdit podobnými cestami jako před těmi dvěma měsíci. Už plánování teda něco stálo. Přes Plzeň jsem to vzal rovně na sever Lidickou a Plaskou ulicí k Třemošenskému a Kamennému rybníku. Poté vede hezká cesta po místní zelené k Orlíku, kde podjedu silnici a pokračuji okrajem Třemošné. Kousek je to po místní žluté, poté Lipovou ulicí a pak skrz lesík k Zálužské ulici. Loukou kolem bývalého Panského dvora chci pokračovat k potoku Třemošná, ale místní obyvatel mi trvdí, že cesta není průjezdná. Moc mu nevěřím, ani to, že cesta je na jeho pozemku, ale objíždím to jinou polní cestou, blíže obchvatu. Ten se dá pod estakádou projet a zároveň překonat potok. Pěšina pak stoupá ke trati, kde před pár lety někdo bydlel, ale teď už ne, ani se toho prostoru tolik neštítím, takže nemusím objíždět daleko k dalšímu podjezdu, abych mohl pokračovat pěšinkou dál na sever do kopce takovým remízkem. Objede se pole a pak se vrátíte do severního směru a vystoupáte k Bohoutovu. U hřbitova jsme překonal silnici a pokračoval asi půl kilometru po NS Horní Bříza, než jsem odbočil doleva na pěšinku k podjezdu v ulici K Rybníčku. Podél trati se pak dá projet ke "Kolonii", kde za posledním domkem vlevo začíná nenápadně lesní cesta vedoucí na sever ke kaolince. To je pro mě příjemné novinka. Objedu areál kaolinky po NS Horní Bříza k Modrému kříži, kde moje cesta odbočuje mírně vlevo a po nějaké další naučné stezce vede až ke kaznějovskému hřbitovu. Odtud po příjezdové asfaltce zamířím do středu obce, překonám hlavní silnici a ulicí Ke Škále a její odbočkou pod tratí ústící v polní cestu jedu k lesu. Od drážního domku se sjíždí prudce lesem ke Kaznějovskému potoku a potom už celkem klasicky jeho údolím nádhernou cestou až do Nebřezin.

 

Mapy sice hlásí, že všechny cesty podél Střely, na jedné i druhé straně do Plas, jsou neprůchodné, ale stavba obchvatu nepokračuje, takže s klidem můžete vyrazit. Já to vzal po levém břehu a bylo to v pohodě, nikde nikdo a dokonce ani vykácené stromy na téhle straně. Plasy projíždím od kláštera převážně Lipovou ulicí, až asi za kilometro odbočuji do prudce stoupající Polní ulice, ze které neméně prudce pokračuje nezpevněná cesta podél potoka Hlubočice. Od jeho toku se odchyluje trochu výše a vede více na sever nad Žebnici. V tomhle místě ustí na silničku, takže přes obec jedu po ní. Za Žebnicí už ale stoupám po modré, která se taky stává postupně nezpevněnou. Za kopečkem stojí přes celou cestu dodávka a vykláda balvany na cestu. Bručel jsem na chlápka, ale byl dotčený, že to tam takhle spravuje 20 let pro chataře a že prý to srovná. Tak snad, protože ve sjezdu se dá jet tak 40+ km/h a ten stavební odpad, který tam sypal, bych trefit opravdu nechtěl. Popravdě jsem ani žádné chaty na mapě v okolí nenašel, takže nevím, jak to bylo doopravdy. Každopádně pokračuji po modré dál na sever. skrz les. Za rozcestím U Šebíkova to znovu mírně stoupá, pak asi 2 km po silničce do Řemešína, to je opravdu klidná vesnička, kde se stáčím doleva a sjíždím do údolí Mladotického potoka. Než dojedu k potoku, zrádně mě čeká brždění na odbočení na nevýraznou cestu na louku. Za loukou sice cesta vede po tělese staré mladotické dráhy, ale je až k neuvěření, jak je zpustlá a opravdu špatně prostupná, o jízdě ani nemluvě. Navíc to ještě chci riknout a překonat Mladotický potok a jet do Chrášťovic. Tenhle risk kupodivu vyšel. Vody nebylo moc, takže jsem to přeskákal a pak už to v nějaké stopě traktoru dalo zvládnout. Před vsí jsem ještě podjel železniční trať, na vsí pak jedu na sever, asi 150 m po silnici a pak v zatáčce rovně přes kopec a pak polní cestou do Hluboké. 

 

Do Rabštejna mě čeká poslední úsek nad údolím Střely, částečně přes PR Střela. Je to neznačená cesta, asi kilometr od Hluboké vede mezi poli a pak vjíždí do lesa. Musím překonat rokli potoka a pak...jsem píchnul. Letos nové kolo, tovární vybavení Schwalbe a jak už vím z minulosti, pláště této značky jsou magnety na defekty. Letos asi pátý nebo šestý, nějaká tříska ho tentokrát způsobila. Ale prostě ten Racing Ralph je bláto. Rovnou můžu říct, že jsem ho vyhodil ještě před koncem první sezóny. Po výměně jsem prudce sjel po modré ke Střele, pár metrů po singlu ke kamennému mostu a pak už jsem stoupal historickými kulisami Rabštejna nad Střelou ke kostelu Panny Marie Sedmibolestné, bývalému klášteru s hradem Rabštejn nad Střelou a také zřícenině Sychrov. Je fakt hezké počasí, takže je tu opravdu hodně lidí, jsem překvapen. Udělám pár hodně rychlých fotek, protože je strašně pozdě a já to mám zpátky do Plzně ještě tak 3 hodiny😟

 

Z Rabštejna vyrážím po silnici směremna Stvolny, trochu přemýšlím, jestli mám odbočit doprava a držet se tak naplánované trasy, ačkoliv vím, že to za světla do Plzně nestihnu, nebo nikoliv. No a protože tady je tak pěkně, tak samozřejmě vyhrálo dobrodružství po polní cestě na hranici PR Střela. Na kraji lesa se připojuje CT 2278, která mě už po zpevněném povrchu dovede do Radostína. Do Vladořic kolem stolové hory Vladař vede malinká silnička včetně turistické a cyklistické trasy. Po žluté turistické se jede do Kolešova pěšinkou přes bývalý sad, je to moc zajímavá technická trasa. Za Kolešovem je to zase kousek po asfaltce, ale za rozcestím Kolešov sjíždím ze značené cyklotrasy doleva a valím po polní cestě na jioh do Novosedel. Musím širokým mělkým údolím západočeského venkova, z Novosedel pak začínám sotupat do vsi Chlum na úpatí Chlumské hory. Je tu bohužel štěrkem zpevněná cesta a krásný západ slunce s výhledem na Rakovnickou pahorkatinu. To je sice super, ale taky mi to připomíná, jak dlouho pojedu za tmy... Od Chlumské hory sjíždím do Manětína po zelené, to je taky boží cesta. Kdybych ji měl lépe najetou, nemusím tolik brzdit, takhle se bojím, kde bude nějaký ohradník, větev nebo strouha, přecijenom v té čtyřicetikilometrové rychlosti by to čtvrt roku po zlomenině ruky mohlo bolet. Z Manětína jedu dál po zelené, je to moc hezká cesta, ale má tu nevýhodu, že vystoupáte k nouzovému letišti na Vomastkově vrchu, pak sjedete hluboko k potoku Kačina a když překonáte slatiny kolem něj, škrábete se zase lesem a po louce do Lipí. Z Lipí se pak znovu sjíždí k Lipské hájovně u rybníčků, to je poslední odfrknutí před táhlým stoupáním do PP Manětínská.

 

Dnes ale pojedu po větší zpevněné cestě (to už jsou vlastně skoro všechny cesty v okolí) po CT Baroko II přes Radějov, takže si to stoupání trochu ušetřím. Samozřejmě mě ale nemine zcela, cesta to tak obkružuje, ale stejně se dostanete nedaleko Libenova. Křižuji žlutou trasu a pokračuji na jih docela bídnou alejí Pod Libenovskou loukou, u potoka Veska odbočuji doleva na cestu Od Chrásti, ta už je o něco lepší a je to dobře, protože je dost šero. Protože ale nechi do Lítého, znovu odbočuji kolmo vpravo na alej "Liščí díry". Po té se svezu do Spankova. Pak mě navigace táhne kolem rybníka a protože jsou tu trochu jinak vyšlapané cesty než v mapě, omylem jsem ho objel až k nějakému soukromému pozemku s hodně vyvoněnou chatou, kde jsem nechtěně vyrušil večerní rozjímání několika pohodářů, kteří mi poradili, kudy jet a kudy ne. Trochu jsem se vrátil a vyrazil znovu na jih poněkud špatnou lesní cestou Šetka. Ty dva kilometry byly naštěstí dobře sjízdné, pak jsem dojel k modré turistické trase, a musel trochu vybočit ze směru doprava po NS Stezka Hornobělskem (WTF, naučná stezka Stezka???). Ta mě vyvedla z PP Manětínská a zároveň z lesa. To se hodí, každý foton navíc je potřeba. Překonám silnici a zkouším cestu, kterou neznám. stoupám po polní cestě k Hřebensku a zajíždím znovu do lesa. Neznalost terénu a už opravdu málo světla samozřejmě způsobí další zpomalení postupu. Díky bohu, že se tu dalo projet, jak mapa říkala a vyjíždím před serpentinou nad Lhotkou. Tam už musím zapnout světla. V zákrutě navíc znovu opouštím silnici a jedu dál skrz les k modré turistické trase. Tu mám rád...za světla😀 Úplně po paměti to tady ještě nedávám. Až za Kunějovicemi, kde jsem letos i loni několikrát jel-po celkem rozbité, ale zábavné polní cestě na rozcestí mezi Nekmíří a Všeruby. Odbočuji doprava právě do Všerub. Sjíždím polní cestou a za obchvatem Všerub pěšinkou, kudy dříve vedla i zelená turistická trasa.

 

Protože už chci být co nejdřív doma, stoupám po silnici ke státní silnici na Karlovy Vary. Samozřejmě po ní nepojedu, za ní se vydávám na štěrkem zpevněnou lesní cestu do Čemín. Tenhle úsek jsem neměl v navigaci a věřil si, že to trefím. Bohužel za tmy to vypadá tak nějak jinak a nechal jsem se svést doprava o jedno rozcestí dříve, takže místo abych jel přes Smolný vrch, klesám přes Frýbus do Košetic. Taky hezká cesta, ale ne v osm večer😏 Z Košetic tedy po modré do Čemín, kus po polní cestě, pak po štěrku. Poté ještě černočernou tmou po červené přes kopec do Kůští. Jako zase tyhle cesty kolem Plzně jsou tak notoricky známé, že je vlastně zpestření, že teď vypadají jinak. Kopec pod spalovnu si ale musim vystoupat stejně jako vždy a podobně pak písčitou cestou do Chotíkova. Červená vede přes celou ves až ke Štuperku, poté po modré projedu lesem na Sytnou a zbývá sjet na Košutku. Do Záhorska protentokrát sjedu Kotíkovskou ulicí, to je rychlovka. Úspěšně jsem dorazil zpátky asi v půl deváté se 112 km na kontě. 112 jsem naštěstí volat nemusel😀 Krásný Rabštejn se konečně vydařil, převýšení přes 1900 m mě nešetřilo, průměrná rychlost 17,9 km/h, to se tak dalo očekávat.  

 

 

 

 

 

Rabštejn nad Střelou - kostel Panny Marie Sedmibolestné

Rabštejn nad Střelou - kostel, klášter a zřícenina hradu

Rabštejn nad Střelou - Kamenný most

Kaple sv. Jana Nepomuckého Nedražice

69 km 

18. 9. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 550 m

Terén: Polní, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - ZOO - Zadní Skvrňany - Křimice-Na Horničce - Vejprnice - Tlučná - Nýřany - Mexiko - Luční potok - Janovský mokřad - Nový - Záluží - Dvorský ryb. - Lochousice - kaple sv. Jana Nepomuckého Nedražice - Honezovice - Mířovice - Ves Touškov - Kotovice - po CT 2271 Hoříkovice - Jetelový vrch - Úherce - po CT 2258 Líně-kravín - pískovna Tlučná - Vejprnice - Nová Hospoda - Slovanské údolí - Na Jíkalce - Rondel - Pod Záhorskem 

 

 

I když jsem dnes ujel 69 km, dávám střední obtížnost, protože převýšení je malé, jen necelých 600 m. Navíc kolem Vsi Touškov nejde jet po nezpevněných cestách, takže tam byly delší úseky po málo frekventovaných silničkách. Jelo to docela rychle, o to však snáz. Ze Záhorska mířím k Lochotínskému parku, sjedu k zoologické zahradě a poté po NS Údolím Mže do Plzeňské ulice. To je taková řada chat, podél které vede cesta a pak pěšinka někam mezi Křimice a Skvrňany. Cestou mezi průmyslovou zónou a domky dojedu k železniční zastávce Zadní Skvrňany. Potom projedu sídlištěm, překonám Regensburskou a konečně se dostávám do polí. Vyhoupnu se na kopec, končí asfaltka a po štěrkové a polní cestě jedu na kraj Křimic, k Horničce. Za silnicí pokračuji dál na západ. Polní cestou jedu mezi Vochovem a Vjeprnicemi. Asi za kilometr odbočuji vlevo a pojedu tedy kolem Vejprnic, k bývalé cihelně. Na chvilku vyjíždím na silnici, ale v zatáčce jedu rovně a mířím širokánskou cestou, která je využívaná těžkou technikou k obsluze výsypky nad Tlučnou. Právě na tuhle výsypku i vyjedu. Je to takové zvláštní území, občas tudy projedu, někdy je to oplocené se zákazy vstupy z některých směrů, jindy se projet zase dá. Sjíždím po západní straně umělého kopce po jedné z pěšinek a vyjíždím akorát do ulice směřující ke koupališti.

 

Za koupalištěm projíždím do lesa a pak za loukou k silnici II/180. Překonám frekventovanou silnci vedoucí k dálnici. Za ní vede prašná cesta kolem nějakých průymslových zón. Centrem Nýřan projíždím Havířskou ulicí, poté hned za Vejprnickým potokem odbočuji doprava a k mému překvapení docela projíždím celou obec po pěšince podél něj. Je to neskutečné, ale na asfaltku vyjíždím až u atletického stadionu. Jen pár set metrů daleko je to do Mexika, pak po silničce přejedu trať, podjedu dálnici a už po nezpevněné cestě po trase nějaké bývalé vlečky nebo co k Lučnímu potoku. Za ním se sjízdná cesta stáčí k západu a vede po jižní hranici Janovského mokřadu. Lesem tedy dojedu k CT 2301, kousek po ní zamířím na jih, pak se ale na dalším rozcestí vydávám zpět na jihozápad. Uprostřed lesa před Novým není dobrý úsek, ale zatím se mi vždy povedlo projet. Rozhodně lepší než zpoevněné cesty, které jsou všude kolem jako mor. Z Nového projedu do Záluží a pak po polních cestách kolem Dvorského rybníku. Cesta se postupně zmenšuje, mám trochu strach, ale nakonec to byla dobrá volba, líbilo se mi to. Za Zálužským les(ík)em vyjíždáím na silnici, po které už dojedu do Lochousic. Je neskutečné, že v takové neznámé vesnici kdesi na venkově v Plzeňském kraji chcete jet po polní cestě, ale nějaký myslitel našel dotaci, za kterou bylo možné prolít kus pole asfaltem nebo štěrkem. Samozřejmě jsem jediný cyklista, který tu za rok projede, naopak těžká technika ty propálené peníze zase pomáhá rychle vrátit přírodě. Je ale pravda, že tahle cesta vede do Mířovic, já jedu do Nedražic, což může být tak 4-5 km trochu více západně. I tam v lese ve třetině cesty začíná zpevněný úsek. Co se dá dělat. Z tohoto směru přijíždím právě ke kapli sv. Jana Nepomuckého. Původně jsem jel k "zámku" Nedražice, ale ten je v tak špatném stavu, že by ho ani záběr z dronu nezachránil. Celá ves je rozkopaná, opravují se tu komunikace.

 

Moc se nezdržuji, začíénám se vracet a bude to rychlé. Do Honezovic vede silnička, kterou využije jen velmi málo aut, i proto tam asi vede cyklotrasa. Abych si odpočnul aspoň na chvilinku od asfaltu, odbočuji na začátku vsi doleva a celou ji nadjedu přes docela hluboké údoilí Nedražického potoka. Zajímavé zpestření, nicméně se vracím na konci vsi na silnici a čeká mě další úsek do Mířovic. Aspoň že to jsou hezké venkovské silničky lemované povětšinou jabloněmi. No a nakonec podobným způsobem přesunu do Vsiui Touškov. S trochou nadsázky není třeba do Kotovic ani hnout řidítky, jen dát pozor na křižovatce se silnicí a pak jet po široké prašné cestě rovnou za nosem. Že tudy vede cyklotrasa 2271 mi přijde jako úplně zbytečné,  smysl toho jsem nikdy nepochopil. Toto znační mě následuje i do Hoříkovic, příjemné je, že je to taky neasfaltová cesta. V Hoříkovicích začíná poptrchávat, tak neustávám v intenzitě a odbočuji vlevo do táhlého stoupání k Husímu rybníku. Právě tam se stáčím mírně vpravo a to na cestu vedoucí do Úherec. Bohužel tuhle krásnou písčitou cestu, tkerá ani nikdy nebyla rozbahněná, byla v lese "vylepšena" nějakým odpadem v podobě recyklátu a pak dokonce stavebním odpadem - nadrcenými taškami. Není divu, že přirozeně začala vznikat pěšinka vedle, protože po tomhle se nikomu nejezdí ani nechodí dobře. Podjedu trať a kolem soustavy 3 rybníků se rychle blížím do Úherec. Poté jedu po silnici současně s CT 2258 ke sjezdu z dálnice a rozsáhlé průmyslové zóně. Za ní táhle stoupám nad Líně, k zemědělskému družstvu. Škoda že ho nejde objet lesem a vyloupnout se až u přemostění dálnice, takhle je třeba jet právě po silnici od Líní na Tlučnou. Hned za dálnicí pak odbočuji doprava, kde je třeba překonat závoru, která nepropustí ani myšku. Obvykle rozbahněnou cestou vedoucí kolem bývalé pískovny Tlučná projedu k Vejprnicím, k novému sídlišti v jižní části. Další průmyslovou zónou projedu na východ do zbývajícího kousku lesa. Ještě je tu pár úseků hezkých cest k mýtině před Novou Hospodou. Křižuji CT 2258 a modrou turistickou trasu a jednou z alejí projíždím lesem k Brůdku. Nyní se objevila zpráva, že peníze na VRT z Plzně na Domažlice nejsou k dispozici, tak se stavba odkládá, to by byla skvělá zpráva. VYšší desítky cest v tomto lese totiž přeruší a tím de factoo trvale zničí celou rekreační oblast.

 

Slovanským údolím se vracím do Plzně, na Skvrňany, pak projedu Jíkalkou k Plaze a samozřejmě přes Rondel do Záhorska. Jak jsem psal, bylo to opravdu rychlé, skoro rychlejší, než napsat tenhle článek😂 Průměrná rychlost 23 km/h, takže za tři hodinky jsem byl zpátky doma s novými zážitky.

 

Kaple sv. Jana Nepomuckého Nedražice

 

Bývalý zámek Nedražice

Hradiště Radná u Újezdu u Svatého Kříže

53 km

13. 9. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m

Terén: Singly, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - Bolevecký ryb. - po žluté Pod Vysokou (PP Horní Berounka) - Druztová - Drahotínský potok - Dolanský most - po modré Chrást - Klabava - býv. Telínský (Spálený) mlýn - Valentovský mlýn - po červené přívoz Nadryby, vodopád Dírka, Darovanský dvůr, po CT 37A Holý vrch - Vranovice - po žluté hradiště Radná, Velká Radná - po červené Darová, vodopád Dírka, přívoz Nadryby, Valentovský mlýn, Sedlecko, Telín, Smědčice, Chrást, Zadní hájovna - NS Zábělá - po zelené nad Berounkou PR Zábělá, Bukovec - Chlumek - po NS Údolím Berounky Psovské údolí, u sv. Jiří - Jateční ul. - Zadní Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Kdysi jsem nějakým omylem zabloudil k místu vysoko nad Berounkou, které se nazývá Radná. Bývalo zde nějaké pravěké hradiště. Skála nad řekou vypadá docela majestátně, ale jde to celkem špatně zachytit. Naštěstí mám pomocníky, který by to mohl vyřešit, tak se tam dnes vydám cíleně a uvidíme, co z toho bude. Ze Záhorska jedu přes Zadní Roudnou. Když už je i z NS ÚDolím Berounky nudná asfaltová dálnice, nemá cenu se tam vydávat za zábavnou cestou. U slepého ramene Berounky sjíždím na pěšinku přímo nad řekou, podjedu všechny mosty a pak pokračuji pod tratí kolem kruhových objezdů k Boleveckému rybníku. Jedu horem přes vyhlídku, protože na lidi dole nemám nervy. U Malého Boleveckého rybníku odbočuji vpravo na pěšinku k sokolovně na Bílé Hoře. Pak vyjedu nahoru k hlavní silnici a po žluté Zručskou cestou pokračuji na sever. Projedu lesem po štěrkové cestě na rozcestí Pod Vysokou, kousek po silnici a pak hned na příjezdovou cestu k chatám na kraji PP Horní Berounka. Žlutou nechávám jít Malochovou stezkou a pojedu vlevo do kopce po místní žluté. Ta se ale taky brzo stáčí k jihu, místo toho já jedu na východ krajem lesa ve směru vedení vysokého napětí do Druztové. To je pěkný singl. Abych měl zajímavější cestu, rozhodl jsem se sjet k rybníčku Skřivanov a pak docela prudce stoupat nad Drahotínský potok. Dojedu k chatám nebo spíš domkům a pak k silnici ze Zruče do Chrástu. To je trochu nevýhoda této trasy, že teď po ní musím dojet přes kopeček k Dolanskému mostu. Aut tu jezdí dost, tak se těším, až odbočím na modrou u tábořiště. Známou prudkou stojjkou se vyhoupnu mezi polle před Chrástem, alejí dojedu k fotbalovému hřišti a pak krajními ulicemi mířím k severu, kde projedu po jedné z pěkných polních cest k NS Chrást. To je spíš jen orientační bod, stezka je okruh za Chrástem, já jedu dál dolů ke Klabavě, po mostku ji překonám a pak prudce po asfaltu stoupám k Telínu. Asi dva roky zpátky jsem objevil ale parádní lesní stezku, kterou se dostanu nad Berounkou k bývalému Telínskému mlýnu. Následuje boží úsek po louce k potoku Lužnice.

 

Po CT 37 pokračuji kolem Valentovkého mlýnu ke Korečnickému mlýnu, poté bohužel naopak následuje úplně zbytečná asfaltka. Je postavená pro jeden soukromý dům, jinak nic nespojuje. Míjím přívoz Nadryby, po červené je to ještě kus po silničce, než ale začne stoupat, odbočuje prudce vlevo. Už ale ne do toho extrémního kopce jako dříve, ale po nové štěrkové cestě přímo pod vodopád Dírka, kde jsou dokonce asi dvě parkovací místa pro auta a hlavně stezka vysekaná ve skále, aby se dalo projít k vodopádu, když ten průchod zhruba tak třech lidí denně strašně obtěžoval ty dva místní chataře. Za vodopádem je pak i nově vedná červěná do prudkého kopce k Darovenskému dvoru. Projedu golfovým areálem, zavzpomínám, jak jsem ještě dál než odtud šel před třemi lety pěšky do Plzně, protože jsem přetrhl řetěz, a vybral si teď cestu pod Holým vrchem. Ještě ani nebyla v mapě aktkualizovaná, k mému zděšení i tady na konci světa někdo propálil peníze na asfaltování cestě v lese. To je naprostá zrůdnost ve všech ohledech. Papaláši se tím pochlubili asi o čtvrt roku později, hanba jim, za tohle by měli osobně zaplatit. Mezi Holým vrchem u Darové a Holým vrchem u Vranovic tak mohla být krásná lesní cesta, místo toho je tam silnice "Lidské tuposti". Asi po dvou kilometrech a několika prudkých stojkách odbočuji vpravo a dávám si aspoňn a chvíli oraz od betonu. Vyjíždím z lesa a otevírají se mi krásné výhledy, jakkoliv na řeku vidět není, navíc je za mnou. Nad Vranovicemi jedu po polních cestách, která jsou v mapě vyznačené jako Žlutý okruh, nicméně žádné značky jsem tu neviděl. Nad obcí prudce odbočuji vlevo, objedu druhý Holý vrch a mířím k nějakým trailům nebo co. Nejsou naštěstí známé, tak je tu velmi málo lidí. Když se napojím na žlutou, zase je tu zničená cesta i příroda nějakým marnotratným zpěvněním, ale později je normální pěkná cesta, která sice dost klesá, ale když dojedete k hradišti Radná, které je kousek od žluté na ostrohu nad Berounkou, pořád jste hodně vysoko nad vodou. Slunce se už sklání a tak pěkně zbarvuje celou scenérii.

 

Když se krátce pokochám, musím se vydat zpátky, ať to stihnu domů za světla. Hodně prudkým sjezdem sjedu k řece na rozcestí Velká Radná, pak jedu po břehu singlem po červené několik kilometrů, až do Darové. Tenhle úsek je slušně sjízdný. To není samozřejmost. V Darové je třeba prudce vystoupat ke golfu. Poté sjedu k vodopádu Dírka stejnou cesotu, kterou jsem si před hodinkou vystoupal. K přívozu Nadryby to ale vezmu loukou, je to zábavnější než po štěrkové příjezdové cestě. Pak musím kus po asfaltce, pak to jde zase chvíli loukou k Valentovskému mlýnu a pak velkou štěrkovou cestou pro auta nahoru do Sedlecka. Není to můj oblíbený kopec, ale dnes se to dalo. Ze Sedlecka červená klesá skoro až ke Spálenému mlýnu, ale dá se to trochu nadjet neznačenou pěšinkou. Je ale docela vymletá a letos dokonce s popdanými kmeny, tak pomalu pustne. V Telíně vyjíždím na větší cestu a tam už to odsýpá nejen k silnici, ale i po pěšince podél trati, až do Smědčic. Stále se držím  červené, tedy i přes kopec, přes který musím do Chrástu. Sjedu až ke Klabavě, vyškrábu se ke kruhovému objezdu a pak pod Vlčkou loukou k Zadní hájovně.

 

Rozhodl jsem se, že si trochu zajedu a sjedu k NS Zábělá někam na úrovni Věžky, která je ovšem na druhém břehu. Nejlepším singlem široko daleko po zelené dojedu do PR Zábělá a pak do Bukovce. Pak projedu do Chlumku a za ním po NS Údolím Berounky ke sv. Jiří. Poté už se vracím do Záhorska přes Jateční ulici a Zadní Roudnou. Hezký výlet na "pouhých" 53 km, zato s převýšením 880 m. Průměrná rychlost 18,5 km/h.

 

 

 

 

 

Hradiště Radná nad Berounkou

Hradiště Radná nad Berounkou