Darovský vodopád, Klabava

61 km

21. 8. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 900 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rychtářka - Prazdroj - podél Úslavy Lobzy - Božkov - Švabiny - V Pytli - Letkov - Na Pohodnici - Kyšice - Ejpovické jezírko - podél Klabavy Dýšina, Nová Huť - Kouřim - Chrást - po modré Dolanský most - Dolany - Kostelec - Darovský vodopád - Kostelec - Cihelna u Žichlic - Silnice u Zruče - po místní zelené Česká Bříza - po místní modré Třemošná - TJ Tatran - Orlík - po CT 2151 zálužská silnice, ledecká silnice, Chotíkovský les - po modré Sytná - Košutka, Sylvánský vrch - po obchvatu a nové spojce Vinice - pod Sylvánem a nad zoo Lochotínský park - Pod Záhorskem

Píše se 21. srpen, 11:00 a já po vytrvalém dešti vyrážím na kolo. Vybral jsem si za cíl Darovský vodopád u Kostelce nad Berounkou. Ze Záhorska nejprve sjedu do centra Plzně, k Rychtářce. Poté kolem Prazdroje pokračuji k Rokycanské třídě, kde se vydávám po levém břehu Úslavy k Lobzům. Podél řeky, avšak na druhém břehu pak ještě jedu po CT 2127 do Božkova. Stoupám ulicí U Památníku a pak nezpevněnou cestou k vyhlídce na Švabiny. Kolem chatek pak vede cesta k Tescu a když není zoráno, tak se dá dojet po kraji pole až k polesí V Pytli. První alejí mírně vpravo hned na kraji sjíždím k Božkovskému potoku, podél něhož vede cesta do Letkova. Projíždím obcí do Lískové ulice, ze které za rybníkem odbočuju vpravo do lesa k Pohodnici. Na pár metrů se k mé trase připojuje žlutá turistická trasa, pak ale vede malou pěšinou dál na severovýchod, zatímco já po větší cestě mířím na sever. Tam se naopak na chvíli objeví zelená. Já však jedu až k přivaděči, abych se dostal k lávce směřující do Kyšic.

 

Sjel jsem tedy od silnice po louce do vsi, projel po CT 3 až na dohled Ejpovickému jezírku, ale pokračoval po levém břehu Klabavy k Horomyslicím. Vody bylo opravdu hodně, na některých místech byla řeka rozlitá přes cestu. Naštěstí jen pár centimetrů hloubky, takže se dalo projet. Poté cesta pro golfové vozíky prudce stoupá a projíždí k hlavní části golfového hřiště, tam není třeba se povodně obávat. Projedu tedy kolem restaurace a odbočuji doprava na cestu vedoucí mezi greeny k chatám na úplném konci Nové Huti. Mezitím však "obdivuji" proud vedoucí po vyfiknutém pažitu hřiště😬 Teď je jedinečná příležitost se podívat na lávku, dnes tu nikdo nebude. Vracím se na cestu na břehu a doufám, že nebude nikde zatopená. Projel jsem nezpevněnou část až k jezu a je mi jasné, že dnes budou protipovodňová vrata u brodu zavřena. Podívám se aspoň na lávku kudy vede výběžek modré turistické trasy k mohylovému pohřebišti, že bych třeba projel po louce do Chrástu. Ani zde to však nepůjde, celá louka je pod vodou. Objíždím to tedy pod tratí částečně po modré kolem zaniklého vodního hamru, kde je nyní zcela nová a už možná skoro vytopená MVE. A do Kouřimi se vracím ulicí Pod Nádražím. Dojel jsem až k Martínkovu mlýnu, protože jsem byl zvědavý, kam se řeka rozlila. Na mostek se dostanu, ale pak už je cesta zatopená. Pokračuji tedy do Chrástu a mojí oblíbenou NS Chrást. Protože chci však k Dolanskému mostu, nechci sjíždět až zpět ke Klabavě, nějakou pěšinkou to tedy zkusím vzhůru. Opravdu se mi podařilo projet k hlavní silnici a pak opět po NS Chrást objíždím celou obci až k hřišti, odkud se vydávám po modré k Dolanskému mostu.

 

Konečně mířím do Kostelce. Jedu po silnici, protože už jsem ztratil moc času. Nejprve stoupám do Dolan, poté proti větru dřu k Točínskému potoku, následuje další stoupání, ale auta nejezdí, takže se tu nejede špatně. Sílu ještě také mám. Na vrcholu je křižovatka, kde odbočuji prudce vlevo a krátce na to se vracím na severovýchodní směr polní cestou. Cesta ústí na silnici až v poslední zatáčce před Kostelcem. Zde není tolik možností, kam odbočit, takže jedu kolem kostela a mířím dolů kupodivu dost vyježděnou, ale strmou cestou k Berounce. Už si přesně nepamatuji, kudy jsem tam před lety jel, vypadá to, že je možné v jedné ze zatáček v kopci využít nějakou kančí stezku. Ale já raději sjel až dolů k soukromým pozemkům, které lze naštěstí využít k průchodu k Darovskému vodopádu. Zatímco v řekách je vody až až, z malého potůčku už voda odtekla, ale aspoň malý proud tu je. Není tu co pohledávat, takže za chvíli už zas supim do kopce, který jsem před okamžikem sjížděl. Od kostela se tentokrát vydávám přes silnici k polní cestě přímo na západ. Kousek přes Cihelnou u Žichlic vyjíždím na silnici, asi na 2 km ji využiju a pak po místní zelené jedu nejprve lesem a pak mezi poli do České Břízy. 

 

Asfaltkou lemovanou alejí po místní modré trase dojedete ke hřbitovu na kraji lesa, pak je cesta štěrková a klesá do Třemošné. Protože jsem upravil trasu kvůli nepřekonatelné Klabavě, pořád kroužím kolem Plzně, abych ještě najezdil nějaké kilometry😀 Z Třemošné tedy jedu od areálu Tatranu, kde vždycky zabloudím, na Orlík. Pak už je to jednodušší, po CT 2151 projíždím lesy, křižuju zálužskou a ledeckou silnici, od Boleveckého potoka stoupám nad Chotíkov a pak si jednou z lesních cest zkracuji trochu vingl, ale pak stejně pokračuji po CT 2151 až na Košutku. Do Záhorska se vracím kolem stavby západního obchvatu. Dá se tam projet až za Sylván, kde dříve vedla zelená, jen je to tu rozježděné a rozbahněné pochopitleně. Pak už se nechám unášet situací a sjíždím k nové "výpadovce" z Vinic k tomu ubohému obchvatu. Pak už jen objedu po tom pěkném singlu celé sídliště až k zoo a sjídžím do cíle s 61 km na kontě a 900 nastoupanými metry😊 

Darovský "vodopád"

 

Klabava, golfové hřiště

Klabava

Klabava v místě zaniklého vodního hamru

Klabava - Martínkův mlýn

Klabava - Martínkův mlýn

Darovský "vodopád"

Kemp U Dolanského mostu

44 km

17. 8. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 500 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

  

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Bolevecký rybník - Bílá Hora - po žluté Pod Vysokou - Druztová - po žluté Věžka - Dolanský mlýn-rozcestí - Dolanský most - kemp U Dolanského mostu - po zelené Bukovec - po CT 2151 u sv. Jiří - po CT 3 U Prazdroje, Papírenská lávka - Doudlevce - Vokounova lávka - po NS Údolím Radbuzy Tyršův most, České údolí - Borský park - za nemocnicí Depo 2015 - centrum Plzně - Bolevecký rybník - Malý Bolevec - Lidickou ul. do Záhorska

Domluvili jsme se s Otou, že vyrazíme zlepšovat kondici podél Berounky. Sraz jsme si dali u Boleveckého rybníku, takže přejíždím přes Mikulku a jsem tam... Vyrážíme na Bílou Horu, odkud vede pěkná cesta lesem po žluté turistické trase na dohled Senci, k rozcestí Pod vysokou. Malochovu stezku vynecháváme, míříme lesem po pěšině rovnou do Druztové. od rybníčku pod hradem Věžka už to pár let moc k vyšlápnutí není, protože se tu odhalily kořeny. Nahoře na rovince si na chvíli měníme kola, ale rozdíl v tělesné konstituci je tak velký, že já mám na Otovo kole kolena pod bradou. Ale sedím pěkně vzadu, což by se hodilo o kousek později, kdy já bych sjel k Dolanskému mostu po silnici, ale Ota chce využít naplno své trailové geometrie rámu a říká, že rozhodně pojedeme po turistické trase. Ta vede prašnou strání mezi stromy a je zakončená schůdky. No nesjeli jsme to😞

V kempu U Dolanského mostu chvíli sedíme u piva a pak se vydáváme po  zelené nad Berounkou zpět. Parádní singl vede přes Zábělou až do Bukovce. Následuje asfaltka na úpatí Chlumu po CT 2151. Ještě se mi nechce domů, tak pokračuji s Otou od sv. Jiří po CT 3 a k Prazdroji, že s ním pojedu na Bory. jede se dobře a tak ještě přejíždíme po Papírenské lávce na levý břeh Radbuzy a pokračujeme do Doudlevec a kolem Škoda parku. Co se nestalo, na betonce pod vodárnou potkáváme Adama. A že se s náma ještě vyjezdí. Tak jedeme už ve třech k Vokounově lávce a bavíme se o segmentech na Stravě, kde jsou už často hodně vyšponované výkony. A Adam se hned pokusil zabodovat ve stoupání k zahradnictví. Po NS Údolím Radbuzy pokračujeme přes Tyršův most do Českého údolí, objíždíme z jihu a západu Borský park a konečně po žluté od věznice se začínáme vracet na Bory. Tam nás opouští Ota a my s Adamem pokračujeme přes město-za nemocnicí do Doudlevec, kolem areálu Depa 2015 znovu k Radbuze, přes Denisovo nábřeží do Štruncových sadů a Adam velí, že si ještě dojedeme k soutoku, že je tak zvyklý. No a co se nestalo, hned za lávkou začíná jeden z těch segmentů, kde je totální úlet rekord... Adam to rozjíždí, tak se do toho pouštíme ve dvou. Ono se jedná o docela dlouhý úsek, skoro 700 m a Karel Vlk to projel za 49 s, tedy 49 km/h. My jsme to vyhecovali jen na 56 s a 42 km/h, takže pouze 4. místo, ale tep se bude zklidňovat ještě hodně dlouho, navíc na čistě horském kole, s gravelem by tam KOM mohl padnout. No nevim, moc bezpečné to není, protože do zatáček není dostatečně vidět. Ale co, neměli tu stavět dementní asfaltku, mohla tu zůstat krásná pěšinka a nikdo by tu nejezdil na rychlost.

Dnešních 44 km jsme završili vytočením nohou kolem Boleveckého rybníku a přes Malý Bolevec. Po Lidiické, kde jsme se rozloučili, jsem se pak vrátil do Záhorska. Tak jsme tu Plzeň dnes pěkně objeli.

NS Údolím Radbuzy

Kostel sv. Petra - Stříbro

77 km

13. 8. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1000 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

Plzeň-Pod Záhorskem - Vinice - Sylván - Radčice - Křimice - Malesice - Kozolupy - Bdeněves - po CT 37 Plešnice - Nová Jezná - Burda - Pňovany - po červené Beraní dvůr - Černý rybníček - CT 2204 u Sulislavi - po CT 2204 Vranov - po červené Vranovská lávka - Stříbro - kostel sv. Petra u Stříbra - Petrské údolí - Petrský les - po CT 2222 Malovice, Pňovanský most - Český mlýn - Rájov - Hracholusky - Mže - Zámecký mlýn - Dobronice - Město Touškov - zřícenina Komberk - Dolní Vlkýš - Stráž - Chotíkov - po CT 2295 Sytná - Košutka - Karlovarská třída - Pod Záhorskem

 

 

Docela jsem se těšil na výlet do Stříbra. Asi tam moc nových cest neobjevím, ale kostelík sv. Petra vypadá na fotkách dobře, tak jsem zvědav. Na západ vyjíždím nad zoologickou zahradou, takže pod Vinicemi vjíždím na nezpevněnou cestu a nad Zámečkem se lesem dostávám k té parodii na obchvat 4. největšího města v zemi. Už se staví protihlukové stěny, ale zároveň už lze vozovku podjet. Z Radčic jezdím od letoška do Křimic raději po levém břehu Mže, kde není tolik asfaltu. A protože už je hotová silnice do Malesic po dříve přívětivém pravém břehu řeky, objíždím tento nudný úsek raději po stezce vedoucí od zámku kolem náhonu mlýna. Poslední část cesty do Malesic se ale asfaltu nelze vyhnout. Bohužel jsem zaznamenal, že existuje plán na zničení i dalšího skvělého úseku k Červenému mlýnu, ale zatím se tu dá jet krásně v přírodě po pěšině😊 Do Kozolup pak vede rychlá polní cesta, do Bdeněvsi v rámci úspory času jedu nejkratší cestou, po silnici. Hned za obcí ale odbočuji, kde po CT 37 projíždím chatovou oblastí. Jelo se mi hodně dobře a tak jsem do toho s chutí šlápnul, že tady napálimm segmennt na Stravě. Pak jsem ale potkal rodiny s dětmi a bylo po snaze. Ten kopec ke trati se nezdá, dá zabrat. Až k viaduktu nad Bubnem je to pak pohoda. V Plešnici se pak musí znovu vystoupat. Před pár lety jsem našel hezkou zkratku zadem za domky a od té doby už neprojíždím ves po silnici. Zpět na silnici se vyklubu tedy až na konci Nové Jezné.

Stoupám směrem k Úlici, ale chci na cestu přes Burdu, takže na křižovatce před Úlicí odbočuji prudce vpravo a po sto metrech naopak vlevo na nezpěvnenou cestu na jižním okraji lesa. Už mám něco přes 20 km, ale proletěl jsem to za nnecelou hodinu. Na kraji lesa jsem se tedy neostýchal ztratit čas u ostružin. Když se vydám znovu na cestu, vyhoupnu se na hřebínek a pak sjíždím k Pňovanům. Z Pňovan k Beranímu dvrou je to celkem jasné, po červené, kousek po silnici a pak po rozbité asfaltce. Pak ovšem nastává problém. Před tím, než proběhlo plošné kácení, vedla červená turistická trasa nad mýtinou pod kopcem Flaška někam na západ k přehradě. Nyní je vedená pro mě nevhodně spodem přímo nad vodou. Bohužel ale bývalé cesty jsou zřejmě nadobro zničeny těžební technikou. A ačkoliv by mě v orientaci měl pomoci Lesní naučná stezka Sulislav, tak zaprvé se k ní nejdřív musím probojovat a zadruhé je špatně značená, takže je mi k ničemu😀 Projel jsem tedy kolem Černého rybníčku, přes několik údolíček, až jsem se dostal po mnoha kontrolách v mapě k CT 2204. Po té jsem sjel až k ústí Sulislavského potoka, abych si mohl po  červené vystoupat po silničce do vsi Vranov. Červená mě provede nejprve po silnici, pak po rozbité strmě klesající příjezdové cestě k chatám a nakonec po místy nesjízdné pěšince přímo nad vodou až k Vranovské lávce.

Na levém břehu se musím kousek vrátit po modré k chatám a pak už prudce stoupám z údolí po příjezdové cestě k východní průmyslové zóně ve Stříbře. Přímo do města tedy nezajížím, protože to mám jen přes pole ke kostelu sv. Petra. Je malý, ale skutečně pěkný, tak si tu dávám i svačinku.

Na cestu zpět vyrážím nejprve po silnici. Sjíždím kolem motokrosového areálu do Petrského údolí, kde odbočuji vpravo a stoupám do Petrského lesa. V nejvyšším bodě, kolem 450 m n. m. odbočuji vlevo na severovýchod a projíždím lesem k CT 2222. Po té se vracím k silnici, nad Butov. Na křižovatce se vydávám doleva a přes údolí Kšického potoka jedu do Malovic. Je to vlastně pořád po CT 2222, ale ty cyklotrasy jsou obvykle značené tak špatně, že je neberu vážně. Po této lze ale dojet až k Pňovanskému mostu, kde je kupodivu zrušen zákaz jízdy pro cyklisty (dřív tu byla značka pouze pro pěší, která jízdu vylučuje). Za mostem se vydávám po modré k nádraží a pak přes Český mlýn, kus lesem k dalším chatám a po zpevněné cesta nad Radostí do Rájova. Vzal jsem to tetokrát cestou podél trati, ale u lesa se stejně pěšiny scházejí. Pak však opět vedou různě. Přes rokliny, ale nikoliv daleko, vedou cesty do vsi Hracholusky. Pro další cestu jsem si vybral neznačenou příjezdovou kamenitou cestu k chatám, poté k lávce pod hrází a pak podél řeky nekonečnou řadou chatek přes Zámecký mlýn naproti Bubnu do Dobronic. Škoda že pak nelze pokračovat podél břehu, do Touškova tedy musím po silnici. Po CT 2296 lze ale projet kolem rybníku na Dolní náměstí. Po silnici nehodlám ani dnes jet, takže od nové rezidenční čtvrti jedu po štěrkové cestě směrem ke Komberku. Nic na ni nenavazuje, takže jedu kus po silnici a pak po zelené do Vlkýše. Poctivě si vystoupám až na Stráž (po asfaltu, který je dokladem toho, jak špatně umíme plánovat stavby a jak zbytečně utrácíme za něco, co vůbec nepotřebujeme). Až pak sjíždím do Chotíkova. Po CT 2295 pak dlouho stoupám na Sytnou. A protože žádná z cest do Záhorska mi nepřijde moc dobrá, zkouším různé varianty. Dnes přes Žlutickou ulici, nad cihelnou ke Karlovarské a pak po silncii, protože není provoz. I tak jsem se trefil přesně do chvíle, kdy tam padla červená. Semafory jsou tradičně v Plzni nastaveny naprosto nevhodně. Tak jsem přejel tramvajový pás a pokračoval do Záhorska po cyklostezce na chodníku.

77 km, pár zápisů v top 10 na Stravě, 1000 m převýšení a průměrná rychlost 21,1 km/h💪

 

 

 

 

Kostel sv. Petra u Stříbra

Kostel sv. Petra u Stříbra

 

Šlovický vrch - byli tam vůbec někdy koně?

40 km

11. 8. 2022

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 500 m

Terén: Lesní a štěrkové cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Kalikovský mlýn - Techmania - Na Hvězdě - Borský park - po žluté Nad  Valchou - Nová Ves - po zelené Martinská stěna - Šlovický vrch - Šlovice - Kotlík - Litice - Hůrka - Tyršův sad - Chlum - České údolí - Bory - centrum Plzně - Pod Záhorskem

Pět hodin večer, to už nebude na dlouhý výlet. Zkusím se zase po nějaké době podívat na Šlovický vrch, jestli už tam nedoplnili koně, protože zatím jsem je tam nikdy neviděl. Nechme se překvapit. Ze Záhorska jedu ke Kalikovskému mlýnu přes park za Plazou, který se konečně po hodně dlouhé době otevřel. Proběhl tam menší facelift, ale oficiálně zavřený byl asi půl roku. Od Kalikovského mlýnu stoupám kolem Techmanie na Hvězdu a pak pokračuji k Borskému parku. Od věznice se pak držím singlu nad přehradou po žluté turistické značce. Za silnicí a za tratí je z nějakého nepochopitelného důvodu zpevněná cesta, aspoň že je zpevněná "jen" štěrkem... Od přístřešku Hradčín je to ovšem lepší, to se zas jede hezkou pěšinkou😊 Žlutá končí na rozcestí Nad Valchou, tak jedu kousek po zelené a poté od konečné autobusů odbočuji doprava na neznačenou cestu vedoucí přes močál a potok, a která pak vede jihovýchodním směrem do kopce, křižuje CT 2271 a pokračuje v bludišti pěšinek západně od bývalého letiště ve Lhotě.Za lesem přejíždím dálnici do Nové Vsi, odkud pokračuji po zelené k Martinské stěně. Po zelené překonám i Radbuzu a pak po severním okraji objíždím Dobřany, abych mohl stoupat k vrcholu Šlovického vrchu. Opravdu poctivě křižuji celý kopec, nalezl trochu zanedbané fourcrossové centrum, kterým ovšem stoupám ztěžka vzhůru, objel jsem různé oplocené výběhy, projel jsem snad každá kout, nicméně nikde žádní koně😥

Když jsem se dostal přes plot z výběhu, rozhlédl jsem se po krajině z vyhlídkového místa a pokračoval lesem ke Šlovicím. Nejprve rozbitou lesní cestou, pak velkou štěrkovou cestou k betonárce a za ní mezi poli také po štěrkovce do Šlovic. Jak známo, místní statkář blokuje průjezd na obslužnou cestu kolem dálnice, kudy se dá dobře projet do Litic a Radčic. Už to zašlo tak daleko, že má na kraji cesty u silnice zákazové značky pro cyklisty. Já tu jezdím obvykle zezadu, tam dříve nic takového nebylo, ale postupně se okolní pole oplocují, takže průjezd byl čím dál složitější. Jednou jsem projížděl i výběhem pro krávy (na obecním pozemku). Taková řešení jsou na prd, ale pokud nechci po silnici do Litic, musím přes pole stejně, jen za dálnicí. Naštěstí není po dešti a na druhé straně pole je nějaký výkop, takže je tu momentálně vyježděná velká cesta od nákladních automobilů. To mi značně usnadnilo přesun na cestu ke Kotlíku, vršku nad Liticemi. Do Litic pak pochopitelně stejně musím, jen není třeba jet po silnici.

V Liticích stoupám k Hůrce, zde se zase masivně rozšířila zástavba, takže cesty se tu také dynamicky mění, a to jsem to tu objevil před pár lety... Z Hůrky sjíždím zas k silnici u Tyršova sadu, abych mohl z Příjezdové ulice (ano, s velkým P😁) vystoupat na kopeček Chlum. Pak už jsem překonal po lávce dálniční přivaděč, u Výsluní jako alternativní cíl výletu zvolil a zastavil se u velkého betonového nápisu Plzeň a pokračoval Českým údolím k softballovému hřišti, odkud jsem vystoupal nad trať do Borského parku. Za nemocnicí, kolem zimního stadionu a přes centrum Plzně jsem pak projel na Severní předměstí a zakončil to Pod Záhorskem.

40 km, pár zápisů v top 10 na Stravě, to už beru jako úspěch, protože jsem slyšel o lidech, kteří si berou dovolenou, když fouká vítr správným směrem na vybraném segmentu, aby získali KOM😄 Průměrná rychlost spadla na 18,8 km/h, protože jsem se coural přes výběhy, výlet ale jinak pěkný, převážně po lesních a štěrkových cestách.

Koně na Šlovickém vrchu nebyli, musí stačit hrdá česká Plzeň

 

 

 

 

Žebrák a Točník - na kole z Plzně

105 km

7. 8. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1700 m

Terén: Lesní, polní, štěrkové i asfaltové cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Zavadilka - Malý Bolevec - Košinář - Zruč - Druztová - Dolanský most - po modré Chrást - přes viadukt Smědčice - po červené Spálený mlýn - Korečnický mlýn - po zelené Všenice, Stupno - Bezděkov - Na Kalvárii - Radnický potok - PP Radeč - Chotětín - Zbiroh - Týček - po červené Pod Holým vrchem, Točník - hrad Žebrák - Jezevčík - hrad Točník - Točník - Drozdov - Třenice - rozhledna Třenická hora - po zelené PP Studánky u Cerhovic, Pětidomí - Sirá - Těškov - po modré PP Radeč, Habr - Pod Plecháčem - Čihadlo - po žluté Osek - po modré Hudlice - Hůrka - vodní tunely Klabava - po CT 3 Kyšice, Holý vrch - Ústřední hřbitov - Špitálský les - Doubravka - park V Homolkách - Masarykův most - po NS Údolím Berounky Roudná - Pod Záhorskem

 

Volná neděle - mám spadeno na hrady Žebrák a Točník. Už jsem tam jednou na kole byl, ale vyjížděl jsem myslím odněkud z Hořovic, tak to je přecijen o něco blíž. Dnes jsem to naplánoval přímo z Plzně. Čekal jsem, že to bude podobná cesta jako na Zbiroh, nakonec se mi ale povedlo najít cesty, které jsem moc neznal. Nejdřív ze všeho jsem vystoupal na Zavadilku a projel skrz rezidenční čtvrť k Malému Bolevci. Za Košinářem se mi povedlo trefit tu správnou přímou lesní cestu ke Zruči, kterou jsem asi před měsíce hledal. Vystoupal jsem tedy na kraj Sence ke kruhovému objezdu, odkud jsem po silnici pokračoval k odbočce se žlutou turistickou značkou na půli cesty do Druztové. Abych měl trasu přímější, projíždím lesem, který už je součástí PP Berounka, rovnou k Druztové. Nechce se mi tlačit kolo do kopce pod zříceninou Věžka, takže mě napadlo, že by to možná šlo objet od rybníku Skřivanov nad Drahotínský potok a pak se vrátit po okraji lesa zpět na žlutou. Byl to trochu risk, ale projel jsem, sklon cesty se srovnává a blížím se k silnici po které sjíždím přes Dolanský most k vodáckému kempu. Po modré vystoupám k Chrástu, objedu obytnou oblast Polní ulicí a pak přejíždím po železničním mostu vysoko nad Klabavou. Netrvá dlouho a připojuje se k nám červená turistická trasa ze Smědčic. Po ní pokračuji k Telínu, poté sjíždím neznačenou cestou k bývalému Spálenému mlýnu a nádhernou polní cestou podél řeky pokračuji zpět k červené trase. Od Korečnického mlýnu stoupám údolím Korečnického potoka přes Všenice do Stupna. Za Stupnem je bohužel dříve parádní cesta vyasfaltovaná, tak odbočuji vlevo po štěrkem zpevněné (vida, jde to i bez asfaltu) cestě do Bezděkova.

A už jsem v neznámých vodách neznačených cest kolem PP Radeč, snad projedu. Z Bezděkova stoupám k vršku Na Kalvárii, pak bych měl projet lesem k Cihelně. Je to tu jiné, než říká mapa, takže se trochu probíjím něčím, co kdysi asi byla cesta. Zřejmě to jde i objet, někdy vyzkouším. Asi na 300 m vyjíždím na silnici před Sklenou hutí, ale hned z ní zas sjíždím severním směrem. Chtěl bych se dostat k větší neznačené cestě vedoucí na východ. Povedlo se a tak začínám stoupat k úpatí Radče. Nějaký kilometr a půl, možná dva se to docela táhne,  než se to zlomí a začne se klesat. Jedu hezkým prostředím, bez lidí, paráda, utíká to. Jednou křižuji silnici, pak jsem zdolal  kratší stoupání, chvíli jel po zelené, ale pořád jsem se vlastně držel větší cesty svým směrem a nakonec dojel až k Chotětínu. Dál stoupám po malé silničce kolem bývalého pivovaru Švabín pod hradem Zbiroh do obce. V horní části náměstí si dávám svačinku a vydávám se na poslední úsek k Žebráku. Podle mapy to moc nevypadá, do Týčku po červené se stoupá, navíc je to po silnici. V Týčku ale červená odbočuje a hned je to lepší, vyjede se do polí a luk s rozhledem po okolí a to je ten důvod, proč jezdím na kole-klid, krásná polní cesta pod koly, rozhled do krajiny😍 Po červené se k mému překvapení jede opět dobře, převážně lesem. Pod Holým vrchem se na pár metrů připojí na silnici, kde následuje chyták-pro pěší je možná dobré se držet červené, ale pro cyklisty cesta vypadá bídně, lepší tedy o 200 m dál sjet vlevo, vyhnout se špatnému úseku a pokračovat klesající lesní cestou po červené nad Pekelským potokem. Jezdí tu motorky, jinak bez chybičky. Vyjíždím z lesa a hrad Žebrák mám jak na dlani, je totiž v údolí a vykukuje nad domky, protože je postaven na vyvýšené skále. Sjíždím tedy přímo k němu, ale moc nejde vyfotit, ropzhodl jsem se tedy vystoupat na vyhlídku Jezevčík, kde je naprosto dokonalý výhled na oba hrady😊 Na závěr stoupám k Točníku, kde prohází hodně lidí, ale to vadilo spíš až cestou dolů, kde jsou klasicky dva lidi schopni obsadit 8 m širokou cestu. K mému překvapení mají v hradním příkopu medvědy, ale bez poplatku se nedostanete ani na nádvoří. Celý hrad lze aspoň obejít po menší pěšince. Protože mám ještě cestu dalekou, pouštím se brzy do druhé půle.

Sjíždím pochopitelně do vsi Točník a pak po CT 0005 stoupám po silnici, která je zároveň hranicí CHKO Křivoklátsko k Drozdovu. Cyklotrasa vede dál do Týčku, já odbočuji přímo do Drozdova a pak po polní cestě kolem koupaliště do Třenic. Odbočuji do Letné ulice a prudce stoupám k Třenické rozhledně. Rozhlížím se na Cerhovice a pak se vydávám po zelené, která se poněkud špatně hledá, ukazatel je špatně nasměrovaný a cesta vede přes louku, kde není vyšlapaná a na druhé straně není poznat, kam vede. Nakonec jsem si poradil a mohu tak po lesním singlu stoupat na Třenickou horu. Poté pochopitelně klesám docela technickou pasáží, je tu mokro, kořeny a úzký průsek mezi mladými stromky. O kus dál před Pětidomím zas probíhala masivní těžba a dřevo je tu ledabyle poházené tak, že je taky těžké projet. Za Pětidomím projedu po hrázi Dvorského rybníka k silnici a stoupám směrem na Lhotu pod Radčem. V nejvyšším bodě, kde je nějaké zěmědělské družstvo, odbočuji na modrou turistickou trasu do Siré. Neznačenou cestou severně od Sirské hory pokračuji po jejím úpatí. I zde jsem měl strach, jaká cesta tam bude, ale šlo to velmi dobře. O něco později se připojuje žlutá a společně se blížíme Těškovu od lesa, kde se v zimě dá kroužit na běžkách, když je sníh. U hřbitova se dá parkovat auto. 

Modrá trasa z Těškova vede nejprve po silnici, ale na kraji PP Radeč odbočuje na štěrkovou cestu do lesa a kroutí se k Habru. To už se zas dostáváme do oblasti, kde to znám jako své boty, obzvlášť letos, kde jsem ve stoupání k rozcestí Pod Plecháčem už dvakrát umíral, jednou při Fanatikovi a jednou když jsem si trasu nanečisto projížděl😀 Dnes se mi ale jede mnohem lépe a jsem překvapen, že tu mám zařazeny tak o dva převody těžší. Za silnicí do Volduch projedu lesem ke žluté, kudy se to dá valit do Oseka. Do Litohlav odtud vede bohužel málo cest, musím tedy znovu přes Hudlice po modré, ale kolem Kokotských rybníků už jet nechci, takže na kraji lesa odbočuji vlevo. Poté překonám údolí Litohlavského potoka a pak podél lesa s vyhlídkou na Žďár, opět přes silnici, následuje nezpevněná cesta pod chatami pod Hůrkou. Za chvíli jsem na zelené, tak ji využívám na úseku po kořenech. Poté jsme bohužel špatně odbočil. Chtěl jsem přes Klabavu, ale jel jsem lesem nad ní, objel ji a vyjel až na panelce nad vodními tunely na Klabavě. Nevadí, taky hezká cesta, třeba se tu jednou ty cesty naučím poznávat😀 CT 3 podél Ejpovického jezírka už je bohužel celá vyasfaltovaná, ale aspoň vede lesem, tak není rozpálená. Stoupání do Kyšic nemám rád, ale Strava řiká, že jsem tam dnes zajel osobní rekord. No nevim, že bych cítil přebytky energie po těch 90 km, to bych úplně neřekl. CT 3 stoupá ale i za Kyšicemi směrem na Plzeň. Až poté k lesu se sjíždí. Alejí vedoucí paralelně s přivaděčem mířím kolem Hradecké myslivny, za silnicí ještě kousek lesem, pak přes pole a kolem Ústředního hřbitova do Špitálského lesa. Pak už jen přes Doubravku, park V Homolkách, Mohylovou ulicí k Masarykovu mostu, po NS Údolím Berounky na Roudnou a hurá do cíle pod Záhorskem.

Je to tam, 105 km, průměrná rychlost 20,7 km/h, parádní cesty i cíl výletu, počasí se povedlo, jednička s hvězdičkou i při převýšení kolem 1700 m😊.

Hrady Žebrák a Točník z vyhlídky Jezevčík

Žebrák zvyhlídky Jezevčík

Hradní medvěd - Točník

Točník a Žebrák

Čertova kazatelna

39 km

2. 8. 2022

 

Náročnost: Malká

Převýšení: 550 m

Terén: Lesní a polní cesty

 

 

Plzeň-Pod Záhorskem - ZOO - PP Čertova kazatelna - Zámeček - po zelené Radčice, Panna Marie Pomocná, Kyjovský les - Chotíkov - po červené Pod Krkavcem - pískovna Ledce - ledecká silnice - Dubský mlýn - Horní Bříza - Záluží-chaty - po místní červené Na Bohoutově - Velká Lužina - Bílý potok - Třemošná - Na Sklárně - Orlík - PP Doubí/Pupek - Senecký ryb. - Malý Bolevec - Mikulka - Pod Záhorskem

 

 

Dnes jsem zvolil jen kratší výlet, protože vyrážím v půl sedmé večer. Vezmu to tedy k Čertově kazatelně, ale zespodu. Přes Lochotínský park tedy sjíždím k zoologické zahradě a pak musím po silnici až k pískovcovým útvarům. Shora je hezký výhled na pole a na Mži, zdola zas na erozí vytvarované skály. Na chvíli jsem se zastavil u frekventované silnice, pak se kousek vracím a stoupám nad Zámeček do lesa k zelené turistické trase. Právě zde je možné vyjít až mimo les na útes nad silnicí, nejhezčí je to při západu slunce. Uzounký profil obchvatu, který by parametry měl být obchvatem nějaké vesničky v příhraničí už lze podjet. Naštěstí, horem už to moc nejde, protože se začínají stavět protihlukové zdi, obrubníky, pangejty a podobně. Projedu Radčicemi kolem školky a vracím se na zelenou, která vede po asfaltu ke kapli Panny Marie Pomocné. Dál po asfaltce nehodlám jet, volím tedy nejhezčí možnou cestu po zelené a stoupám nad Malesice. Na nejvyšším bodě, u lesa, odbočuji doprava a stoupám k nejvyššímu bodu Kyjovského lesa. Tudy se dostávám ke žluté turistické trase, kterou nicméně využiji jen krátce. I proto, že na polní cestě by mě brzdil kombajn, jsem odbočil na neznačenou cestu mezi poli k lesíku nad chotíkovským hřbitovem. Tam je cest dost, tak sjíždím nad čističku a pak doprava  kolem hřbitova k Chotíkovskému rybníku, pod karlovarskou silnici a podél ní k halám u bývalé lávky. 

 

Z Chotíkova stoupám po červené až k rozcestí Pod Krkavcem, pak jedu kousek podél lesa, ale asi o čtvrt kilometru dál odbočuji doprava na neznačenou lesní cestu vedoucí nad Ledce. Ta vyústí na křižovatce místní zelené a opravdové zelené na kraji lesa pod Krkavcem. Lehce se vracím a po hranici zalesnění snad projedu k silnici. Je tu asi víc cest, žádná není zrovna výhra, ale dostal jsem se, kam jsem potřeboval. Silnice, to není moje, odbočuji zas co nejdříve u pískovny vlevo a směřuji z kopce pod elektrickým vedením k ledecké silnici. Hezký sjezd. Severně od silnice se navíc rýsuje malinká prošlapaná pěšinka a když není tráva po řidítka, tak ji zkusím. Není to žádný zázrak, ale k odbočce na Dubský mlýn jsem projel. Pak už stoupám chatovou osadou pod kopec Špitál. Po polní cestě se přiblížím k Horní Bříze, kousek, přes Březí, projedu po silnici, hned se začínám  vracet na Plzeň, ale za posledním domkem vlevo začíná jeden z nejhezčích singlů v okolí Plzně, takže už se na něj těším... Krásně to po něm odsýpá podél trati až k chatám u Záluží, kde odbočuji vlevo, na sever do kopce po místní červené trase. Ta mě provedla kolem hřbitova Na Bohoutově, přes silnici až k odbočce o 200 m dále, kudy to zkusím k Velké Lužině. Už jsem tu párkrát bloudil a dnes tomu nebylo jinak. Nakonec jsem se ale dostal k větší cestě, která není v mapě nikterak zvýrazněná. Tam už jsem to znal a věděl jsem, že za vrcholkem musím vlevo po kraji lesa, abych se dostal k mostecké státní silnici. Tu jsem jen křižoval a pokračoval v jihovýchodním směru podél Bílého potoka a motokrosové trati po mýtině až k lesu, kde zhruba asi někde končí NS Okolo břehů, která by vás dovedla k rybníku Kvočna.

 

Já ale pokračuji cestou stáčející se na jih a pak do Třemošné. Konečně jsem si navykl na použití hezké pěšiny přes louku na dohled říčky Třemošná. Vyjíždím tedy u hasičské zbrojnice, odkud následuje úsek po silnici kolem hřbitova, za nímž jsou v lese skalní reliéfy, kde jsem byl za covidu. Pak projedu do Školní ulice a měl jsme naplánováno projet kolem nějakého rybníčku. Nemohl jsem to najít, ale s pomocí mapy se povedlo najít zarostlou cestu za závorou, kde je plno nepořádku. Rybníček Za Sklárnou je nicméně útulné místo, bohužel ne moc udržované. Jak vyjedu, jsem už vlastně u areálu Orlík. Za tratí, než bych dojel k bráně Čepra, odbočuji do lesa vlevo a zkracuji si tak cestu k obslužné komunikaci plzeňské výpadovky. To je dobře, protože nějaký ten další kousek nemusím po zpevněné cestě. Po té sjedu k podjezdu, kudy vede místní červená trasa. Ta vás zas dovede k malému propustku pod železnicí a pak podél PP Doubí, kde je skalní útvar Pupek, a k rybníku Vydymáček. Ten je ovšem součástí arboreta, takže za plotem. Senecký rybník ale za plotem není, tak můžete rozjímat o kousek dále. Já se chci vrátit do tmy, takže v tempu jedu přes Malý Bolevec, oklikou přes Zavadilku, protože nikdo není schopen postavit lávku místo frekventované pěší trasy přerušené čtyřproudou silnicí. Aspoň že za protihlukovým valem a do kopce na Mikulku není asfalt😊 Z Mikulky sjíždím k nemocnici a pod novým kampusem LF UK po bezdomovecké pěšince se vracím k židovskému hřbitovu a do Záhorska. No, spoustu nových cest, na to že jsem vyrazil jen na dvě hodinky, paráda. Čekal bych tedy trochu větší průměrnou rychlost, než 20,1 km/h, když to bylo jen necelých 39 km.

 

 

PP Čertova kazatelna

PP Čertova kazatelna, pískovcové skály