96 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1600 m
Terén: Lesní a polní cesty, singly
Plzeň-Bory - Slovany - Božkov - V Pytli - Letkov - U Zátiší - po zelené Na Pohodnici, Čílinské polesí - v. n. Klabava - Rokycany - po modré Svojkovice - PP Trhoň - Hamerský rybník - Holoubkov - Mýto - po modré Pod Sirskou horou, Sirá, Pod Bukovem - Švabín - zámek Zbiroh - studánka Františkov (CHKO Křivoklástko) - Švabín - Chotětín - po červené Lhota pod Radčem (PP Radeč) - Radeč východ - Brno - Osek - po modré Kokotské rybníky, Ostrý kámen, Nová Huť, Chrást, Dolanský most - po zelené (PR Zábělá) Bukovec - po NS Údolím Berounky u Jiřího - Prazdroj - U Ježíška - Plzeň-Bory
Celý den volna přede mnou, tak můžu vyjet do dáli, na Zbiroh. Vyrážím z Bor ke Škoda parku, pak stoupám na Slovany, klesám do úslavského údolí do Božkova a pak dlouhou ulicí Ve Višňovce. Na konci ulice před trafo stanicí odbočuji vlevo do kopce na stezku, možná trail, nad Božkovským potokem. Za chvíli jsem na velké rovinaté cestě, která mě podél potoka dovede až na kraj Letkova přes oblast V Pytli. U Letkova odbočuji vlevo do kopce přes planinu, pak lesem, kde žádná cesta nemá své trvalé místo, obzvlášť teď, kdy se všude těží smrky.
Kolem samoty Zátiší už jedu po lesní cestě značené zelenou turistickou značkou. Po té projíždím kolem Pohodnice (499 m n. m.) a sjíždím k dálničnímu sjezdu Ejpovice. Silnici jen křižuji, dál vede cesta podél dálnice přes rozcestí Čílinské polesí. Když budete pokračovat, dá se jet dlouho pod Čílinou, dokud nenarazíte na asfaltovou cestu. Po té se dávám vlevo dolu, křižuji bývalou pražskou a dál sjíždím k železničnímu koridoru. Ten lze podlézt takovým tunýlkem pro potok a rázem jsem u CT 3. Dojíždím po této asfaltce do Rokycan, jedu přes centrum a pokračuji po modré do Borku. Kolem Hamerského rybníka vede polní cesta k lesu, přes který se dostávám do Svojkovic. Na druhém konci vesnice neznačenou pěšinkou projíždím ke koupališti.
Chtěl bych pokračovat podél trati, ačkoliv by to bylo lepší kolem železniční zastávky. Ale i když odbočíte za koupalištěm vlevo do ulice a pak projedete k viaduktu přes louku, dá se projet. Právě zde začíná velký PP Trhoň. Kamenitou cestou, mnohem větší, než jak je vyznačena v mapě, se snadno dostávám k Hamerskému rybníku, což už je vlastně kraj Holoubkova. Stále jedu podél trati, přes jakési staré nástupiště, chvíli i po modré značce a uvidíme, zda budu muset do Medového Újezdu. Nikoliv, opět zcela bez zmínky v mapě vede pěšina podél trati až k silnici vedoucí do Mýta. Kousek za náměstím v Mýtě odbočuje do nenápadné ulice modrá turistická značka, jíž se budu nějakou dobu držet. Podjíždím dálnici, poněkud nepřímo stoupám ke kapli sv. Vojtěcha a už mírněji stoupám k rozcestí Pod Sirskou horou. Tím se uzavírá nevídaný dvaceti kilometrový úsek trvalého stoupání. Ani mi to nepřišlo, jelo se pěkně, ale už jsem skutečně 550 m n. m.
To se ovšem rychle mění sjezdem do Siré, který následuje po terénním úseku pod Sirskou horou. Trochu se obávám nějaké závory, ale tentokrát zbytečně. Ze Siré už zas mírně stoupám k silnici, ze které zas rychle sjíždím, stále po modré, vlevo. Je třeba se následujících 3 km motat kolem několika pahorků, pak se ale připojuji na asfaltový sjezd a zaměstnán rychlostí a děrami v cestě si ani nevšímám, že mi modrá kamsi utekla. Nevadí, setrvačností dojíždím až do Švabína. Následuje poslední kopec pod zámkem Zbiroh, kolem centra humanitární pomoci. Objíždím celý areál zámku, mrknu i na nádvoří a začínám se vracet kolem lanového centra. Měly by tu být slušné cesty vedoucí ke studánce Františkov. Bohužel je tu jen nepořádek, vymletá koryta, rozježděný les a spousta popadaných stromů. To byl tedy nápad-nakonec se přesto dostávám k asfaltce a můžu se vrátit do Švabína-do kopce.
Odbočuji vpravo podél hranice CHKO Křivoklátsko, pár metrů se mnou vede i červená značka, pak ovšem stoupá k Čertovu kamenu a já místo toho sjíždím do Chotětína. Jsem zpět na červené, vjíždím do PP Radeč a úžívám si počínající podzim, příjemné počasí a samotu v lese. Jede se po lehce zpevněné lesní cestě, ale rovinek si moc neužijete. Ze Lhoty pod Radčem se začíná docela nepříjemně stoupat. Nejprve k fotbalovému hřišti, zpět do PP Radeč a pak na samotný hřeben Radeč. Po červené to nemá ale na kole smysl, volím delší, ale přístupnější cestu vedoucí do sedla Radeč-východ. Odtud po zelené a rozhodl jsem se, že se podívám i na vrchol Brno, když jsem tu. Čeká mě ale ještě pěkně překvapivé stoupání. Však jsem taky 718 m n. m.
Konečně se pouštím do sjezdu. Prvních 100 výškových metrů po CT 2153 k silnici do Skelné Hutě. Poté na jihozápad pod Rumpálem, kousek po žluté. Ta ale odbočuje na jih, já se stáčím spíše na západ po štěrkové cestě, k silnici Volduchy-Březina. Opět ji jen křižuji, krátce za ní ale odbočuji lehce vlevo, poslední úsek sjezdu vede do Oseku. Odtud pokračuji po modré přes Hudlice ke Kokotským rybníkům. Je to lesem, trochu terénem. Poté o něco lepší cesta vede k Čertovu kameni a pak zas prudkým technickým sjezdem do Nové Huti. Nenápadným singlem nad Klabavou, na levém břehu, projíždím do Chrástu, odkud zas následuje sjezd k Dolanskému mostu. Známým a oblíbeným singlem nad Berounkou po zelené turistické přes PP Zábělá dojedu až do Bukovce. Po NS Údolím Berounky projíždím pod Chlumem až na Doubravku, ke sv. Jiří.
A zbývá se dostat přes město, kolem teplárny k pivovaru, dále Šumavskou, k Ježísku, kolem papírny a zimního stadionu a konečně na Bory za nemocnicí. Pořád nemůžu uvěřit, kolik nových cest se dá v širším okolí Plzně objevit, to je skvělé. Některé dokonce přes všeobecnou mánii zůstávají nevyasfaltované:) Na stovku jsem to dnes nedotáhl, 96 km průměrnou rychlostí 18,4 km/h, za zmínku stojí více jak 1600 m převýšení.
Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati
 |
| Zámek Zbiroh |
 |
| Zámek Zbiroh |
 |
| Vrchol Brno, PP Radeč |
Žádné komentáře:
Okomentovat