Plzeň-Pod Záhorskem - Roudenský pramen - Luční ulice - po NS Údolím Berounky Masarykův most - park V Homolkách - Doubravka - Špitálský les - Holý vrch - V Pytli - po zelené Zátiší, Na Pohodnici, Čílinské polesí - Němčičky - PR Vojenské cvičiště - po žluté Rakovský rybník, Raková, Potoky - býv. Rakovská hájovna - sv. Martin - samota u Mokroušů - Tymákov - rybník Pod Tymákov - Stradiště - Letkov - letiště Letkov - Háje - Koterov - po NS Údolím Úslavy Božkovský ostrov, Lobzy, Lopatárna - Zadní Roudná - Roudenské prameny - Pdo Záhorskem
Vyrazil jsem na PR Vojenské cvičiště u Rokycan, jenže tam jsem zahlédl jen v dáli za listím nějaké pratury, takže nic moc, proto jsem nakonec zvolil alternativní cíl v podobě Rakovského rybníku. Ze Záhorska se vydávám kolem Roudenských pramenů kolem Černé ovce do Luční ulice a pak po pěkné cestě, kudy vede NS Údolím Beronky k Zadní Roudné. Přejíždím Berounku a zadem kolem Úslavy se blížím k Doubravce. Hned za tratí v Mohylové ulici odbočuji vpravo a projíždím park V Homolkách. Poté stoupám kolem gymnázia k 22. ZŠ a Špitálským lesem pokračuji k Ústřednímu hřbitovu. Přes pole se dá projet do lesa pod Hradeckou myslivnou. Obvykle je to tu celoročně podmáčené, ale jsou taková sucha, že dnes ani ne. Stačí překonat silnici do Hrádku a jsem v polesí Holého vrchu. K tou také mířím, takže je to lehce do kopce, ačkoliv je to nevýrazný vrcholek. Propustí se dá dostat na druhou stranu dálničního přivaděče a to už jsme v polesí V Pytli, kterým budu po dosažení zelené stoupat k Zátiší. Cesta je tu z 80% zpevněná, štěrková, až na konci je pár metrů lesní cesty s trochou kořenů a kamenů. Za silnicí na Kyšice už je zase o něco větší tak na necelý kilometr. Pak se ze severního směru odbočuje na západ k Pohodnici, kde je jen pěšina-tak je to v pořádku😊 Pod vrcholem Pohodnice je pár metrů techničtějších, poté se postupně cesta zlepšuje, i když je hodně zničená těžbou. Sjíždí se k ejpovickému dálničnímu sjezdu, kpřed kterým je ještě závora, která se bohužel nedá objet ani na kole. Stále po zelené překonám křižovatku a pod dálnicí stále po zelené zlehka stoupám k rozcestí Čílinské polesí.
Za tímto rozcestím se vracím do přírody na zpevněnou lesní cestu. Ta stoupá postupně až k vrcholu Čílina, ale tam nemířím, kud pod vrcholem, kde zelená turistická trase odbočuje a vrchol obchází ze severu, já se držím jihozápadního úpatí hřebínku. Se zelenou se znovu spojuji až půl kilometru před Němčičkami, zde mě čeká sjezd po rozbité kamenité cestě. Poslední dobou mě to obvykle zláká na průjezd Němčičkami, protože pak nemusím po silnici, když pokračuju pod Kotlem, jenže je tu spoustu nepřehledných rozcestí, vysoké ploty, chodí tu lidi a můžou tu jezdit auta, takže ten sjezd si nejde moc užít... Hlavní silnici z Rokycan na Šťáhlavy skutečně pak jen křižuji a ačkoliv po mé levici je skládka, po pravici je evropsky významná přírodní oblast na kterou navazuje PR Vojenské cvičiště a já doufám, že zde zahlédnu aspoň jelena. Projel jsem mezi dvěma částmi obory, která je určená pro pozorování, ale viděl jsem jen za listím relativně daleko nějaké pratury nebo co tu chovají. To mě moc neuspokojilo. Vydávám se tedy znovu na cestu, ještě je nutné obejít lesem popadané stromy. Za chvíli jsme ale na žluté turistické trase, která vede na úpatí Kotle právě kolem rybníků. Ten větší, Rakovský mi dnes bude cílem výletu.
Po žluté stoupám k Rakové kolem dvou chatek a Zíkova rybníku, ani nevím, jestli jsem tu nejel nikdy nebo tak dávno, že už si tu cestu nevybavuji, ale je hezká. Projíždím celou vsí a po žluté pokračuji k Potokům po zpevněné cestě. U hájovny v Potocích odbočuji vpravo a po asfaltce stoupám k hřebínku Maršálu. Hřebínek je lepší objet ze severu, takže ještě jednou uhýbám o 90°, abych se dostal lesní cestou k bývalé Rakovské hájovně. Pak už sjíždím po větší cestě ke sv. Marinovi, křižovatce této lesní cesty a dvou silnic. Bohužel ve sjezdu se tu často pohybují lidé, takže si ho málokdy lze užít naplno. Silnici pak využiju na kratší úsek směrem k Mokroušům, za lesem v zatáčce ale odbočuji vlevo k samostatné chalupě a pak neznačenou cestou do Tymákova. Projedutymákovskou jižní část a vracím se do lesa, kde se dá jednou z mnoha pěšin projet k rybníku Pod Tymákovem. Po hrázi pak pokračuji k silnici do Sedlce, ale hned jak je to možné, v první zatáčce, odbočuji vpravo k hájovně na kraji lesa pod kopcem Stradiště, kam se pochopitelně stoupá. Přes vrchol Stradiště jsem onehdá jel a stojí to za starou belu, lepší je to objet z jedné nebo druhé strany. Lépe to znám z jihu, tak tedy tam... Poté vyjedete na žluté turistické z Plzence, ale na Merfánku jsem ani nedojel, protože je tu nová asfaltová cesta, to aby se dalo vytěžit dřevo. Našel jsem ale v mapě pěšinku nad dálnicí, na letkovské straně, jdu to zkusit. Ukázalo se, že taková pěšinka neexistuje, už je zarostlá, škoda. K propustku pod dálnicí před štěrkovnou do Letkova tedy jedu klasicky po obslužné cestě.
Abych se dostal k letišti, musím stejně sjet do Letkova, projet ke kruhovému objezdu na "obchvatu" a pak vystoupat zpět. Pod letištěm se stále dá dobře projet, dříve tu byla skládka, dnes to vypadá už trochu kultivovaně. Jen na konci letiště je pár metrů, které bývají problém. I dnes se ale dalo projít/projet k pěšince vedoucí od Hájů. Právě po té podjedu vrchol ze severu a pokračuji sjezdem. Ten je nově zpevněný, což je asi dobře, protože dříve se tu vlastně nedalo projet. Bohužel je ta pěkná polní cesta asi o půl kilometru zkrácena asfaltem, ale tak něco za něco. Koterov je stále už asi dva roky rozkopaný, ale já stejně hned sjíždím k Úslavě, kde za lávkou pokračuji po asfaltce na Božkovský ostrov. Podél řeky následuje rychlá jízda do Lobez, přes Rolnické náměstí a pod Lobezským parkem k Rokycanské a pak po pěkném singlu na Lopatárnu. Zpět do Záhorska se vracím jak jinak než přes Zadní Roudnou a Roudensk prameny.
Škoda té zvěře ve výběhu, jinak výlet bez kaňky, pěkný 56 km, průměrná rychlost 19,8 km/h a převýšení kolem 800 m😉
 |
| Rakovský rybník |
Žádné komentáře:
Okomentovat