11. 9. 2022
Náročnost: Střední
Převýšení: 850 m
Terén: Polní cesty a asfaltky
Vyzkoumal jsem v mapě okruh k Chocenickému Újezdu, kde jsem nejel tak dlouho, že jsem to už zapomněl, nebo jsem tam nejel vůbec nikdy. Pojeďme se na to podívat. Musím na jih přes město, takže sjíždím do centra přes Roudnou a pak po levém břehu Radbuzy až do Doudlevec. Přes Malostranský most se dostávám ke Škoda parku a pak po CT 31 pokračuji nad Vokounovou lávkou do Černic. Po někdejší žluté tedy projíždím celými Černicemi a pak po silnici kolem bývalé cihelny do Černého lesa zkratkou mezi Štěnovice a Losinou, která je při probíhající přestavbě křižovatky na I/20 velmi frekventovaná. Za křižovatkou u Losinského potoka už pokračuji příjezdovou cestou k chatám a stoupám nad Štěnovický Borek. V Borku pokračuji na jih kolem sportovního areálu a pak jednou z pěšinek přímo k Čižickému potoku. Od něj prudce stoupá NS Nebílovy ke kapli a následuje alej ke kostelu sv. Jakuba Většího na Prusinách.
Dále vede červená turistická trasa po asfaltce do Netunic. Netunice se táhnou, za nimi končí zpevněná cesta a hurá mezi pole. Táhlé stoupání se v dnešním sychravém dnu jede dobře. Na kraji lesa, za rozcestím Sukořín, cesta odbočuje na docela špatně sjízdnou pěšinu, občas pro změnu raději jedu po větší cestě. Je to stejně daleko a za mokra jako dnes se tam nenoříte do bahna tolik. Na červenou se vracím kousek před sv. Annou. Zkratku k Hadovce jsem už jednou zkoušel a nedá se projet, takže do Únětic nakonec sjíždím po uzounké silnici. Po výjezdu z lesa, za rybníčkem, je prudká odbočka vpravo na CT 2292. Tu jsem si vybral a pravidelně se střídajícími mírnými táhlými kopci jednou dolů, jednou nahoru šlapu v pravidelném tempu po hrubém asfaltu, míjím Čertovo břemeno a pak rychle sjíždím do Chocenického Újezdu.
Zde bych měl jet po pravém břehu Podhrázského potoka. Nějak se tu měnilo značení a je to hodně nepřehledné, trefil jsem ale cestu alejí a nakonec jsem dojel až k neznačené cestě, která by měla vést na sever k silnici zpět do Únětic. Tedy cestě...nemohl jsem ji pořádně najít a ukázalo se, že už ani není průjezdná. Díky objížďce plánované trasy jsem ale nalezl dnešní cíl cesty, kapli sv. Barbory ležící kousek od cesty směrem na Seč! Hezká kaple, ale mračí se to, tak pokračuji dál. Samozřejmě bych nerad jel po hlavní silnici na Budějovice, i když by to bylo jen pár set metrů. Když vidím vyježděnou cestu podél louky na sever, tak ji zkusím. Po louce to bylo dobré, ale pak v lese se cesta celkem nepřekvapivě ztratila. Roste dost hub, tak jsou tu i nějací lidé, já však hledám spíš cestu, než houby. Nějaká koryta od lesní techniky jsem našel, ale ještě to trvalo, než jsem se dostal ke kýžené silnici. V poměrně nepříjemném stoupání do Únětic je dost času, aby ze mě opadalo bahno.
Za nepříjemnou stojkou v Úněticích je to asi kilometr k samotě Hadovka, kde odbočuji na CT 2143 do Střížovic. Je to přes kopec po dříve lesní cestě, zpevněné nějakým stavebním odpadem a podobně. Teče po ní i potok, takže hodně bordelu lítá všude, zvlášť ve sjezdu do Střížovic. Do Chouzov jedu zas po silničce, ale hned na kraji vsi odbočuji vlevo, kde by měla vést cesta směrem k Babším. To jsem si vybral, staví se tu rybníky, takže se topím v bahně. Prorval jsem to k modré turistické trase, kde už je to o trochu lepší. Na rozcestí V Babších opouštím modrou a stáčím se do Chocenic. Po hezké cestě jsem raz dva tam a pokračuji po silnici do Nezbavětic. Chtěl jsem jet pod Radyni, ale trochu jinudy, než přes vyhlídku Na Škalkách, nějak jsem to netrefil. Nevadí, ale začíná pršet... Než jsem vystoupal k silnici, už leje. Není kam se schovat, tak pokračuji. Po louce mířím k Bambousku, to už jsem dost mokrý, stačí kousek po silnici ke křižovatce pod Radyní, kde voda stříká ze všechh stran, a jsem úplně durch. Jednou z "vrstevnicových cest" pokračuji povodní nad chatovou oblast. Po stěrkové dálnici vedoucí z vrcholu vybudované před pár lety sjííždím k zástavbě a pak pokračuji k rozcestí Městský les. Abych se vyhnul nejhoršímu bahnu, vybírám štěrkovou cestu, která mě dovede do Černic. Pak kolem sjezdu 73 ulicí Pod Dálnicí a U Přivaděče sjíždím ke Koterovu. Z Koterova pak klasicky po NS Údolím Úslavy do Božkova. Už neprší, ale za chvíli jsem doma, Sušickou ulicí stoupám na Slovany, pak projíždím Chvojkovy lomy a Úslavskou ulicí se dostávám k hlavnímu vlakovému nádraží.
Není provoz, tak nejlépe po silnici se dostanete k Pivovarské bráně a pak už po chodníku kolem Štruncových sadů na Rychtářku. Pro tentokrát jsem se do Záhorska vrátil přes Lochotínskou lávku a přes Rondel.
Hezký a bahnivý výlet, těší mě, že jsem opět objevil něco nového. Celkem 66 km, průměrná rychlost 21,7 km/h, takže tam bylo relativně více zpevněných cest.
|
|
Kaple sv. Barbory mezi Chocenickým Újezdem a Sečí |
Žádné komentáře:
Okomentovat