16. 5. 2021
94 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1450 m
Terén: Lesní cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - Košutka - Chotíkovský les - Chotíkov - Stráž -
Dolní Vlkýš - po zelené Komberk - Město Touškov - Touškovský les
- po červené Újezd nade Mží, Hracholusky - Rájov - Pňovany - po
červené Beraní dvůr, Janský rybník - Sulislavský potok - Svinná -
Stříbro - Myší kopec - Pekelský mlýn - po modré
klášter Kladruby - soustava rybníků Raška - Ostrov u Stříbra -
Popov - Radějovice - Bítov - Na Cihelně - polesí za Větrnou Jámou
- Nýřany - Tlučná - částečně po modré Vejprnice - Nová Hospoda -
Slovanské údolí - Kalikovský mlýn - Pod Záhorskem
Dnes se podívam na Myší kopec u Střibra, měla by tam být malá skalní
branka. V mapě vyznačená není, tak jsem zvědav, jak ji budu hledat.
Jdeme na to...
Ze Záhorska stoupám po Karlovarské a od dopravního učiliště ke
Košuteckému jezírku, projíždím ke konečné autobusu a po CT 2151 stoupám
na Sytnou, pak ovšem odbočuji vlevo na menší pěšinu vedoucí ke staré
chotíkovské silnici. Projíždím celým Chotíkovem napříč a kolem bývalé cihelny
začínám stoupat po polní cestě na Stráž. Jen pár metrů pokračuji po
hřebínku na sever a hned odbočuji vlevo na asfaltový sjezd do Dolní
Vlkýše. Ačkoliv je letos hodně deštivé jaro, po zelené turistické značce
se dá podél vymletých koryt sjet pod Komberk docela dobře a ani v jinak
hodně blátivé zatáčce na úpatí jsem se neutopil v blátě. Je tu ale
nějaká podezřele vyhrnutá cesta, tak snad tu neplánují nějakou nudu
(asfalt), není tu ani cyklostezka, tak by to smysl nedávalo. Abych se
dostal přes potok Kumberk a Čemínský potok, musím až na silnici, po
které se vlastně kus vracím ke zpevněné pěšině vedoucí do Touškova. To
je hezká, rychlá cesta.
Touškovem projíždím po CT 2296 a snad projedu za rybníkem do údolí, kde
se jezdí XC závody, ale v mapě není ani naznačeno, že by tu vedla nějaká
pěšina. Nenechal jsem se tím odradit a vyrazil vzhůru. Projel jsem
celkem bez problémů, jen tu teče po cestě potok vody, která se valí z
lesa. Podél Čemínských lesů na severozápad vede jinak celkem slušná
lesní cesta, později vedoucí přímo lesem a na druhém konci spojující se s
červenou turistickou značkou. Po podmáčené louce podél pastvy pro
dobytek sjíždím do Újezdu nade Mží. Stále prudčeji i nadále po červené
klesám k rozcestí Přehrada Hracholusky pod hrází. Po lávce se dostávám
na pravý břeh, stoupám na korunu hráze, kde se asi v pracovních dnech
něco pozvolna buduje. Průchod je zakázaný, plot poctivě uzamčený řetězy
a malá cedulka říká, že staveniště lze obejít lesem. Noo, tak skrz
houští jsem se nějak probojoval zpátky na cestu nad kempem a mohl
pokračovat do vsi Hracholusky. Jak to jde, využívám pěšinky vedoucí
podél silnice.
Mezi chatkami v Hracholuskách trochu bloudím, ale nakonec jsem se
dostal na správnou cestu nad útesem přehrady. Vlastně skoro celou dobu
až do Rájova je lemována staveními. Kus je ale pěkný klikatý singl mezi
stromy. Z Rájova stoupám k viaduktu pod tratí a do Pňovan. Vracím se na
červenou turistickou trasu, která vede kousek po silnici a pak po místní
rozbité asfaltce k rozcestí Beraní dvůr, kde odbočuje vlevo, vede na
kraj lesa a má vést podél lesa ke kopci Flaška. Cesta tu bývala, ale je
zoraná nebo odtěžená, nevím, jedu v krajní strouze pole plné na
střídačku vody a bahna. O kilometr dál se situace lehce zlepšuje, ale
následující 3 km nejsou vůbec dobré. Velmi bezohledně se tu těžilo, vše
je rozježděné, stromy se značkami pokácené, značky neobnovené, skalky a
místní atraktivní lokality zdevastované, neuklizené, smrkové dřevo bez
ošetření a s kůrou leží už úplně zešedlé na velkých hromadách netečně...
To je správa lesů👌 Z cyklistického hlediska je to samý kořen, nahoru
dolu napříč malými údolíčky s prudkými výjezdy a smutným pohledem na
paseky kolem. Orientuji se podle světových stran, porovnáním mapy a
reality se nedá orientovat. Směšně a ironicky pak působí evidentně nově
(správou Lesů Stříbro) zřizovaná naučná stezka o lesním hospodářství a
péči o vegetaci a faunu... Já vim, že to doroste, ale takhle zničit
harvestory celé území, to je ostuda správce.
Když se červená stáčí k Vranovu, pokračuji kousek na Sulislav a hledám
nenápadnou cestičku s otočkou o 150° vpravo. Je tu udělaná široká
dálnice, aspoň že štěrková:) Pohodlně tedy sjíždím k Janskému rybníku.
Za ním už je klasická lesní cestička, která prudce klesá k momentálně
vodnatému Sulislavskému potoku, jenž protéká viaduktem pod tratí.
Krásným údolím mě pěšina svede až k mostku, za kterým jsem čekal pekelné
stoupání, které se ovšem nekonalo. Dostal jsem se tak relativně bez
problémů na CT 37 do Svinné. Necelý kilometr musím po silnici, na úrovni
Křížového vrchu sjíždím na polní cestu, která vede kolem chatek k
viaduktu do Partyzánské ulice ve Stříbře. Hned za ním zkouším pěšinku
vlevo, vyjedu nad trať do ulice V Lipkách a pak proklatě úzkým prostorem
omezeným z jedné strany betonovou zdí a z druhé zářezem trati musím
balancovat až k Plzeňské ulici. Z té hned odbočuji vpravo na Lesní
cestu, která ústí v pěšinku na bývalou silnici k dálnici. Dnes už stojí
nová a tato je slepá, takže je pro chodce a cyklisty. Stoupám tedy pod
Myší kopec a od křižovatky s novou silnicí vjíždím do lesa, skoro celý
jsem ho objel, vrchol prohledal, několikrát se vracel a až při návratu
jsem s nedůvěrou nalezl malou zarostlou cestu. A ta vedla ke
Stříbrské bráně! Opravdu je to skalní branka, vypadá křehce, jen jsem ji obešel.
Škoda, že je na ní přidělané nějaké prkno, jinak je to kuriózní
památka😊
Dlouhé hledání mě trochu otrávilo, vydávám se na cestu do Kladrub,a le
obávám se, že se složitou navigací jsem ještě neskončil. Sjíždím zpět do
zatáčky pod řopíky, odbočuji vlevo do lesa. Zřejmě kvůli těžbě tu opět
cesty neodpovídají mapě, tak prostě jedu za nosem. Trefil jsem to a před
hlubokým nepřekonatelným údolím Žďárského potoka jsem musel sjet mýtinou
k Pekelskému mlýnu. Stejně pekelský byl i ten sjezd, nahoru by se mi
fakt nechtělo... Od Pekelského mlýna jedu kratší cestou, zato přes další
kopec a zpět prudkým sjezdem k Úhlavce. Bohužel jsme minul vyhlídku
Kalvárie a dole musel slézt z kola, protože se křižuje cesta ke koňskému
výběhu. Ale už jsem pod kladrubským klášterem. Stoupám kolem něj a
stáčím se na silnici na Ostrov, za rybníčkem má být cesta k dálnici a
Zámeckému potoku. Bohužel je tu zákaz vstupu na soukromý pozemek,
objíždím to tedy nad pozemkem nějakou cestou necestou a váhám, jestli se
do toho opravdu pouštět. No, nakonec jsme se pustil a když jsem se
konečně dostal k potoku a překonal ho, abych se dostal na zbytky cesty,
spustil se déšť. Prudce stoupám, dálnice usnadňuje oriantaci, přemostění
údolí vidím, přesně vím, kam potřebuji a měla by tu být někde cesta.
Hledám, hledám a nic nenacházím, až na třetí pokus se nesměle
prokousávám k dálničnímu oplocení a takovou kančí stezkou až pod most.
Sjíždím k rybníku Raška I, kde už skutečně cesta je. Déšť je stále
intenzivnější, ani v hustém lese to není lepší. Míjím hezké rybníčky
Raška II a III a kousek dál také míjím odbočku na neznačenou lesní cestu
do Ostrova u Stříbra. Už se sice vyjasňuje, ale všude je centimetr vody.
Musím se kousek vrátit a vyrazit asi do nejošklivější vesnice v
Plzeňském kraji. Evidentně to místní samosprávě není dost, protože se
budují další gigantické sklady na dalších loukách a polích. Jel jsem tu
asi před rokem před půl rokem (!!!) a nepoznávám to tu... Rychle z toho hnusu ujíždím po
frekventované silnici k odbočce na Popov, kde začíná oáza klidu. Polní
cestou jsem zakrátko v Radějovicích, po malinké silničce už na sluníčku
mířím do Bítova. Hned za ním na silničce směrem na Stod v první zatáčce
vidím v poli polevo cválat dva jezdce na koni. To je super, protože bych si tam
jinak netroufl zajet, ale takhle vím, že se dostanu k vyhlídkové plošině
Na Cihelně.
Na cestě mezi poli nad Přehýšovem je opravdu spousta vody. Když jsem
ale tak úspěšně projel nezpěvněnou cestou až sem, další silnici jen
křižuji a snad budu mít štěstí i přes pole k polesí za Větrnou Jámou.
Zpočátku to vypadalo dobře, daleko jsem dojel po stejně velké cestě jako
před chvílí, ale poslední pole už je tím obslouženo a vlastně cesta
končí. Vím, že vjet do stopy od traktoru v rozmoklém poli není dobrý
nápad, přesto to riskuji. A vyplatilo se, bez větších obtíží jsem se
dostal až k lesu, kde je náznak cesty. Jsou napříč stromy, ale to se
poddá. Mapa zde ovšem zcela selhává a tentokrát i smysl pro orientaci.
Když jsem se přiblížil k cestě mezi Hoříkovicemi a Větrnou Jámou, hledal
jsme v mapě, kudy dál. No a vydal jsem se neomylně úplně na druhou
stranu. Žádná cesta však nevede tam, kam bych potřeboval. Křižuji tedy
lesem sem a tam. Nakonec jsem se dostal na větší štěrkovou cestu pod
Jetelovým vrchem, ale rozhodně jsem najel na bludný kámen cestou...
Pokračuji už méně dezorientován zarůstající cestou k Lučnímu potoku za
Úherci. Dávno stržený mostek je nahrazen několika prkýnky, ale je fajn,
že se tu dá dostat na druhý břeh a mohu pokračovat pod dálnicí k
Nýřanům.
Při průjezdu obslužnou cestou podél dálnice jsem objevil pěšinu do
lesíka nad Mexikem, tak jsem se ještě ztratil v tomhle asi hektarovém
prostoru😁 Kolem koupaliště už to samozřejmě znam, tak projíždím okrajem
Nýřan přes silnici 180, stoupám na Torovku nad Tlučnou, projídžím k
modré turistické do Vejprnic a ačkoliv poslední pár set metrů volím
alternativní trasu, moc se neliší od té modré. Z Vejprnic na Novou
Hospodu jedu alejemi mezi tratí a cyklotrasou, poté Slovanským údolím do
Plzně a kolem Kalikovského mlýna do Záhorska.
Poněkud delší výlet, než jsem čekal, 94 km, spoustu překvapení na
cestě, 1450 nastoupaných metrů a průměrná rychlost vlivem počasí a
terénu jen necelých 17 km/h.
 |
| Stříbrská brána na Myším kopci |
 |
| Stříbrská brána na Myším kopci |
 |
| Sulislavský potok deroucí se skrz viadukt pod tratí do Hracholusek |
Žádné komentáře:
Okomentovat