31. 7. 2021
82 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1200 m
Terén: Lesní cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - po NS Údolím Berounky Masarykův most -
Doubravka - podél Úslavy Božkov, Koterov - sv. Blažej -
Starý Plzenec - Sedlec - po poli Šťáhlavy - po modré Šťáhlavice -
přes Vartu Žákava - Kamensko - Blovice - po modré Smeredov, Žďár
- Maršál - po zelené Mýť, Čížkov - po CT 2039 Železný Újezd -
Nechanice - po červené Struhaře, Blovice - po modré Rohatá skála,
Zdemyslice, Vlčtejn, Chouzovy, V Babších, Pod Neb. Borkem - po
červené Losiná
Včera jsme se vrátili z Rakouska, ale ještě nás čeká celý víkend,
takže neváhám a vyjíždím směr Železný Újezd. Ze Záhorska vyrážím kolem
Černé ovce do Luční ulice a pak po NS Údolím Berounky k Masarykovu mostu. Následuje úsek po cyklostezce bez bližšího označení, která
vede k Lopatárně. Včera jsem si na FB náhodou přečet stížnosti nějaké
paní, že pěšinka podél řeky je po velké vodě vymletá😄 Jedu do toho
pekelně nebezpečného úseku, vše je při starém, dá se tu jet velmi pěkně
a rychle, pár metrů na dohled Těšínské ulice je pak trochu
kamenitějších, ale na pohodu i s kočárkem. Tak to bychom měli, kolem
Lobezského parku jezdím nerad, ačkoliv je tu hodně široká cesta, protože
se tu vždy najde někdo, kdo je překvapen, že není na cestě sám. Dnes je
tu ale málo lidí. Blížím se ke střelnici, po CT 2127 pak po rychlé cestě
mířím do Božkova. Vystoupám po louce do Koterova, odkud pokračuji po CT
31. Hned jak to jde, sjíždím z té asfaltové nudy a pokračuji po pěšině
po louce k NS Staroplzenecká.
Zde se to trochu komplikuje, protože ve vegetaci je těžké stezku najít.
Podél trati cosi vede, opodál za loukou je skutečně socha sv. Blažeje.
Dále už vedou jen kančí stezky skrz roští, ale stále se zřejmě jedná o značenou
NS. Proderu se tedy k nedaleké ulici a skrz střed Plzence projíždím po
silnici do Sedlce. Risknul jsem to do Šťáhlav po poli. V bahně jsem se
neutopil, pěšinka byla prošlápnutá, tak dobré, projel jsem až ke
šťáhlavskému hřbitovu. Oproti zvyklostem odbočuji doprava k červené
turistické trase, po níž sjíždím zpět ke trati. kolem nádraží se
dostávám k modré turistické, která mě zas provede dubovou alejí ke
Šťáhlavicím. Až za vsí, za řekou a tratí se vydávám doprava zdánlivě na
asfaltku směr Milínov, ale ještě o trochu víc vpravo vede lesní cesta
přes kopec ke žluté turistické trase. Po poměrně náročném, ale nedlouhém
stoupání po mokré cestě mě čeká sjezd k nevýraznému vršku Varta s
vysílačem, kde odbočuji prudce vlevo na silnici, abych se dostal k
silniční odbočce do Žákavy. Křižuji silnici 19 a přes Žákavu stoupám k
zemědělskému družstvu. Za ním vede asfaltka k lesu, který značně
poškodila nedávná vichřice. Je to jen pár desítek metrů k větší cestě,
ale dostat se přes všechny ty kmeny a ostružiny dalo pořádně zabrat.
Když jsem se dostal na cestu, vydal jsem se ke Kamensku. Za rybníkem u
hájovny je malá cesta přes kopec, kudy jsem se ovšem nedostal dál přes
popadané kmeny. Do Blovic jsem to tedy objel po CT 2288 vedoucí nad
Úslavou. Hned naproti přes hlavní cestu je ulice se zvláštním jménem
Cecima, kudy se dá překvapivě projet do Bohoušova. Vystoupal jsem k
modré turistické trase, která následně vede po malé silničce táhnoucí se
vzhůru nad Smeredov. Přes ves výšku naopak ztrácím a před Žďárem
překonávám údolíčko, takže ke kostelu sv. Václava se vyšvihnu do
prudkého kopce. Trasu za Žďárem je náročné trefit, nevypadá to tak
složitě, sjet k chatám u řeky a pak doleva a doprava, ale na mapě to
vypadá nějak jinak... Vydal jsem se do lesa skutečně tou plánovanou
neznačenou cestou kamsi k vrcholku v polesí Doubrava nebo Maršál, podle
toho, jaká mapa je podkladem. Cesta k zelené turistické na východní
straně nebyla tak jednoduchá, vypadalo to nadějně ještě na rozcestí v
půlce, ale pak se cesta začla vytrácet a nakonec přestala existovat,
nejlepší tedy bylo jet prostým lesem, nějakou bučinou, kde nebyla metr
vysoká tráva.
Konečně jsem se tedy ocitl "na zemi" na zelené, jež mě chvíli
vystrašila, jak bude špatná, ale nakonec převážně pěknou lesní cestou
jsem dojel až na Mýť, což je vlastně dost podivná samota. Podobně pěkná,
ač rozbahněná cesta pokračovala až do Čížkova. Pěkná vesnička, jejíž
kouzlo vlastně vězí v její obyčejnosti. Brdy už jsou co by kamenem
dohodil, to se ukazuje v následujícím intenzivním sotupání do Železného
Újezdu. Čekal jsem, že v Újezdě bude nějaká pěkná náves, ale není tam
nic zvláštního k vidění bohužel. Vydal jsem se po žluté, která za obcí
odbočuje vlevo, na další odbočce ji ale nechávám být a po větší cestě
pokračuji přímo k Nechanicím. Tam mě čekají ty nepříjemné zatáčky, nejsou
však dlouhé. Dále mířím po červené, a to přes kopeček Hromadnice, který
má ovšem 616 m n. m. Nic příjemného mě ve sjezdu nečeká, samý strom přes
cestu, zarostlá neoznačená cesta, bahno, pole, no bída. Do Struhař už
dojíždím v brázdě traktoru po poli. Další dva kilometry sjezdem po
silnici ze mě lítá bahno, pak s červenou odbočuji doprava na panelovou
cestu znovu do Blovic. Škoda, že jsem vyjel na silnici, červená mi
uhnula vlevo, aniž bych si toho všiml, a byla by jistě
zajímavější.
Za Blovicemi pokračuji po modré stoupáním po polní cestě k Rohaté skále. Za ní následuje prudký sjezd po zarostlých kamenech a za brodem
výjezd na nefrekventovanou silničku směrem do Zdemyslic. Do kopce k
Vlčtejnu se mi moc nechce, nejvíc dá zabrat výšvih na kraji Chlumánek.
Jakože po modré pokračuji přes hlavní silnici na Písek. Modrá se tam ale
někde ztrácí, vlastně jsem ani nevěděl, že tudy vede. Ve sjezdu do
Chouzova se značky objevují, zpočátku se ale jede docela zarostlým
úvozem mezi poli, později už je to projeté trakotorem, takže pohoda.
Stoupání k Babším mi docela uteklo, ale už cítím unavené nohy, jedu
trochu na automat. V lese ve sjezdu k Nebílovskému Borku už je špatně
vidět, do dnešního cíle v Losiné ale už moc nezbývá, po červené je to
asi něco přes tři kilometry převážně táhlým stoupáním po pěkné štěrkem
zpevněné cestě. 82 km a hlavně přes 1200 nastoupaných metrů, to je
poctivý výjezd😊
 |
| Kostel sv. Jana Evangelisty, Blovice |
Žádné komentáře:
Okomentovat