15. 8. 2021
107 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1700 m
Terén: Lesní cesty, pěšiny
Plzeň-Pod Záhorskem - Košutecké jezírko - Sytná - Chotíkov - po
červené Kůští, Čemíny - po modré Košetice - Písek - Lipno -
Luhov - Čerňovice - Úterský potok - po zelené Mydlovary -
Šipín - Okrouhlé Hradiště - Břetislav - dvůr Krasíkov -
kaple na Ovčím vrchu -
Krasíkov (kostel sv. M. Magdalény, Švamberk) - po žluté
Balcarův mlýn - po červené Na Hadovce, Strahov, Gutštejn -
Kozolupský potok - Sviňomazy - Erpužice - Malovice -
Pňovanský most - Beraní dvůr - Flaška - Chotěšovičky - Harabaska
- Svanka - Bdeněves - Kozolupy - Vochov - Křimice - Skvrňany -
Kalikovský mlýn - Pod Záhorskem
Čekal jsem, až budu mít volnější den, abych se podíval na Krasíkov. Je
to nějaké populární místo v poslední době, ale trochu z ruky, na kraji
Plzeňského kraje. Pokud možno rychle tedy projedu Plzní ze Záhorska ke
Košuteckému jezírku, na konečnou autobusů v Krašovské a pak pěšinkou po
kraji lesa nad Globusem k Sytné. Kolem cyklobufetu na Štuperku sjíždím
do Chotíkova. Musím skrz celou ves, takže stoupám až skoro k varské
hlavní silnici, kde odbočuji vlevo po červené pod spalovnu a dalším
sjezdem do Kůští. Do Čemín je to přes kopec značenou pěknou nezpevněnou
cestou. V podobném duchu cesta pokračuje i do Košetic, jen je to po
modré. Podél Čemínského potoka se jede dobře, a to i za Košeticemi, kde
už není žádná značená trasa. Na rozcestí s cestou mezi Hunčicemi a
Pískem je podle mých zkušeností nejhorší pokračovat podél potoka do
Líšťan. Ačkoliv to nějak jde projet, dnes odbočuji doleva na cestu po
louce a skrz lesík nahoru k silnici na Písek. Ta se ještě za lesem
rozdvojuje. Zdánlivě menší cesta je vlevo, ale je lepší se vydat po
ní.
Následující úsek je po silnici, neexistuje lepší alternativa, z Písku
tedy mířím do Lipna a stále na západ pak do Luhova, na rozcestí mírně
vlevo, abych nejel na Třebobuz a pak k zámku do Luhova, který je dnes
dokonce otevřen. Za Luhovem se klesá serpentinami k Žebráckému potoku,
následuje logicky stoupání, spíše táhlé nad Čerňovice. Ve vsi na konci
návsi odbočuji z hlavní a pak doprava do kopečku, abych se vydal na
severozápad lehce zpevněnou
cestou k silnici za Pernarcem. Po této silnici sjíždím dlouhým sjezdem
s několika serpentinami k Úterskému potoku. Na rozcestí Most u Trpíst se
vydávám po zelené. Nejprve mám trochu strach, jstli někam projedu, ale
ukázalo se, že se jedná o hezkou trasu, jen trochu náročnější, konec
konců je pro pěší... V Mydlovarech raději stoupám po cyklotrase, než
abych jel nějaký extrém po zelené. I tak je to dost prudké. Na vyhlídku,
ke sv. Barboře a hradišti Šipín ale dojíždím po zelené lesem. Dnes mám
ovšem jiný cíl, tak pokračuji velmi prudkou pěšinkou po červené zpět k
Úterskému potoku u Dudákovského mlýna. Na druhé straně údolí stoupám po
silnici až do Okrouhlého Hradiště. Za ním se silnice trochu srovnává a
hledám odbočku vlevo do Břetislavi. Jedna se mi zdála na správném místě,
ale moc malá. Ukázalo se, že to byla ona, tak jsem se k ní vrátil a
vydal se sjezdem zarostlou lesní cestou. Kupodivu jsem projel.
Pokračuji po NS Ke Studánce lásky, myslel jsem, že to bude raz dva, ale
tahle pěšinka tu asi není dlouho, jede se přes neušlapaný terén k
silnici mezi Konstantinovými Lázněmi a Kokašicemi. Na konci Kokašic
odbočuji vpravo ke dvoru Krasíkov a nejprve se vydávám na Ovčí vrch ke
kapli Smrtelných úzkostí Kristových. To je dost do kopce alejí ve výhni
na jižním svahu po NS Krasíkov-Ovčí vrch. U kaple odpočívám a svačím,
pěkně tu profukuje a ve stínu je příjemně. Dokonce tu ani nejsou lidi.
Za chvíli se vydávám zpět dolů, abych mohl stoupat na samotný Krasíkov.
To je příjemnější stoupání, řekl bych kratší a po lepší cestě. Na
vrcholku mě překvapuje, že kromě kostela sv. M. Magdalény je opodál i
zřícenina Švamberku s volně přístupnou vyhlídkovou plošinou. Pro mě asi
lepší zážitek než samotný rozpadající se "tajemný" kostel, který ostatní
přitahuje více. Dnes tu ale nikdo není.
Zatím se mi jelo dobře, ale cestou zpátky využiju turistické trasy, tak
mám trochu obavy. Pod Krasíkovem chci jet po žluté, ale už na vjezdu se
trochu zarazím, musím vjet do nějaké díry mezi keři a stromy. OK, téměř
nulovou rychlostí vjíždím do temného hvozdu. Všechno pekelně zarostlé,
dvakrát pomalinku šlápnu do pedálů, abych nespadl z kola a...letím do
kopřiv. Jsem vyjevený, co se stalo? Kontroluju končetiny, nejhorší je
asi naražené žebro, ale jinak se zdá všechno v pořádku. Zřejmě pahýl
nějakého keře v té minimálně rychlosti, kdy jsem měl příliš málo
energie, způsobil, že jsem byl úplně katapultován do strany. No nic,
opatrně pokračuji dál, cesta je velmi špatná. Po průjezdu zarostlou
loučkou na rozcestí několika (ne)cest nevidím žádnou značku, takže
samozřejmě odbočuji špatným směrem. Za chvíli je mi to podezřelé, tak to
kontroluji v mapě a vracím se. Pak už žlutou trefuji, cesta se trochu
zlepšuje, ale sjezd si úplně neužívám.
Dole u Hadovky u bývalého Balcarova mlýna přejíždím silnici a váhám,
zda se vydat hodně zarostlou pěšinou po červené. Nakonec to zkouším, za
chvíli mě čeká brod a pak se dá jakž takž jet. Což ovšem netrvá dlouho.
Cesta se vine na kraji lesa ve strmém svahu a vede přes vysoké kořeny.
Často musím slézt, takže otrava. Nejhorší je to ale na mýtinách,
rozbujelá zeleň úplně pohltila cestu, značky samozřejmě nikde nejsou,
místy se nedá skoro ani projít, natož projet. Trochu se to zlepšuje, jak
se přibližuji k silnici 202. Za ní se jede lesem už o něco větší
pěšinou, křižuji železniční trať a pak chvíli lesem, chvíli po louce
mířím ke Strahovu. Zbývá asi kilometr cesty kolem Papírového mlýna k
silničce na Bezemín, to už aspoň nemusím kolo vést. Po silnici nicméně
červená nepokračuje, pokračuje pořád po pravém břehu Hadovky přes louku
a pak lesem pod Gutštejn. Zde chci po žluté vystoupat, z toho mám obavy.
Cesta ale kupodivu existuje, je průjezdná a dokonce nevede po spádnici,
takže se dá i vyjet. Nahoře u bodu záchrany TC 004 pokračuji po větší
lesní cestě na jih podél hranice PP Úterský potok a pak kam mě cesta
svede, přes pole směrem ke Kozolupskému potoku. Vjíždím na větší cestu
od Mydlovar a o kousek dál na dalším rozcestí odbočuji doleva, kudy
sjíždím k CT 2214.
Po cyklotrase 2214 překonám Kozolupský potok a vydávám se vstříc
nepříjemnému kopci, který jsem sjížděl loni a připadal mi dlooouhý. Je
to ale po asfaltu a kupodivu mi to nahoru utíká. Jen je završen prudkou
stojkou, než se vyhoupnu nad Sviňomazy. Ty projíždím ze severu na jih a
pokračuji po malé silničce na křižovatku, odkud k zemědělskému družstvu,
přes trať a do Erpužic vede prašná cesta. Z Erpužic po silnici ještě
musím trochu vystoupat, ale do Malovic už klesám a po CT 2222 k
Pňovanskému mostu taktéž. Vymyslel jsem si, že k Beranímu dvoru pojedu
od CT 37 podél potoka z Nového rybníku. V mapě sice cesta vyznačená je a
zpočátku se zdá, že skutečně existuje, ale u trati už je definitivně
jasné, že je to historická informace. Jakýsi průsek v lese existuje,
takže pokračuji, protože se nechci vracet, ale o cestu se nejedná.
Prodírám se tedy ke žluté turistické trase a ztrácím tím mnoho sil. Od
Beraního dvoru je to po žluté aspoň po cestě, i když ještě přes kopec k
Chotěšovičkám. Za nimi překonávám hlavní silnici na Stříbro a pak mě
čeká nepříjemně dlouhé stoupání lesem na Harabasku, tedy do 502 m n.
m.
Nad Rochlovem nechávám odbočit CT 2204, žlutá má pak takový schodovitý
tvar, u třetí pravoúhlé zatáčky ji nechávám být a odbočuji vlevo na
severovýchod, kudy se dá projet pod Kníjemi, za silničkou na Doubravu
pokračovat na Svanku k modré turistické trase. Po té jedu kousek na jih
a konečně odbočuji vlevo na cestu, která mě dovede až do Bdeněvsi. Po CT
37 pokračuji skrz viadukt v Kozolupech do polí a do Vochova. Ve Vochově
se vydávám na jih směrem na Vejprnice, na půli cesty se ale vracím na
východní směr a mezi poli se dostávám na kraj Křimic. Zpočátku po CT
2151, poté neznačenou polní cestou jsem za chvíli u západního obchvatu.
Plzní projíždím po cyklostezce podél železniční trati do Předních
Skvrňan, poté ke Kalikovskému mlýnu a přes Rondel do Záhorska.
Až na jeden držkopád a neprůjezdný úsek kolem Hadovky moc pěkný výlet,
107 km. Celkem mě překvapilo více jak 1700 nastoupaných metrů. Ale
celkem to v nohách cítím, takže asi jo. Průměrná rychlost 18,2 km/h mě
také přijde v pohodě, jelikož jsem jel většinou po lesních
cestách.
 |
| Kaple na Ovším vrchu u Krasíkova |
 |
| Krasíkov - kostel sv. M. Magdalény |
 |
| Krasíkov - zřícenina hradu Švamberk |
Žádné komentáře:
Okomentovat