Stříbrský vodopád

7. 8. 2021

77 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 950 m

Terén: Lesní cesty, pěšinky, místy asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Vinice - Radčice - po zelené Malesice - Červený mlýn - Kozolupy - Město Touškov - po zelené Bdeněves - po CT 37 Plešnice - Nová Jezná - Hracholusky - Rájov - Pňovany žst. - Pňovanský most - po modré Butov, Petrský potok, Stříbro (Stříbrský vodopád) - Červená lávka - po červené Vranov - po CT 37 Pňovany žst., Pňovany - Burda - Úlice - Harabaska - po žluté U Maška - po zelené Doubrava, Myslinka - Vochov - Křimice - lávka přes Mži u zoo - Pod Záhorskem

Delší dobu jsem si brousil zuby na Stříbrský vodopád, čekal jsme na vhodnou příležitost, která nastala dnes. Vody je všude dost, hezké počasí, čas na delší výlet... Ze Záhorska tedy projedu k Lochotínskému parku a stoupám podél zoo skrz Vinice. Po pěšince mezi posledními domky a lesem objíždím Sylván a blížím se k lesu nad Čertovou kazatelnou. K Radčicím jedu po pěšince horem přes les a pak podél stavby k místu, kde ji lze přejet do ulice Ke Kovářce.

Do Malesic jezdím rád po zelené, i když je to přes kopec a tentokrát tomu nebylo jinak. Za Malesicemi se vydávám po rozježděné, ale suché cestě k Červenému mlýnu. Skoro až k Vochovu po CT 2259 a poté vpravo. Od Červeného mlýna vede pěkná polní cesta do Kozolup. Chci jet pokud možno mimo asfalt, což je v době asfaltové velmi obtížné, nicméně když po opravené cyklostezce dojedu na kraj Touškova, mohu projet po zelené turistické trase do Bdeněvsi. Do Plešnice pokračuji klasicky po CT 37, která se protáhne na břehu řeky kolem chatek a pak stoupá ke trati. Vyjíždím do horní části vsi a do Nové Jezné jedu nenápadnou polní cestou, zkratkou vedoucí přímo na západ, ne jako silnice, která vede k železniční stanici. Za Jeznou hned na první křižovatce odbočuji doprava a sjíždím před viadukt, kde je zatopené polní cesta po levé straně. Po překonání vodní překážky musím prudce vystoupat po kraji pole k polní cestě vedoucí podél elektrického vedení ze vsi Hracholusky ke křížku, kde se rozděluje a já odbočuji doprava ke sjezdu do Rájova. Odtud po malé asaltce pokračuji směrem k chatám v oblasti Na Radosti, ale poté pokračuji stále na západ menší a menší cestou, až vjedu do lesa na pěšinku a projíždím k Českému mlýnu. 

Od Českého mlýna už vede opět zpevněná asfaltová cesta stoupající ke trati pod Novým dvorem. Silnici k Novému mostu křižuji a blížím se k nádraží Pňovany. Zde parkuje většina lidí, co se jde projít k nové lávce u Pňovanského železničního mostu. Dříve naprosto zapomenutá cesta je nyní dost velká kvůli masivní těžbě dřeva a frekventovaná právě kvůli novým trasám vzniklým díky přemostění přehrady. Sice lávku také využívám, ale už mi není tak vzácná, takže ji jen projedu a hned za ní unikám na modrou turistickou trasu bez lidí. Obávám se jen o průjezdnost. Kupodivu je to velmi dobrá cesta s výhledy na vodní plochu a příjemnými stoupáními i klesáními a to i kolem Butovského vodopádu, přes Butov, až za butovským kempem se prudce stoupá lesní pěšinou a teprve sjezd k Petrskému potoku je pro mě nesjízdný terén. Později jsem zjistil, že by daný úsek možná šel objet, to budu muset vyzkoušet příště.

Kolem vranovské lávky to není úplně nejlepší, tu a tam musím slézt z kola a přenést ho přes skalky, ale celkově nelituji zvolené cesty. Celou cestu se nedá ani postřehnout, že už se projíždí městem, kousek třeba rovinka, úzký singlík, pak pár zatáček a najedou se objevuji na skále vysoko nad Stříbrským vodopádem. Několika zákrutami sjíždím pod Svatováclavskou lávku a bez jediného živáčka kolem si užívám vodopádek. Celá rokle je pěkná, asi by stála za prozkoumání až k řece, ale ne v cyklistických tretrách. Odjíždím tedy k Červené lávce, po které překonávám Mži přímo k Hornickému skanzenu u Dolu Prokop. Mám navíc štěstí, zrovna jede důlní vláček k druhé části expozice. Podél jeho trati pokračuji po červené k vranovské lávce. Následující úsek džíve nebyl značený jako turistická trasa, ta vedla výše s cyklostezkou, ale dnes u vede červená přímo po břehu a mě zlákala zpočátu slušná cesta. Rychle se ovšem změnila v bahnitou rozježděnou a pak v horší pěšin a nakonec před prvními chatami na okraji Vranova jsem musel i kus nést. Do Vranova pak prudce stoupám po rozbité cestě, až se divím, že tohle vyjedou i auta. Vranov je hodně roztahaný, je to spíš soubor chatových osad, takže jím projíždím po CT 37 až k Sulislavské,u potoku, odkud začínám stoupat.

Následující 3, 4 km k Pňovanskému mostu jsou zajímavé, chvíli prudce nahoru, pak dolu, několikrát se opakuje podobný scénář vždy kolem údolíčka přitékajícího potoka. Po deštích je všude sposta vody a navíc tahle cesta je známá svými vetšími uvolněnými kameny, takže se tu nejede úplně hladce. U pňovanského nádraží podjíždím trať a stále po CT 37 stoupám do Pňovan. Po 2 km mám ale už asfaltu dost, takže pokračuji silničkou na jih k lomu, kde odbočuji na zatopenou lesní cestu a stoupám na kopec Burda, který je z jihu z velké části odtěžen. Od Hracholusek jsem jel nedávno, takže pokračuji do Úlic a po CT 2166 stoupám na Harabasku, kde odbočuji vlevo na žlutou turistickou trasu. Na úseku k Maškovi se jede střídavě rozbitou lesní pěšinou, kousek je i obvykle zatopen, a většími cestami. Od Maška po zelené do Doubravy to jede dobře a pak do Myslinky už je to po silničce (kudy vede i CT 2301). V Myslince už tradičně stoupám po louce za domky u hlavní silnice místo slepého následování cyklotrasy po silnici. Bahnitou cestou lesem kolem Liščích děr projíždím mezi pole k aleji vedoucí na Vochov. Na rozcestí značená cyklotrasa odbočuje vlevo do Kozolup, zatímco já pokračuji polní cestou do Vochova. Znechucen vyhlídkou na nové nevzhledné sídliště raději rychle pokračuji ke hřbitovu po CT 37, za nímž odbočuji doleva na panelovou cestu k podchodu pod tratí v Křimicích.

Mířím Plzeňskou ulicí a pak po louce k NS Údolím Mže. Do Záhorska se pak vracím kolem zoo. 77 km, vyšlo to krásně, průměrná rychlost 19,5 km/h a převýšení téměř 1000 m. 

 

Stříbrský vodopád