4. 8. 2021
64 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 1000 m
Terén: Lesní cesty, asfaltky
Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Zavadilka - po žluté Pecihrádek - Újezd
- ústřední hřbitov - V Pytli - Letkov - kolem hájovny Tymákov -
Němčičky - Kamenný Újezd - po zelené Bouchalka - Žďár - po žluté
Oltáře, Svojkovice - Volduchy - Osek - Litohlavy - Horomyslice - Dýšina -
Černá mýť - Zábělá - Bukovec - po NS Údolím Berounky Plzeň, u sv.
Jiří - Zadní Roudná - Pod Záhorskem
Původně jsem zamířil na Žďár u Rokycan, ale cestou se ukázalo, že
pojedu ještě kolem dalšího zajímavého cíle, který nemám mezi
navštívenými, a sice skalní útvary Velký a Malý oltář. Ze Záhorska jsem
vystoupal na Mikulku mezi Biomedem a fakultní nemocnicí a pak jsem sjel
k nové okružní křižovatce na východním průtahu Plzně na Zavadilce. Ke
sv. Jiří, kde nutně vede většina mých výletů tímto směrem, jsem
se vydal přes kopec na Pecihrádku. Lávka přes Berounku je po mnoha
odkladech už otevřená, ačkoliv se ještě lakuje. Po široké asfaltce
vystoupám kolem ejpovických železničních tunelů do Újezdu, kde pokračuji
kolem stavby sídliště dosud ještě pěknou polní cestou k ústřednímu
hřbitovu. Kousek pod ním odbočuji vlevo na cestu přes pole a stále
podmáčený les k Hrádecké myslivně a za silnicí přes Holý vrch k propusti
pod přivaděčem, která je dostatečně velká, aby se jí dalo projet. Tím se
dostávám do polesí
V Pytli, které projíždím skrz jižním směrem do Letkova.
V Letkově z Lískové ulice v zatáčce na úrovní areálu Pohoda odbočuje
lesní cesta, která směřuje k Pohodnici. Opět se trochu brodím vodou a
bahnem, na pár metrů se ke mě připojí žlutá turistická trasa, u
myslivny však odbočuji na docela špatnou a zarostlou lesní cestu vpravo. V
mapě vypadá průjezdná, ale na kraji lesa je třeba pokračovat mezi stromy
vlevo, dokud nenarazíte na větší cestu vedoucí k přemostění dálnice a
pak sjezdem do Tymákova.
Za Tymákovem klasicky upaluji rychlou polní cestou pod
Čílinu. Jak zajedu do lesa, cesta se hodně zhorší, po prudkých deštích z
počátku léta je velmi vymletá a větší kameny překáží dál. Ve stoupání to
tolik nevadí, protože nejedu 40 km/h. Ve sjezdu do Němčiček byla cesta
vždy dost rozbitá, tak to i zůstalo... Zapomněl jsem ve sjezdu odbočit
včas, abych nemusel po hlavní, ale je to necelý kilometr po široké
silnici směrem na
Rokycany, než odbočím doprava a mezi skládkou a výběhem, kde by snad měli být
zubři. Tato cesta je také stále stejně špatně prostupná a zvlášť teď v
období dešťů tu tečou potoky do takových menších moří. K tomu se přidalo
pár popadaných stromů (to už je taková klasika poslední dobou). Až na
rozcestí s modrou turistickou trasou se dostávám na pořádnou cestu, ze
které vyjíždím na silnici u křižovatky pod Kotlem. Trochu se vracím na
Rokycany, ale malou asfaltovou spojkou projíždím přímo do Kamenného
Újezdu. Hned naproti přes silnici je nenápadný průchod s mostkem přes
nějaký náhon a zadem se tak dostávám k lávce přes Klabavu, za níž
pokračuji po zelené. Netrvá to dlouho a za posledním domkem prudce
stoupám po kamenité stezce a pokračuji k Bouchalce. Až na rozcestí
Žďár-Bouchalka odbočuji prudce vlevo, asi po místní modré turistické
trase. To je ovšem jen na chvilku, na dalším rozcestí u přístřešku pro
změnu odbočuji vpravo a hned na to zas vlevo, víc do kopce a na horší
cestu😁
Závěrečné stoupání na
vrchol Žďár
je méně dramatické, než jsem si pamatoval, dá se vyjet až ke skalám
nahoře. Obhlížel jsem vrchol, jak ho vyfotit, ale asi to je možné
pořádně jen z dronu. Mezitím jsem ovšem narazil na obsypané keříky
borůvčí, tak jsem se krapet zdržel. Na východ jsou zase stromy napříč,
tak tedy jedu na západ. Tedy spíš jdu, na hřebeni to na jízdu není. Pak
se prudce klesá, kousek pod hřebínkem je rozcestí, kde turistické trasy
odbočuji vpravo. Jenže další úsek je přes totální polom, takže kolo na
zádech a přeskakuji kmeny... Všechno je tak polámané, že jsem přešel i
rozcestí U Oltářů. Jenže po žluté se stejně nedá moc jet, tak holt jdu
pěšky dál. Velký Oltář mě vlastně překvapuje, protože jsem
o něm doposud nevěděl. Příjemné zpestření. Jenže ani dál se po mokrých
velkých kamenech nedá jet, takže ještě musím strpět pár metrů pěšky,
bohužel zde i hodně ztrácím výšku. Kousek dál se to dá krosit přes les,
ale cesta je nadobro ztracená, takže jedu někudy lesem, kde si
harvestory dělají celkem bezohledně desítky svých cest. O kus níže
vyjíždím do hluboké brázdy, která je i místní modrou turistickou. Aspoň
se po ní můžu vrátit na žlutou, po níž skrz potoky dojedu až do
Svojkovic.
Přes Žďár mi to dalo zabrat, musím trochu popojet, tak jedu pod
dálnici a po cyklostezce do Volduch a
Oseka. Je to mírně do kopce, ale odsýpá to. I do Litohlav jedu po silničce,
pěkně se kroutí a je zvlněná, bohužel je to trochu nepřehledná a jezdí
tu poměrně dost aut. Za Litohlavy si ještě kousek vystoupám směrem na
Smědčice a v první zatáčce pokračuji rovně na polní cestu. V lese se
cesta trochu motá, křižuji zelenou a pokračuji s jedním zaváháním k CT
2159. Následuje sjezd do Horomyslic a stoupání od Klabavy do Dnešic. Za
Dnešicemi letos asi poprvé zkouším projet k zemědělskému družstvu nad
Kyšicemi. Zde je to pokaždé jinak, někdy tu jde projet celkem dobře, ale
poslední léta to bylo spíš horší. Dnes mě zachránilo, že je pole už
sklizené a můžu projet k Černé mýti. Ačkoliv se musím vrátit kousek po
silnici a pak odbočit vlevo do lesa, je to lepší, než se vydat po
silnici přes Hrádek. Taky už vím lépe kudy kam, takže nebloudím za šera
v lese a rychle se blížím k hájovně v Zábělé, která už je za chrásteckou
silnicí. Měl jsem radost, že jsem to vzal tudy, projedu kolem
Bukoveckého potoka a vodopádu do Bukovce. Pěkný schovaný singl, který
ústí pod Holým vrchem, vlastně na kraji Bukovce. Do Záhorska se vracím po
NS Údolím Berounky, kolem sv. Jiří, přes Úslavu a Zadní Roudnou.
64 km s náhodně objeveným cílem, to je paráda, nečekal jsem, že se dá
ještě na Plzeňsku něco takového objevit. 1045 výškových metrů je taky
dost. Nejhorší ale bylo nést to kolo na zádech v místech polomů, takže průměrná rychlost 17,7 km/h.
 |
| Skalní útvar Velký Oltář u Rokycan |
Žádné komentáře:
Okomentovat