88 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1000 m
Terén: Asfaltky, lesní a polní cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínská lávka - Po NS Údolím Berounky
Masarykův most - Doubravka - Švábiny - Božkov - podél Božkovského
potoka Letkov - Tymákov - sv. Martin - býv. rakovská hájovna - Potoky -
Hádek - Nevid - Kamínky - Příkosice - Štítov - Pančava - Trokavec - Hořice
- po CT 315 Hořehledy, vodopády Hvížďalka - po zelené
Spálené Poříčí - po CT 315 Žákava - Nezvěstice - Šťáhlavice -
Šťáhlavy - po červené Starý Plzenec - kolem Střelnice Městský les -
Černice - po žluté Homolka - podél Radbuzy centrum Plzně - Pod
Záhorskem
Já už nevim, co jsme měli ten den odpoledne za program, ale jasně si
pamatuju, že jsem zase při výletu spěchal, přestože jsem vyjel už v devět
ráno. Ze Záhorska sjíždím k Lochotínské lávce a projíždím ke Štruncovým
sadům, abych se znovu přes Mži dostal po NS Údolím Berounky, která
soutokem vzniká kousek pod lávkou, až pod Bílou Horu. Dále pokračuji po
Masarykově mostě k Mohylové ulicí, kudy se dostávám do spodní části
Doubravky, jedu skrz park V Homolkách a pak stoupám ke Špitálskému lesu.
Na druhém konci, u hřbitova, se vydávám do Vyhlídkové ulice, která mě
dovede přes vyhlídku Na Švabinách k polní cestě do Božkova. Ulicí K Potoku
se pak nepřekvapivě dostanu k Božkovskému potoku. Následuje prudší
stoupání, ale pak se štěrková cesta pěkně vlní podél umělého koryta až na
kraj Letkova. Projíždím celou vesnicí k průmyslové zóně, vlastně po staré
plzenecké silnici. Dnes je slepá, dálnice neuhne. Ale propustkem se dá
podejít a dostat se tak na obslužnou cestu mezi dálnicí a lesem. Po té
pokračuji na jedné straně dálnice k silnici na Tymákov, pak kolem solární
elektrárny po druhé straně a pak znovu po lávce přejedu dálnici, abych se
konečně sjezdem dostal do Tymákova.
Chtěl bych dnes dojet až na kraj Brd, takže to moc nezdržuji a využiju
více silnic, než obvykle. Tentokrát přes Mokrouše až ke křižovatce u sv.
Martina se silnicí mezi Šťáhlavy a Rokycany. Odtud ale po asfaltu
nepokračuji, nýbrž naproti mě jedu rovnou do lesa na nezpevněnou cestu
stoupající kamsi k bývalé rakovské hájovně. Ta leží na konci hřebínku
Maršálu kousek po červené turistické trase přes kořeny a já vím, že
kousíček pod námi vede paralelní cesta, na kteoru bych se potřeboval
dostat. Měl jsem za to, že mezi těmito dvěma cestami existuje spojka v
podobě malé pěšinky, ale to byla asi nějaká falešná vzpomínka, nakonec
jsem musel až kolem hájovny na větší neznačenou cestu. Zakrátko jsem ale
odbočil na asfaltku vedoucí táhlým sjezdem k samotě Potoky, kde se vydávám
neznačenou asfaltkou na jih k Hádku. Tam naopak odbočuji o 100° vlevo,
abych vystoupal do Nevidu. Zároveň s tím, že vyjíždím z lesa, opouštím i
PP Kornatický potok. Z Nevidu pak jedu po rozblácené a kamenité polní
cestě přes vršek U Habru do Kamínek.
V Kamínkách by měla více méně navazovat cesta do Příkosic. V některých i
aktuálních mapách je bohužel vyznačena, ačkoliv až tak moc neexistuje, jak
jsem postupně zjistil. Opět tak daleko, že už se mi nechtělo vracet a tak
jsem se rozhodl pokračovat po poli a louce a doufal, že v lese "něco"
bude. Šílenou cestou jsem se prodral skrz les a byl jsem tak zamotaný, že
bez kontroly mapy bych s klidem pokračoval do Mirošova s tím, že jedu
najisto do Příkosic. K tomu ale bylo třeba ostře odbočit doprava na
východním konci lesa. Kolem pole jsem tedy sjel do vsi, odkud jsem
pokračoval po silnici směrem na Trokavec. Byla nějak frekventovaná, tak
jsem odbočil v táhlém stoupán doleva do Štítova. Původně jsem tak i chtěl
jet, ale v dané chvíli jsem jaksi nevěděl, že je to ta odbočka, kterou mám
jet. Když jsem ve Štítově odbočil a stočil se na jih, vypadala cesta velmi
nadějně, hned za vsí se ovšem změnila v nevýraznou polní cestu a já se tak
troachu zase začal bát, že skončím někde uprostřed ničeho. To se naštěstí
nepotvrdilo, takovouhle náhodou jsem objevil pěknou nezpevněnou cestu
vedoucí do Pančavy. To jsem koukal, kde jsme se vyloupnul. Trokavec je na
dohled, vede tu i CT 2273, takže potkávám nějaké cyklisty. Ti ovšem míří dále po silnici, já jedu stále na jih na docela vyježděnou prašnou cestu.
Úsek vedoucí lesem už je součástí CHKO Brdy, co nevidět jsem ale na malé
asfaltce u hospodářství patřící k Hořicím. Jsem vysoko, nad 600 m n. m. a
tak nutně sjíždím do Číčova.
Chtěl bych pokračovat po cyklotrase do Spáleného Poříčí, ale cyklotras je
tu tolik a jsou tak zmateně označené, že bez mapy si stejně neporadím.
Potřebuji tedy CT 315, která vede přes údolí potoka Bojovka a pak ve
stráni mezi pozemky klesá k Hořehledům. Jede se tu pěkně, vlní se to, tak
to není úplná nuda po tom asfaltu. Z Hořehled se držím CT 315 až k brodu
pod Hvížďalkou, protože zelená není moc dobrá na kolo a navíc je prý po
polomech i těžko průchozí. K vodopádům se tedy musím trochu vrátit po NS
Za Mlynáři. Do Spáleného Poříčí už jedu po zelené turistické, která mě
pěkně překvapila masivní vrstvou bahna a pak extra úzkým průchodem mezi
ploty, kam se mi řídítka vejdou úplně tip ťop, bez rezervy na šířku.
Vracím se na CT 315, která už je po polomech vzorně uklizená. Parádním
údolím Bradavy se jede až k zahrádkářské kolonii Zlaté údolí nebo jak se
to jmenuje. Před Žákavou se trochu stoupá, ale žádné drama. Za ní směrem
na Nezvěstice vede pak cyklostezka podél silnice, takže se jede velmi dobře.
Cesta pak pokračuje na druhé straně silnice přes louku k nové lávce přes
Úslavu. V Nezvěsticích jsem nejprve špatně trefil ulici, ale objevil jsem
díky ní pěšinu vedoucí podél oblouku trati k té správné cestě. Do Šťáhalvic se
toho na hodně změnilo, dříve bezchybná polní cesta je dnes z velké
části asfaltová a pak štěrková. Mnoha lidem, stejně jako mně, zřejmě tyhle
úpravy nevyhovují, protože podél těchto umělých cest vede nevýrazná
klasická polní cesta nebo pěšinka.
Díky panu vozíčkáři, který vyjel naproti mě na silnici před Šťáhlavicemi,
jsem si uvědomil, že by se mohlo dát projet po louce k návsi. Je to jen kousek, ale stejně mě to potěšilo... Projíždím k dubové
aleji, tou jsem za chvilku ve Šťáhlavech. Podél trati se pak dostanu k
červené turistické, která mě dovedla stoupáním a následně přes kořeny do
Starého Plzence. Dnes až dolu k řece nesjíždím, jedu plus minus
vrstevnicově pěšinkou ústící naproti ulici Elišky Krásnohorské. K
Andrejškám je to stejně přes kopec, ale pak už sjíždím, odbočuji doprava u
vodárny a rychle klesám k chatové osadě u střelnice. Odtud stoupám po
lesní cestě směrem k Ostré hůrce. Je to trochu přes kopec, ale jede se tu
dobře a je to hezká cesta. Do civilizace vyjíždím přímo u dálnice u sjezdu
76. Po žluté jedu skrz Černice a Čechurov, až nad Vokounovu lávku, pak pod
Homolkou po panelce ke Škoda parku a podél Radbuzy po pravém břehu kolem
papírny až k Wilsonovu mostu, kde přejíždím na levý břeh, abych se přes
centrum dostal na Rooseveltův most a do Záhorska.
Rychlý výlet s mnoha asfaltovými vložkami. Dnes jsem využil toho, že jsem
chtěl hltat kilometry, protože jinak mě například cyklostezka z Hořehled
do Číčova nechává dost chladnym. Uzavřel jsem to tedy po čtyřech hodinách
na 88 km s průměrnou rychlostí 21 km/h a pěkně zaokrouhlenou tisícovkou
nastoupaných metrů😊
|
|
Hvížďalský vodopád na Bradavě, Spálené Poříčí |
Žádné komentáře:
Okomentovat