Kamenné kruhy Krašovice

43 km

31. 7. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 600 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kopeckého pramen - Sylván - Sytná - po modré Pod Krkavcem - po místní zelené Ledce - po zelené U Stýskal - Stýskaly - Doubrava - krašovické kamenné kruhy - Krašovice - kamenný kruh - Trnová - Hamr - Čabalka - Slunečné údolí - Horní Bříza - V Březině - Záluží-chaty - Záluží - Orlík - kolomazná pec - po CT 35 Šídlovský ryb. - Bolevec - Na Sudech - Mikulka - Pod Záhorskem

 

 

Je čtvrtek, takže po práci to na nějaký zvlášť dlouhý výlet nebude. Vlastně mě kamenné kruhy moc nelákají, ale beru jim zavděk, protože tady v blízkém okolí už se těžko vybírá. Třeba to bude zajímavé aspoň z dronu... Každopádně pro mě je cesta cíl, tedy pokud je hezká, těch kolem Plzně taky světlenou rychlsotí ubývá. Zatím pořád se dá ale i z širšího centra vyjet kolem Privamedu mimo beton. Od vinického fotbalového hřiště po pěšince kolem Kopeckého pramenu, taky kolem starých zahrádek využívaných bezdomovci, pak nezpevněnou příjezdovou cestou a vyloupnete se u sylvánské rozhledny. Jen o kousek sál se staví třetí nákupní centrum u jedné křižovatky na konci západního obchvatu, která je přetížená už teď. Neprojíždí se moc dobře ani na kole, je nepřehledná úplně pro všechny. Naštěstí jsou tu obvykle řidiči aut velmi ohleduplní a pouští i cyklisty, i když tu přechody vůbec nejsou. To je tak jediné plus, jinak by se tu provoz ani nehnul. Odtud z Košutky stoupám po panelce na Sytnou a pak po modré nad Chotíkovem. Lesem projíždím až k bývalému rozcestí Pod Krkavcem, kde se scházely tři turistické trasy. Teď už tu vede jen jedna (nebo dvě, ale po stejné cestě), nicméně když je znovu postavena lávka v Chotíkově před karlovarskou silnici, mohla by se snad aspoň červená vrátit do původního vedení💁

 

Právě tady je hezká cesta borovými lesy, poté pokračuji na samém kraji lesa, asi tu vede místní zelená trasa, ale nevím, jak dobře je značená, přijde mi zbytečné, že tu je. Postupně klesám k Ledcům, vyjíždím z lesa a dál mezi poli se rychle přibližuji ke vsi. Projedu ji po klasické zelené a i za nimi se dál držýím zelené. Do stoupání už je zase více méně nezpevněná cesta😊 Tohle stoupání mam rád, dobře se mi tu drží tempo. A dolů je to taky zábava. Po zelené jedu až do lesa, skoro k rozcestí U Stýskal, a i tam k němu by to šlo, jedna i druhá alej doprava, na sever, vedou do Stýskal, kam mířím. Vesničku projedu na sever, kde se z tankodromu na Tatinou stala silnička a na vršku zhruba uprostřed mezi vískami odbočuji vlevo na polní cestu. Je kupodivu dobrá a tak bez problému pokračuji nejen do lesa, ale až k silnici nad Nekmíří. Po zelené směrem na Tlucnou jezdím často, proto jedu asi 150 m po silnici na západ a pak odbočuji na sever na neznačenou lesní cestu skrz polesí Doubrava. Je to nedaleko památníku bitvy U Nekmíře, kde jsem letos začínal sezónu. Nicméně na největší rozcestí v okolí, kde se schází 5 cest, odbočuji na severovýchod k rozcestí Doubrava, odkud je to asi 300 m k silnici, kde odbočuji doparava a jen objedu louku, v jejímž jižním cípu je první z kamenných kruhů. Nemá žádný název, je takový utopený na kraji louky... Pokračuji tedy dál a jsem zvědav na druhý kruh. Vracím se na zelenou, po níž dopjedu do Krašovic, projedu přes ves ke kostelu sv. Jiljí, kde začíná další cesta zpátky k silnici u prvního kamenného kruhu. Necelý půlkilometr za vsí uprostřed pole je druhý kammenný kruh. Žádná cesta k němu nevede, pole zorané, takže dron se opravdu hodí. Z leteckého pohledu je to o něco zajímavější, ale k čemu slouží, když je nepřístupný, to nevím. Netrvá dlouho a pokračuji tedy dál, vyjíždím na silnici a protože chci do Trnové, na další odbočce mám sjet na polní cestu po levé straně. V mapě ale jedna hodně velká cesta není vyznačená, proto jsem odbočil příliš brzo na nesprávnou, která za kilometr končí kdesi v zarostlém údolí nějakého potoka. Do Trnové se to nezdá daleko, ale asi to fakt nepůjde projít, takže se zase vracím a až o kus dál, kousek před Tatinou, odbočuji na tu správnou cestu. Je to široká, kdysi štěrkem zpevněná cesta, asi kvůli vysílači, a pokračuje k chatám u Trnové. Vjedete do lesa, kde je opravdu spousta pěšinek a je těžké se vyznat v tom, která vede někomu na pozemek a která mě dovede ke sportovnímu areálu. Nakonec jsem to trefil, hezká pěšina ústí na louku, tam se stočím k západu a naprosto parádní cestou po louce velím k rybníku Hamr.

 

Až za posledními domky v Trnové vyjíždím na silnici a protože by mě jinak čekalo dlouhé nudné šlapání po silnici do Břízy, rozhodl jsem se zkusit hodně nejistou pěšinu za přilehlými domky na "Čabalce" a ve Slunečném údolí severně od silnice. Chce to párkrát projet, abyste věděli, kudy a kam správně odbočit, ale dá se aspoň polovina cesty, do toho Slunečného údolí, jet mimo silnici. Rychlost tam rozhodně nenaženete😀 Zbytek už je opravdu nutný po asfaltu. Projedu okrajem Horní Břízy podél potoka Bělá a jekmile je to možné odbočuji mimo silnici na singl podé trati. Ten ji brzy podjede a pokračuji mou oblíbenou trasou k chatám za Zálužím. Po místní červené už po štěrku dojedu do Záluží, kde vystoupám po zelené a místní žluté k lesu, pak už jedu na jih tak nějak podle navigace a instinktu. Všemožné nelogické značení tu dělá spíš zmatek. Objedu Orlík a časem se připojím na CT 35, kudy sjíždím ke kolomazné peci a Šídlovskému rybníku. Poté projedu Bolevcem do ulice Na Sudech a ještě to vemu přes Mikulku po přírodních cestách. Mezi nemocnicí a univerzitou pak sjedu do Záhorska a je to. 43 km za dvě hodinky, průměrná rychlost 19,8 km/h a něco přes 600 nastoupaných metrů. Byl to pěkný výlet, povedlo se mi najít skulinky mezi všudypřítomným asfaltem😊

 

 

 

Kamenný kruh Krašovice

 

 

Sv. Vojtěch, Nebílovský Borek

43 km

27. 7. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 600 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Štruncovy sady - U Prazdroje - podél Úslavy Božkov - Božkovský ostrov - Koterov - sjezd 73 na D5 - Ostrá hůrka - Andrejšky - Bambousek - po červené kaple sv. Vojtěcha - Nebílovský Borek - Štěnovický Borek - Štěnovice - Robčice - Litice - Výsluní - Bory - Na Hvězdě - Husovo nám. - Kalikovský mlýn - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Dneska stihnu jen kratší výlet, ale našel jsem zajímavý cíl, kolem kterého sice roky jezdím, ale možná že ho tu ještě nemám v obrazech ani cílech výletu - mluvím o kapli sv. Vojtěcha kousek za Nebílovským Borkem. Je tak hodinku cesty od domova, takže to klapne. Ze Záhorska sjíždím k Rondelu, pak přes řeku Lochotínskou lávkou, přes Štruncovy sady k Prazdroji a na křižovatce s Jateční odbočuji doprava, že prjedu přes seřaďovací nádraží. něco se tu ale rekonstruuje a je mi hloupé projíždět kolem makáčů, tak to zas otáčím doufajíc, že to tu ještě někdy bude průjezdné, a holt pojedu po levém břehu Úslavy dole v údolí. Tam je zas jednosměrná silnice z jinak zavřené komunikace z důvodu dlouhodobého uzavření Rolnického náměstí. To ale nevadí, dá se to objet po pěšince přímo na rozšířeném břehu řeky. Díky bohu, že to jde takhle, protože jinak byste museli minimálně ke střelnici jet po nudné asfaltce. U střelnice přejíždím na pravý břeh a pak po štěrkové cestě, kudy vede naučná stezka i cyklostezka, do Božkova. Projedu Božkovský ostrov, tím se ocitám zpět na levém břehu a hned jak to jde, sjíždím z asfaltové dálnice na louku. Zbytečky přírody nám tu prozatím profesionální asfaltéři z radnice pokrytecky hlásající boj za zlepšení životního prostředí nechali, i když je třeba jet delší cestou. Je ale mnohem příjemnější. Za dalším mostem přes řeku už to ale tak jednoduché není, pokud chcete ke Koterovské návsi. Tam v podstatě už jinou možnost než po asfaltu nemáte😞

 

Vystoupám pak ke kruhovému objezdu, kde odbočuji k průmyslovým halám. Pěšinka podél trati je totiž zúžená plotem naotil, že ji nejde moc projet. Z ulice U Přivaděče se dá pokračovat podjezdem pod dálničním sjezdem a pak podél dálničního nájezdu pod Ostrou hůrkou k Městskému lesu. Skrz les stoupám neznačenou cestou nad Pražákovou cihelnou k Andrejškám. Objedu je trochu ze západu, pokračuji ale na jih po úpatí Radyně nad Losinou. Malinkými pěšinkami projedu k silnici na Šťáhlavy, po níž sjedu k hlavní silnici na Písek. Za křižovatkou ještě pár set metrů pokračuji na Nebílovy, pak odbočím po štěrkové červené turistické trase dolů k Nebílovskému Borku. Tahle cesta ústí na silničce do Borku právě kousek nad kaplí sv. Vojtěcha. Když si objedu tohle pěkné místo, začnu se pomalu vracet. Někde na pomezí Štěnovického a Nebílovského Borku odbočuji vpravo do kopce. Zpevněná cesta končí, ale pěkná polní cesta pokračuje dál ve směru k ranči nebo co je to zač. Stačí pak jen jednou zahnout šikmo vlevo a pak rovnou za nosem přes Štěnovický vrch k lomu. Teda k lomu...jedete lesem a najednou plot. Nějaké zákony sice říkají, že nelze oplotit kus lesa, ale koho to zajímá, tady se prostě po staleté cestě jezdit nebuda a basta. Choďte si kudy chcete. Les tu naštěstí není hustý, na rozdíl od turistického provozu, takže už je tu vychozená pěšinka kolem. Projedu Štěnovicemi k jezu. Poprvé přejedu po nové lávce, která teda moc užitku nepřináší, a pak stoupám po zelené nahoru mýtinou, což je poměrně náročné, protože je to více méně trail. Nebo spíš býval, ale je to zkrátka strmý svah. Zatímco zelená odbočuje vlevo k chatám, já naopak pokračuji vpravo po větší polní cestě k Robčicím. Protože nechci jet po silnici, zkusím malou pěšinku za ní, která loni moc dobře průjezdná nebyla. Teď ale jako kdyby ji někdo trochu prosekal, protože se dá vcelku projet, až na jeden padlý strom. Tím se dostávám na kraj Robčic, odkud stoupám k vodojemu a pak nezpevněnou cestou k dálnici. Kolem přivaaděče a dálnice už jsou zase asfaltky, a to i přes Kotlík a do Litic. Ačkoliv tam se také staví nějaká vodárna a asfaltka je tam tak poničená, že si nezadá s polní cestou. U Litic přejedu přivaděč a pokračuji po panelce na Výsluní. Tam sjedu do Českého údolí, poté z něj znovu vystoupám do Borského parku a projedu celým městem přes Hvězdu, Korandovou ulicí na Husovo náměstí, Kotkovou ulicí k Plaze a pak zadem k Rondelu a do Záhorska.

 

Na takovou krátkou trasu moc hezký výlet, je těžké takový okruh vybrat. Celkem jen něco přes 43 km, ale zároveň více jak 600 nastoupaných metrů. Průměrná rychlost 20,7 km/h. 

 

 

 

 

 

Kaple sv. Vojtěcha v Nebílovském Borku

Chotíkov - Svatojakubská lávka

76 km

26. 7. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1250 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Sylván - Radčice - kaple Sv. P. Marie - po zelené Malesice - Stráž - spalovna Chotíkov - Příšov - Stýskaly - Tlucná - Horní Bělá - Dolní Bělá - okolo obory Háječek Borka - Hvozd - Hodoviz - Vladměřice - Česká Doubravice - Vladměřice - PP Manětínská - Radějovice - Hvozd - Líté - Dolní Bělá - Cihelna - Bučí - Krašovice - Trnová - Žilov - Ledce - Svatojakubská lávka Chotíkov - Sytná - Strženka - Košutka - Bolevec - Pod Záhorskem

 

 

Minimálně celou dosavadní sezónu jsem vyčkával, kdy vyjde čas a počasí na to, abych vyrazil do Rabštejna. Dneska přišel ten den, ale jak se brzy dovíte, dopadlo to docela jinak. Naplánoval jsem si hezky, vystoupat nad ZOO pod Vinicemi, pak sylvánským singlem ke sjezdu z Regensburské, za ekoduktem sjet do Radčic, pak od hřiště přes louku, do ulice V Podlesí, ale protože zelenou turistickou trasu vyasfaltovali, tak jezdím přes kopeček neznačenou pěšinkou ke kapli sv. Panny Marie Pomocné. Po zelené, která už nevede zpěvněnou cestou, vystoupám nad Malesice. Sjezd do vsi je pořád rozkopaný kvůli stavbě asi vodovodu. Po kračuji po silnici nahoru na Vlkýš, kudy vede i zelená turistická. Asi půl kilometru přes Vlkýšem odbočuji vpravo ze silnice na kamenitou polní cestu ke Stráži. tudy se dostanu na dohled Chotíkovu, křižuji červenou, ale zkusím projet dál na sever ke karlovarské silnici. Oficiálně tu cesta není, ale někdo tu evidentně jezdí nějakou ze,mdělskou technikou nejspíš, a motorkáři. Je tu úplně kamenito-písčité podloží a v prudkém kopci mi dává zabrat se vůbec udržet na kole a posouvat se dopředu. Vyjíždím u cesty ke spalovně, na křižovatce jedu rovně k benzínce a sjíždím na sever do Příšova. 

 

Projedu obec a pokračuji po neznačené široké štěrkové cestě táhlým kopcem nahoru a pak do Stýskal nedaleko od domu Vlna projedu opět křižovatku rovně na sever. Z opravené silnice do Tatiné odbočuji na vršku a sice vlevo. Po neznačených polních a lesních, ale kupodivu průjezdných cestách jsem se dostal k silnici na Nekmíř. Ještě pár set metrů jedu zkratkou lesem, než se napojím zpět na zelenou turistickou trasu přes Doubravu. Zelená pak odbočuje na Doubravu, já pokračuji dál rovně na sever do Tlucné. Za Tlucnou jsem si podle mapy naplánoval trasu pro navigaci po NS Stezka Hornobělskem. Až když jsem se po "cestě" vydal, připomněl jsem si, že už jsem ji njednou hledal a nikde žádná nebyla. Značení už si ani nevybavuji, ale je to prostě zarostlý úvoz. Naštěstí tu tráva není jak prales a dá se skrz ní jet, i když to stojí za houby. Nakonec jsem se probojoval na rozcestí se skutečnou cestou. Je to vtipné, protože to je úplně nová stezka a v podstatě není průchodná. Navíc sebe sama křižuje, takže nepomůže ani orientaci. Je prostě k ničemu. Stoupám tedy do Horní Bělé cestou Kozlovkou k zemědělskému družstvu. Sjel jsem do Dolní Bělé a z ní pokračoval prudkým kopcem po CT 35A. Nebo spíš po NS Ludvíká Otčenáška, protože cyklotrasa or rohu obory Háječek jede někam pryč. Já jedu podél obory právě po naučné stezce. U potoka Veska odbočuje i zelená, já jedu dále podél plotu. Až u farmy před Lítém odbočuji prudce vporavo a jedu po okraji lesa. Kopíruji tvar mýtiny, to znamená, že se stáčím na severozápad, podél Alžbětina údolí. Na kraji PP Manětínská vyjíždím na malou silničku a vydávám se vpravo, dokud nedojedu ke křižovatce za Dražní, u místní části Borka. Do Hvozdu musím po silnici, je tu dost provoz. Tady se objevují první náznaky starostí, silnice je tu mokrá a to i ve sjezdu po odbočen na Hodovíz. Postupně to ale osychá a je vidět, že to bylo pouze lokální. Z Hodovíze se nedá mým směrem pokračovat po nezpevněné cestě, tak se držím malé prázdné silničky malebnou venkovskou krajinou. Protože vyjíždím i na kopec Hůrka, který je nezalesněný, vidím, jak se kolem stahují mračna a trochu se rozhoduji, že upravím trasu, abych se tomu vyhnul. Sjíždím do Vladměřic, kde se stáčím prudce vpravo a protože nechci riskovat, pojedu do České Doubravice po silnici místo pochybné cestičky. Jenže od hlavní silnice do Doubravice už začíná pršet a když vyjedu za obec na vyvýšené místo, vypadá to fakt špatně.

 

Už to není daleko, stačilo by sjet dolů do údolí, do Rabštejna je to asi 5 km, ale prostě v zelém severovýchodním sektoru evidentně leje. Do toho se pouštět nebudu, vracím se zpátky. Náhradní cíl v Manětíně? Vracím se tey do Vladměřic, chystám se sjet ten kilometr a půl do města, ale ani tam to bez deště nepůjde. Na jih to ale stále vypadá nadějně, tak jedu holt úplně zpátky. Z Vladměřic jedu po silnici II/205 skrz PP Manětínská. Když to skutečně vypadá, že nechávám déšť za sebou, rychle se otrkávám a sjíždím ze silnice k osadě Radějov. Dojedu k lesní cestě Terezce-měl jsem trochu strach, jak bude vypadat, ale i přes prudký výšvih a velké mokro se po ní dá dojet až do Hvozdu, jak jsem chtěl. Projedu vesnicí a zemědělským družstvem a pak sjíždím parádně po louce znovu k hranici PP Manětínská a projedu lesem do Lítého. Tady se napojím na silnici, po které dojedu do Dolní Bělé a znovu dost moknu. Je i celkem zima, tak se nikde nezdržuji. Pokračuji přes Cihelnu po pol ní cestě nad Tlucnou. Tentokrát ale nesjedu do vsi, nýbrž pokračuji za silnicí po další polní cestě do Bučí. To je zajímavá vesnička, křižuji to v těchto oblastech často, ale tuhle ves moc v hlavě nemám. A už vůbec ne z téhle strany. Projedu vsí na druhou stranu potoka Bělá a po jeho levém břehu od konce z jedné z ulic pokračuji po parádní polní cestě do Krašovic. Podobně je to i na dalším úseku do Trnové, kus za Krašovicemi je to po větší nezpevněné cestě a po krásné louce. Projedu další obcí na jihozápad, kde začíná polní cesta do Žilova. Tam se vydám zadní cestou na východě obce, ale stejně nakonec skončím na silnici s CT 35, po které je to asi 2 km do Ledec. Z návsi ke hřišti už je teď asfaltová cesta, na rozdvojení jedu vlevo a stoupám směrem na jih, po polní cestě přes kopec do Chotíkova. Protože mi déšť překazil všechny plány, nakonec bude mým dnešním cílem Svatojakubská lávka v místě, kde asi před pěti lety lávku zrušili. Docela hezká stavba, jen ji ještě ozdobila trochu divná plastika na vrcholu, která se tam vůbec nehodí. Projedu Chotíkovem na Štuperk, vystoupám na Sytnou a potom lesem po nezpevněných cestách, které je třeba pečlivě najít, jsem sjel ke Stržence. Poté projedu k sídlišti Bolevec, ke Geře a do Záhorska.

 

Škoda toho počasí, ale byl to nakonec hezký výlet. Jsem rád, že jsem cestou domů zmoknul jen párkrát a nepršelo trvale. Hrozilo to. Mělo to být trochu dál, než konečných 76 km. Za čtyřhodinový výlet jsem nastoupal přes 1200 výškových metrů. 

 

 

 

 

Svatojakubská lávka v Chotíkově

Svatojakubská lávka v Chotíkově

 

 

 

 

 

  

 

Žďár u Rokycan 2025

52 km

23. 7. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Štruncovy sady - Prazdroj - Rokycanská - Špitálský les - hrádecká  myslivna - V Pytli - Zátiší - Na Pohodnici - sjezd 67 na D5 - Čílinské polesí - Němčičky - PR Vojenské cvičiště - Kamenný Újezd - po zelené PP Trhoň - Žďár - po červené Rokycany - podél Holoubkovského potoka PP Rokycanská stráň - po zelené Klabava - Ejpovice - Kyšice - po CT 3 Červený Hrádek - Újezd - Doubravka - Jateční - Masarykův most - Zadní Roudná - roudenské prameny - Pod Záhorskem

 

 

Přijde mi to nedávno, ale už je to 7 let, co jsem jel na vrchol Žďáru u Rokycan s cílem na vrcholku. Osvěžim si tedy paměť. Město by bylo nejlepší přeskočit, jako obvykle přes Rondel pojedu k Lochotínské lávce, kolem fotbalového stadionu k Prazdroji, a protože chci do Špitálského lesa, zksuím to neobvykle po straně kolem divadla Alfa. No nic moc, staví se tu obchodní centrum, takže musím silnicí, a pak je to po úzkém chodníku, kde parkují auta. Z ulice Ke Kukačce se konečně protáhnu za posledními paneláky do parku a jím projedu až k Ústřednímu hřbitovu. Po polní a lesní cestičce se dá dojet k silnici do Hrádku nedaleko hrádecké myslivny, za ní pak pokračuje štěrková cesta přes Holý vrch nebo podél přivaděče a propustí pod ním do polesí V Pytli. Napojím se na zelenou a táhle stoupám po štěrkové cestě a později po lesní cestě k Zátiší. Překonám další silnici a pokračuji dál po zelené k Pohodnici. Většinou, a stejně tak dnes ji objíždím z jihu po neznačené cestě a na zelenou se vracím až na začátku dlouhého rozbitého sjezdu k dálniční křižovatce na 67. km. Stále po zelené podjedu D5 a mířím k Čílinskému polesí. Chci si připomenout neoznačenou cestu, takže jedu asi o 200 m dál, než odbočuje do lesa zelené a parallení cestou stoupám pod Čílinu. Na chvíli se ještě jendou spojím se zelenou, vrcholek objedu z jihu spojkou k cyklotrase 2127.

 

Od Čílinského polesí sjedu do Němčiček, projedu chatovou/rezidenční oblastí rovnou ke křižovatce k PR Vojenské cvičiště, ke kterému přímo přiléhá skládka😀 Zde pod Kotlem projedu k další vznikající obydlené oblasti, celkem dost nepochopitelně umístěné mimo jakýkoliv intravilán u štěrkové cesty s výjezdem na obchvatu Kamenného Újezdu. Okrajem téhle nejroztahanější vesnice na světě projedu ke Klabavě a potom vystoupám po zelené loukou k silnici a také velké štěrkové cestě k PP Trhoň. V tomto příprodním parku je právě i vrchol Žďár, ke kterému postupně víc a víc stoupám. Nejprve po zelené kolem arboreta, poté na kraji lesa odbočuji vlevo na místní modrou turistickou trasu, ale na první větší odbočce u přístřešku odbočuji prudce vpravo a jedu po neznačené cestě vstříc mýtině na jižních svazích. Je tu krásný výhled, slunce hřeje, všude klid, nádhera. Moc lidí tu nepotkávám a není divu, že tady se zrovna jeden kochá. Taky jsem to měl v úmyslu, než jsem ho zahlédl😀 Cesta se za chvilku rozvdvojuje a já se rozhodl jet vpravo do sedla, abych mohl jet co nejdál na kole, tady je to sjízdnější. Dá se to vyšlápnout až na hřebínek. Samotný vrcholek Žďár ve stejnojmenné přírodní rezervaci je však ještě pár desítek metrů severozápadně. Tam musíte vyskákat po kamenech. Pokochám se, udělám fotky a pak jdu dál po červené, velmi prudce pak pěšina klesá a navíc jdou přede mnou lidi, takže nasedám o něco později. Cestička se hodně kroutí, stromy kolem jsou pokácené a jak je tu světlo, rychle to tu zarůstá, značení tedy není úplně příkladné. Jednak to tu ale trochu znám, zadruhé mám navigaci, takže jsem to trefil. Nad Oltáři pokračuji po červené k západu sjezdem s možnostmi vyhlídek z útesů. V mapě s ejedno z těch míst jmenuje Vyhlídková skála - jak prozaické. Pro mě téměř nesjízdným terénem pak červené padá pod kopec, než se napojí na větší cestu k rozcestí Polesí Žďár.

 

Po červené, už po pěkné rychlé polní cestě dojedu až k Pražskému předměstí Rokycan. Chtěl bych projet k Holoubkovskému potoku, takže jedu k Pražské ulici po louce, spíš necestou a pak ulicí Mládežníků. Doufal jsem, že bude možné projet kolem skautů, tímto směrem jsem to ještě nikdy nezkoušel. Z druhé strany to jde (přes cedulku zákazu). Tady je ale mostek a za ním vrátka. Vzhledem k tomu, že v areálu jsou lidi, tak nezkouuším projet a vydávám se po levém břehu Holoubkovského potoka ke gymnáziu. Zpočátku, ale opravdu velmi krátce, se mi to zdálo jako dobrá náhrada, ale je to špatná zarostlá pěšinka, nedá se tu jet, takže mě to neoslnilo. Přejedu tedy na druhý břeh, kde soutokem s Klabavou a koupalištěm vede asfaltka, na kteoru v PP Rokycanská stráň navazuje krásný singl. Po zelené je to pak koiusek po panelové cestě, ale když podjedete dálniční přivaděč, začíná opět pěkná pěšina. Za další kilometr podjedete dálnici, pak je asi nejhezčí úsek na břehu vodní nádrže Klabava a pak od rozcestí Pod Vršíčkem vede velká spíše nezpevněná cesta, často rozbahněná a rozježděná od rybářů. Teď ji někdo v někoilika úsecích zpavňoval štěrkem. Nad Klabavským rybníkem projedu obcí Klabava a pak po silnici jedu do Ejpovic. Protože pokračuji přes Kyšice, volím moji nedlouho objevenou, nicméně oblíbenou cestu přes bývalý lom, pak po CT 3 překonám kopec mezi Kyšicemi a Újezdem, ve sjezdu odbočuji na lesní pěšinu, protože ta je mnohem zábavmnější než lány asfaltu na cyklostezce. V Červenohrádecké ulcici, která se rekonstruovala asi dva roky, je teď pěkná cyklostezka vedle silnice, takže pro ty, koho baví monotónní šlapání docela fajn. Mně to bude asi stačit takhle jednou. Pak prozkoumám Doubravku průjezdem Kyšické a Újezdské ulice a od konečné trolejbusu pojedu k podjezdu v Potoční ulici. Na dohled sv. Jiří překonám po lávce Úslavu a poračuji k Jateční ulici. Pak už klasicky pod mosty podél řeky na Zadní Roudnou a kolem Pramenů do Záhorska.

 

Hezkých 52 km s poměrně slušným převýšením 800 m. S průměrnou rychlostí 18,9 km/h a terénem jsem taky spokojený, takže paráda.   

 

  

 

 

 

 

Žďár u Rokycan - kamenné moře

Obora Háječek - Zelené jezírko

48 km

7. 7. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m

Terén: Polní a lesní cesty, přejezdy po silnici

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Bolevec - PR Petrovka - Pod Krkavcem - vyhlídka U Záluží - Na Skalce - Dubský mlýn - Horní Bříza-Březí - ryb. Hamr - Trnová - Krašovice - Tlucná - Cihelna - Dolní Bělá - Berk - obora Háječek - zřícenina hradu Dolní Bělá - Horní Bělá - Brod - Tlucná - Doubrava - po zelené Kokořov - Nevřeňské Pod Zemí - Nevřeň - Kůští - po červené Chotíkov - Košutka - Košutecké jezírko - Berlín - Pod Záhorskem

 

 

Letos už vážně nevim, kam kolem Plzně jezdit, když ma na výlet maximálně 3 hodinky, ale dnes se mi to povedlo, našel jsem Zelené jezírko v oboře Háječek, tak se pojďmě podívat, kam se mi podaří dojet.

 

Ze Záhorska stoupám k aleji Svobody, poté Ledeckou ulicí na Bolevec, ke Gerské ulici a pak konečně mimo město do lesa po Sigmondově stezce k Boleveckému potoku. Nechávám uhnout značené trasy doleva a stoupám po pěšince po hranici PR Petrovka. Po pěšinkách podél silnice na Ledce jedu až k odbočce na Krkavec. Přejedu zmíněnou silnici, po místní modré a opravdové modré dojedu znovu singlíkem k vyhlídce U Záluží. Tady odbočuji a nad skládkou mířím k neoficiálnímu trailu, který klesá k místní zelené trase. Po té, velmi kořenité cestě stoupám na dohled k pískové hoře navršené těžbou. Právě zde odbočuji doprava ze značené trasy a lesem kolem kopce Na Skalce sjíždím k Ledcům. Vyjíždím na silnici a jen kousíček po ní jedu, než znovu odbočím k Dubskému mlýnu. Po hezké nezpevněné cestě jedu přes kopec do Horní Břízy. Ale jen na kraj, v Březí se stáčím na NS Horní Bříza a po polní cestě mířím na sever k chatám a rybníku Hamr. Odtud je to kousek do Trnové. Je to vlastně docela rozhlehlá ves. Navigace mě vede do její horní části, kde lze z jedné ulice nad potokem Bělá vyjet na lesní pěšinu, která se postupně zvětšuje a později vede po louce do Krašovic. To je nádherná cesta.

 

Z Krašovic pojedu po delší době nad Brodským potokem do Tlucné. Výrazný domek na velkém pozemku na kraji Krašovic se stále rozrůstá, ale projít do lesa jde, pak se jede po krásném singlu, až asi v katastru Tlucné je vyštěrkovaná cesta. Možná kvůli rekonstrukci nebo stavbě kanalizace, která je ještě v procesu, celá ulice je stále rozkopaná. Z Tlucné vystoupám po silnici, abych se dostal na polní cestu, která vede přes bývalou cihelnu do Dolní Bělé. Do Berku se kroutí silnička, tam to půjde snadno, ale pak tedy nevím. Podél obory Háječek bych měl projet zpět k Bělé. Už odbočka od silnice nevěstí nic dobrého, vypadá pěkně zarostlá. Ale znáte to, prostě to zkusíte. Nejhůř to vypadalo u vjezdu do obory, kde končil náznak cesty a vypadalo to, že dál mám smolíček. Nechtěl sem se vracet, tak jsem si představoval, že to možná půjde podél plotu, je tam snad nějaký malý průšlap? Tomu jsem nedával vůbec šanci na úspěch, ale bingo! Protáhl jsem se k potoku Veska a za ním už byla vidět cesta z druhé strany. Tady v zapomenutém koutě jsem si dal pauzu, mrknul na Zelené jezírko v oboře a vydal se dál vstříc výběhům pro krávy. Příště snad budu vědět, kterou cestu vybrat, takhle jsem těžko mohl odhadnout, jestli vjedu do výběhu nebo ne. Je vrchol léta, takže všude vysoká tráva, ale dopadlo to dobře, nevracel jsem se, dostal jsem se skutečně až na kopec nad Dolní Bělou, kde stával hrad.

 

Sjíždím do obce, po silnici pokračuji do Horní Bělé, projíždím skrz zemědělské družstvo a jedu do chatové oblasti Brod. Že je to po NS Stezka Hornobělskem je informace k ničemu, protože tahle trasa tady vede po všech polní cestách. Co je hodně mrzuté, že i tady daleko mimo civilizaci neváhají asfaltovat dřívě pěkné cesty-takže trochu monotónně ke křižovatce u Tlucné. V první zatáčce silnice na Tatinou odbočuji doprava, stoupám na Doubravu, poté po zelené po horším, ale hezkém lesním terénu. Je po dešti, a tady na té cestě je mokro i bez toho. I tak je dobrá. Přejedu silnici na Nekmíř a sjíždím do Kokořova. Tam ještě po zelené vystoupám stojku do lesa a pak odbočuji na nevýraznou lesní cestu přibližně jižním směrem do Nevřeně. I když tu jezdím několikrát do roka, přesto se mi podařilo odbočit nesprávně a dojel jsem až ke vstupu do Nevřeňského Pod Zemí. Nepřestává mě fascinovat, jak hloupé jméno to je. Prudkým sjezdem je to jen kousek do Nevřeně. Stoupám po štěrkové cestě k hlavní silnici na Karlovy Vary. Za ní postupně klesám k červené a sjíždím do Kůští.

 

Pak už mi jen zbývá vystoupat pod spalovnu a po polní cestě dojet do Chotíkova. Celou ves projedu po turistické trase, ta vede po silnici. Stoupám po žluté a přejíždím varskou silnici, kde už se chystá stavba jejího přemostění. Podél silnice na kraji pole se dá dostat až ke Globusu na Košutku. Zpočátku se jede docela dobře, ale potom je to prostě po kraji zoraného pole a je to bída, zvlášť když je tak mokro. Do Záhorska projedu skrz Košutku, kolem Jezírka a po Karlovarské. Parádních 48 km, udělaly mi radost. Průměrná rychlost 18,7 km/h a docela značné převýšení více jak 800 m.  

 

 

 

 

 

Obora Háječek - Zelené jezírko

 

Vyhlídka Božkov - křídla naděje

33 km

3. 7. 2025

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 400 m

Terén: Polní a lesní cesty, přes město asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - centrum Plzně - po pravém břehu Radbuzy Škoda park - Vokounova lávka - Černice - Černý les - Losiná - Bambousek - PP Andrejšky - po NS Staropleznecká sv. Blažej - Koterov - vyhlídka Božkov - Božkov - podél Úslavy Rokycanská - Prazdroj - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

 

Hodně rychlý výlet na dohled města, v podstatě do Losiné na návštěvu přes centrum Plzně podél Radbuzy, tentokrát po pravém břehu kolem papírny až ke Škoda parku, k Vokounově lávce, pak přes Černice k dálnici, Černým lesem k odbočce na Kouty a nahoru do Losiné po silnici.

 

Zpátky pojedu přes Bambousek pod Radyní k Andrejškám, kolem nich sjíždím na konec Starého Plzence, v podstatě po NS Staroplzenecká, která vede místy zarostlou pěšinkou, místy zajímavým singlem - například ke trati - až ke sv. Blažeji. Od Blažeje se dá jet asi tři čtvrtě kilometru po pěšince přes louku, pak bohužel musíte po asfaltu až do Koterova. Tam z ulice Pod Kopcem vystoupám ke kopci Háje, takže k vyhlídce Božkov vlastně klesám po polní cestě. Letos nebo loni tu vznikl podivný předmět, který se jmenuje Křídla naděje.

 

Pokračuji sjezdem k silnici na Letkov, za silnicí pokračuje pěšinka ke skládce popílku nebo co to tu vlastně bylo, a dá se dostat na kraj Božkova k čističce. Z Božkova jedu po levém břehu Úslavy k Rokycanské. Část cyklostezky od Rolnického náměstí slouží jako náhradní trasa pro auta, ale jestli mě předjíždělo jedno auto za celou dobu...? Pohoda. Kolem Prazdroje a Štruncových sadů pak projedu městem k Lochotínské lávce a zpátky na Severní předměstí do Záhorska.

 

33 km v hodince a půl, 400 m převýšení - takové svižné vyvětrání😊

 

 

Vyhlídka Božkov - Křídla naděje

 

Šlovický vrch (konečně i s koňmi😀)

45 km

2. 7. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 350 m

Terén: Polní a lesní cesty, přes město asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kalikovský mlýn - Slovanské údolí - Borská Pole - Nová Hospoda - po zelené Nad Valchou - Valcha - po zelené Nová Ves, park Martinská stěna - Dobřany - Šlovický vrch - Wartův mlýn - Lhota - Černý Most - v. n. České údolí - České údolí - Doudlevce - po levém břehu Radbuzy centrum Plzně - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Mám jen kratší čas na výlet a marně hledám, kam se vydat. chtěl ybch někam na jih, ale všude už jsem byl. Zase Šlovický vrch? Vždyť ty koně tam ani nikdy nebyli... Nejdřív ale přes Novou Hospodu k babi. To znamená přes rondel za Plazou ke Kalikovskému mlýnu a pak přes Jíkalku k Vejprnickému potoku. Podél potoka, pokud možno na jeho pravé straně, kde je pěkná nezpevněná cestička. Rozhodl jsem se, že nahoru vyjedu pod Regensburskou přes další velký kruhový objezd na Borských Polích. Chvíli se zdržím na Nové Hospodě a pak pokračuji po lávce přes výpadovku na Domažlice do lesa, který se sice ze všech stran rychle zmenšuje, ale zatím stále zůstává. Po zelené jedu na rozcestí Nad Valchou po lesních pěšinkách, pak se dá pokračovat stále na jihovýchod po neznačené cestičce k novému sídlišti na Zelené louce. V těchto nových osídleních nikdo nedbá na jakýkoliv urbanismus, takže se zpravidla dá blbě dostat skrz. Tady to není jiné, navíc tu ještě pokračuje stavba dalších ulic. Starou obec od nového sídliště oddělují zbytky tělesa vlečky a křižuje ji jen jedna cesta, kudy sjíždím do Sulkovské ulice, ze které se vracím na zelenou.

 

Projíždím kolem celého mokřadu, pak za lesem přes D5 a následně odtěženým lesem do Nové Vsi,  vše po zelené. Podobně pak kolem letiště, které se začíná uzavírat vysokým plotem. Docela hezkou cestou lesem, která zatím ještě odolala odevšud postupujícímu zpevňování dojedu až k polní cestě, která mě dovede převážně z kopce k lesoparku Martinská stěna. Slyšel jsem něco o asfaltování louky u řeky, to tedy nehodlám absolvovat, proto jedu po pěkných pěšinkách lesoparkem do Dobřánek. Naučnou stezkou pak jde projet ještě po nezpevněné pěšince ke kamennému mostu. Projedu Dobřany do Sokolovské ulice, pak podjezdem pod tratí k pohodnici. Vracím se podél trati na severozápad po kamenité cestě na druhé straně nádraží. Mám obavy, jestli cesta neskončí někde uprostřed skládky, ale kupodivu projíždím až k příjezdové cestě ke Šlovickému vrchu. Kudy kam tady v tom bludišti, to jsem nikdy nezjistil, vždycky někudy vyjdu, pak musim přelézt dva, tři ploty nebo ohradníky, prodrat se křovím, vyšlapat dopady v bike parku, projet bahnem a pak se vrátím zase na normální cestu. Koně nikde, jako obvykle. Ale jak sjíždím, nakonec jsem něco zahlédl. Znovu se vracím do výběhu a moje oči, jsou tam! není to mýtus, v zapadajícím slunci jsou koně jak malování z divokého západu. Paráda.

 

Čeká mě ale cesta zpátky, tak honem, než slunce zajde za obzor. Plzeňskou ulicí se vlastně vracím do centra Dobřan, pak se ale kolem čističky vydávám k řece. Tam je taky ještě hezká pěšinka a asi rok opravená lávka v meandru na půli cesty k Wartovu mlýnu. Právě za ní bude jeden z úseku nové dálnice, která zhoršuje životní prostředí i kvalitu života. Už je tu vyhloubený prostor pro štěrk. Soukromí majitelé zatím díky bohu nechtějí prodat pozemky pro další asfaltové poblouznění. Tak tu můžou jezdit cyklisté pro radost. Před dálničmním mostem se rozhoduji, že dnes nechci klestit cestu k pěšinkám ve Lhotě, takže to objedu po silnici a k řece se vracím Leknínovou ulicí. Co to jde, jedete po pěšinkách co nejblíž řece a ze Spodní ulice pak vede taková cesta pro rybáře, prostě pěkná velká polní cesta podél Radbuzy až k Černému Mostu. Protože je sucho, v chatové nebo spíš rezidenční oblasti VInice se vydávám pěšinkou na břehu přehrady podél pole ke Škodalandu. Pěšinkou už se nedá dostat ke kempu, z neznámého důvodu tam někdo postavil plot, proto cesta ústí v Přehradní ulici. Jen o kousek výš se staví několik paneláků, což se výborně hodí mezi ty domky kolem😆 Poté projedu přes hráz, za níž odbočím vpravo a po levém břehu řeky pojedu vlastně až do centra. Kousek lze jet po pěšince, která je na mapě pojmenována jako Vodácký singl, ale pak jsou tam popadané stromy a doupě bezdomovců, takže vyjíždím na NS Údolím Radbuzy na nezbytně krátkou vzdálenost. To znamená, že sjíždím na louku a podjíždím Tyršův most, kde je pěkná polní cesta, občas trochu podmáčená, ale lepší než jet po asfaltu. Vyjíždím do Zborovské ulice, u Malostranského mostu se ale vracím k řece, kde vede kousek pěšinka a potom chodník k bývalé plovárně a kolem Depa 2015 do centra Plzně. Projedu Šafaříkovými sady k Rooseveltovu mostu a přes Rondel do Záhorska.

 

Hezký letní večer strávený 45 km po blízkém okolí Plzně. Jen necelých 400 výškových metrů, takže nepřekvapí, že to bylo na dvě hodinky, průměrná rychlost se tedy dostala na 20,7 km/h. Jsem rád, že jsem konečně viděl ty koně!🐎  

 

 

 

 

Šlovický vrch

Šlovický vrch

 

 

Zřícenina Kamýk v Oseku

49 km

25. 6. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Malická brána - Plzeňský Prazdroj - Rokycanská - Lobezský park - Rolnické náměstí - Lobzy - Švábiny - V Pytli - Holý vrch - Kyšice - Klabava - Horomyslice - Kokotský els - Hudlice - po modré Osek - ryb. Karásek - zřícenina Kamýk - Labutinka - Vitinka - Kokotsko - Nová Huť - nádraží Chrást - Dýšina - ryb. Vlčka - po červené Horní Zábělá, Holý vrch, PP Berounka, Bukovec - po CT 2151 u sv. Jiří - Jateční ul. - Zadní Roudná - roudenské prameny - Pod Záhorskem 

 

 

O víkendu jsem dal hodně dlouhý výlet, dnes to  bude střízlivější. Nějakou dobu jsem nebyl na Kamýku, tak to tam pojedu okouknout. Kudy přes město? Tady kreativita možná není, přes Rondel k centru, konkrétně k Malické bráně, pak přes Mlýnskou strouhu ke Štruncovým sadům, k Prazdroji a podél jeho areálu až k Rokycanské. Dnes to vemu po pravém břehu Úslavy alejí po krásné nezpevněné cestě do Lobezského parku. Pak bystoupám na kraj Lobez a budu pokračovat na vyhlídku na Švabinách. Noo, ale pole zorané a pěšinka zarostlá, tak to nepůjde. Objíždím to tedy kolem zahrádek k polní cestě, co není vyznačená v mapě. Za zahrádkami a obchodním centrem pak mířím do polesí V Pytli. Za silnicí do Božkova začíná hezká štěrková cesta, rychlá na obě strany. U turistického přístřešku odbočuji vlevo na cestičku k prostupu pod výpadovkou na Prahu. Neurčitý vršek v lese přede mnou má kupodivu jméno a jmenuje se Holý vrch. Tak tam se stočím k východu, přes les dojedu k cyklotrase 3, po které pokračuji přes kopec do Kyšic. Skrz ves a za ní se držím stále cyklotrasy. Až za oběma podjezdy pod tratí odbočuji na neznačenou cestu nad chatami, která mě provede k bývalé skládce, k bývalému vechtru, po kterém už není ani památky (což je docela fajn, bydleli tu cikáni a kolem navolno běhali psi). Mezi golfovým hřištěm a železnicí se dá projet do části obce jménem Horomyslice, pak sjedete až úplně ke Klabavě.

 

Do kopce vede CT 2159, ale protože jet po ní je dost nuda, než projedu kolem závory nahoře, odbočuji na neznačenou lesní cestu vlevo, na severovýchod. Je trochu podmáčená, ale jinak docela pěkná. protože potřebuji více na východ, asi za 500 m odbočuji vpravo po pěšince mířící ke kapličce sv. Huberta. Pořád se dá celkem jet, i když to není žádná frekventovaná cesta. Navigace mě vede jižně od Čertova kamene, vyjíždím v průseku vysokého napětí, ale tady je to spíš taková necesta. Než jsem vyjel z lesa, cesta je nekompromisně přehrazena plotem. Ten lze velmi těžko objet nebo přelézt, takže nakonec vjedu na pole a jedu jím. Naštěstí je oseto nějakým jetelem a není mokro, tak se dostanu až k chatám na úpatí Hůrky. Po příjezdové cestě pokračuji k silnici, popojedu pop ní pár metrů na sever a znovu z ní sjíéždím na východ. Na kraji lesa vede cesta, která buď pokračuje dolů do Litohlav nebo přes rokli potoka nahoru do Hudlic, před nimiž se ještě připojuje k modré turistické trase. Druhou možnost volím já. Za Hudlicemi mírně klesám po zarůstající aleji, překonám novou silnici na severní Rokycansko, která už je půl roku dokončená, ale stále není v provozu a po modré dojedu až k Oseku. Tentokrát však neodbočuji na silnici doleva, objevil jsem lepší možnost, a sice jet na druhou stranu a pak odbočit na polní cestu k rybníku Karásek. Dost fouká, tak si musím šlápnout, ale jinak je to fajn. Škoda vlastně, že se nedá projet po mostku přes propust hráze, protože mám moc široká řidítka. TO mě mrzí, sestupovat z kola. Od hráze už je to co by kamenem dohodil ke zřícenině letohrádku Kamýk. Chvilku se v zapadajícím slunci kochám vlnící se trávou ve velmi čerstvém větru, udělám pár fotek a vydávám se na cestu zpět přes Osek, nyní kolem rybníku Labutinka. Právě u něj znovu překonám ne zrovna přehlednou křižovatku s obchvatem a po silnici vystoupám až do Vitinky. V zatáčce na konci vesničky odbočuji jako obvykle vlevo na hezkou polní cestu vedoucí k vrcholku Kokotska. za ním sjíždím kamenitou lesní cestou k silnici na Smědčice. Na křižovatce u Bušovic dobočuji vlevo na polní cestu k chatáma a sjíždím až na půl cesty mezi Novou Hutí a Chrástem. Objíždím poloostrov přes brod a pak nad Klabavou po modré k chrásteckému nádraží.

 

Od návdraží se vyhoupnu na kraj Dýšiny, z níž vede hezká nezpevněná cesta přes silnici na Plzeň k rybníku Vlčka. Teď je za silnicí obzvlášť velká, protože se tu stavěla nebo obnovovala soustava rybníků, tak tu jezdila těžká technika. Chvíli jsem byl v naději, že cesta bude pokračovat i na západní straně rybníků, ale kdepak. A možná dobře, protože by pak jistě zničili moji oblíbenou alej po červené k Zadní hájovně. Hezká cesta pokračuje celým polesím Zábělá k dalšímu Holému vrchu a do Bukovce. Pak jsem se rozhodl, že pojedu po jedné ze tří paralelně asfaltových cyklotras, a sice CT 2151. Do Záhorska se vracím samozřejmě kolem sv. Jiří, přes Jateční ulici, Zadní Roudnou a kolem roudenských pramenů.

 

Pěkně těch 49 km uteklo, bylo větrné, ale jinak pěkné počasí, nastoupáno něco přes 700 m po celkem pěkných cestách😊

 

 

 

Zřícenina Kamýk v Oseku

 

Volfštejn z Plzně na kole

108 km

22. 6. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1300 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - po NS Údolím Mže Radčice - Křimice - Malesice - Červený mlýn - Město Touškov - Samota - Dobronice - po levém břehu Mže Zámecký mlýn, hráz Hracholusky - Hracholusky - sv. Hubert - Rájov - Zadní Rajt - žst. Pňovany - Pňovanský most - po CT 2222 Malovice - letiště Erpužice - Kšice - po CT 2222 polesí Záchlumí - Slavický les - po CT 2222 Spáleniště - Krásné Údolí - Černošín - po žluté Volfštejn - rozc. Německý mlýn -  Německý mlýn - po červené Svojšín, Milíkov, Stříbro, štola Dlouhý tah - Vranov - po červené Beraní dvůr, Pňovany - Burda - Úlice - Harabaska - Doubrava - Myslinka - Liščí jámy - Vochov - Křimice - Skvrňany - Jíkalka - Kalikovský mlýn - Rondel - Pod Záhorskem 

 

 

Už jsem před lety na Volfštejně byl, ale tehdy jsem vyrážel z Černošína a udělal jsem okruh dál podél Mže. Dojíždění autem nemam rád, i když zanedlouho bude nutné, jak kolem Plzně postupně přestává být kde jezdit, dnes ale z Plzně vyrážím s cílem právě na Volfštejně. 

 

Ze Záhorska to vezmu přes Lochotínský park pod zoo, překonám Mži na pravý břeh, po asfaltkách po NS Údolím Mže pokračuji do Radčic, abych nemusel dál po betonu, objedu to po levém břehu pěšinkou do Křimic. Pak ale zase musím na pravý břeh k zámku. Je to složité, není to dávno, kdy tu všude byly pěkné cesty, ale bezmozci je vyasfaltovali, takže je to teď složitější. Od zámku se dá jet po pěkném singlu podél náhonu, nakonec ale stejně musíte kus po asfaltce do Malesic. K Červenému mlýnu se dá zatím pořád jet podél řeky po hezké pěšince, pak po schované lávce překonám řeku a hezkými polními cestami pokračuji do Města Touškov. I tady se už chystá prolévání pole asfaltem, musím si to užít, dokud tu není nudná dálnice. Takto tristně nedávno dopadl například Touškovský rybník, proto jsem loni na konci roku hledal, kudy jet, abych se vyhnul cyklotrase 2296, která byla zničena. Kupodivu jsem objevil cestu podél strouhy k Samotě. Škoda, že se podél strouhy nedá pokračovat polní cestou až k zemědělskému družstvu Dobronice, to by bylo fakt super. Takhle je třeba jet po silnici. Další asi 3 km k Bubnu vedou po příjezdových cestách k chatám nad řekou, případně v některých krátkých úsecích po pěšinkách. Tam je tu a tam i skalka. Jede se tu pěkně, mám to zde rád, ale do budoucna se trohcu bojim, je tu dost soukromých pozemků.

 

Od Zámeckého mlýna k Bubnu od roku 2002 nevede lávka, chtě nechtě je tak třeba pokračovat po pěšince přímo podél chat dál. Následuje nesjéízdný úsek přes skalky, pak se cesta ale zase zlepšuje a dojedete až k červené turistické, která se připojuje shora, od Újezdu. Pak se připojí i zelená a všechny cesty vedou přes jedinou lávku pod hrází. Kousek se zdánlivě vrací k cestě, která je v mapě vyznačena jako silnice. Auta chatařů po í sice jezdí, ale je to normální nezpevněná cesta, pěkně vymletá, protože je ve svahu z údolí řeky. Nakonec vyjíždím na silnici a nezbývá velká dálka ke vsi Hracholusky, od kaple po "hlavní" silnici ji projedu až k mostku přes trať, za nímž začíná polní cesta ke sv. Hubertovi. Tam se cesta rozdvojuje, já jedu vpravo, na severozápad, začínám postupně klesat, až sjíždím k viaduktu pod tratí kousek před Rájovem. Za mini vesničkou vedou mini silničky pro pár usedlíků, ještě menší cesta je pak za křižovatkou k Přednímu Rajtu. Dál už bývala štěrková cesta, ale letos už je až k Zadnímu Rajtu asfaltka. Smutné, ale tady se to částečně pochopit dá. Od Zadního Rajtu objedu zátoku přes dvě rokle s bezejmennými potoky k Českému mlýnu. Dostávám se a k hladině přehrady a tak zákonitě následuje sotupání. Vyklubu se u silnice k Novému mostu, jen ji ale překonám a pokračuji po zmenšující se cestě k nádraží Pňovany. nevím proč, ale v jednom úseku je celá zasypaná horami štěrku. nějak se protáhnu a tak nemusím přes koleje, než se dostanu k modré turistické trase. Protože  na tuhle nezpevněnou cestu mohou i auta, je pěkně vyježděná s hlubokými kalužemi. Na kole se ale dají dobře objet, takže pohoda. Navíc je to mírně z kopce a tak to pěkně odsýpá. Jedu po Pňovanském mostě, kde je dnes docela dost lidí. CT 2222 do Malovic je moc pěkná prašná cesta, kéž by taková zůstala!

 

Z Malovic stoupám po silničce na Erpužice, ale podle mapy by mělo být možné podél letiště jet na západ. Zkusím to, ale je to bída, jede se spíš po poli. Moc mě to neoslnilo, ale probojoval jsem se k silnici Únehle - Erpužice, za ní už je nádherná polní cesta do Kšic. Konečně jsem se dostal dostatečně daleko od plzně, na venkov, kde je klid a příroda. Je zajímavé, že na polní cestě k vršku Srní je dokonce panoramatick snímkování. Aspoň si můžu připomenout, kudy jsem mírně stoupal. překonám další silnici, po štěrkové cestě vedoucí lesem pokračuji k rozcestí Záchlumí s jednou levotočivou odbočkou. Za silnicí mezi Slavicemi a Záchlumím pokračuji do lesa, tady už to ale taková hitparáda s průjezdem nebude. Ajo, tak to půjde naštěstí jen o úsek k CT 2222, který jsem nechtěl absolvovat po silnici. K rozcestí Spáleniště se jede dobře. Dál k osadě Černý Kůň vede ještě chvíli slušná cesta, pak je ale po pravé straně nějaká obora, cesta se zhoršuje a jsem si trochu nejistý kudy. Oproti plánům jsem si malinko zajel, když se ale přilblížím louce, cesta se zlepšuje a znovu se napojuji na solidní upalovačku. Od Černého Koně se nedá do Černošína dostat ani žádnou kančí stezkou, musím tedy po frekvenotvané hlavní silnici. Moc velký provoz ale není, tak to ujde. Projedu obcí ke žluté turistické trase, po které budu stoupat k Volfštejnu. K fotbalovému hřišti je to normálně po silnici, pak už samozřejmě ne, ale jsou tu širokánské vyježděné cesty, možná že se (ne moc aktivně) zřícenina opravuje? Na závěr k Volfštejnu se prudce stoupá, je to ale ve stínu a tak to v letním slunci je schůdné.

 

Cesta zpět je daleká, tak brzy vyrážím dál, a sice po žluté pod Vlčí horou. Asi za kilometr nechávám žlutou turistickou trasu odbočit a klesám doleva po neznačené cestě. Překvapivě tato nepříliš používaná cesta není úplně zarostlá a proplétá se mezi nízkými stromy, keři a loukami. Postupně se dostávám do lesa v údolí Mže a protože nechci jet vysoko nad řekou po CT 2205, prudce sjíždím od rozcestí Německý mlýn ke sktuečnému mlýnu s tímto jménem. Je to po asfaltce. Skutečně i sem dojedete na svou chatu za všech podmínek. Matně jsem si pamatoval a doufal, že pojedu podél řeky, to platí ale asi pro úsek výše na řece, pokud jedete tady po červené, řeku sotva zahlédnete. Je to velká štěrková cesta se snahou o vrstevnicové vedení. Asi dobře, že se tu nenosí kolo na zádech, to bych dojel domů pozítří. Docela rychle se tedy dostávám do Svojšína, tam sjíždím až k řece, na druhý břeh, a stále pokračuji po červené. Velká cesta pro auta pokračuje asi 0,5 km, poté nejen v mé paměti, ale i v mapách je vyznčen špatně prostupný úsek. Říkám si, že je to jediná cesta široko daleko, že to nemůže být tak zlé...no, tak bylo. Nechápu, tady se to prostě vůbec neprošláplo. Je to zarostlé, kamenité, s popadanými stromy, místy velmi prudký svah, spousty havěti a někdy je to tak úzké, že ani nevíte, jak to kolo vzít, abyste se protáhli. Bída. Další půlkilometr trvá věčnost, jsem rád, když u chat u Lomského potoka mohu znovu nasednout a jet. Do Milíkova už vede velká cesta, pak je to kousek po silnici, tak nezapomeňte včas odbočit vpravo od svodidel, abyste odbočili po červené k Novému mlýnu. Projedete ještě kolem úpravny vody do Máchovo údolí. Vypadá to sice nadějně, ale cesta se rychle zmenšuje, až je z ní stezka po skalách. Myslím si, že se mi kdysi povedlo projet, možná náhodou, někudy horem, protože po skále jsem se takhle brutálně rozhodně nešplhal. Značená cesta skutečně vede mezi improvizovanými chatkami tak, že jdete po čtyřech. V těch tretrách s kolem to není úplně ideál😀 Nahoře pod kopcem Roman se dá chvíli jet, dost se tam ta cesta motá, ani s navigací to není úplně jednoduché. Některé cesty totiž nejsou poznat, že jsou cestami. Například úsek od rozcestí Pod Romanem. Až o pár set metrů dál za roklí se dostávám na skutečnou cestu. Když vyjedu na kraj lesa, jede se už dobře. Ještě jednou cesta vede do rokle, kousek od Stříbra, tam už je ale pěkně prošlápnutá.

 

Projedu Stříbro přes Kamenný most přes Příkopy k Červené lávce. Tam se znovu vracím na červenou turistickou trasu a po pravém břehu pokračuji kolem dalších řopíků a kolem hornického skanzenu. Až u štoly Michael odbočuji vpravo do stráně na menší kamenitou cestu, je to taková zkratka k CT 37A. Po ní už se jede po asfaltce přes Vranov k vranovskému kempu na břehu přehrady. Dál vede cyklotrasa včetně červené turistické po hrubé štěrkovce společně podél přehrady nahoru a dolů a kroutí se jako had. Musím pochválit trasování červené, skoro celou cestu zpět s ejí držím a je pěkná. I teď, když se odpojuje od cyklotrasy a stoupá pod tratí k Beranímu dvoru, se ji držím. Ze Beraním dvorem začíná prastará asfaltka vedoucí do Pňovan. Od místní školy si k cestě na Burdu zkracuji trasu po nedávno objevené pěšince přes Hracholuský potok. Za kopcem jedu do Úlic, pak po CT 2269 na Harabasku, lesem chvílemi po žluté, chvílemi neznačenou cestou (což nebyla ideální volba) kolem oblasti U Maška na Doubravu a pak neznačenou občasně průjezdnou polní cestou od podivného statku přes kopec do Myslinky. Přes tuhle odpornou ves, která byla před pár lety naprosto zdevastována logistickým parkem daleko větší rozlohy než je samotná ves, znemožnila přístup do okolních lesů a vůbec přispěla k balkanizaci Čech, se snažím dostat dál. Je to dost těžké, dřív se  dalo projet mezi halami, teď už je to oplocené. CT 2301 je tedy významně zkrácená a nezpevněná cesta začíná až u Liščích jam, pár set metrů od vochovské strany. Jsem rád,že tady zůstává nenzpevněná cesta kolem Bdeněvsi. Cyklotrasa odbočuje právě tam, já jedu po neznačené cestě do Vochova. I tam roste západním směrem sídliště. Za Vochovem jedu kolem hřbitova na Horničku v Křimicích, pak po pěšince ke sv. Vojtěchu. poté už jen přes Skvrňany na Jíkalku a pěkně zadem kolem Kalikovského mlýnu do parku za Plazou. Přes Rondel se vracím do Záhorska s více než 108 km v nohách. Moc pěkný výlet až na pár úseků. Téměř 1300 m převýšení a docela málo asfaltových úseků😊 

 

 

 

 

Volfštejn

Volfštejn