Zámek Trpísty, Butovský vodopád

83 km

26. 4. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1200 m

Terén: asfaltky a polní cesty

 

Plzeň - Lochotínský park - ZOO - Zadní Skvrňany - Křimice - po CT 37 Vochov, Bdeněves, Plešnice - Jezná - Burda - Pňovany - po červené Beraní dvůr - po žluté žel. st. Pňovany - po modré Pňovanský most, Butovský vodopád - Malovice - Erpužice - Sviňomazy - zámek Trpísty - Úterský potok - po CT 2215 Rozněvice, Krukanice, Pernarec - po zelené Žebrácký mlýn, Chrástov, Třebobuz, Lipno - Písek - Košetice - po modré Čemíny - po červené Kůští, spalovna Chotíkov - Stráž - Malesice - po zelené kaple panny Marie Pomocné - Radčice - ekodukt Regensburská - Sylván - Vinice - Lochotínský park - Pod Záhorskem  

 

 

Tu a tam je sice den otevřených dveří na soukromém zámku Trpísty, ale já se tam ještě nikdy nedostal. Nyní mám ale možnost pomocí dronu nahlédnout na budovu, která je jinak schovaná za nějakými sýpkami. Takže dnes to budou Trpísty a cestou taky Butovský vodopád.

 

Ze Záhorska vyrážím do Lochotínské ulice, spodní částí Lochotínského parku k zoologické zahradě a pak podél Mže na západ. Než dojedu do Radčic, odbočuji do prodloužení Plzeňské ulice, kde je ředa chatek, teď už spíš rodinných domků. Tudy se dá dostat pěšinkou do Chebské ulice. Mezi průmyslovými halami projedu k podchodu pod tratí vedoucímu do Zadních Skvrňan. Chtěl jsem to tu vyzkoušet, jinak to není nic moc. Podél trati pak vede asfaltka ulicí V Dolově do jižní části Křimic. Když překonáte Prvomájovou informaci, můžete pokračovat rovně pod náspem k pěkné pěšince navazující na podchod a pokračující stoupáním po panelech k vochovskému hřbitovu. Po CT 7 pak projedete mezi třemi sídlišti ve Vochově - je to zajímavé, jak se tahle vesnička změnila z venkovského rázu do prefabrikovaného okraje aglomerace. Aspoň že do těch Kozolup vede stále štěrková cesta. Poté podjedete trať úzkým podchodem a pokračujete po CT 37 okrajem Kozolup až k části "se špatným povrchem", to je první hezký úsek cyklostezky od Plzně, ale jen velmi krátký, než vyjedete u Bdeněvsi. Tam je zas třeba jet ulicemi, překonat hlavní silnici na Stříbro a hurá na štěrkovou cestu k chatám nad Mží. Cesta se postupně mění na velkou lesní a od odbočení zelené vpravo docela stoupá zpět k trati. Od osady U Chaloupků je zas zpevněná cesta, a to až do Plešnice. V Plešnici vás čeká stoupání, v navazující Nové Jezné jezdím vždy zkratkou rovně mimo silnici, abych unikl aspoň na chvíli asfaltu. Turistická i cyklotrasa do Jezné vedou po silnici, hned na kraji odbočuji vlevo, jen jsem chtěl jet mimo silnici nábližkou, ale ta vede jen k rodinným domkům, takže se musím vrátit a jet poctivě po silnici. Jedu ted směrem na Úlice a stoupám. Kousek za vrcholkem je prudká odbočka vpravo na polní cestu po hřebínku Burdy. To je moje oblíbená cesta do Pňovan. Vždy jsem jezdil kolem lomu k silnici, ale dnes jsem ve sjezdu zahlédl malou pěšinku, kterou jsem zkusil projet a ukázalo se, že vede přes Hracholuský potok, dá se tudy projet a pokračuje až do Pňovan - super zkratka😊

 

Červená z Pňovan stoupá po silncii a pak nad nimi v pravotočivé zatáčce vede dál rovně po staré rozbité asfaltce k Beranímu dvoru. Až žlutá turistická od něj je po nezpevněné cestě. Pár zákrut k železniční stanici Pňovany a pak už to můžete rozjetpo velké prašné cestě po modré k Pňovanskému mostu. Na levém břehu přehrady Hracholusky, za mostem, je parádní rychlá štěrková cesta, více méně vrstevnicová, sem tam s výhledy na vodu, která se stáčí do údolíška Kšického potoka. Ostrou levou pokračuji i já po modré a sjíždím k Butovskému vodopádu. Voda tu teče, ale jsou tu i lidé, dám si svačinku, než si budu moct udělat fotku, pak budu pokračovat nad Kšickým potokem zpátky do kopce na sever k silnici do Malovic. V Malovicích odbočuji vlevo do táhlého stoupání k Erpužicím. Jinak než po silnici to nejde, až za Erpužicemi jsem vybral polní cestu na sever směrem do Sviňomaz. Přejedete na té cestě železnici a pak se napojíte na malou venkovskou silničku. Ve Sviňomazech odbočuji vpravo po CT 2214 na pěknou polní cestu do Trpíst. V Trpístech sice fouká, ale létat se dá a tak vznikají hezké fotky zámku. K Úterskému potoku sjíždím po silnici serpentinami, hned za potokem ale odbočuji vlevo na nějakou cyklotrasu bez čísla a zelenou turistickou. Kousek je to štěrková cesta, na kraji PP Úterský potok pak začíná asfaltka vedoucí lesem, spojuje se s CT 2215 a ústí o další skoro dva kkilometry dále na kraji Rozněvic. Zde odbočuji vpravo, překonám údolí Křelovického potoka a po silnicčce mířím proti větru do Krukanic, což je v podstatě součást Pernarce. V Pernarci dokončili rekonstrukci hlavní silnice, takže je tu milion ostrůvků, zákazů předjíždění, kruhový objezd a všechna možná zařízení na znepříjemnění cestování autem. Už se těším na zelenou turistickou trasu k Žebráckému mlýnu. Dříve psi běhali jen po pozemku, kudy vedla zároveň turistická trasa. Teď už je možné pozemek objet, ale psů je víc a běhají si volně po okolí. Příjemné to moc není, když na vás skákají 3 uštěkaní psíci a moc neuklidní ani cedulka, že prý nejsou zlí. Majite si seká trávu opodál, takže o ničem neví. Ale šlechtí ho, že vůbec umožňoje průchod oblastí.

 

Od Žebráckého mlýna vás čeká prudké stoupání vymletou lesní cestou. Postupně se zlepšuje, když jedete mírnou oklikou místo necestou přímo po zelené. V Chrástově odbočuji vpravo a stále po zelené jedu přes vrek do Třebobuzi. Tahle cesta je boží a i dnes tu dronuju, řepka ale není ještě natolik rozkvetlá, aby byla shora dostatečně kontrastní se zelenou pšenicí na druhé straně cesty. Z Třebobuzi vede zelená do Lipna po silnici. Z Lipna už opouštím zelenou a jedo do Písku. za Pískem sjídžím vlevo na polní cestu, která mě zavede na louky a háje nad Čemínským potokem. Cesta se tu dělí na spoustu traktorem vyježděných kolejí. Asi všechny ale vedou tam, kam potřebuji, k cestě vedoucí do Košetic. Po modré pak pokračuji pěknou polní cestou do Čemín. Po červené pak jdu další hezkou cestou (s výjimkou zbytečně vyštěrkovaného počátečního úseku) přes kopec do Kůští. Chtěl jsem tam jet neoznačenou pěšinkou na kraji lesa, ale ukázalo se, že to není zkratka a kajícně jsem se vrátil na značenou cestu. Z Kůští pak po červené stoupáte pod spalovnu Chotíkov a já až do vsi po ní nepokračoval, odbočuji doprava na kopec Stráž, ze kterého sjíždím k silnici mezi Vlkýší a Malesicemi. vracím se do Plzně, takže sjedu do Malesic, odkud chci jet po zelené do Radčic. Je to tu na cestě Ke Sv. Josefu celé rozkopané, už jsem se chtěl čílit, že tu zas nějaký bezmozek bude asfaltovat jednu z posledních hezkých cest, ostatně panu Tolarovi by to bylo podobné, ale ukáízalo se, že jde asi o vodovod. To nic nemění na tom, že stále hrozí zničení celé cesty asfaltem. Ani o čtvrt roku později tu ale není nic dokončené, takže na výsledek čekáme. Kdyby se tak stalo, do Radčic by zbýval posled
ní krátký úsek hezkého singlu ke kapli Panny Marie Pomocné. Protože i od ní vede dálnice do Radčic, zpravidle jezdím horem. Je to bohužel přes další kopec, ale aspoň nemusíte jet jako robot. Radčicemi projíždím po pěšince loukou k ulici na Hůrkách a pak stoupám k ekoduktu přes Regensburskou ulici. Pěšinka na kraji lesa stoupá k Sylvánu. Díky bohu sídliště Sylván i Vinice se dá ojet po krásném singlu do ulice Nad ZOO. Pak už jen projedu Lochotínským parkem a za Karlovarskou třídou do Záhorska.

 

Sice hodně asfaltových úseků, ale moc pěkný výlet, 83 km, přes 1200 nastoupaných metrů a docela vysoká průměrná rychlost 20,7 km/h.   

 

 

 

 

 

 

Butovský vodopád

Zámek Trpísty

Zámek Trpísty

Okolí Třebobuzi

 

Krušné hory - Vlčinec

40 km

21. 4. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 900 m

Terén: Lesní a štěrkové cesty

 

 

Abertamy - Bludná - PR Ryžovna - Mrtvý rybník - Pod Špičákem - Abertamská zatáčka - Cihelna - býv. důl Eduard - po červené Rovnost, Mariánská - rozc. Lípa - po CT Euregio Egrensis Střední Kaff - po modré Pstruží, Vlčinec - Dračí skála - po červené Pernink - Rybná - Abertamy 

 

Na Velikonoční pondělí jsme se s Martinem rozhodli pro kratší výlet kolem chalupy. Protože v minulosti jsem prošvihl meč ve skále na Vlčinci, než ho někdo ukradl nebo zničil, když se ke mně letos na jaře doneslo, že je tam umístěn nový, chtěl jsem ho vidět. Sněhu bylo jako už tradičně málo, takže na běžkách to nevyšlo, tak snad teď na kole. Nejdřív si uděláme okruh - mírným stoupáním po zelené z Abertam k hájovně Lesík a pak cestou U Tetřeva, kde je nejmíň lidí, na Bludnou. Dále kolem samoty na konci louky neznačenou cestou nad bývalým lomem v Hřebečné na jedné straně a nad PR Ryžovna na straně druhé. To je jedna z nejkrásnějších cest zde v okolí. Když vyjedeme na sedýlku na silnici, odbočíme vpravo a sjíždíme k Maringotce, zkratka k lesu na Starou slatinskou cestu je nejspíš sjízdná jen na lyžích, do močálu se nepouštíme. Po červené tedy míjíme Mrtvý rybník a přes další kopeček pokračujeme na rozcestí Pod Špičákem, kde červená odbočuje vlevo do kopce, zatímco my pokračujeme dolů k silnici nedaleko Abertamské zatáčky po žluté. Sjezd je to rychlý po hrubém asfaltu nebo štěrku. Za silnicí jedeme zkratkou lesem k Cihelně a poté po široké cestě po žluté turistické k bývalému dolu Eduard. Musíme sjet ještě dvě serpentiny, abychom mohli odbočit na červenou a stoupat po kořenech k Rovnosti. Je to ale moc pěkná cesta, i když se tu konají soustředění a tábory, takže je tu dost lidí.

 

Za Rovností trochu klikatě pokračujeme po červené nezpevněnou cestou, která jen na chvilku nad Novým Městem vede po silnici, hned pak ale zase odbočuje na polní cestu - zkratku do Mariánské. Mariánskou sjíždíme po asfaltkách, jinak to ani nejde. Jen k bývalému klášteru (😲) to vezmeme opo zelené. Ta je dost technická. Následující dva kilometry k rozcestí Lípa svištíme po silnici, pak odbočujem na štěrkovou cyklotrasu Euregio Egrensis. Vypadá vrstevnicová, ale na horách to takhle nefunguje, samozřejmě jsou tam stojky a sjezdy. Mezi bývalými vískami Dolním a Středním Kaffem se blížíme pod Plešivec, kde shora přibíhá modrá turistická trasa, na kterou odbočujeme, ale doleva dolů. Stačí necelý kilometr prudkého sjezdu ke spodní stanici lanovky v Pstruží a brzdy hoří, takový má cesta sklon.

 

Asi 500 m pak vede modrá po silnici do kopce směrem na Pernink, než odbočí vlevo a pokračuje po úbočí Jeleního hřbetu "Ferdinandovou silnicí". Ta stoupá mírně a docela dobře se po ní jede. Modrá turistická trasa sice vede až na Vlčinec, ale mi ji na chvíli opustíme, aby se nám líp stoupalo. vracíme se na ni v sedýlku, kde odbočujeme vlevo z asfaltky a pokračujeme nezpevněnou cestou a o něco později stezičkou přes kořeny vzhůru k vrcholu Vlčince. Meč tu je, paráda😊 Do sedla k Ferdinandově silnici se vracíme stejnou cestou, pak pokračujeme neznačenou cestou po hřebeni Jeleního hřbetu. Velká hezká cesta míří kousek pod Dračí skálu a navazuje na ni Perninská cesta, ke které se připojuje červená turistická a sjíždí do Perninku. Do Abertam nepojedeme po stezce podél silnice jako včera, ještě si uděláme okliku přes Rybnou, kde je hezčí cesta.

 

Sice jen 40 km, ale 900 m výškových! To je v nohách přecijen znát.   

 

 

 

 

 

Vlčinec

Vlčinec

 

 

 

 

Krušné hory - Rolava

47 km

20. 4. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 750 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky

 

Abertamy - po červené Pernink - Šupenberská cesta - po Bučinské cestě Korce, Jelení - Jelení vrch - po červené Rolava, Přebuzské vřesoviště - po CT 2000 Chaloupecké parkoviště, Nové Hamry, Sejfy, Oldřichov-Chaloupky, Pernink, Abertamy

 

 

Sešli jsme se na Velikonoce v Krušných horách s Martinem a Petrym a naplánovali společný výjezd na Přebuz. Vezmeme to po červené kolem Perninského rašeliniště do Perninku. Louky jsou ještě podmáčené, ale je to hezká cesta. Za Perninkem k Šupenberské cestě je to trochu horší hlavně kvůli těžšímu stoupání. Podle mě tu dřív bývala zelená turistická trasa, ale nějak ji asi změnili, KAždopádně jak se vyškrabete k Šupenberské, kopec je v podstatě za vámi. Když se vydáte vpravo, dojedete z kopce k silnici a za dvěma serpentinami odbočíte k rozcestí Vlčí hor. Bučinskou cestou po CT 23 vlevo se vydáváme po hrubém asfaltu táhlými kopci nahoru i dolů. Nejvyšší bod na Korcích je téměř v 1000 m n. m., tak už se převážně klesá do Jelení. Vyjíždíme na silnici od Hamrů u Černé vody. Pár set metrů dál však sjíždíme ze silnice vlevo a začínáme stoupat k Jelenímu vrchu po polní cestě. Na stejnojmenném rozcestí odbočujeme vpravo po červené. Hezkou nezpevněnou cestou se přes Jelení potok a kolem Rolavského vrchu dostaneme k pomníku u Rolavy.

 

Chystáme se objet kopec Milíře po červené. Vede po krásných horských loukách i lesem. Po napojení na CT 2044 se začínáme vracet údolím Rolavy. U rozcestí Vřesoviště cesta ústí na silnici a tak pokračujeme po silnici směrem na Přebuz podél PP Přebuzské vřesoviště. Než bychom ale dojeli do vsi, odbočujeme po CT 2000, kde díky bohu zachovali neasfaltovou cestu i po rekonstrukci mostku přes Rolavu. Až za ním ale začíná ta nejhezčí část cesty. Protože je prodloužený víkend a krásné počasí, odpovídá tomu i počet turistů - je jich hodně. Sjíždíme a sjíždíme přes bývalé Chaloupky a pak pěkně chladným údolím k Chaloupeckému parkovišti. Poté už cyklotrasa vede do Nových Hamrů po silnici. Dnes poprvé jsem si všiml, že vede nějaká pěšinka na druhém břehu, to vyzkouším, až pojedu sám. Na kraji Nových Hamrů jsou v lyžařském areálu ještě zbytky sněhu, tak chvíli blbneme a pak se vydáme na závěrečnou část cesty - nekonečné stoupání Sejfskou cestou po CT 2000 (a asi nejaký další) nad Tisovou buď po štěrku nebo po starším asfaltu. Kolem bývalého nádraží Sejfy se jede podél trati, takže stoupání je minimální, k pár domkům v (dalších) Chaloupkách, které patří k Oldřichovu u Nejdku, se ale ještě nějaká výška nabere. Odtud se jede po silnici, až za dalším přejezdem železniční trati silnice začíná klesat do Perninku. To je taky pořádný sjezd, ale po tom stoupání velice zasloužený.

 

Opravdu poslední úsek do Abertam pak jedeme podél silnice po stezce podél. Celkem jsme si dali 47 km s více než 750 nastoupanými metry. 

 

 

Údolí Rolavy pod Přebuzí

Údolí Rolavy pod Přebuzí

Údolí Rolavy pod Přebuzí

Rozhledna Bučina, Kyselka, Ostrov nad Ohří

66 km

19. 4. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1350 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky

 

Abertamy - po žluté Pstruží - Merklín - Hroznětín - Bystřice - PR Ostrovské rybníky - Nová Víska - Bor - Stráň - po zelené Kyselka - Dolní Lomnice - rozhledna Bučina - Mattoniho stezka - Mattoniho muzeum - kaple sv. Anny - Mattoniho vila - Kyselka - Radošov - Velichov - Mořičov - Liticov - Ostrov nad Ohří-zámek - Kfely - Hluboký - údolí Rudného potoka - údolí Eliášova potoka - rozcestí Lípa - Pod Plešivcem - Kaffskou cestou Abertamy

 

První jarní ježdění v Krušných horách a to rovnou na novém kole! Vůbec jsem neplánoval vybírat nové kolo, jenže se objevila super nabídka Cube Reaction ve velikosti XXL, modelový rok 2024 v parádní barvě. Nový modelový rok nemá tak hezký design rámu a protože u Cubu mění design rámu tak jednou za čtyři nebo pět let, asi zase dlouho jiný nebude. Padlo rozhodnutí a už je doma💓 A protože není rozhodně momentálně teplo, vybírám cestu dolů do údolí. Až budu zpátky stoupat, klidně může přituhovat, to se zahřeju.

 

Po deštích je celkem mokro, ale po nezpevněných cestách toho dnes tolik nenajezdim. Z Abertam se spouštím podél Bystřice, u bývalého dolu Šlik přejíždím ne levý břeh a pokračuji po flow trailu Helen. Ten postupně sbírá všechny plešivecké traily. Dnes tu ale v podstatě nikdo není, ačkoliv mám pocit, že lanovka možná i v porovozu byla. Cesta po žluté i trail trochu mokré jsou, ale jde to. V Pstruží vyjíždím na silnici, protože po zelené od Hroznatova vrchu to na kolo není a jinudy to moc do Merklína nejde. Aspoň si to jednou zkusím. Měl jsem strach, že při nekonečném sjezdu zmrznu, ale hodně rychle se klesá a trik s teplejším údolím funguje, takže to nebylo tak zlé. Z Merklína do Hroznětína vede hezká cyklostezka mezi tratí a říčkou, do Bystřice pak vede cyklotrasa více méně vedlejší ulicí. Už se ale těším, až odbočím a za hlavní silnicí na Ostrov vjedu na nezpevněnou cestu. Chvíli je to velká polní cesta, ale obory Hájek odbočuji vlevo a jedu po nádherné louce - to jsou ty nejhezčí úseky obecně😊Je to asi jen kilometr k podjezdu pod tratí, ale zapsalo se mi to do paměti. Mezi rybníky a zákrutou železnice se zdálo být více variant cest, ale asi byla nakonec jen jedna a náhodou jsem jel zrovna po ní. Trochu podmáčená, ale moc pěkná cesta po louce. Když šlapu v tomhle měkkém terénu a vysvitne slunko, nenapadlo by mě, že jsem měl ráno strach, že mi bude zima...

 

Netrvá však dlouho a vyjíždím na silnici u železničního přejezdu u Hájku, proti silnému větru pokračuji chvíli na jedné, chvíli na druhé straně trati k železniční zastávce Hájek, pak kolem rybníku Malý Bor, přes silnici na Karlovy Vary a pomalu se začíná stoupat k vesnici Bor. Za vsí odbočuji na rozdvojení vlevo na Stráň, kde v zatáčce ještě před domky odbočuji vpravo a jedu rovnou k jezdeckým stájím. Nutno pochválit majitele, že přes své pozemky nechají jezdit cyklisty a chodit turisty, takže tu může vést zelená turistická trasa. Škoda že je asfaltová snad až k rozcestí a přístřešku pod Studeným vrchem. Odtud začíná docela dlouhý a místy intenzivní sjezd po zelené do Kyselky. Zpočátku štěrková cesta se postupně mění na hezkou pěšinku v bukovém lese, ale je tu pěkně mokro. Přejíždím Ohři a jsem u výrobny minerálních vod, vypadá to tu ale celkem žalostně, opravy spíš nepokračují, než že by pokračovaly šnečím tempem. Byl jsem tu před čtyřmi lety a nevidím žádný posun, pořád ta samá lešení. Chci se dnes podívat hlavně na rohlednu Bučina a protože tuším, že odtud nahoru jakoukoliv přímější cestou to nebude na jízdu, vybral jsem si trasu oklikou přes Dolní Lomnici. Táhlým stoupáním údolím do nejbližší vsi je to pohodička, pak přejedu potok Lomnice a jedu o 150° vpravo. Trošku jsme zaváhal, jestli to bude průjezdné, ale nebudu vás napínat, dá se tudy jet až na vrchol. Jenom to takhle zjara neníé zadarmo. vyjedete za chvíli na louku, po které vede cesta přímo kolmo na vrstevnice, půlka energie se ztrácí ve vysoké trávě, takže jsme hned vyzkoušel jedny z nejlehčích převodů na tom novém kole s jedním převodníkem. A když skončí louka, zbytek cesty vede po mazlavém blátíčku. Ani nové pláště mě nezachránily před masivním prokluzováním. Aspoň že když se připojím na žlutou vedoucí od Dubiny, je kopec mírnější, respektive jede se po rovině, tak mě nějaký kluzký povrch tolik netrápí. Ještě traochu problém to je těsně před rozhlednou v kopečku, kde se vlastně klesá, protože Bučina není přímo na vrcholu. Jsou tu nějací lidé, než udělám fotky, i z dronu, a nasvačím se, projíždí kolem dokonce motorkáři!?

 

Tuším, že to nebude nic moc, ale přesto se vydávám po žluté dolů. Jsou na cestě schody a skalky, no prostě na pěší túru fajn, ale na kolo ani ne. Bohužel mi unilo rozcestí, kde žlutá pokračovala vpravo, protože jsem se zrovna v daném místě soustředil na to, abychom se minuli s kolemjdoucími, a tak si dál vychutnávám prudké klesání po podmáčené půdě nebo mokrých kamenech, je to hodně technický sjezd. O pár desítek výškových metrů níže tedy odbočuji z červené, abych se vydal směrem, kterým jsem chtěl jet po červené, měl bych se dostat k Jindřichovu sedátku a pak už to bude po místní modré trase. Noo, tak to je trasa za všechny peníze, řekl bych naprosto neprostupná, zdevastovaná od těžkých strojů, s metrovými koryty od kol plných vody a bahna. To bude něco... No projel jsem sice až na dohled žluté nad Löschnerovo pavilonem, ale v cestě mi stojí mokřady - louka, po které volně proudí potůčky. Jinudy to nejde, takže do toho. za chvíli jsem se dostal na cestu, kde to nebylo o nic lepší, mazlavé rozježděné bahno se okamžitě nalepilo na kola, a tak to ze mě létá ještě daleko za Mattoniho muzeem a kaplí sv. Anny, kde jsou moje další zastávky. Sjíždím zpět na silnici u Ohře a nechávám za sebou stopu od bahna možná až do Radošova. I červená turistická trasa tu vede po kroutící se silničce. Ve velichově přejedu Ohři a čeká mě výživné stoupání délklou i sklonem do Mořicova. Pro auta pěkné serpentiny, na ploužícího se cyklistu možná trochu úzké a do zatáček není vidět, kdyby to tu někdo vzal zostra tím autem. 

 

Tak jsem se dostal z údolí řeky a zvlněnou krajinou pokračuji po silnici přes Liticov do Ostrova nad Ohří. Chci si projet zámecký a kláštěrní areál. Na to, že celý život jezdím do Krušných hor, tak tohle jsem vždy míjel a teď se trochu stydím, je tu plno krásných památek, parádní park s protákající Bystřicí, hrobky, letohrádek - hustý, a navíc málo lidí😊 Tak jsem se pokochal a teď zpět z podhůří do hor. Skrz Kfely sice vede cyklotrasa a naučná stezka, ale ty vedou normálně ulicemi, až od Kfelského rybníku je polní cesta vedoucí do Hlubokého. Tahle vesnička je opravdu velmi hluboko pod kopci, čeká mě výstup sice v nejprudčích místech po hrubém betonu s velkým gripem, ale tak prudkým stoupáním, že se dostávám na samou hranici možností kola. To jenevýhoda jednopřevodníkových systémů, že mají nedostatek převodů. Jedu na nejlehčí a dokážu si snadno představit, že bych pod koly měl trávu a potřeboval bych o dva stupně lehčí převod, jako bych měl na starém dobrém trojpřevodníku. Vrstevnice v mapě takový drsný kopec nanaznačují. Čeká vás to ale hned na začátku lesa, než se dostanete k Rudnému potoku, už je to mírnější a pak houpavě po vrstevnici. Pořád jsem ale jen v 650 m n. m., takže nekončíme. Nad Oldřiší jedu kousek po červené, ale na Mariánskou nechci, takže zůstávám kousek pod ní. Dostávám se tedy do údolí Eliášova potoka, tam se jede hezky po štěrkové cestě. Budu pokračovat na rozcestí Lípa, takže bych se rád vydal po zelené, ale tam je totální bahnité oraniště od těžby. Stojí mi to za to ujet dva kilometry navíc k silnici pod Zálesí a pak se zas vracet, než vjet do tohohle hnusu. Pod Kamennou hůrkou však od silnice po zelené znovu stoupám. Dokud neodbočí ke Švýcárně. Ještě si totiž objedu Plešivec přes Horní Kaff, ke sjezdovce Hana a pak Kaffskou cestou po hrubém asfaltu vlastně až k silnici do Abertam.

 

Přes 1350 nastoupaných metrů na 66 km, to ujde takhle na začátek sezóny, ale jezdí se mi dobře letos😊 Dneska bylo hodně asfaltu, ale co se dá dělat, bylo dost mokro a trochu chladno, tak to tolik nevadilo. Taky jsem dobře otestoval nové kolo. Všeobecná spokojenost kromě těch převodů. Jsou celkem slušně odstupňované, ale chybí jak rychlý, tak pomalý. Kolem Plzně to nevadí, v horách trošku jo. Převodník s jiným počtem zubů to bohužel nevyřeší. Jinak spoustu památek dnes na trase, to byla paráda.  

  

 

 

 

Rozhledna Bučina

 

 

Rozhledna Bučina

Rozhledna Bučina

kaple sv. Anny v kyselce

Kyselka podél Ohře

Ostrov nad Ohří - Letohrádek

Vyhlídka Na Plazu - Chlum nad Berounkou

81 km

13. 4. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1500 m

Terén: Polní a lesní cesty, singly, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - Pecihrádek - u sv. Jiří - po CT 2151 Bukovec - po zelené Dolanský most, po modré Chrást - Klabava - býv. Spálený (Telínský) mlýn - Korečnický mlýn - po zelené Všenice - Stupno - Bašta - Břasy - Radnice - rybníčky - radnická hájovna - Mostiště - Hlohovice - Prašný Újezd - Chlum - vyhlídka Na Plazu - Prašný Újezd - Kladruby - Svinná - Kamenec - vyhlídka - Radnice - lom Terezie - Vranovice - Kříše - Kříšský vodopád - Korečnický potok - Střapole - Bušovice - po NS Kokotské rybníky Nová Huť - Dýšina - Červený Hrádek - Újezd - u sv. Jiří - Jateční ulice - Zadní Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Juknu do seznamu cílů a dneska bych to viděl na vyhlídku Na Plazu. Je to kus cesty, ale to půjde. Ze Záhorska jedu kolem roudenských pramenů rovnou na Zadní Roudnou. Všude už je asfalt, takže je snazší jet po silnici a odbočit až na malou stezkou vedoucí po břehu Berounky pod všemi třemi mosty. Tahle pěšina vás navede na poslední nezpevněnou cestu na Pecihrádek. Je to sice dál, ale o to horší cesta. Projedete k soutoku s Úslavou, stočíte se pod Feronu a vystoupáte na kraj Bílé Hory. na kopci odbočíte vpravo a za Pecihrádkem sjedete k další lávce. O kousek dále podjedete železniční trať a já se vydal po červené k lesu pod Chlumem. Provádí se tu velká obnova lesa, trochu se děsím, co tu provedou, takové akce většinou nevedou ke zlepšení ničeho. Na vrchol ale nestoupám, protože to jinak nejde, vracím se na CT 2151 do Bukovce. Ves projedu po asfaltce na místě bývalé trati, ale velice rychle se vracím na nádhrný single vedoucí podél. Nejhezčí stezkou v okolí Plzně po zelené dojedete k Dolanskému mostu, kde jsem tuhle nějak projížděl autem a všiml si, že vede pěšinka loukou od kempu. Doposud jsem o ní nevěděl, takže mám radost, že ji můžu vyzkoušet - podjet silniční most a vydat se mimo silnici k modré turistické trase stoupající k Chrástu. Hned na kraji Chrástu se vydávám vlevo přímější cestou kousek nad Poradní skálou ke Klabavě. Ani jsem to původně neměl v úmyslu, ale dostal jsem se na malou pěšinku ve srázu nad řekou, kde to tedy za moc nestojí, pokud chcete jet...

 

U soutoku se to ale zlepší a tak už s radostí pokračuji k chatám, kde je i mostek přes říčku. Vystoupám prudce z údolí, abych do něj za meandrem Berounky zase mohl sjet. Taky je tu singl, ale sjízdný, pěkný. Vynořil jsem se u Spáleného (Telínského) mlýnu. Nádherný úsek cesty loukou pok račuje k červené turistické trase vedoucí ze Sedlecka, pak je ke Korečnickému mlýnu štěrková cesta. Odtud jedu po zelené proti proudu Korečnického potoka, kde mě čeká několik brodů a obvykle taky trochu bahna. Je to ale krásná cesta. Ve Všenicích zelená odbočuje doprava, já jedu po kamenité cestě ke Stupnu. Před pár lety tu udělali trail v opačném směru, ale nikdy jsem tu nikoho neviděl jezdit, musí se tu asi šlapat...😀 Ve Stupně odbočuji do kopce k Baště a pak kolem skládky na severovýchod do Břas. Za Břasy je celkem pěkná cesta přes nějaké sedy do Radnic. Bohužel je asi 200 m oplocených. Minule jsem tu projel, protože byla otevřená vrata, povede se to i dnes? No, nepovedlo, na zmíněný úsek tedy sjíždím k železniční trati a jedu po náspu. Poté se vracím na hrubý asfalt, který ale pěkně práší od nánosů hlíny. Dojedu k CT 352, po které sjedu do Radnic. Od nádraží jsem projel do Luční ulice a zapomněl jsem, že jsem si trasu naplánoval tímhle nepříjemným stoupáním od Komoráku. Nakonec to tolik nebolelo, pak už je trochu mírnější stoupání kolem noěvjších rybníčků. Vznikl tu trailpark a je jediné štěstí,že je málo využívaný, protože zespodu vůbec není jasné, kudy vedou sjezdové tratě - ani v terénu, ani na mapě. Některé totiž vedou ve stopě dřívějších pěšinek, jiné zarůstají, no prostě se dá těžko vyhnout tomu, abyste jeli v protisměru - já jel například kousek vzhůru po modrém trailu Hájenka. Jakmile to bylo možné, uhnul jsem na pokračující neznačenou cestu k louce s radnickou hájenkou, pak lesem podle navigace nedaleko vrcholku Rovnička a poté sjezdem do Mostiště. Následuje úsek po silničce do Hlohovic a pak po frekventovanější silnici ke křižovatce Fatěra před Skoupým. za zemědělským družstvem odbočuji na polní cestu, která se stááčí k severu a vede do Prašného Újezdu. Po silnici je to stejně daleko, ale tudy můžete po zábavnější cestě. Z Újezdu to bohužel mimo silnici v podstatě nejde, ale jsme na venkově, provoz tu není. Na kraji Chlumu se připojí červená vedoucí z údolí, cesta se začně prudce sklánět a na návsi odbočuje vlevo. Vyhlídka Na Plazu mi nepřijde známá, ale lidé tu asi přesto občas bloudili, takže je dobře označená, vede k ní přímo i červená turistická značka. Dokonce je tu malé místo pro parkování. Než se dostanete na otevřenou vyhhlídku, klesnete ještě takových 50 výškových metrů na lesní cestě, pak se otevře celé široké údolí. Přímo naproti je proslulé podzemní město Ptyč a trochu dál po proudu kostelík sv. Petra a Pavla na louce v Dolanech.

 

Pokochal jsem se, dal svčinkua  stoupám zpátky do Chlumu. Pochybnými cestami do Kladrub už jsem asi předloni jel, takže se po nich už s menšími obavami vydám i dnes. Jinak bych musel zase po silnici. Takhle ještě před Prašným Újezdem odbočím vpravo a dojedu do něj vlastně přes les. Za prvním domkem prudce odbočíám vpravo a zcela neznačenou cestou vedoucí podél polního úvozu klesám údolím Radubice. Projel jsem k soutoku potůčku na samotě Suchomelka, kde kupodivu jsou lidé a odkud vede větší cesta do Kladrub. Za nimi stoupám trochu zarostlou polní cestou, ale nakonec stejně mezi vesnicemi vyjedu na silnici. Do Svinné to ani jinak nejde. Za Svinnou se dostanete na kopeček a pak už silnice začíná klesat k Radnicím. Já ale po silnici nechci jet, proto na samotě u Vlčků sjíždím na nezpevněnou cestu vpravo. na úroveň kopce Babina je to dobrá cesta, potom jak klesá v údolí jsem měl stejně jako minule obavu, jestli neskončím někde uprostřed porostu. Povedlo se projet a po kamenitém povrchu jsem se dostal až do Kamence. Tady už jsem taky kolikrát byl, ale zřejmě proto, že se musí dost stoupat, nikdy jsem se nevydal přes jižní část Listopad. Vyškrabal jsem se tedy na pahorky a nemohl jsem uvěřit, jak hezká krajina tu je. Několik vyhlídek na bezejmenných kopečkách všude kolem. Nejsou zarostlé a jsou to takové zajímavé homole. Rozhodně hodné mojí pozornosti pro přístí výlety😊 Cesta začíná potom klesat, připojuje se na ni i jeden z červených trailů a po hrubém štěrku vede až ke hřbitovu Svaté Barbory. Po zelené k Cukrovic mlýnu jezdím poměrně často, tak tam už to znám.

 

Přes Radnice jsem se rozhodl projet zas trochu jinudy, než podle paměti - první ulicí vzhůru k nádraží, pak podél trati po žluté, k sadu u bývalé cihelny a pak se uvidí. Ačkoliv jsem tuhle cestu pochopilně vyšpekuloval v mapě, měl jsem obayv, jestli ve skutečnosti existuje. V rozměklém jarním terénuu byly hluboké koleje a nebylo vždy možné se udržet mezi, nejelo se tu dobře. Na nějakém poli pak evidentně končily cesty traktorů, tak byl úsek dost zarostlý a vyústíl v (asi bývalíém) sadu. Moc udržovaný nevypadal, ale tráva tu byla nahrubo posekaná, tak se dalo projet západním směrem k cestě z Újezdu u Svatého Kříže, i když cesta tam ve skutečnosti nebyla. Asi ji tu zamýšleli, viděl jsem nekolik odpočívek a možná i nějaké infotabule. Cestou plnou prachu jsem dojel k CT 352, kde jsem odbočil vpravo a pokračova po ní přes silnici až k bývalíému lomu Terezie a do Vranovic. tam jsem zahučel do hlubokého údolí a pod Hochperkem vystoupal po louce na cestu do Kříší. Z nepochopitelného důvodu byla před lety vasfaltovaná, ale ledabyle, takže se povrch propadá. Měla zůstat polní... V Kříších se pěkně klesá, ale nemám z toho úplně dobrý pocit, kdyby vyjelo auto odněkud ze strany. Na závěr sjezdu je křižovatka s malým rozhledem, kde dáváte přednost. A odbočuji vpravo směrem k přívozu. Za půl kilometru v pravotočivé zatáčce je ale menší polní cesta, po které se dá sjet  kolem Kříšského vodopádu ke Korečnickému potoku. Křižuji zelenou a svou ranní stopu a za brodem stoupám do Střapole. Zkusím se dostat do Bušovic. ta cesta, která tam vede, mě fascinuje, jak je jeden rok krásně průjezdná a druhý jak kdyby ji nikdo 10 let nepoužil... Dnes je to spíš první varianta. Je hodně podmáčená, takže jsem si zbytečně ušpinil kolo a stejně jsem se musel prodrat na kraj pole, abych moml pokračovat. V Bušovicích se všechno rozkopáno, asi tu dělají kanalizaci. Já po kračuji po silnici po NS Kokotské rybníky, takže nahoru. Za silnicí do Litohlav se jede kus po nějaké cestě z recyklátu, ale pak je nádherný rychlý sjezd přes louku k chatám za Novou Hutí. Při nájezdu do lesa je nutné dost zpomalit, bývá tu i bahno. Projedu Novou Hutí a Dýšinou a zamířím do Červeného Hrádku. Ještě než jsem vyjel ze vsi, dostal jsem se do měnší kolize s řidičem, který dokázal zastavit jedním autem tak, že zablokoval celou ulici, ačkoliv měl kolem sebe na obou stranách volná parkovací místa. Nachávám to ale za sebou a jedu pod vysoké napětí kousek od ústí ejpovických železničních tunelů. Vedení elektrického napětí se zrovna mění, takže jsem se rozhodl jet obslužnou cestou. Už jsem tu kolikrát nanbral tuny bahna na kolo, nevěřil jsem ale, že je možné vyjet  bez nadsázky metr hluboké koleje jakýmkoliv strojem. Masakr. Tady je nějaká zvláštní lepivá a bořící se zem a navíc tu musí být i podzemní pramen, protože je tu na kopci u areálu zemědělského družstva vždy  dost mokro. Asi kilometr po silnici do Červeného Hrádku tedy schazuji nabrané bahno, pak odbočuji na alej k CT 2151. Je tu nová asfaltka, stále ale dost úzká. Za dalších pár set metrů odbočuje jiná cesta. Dřív pěkná polňačka, teď štěrková. Nevim proč, lidi se pak strašně divíá, že tu cyklisti jezdí 50 km/h. Co by nejezdili, že jo...

 

Projedu Újezdem, pokračuji ke sv. Jiří, pak po lávce přes Úslavou, k Jateční ulici, na Zadní Roudnou, k Pramenům a do Záhorska. Pěkných téměř 81 km, solidních 1500 výškových metrů a spousta hezkých cest včetně zajímavého cíle😊

 

 

 

Vyhlídka Na Plazu - Chlum nad Berounkou u Prašného Újezdu

 

 

Zámek Zelená hora

99 km

5. 4. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1500 m

Terén: Polní a lesní cesty, singly, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - centrum Plzně - po levém břehu Radbuzy Doudlevce - Vokounova lávka - Hradiště - Radobyčice - Valík - Černý les - Kouty - Nebílovský Borek - Pod Nebílovským Borkem - po modré V Babších - Průhon - Nebílovy - Střížovice - po CT 2143 Hadovka - Únětice - Čertovo břemeno - Chocenický Újezd - Suš - Bzí - Cihelna - Jarov - Dus - Chvostule - po červené Prádlo, poustevna, Červený most, Nepomuk, Šternberský dvůr, zámek Zelené hora - Klášter - Batov - Srby - Úslava - Žákova skála - Žďár - Ždírec - ryb. Podežďár - Stará Huť - Vlčice - Blovice - po CT 9 Kamensko, Žákava - býv. tvrz Nezvěstice - Šťáhlavice - Kozel - Šťáhlavy - Starý Plzenec - sv. Blažej - Koterov - vyhlídka na Božkov - Božkov - Lobzy - po pravé strany Úslavy Rokycanská tř. - Prazdroj - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

 

V nohách mám už tisíc mil. No, ještě tolik letos ne, ale když mají den otevřených dveří na zámku na Zelené hoře, nerozpakuji se tam vydat na kole. Zase jsem vykoumal nějaké nové pěšinky, tak jsem zvědav, jestli vůbec půjdou projet. 

 

Sjíždím do centra Plzně samozřejmě přes Rondel, na náměstí Republiky, potom k Radbuze a podél jejího levého břehu kolem Depa 2015 až do Doudlevec. Malostranský most využívám k přejezdu na pravý břeh řeky a pokračuji pod vodárnou po CT 3 k Vokounově lávce. Nejel jsem tentokrát přímo nad řekou, ale přes hradiště. Projíždím kolem hradišťské plovárny a pokračuji po nudné asfaltce přes řeku do Radobyčic. V Radobyčicích projíždím do Podhájí a stoupám k Valíku. Protože i tady jsou už vyasfaltované cesty, vybírám pěšinku vedoucí z ulice Mezi Duby. Jihozápadně od vrcholu Valík se cesta stáčí, až vede podél dálnice. Dojedu až k silnici u bývalé cihelny, překonám D5 a sjíždím Černým lesem k silničce mei Losinou a Štěnovicemi. Jen ji překonám a ve stejném směru začínám stoupat po štěrkové cestě k chatá v Koutech. Na kraji lesa odbočuji vlevo a diagonálně, jihovýchodním směrem jím projedu tak, abych se dostal nad Nebílovský Borek. Tím celým projedu ze severu na jih, jen kousek po hlavní silnici, protože dál pokračuji kolem kamenolomu k červené turistické. Kousek se po ní musím vrátit k rozcestí Pod Nebílovským Borkem. Asi půl kilometru po modré je to k silnici, ale pokračuji i dál k Babším. Než dojedu na rozcestí, chtěl bych odbočit na cestu polem nepolem do Nebílov. Někdy to projet jde, loni na podzim jsem tu dokonce běžel trailový závod, ale dnes tedy bojuji, ačkoliv úroda teprve klíčí. Kupodivu jsme tu potkal dalšího cyklistu, který se o trochu úspěšněji snaží o totéž. Nakonec jsem využil jeho trasy, když jsem viděl, že projel k cestě, která končí na druhé straně pole, pod kopcem Na Průhonu. Pak už se dá jet, sjíždím k zadní části areálu zámku v Nebílovech, kde vede taková trochu pochybná zkratka kolem nějakých squatů a ovčího výběhu. Za roklí s potokem ale vede větší cesta, která by mě měla dovést nad Střížovice. Kdysi jsem tu jel a nebylo to dobré, tak jsem zvědav, jak to dopadne dnes. Je tu nějaký schovaný pozemek s nepořádným majitelem. K němu se jezdá autem, takže žádný problém, pak ovšem jedu podmáčenou loukou a to jde hodně ztuha. O pár set metrů později se zas objevuje cesta, která mě už dovede k silnici do Střížovic.

 

Ze Střížovic jedu přes kopec po CT 2143 k samotě Hadovka a na kraj Únětic, kde odbočuji vpravo na CT 2292. Je to pořád asfaltka, ale směřuje do lesa. Do Chocenického Újezdu jsem chtěl dojet po nezpevněných cestách lesem kolem Hlubockých rybníků. Bohužel cesta, jak je vyznačená v mapě, neexistuje, takže se musím vrátit skoro volným lesem zpět na cyklotrasu a sjet do Lhoty po asfaltu kolem Čertova břemena. V Újezdu pokračuji kolem Mlýnského rybníku, za nímž odbočuji vpravo na polní cestu vedoucí ke kopci Suš. Cesta vede do takového nenápadného sedýlka, stáčí se dost k severu, ale pak odbočuje dvakrát vpravo a vede ke křižovatce do Bzí. A práve do této vesnice stoupám. Kousek za statkem, pod horou Bzí, končí zpevněná cesta a klesá se kolem Čabuzí k Cihelně. Do Jarova je to pak už coby kamenem dohodil, poté stoupám po prašné cestě kolem zemědělského družstva do sedla mezi Kopcem a Dusem, kde by měla být cesta na vrcholek Dus. Evidentně je tu pastvina, ale není tu ohradník, zato je tu nádherný výhled, ostatně jsem už 583 m n. m. Ke dvoru Chvostule je pak příkrý sjezd po vymleté polní cestě. Jede se tak rychle, až se bojím, že mě tam někde bude čekat kámen a proletim se. Z Chvostule vede silnička, která klesá až do Prádla. Myslím, že loni jsem jel po červené opačným směrem a tak se trochu bojím stoupání k poustevně Na Skalici. Nakonec to nebylo špatné, bylo to ve stínu a jelo se mi dobře a uteklo to. Za poustevnou se začíná docela prudce sjíždět. Ještě loni tu byla krásná lesní cesta, teď se jí možná kvůli těžbě rozhodl někdo zdevastovat, projel ji buldozerem, vysypal tuny štěrku a je z ní stupidní dálnice. Až níže, kde červená odbočuje prudce vlevo a vede přímo k silnici a pak na kraj Nepomuku k Červenému mostu, se vrátí do normálu-pěkné polní/lesní cesty. Hned za Červeným mostem je odbočka stoupající k zámku Zelená hora. Je den otevřených dveří na jinak zavřeném areálu a lidí je tu opravdu hodně, auta parkují daleko od vstupu. Stánky začínají už u Šternberského dvora. To je k zámku ale ještě pár set metrů prudkého stoupání. Asi jsem měl štěstí, že mě nikdo ndole na kole neodchytnul, protože jsem potkal nějaké jiné cyklisty, kteří museli pěšky, protože jim to někdo nařídil. Já si zámek na kolo nebral, takže tím by pro mě návštěva skončila. Takhle jsem se za 150 Kč dostal dovnitř. Prošel jsem si okolí zámku, ale dronem jsem nevyletěl, bylo tam příliš mnoho lidí a doufal jsem, že doletím z úpatí z Kláštera. Ani to se nakonec nepovedlo kvůli hustým stromům.

 

Po obhlídce a občerstvení jsem se tedy vydal pomalinku zpět mezi davy a těšil se, až vypadnu na modrou turistickou trasu vedoucí po pěšince východní stranou kopce. Jako mávnutím proutku zde není ani noha. Přejedu Úslavu (zde ještě v závroce Žinkovku) a stopám po polní cestě přes samotu Batov na Harvánek a potom na kraji louky do Srb. A teď bude následovat náročný úsek, protože jsme vybral malinkaté pěšinky, které často jsou vidět na jedné mapě, ale na druhé vůbec. A já nevím, která ve skutečnosti bude nebo nebude průjezdná. A ani značení NS Kolem Srb nepomůže, není to okružní cesta, má odbočky, takže je vlastně celkem k ničemu. Za železniční stanicí nicméně odbočíte první cesotu vpravo a pak k lávce přes říčku, hned vlevo po pěšince na pravém břehu, která není v mapě, přes chatovou osadu, kde na mě díky bohu nikdo nevyběh, že jsem na soukromém pozmeku, protože to není nijak k poznání a za nosem po vyježděných cestách po louce k dalším chatám v Žákově skále. I tady musím mezi chatkami k příjezdové cestě. Protože jsem teď dost vystoupal od řeky, postupně klesám na kraj Žďáru. Po silnici přejedu do Ždírce, ocitám s ena levém břehu Úslavy a u obecního úřadu odbočuji na pěšinu ke smeredovskému mlýnu, logicky u řeky. I tady je malá lávka, takže hurá na pravý břeh, po louce mezi chatkami a rybníky k další lávce, na levý břeh a po parádní pěšince-no nejedu hned pryč, dám si tu v klídku pauzu a vyletím s dronem. Krásné okolí se zelenajícími se lukami a rybníky, dva jezy, mlýn...masakr😍

 

Cestička asi za půl kilometru ústí na silnici, kolem Huťského rybníku projedu do Staré Huti. Všem dobrodružstvím není konec, znovu po melé lávce překonám řeku a singlíkem krásně projedu k chatám na kraji Vlčic. Tady je svět ještě v pořádku. Žádný zákaz vstupu na pozemky, žádný asfalt... Vlčice, Hradiště, Bohušov, to jsou asi jen nějak nepatřičně výrazně zobrazené části Blovic, kudy projíždím. I na konci světa v Blovicích plýtvají penězi na asfaltování hezkých cest, takže ulice Cecima se změnila v nudu. Je to už takový standard každého výletu, že jsou desítky kilometrů nových, zcela zbytečných dálnic. Samozřejmě se nejedná o podporu cyklistiky, ale o přerozdělení peněz stavebním firmám. Úplně stejně bohužel dopadla před pár lety cesta k chatám, po které vede CT 9. V podstatě až do Kamenska místo pěkné cesty vede silnice, a všichni se strašně diví, že tam cyklisté i auta jezdí víc než 30 km/h. Až z Kamenska měl někdo trochu rozumu a udělal štěrkovou cestu. U pamatuju tolik, že tu nebyla žádná cesta, pak jen lesní od těžařů a teď široká značená cyklotrasa pro ty nejrozmazlenější "cyklisty". Od lesa sjíždím do Žákavy, kde jsem si opět musel najít náhradní cestičku kolem jezu na Bradavě, abych nemusel jak robot šlapat po asfaltové cyklostezce po dříve krásné spojce přes Úslavu. Z Nezvěstic asfaltový zmar pokračuje, proto jsem začal jezdit kolem bývalé tvrze, kde jezdí jen auta, pro ty nikdo žádné cesty nezpevňuje. Na konci léta bývá horší průjezd loukou k čističce, ale to mě teď netrápí. Zrovna tak se dá jet podél asfaltu po hezké polní cestě. Až na konci katastru Nezvěstic je normální cesta, která vás neunudí k smrti po pěti šlápnutích. Před Šťáhlavicemi přejedu silničku, po louce přejedu k dalšímu jezu, svede mě to k návsi, ale hned se zas vracím k řece a loukám nad ní, kudy se dá projet k inundačnímu mostu u zámku Kozel. Krásným singlem podél řeky se dostanete až do Štáhlav, na druhé straně obce u hřbitova odbočuji vlevo, za tratí hned vpravo a podél ní po parádní polní cestě do Starého Plzence. Tahle cesta se drží zuby nehty, jen tak dál, přeju mnoho let bez zpevňování😊 Z Plzence už pochopitelně nelze čekat nic jiného než asfalt. Eliminovat ho lze jen když pojedete až úplně na druhý konec města k NS Staroplzenecká a vydáte po ní k viaduktu u sv. Blažeje. Poté se dá po louce zkrátit monotónní šlapání na asfaltce, ale nakonec ji stejně musíte využít a dojet po ní do Koterova.

 

Protože podél řeky jezdím často, dnes jsem zvolil trasu přes vyhlídku, takže kopec navíc, a kolem skládky za božkovským hřbitovem. V Božkově se vracím k Úslavě a po jejím pravém břehu jedu kolem střelnice, pod Lobzy, přes Lobezský park a k Rokycanské třídě. Kolem Prazdroje se pak vracím do centra Plzně, přes Lochotínskou lávku se dostanu na Severní předměstí a vystoupám do Záhorska. Jen necelý kilometr zbývá do stovky, ale asi se za tím kulatým číslem nepoženu, takhle mi to bude stačit. Mám radost z nově objevených singlů, ale je úplně děsivé, kolik zbytečných peněz a materiálu se leje do bezhlavého asfaltování cest na úplném venkově, kde je nikdo nepoužívá. Jen já, který o žádné asfaltování rozhodně nestojí. Průměrná rychlost 18,5 km/h, takže necelých pět a půl hodiny jízdy a přs 1500 nastoupaných metrů.

 

 

 

Zámek Zelená hora u Nepomuku - den otevřných dveří

Úslava - meandry

Kostel sv. Ambrože, Vícov u Přeštic

61 km

30. 3. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 650 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - park za Plazou - Husovo nám. - Techmania - Borská Pole - Valcha - po NS Údolím Radbuzy Lhota - Měsíční stráň - Wartův mlýn - Dobřany - keramička Chlumčany - Šavlice - Zastávka - Žerovice - Přeštice - kostel sv. Ambrože - Vícov - Dolní Lukavice - Lišice - Vysoká - Robčice - Útušice - Radobyčice - Hradiště - Vokounova lávka - Doudlevce - centrum Plzně - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Letos to teda pěkně jede, pořád ještě je březen, ale stovky kilometrů už jsem najezdil. Bohužel slabá zima, ale pro kolo dobré. Dneska si teda smlsnu cestou k Přešticím ke kostelu sv. Ambrože.

 

Je to směrem na jih, takže přes celou Plzeň. Ze Záhorska sjíždím k Rondelu, za Plezou projedu k Jíkalce, stoupám k Husovo náměstí a pak Korandovou ulicí k Techmanii. Dříve oblast zeleně kolem Borské ulice je nyní rychle zastavována a zneprostupněna, tady urbanismus zcela selhává. Někdy tu nejde projet vůbec, někdy mezi dvěma ploty a přes zákaz vstupu na staveniště, někdy to zdánlivě jde, ale musíte objíždět hluboké jámy a pak se bodláčím prodrat k Folmavské ulici. Tentokrát jsem to vzal přes areál učiliště. Který jde projet jen tímhle směrem asi, z druhé je vstup na kartu. Velmi zvláštní. Magisterskou ulicí tedy pokračuji k univerzitě, poté Univerzitní ulicí za garáže, kde tak nějak už tradičně odbočuji vlevo a sjíždím pěšinou do lesů. Vyjedete u viaduktu, kudy prochází žlutá turistická trasa od Borské přehrady, ale já pokračuji neznačenou cestou přes kopec na Valchu. Ona tu žlutá dříve vedla, ale jak se postupně odlesňuje a asfaltuje, stává se to zde méně a méně atraktivní pro procházky oproti minulosti. Smutnou pravdou je, že když jsem vystoupal na kopec, byl to můj poslední průjezd touto cestou před její kompletní a trvalou devastací asfaltem. Jak tohle může někdo provést, to prostě nelze rozumně vysvětlit. To bude divení, až tu budou cyklisté jezdit 45 km/h. Dnes naposledy je to hezk štěrková cesta, to jsem nicméně žil ve sladké nevědomosti. Sjíždím až na Valchu, na kruhovém objezdu se vydávám vlevo a pak pokračuji po pěšině podél vyrovnávací nádrže až k náspu u trati, v jehož strmé a vysoké stráni vede pěšinka k obytné zóně.

 

Z ulice U Čertovy díry vede NS Údolím Radbuzy právě do Lhoty. Dlouho pak musíte jet vesnicí. Mířím na náves, kde jsem si dal sraz na pivo s rodiči. Hospoda však v otvírací době nemá otevřeno a cukrárna nevítá lidi, co jdou na pivo. Nakonec nám natočili u fotbalového hřiště, ačkoliv tam zrovna otevřeno nemělo být🙏 Asi hodinku a půl jsme poseděli a já si ještě dám okruh. Taplo tedy není, fouká a je zataženo, div že ještě nezačne pršet. Tak rycle se dostat do tempa, ať se zahřeju. Vydávám se přes řeku k Měsíční stráni, kde je pořád pěkný singl přes louku. Poté je třeba jet po místní komunikaci pod dálnici k silnici ze Šlovic do Dobřan. Tam skoro žádná auta nejezdí, ale i tak ji nevyužívám. Kdo by odolal těm ěkným cestám na levém břehu Radbuzy. Poprvé využívám opravenou lávku a tak zbytek cesty do Dobřan jedu po pravém břehu. Projedu celé město až k psychiatrické nemocnici a ke keramičce v Chlumčanech jedu po nově opravené silničce. Projedu areálem, ze nímže hned naproti přes silnici pokračuje cesta lesem k rybníku Šavlice. Je tu trochu bahno a mám strach, jak to bude vypadat dál. Místy dobré, místy nic moc, podle toho, kde je to rozježděné... Za Šavlicí se stáčím víc k jihu po lesní cestě vedoucí do Zastávky. Z ní jsem si vybral lesní pěšinku vedoucí od posledního domku. Ale nejprve mě varuje hluboká louže na kraji lesa, poté nejasné, kterou z cest se mám vydat a nakonec další bahno, stromy přes cestu a podobně. No rozhodl sem se, že s novým a relativně čistým kolem to riskovat nebudu a raději shodím bahno cesotu po silnici a na jih odbočím o půl kilometru dál. Tam vím, že je to průjezdné. Ale zjara je to tu také docela pod vodou, takže jedu pomalu. Trochu se to pak lepší na louce před tratí u Žerovic. Ke kraji obce vede kamenitá polní cesta, pak se musím vydat po silnici do Přeštic. Přes Masarykovo náměstí to vemu do Nepomucké ulice, přejedu Úhlavu a za ní na první křižovatce odbočuji vlevo. Úzkou, klikatou a docela frekventovanou silničkou přes chatové oblasti jedu až k Vícovu, kde je nenápadná cesta s ještě nenápadnější cedulkou ke kostelu. Kostel sv. Ambrože schovaný mezi stromy, naprosto neviditelný, ale pěkný, je mým dnešním cílem. Dron dnes nemám, takže ze země.

 

Od kostela se vracím k silnici, jinam to ani nejde, a budu pokračovat v původním směru na Vodokrty. Jenže za dvěma zatáčkami je odbočka na štěrkovou cestu šikmo vlevo. Nad další chatovou osadou se cesta postupně mění v polní a vede do Dolní Lukavice. Stárnu a brod před vsí si dnes v zimě odpouštím. Projedu opravdu jen krajíčkem Lukavice, přejedu silnici, jen kousek vpravo začíná cesta za mlýn směrem na Snopoušovy. Nebo Lišice, když odbočíte u jezu a překonáte náhon a řeku. Z Lišic vedou k Vysoké minimálně 3 cesty a já nikdy nevim, která je která, takže jsem to samozřejmě ani dnes netrefil podle představ. Ale to nevadí, všechny ty cesty jsou pěkně, nezpevněné. Zarazí mě to až od lesa, kde jsem věděl, že mám jet po větší cestě, ale místo toho hledám tu svou, kam se vlastně ztratila. Horší lesní cestou jsem se vyškrábal pod Jelení vrch, kde u krátkého úseku zelené turistické odbočuji vlevo na severozápad. Tady už je hrubá asfalt a s nevelkým převýšením mě dovede k Červenému kříži. Odtud sjíždím do Robčic, ale protože i tady se hodně těžilo, je celá cesta rozoraná a bahnitá, takže se nejede dobře. Cesta ústí v Robčicích u logistické firmy, takže ke zkratce musím kus po silnici. Frézuje se tu povrch, takže se tu nejezdí 130, ale spíš kolem těch 90. Pěšina do Útušic je docela zarostlá už teď, jak to tu bude vypadat na začátku léta? Útušicemi projíždím nad Útušickým potokem ke štěrkové cestě pod dálniční most, kde se z nějakého důvodu rozšiřoval prostor pro chodce a cyklisty, kteří tudy rozhodně nejezdí. Jsem za to rád, ale takové stavební úpravy jsou vyhazováním peněz. 

 

Rozhodl jsem se dnes jet po louce nad řekou k několika chatám, kde si postupně všichni vybudovali hradby a tak se musí jezdit větší a větší oklikou. Další stupidní předraženou cyklodálnici s nesmyslným mostem lze naštěstí objet přírodou o kus dál. Ačkoliv to znamená kopeček navíc, rád to udělám. Beztak se ale asflatu před Radobyčicemi nevyhnete. A ani za nimi. Do Hradiště šlapete jako robot. Do Doudlevec k Vokounově lávce jedu tradičně po pěšince nad řekou, kterou zas někdo znepříjemnil masivním schodištěm. Od Vokounovy lávky pak jedu po panelové CT 3 pod vodárnou ke Škoda parku. Podjíždím ho samozřejmě přes diskgolfové hřiště k podjezdu pod Malostranským mostem a podjíždím i tenisové kurty hezkou stezkou u řeky. Na Doudlevecké lávce přejíždím na druhou stranu řeky, kde bývá méně lidí a mohu bez starostí jet až do centra. Přes Plzeň jedu Šafaříkovými sady k ROoseveltovu mostu a pak přes Rondel do Záhorska. Lehce přes 60,5 km, průměrná rychlost 21 km/h, z toho mi vychází necelé tři hodinky jízdy. Pěkný výlet, za starých časů před 10 lety by byl o hodně hezčí, protože se neasfaltoval plošně venkov, ale taková už je doba, že se rozhazuje zbytečně našimi penězi.     

  

 

 

 

 

Kostel sv. Ambrože - Vícov u Přeštic

Kostel sv. Ambrože - Vícov u Přeštic