Brdy - Lipovsko

91 km

14. 6. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1300 m

Terén: Asfaltové a polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - Bílá Hora - po žluté Na Vysoké - Druztová - Věžka - Dolanský most - po modré Chrást, Nová Huť - Kokotsko - Dolní a Horní kokotský rybník - po modré Hudlice, Osek, Volduchy - Holoubkov - Mýto - Hutnický ryb. - Pod Lesem u Mýta - po červené Tankovka - Tisý - po mísní zelené Brdy-Lipovsko, U Zlámané lávky - Tři trubky - po žluté Skládaná skála, Josefka, Pod Dubinou, Dobřív - po modré Janov - Hrádek - Kamenný Újezd - Rokycany - hájovna Čílina - Čílinské polesí - podél přivaděče U Zátiší - po zelené V Pytli - Holý vrch - Špitálský les - Doubravka - Masarykův most - Zadní Roudná - Pod Záhorskem

 

Moc jsem se těšil na výlet do přírody Brd, ale zase to tam vzali asfaltovači útokem, takže nálada mrzutá. Ale popořadě. Na východ to obvykle bývá kolem roudenských pramenů na Zadní Roudnou, nejinak tomu bylo i dnes. Až u pivovarské studny je první možnsot sjet na pěšinku podél řeky, toho také využiju, podjedu všechny tři mosty a vystoupám na Jateční. Od parkoviště u Boleveckého rybníku chci zkusit pěšinku na Bílou Horu. V mapě značená je, ve skutečnosti se jede spíš lesem přes kmeny stromů. Jsem hned v letním počasí pěkně zpocený... Projedu pak Bílou Horou a po žluté pokračuji do lesa pod Vysokou. Částečně je tam štěrková cesta, za lesem pak buď po louce nebo remízkem také po nezpevněné cestě😊 Kousek po silnici vede i žlutá, hned ale odbočuje na obslužnou cestu k chatám a z té zas u cedule se zákazem vjezdu odbočuje doleva do kopce místní žlutá (aspoň podle mapy). Po této pěšině vystoupám z údolí, postupně se ale stáčím skoro až na jih. Projedu okrajem louky, znovu se zanořím do lesa a asi po 200 m odbočuji vlevo na nepříliš přesvědčivou cestu. Je to ale správná volba, nejedu tu přecijen poprvé. Ačkoliv podle mapy končí v houští, ve skutečnosti se dá projet docela dobře až na kraj Druztové. Nechce se mi stoupat kolem Věžky, to nejde vyjet, takže sjíždím vesnicí k rybníku Skřivanov a stoupám lesní cestou směrem k chatám u silnice na půli cesty k Drahotínskému rybníku. Když si vystoupám to nejhorší, odbočuji doprava, kde by měla vést cesta zpět ke žluté do Dolan. Taky tu nejedu poprvé, ale nikdy to nebylo nic moc, pěšinka se ztrácí a zarůstá, takže se prodírám roštím a hledám, kudy vlastně pokračovat. Nic moc, ale dostal jsem se, kam jsem potřeboval nakonec. Po žluté jedu k silnici, po níž sjedu k Dolanskému mostu. Za ním pokračuji kolem kempu do stoupání po modré a do Chrástu. Celý Chrást až k nádraží vlastně projedu po modré. Trasa ofickálně pokračuje ještě kus rovně, než odbočí, mě ale víc baví sectička přes louku a pak takový singlík nad řekou k bývalému hamru. Opět se s modrou spojuji, ještě kousek jedu podél Klabavy do Nové Huti, ale za mostem přes řeku už odbočuji vlevo ke koupališti, modrá vede na druhou stranu.

Cestu mám dnes dalekou, rozhodl jsem se tedy stoupat po štěrkem zpevněné větší cestě lesem nad údolím potoka Svatka. jede se dobře, převýšení si ale nijak neušětřím samozřejmě. Asi za kilometr vyjíždím na asfaltovou cestu, takže ji využívám co nejméně je možné, jen ke Kokotké studánce, pak unikám na lesní cestu k Dolnímu kokotskému rybníku. Letos je vody více, než v posledních tak deseti letech, takže cestička kolem něj je místy lehce podmáčená. Pamatuji ale daleko větší koupel. Protože modrá turistická trasa kolem Horního rybníku je mizerná, zkusím ho objet ze severu po neznačené cesrtě. Zprvu to vypadá slibně, ale to se brzy změní a rozhodně to nedoporučuji. Nakonec jsem vlastně rád, že jsem zpět na modré. To už je jen konec toho zmíněného špatného úseku, poté v lese už je to pěkný singl. Obzvlášť, když začne mírně klesat k Hudlicím. Když vyjedete z lesa, už jste na polní cestě. Dřív podobně velká pokračovala i za touto osadou směrem k Oseku, ale asi ji přestali využívat zemědělci nebo nevim co, ale stalo se mi v posledních letech, že byla zarostlá, že jsem málěm neprojel. Letos je to naštěstí trochu lepší, i když šlahouny v jednom úseku hodně překáží. Když skončí "Hudlická alej", už se to zlepšuje. Je tu ale zase nevhodná frakce štěrku a pak už se blížíme nové silnici od D5 a v klesání do jejího zahloubení je asfaltka. Rozjet to nemůžete, protože rozhled je tu nulový. Tak hezky by se dala využít energie pro vystoupání na druhé straně... Nicméně jsem rád, že asfalt je jen v krátkých úsecích a jinak cesta zůstala nezničená.

Kolem Oseka a Volduch mě chybí cesty mezi poli, ale mají tu příkladnou stezku podél silnice. Pro mě nuda, ale ta by na silnici byla stejná. Na jihovýchodním konci Volduch konečně odbočuji ze silnice a po velké poln í cestě pokračuji pod Chlum. tady to jede rychle a v lese i docela příjemně, ačkoliv je to kousek od dálnice. Tu podjedete a podél ní se pokračuje do Holoubkova. Bývala tu krásná cyklostezka, ale někdo měl zas záchvat a udělal tu osmimetrovou vyválcovanou dálnici. Pěkný hnus. V Holoubkově sjíždím k hlavní křižovatce, často vás tu budou brzdit nějaká auta ve sjezdu. Pak odbočuji vlevo na bývalou pražskou do Mýta. Mám ale za lubem na konci obce sjet vlevo ze silnice a jet cestou v lese. Zpočátku to nevypadalo jako špatný nápad, ale cesta se pak ztratí a stojí to opravdu za prd. Koukám ale, že pro příště by se dalo jet stále severně od dálnice a mohlo by to být lepší, tak to se těším, až to vyzkouším. Dojel bych k průmyslovému areálu před Mýtem jako teď. Nějak jsem netrefil cestu k Hutnickému rybníku, tak se musím kousek vrátit, ale udělal jsem dobře, z průmyslové zóny se rychle dostávám k bývalému mlýnu, je to docela hezký kus přírody. Objedu rybník, za kolem se jen práší, musím ppřes dvě ulice nové zástavby, ale pak se z ulice Benátky vracím za tratí na polní cestu stoupající k PP Trhoň. Moc hezká cesta a navazuje na ní taky pěkná červená turistická se zjevně vojenským původem, protože je podle pravítka terén neterén. Občas je to náročnější technicky, ale tak to má být. k Tankovce se připojuji až v nějakých 600 m n. m.😲 Čeká mě tedy trochu sjezdu, a sice k silnici na kraji Strašic. Tankovka pokračuje mezi poli, tady je to vždycky výheň, nemám tenhle úsek k rybníku Tisý rád. Kousek po místní zelené k rozcestí Na Dlouhé je pěknou lesní cestou, ale pak už jsou skoro všechny cesty v Brdech hanebně změněné na široké silnice. Jedna z nich je i Kolenská cesta, tam to dokonce ani mapa ještě nezaznamenala. Není diviu, je naprosto nepochopitelné, že někoho napadne lít beton do lesa. Způsobí větší a trvalejší spoušť než ta armáda... Do utahujícího stoupání vede asi i místní zelená a nakonec je kopec tak prudký, že mi jediní dva turisté, které tu potkávám, fandí. V 650 m n. m. na hřebínku je odbočka k Lipovsku, tam mířím. Aspoň tady je ještě nezpevněná cesta a na vrcholku sněžná vločka a skalka. Vracím se zpět na rozcestí technickou pasáží a pak mě čeká hodně, hodně dlouhý sjezd. Tak 2 km a jediné, co mě brzdí, je pud sebezáchovy. Celou cestu kromě jedné prudší zatáčky se dá jet 50+ km/h a případní pěší turisté z toho moc radost mít nebudou, ale co by se dalo čekat,když tu postaví dálnici, tak se tu bude jezdit sakra rychle. U Zlámané lávky se osvěžím v Klabavě, už je to nedaleko ke Třem trubkám. To ale není můj dnešní cíl, takže pokračuji dál po žluté a stoupám ke Skládané skále. Na Třítrubeckou vyhlídku neodbočuji. Stoupání je to oprpavdu výživné, ale aspoň není asfaltové.

Kousek za Skládanou skálou ce cesta opět zvětšuje, ale zůstává štěrková. Slyšel jsem že už je zničená i cesta z Prahy na Tok, za to by měl v CHKO opravdu někdo viset v průvanu. Já zatím sjíždím k Josefce docela spokojen, stáčím se k severu a čeká mě další klesání. Jednotlivé cesty si tak dobře nepamatuji, ale vím, že jsem tu jel a flashbacky z průjezdu některými hezkými úseky se mi dobře vybavují, takže vím, že Záborecká cesta byla vyasfaltovaná už dříve, bohužel. Letím tedy dolů a těším se až odbočím po žluté pod Jezevčí skálu. Tam je nějaká historická cesta skládaná z oblázků nepříč. To je něco pro tlumič tedy. Radši bych ale takový kostitřas než zjištění, že od Dobřívi ke Stříbrnému kameni se staví silnice.😟 Fascinuje mě, že přespat pod širákem tu nemůžete, ale prolít přírodu tunami asfaltu je v pohodě. Tady má celé vedení oblasti opravdu v hlavě duto. Pak zas bude někdo brečet, že se tu lítá 60 km/h na biku. Po modré z Dobřívi si chuť moc nespravíte, proto za brodem přes Skořický potok  odbočuji vlevo a mířím k Hrádku. Tady je kousek ještě svět v pořádku. Pod amfiteátrem jedu lesem do obce. Aglomerací přes Kamenný Újezd se špatně vybírá hezká cesta. Snažím se jezdit vždy někudy zadem, ale neasfaltové cesty tu v podstatě nejsou. Promotám se Rokycany Jižním a Plzeňským předměstím a těším se na cestu loukou k čílinské hájovně. Poté jezdím rád neznačenou cestou nad dálnicí. Za mokra bývá dost rozbahněná, ale to dnes nehrozí. Po zelené překonám křižovatku u sjezdu 67 a pokračuji stoupáním podél přivaděče. Staví se tu právě nové velmi vysoké napětí. Pak jedu opravdu přímo nad přivaděčem, čeká mě tam ještě docela nepříjemné stoupání. U sjezdu na Kyšice se protáhnu do lesa a na zelenou u Zátiší. Sjíždím do polesí V Pytli, kde odbočuji vpravo a ještě se vydám přes Holý vrch lesem nad Újezdem ke hřbitovu. Sjíždím ke Špitálskému lesu, projedu Doubravkou na Jateční ulici, znovu podjedu všechny most přes Berounku a přes Zadní Roudnou se vracím do Záhorska.

91 km, 1300 m převýšení, hezké údaje a výlet, ale jak jsem psal na začátku, všude samý asfalt, vyjedete 50 km za Plzeň a stejně vás tam čeká lidská hloupost, už není moc kam jezdit a rychle se to zhoršuje, to je smutné.

Brdy-Lipovsko

 

 

Planá nad Berounkou

41 km

9. 6. 2025

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 500 m

Terén: Asfaltové a polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Malý Bolevec - Kamenný ryb. - po žluté Třemošná - Telínov - Luhová - Česká Bříza - Žichlice - po žluté Chotiná - hřbitov Planá - kostel Nanebevzetí Panny Marie Planá - Žichlice - po zelené Nad Drahotínským ryb. - Drahotínský ryb. - Druztová - Pod Vysokou - po žluté Bílá Hora - Bolevecký ryb. - Zadní Roudná - roudenské prameny - Pod Záhorskem

 

Do 50 km je kolem Plzně velmi těžké hledat výlety. Jednak jsme přišli za posledních 10-15 let o desítky kilometrů krásných nezpevněných cest a zadruhé jsem tu už skoro všechno viděl. Beru tedy zavděk oprýskanému kostelu ve vesničce Planá, která leží nad Berounkou u Kaceřova. Až dlouho po tomto výletu jsem zjistil, že spíš než tahle víska je známá fara Brixi, nóbl místo pro pořádání svateb, které leží vlastně hned vedle kostela.

Poslední nevybetonovaná cesta směrem na sever vede přes Mikulku, tak tam stoupám, po pěkné polní cestě, oblíbené pro venčení psů, pak sjíždím k ulici Na Sudech, tedy před val, který ji odděluje, podél něc vede pěšinka k Malému Bolevci. Mířím do ulice K Prokopávce a pak za hřbitov. Špatně jsem si rozmyslel, kam chci pokračovat, takže jsem u Třemošenského rybníka přejel silnici, abyhc ji o pár set metrů dále u Kamenného rybníka zas po lávce přejel k arboretu Sofronka. Po asfaltce podél trati po žluté turistické trase pokračuji přes Orlík do Třemošné, kde jsem se rozhodl pojet kolem bývalé sklárny do ulice Polní, z ní pak přes louku k silnici na Zruč, kterou však jen křižuji a pokračuji do místní části Telínov. Stoupám memzi domky k NS Třemošná, po které dál jedu až pod kopeček Luhová. Naučná stezka odbočuje doleva na severozápad, já jedu přes pole k nevýraznému vrcholku Luhové a pak lesem k českobřízskému hřbitovu. Asfaltová alej do vsi není zajímavá, raději teď jezdím přes velkou louku po pěšince, pak na náves a odtud neznačenou cestou na východ do Žichlic.

V Žichlicích sjedu po silnici k říčce Třemošné, kousek za mostem pak odbočím vpravo a po žluté, ke statku Třemošnice po asfaltu, pak docela hezkou nezpevněnou cestou až do Chotiné. Odtud pokračuji na východ po silnici, asi je tam také CT Baroko III asi kilometr, než odbočím vpravo do lesa na štěrkovou cestu. Štěrk končí na druhém konci lesa, kde už to sice není daleko k plánskému hřbitovu, ale protože to tu neznám, mám trochu obavy, jestli neskončím někde v houští. Naštěstí ne, překvapil jsem naopak dvě panící venčící psy, asi tu moc turisitů nepotkávají. Pak už jen sjíždím po silničce do Plané ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie.

Nijak se nezdržuji a začínám se vracet po cestě zpět stoupáním ke hřbitovu. Ale asi po 200 m je odbočka vlevo na polní cestu. Zjevně ji někdo opravoval, protože povrch je štěrkem zpevněný a podél cesty jsou vysazané stromy. V tomhle případě lze snahu pochválit, myslím, že tu dříve průjezdná cesta nebývala. Je příjemné, že se dostanu k jiné polní cestě, které mě dovede přes les zpět do Žichlic. Z nich, jako obvykle, stoupám po zelené na vršek U Petra, pak klesáním k silnici a za ní ještě k rozcestí Nad Drahotínským rybníkem. Zde odbočuji vpravo a po místní modré sjedu přímo k Drahotínskému rybníku. Přes hráz dojedu k silnici, 100 m západněji začíná cesta do Druztové, takže po silnici jedu jen tento krátký úsek. Přes ves se vyškrábu cestičkou mezi ploty u (nevim jestli stále funkčního) pivovaru do horní části, kde z krajní ulice odbočuji vpravo pod vysokým vedením mezi poli po polní cestě vedoucí k lesu. Jedu na západ, dokud nesjedu až ke konci Malochovy stezky. Pár metrů je to znovu po silnici, než odbočím vlevo na vysokou po žluté. Po té se klasicky dostanu až na Bílou Horu. Kolem sokolovny sjedu k Boleveckým rybníkům. Samozřejmě se nebudu plést mezi davy, takže po pěšince v úbočí, která je beztak mnohem zábavnější, vystoupám k vyhlídce a pak sjíždím k parkovišti v ulici Na Roudné.

Když před dvěma lety vyasfatlovali tu hezkou stezku k tréninkovým hřištím, už jedno, jestli jedu po asfalltce přes soutok nebo přes Zadní Roudnou, je to stejná nuda, takže je lepší jet tou kratší cestou přes Zadní Roudnou, mám ji dříve za sebou. Kolem roudenských pramenů se pak vracím do Záhorska.

Na pouhých 41 km je to pěkný výlet, samozřejmě je mrzuté, že tu nemáme více nezpevněných cest, nejméně polovina trasy tak vede v podstatě městem. nastoupáno téměř 450 výskových metrů, průměrná ryhlost 20,1 km/h. Takový standard😊

 

Planá nad Berounkou - kostel Nanebevzetí Panny Marie

 

 

 

Pozůstatky hradu Litice

37 km

5. 6. 2025

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 400 m

Terén: Štěrkové, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - kostel Všech svatých - Roudná - centrum Plzně - po levém břehu Radbuzy Doudlevce - České údolí - Výsluní - Litice - Farská hora - Lhota - býv. Starý Sulkov - U Fulínů - Vejprnice - Vochov - Křimice - Zadní Skvrňany - Na Jíkalce - Kalikovský mlýn - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Sice už je šest večer, ale den je dlouhý a snad bych mohl ještě stihnout krátký výlet k pozůstatkům hradu Litice. Už jsem tam kdysi byl, ale byl leden nebo únor a skoro tma, takže nic moc zážitek. Ze Záhorska jedu přes areál nemocnice ke kostelu Všech svatých, od něj sjíždím na Roudnou, pak přes Rooseveltův most do centra Plzně, přímo přes náměstí Republiky. U Wilsonova mostu vyjíždím na nábřeží Radbuzy, po té méně frekventované straně pak kolem Depa 2015 pokračuji k "plovárně" a do Doudlevec. Protože je po dešti, výjimečně využívám zpevněné cesty, a tak aspoň po letech projedu Průmyslovou ulicí. Českým údolím ke Slunečné lávce jedu po asfaltce, kde je taky dost vody. Za řekou vystoupám na kraj Výsluní, překonám dálniční přivaděč a projedu Tyršovým sadem ke křižovatce U Červa. Odtud se dá jet podél silnice po štěrkové cestě na kraj Litic. Za chvilku jsem na pahorku u pozůstatků hradu, ale začíná pršet. Chvíli čekám v přístřešku, mohlo by se to přehnat. Udělám pár fotek a budu pokračovat v mokré jízdě.

 

Pěšinkou sjížídím do ulice K Valše a pak ulicí K Ovčínu mířím k Lesní stezce. Bývaly tu dvě krásné cesty, ale tupohlavové je vyasfaltovali, takže pokud nechcete jezdit na kole po dálnici jako já, zbývá už jen tato stezka přes dva kopce a údolí. Dokonce už i sjezd do Lhoty od Dubové hory, kde nevede ani turistická trasa ani cyklostezka, se asfaltuje. Je to do nebe volající plýtvání a poškození úplně pro všechny, ale někde holt ty naše peníze musí protéct do soukromých rukou.👎 Plošné betonování světa je tak intenzívní, že téměř při každém výletu se setkávám s novými asfaltovými oblastmi. Našel jsem si tedy aspoň menší pěšinku, kudy lze zničenou část lesa objet. Lhotou následně projedu do ulice V Remízku, ze které pokračuje polní cesta k bývalému letišti. I za letištní plochou držím severozápadní směr, dokud nevyjedu na CT 2271. Ta slouží jen jako orientační bod, protože pak po hrubé asfaltce objíždím FVE na výsypce a podél umělého koryta Sulkovského potoka jedu až k Fulínům. Cesta do Vejprnic, dříve polní, se taky poměrně rychle mění v silnici. V tomto směru před Radarem vzniká nové sídliště. Těch už je ve Vejprnicích více, přes další, to severozápadní, taky projíždím na nově vytvořenou štěrkovou cestu mezi poli a stoupám pod bývalou cihelnou k silnici Vochov-Tlučná. V zatáčce ji překonám a pokračuji ve směru, kde kdysi tradičně bývala velká lesní cesta, posledních možná 10 let po nějaké těžbě byla zcela neprostupná a nyní byla obnovena a propojena na sever k Vochovu. To je milá změna. Veškerá nová výstavba ve Vochově je ukázkou typického českého developmentu - bezohledně, hnusně, nemyslíc na urbanismus, na kvantitu, nekvalitně. A nezapomenout na betonové třímetrové hradby směrem k poli, aby bylo soukromí. Z Vochova se do Plzně vracím kolem hřbitova. Od nej sjíždím do Křimic a podél trati do Zadních a pak dokonce i Předních Skvrňan. 

 

Závěr do Záhorska moc kreativně vyřešit nejde - po cyklostezce na Jíkalku, kolem Kalikovského mlýna a pak přes Rondel. No, tak jsem si akorát tak ušpinil kolo na těch necelých 37 km a sotva jsem vyjel z města. Průměrná rychlost 21,6 km/h a téměř 450 nastoupaných metrů.

 

 

 

 

Zřícenina hradu Litice

Pozůstatky hradu Litice

 

Hradecká skála

72 km

31. 5. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 650 m

Terén: Štěrkové, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Kalikovský mlýn - Slovanské údolí - U Brůdku - Nová Hospoda - U Fulínů - po NS Líňská okružní cesta PR Nový rybník - Úherce - Hoříkovice - Kotovice - Ves Touškov - Hradec - po zelené Hradecká skála - Holýšovský ryb. - Výtůňská cesta - po červené Líšina - Lelov - Nový mlýn - Stod - Mantov - Chotěšov - Hájovna - letiště Líně - Nová Ves - Starý Sulkov - po zelené Valcha - po zelené a žluté Borská Pole - Zelený trojúhelník - Goldscheiderova - Na Hvězdě - Techmania - Husovo nám. - Plaza - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Minulý týden jsem otestoval ruku po zlomenině, dopadlo to dobře, tak jsem dal týden pauzu a dnes už zkusím vážný výlet. Beru dron a jedu na Hradeckou skálu. Ze země nejde moc dobře vyfotit.

 

Sjíždím ze Záhorska na Rondel, protáhnu se do parku za Plazou, po pravém břehu Mže ke Kalikovskému mlýnu, pak projedu Jíkalku a po cyklostezce do Předních Skvrňan. Celým Slovanským údolím pak pokračuji až ke Brůdku. Zpočátku je nutné jet po asfaltu, pak díky bohu můžete po pravém břehu Vejprnického potoka po pěkné nezpevněné pěšině, a pak zase od Regensburské to nejde jinak, než po asfaltu. Dokud nepostaví napříč celým lesem za Novou Hospodou VRT, je možné využívat tuhle rekreační oblast a vybírat mezi krásnými alejemi. Zatím se dá projet k modré turistické trase a vybrat si třeba další pěšiny k jihozápadu. Když je tu zatím les, ani nepoznáte, že jste kousek od motorestu na výpadovce. Překonáte silnici na Vejprnice a sjíždíte k Fulínům. Přejedete dálnici u Sulkova a já tu vždy jezdím krásnou polní cestou, nějakých  let stupidně pojmenovanou NS Líňská okružní cesta. Ta má taky černého Petra, protože vede ve stopě plánované trati. Vždy, když tu jedu, tak se kochám pěkným výhledem do krajiny, než bude vybetonovaná. Nad Líněmi u kravína překonám silničku do Tlučné, ještě kousek pojedu po rozbité asfaltce, než odbočím na prašnou cestu klesající k PR Nový rybník. Po polní cestě pokračujte k obřímu logistickému centru, přejeďtě silnici od D5 do Zbůchu, projeďte do Luční ulice v Úhercích a pak zas můžete jet hezkou pěšinou po louce k rybníkům Velký a Tvrdík. Mezi nimi se dá projet a s trochou snahy dokonce až k cestě do Hoříkovic. Viaduktem podjedete železnici, kde dřív pokračovala nádherná polní cesta na rozmezí lesa a pole. Někdo to tu celé zasypal štěrkem, po kterém nikdo nechce chodit, má špatnou frakci. Takhle mizí příroda... Mírným stoupáním dojedete k Jetelovému vrchu. Když začnete klesat, za chvíli se připojíte k CT 2301 a dojedete do Hoříkovic.

 

V Hoříkovicích odbočuji vpravo na polní cestu do Kotovic, a pak stále po CT 2271 do Vsi Touškov, kde se stáčí na jih, asi půl kilometru jedu po silnici, kde u nějaké stružky sjíždím vpravo na polní cestu. Je to docela rozbitá cesta se zákazem vjezdu, ale to nebránilo asi 5 rodinám sem vyjet autem a udělat si oheň v lese. Taky nezapommněli zablokovat celou šířku cesty. I na tom kole mám problém dostat se dál. Vyškrábete se vymletou zarostlou cestou na druhý konec lesa, pak jedete zapomenutou polňačkou ja jihovýchod, než se připojíte na větší cestu vedoucí do Hradce. Tady v rychlém sjezdu jedu opatrně, rázy na ruku by nebyly dobré. Z Hradce už ke Hradecké skále mířím po zelené. První třetina cesty za obcí je po panelech, pak dlouho po asfaltu a až po vjezdu do lesa za chatovou oblastí zelená odbočuje na nezpevněnou lesní cestu. Zpočátku je pořád využívaná chataři, poté se dost zmenšuje a stoupá, postupně také zarůstá a nakonec je tak nepatrná, že si nejse jistí, jestli dojedete do cíle. Nakonec se povedlo a přede mnou se objevilo vyhlídkové místo na Hradeké skále vysoko nad Radbuzou. Hezké místo, ale pojedu dál, vlastně už zpět na východ k Plzni. A sice jsem si vybral neznačenou cestu k Holýšovskému rybníku. Je to malá pěšinka, ale projel jsem až k hrázi. Za ní je asfaltka, která ústí na hlavní silnici z Plzně na Folmavu. Za silnicí, kde jsem vždy rád, že jsem ji v zatáčce na konci třípruhového úseku překonal, je v mapě ještě značená lesní cesta, je evidentně nově asfaltka. To není výlet, abych neobjevil nějakou novou realizaci bezmozků, kteří už jsou tak zavaleni našimi penězi, že asfaltují i ty nejmenší lesní cesty. Až na konci katastru, někde na Výtůňské cestě, tahle stupidita končí a ač značena v mapě jako výrazně větší, tak ve skutečnosti méně zpevněná cesta vede k rozcestí Za Hůrkou. Dál budu sjíždět konečně po nezpevněné cestě po červené kolem soukroomého Líšinského jezírka až do Líšiny.

 

Jak mi náladu zkazily nesmyslně vyasfaltované úseky, tak za Líšinou jsem si ji spravil. parádní polní cestou lukami dojedete do Lelova a ačkoliv to podle map vypadá, že pak na pravém břehu Merklínky žádná cesta není, já se rozhod jet podívat na konec vyznačené pěšiny a byl jsem velice mile překvapen, že je průjezdná až k červené turistické trase vedoucí z Křížového vrchu. Po stále pěkné cestě se dostanete k Novému mlýnu. I když je to delší cesta a přes kopec, rozhodl jsem se jet po NS Stodsko. Pak sjedu až soutoku Merklínky s Radbuzou ve Stodě. Podjedete lávku a můžete pokračovat po pěšině nad řekou. Je to poslední hezká cesta, která tu zbyla, ostatní byly nenávratně zničeny bohapustým vyléváním asfaltu. Pěšinka bohužel nevede až do Chotěšova, vyjíždí na silnici před Mantovem. Zajel jsem se podívat na stavbu lávky v místě bývalé slavné Chaloupky nad jezem v Chotěšově. Nemá pochozí vrstvu, nelze ji zatím využít. Projedu tedy Mantov, hned za řekou odboočuji vpravo, kde se dá jet kriásně mezi lukami nezpevněnou cestou k cestě od Vstiše. Tam na rozcestí odbočuji prudce vlevo, vystoupám k silnici na Dobřany, kouske za ní je hájovna, u které odbočuji vpravo a dlouho mírně stoupám k areálu letiště v Líních. Sice hodně pozvolna, ale věci se tu hýbou. Tedy hlavně oplocení. Trochu pročištěný les, vykácené trasy a v některých místech obnovené sloupky. Zatím tedy není problém projet opuštěným areálem, ale taky to může být naposled. K dálnici od Nové Vsi na druhém konci letiště jedu tentokrát po bývallé silnici. Za D5, od rozcestí Starý Sulkov, pokračuji po zelené turistické trase nejprve štěrkovou a pak lesní cestou kolem mokřadu na Valchu. I les za Valchou se světelnou rychlostí zmenšuje, není problém tu cokoliv vykácet kvůli parkovišti nebo sídlišti. Zelená se posouvala už asi pětkrát a je čím dál tím těžší najít nezpevněnou cestu. Na rozcestí Nad Valchou pokračuji za nosem po žluté, tam ještě úseky hezkých cest zbývají. Než podjedu viaduktem k Borské přehradě, odbočuji vlevo a projedu na pěšinu pod garážemi u ploché dráhy. K mému překvapení se spouští prudký déšť. Chvilku před cílem jsem tedy zmoknul. propletu se městem přes areál univerzity, Goldscheiderovku, na Hvězdu, pak kolem Techmanie k Husovo náměstí a nakonec kolem Plazy a přes Rondel do Záhorska.

 

Ruku po zlomenině trochu cítím, ale je v pořádku, výlet o byl jinak hezký, bohužel je extrémně těžké najít kolem Plzně hezké cesty na kolo. Potřebujeme mnohem míň asfaltovat! Přěvýšení je kupodivu celkem skromnýchh 650 m, přecijen jsem ujel 72 km.  

 

 

Hradecká skála

Hradecká skála

Hradecká skála

 

 

Hracholusky - Zelenkův mlýn 2025

28+30 km

24.-25. 5. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1300 m

Terén: Štěrkové, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - zoologická zahrada - po CT 37 Křimice, Malesice -  Město Touškov - Písek - Lipno - Luhov - Čerňovice - Zelenkův mlýn - Nový most - Český mlýn - Zadní Rajt - Rájov - Pňovany - Jezná - Nová Jezná - Plešnice - po CT 37 Bdeněves - Kozolupy - Červený mlýn - Malesice - Křimice - zoologická zahrada - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Po třech týdnech mi sundali sádru ze zlomené ruky, ale ještě více než týden jsem měl klidový režim. Poté jsem si troufl na cestu na Hracholusky po silnici, aby bylo co nejméně otřesů a nárazů. Jedu na klasickou grilovačku k Zelenkovu mlýn k Danovi na chatu. Letos nás moc nebude, ale těšim se. Cesta je přímá a jednoduchá, ze Záhorska přes Lochotínský park sjedu k zoologické zahradě, pak překonám Mži přes lávku a asfaltkami po CT 37 jedu kolem Radčic do Křimic a pak výjimečně po asfaltové cyklostezce přímo podl řeky do Malesic. Pak vyjíždím na silnici a po úzké okresce dojedu do Města Touškov. O víkendu tu není tak velký provoz, takže se nejede úplně špatně. Za Touškovem dlouho stoupám do Čemínských lesů. Pak se jede celkem vrstevnicově mezi lukami a lesy do Písku, sjezdem do Lipna, přes kopeček k Lučnímu potoku a do Luhova, pak přes hlubší údolí Žebráckého potoka serpentinami a delším stoupáním nad Čerňovice. Ty jsou v údolí, takže znovu dolů a nahoru, než se pustím do finálního sjezdu k přehradě Hracholusky. Kousek před Novým mostem odbočuji vlevo do chat, kde už se chystá gril...

 

Druhý den ráno se vydávám zpět, trošku mi otrnulo a nechci jet stejnou cestou, takže bude i pár nezpevněných kousků. Noc byla chladná a tak cesta dopoledne bude příjemná na poměry konce května. Po Novém mostě překonám vodní nádrž, vystoupám až k železnici, před níž odbočuji vlevo k Českému mlýnu. Projedu mezi chatkami, kde končí zpevněná cesta, a nepřímou cestou jedu do Zadního Rajtu. Ještě kousek je štěrková cesta, ale pak začíná nově vyasfaltovaný úsek od Předního Rajtu až k silničce do Rájova. Z křižovatky nicméně stoupám ke trati a do Pňovan a pak už pojedu po silničce, po které vedou turistická i cyklistická stezka přes Jeznou, Novou Jeznou, až do Plešnice. Z Plešnice pak jejdu po CT 37 podél trati k Chaloupkům a pak díky bohu po nezpevněné cestě přes chatovou oblast nade Mží do Bdeněvsi. Projedu spojenými vesnicemi do Kozolup, pak pěknou a rychlou polní cestou k Červenému mlýnu a pak do Malesic. Z Malesic už znovu po cyklostezce nejedu, jakmile to jde, odbočuji z nudy na štěrkovou stezku podél náhodu k zámku. Do Plzně se pak vracím po asfaltkách v nivě Mže, znovu k ZOO a pak ulicí Ke Slonům k Rondelu a na závěr do Záhorska. Nojo, je ten metakarp v rekonvalescenci cítit, ale to půjde časem.

 

Dvakrát necelých 30 km na rozjezd, to je docela fajn, na pomezí dojíždění a cyklistiky. Průměrné rychlosti jednou kousek přes a jednou kousek pod 20 km/h. Tak snad zase příští rok😊

 

  

 

 

 

Vysílač Krašov z Plzně na kole

89 km

27. 4. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1300 m

Terén: Štěrkové, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kopeckého pramen - Sylván - Chotíkov - Nevřeň - Telecí mlýn - Lipovice - Kunějovice - Mostice - Zahrádka - PP Manětínská - Dlouhá louka - Čertův vrch - U Sklárny - Plachtín - Nečtiny - Březín - Leopoldov - Holubí mlýn - Potok - Krašov - vysílač Krašov - Krašovský potok - Chudeč - Čestětín - Březín - Umíř - po CT 2293 rozc. Melchiorova Huť, Hůrky - Zlatý mlýn - Radimovice - Všeruby - karlovarská silnice - Smolný vrch - Čemíny - Komberk - po zelené Dolní Vlkýš - Stráž - Chotíkov - Košutka - Pod Záhorskem

 

 

To už je taková doba, co si řikám, že vyrazím k vysílači Krašov...vyšlo to až dnes, no i když, málem ani to. Vyjel jsem totiž ze Záhorska, vystoupal jsem kolem Kopeckého pramenu k Sylvánu, chci překonat silnici ke Globusu, držím rovnováhu čekajíc na volno a když jsem uznal, že si sestoupím, protože aut jede moc, zasekl se mi zámek boty v pedálu a spadl jsem na pravý bok. Na první pohled to vypadá dobře kromě sedřené kůže na prsteníčku, ze které teče krev - a asi je taky naražený. Bolest snad ale bude postupně mizet. Protože jsem si vybral rozbitou cestu necestu na kraji pole podél hlavní silnice, na ruku nerovnosti docela bolí. 

 

Jedu ale dál, na zpevněném povrchu ve sjezdu do Chotíkova to není tak špatné. Na kamenité polní cestě k průmyslové zóně pak občas dám pravé ruce odpočinout, pak projedu po stopách traktoru k čerpací stanici a za ní na konci louky vjíždím do lesa na zapomenutou lesní cestu, kudy se dá dostat k silnici do Nevřeně. Tady začíná můj neoblíbený úsek, protože to je dost nuda. Sjet do obce a pak pokračovat monotónním šlapáním kolem Toflova mlýna k frekventované silnici II/205 od Nové Hospody na sever. Musím vystoupat k křižovatce na Všeruby u Telecího mlýna, což je zavřené zemědělské družstvo. Kousek za ním ale odbočuji vpravo na lesní cestu do Lipovice, která je naopak mou oblíbenou cestou. Za lesem křižuji ochvat Všerub a pokračuji pěknou polní cestou, která je kupodivu čerstvě vysekaná, nezarostlá - tím lepší. Kousek po silnci přes Kunějovice a pak podobně pěkný úsek do Mostic. Vydávám se přes kopeček do Zahrádky a sjíždím až do levotočivé zatáčky, kde opouštím silnici a jedu rovně do PP Manětínská. Kolem PR Hůrky se sice cesta občas ztrácí, ale projet se tu dá, les není hustý. Asi dva kilometry kolem rozcestí Dlouhá louka jedu společně s modrou turistickou trasou, tam už je docela velká, štěrkem zpevněná cesta. Stejná cesta pokračuje i po odbočení modré doleva. Zároveň s tím stoupám k Čertovu vrchu až do 620 m n. m. Stáčím se na západ, překonám silnici, za níž pokračuji po nádherné nezpevněné cestě přes krásnou mýtinu. Na konci louky se vracím do severního směru a brzy jsem na samotě U Sklárny. Rozmýšlím se, zde projet po větší cestě do Plachtína nebo jet zašlou lesní cestou ke žluté turistické trase. Co asi vyhrálo, že? Cesta moc dobrá nebyla, ale klesala, takže se nejelo tak špatně, obráceně by mi to asi moc nechutnalo. Na žluté turistické už jsem se rozhodl zůstat a neriskovat, protože připadalo ještě v úvahu pokračovat pěšinou vlastně do Nečtin. Cesta po žluté do Plachtína je velká štěrková nebo asfaltová, ale motorky, které jsem tu potkal, tu jezdit nesmí.

 

Když vyjedu na silnici, odbočuji vlevo a klesám k Nečtinám. za odbočkou na hrad odbočuji znovu vlevo a čeká mě masivní sjezd ke Starému potoku před Březínem. Je to malá úzká cesta, ale s pěkným asfaltem. Bohužel to tu moc dobře neznám a rozrotlá vegetace mi trochu brání v rozhledu, takže v té pětašedesátikilometrové rychlosti už se neodvážím to pustit víc. V Březíně se trochu zklidním, odbočuji do kopce na Leopoldov. Je to pěkně na sluníčku, ale není šílené vedro, jde to. Do Leopoldova sice chvilinku klesám, ale pak znovu začíná stoupání k silničkám na konci světa. K Holubímu mlýnu to vypadá, že projet zkratkou nejde, takže se vydám po silnici. Ta stoupá do vesnic Potok a Krašov. Je celkem logické, že vysílač pro půl kraje je vysoko, ale ani bych neřek, že jsem vystoupal až do 714 m n. m. Na sluneční hodiny už jej pozdě, jsou asi jen od 11 do 14. vysílač má ale působivou výšku. Zajímavé je také kotvení upevňovacích lan. Dám si svačinku a vydám se na cestu zpět. Podle mapy by to mělo jít ke Krašovskému potoku. Zmíněná cesta ale neexistuje, jde to objet až další polní cestou z Krašova. Aspoň že tak. Ve sjezdu mě bolí hodně ruka, jenže když řídím jednou, není to zrovna bezpečné. Jedu rychle a na polňačce to dost hází. U potoka trochu pochybuji, jestli to bude dál pokračovat, ale jsem u ž tak daleko, že to zkusím. Dostanu se na druhý břeh, aniž bych se utopil v bahně a prudce stoupám lesem vzhůru. Vyklubala se z toho pěkná cesta do Chudče. A zase jsem v území tak malého provozu, že tu nejsou žádné cesty kromě silniček. A tak dlouze sjíždím přes Čestětín do Březína. Z něj se neprve jede po větší polní cestě, ale asi za 2,5 km za rozcestím, kde pokračuji dál na jih, je taková pochybná lesní cesta-spíš bývalá. Poštěstilo se a dá se jet, jakkoliv je to náročné terénem i stoupáním. Po několika těžkých rozhodnutích na rozdvojení cest se vyloupnu na Umíři a je mi vlastně líto, že podobná cesta nepokračuje dál. Cyklotrasa 2293 je totiž asfaltová a ačkoliv se naní jede rychle, není to taková zábava. Kousek posilnici nedaleko Melchiorovy Huti a pak zase do lesů Manětínské. I tady je dost velká cesta, ale aspoň není zcela asfaltová jako v jiných alejích. Mírně klesám a rychle se přibližuji k Hůrkám, jede se moc pěkně kromě "zkratky", kterou jsem si vybral pro zpěestření a byla průjezdná možná tak naposledy před deseti lety.

 

V Hůrkách projedu mezi domky a po polní cestě se blížím Zlatému mlýnu na (překvapivě) Zlatém potoce. Po hrázi rybníka se dá pokračovat na dohled skalám, kde jsem byl loni v létě. Od hráze je pekelně prudké stoupání a pak už se dostávám do míst, kde to dobře znám. Pod lomem Zahrádka jezdím vlastně docela často a k mé libosti se tu poslední léta cesta spíš zlepšuje. Pamatuju doby, kdy se tu téměř nedalo projít. Vyšvihnu se pak na Březový vrch, kousek za ním vyjíždím na asfaltku a dostávám se do Radimovic. Hodně úzká silnička pak klesá k tůním na Zlatém potoce a míří přes papalášskou čtvrť do Všerub. Za nimi stoupám ke karlovarské silnici, za níž vjíždím do lesa přímo naproti na křižovatce a přes Smolný vrch klesám k bezejmennému rybníku, po štěrku na kraj lesa a pak zkratkou podél aleje stromů pěšinkou do Čemín. Do Kumberku už se šetřím po silnici, pak následuje úsek po zelené turistické po štěrkem zpevněné cestě do Vlkýše, kde je ještě jedno stoupání. Z Vlkýše na Stráž je bohuželk už leta asfaltka, je to opruz, ale chuť si spravíte sjezdem do Chotíkova. Projedu obcí a po žluté sotupám nad Radčice. Ještě jednou přejedu karlovarskou silnici, s rukou trpím po kodrcavé necestičce ke Globusu a pak už se jen propletu městem ke Košuteckému jezírku, dopravce a podél Karlovarské do Záhorska.

 

Výlet pěkný, ale o den později se ukázalo, že ruka je zloměná, konkrétně 4. metakarp. Takže jsem si dal 80 km průměrnou rychlostí 19,2 km/h se zlomenou rukou v domnění, že je jen naražená. Ani moc nenatekla. Ale mám teď na delší dobu utrum. Pěkně sádra a nazdar.  

 

 

 

 

Vysílač Krašov se slunečními hodinami

Vysílač Krašov

Vysílač Krašov

Zámek Trpísty, Butovský vodopád

83 km

26. 4. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1200 m

Terén: asfaltky a polní cesty

 

Plzeň - Lochotínský park - ZOO - Zadní Skvrňany - Křimice - po CT 37 Vochov, Bdeněves, Plešnice - Jezná - Burda - Pňovany - po červené Beraní dvůr - po žluté žel. st. Pňovany - po modré Pňovanský most, Butovský vodopád - Malovice - Erpužice - Sviňomazy - zámek Trpísty - Úterský potok - po CT 2215 Rozněvice, Krukanice, Pernarec - po zelené Žebrácký mlýn, Chrástov, Třebobuz, Lipno - Písek - Košetice - po modré Čemíny - po červené Kůští, spalovna Chotíkov - Stráž - Malesice - po zelené kaple panny Marie Pomocné - Radčice - ekodukt Regensburská - Sylván - Vinice - Lochotínský park - Pod Záhorskem  

 

 

Tu a tam je sice den otevřených dveří na soukromém zámku Trpísty, ale já se tam ještě nikdy nedostal. Nyní mám ale možnost pomocí dronu nahlédnout na budovu, která je jinak schovaná za nějakými sýpkami. Takže dnes to budou Trpísty a cestou taky Butovský vodopád.

 

Ze Záhorska vyrážím do Lochotínské ulice, spodní částí Lochotínského parku k zoologické zahradě a pak podél Mže na západ. Než dojedu do Radčic, odbočuji do prodloužení Plzeňské ulice, kde je ředa chatek, teď už spíš rodinných domků. Tudy se dá dostat pěšinkou do Chebské ulice. Mezi průmyslovými halami projedu k podchodu pod tratí vedoucímu do Zadních Skvrňan. Chtěl jsem to tu vyzkoušet, jinak to není nic moc. Podél trati pak vede asfaltka ulicí V Dolově do jižní části Křimic. Když překonáte Prvomájovou informaci, můžete pokračovat rovně pod náspem k pěkné pěšince navazující na podchod a pokračující stoupáním po panelech k vochovskému hřbitovu. Po CT 7 pak projedete mezi třemi sídlišti ve Vochově - je to zajímavé, jak se tahle vesnička změnila z venkovského rázu do prefabrikovaného okraje aglomerace. Aspoň že do těch Kozolup vede stále štěrková cesta. Poté podjedete trať úzkým podchodem a pokračujete po CT 37 okrajem Kozolup až k části "se špatným povrchem", to je první hezký úsek cyklostezky od Plzně, ale jen velmi krátký, než vyjedete u Bdeněvsi. Tam je zas třeba jet ulicemi, překonat hlavní silnici na Stříbro a hurá na štěrkovou cestu k chatám nad Mží. Cesta se postupně mění na velkou lesní a od odbočení zelené vpravo docela stoupá zpět k trati. Od osady U Chaloupků je zas zpevněná cesta, a to až do Plešnice. V Plešnici vás čeká stoupání, v navazující Nové Jezné jezdím vždy zkratkou rovně mimo silnici, abych unikl aspoň na chvíli asfaltu. Turistická i cyklotrasa do Jezné vedou po silnici, hned na kraji odbočuji vlevo, jen jsem chtěl jet mimo silnici nábližkou, ale ta vede jen k rodinným domkům, takže se musím vrátit a jet poctivě po silnici. Jedu ted směrem na Úlice a stoupám. Kousek za vrcholkem je prudká odbočka vpravo na polní cestu po hřebínku Burdy. To je moje oblíbená cesta do Pňovan. Vždy jsem jezdil kolem lomu k silnici, ale dnes jsem ve sjezdu zahlédl malou pěšinku, kterou jsem zkusil projet a ukázalo se, že vede přes Hracholuský potok, dá se tudy projet a pokračuje až do Pňovan - super zkratka😊

 

Červená z Pňovan stoupá po silncii a pak nad nimi v pravotočivé zatáčce vede dál rovně po staré rozbité asfaltce k Beranímu dvoru. Až žlutá turistická od něj je po nezpevněné cestě. Pár zákrut k železniční stanici Pňovany a pak už to můžete rozjetpo velké prašné cestě po modré k Pňovanskému mostu. Na levém břehu přehrady Hracholusky, za mostem, je parádní rychlá štěrková cesta, více méně vrstevnicová, sem tam s výhledy na vodu, která se stáčí do údolíška Kšického potoka. Ostrou levou pokračuji i já po modré a sjíždím k Butovskému vodopádu. Voda tu teče, ale jsou tu i lidé, dám si svačinku, než si budu moct udělat fotku, pak budu pokračovat nad Kšickým potokem zpátky do kopce na sever k silnici do Malovic. V Malovicích odbočuji vlevo do táhlého stoupání k Erpužicím. Jinak než po silnici to nejde, až za Erpužicemi jsem vybral polní cestu na sever směrem do Sviňomaz. Přejedete na té cestě železnici a pak se napojíte na malou venkovskou silničku. Ve Sviňomazech odbočuji vpravo po CT 2214 na pěknou polní cestu do Trpíst. V Trpístech sice fouká, ale létat se dá a tak vznikají hezké fotky zámku. K Úterskému potoku sjíždím po silnici serpentinami, hned za potokem ale odbočuji vlevo na nějakou cyklotrasu bez čísla a zelenou turistickou. Kousek je to štěrková cesta, na kraji PP Úterský potok pak začíná asfaltka vedoucí lesem, spojuje se s CT 2215 a ústí o další skoro dva kkilometry dále na kraji Rozněvic. Zde odbočuji vpravo, překonám údolí Křelovického potoka a po silnicčce mířím proti větru do Krukanic, což je v podstatě součást Pernarce. V Pernarci dokončili rekonstrukci hlavní silnice, takže je tu milion ostrůvků, zákazů předjíždění, kruhový objezd a všechna možná zařízení na znepříjemnění cestování autem. Už se těším na zelenou turistickou trasu k Žebráckému mlýnu. Dříve psi běhali jen po pozemku, kudy vedla zároveň turistická trasa. Teď už je možné pozemek objet, ale psů je víc a běhají si volně po okolí. Příjemné to moc není, když na vás skákají 3 uštěkaní psíci a moc neuklidní ani cedulka, že prý nejsou zlí. Majite si seká trávu opodál, takže o ničem neví. Ale šlechtí ho, že vůbec umožňoje průchod oblastí.

 

Od Žebráckého mlýna vás čeká prudké stoupání vymletou lesní cestou. Postupně se zlepšuje, když jedete mírnou oklikou místo necestou přímo po zelené. V Chrástově odbočuji vpravo a stále po zelené jedu přes vrek do Třebobuzi. Tahle cesta je boží a i dnes tu dronuju, řepka ale není ještě natolik rozkvetlá, aby byla shora dostatečně kontrastní se zelenou pšenicí na druhé straně cesty. Z Třebobuzi vede zelená do Lipna po silnici. Z Lipna už opouštím zelenou a jedo do Písku. za Pískem sjídžím vlevo na polní cestu, která mě zavede na louky a háje nad Čemínským potokem. Cesta se tu dělí na spoustu traktorem vyježděných kolejí. Asi všechny ale vedou tam, kam potřebuji, k cestě vedoucí do Košetic. Po modré pak pokračuji pěknou polní cestou do Čemín. Po červené pak jdu další hezkou cestou (s výjimkou zbytečně vyštěrkovaného počátečního úseku) přes kopec do Kůští. Chtěl jsem tam jet neoznačenou pěšinkou na kraji lesa, ale ukázalo se, že to není zkratka a kajícně jsem se vrátil na značenou cestu. Z Kůští pak po červené stoupáte pod spalovnu Chotíkov a já až do vsi po ní nepokračoval, odbočuji doprava na kopec Stráž, ze kterého sjíždím k silnici mezi Vlkýší a Malesicemi. vracím se do Plzně, takže sjedu do Malesic, odkud chci jet po zelené do Radčic. Je to tu na cestě Ke Sv. Josefu celé rozkopané, už jsem se chtěl čílit, že tu zas nějaký bezmozek bude asfaltovat jednu z posledních hezkých cest, ostatně panu Tolarovi by to bylo podobné, ale ukáízalo se, že jde asi o vodovod. To nic nemění na tom, že stále hrozí zničení celé cesty asfaltem. Ani o čtvrt roku později tu ale není nic dokončené, takže na výsledek čekáme. Kdyby se tak stalo, do Radčic by zbýval posled
ní krátký úsek hezkého singlu ke kapli Panny Marie Pomocné. Protože i od ní vede dálnice do Radčic, zpravidle jezdím horem. Je to bohužel přes další kopec, ale aspoň nemusíte jet jako robot. Radčicemi projíždím po pěšince loukou k ulici na Hůrkách a pak stoupám k ekoduktu přes Regensburskou ulici. Pěšinka na kraji lesa stoupá k Sylvánu. Díky bohu sídliště Sylván i Vinice se dá ojet po krásném singlu do ulice Nad ZOO. Pak už jen projedu Lochotínským parkem a za Karlovarskou třídou do Záhorska.

 

Sice hodně asfaltových úseků, ale moc pěkný výlet, 83 km, přes 1200 nastoupaných metrů a docela vysoká průměrná rychlost 20,7 km/h.   

 

 

 

 

 

 

Butovský vodopád

Zámek Trpísty

Zámek Trpísty

Okolí Třebobuzi

 

Krušné hory - Vlčinec

40 km

21. 4. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 900 m

Terén: Lesní a štěrkové cesty

 

 

Abertamy - Bludná - PR Ryžovna - Mrtvý rybník - Pod Špičákem - Abertamská zatáčka - Cihelna - býv. důl Eduard - po červené Rovnost, Mariánská - rozc. Lípa - po CT Euregio Egrensis Střední Kaff - po modré Pstruží, Vlčinec - Dračí skála - po červené Pernink - Rybná - Abertamy 

 

Na Velikonoční pondělí jsme se s Martinem rozhodli pro kratší výlet kolem chalupy. Protože v minulosti jsem prošvihl meč ve skále na Vlčinci, než ho někdo ukradl nebo zničil, když se ke mně letos na jaře doneslo, že je tam umístěn nový, chtěl jsem ho vidět. Sněhu bylo jako už tradičně málo, takže na běžkách to nevyšlo, tak snad teď na kole. Nejdřív si uděláme okruh - mírným stoupáním po zelené z Abertam k hájovně Lesík a pak cestou U Tetřeva, kde je nejmíň lidí, na Bludnou. Dále kolem samoty na konci louky neznačenou cestou nad bývalým lomem v Hřebečné na jedné straně a nad PR Ryžovna na straně druhé. To je jedna z nejkrásnějších cest zde v okolí. Když vyjedeme na sedýlku na silnici, odbočíme vpravo a sjíždíme k Maringotce, zkratka k lesu na Starou slatinskou cestu je nejspíš sjízdná jen na lyžích, do močálu se nepouštíme. Po červené tedy míjíme Mrtvý rybník a přes další kopeček pokračujeme na rozcestí Pod Špičákem, kde červená odbočuje vlevo do kopce, zatímco my pokračujeme dolů k silnici nedaleko Abertamské zatáčky po žluté. Sjezd je to rychlý po hrubém asfaltu nebo štěrku. Za silnicí jedeme zkratkou lesem k Cihelně a poté po široké cestě po žluté turistické k bývalému dolu Eduard. Musíme sjet ještě dvě serpentiny, abychom mohli odbočit na červenou a stoupat po kořenech k Rovnosti. Je to ale moc pěkná cesta, i když se tu konají soustředění a tábory, takže je tu dost lidí.

 

Za Rovností trochu klikatě pokračujeme po červené nezpevněnou cestou, která jen na chvilku nad Novým Městem vede po silnici, hned pak ale zase odbočuje na polní cestu - zkratku do Mariánské. Mariánskou sjíždíme po asfaltkách, jinak to ani nejde. Jen k bývalému klášteru (😲) to vezmeme opo zelené. Ta je dost technická. Následující dva kilometry k rozcestí Lípa svištíme po silnici, pak odbočujem na štěrkovou cyklotrasu Euregio Egrensis. Vypadá vrstevnicová, ale na horách to takhle nefunguje, samozřejmě jsou tam stojky a sjezdy. Mezi bývalými vískami Dolním a Středním Kaffem se blížíme pod Plešivec, kde shora přibíhá modrá turistická trasa, na kterou odbočujeme, ale doleva dolů. Stačí necelý kilometr prudkého sjezdu ke spodní stanici lanovky v Pstruží a brzdy hoří, takový má cesta sklon.

 

Asi 500 m pak vede modrá po silnici do kopce směrem na Pernink, než odbočí vlevo a pokračuje po úbočí Jeleního hřbetu "Ferdinandovou silnicí". Ta stoupá mírně a docela dobře se po ní jede. Modrá turistická trasa sice vede až na Vlčinec, ale mi ji na chvíli opustíme, aby se nám líp stoupalo. vracíme se na ni v sedýlku, kde odbočujeme vlevo z asfaltky a pokračujeme nezpevněnou cestou a o něco později stezičkou přes kořeny vzhůru k vrcholu Vlčince. Meč tu je, paráda😊 Do sedla k Ferdinandově silnici se vracíme stejnou cestou, pak pokračujeme neznačenou cestou po hřebeni Jeleního hřbetu. Velká hezká cesta míří kousek pod Dračí skálu a navazuje na ni Perninská cesta, ke které se připojuje červená turistická a sjíždí do Perninku. Do Abertam nepojedeme po stezce podél silnice jako včera, ještě si uděláme okliku přes Rybnou, kde je hezčí cesta.

 

Sice jen 40 km, ale 900 m výškových! To je v nohách přecijen znát.   

 

 

 

 

 

Vlčinec

Vlčinec

 

 

 

 

Krušné hory - Rolava

47 km

20. 4. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 750 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky

 

Abertamy - po červené Pernink - Šupenberská cesta - po Bučinské cestě Korce, Jelení - Jelení vrch - po červené Rolava, Přebuzské vřesoviště - po CT 2000 Chaloupecké parkoviště, Nové Hamry, Sejfy, Oldřichov-Chaloupky, Pernink, Abertamy

 

 

Sešli jsme se na Velikonoce v Krušných horách s Martinem a Petrym a naplánovali společný výjezd na Přebuz. Vezmeme to po červené kolem Perninského rašeliniště do Perninku. Louky jsou ještě podmáčené, ale je to hezká cesta. Za Perninkem k Šupenberské cestě je to trochu horší hlavně kvůli těžšímu stoupání. Podle mě tu dřív bývala zelená turistická trasa, ale nějak ji asi změnili, KAždopádně jak se vyškrabete k Šupenberské, kopec je v podstatě za vámi. Když se vydáte vpravo, dojedete z kopce k silnici a za dvěma serpentinami odbočíte k rozcestí Vlčí hor. Bučinskou cestou po CT 23 vlevo se vydáváme po hrubém asfaltu táhlými kopci nahoru i dolů. Nejvyšší bod na Korcích je téměř v 1000 m n. m., tak už se převážně klesá do Jelení. Vyjíždíme na silnici od Hamrů u Černé vody. Pár set metrů dál však sjíždíme ze silnice vlevo a začínáme stoupat k Jelenímu vrchu po polní cestě. Na stejnojmenném rozcestí odbočujeme vpravo po červené. Hezkou nezpevněnou cestou se přes Jelení potok a kolem Rolavského vrchu dostaneme k pomníku u Rolavy.

 

Chystáme se objet kopec Milíře po červené. Vede po krásných horských loukách i lesem. Po napojení na CT 2044 se začínáme vracet údolím Rolavy. U rozcestí Vřesoviště cesta ústí na silnici a tak pokračujeme po silnici směrem na Přebuz podél PP Přebuzské vřesoviště. Než bychom ale dojeli do vsi, odbočujeme po CT 2000, kde díky bohu zachovali neasfaltovou cestu i po rekonstrukci mostku přes Rolavu. Až za ním ale začíná ta nejhezčí část cesty. Protože je prodloužený víkend a krásné počasí, odpovídá tomu i počet turistů - je jich hodně. Sjíždíme a sjíždíme přes bývalé Chaloupky a pak pěkně chladným údolím k Chaloupeckému parkovišti. Poté už cyklotrasa vede do Nových Hamrů po silnici. Dnes poprvé jsem si všiml, že vede nějaká pěšinka na druhém břehu, to vyzkouším, až pojedu sám. Na kraji Nových Hamrů jsou v lyžařském areálu ještě zbytky sněhu, tak chvíli blbneme a pak se vydáme na závěrečnou část cesty - nekonečné stoupání Sejfskou cestou po CT 2000 (a asi nejaký další) nad Tisovou buď po štěrku nebo po starším asfaltu. Kolem bývalého nádraží Sejfy se jede podél trati, takže stoupání je minimální, k pár domkům v (dalších) Chaloupkách, které patří k Oldřichovu u Nejdku, se ale ještě nějaká výška nabere. Odtud se jede po silnici, až za dalším přejezdem železniční trati silnice začíná klesat do Perninku. To je taky pořádný sjezd, ale po tom stoupání velice zasloužený.

 

Opravdu poslední úsek do Abertam pak jedeme podél silnice po stezce podél. Celkem jsme si dali 47 km s více než 750 nastoupanými metry. 

 

 

Údolí Rolavy pod Přebuzí

Údolí Rolavy pod Přebuzí

Údolí Rolavy pod Přebuzí