Zámek Zelená hora

99 km

5. 4. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1500 m

Terén: Polní a lesní cesty, singly, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - centrum Plzně - po levém břehu Radbuzy Doudlevce - Vokounova lávka - Hradiště - Radobyčice - Valík - Černý les - Kouty - Nebílovský Borek - Pod Nebílovským Borkem - po modré V Babších - Průhon - Nebílovy - Střížovice - po CT 2143 Hadovka - Únětice - Čertovo břemeno - Chocenický Újezd - Suš - Bzí - Cihelna - Jarov - Dus - Chvostule - po červené Prádlo, poustevna, Červený most, Nepomuk, Šternberský dvůr, zámek Zelené hora - Klášter - Batov - Srby - Úslava - Žákova skála - Žďár - Ždírec - ryb. Podežďár - Stará Huť - Vlčice - Blovice - po CT 9 Kamensko, Žákava - býv. tvrz Nezvěstice - Šťáhlavice - Kozel - Šťáhlavy - Starý Plzenec - sv. Blažej - Koterov - vyhlídka na Božkov - Božkov - Lobzy - po pravé strany Úslavy Rokycanská tř. - Prazdroj - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

 

V nohách mám už tisíc mil. No, ještě tolik letos ne, ale když mají den otevřených dveří na zámku na Zelené hoře, nerozpakuji se tam vydat na kole. Zase jsem vykoumal nějaké nové pěšinky, tak jsem zvědav, jestli vůbec půjdou projet. 

 

Sjíždím do centra Plzně samozřejmě přes Rondel, na náměstí Republiky, potom k Radbuze a podél jejího levého břehu kolem Depa 2015 až do Doudlevec. Malostranský most využívám k přejezdu na pravý břeh řeky a pokračuji pod vodárnou po CT 3 k Vokounově lávce. Nejel jsem tentokrát přímo nad řekou, ale přes hradiště. Projíždím kolem hradišťské plovárny a pokračuji po nudné asfaltce přes řeku do Radobyčic. V Radobyčicích projíždím do Podhájí a stoupám k Valíku. Protože i tady jsou už vyasfaltované cesty, vybírám pěšinku vedoucí z ulice Mezi Duby. Jihozápadně od vrcholu Valík se cesta stáčí, až vede podél dálnice. Dojedu až k silnici u bývalé cihelny, překonám D5 a sjíždím Černým lesem k silničce mei Losinou a Štěnovicemi. Jen ji překonám a ve stejném směru začínám stoupat po štěrkové cestě k chatá v Koutech. Na kraji lesa odbočuji vlevo a diagonálně, jihovýchodním směrem jím projedu tak, abych se dostal nad Nebílovský Borek. Tím celým projedu ze severu na jih, jen kousek po hlavní silnici, protože dál pokračuji kolem kamenolomu k červené turistické. Kousek se po ní musím vrátit k rozcestí Pod Nebílovským Borkem. Asi půl kilometru po modré je to k silnici, ale pokračuji i dál k Babším. Než dojedu na rozcestí, chtěl bych odbočit na cestu polem nepolem do Nebílov. Někdy to projet jde, loni na podzim jsem tu dokonce běžel trailový závod, ale dnes tedy bojuji, ačkoliv úroda teprve klíčí. Kupodivu jsme tu potkal dalšího cyklistu, který se o trochu úspěšněji snaží o totéž. Nakonec jsem využil jeho trasy, když jsem viděl, že projel k cestě, která končí na druhé straně pole, pod kopcem Na Průhonu. Pak už se dá jet, sjíždím k zadní části areálu zámku v Nebílovech, kde vede taková trochu pochybná zkratka kolem nějakých squatů a ovčího výběhu. Za roklí s potokem ale vede větší cesta, která by mě měla dovést nad Střížovice. Kdysi jsem tu jel a nebylo to dobré, tak jsem zvědav, jak to dopadne dnes. Je tu nějaký schovaný pozemek s nepořádným majitelem. K němu se jezdá autem, takže žádný problém, pak ovšem jedu podmáčenou loukou a to jde hodně ztuha. O pár set metrů později se zas objevuje cesta, která mě už dovede k silnici do Střížovic.

 

Ze Střížovic jedu přes kopec po CT 2143 k samotě Hadovka a na kraj Únětic, kde odbočuji vpravo na CT 2292. Je to pořád asfaltka, ale směřuje do lesa. Do Chocenického Újezdu jsem chtěl dojet po nezpevněných cestách lesem kolem Hlubockých rybníků. Bohužel cesta, jak je vyznačená v mapě, neexistuje, takže se musím vrátit skoro volným lesem zpět na cyklotrasu a sjet do Lhoty po asfaltu kolem Čertova břemena. V Újezdu pokračuji kolem Mlýnského rybníku, za nímž odbočuji vpravo na polní cestu vedoucí ke kopci Suš. Cesta vede do takového nenápadného sedýlka, stáčí se dost k severu, ale pak odbočuje dvakrát vpravo a vede ke křižovatce do Bzí. A práve do této vesnice stoupám. Kousek za statkem, pod horou Bzí, končí zpevněná cesta a klesá se kolem Čabuzí k Cihelně. Do Jarova je to pak už coby kamenem dohodil, poté stoupám po prašné cestě kolem zemědělského družstva do sedla mezi Kopcem a Dusem, kde by měla být cesta na vrcholek Dus. Evidentně je tu pastvina, ale není tu ohradník, zato je tu nádherný výhled, ostatně jsem už 583 m n. m. Ke dvoru Chvostule je pak příkrý sjezd po vymleté polní cestě. Jede se tak rychle, až se bojím, že mě tam někde bude čekat kámen a proletim se. Z Chvostule vede silnička, která klesá až do Prádla. Myslím, že loni jsem jel po červené opačným směrem a tak se trochu bojím stoupání k poustevně Na Skalici. Nakonec to nebylo špatné, bylo to ve stínu a jelo se mi dobře a uteklo to. Za poustevnou se začíná docela prudce sjíždět. Ještě loni tu byla krásná lesní cesta, teď se jí možná kvůli těžbě rozhodl někdo zdevastovat, projel ji buldozerem, vysypal tuny štěrku a je z ní stupidní dálnice. Až níže, kde červená odbočuje prudce vlevo a vede přímo k silnici a pak na kraj Nepomuku k Červenému mostu, se vrátí do normálu-pěkné polní/lesní cesty. Hned za Červeným mostem je odbočka stoupající k zámku Zelená hora. Je den otevřených dveří na jinak zavřeném areálu a lidí je tu opravdu hodně, auta parkují daleko od vstupu. Stánky začínají už u Šternberského dvora. To je k zámku ale ještě pár set metrů prudkého stoupání. Asi jsem měl štěstí, že mě nikdo ndole na kole neodchytnul, protože jsem potkal nějaké jiné cyklisty, kteří museli pěšky, protože jim to někdo nařídil. Já si zámek na kolo nebral, takže tím by pro mě návštěva skončila. Takhle jsem se za 150 Kč dostal dovnitř. Prošel jsem si okolí zámku, ale dronem jsem nevyletěl, bylo tam příliš mnoho lidí a doufal jsem, že doletím z úpatí z Kláštera. Ani to se nakonec nepovedlo kvůli hustým stromům.

 

Po obhlídce a občerstvení jsem se tedy vydal pomalinku zpět mezi davy a těšil se, až vypadnu na modrou turistickou trasu vedoucí po pěšince východní stranou kopce. Jako mávnutím proutku zde není ani noha. Přejedu Úslavu (zde ještě v závroce Žinkovku) a stopám po polní cestě přes samotu Batov na Harvánek a potom na kraji louky do Srb. A teď bude následovat náročný úsek, protože jsme vybral malinkaté pěšinky, které často jsou vidět na jedné mapě, ale na druhé vůbec. A já nevím, která ve skutečnosti bude nebo nebude průjezdná. A ani značení NS Kolem Srb nepomůže, není to okružní cesta, má odbočky, takže je vlastně celkem k ničemu. Za železniční stanicí nicméně odbočíte první cesotu vpravo a pak k lávce přes říčku, hned vlevo po pěšince na pravém břehu, která není v mapě, přes chatovou osadu, kde na mě díky bohu nikdo nevyběh, že jsem na soukromém pozmeku, protože to není nijak k poznání a za nosem po vyježděných cestách po louce k dalším chatám v Žákově skále. I tady musím mezi chatkami k příjezdové cestě. Protože jsem teď dost vystoupal od řeky, postupně klesám na kraj Žďáru. Po silnici přejedu do Ždírce, ocitám s ena levém břehu Úslavy a u obecního úřadu odbočuji na pěšinu ke smeredovskému mlýnu, logicky u řeky. I tady je malá lávka, takže hurá na pravý břeh, po louce mezi chatkami a rybníky k další lávce, na levý břeh a po parádní pěšince-no nejedu hned pryč, dám si tu v klídku pauzu a vyletím s dronem. Krásné okolí se zelenajícími se lukami a rybníky, dva jezy, mlýn...masakr😍

 

Cestička asi za půl kilometru ústí na silnici, kolem Huťského rybníku projedu do Staré Huti. Všem dobrodružstvím není konec, znovu po melé lávce překonám řeku a singlíkem krásně projedu k chatám na kraji Vlčic. Tady je svět ještě v pořádku. Žádný zákaz vstupu na pozemky, žádný asfalt... Vlčice, Hradiště, Bohušov, to jsou asi jen nějak nepatřičně výrazně zobrazené části Blovic, kudy projíždím. I na konci světa v Blovicích plýtvají penězi na asfaltování hezkých cest, takže ulice Cecima se změnila v nudu. Je to už takový standard každého výletu, že jsou desítky kilometrů nových, zcela zbytečných dálnic. Samozřejmě se nejedná o podporu cyklistiky, ale o přerozdělení peněz stavebním firmám. Úplně stejně bohužel dopadla před pár lety cesta k chatám, po které vede CT 9. V podstatě až do Kamenska místo pěkné cesty vede silnice, a všichni se strašně diví, že tam cyklisté i auta jezdí víc než 30 km/h. Až z Kamenska měl někdo trochu rozumu a udělal štěrkovou cestu. U pamatuju tolik, že tu nebyla žádná cesta, pak jen lesní od těžařů a teď široká značená cyklotrasa pro ty nejrozmazlenější "cyklisty". Od lesa sjíždím do Žákavy, kde jsem si opět musel najít náhradní cestičku kolem jezu na Bradavě, abych nemusel jak robot šlapat po asfaltové cyklostezce po dříve krásné spojce přes Úslavu. Z Nezvěstic asfaltový zmar pokračuje, proto jsem začal jezdit kolem bývalé tvrze, kde jezdí jen auta, pro ty nikdo žádné cesty nezpevňuje. Na konci léta bývá horší průjezd loukou k čističce, ale to mě teď netrápí. Zrovna tak se dá jet podél asfaltu po hezké polní cestě. Až na konci katastru Nezvěstic je normální cesta, která vás neunudí k smrti po pěti šlápnutích. Před Šťáhlavicemi přejedu silničku, po louce přejedu k dalšímu jezu, svede mě to k návsi, ale hned se zas vracím k řece a loukám nad ní, kudy se dá projet k inundačnímu mostu u zámku Kozel. Krásným singlem podél řeky se dostanete až do Štáhlav, na druhé straně obce u hřbitova odbočuji vlevo, za tratí hned vpravo a podél ní po parádní polní cestě do Starého Plzence. Tahle cesta se drží zuby nehty, jen tak dál, přeju mnoho let bez zpevňování😊 Z Plzence už pochopitelně nelze čekat nic jiného než asfalt. Eliminovat ho lze jen když pojedete až úplně na druhý konec města k NS Staroplzenecká a vydáte po ní k viaduktu u sv. Blažeje. Poté se dá po louce zkrátit monotónní šlapání na asfaltce, ale nakonec ji stejně musíte využít a dojet po ní do Koterova.

 

Protože podél řeky jezdím často, dnes jsem zvolil trasu přes vyhlídku, takže kopec navíc, a kolem skládky za božkovským hřbitovem. V Božkově se vracím k Úslavě a po jejím pravém břehu jedu kolem střelnice, pod Lobzy, přes Lobezský park a k Rokycanské třídě. Kolem Prazdroje se pak vracím do centra Plzně, přes Lochotínskou lávku se dostanu na Severní předměstí a vystoupám do Záhorska. Jen necelý kilometr zbývá do stovky, ale asi se za tím kulatým číslem nepoženu, takhle mi to bude stačit. Mám radost z nově objevených singlů, ale je úplně děsivé, kolik zbytečných peněz a materiálu se leje do bezhlavého asfaltování cest na úplném venkově, kde je nikdo nepoužívá. Jen já, který o žádné asfaltování rozhodně nestojí. Průměrná rychlost 18,5 km/h, takže necelých pět a půl hodiny jízdy a přs 1500 nastoupaných metrů.

 

 

 

Zámek Zelená hora u Nepomuku - den otevřných dveří

Úslava - meandry

Kostel sv. Ambrože, Vícov u Přeštic

61 km

30. 3. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 650 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - park za Plazou - Husovo nám. - Techmania - Borská Pole - Valcha - po NS Údolím Radbuzy Lhota - Měsíční stráň - Wartův mlýn - Dobřany - keramička Chlumčany - Šavlice - Zastávka - Žerovice - Přeštice - kostel sv. Ambrože - Vícov - Dolní Lukavice - Lišice - Vysoká - Robčice - Útušice - Radobyčice - Hradiště - Vokounova lávka - Doudlevce - centrum Plzně - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Letos to teda pěkně jede, pořád ještě je březen, ale stovky kilometrů už jsem najezdil. Bohužel slabá zima, ale pro kolo dobré. Dneska si teda smlsnu cestou k Přešticím ke kostelu sv. Ambrože.

 

Je to směrem na jih, takže přes celou Plzeň. Ze Záhorska sjíždím k Rondelu, za Plezou projedu k Jíkalce, stoupám k Husovo náměstí a pak Korandovou ulicí k Techmanii. Dříve oblast zeleně kolem Borské ulice je nyní rychle zastavována a zneprostupněna, tady urbanismus zcela selhává. Někdy tu nejde projet vůbec, někdy mezi dvěma ploty a přes zákaz vstupu na staveniště, někdy to zdánlivě jde, ale musíte objíždět hluboké jámy a pak se bodláčím prodrat k Folmavské ulici. Tentokrát jsem to vzal přes areál učiliště. Který jde projet jen tímhle směrem asi, z druhé je vstup na kartu. Velmi zvláštní. Magisterskou ulicí tedy pokračuji k univerzitě, poté Univerzitní ulicí za garáže, kde tak nějak už tradičně odbočuji vlevo a sjíždím pěšinou do lesů. Vyjedete u viaduktu, kudy prochází žlutá turistická trasa od Borské přehrady, ale já pokračuji neznačenou cestou přes kopec na Valchu. Ona tu žlutá dříve vedla, ale jak se postupně odlesňuje a asfaltuje, stává se to zde méně a méně atraktivní pro procházky oproti minulosti. Smutnou pravdou je, že když jsem vystoupal na kopec, byl to můj poslední průjezd touto cestou před její kompletní a trvalou devastací asfaltem. Jak tohle může někdo provést, to prostě nelze rozumně vysvětlit. To bude divení, až tu budou cyklisté jezdit 45 km/h. Dnes naposledy je to hezk štěrková cesta, to jsem nicméně žil ve sladké nevědomosti. Sjíždím až na Valchu, na kruhovém objezdu se vydávám vlevo a pak pokračuji po pěšině podél vyrovnávací nádrže až k náspu u trati, v jehož strmé a vysoké stráni vede pěšinka k obytné zóně.

 

Z ulice U Čertovy díry vede NS Údolím Radbuzy právě do Lhoty. Dlouho pak musíte jet vesnicí. Mířím na náves, kde jsem si dal sraz na pivo s rodiči. Hospoda však v otvírací době nemá otevřeno a cukrárna nevítá lidi, co jdou na pivo. Nakonec nám natočili u fotbalového hřiště, ačkoliv tam zrovna otevřeno nemělo být🙏 Asi hodinku a půl jsme poseděli a já si ještě dám okruh. Taplo tedy není, fouká a je zataženo, div že ještě nezačne pršet. Tak rycle se dostat do tempa, ať se zahřeju. Vydávám se přes řeku k Měsíční stráni, kde je pořád pěkný singl přes louku. Poté je třeba jet po místní komunikaci pod dálnici k silnici ze Šlovic do Dobřan. Tam skoro žádná auta nejezdí, ale i tak ji nevyužívám. Kdo by odolal těm ěkným cestám na levém břehu Radbuzy. Poprvé využívám opravenou lávku a tak zbytek cesty do Dobřan jedu po pravém břehu. Projedu celé město až k psychiatrické nemocnici a ke keramičce v Chlumčanech jedu po nově opravené silničce. Projedu areálem, ze nímže hned naproti přes silnici pokračuje cesta lesem k rybníku Šavlice. Je tu trochu bahno a mám strach, jak to bude vypadat dál. Místy dobré, místy nic moc, podle toho, kde je to rozježděné... Za Šavlicí se stáčím víc k jihu po lesní cestě vedoucí do Zastávky. Z ní jsem si vybral lesní pěšinku vedoucí od posledního domku. Ale nejprve mě varuje hluboká louže na kraji lesa, poté nejasné, kterou z cest se mám vydat a nakonec další bahno, stromy přes cestu a podobně. No rozhodl sem se, že s novým a relativně čistým kolem to riskovat nebudu a raději shodím bahno cesotu po silnici a na jih odbočím o půl kilometru dál. Tam vím, že je to průjezdné. Ale zjara je to tu také docela pod vodou, takže jedu pomalu. Trochu se to pak lepší na louce před tratí u Žerovic. Ke kraji obce vede kamenitá polní cesta, pak se musím vydat po silnici do Přeštic. Přes Masarykovo náměstí to vemu do Nepomucké ulice, přejedu Úhlavu a za ní na první křižovatce odbočuji vlevo. Úzkou, klikatou a docela frekventovanou silničkou přes chatové oblasti jedu až k Vícovu, kde je nenápadná cesta s ještě nenápadnější cedulkou ke kostelu. Kostel sv. Ambrože schovaný mezi stromy, naprosto neviditelný, ale pěkný, je mým dnešním cílem. Dron dnes nemám, takže ze země.

 

Od kostela se vracím k silnici, jinam to ani nejde, a budu pokračovat v původním směru na Vodokrty. Jenže za dvěma zatáčkami je odbočka na štěrkovou cestu šikmo vlevo. Nad další chatovou osadou se cesta postupně mění v polní a vede do Dolní Lukavice. Stárnu a brod před vsí si dnes v zimě odpouštím. Projedu opravdu jen krajíčkem Lukavice, přejedu silnici, jen kousek vpravo začíná cesta za mlýn směrem na Snopoušovy. Nebo Lišice, když odbočíte u jezu a překonáte náhon a řeku. Z Lišic vedou k Vysoké minimálně 3 cesty a já nikdy nevim, která je která, takže jsem to samozřejmě ani dnes netrefil podle představ. Ale to nevadí, všechny ty cesty jsou pěkně, nezpevněné. Zarazí mě to až od lesa, kde jsem věděl, že mám jet po větší cestě, ale místo toho hledám tu svou, kam se vlastně ztratila. Horší lesní cestou jsem se vyškrábal pod Jelení vrch, kde u krátkého úseku zelené turistické odbočuji vlevo na severozápad. Tady už je hrubá asfalt a s nevelkým převýšením mě dovede k Červenému kříži. Odtud sjíždím do Robčic, ale protože i tady se hodně těžilo, je celá cesta rozoraná a bahnitá, takže se nejede dobře. Cesta ústí v Robčicích u logistické firmy, takže ke zkratce musím kus po silnici. Frézuje se tu povrch, takže se tu nejezdí 130, ale spíš kolem těch 90. Pěšina do Útušic je docela zarostlá už teď, jak to tu bude vypadat na začátku léta? Útušicemi projíždím nad Útušickým potokem ke štěrkové cestě pod dálniční most, kde se z nějakého důvodu rozšiřoval prostor pro chodce a cyklisty, kteří tudy rozhodně nejezdí. Jsem za to rád, ale takové stavební úpravy jsou vyhazováním peněz. 

 

Rozhodl jsem se dnes jet po louce nad řekou k několika chatám, kde si postupně všichni vybudovali hradby a tak se musí jezdit větší a větší oklikou. Další stupidní předraženou cyklodálnici s nesmyslným mostem lze naštěstí objet přírodou o kus dál. Ačkoliv to znamená kopeček navíc, rád to udělám. Beztak se ale asflatu před Radobyčicemi nevyhnete. A ani za nimi. Do Hradiště šlapete jako robot. Do Doudlevec k Vokounově lávce jedu tradičně po pěšince nad řekou, kterou zas někdo znepříjemnil masivním schodištěm. Od Vokounovy lávky pak jedu po panelové CT 3 pod vodárnou ke Škoda parku. Podjíždím ho samozřejmě přes diskgolfové hřiště k podjezdu pod Malostranským mostem a podjíždím i tenisové kurty hezkou stezkou u řeky. Na Doudlevecké lávce přejíždím na druhou stranu řeky, kde bývá méně lidí a mohu bez starostí jet až do centra. Přes Plzeň jedu Šafaříkovými sady k ROoseveltovu mostu a pak přes Rondel do Záhorska. Lehce přes 60,5 km, průměrná rychlost 21 km/h, z toho mi vychází necelé tři hodinky jízdy. Pěkný výlet, za starých časů před 10 lety by byl o hodně hezčí, protože se neasfaltoval plošně venkov, ale taková už je doba, že se rozhazuje zbytečně našimi penězi.     

  

 

 

 

 

Kostel sv. Ambrože - Vícov u Přeštic

Kostel sv. Ambrože - Vícov u Přeštic

 

 

Plaská duha

63 km

28. 3. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 1050 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zavadilka - Malý Bolevec - Prokopávka - Kamenný ryb. - po místní zelené Orlík - po modré Záluží - po místní červené Záluží-chaty - Horní Bříza - kaolinka - Plaské odklizy - Vatinka - Malá Obora - Kaznějov - Nebřeziny - po levém břehu Střely Plasy - po červené Sokolka - Babina - po CT Baroko III Nebřeziny - Pavlínov - Obora - Olejná - Býkov - Kamenný vrch - po místí zelené Břízský mlýn - Česká Bříza - Luhová - Třemošná - Orlík - Senecký ryb. - Bolevecký ryb. - Luční ul. - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Pomalu se spouští stavba obchavtu Plas - narovnání silnice a překlenutí údolí Střely, které místní nazývají už desítky let, co se o tom mluví, Plaská duha. Dokonce na pravém břehu na pěšince nad řekou je (nabo aspoň bývala) cedulka s jejím předpokládaným umístěním. Rozhodl jsem se, že udělám pár fotek dronem před stavbou a pak v průběu stavby nebo po jejím dokončení.

 

A tak se vydávám na sever, stoupám na Zavadilku, pak sjíždím do Malého Bolevce, přejedu po pěšince pole k malému lesíku, za nímž je Prokopávka, podél trati po polní cestě se přiblížím Třemošenskému a Kamennému rybníku a pak lesní cesotu po místní zelené převážně mírně do kopce podél výpadovky na Most k Orlíku. Po modré pak vede znovu lesem hezká cesta do Záluží. Nedlouho po tomto výletu nějakého dutohlava napadlo, že je třeba prolít peníze asfaltérem a tak zdevastoval cestu od Orlíku až na kraj třemošenského katastru nekde u rozcestí Zálužská silnice😠 Opravdu už moc nezbývá, kde jezdit.

 

V Záluží jsme v mapě objevil zkratku k místní červené turistické trase, ukázala se ale ve špatném světle, je zarostlá, úžší než řidítka a končí rozvalenými schody. Příště raději oklikou. Po místní červené v prachu stoupám k chatám a pak už pomalu začíná skvělý úsek singlu nad tratí na kraj Horní Břízy. V Bříze projíždím do ulice Na Rypličce, stoupám k vodojemu, z jihu objíždím kaolinku a na úrovni Ajnšnytu odbočuji šikmo v pravo na větší cestu vedoucí k Jižní jámě Plaského odklizu. Asi 500 m pak jedu po NS Horní Bříza, kde na rozcestí nučná stezka odbočuje vlevo, zatímco já jedu rovně na zpustlou lesní cestu. Je sice zapomenutá, ale stále sjízdná, takže mírně klesám k železniční trati kroutící se před Kaznějovem, podjedu ji viaduktem, u kterého cesta ústí a kousek za nímž je hřbitov. od toho už vede asfaltka k hlavní silnici na Plzeň. Jen ji přejedu napříč, ačkoliv má dva stoupající pruhy a jeden klesající. za silnicí vystoupáte k nějakému areálu s nepořádkem a pak začíná polní cesta dolů k rybníku Vatinka, který se teď podle map jmenuje trapně V Luhu. Co je správně, to nevím, ale měl jsem strach, že za ním zapadnu v bahně, což se naštěstí nestalo k mému překvapení. Nezpevněnou cestou to není daleko do Malé Obory a po silnici do místní části Kaznějova, Habeše. Z ulice K Doubravě vede větší lesní cesta se žlutou turistickou, ze které však brzy sjíždím prudce vlevo na menší cestu vedoucí na sever skrz les na hřebínku. Překvapilo mě, že to nebyla zas tak špatná cesta, ba naopak😊 Závěrem, než jsem se napojil na známou cestu podél Kaznějovského potoka, je prudký technický úsek. Zajímavé zpestření, cestička vyježděná jen od motorkářů. Asi jsem minul to nejhorší bahnu v údolíčku a tak zbývá objet pár louží, než vyjedu na lukách v širším údolí Střely u Nebřezin.

 

Za řekou na druhé straně obce odbočuji vlevo a po nádherné polní cestě mířím blíže k řece po jejím levém břehu. Když se dostávám do užšího místa, zastavuji na posledním volném prostranství a vylétám s dronem. Poštěstilo se - stromy už jsou v místě Plaské duhy vykácené, takže trajektorie nové silnice je jasná, za chvíli navíc na trati nad údolím jede i vlak, no papráda. Jen to světlo a časně jarní barvy mi nehraji do karet. Plně využívám dolet a pak pokračuji po pěšince do Plas. Projíždím rovnou ke gymnáziu, ale kláštěr je opodál. Po červené na Sokolku je segment na Stravě, tak si na něj trochu posvítím, zároveň vyzkouším převody toho jednopřevodníku na novém kole, dosud jsem měl trojpřevodník, který má převodů dostatek a navíc mají jemné rozvrstvení. převod jsem si našel, počasí bylo příjemně chladné, ale jen 8. místo, tady jezdí tedy jiní borci... K odbočce polní cesty do babiny se ze Sokolky trochu vracím, protože jinak bych neprojel celý segment. Do Babiny se jede pěkně, konečně trochu venkova a poklidu. Ten se poněkud omezí, protože právě přes tato pole povede frekventovaná silnice 1. třídy. V Babině pokračuji k jihu po větší polní cestě. Podle mapy tu vede cyklotrasa Baroko III, ale nevím, to jsou takové cyklotrasy k ničemu, špatně značené v terénu, navíc tahle cesta vede prostě jen k silnici nad Nebřeziny. Rychle sjíždím ke Střele, tady určitě jeden těžší převod chybí, ale za řekou na druhé odbočce sjíždím vlevo a budu stoupat k lesu hezkou polní cestou. Můžete jet po silnici, ale kdo by chtěl, že ano. Tohle polesí nemá žádný název a ani tu není jiný orientační bod, na kraji lesa je nějaký ovčí výběh a cesta se rozdvojuje, zkouším tu horší mírně vpravo a taky to nebylo šťastné rozhodnutí, jedu v podstatě lesem, směr mi vytyčují jen hluboké neprůjezdné brázdy od těžké techniky plné vody. Asi půl kilometru tahle bojuji, než se připojím na větší cestu a mohu jet na západ k Zámecké fořtovně na samotě Pavlínov.

 

Do Obory to jinak než po úzké silnici nejde, tak stoupám do 500 m n. m. a pokračuji na jih, cesta se postupně srovnává a začíná klesat, po levé straně začíná les a asi za 300 m následuje odbočka vlevo na lesní cestu. Pokud chcete k samotě Olejná a následně k Býkovu, musíte odbočit hned vpravo, je jednou kteoru ze dvou cest zvolíte, a sjíždět jižním směrem. Od Býkova stoupám k lesu po zelené, poté jedu zkratkou přes Kamenný vrch k místní zelené vedoucí k Břízskému mlýnu. Na rozcestí, kde se na tuhle turistickou trasu napojuji, je jako obvykle 20 cm řídkého bahna od rejdění harvestorů. Projet tímhle bordelem mě mrzí asi stejně jako místního - já to odhadl na "knížepána", jelikož tu něco kontroluje z naleštěného Range Roveru, po kotníky v humusu😃 Dál už je to s bahnem o něco lepší, většinou se dá objet. Na závěr prudký sjezd k silnici nedaleko zaniklého hrádku a pak snad půjde vystoupat podél pole do České Břízy, jako obvykle. Je to tu však nějaké zorané, aby se mi nenabalily tuny hlíny na kola, musel jsem vjet až do roští a stromů. za sucha to asi půjde celkem přijatelně. Z České břízy směrem k Třemošné zkusím pěšinku přes louku, co jsme objevil náhodou loni. Ano, i dnes se tudy lze dostat ke hřbitovu u lesa a minete tak asfaltku. Právě na kraji lesa kousek před hřbitovem tuto asfaltku křižuji a pokračuji malou pěšinou ke kopečku Luhová. Mám trochu strach projet přes pole, ale chodí tu evidentně dostatek lidí, aby se zem ušlapala, takže se dostávám na druhou stranu bez větších potíží a tím pádem už jsem skoro na NS Třemošná. Tahle naučná stezka, ostatně jako velké množství jiných, nemá moc žádný cíl, ale pro orientaci v prostoru ji uvádím. Sjíždím po kamenité polní cestě k ulici Pod Mezí nedaleko skalních reliéfů. Třemošnou projíždím podle navigace nejkratší cestou a je zajímavé, že je to hezká cesta, kterou jsem neznal. Střídají se úseky pěšinek přes louky a ulice se zástavbou, např. ul. Úzká a nakonec se dostanete k areálu Škody JS - Orlík. Objíždím areál a držím se i za ním jihozápadního směru po větší, ale nezpevněné cestě. Za lesem pod elektrickým vedením křižuji oba traily nad Seneckým rybníkem, ke kterému také záhy sjíždím. Protože jsem se rozhodl vrátit přes zadní Roudnou, nemám jinou možnost než jet po asfaltu ke košináři, pak to vzít pěknou zkratkou po žluté k Malému Boleveckému rybníku a pak, protože po cestě k hrázi je vždy příliš lidí, po singlu přes vyhlídku pod Feronu.

 

Vzhledem k tomu, že odtud už se nedá dojet do Plzně po hezké cestě, jen po nudných asfaltkách, tak je jedno, jestli pojedete po silnici nebo po NS Údolím Berounky do Luční ulice. Kolem Roudenských pramenů se pak vracím do Záhorska. Když hodně poctivě plánujete, ještě se dají najít pěkné nezpevněné cesty za Plzní, dnes na většině z ujetých 63 km. Překvapilo mě nastoupaných více než 1000 m, naopak průměrná rychlost 18,2 km/h odpovídá tomu, že jsem jel opatrně přes podmáčené úseky, protože jsem nechtěl zřídit nové kolo na druhém výletě.

  

 

 

  

Tady bude - Plaská duha, pohled směr na Nebřeziny

Plaská duha, pohled směr na Plasy

Plaská duha, pohled směr na Nebřeziny

Plaská duha, pohled směr na Nebřeziny

Plaská duha, pohled směr na Plasy

Sytenský rybník

64 km

22. 3. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 650 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - NS Údolím Mže - Křimice - Červený mlýn - Kozolupy - Na Svanku - Harabaska - Sulislav - Janský ryb. - Sytenský rybník - Sytno - Vranov - po červené Beraní dvůr, Pňovany, Jezná, Nová Jezná - Plešnice - po CT Bdeněves - Město Touškov - Červený mlýn - Malesice - Křimice - Radčice - Čertova kazatelna - ZOO - Pod Záhorskem

 

 

Už jsem se rozjezdil, takže bych se mohl odvážit zas trochu dál, jeden z cílů v mých poznámkách je Sytenský rybník, takže se vydávám směr Stříbro. Ze Záhorska tedy jedu přes Lochotínský park k amfiteátru a zoologické zahradě, poté kousek po NS Údolím Mže do Křimic, kde podjedu zámek podél náhonu a pak malou pěšinkou na západní konec obce. Vyjíždím na silnici, podél které vede chodník ke hřbitovu, takže není problém, že je frekventovaná. Za hřbitovem přejedete hráz rybníčku a pokud nechcete jet oklikou a odbočujete k Červenému mlýnu, je třeba jet kus po silnici. U Červeného mlýna končí silnice a do Kozolup pokračuje pěkná rychlá polní cesta. Projedu celou dlouhou obcí do Bdeněvsi, kde stoupám k železničnímu přejezdu a konečně se dostávám mimo aglomeraci. Polní cesta vjíždí do lesa, ale pořád vede západním směrem. U vršku Na Svanku narazím na modrou turistickou trasu, po které jedu jen kousek na sever, na dalším rozcestí odbočuji doleva a po neznačené cestě se vydávám k silničce z Doubravy. Musím zas popojet asi 150m, než se vrátím do původního směru a podél pole mířím k lesu. Než do něj vjedu, musím překonat pár metrů hlubokého rozježděného bahna, takový ten nepříjemný úsek, kdy můžete jet celý den, udržet se celkem v čistotě, ale těchto 20 metrů stačí, abyste prošli bahenní lázní.

 

V lese mě cesta svedla ke žluté turistické, ta vede z Kamenného Újezdu a hezkou lesní cestou nad Rochlovem pokračuje na Harabasku. Od rozcestí s CT 2269 vede stará hrubá asfaltka k nevýraznému vrcholku s 502 m n. m. Poté jedu v podstatě vrstevnicově asi 2 km, žluté mezitím odbočuje na sever. Nějakých 500 m za touto odbočkou vede jinak celkem nenápadná lesní cesta vpravo. Ta je moje, chvíli sjíždí lesem a pak vede mezi lukami do Sulislavi. Hned když jsem tu jel poprvé, tahle cesta mě nadchla. A zrovna tak i dnes😊 Do Sytna po hlavní silnici rozhodně nejedu, to znamená, že vystoupám po CT 2204 do lesa, pak odbočím vlevo, asi po cestě, kudy vede nějaká naučná stezka, nevim jestli značená, na rozcestí u Janského rybníka však stejně odbočuji vlevo na neznačenou cestu, abych se vrátil k rybníku Sytenskému. I v těchto lesích bývaly zajímavé technicky náročné cesty, teď je většina z nich zpevněná štěrkem. U Sytenského rybníku zastavuji, protože široko daleko nikdo není, dronuju stále šedivohnědou krajinu, která se po zimě doposud nezazelenala, a taky zkouším vystoupat až do 500 m s dronem. Rybník je ale tak velký, že se tam stejně nevejde z přímého nadhledu.

 

Tak, baterka v dronu vybitá, jedeme dál, objedu půlku rybníka, přes hráz a malou pěšinkou pak do Sytna. Podél Sulislavského potoka žádná cesta nevede, proto jedu takhle klikatě. Ze Sytna se totiž opět stáčím na sever a až k rozcestí hluboko v lese jedu po CT 37, Panevropská. Snad to neznamená, že ji bude někdy někdo chtít asfaltovat, je to zatím parádní cesta. Sjel jsem tedy z cyklotrasy a lesní kamenitou cestou klesám do údolí Sulislavského potoka. Mám strach z bahna, ale i když je tu mokro, není to tak zlé. Co mě však překvapilo, to nebyly brody, nýbrž v kotlině ještě zmrzlá louže, že díky mýcení se objevily domky na druhém břehu a taky že tu šli nějací lidé. Myslel jsem, že tohle je úplně pustý kout země, obzvlášť na konci zimy, kdy hodně fouká a ještě není teplo... Dalším zpestřením je průjezd dlouhým viaduktem pod tratí, více méně potokem, protože je to tunel pro něj, spíš než pro lidi. Touhle pěknou cestou ces dostávám až do Vranova, do jeho spodní částí u vodní nádrže Hracholusky, a můžu začít stoupat po červené. Než dojedu k odbočce k Beranímu dvoru za Válečkovo mlýnem, vede štěrková cesta přes tři rokle, kde vždy sjedete k potoku a prudce vystoupáte zpět nad přehradu. za odbočkou pak znovu podjedete trať a stoupáte prašnou cestou.

 

Za Beraním dvorem už vede červená po asfaltce, kde se pěkně opírá protivítr. Před Pňovany i za nimi, na silničce do Jezné, to pěkně brzdí. Do Nové Jezné to ten kilometr docela uteče a pak se vítr rozbíjí o stromy a zsátavbu kolem Plešnice. Tak ještě jedna rovinka podél trati po CT 37 a pak rychlá sjezd do chat za Bdeněvsí po zelené. Snažívám se tu dát rychle segment, i když si nepamatuji, jestli vede nahoru nebo dolů, ale je naprostou výjimkou, když vás tu někdo nezbrzdí, teď například líně se táhnoucí auto, takže smolíček. Z Bdeněvsi po zelené do Touškova taky vede hezký singl podél řeky. Z Touškova pak jezdím téměř výhradně polní cestou k Červenému mlýnu. Tady asi určitě brzy povede asfaltová nuda😭 Po lávce u bývalého mlýna přejedu na pravý břeh Mže, podél níž až do Malesic vede opět jeden z oblíbených singlů. Protože mám první výlet nové kolo, nejedu na cestičku podél náhonu k zámku, ale po asfaltce nad řekou-chyba. Lidi vás vidí na kilometr daleko, ale neuhnou a neuhnou a začnou uskakovat, až když musíte brzdit. To je mor. Trochu zlepšit náladu si můžete na pěšince do Radčic. Cesta do lesa k Čertově kazatelně je od stavby obchvatu docela složitá, musít vyjet nahoru, pak podjet estakádu, znovu prudce stoupat a teprv pak se vyškrabete na hezké singly vedoucí k Zámečku. I tak to stojí za to, než ty asfalty dole u řeky. Do Záhorska se vracím opět kolem zoologické zahrady a ještě trochu nepřímo ulicí U Slonů.

 

64 km vlastně není zas tolik, ale na dnešek akorát. Taky bych čekal víc než jen 666 nastoupaných metrů. To mi zas vynahradil protivítr. Průměrná rychlost 20,4 km/h, to jde, docela dost úseků bylo nezpevněných.

 

 

 

 

Sytenský rybník

Na Stradišti - lom a obalovna Letkov

54 km

15. 3. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 750 m

Terén: Lesní a štěrkové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Štruncovy sady - U Prazdroje - Švábiny - V Pytli - Letkov - Na Stradišti - PP Sutice - Tymákov - Mokrouše - Němčičky - po červené Rokycany - po modré Pod Kotlem - po žluté Rakovský rybník - Lhůta - Lhůtský vodopád - Sedlec - po NS Staroplzenecká Starý Plzenec - Andrejšky - Městský les - D5-sjezd 73 - Koterov - Božkov - po CT 9 U Prazdroje - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

 

V půlce března, protože vyjíždím, když je zataženo, není moc lepší počasí než v lednu, se mi tak zdá. Sníh ale bohužel také není, takže zbývá kolo. On už je doma zcela nový Cube Reaction C:62 Race, ale přeci ho hned nevemu do jarního bahna! Takže ještě na starém, ale oblíbeném kole vyrážím na projížďku kolem Plzně a balím i dron. Chystam se totiž mrknout se na Stradiště, oplocený lom, který jsem už dlouho objížděl a nevěděl, odkud by se dal vyfotit. Dron takové problémy docela dobře řeší😊

 

Projet městem tímto směrem není nic moc, žádné hezké cesty na východ nevedou, je třeba jet po cyklostezkách. Nejprve k centru města přes Rondel samozřejmě, poté kolem Štruncových sadů k Prazdroji, vystoupat podél celého areálu, překlenout se do údolí Úslavy a pak znovu stoupat po Rokycanské. Až celkem daleko jde vyjet za autosalon a pár metrů jet mimo hlavní silnici. Žádnou hezkou polní cestu ale nečekejte, hned jste v rozšiřující se zástavbě a po asfaltce musíte až na vyhlídku Švábiny. Ze Švábin se dá jet mezi chatkami a polem po polní cestě a když máte štěstí, tak potom podél pole pěšinkou k polesí V Pytli. Přijde mi, že čtvrt výletu je už za mnou a teprv jsem vyjel z města... Po štěrkové cestě mířím po zelené až za traily ke stoupání, kde se dá odbočit vpravo a klesat lesní cestou k Letkovu. Rozhodl jsem se neriskovat propustek podálnicí, který bude asi plný vody, a tak projíždím po silnici až k dálnici, za níž odbočuji na obslužnou asfaltovou cestu vpravo a trochu se vlastně vracím.

 

Asi na druhé odbočce do lesa po levé straně odbočuji a stoupám právě k horní části oploceného lomu Stradiště. Hledám optimální vzletovou plochu. Objel jsem půlku lomu, cesta se postupně vytrácí a místy je bahnitá a opravdu nikde se nejde přiblížit tak, aby bylo vidět dovnitř. Hradba je před ochranným valem. No dobrá, tak poletim z pařezu. Bílé nebe, žádné listí, ambientní světlo, barvy jsou tedy pěkně ošklivé, spíš takové podzimní. Trochu to vylepšuje jedině tyrkysové jezírko. Let proběhl v pořádku, konečně se mi povedlo nastavit vyšší letovou hladinu než původních 120m😍 Tak jedemem domů, ne? Kdepak, teď ještě protáhnout nohy. trochu se vracím k žluté turistické trase od Merfánky k Hůrce. Očekávám velké problémy, protože tady je vždycky 20 cm vody a bahna, ale někdo tu má maringotku, tak je část cesty zaházená stavebním odpadem a evidentně ani není tak mokro. U křížku, kde vede žluté doprava, odbočuji vlevo a jedu k Tymákovu. Sjíždím po polní cestě k silnici, objedu hájovnu a po hrázi rybníka pokračuji podmáčenou cestou kolem PP Sutice do lesa za Tymákovem. Novější části vsi projedu do Mokroušů, kde se od kaple na křižovatce vydávám na severovýchod k Čílinskému polesí. Za vesnicí končí asfalt a já jsem zvědav, jaká bude cesta do Němčiček. Kupodivu celkem v pořádku, pořád rovně, méně přes kopec než po CT 2127 a jen posledních 300m je takových horších. Dá se to ale zvládnout. Z Němčiček vede zatím hezký singl po červené pásem stromů podél strouhy, ale z obou stran se rychle blíží stavby. Projíždím jižní části Rokycan k modré turistické, bohužel jsem nevěděl, že je jen o kousek dál vystavený dakarský speciál, takže jsem ho z nevědomosti minul a začal stoupat pod Kotel. Na vrchol dnes nepojedu, odbočuji na žlutou, začínám se kolem PR Vojenské cvičiště vracet k Plzni. 

 

Nejen k Rakovskému rybníku, ale i potom neznačenou cestou za silnicí pod Maršálem mě čekají hezké cesty. Po větší z nabízených cest projedu ke křižovatce na Mokrouše na silnici do Šťáhlav. Do Lhůty bohužel nevede cesta lesem, tak musím kus po silnici, než odbočím v zatáčce k hájovně a kolem ní projedu na pěknou polní cestu právě do Lhůty. Za vesnicí pak sjíždím nad údolím Lhůtského potoka a vodopádem do Sedlce. U soutoku s Tymákovským potokem nejen že jsem se málem zabil na brůdku, ale zjistil jsem, že by se možná dalo jet stále po levém břehu potoka místo ulicí Na Potocích. K mému překvapení jsem skutečně projel nad nějakým táborem a přes pár horších míst se skutečně dostal do Lesní ulice v Sedlci. Do Plzence potom stoupám po NS Staroplzenecká. Až v lese pod lomem Hřeben sjíždím z naučné stezky a pokračuji okrajem lesa na západ k Andrejškám. Nejdřív si musim něco nastoupat, ale pak se jede dobře. Jedu pořád za nosem, cesta mě svede k Městskému lesu, kde je stejnojmenné rozcestí s bývalou silnicí do Plzence. Po štěrkové cestě pak dál klesám k dálničnímu sjezdu u Olympie. Podél komplikované dálniční křižovatky vede polní cesta, občas těžko sjízdná, jako třeba teď, protože jsou tu hluboké vyjeté koleje. Dálnici podjíždím až u trati a poté úzkým prostorem lemovaným z jedné strany plotem skladů a z druhé trnitým křovím nad Koterov. V Koterově odbočuji vlevo a po nudné asfaltové cestě musím k Úslavě. Za lávkou odbočuji na pěšinku vpravo, abych se vyhnul další nudě. Aspoň z Božkova ke střelnici není na CT 9 asfalt, díky za to😊 U střelnice přejedu na levý břeh Úslavy a jako obvykle jedu tou hezčí cestou-pěšinkou na poldru. Od Lobezské už taková pěšinka není, takže rychle k Rokycanské/U Prazdroje, do Tyršovy ulice, přes Lochotínskou lávku a nahoru do Záhorska.

 

Ani se mi nezdá, že by tento okruh byl dlouhý 54 km, ale je to tak, navíc přes 750 nastoupaných metrů, často bahnem, takže průměrná rychlost jen 17,5 km/h.

 

 

Na Stradišti - lom a obalovna Letkov

 

Na Stradišti - lom a obalovna Letkov

 

 

 

 

 

 

 

Zámek Dolní Lukavice

50 km

9. 3. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 600 m

Terén: Pěšinky, polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Husovo nám. - Borská pole - Valcha - Černý most - jez Litice - Dubová hora - kamenolom - Šlovice - Vysoká - Hradčany - zámek Dolní Lukavice - Snopoušovy - Předenice - Nový mlýn - Čižice - po pravém břehu Úhlavy Štěnovice - po červené Valík - Podhájí - Radobyčice - Hradiště - Vokounova lávka - Doudlevce - po pravém břehu Radbuzy centrum Plzně - Rooseveltův most - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Včera jsem byl na výletě v Manětínském lese a je načase, abych vyrazil taky někam na jih, takže jsem vzal dron a naplánoval si výlet k zámku Dolní Lukavice.

 

Přes Plzeň projíždím přes bývalé výstaviště do Kotkovy ulice, stoupám k Techmanii, potom kousek po Borské ulici, kde panuje čilý stavební ruch a stále se zvětšuje provoz. Bohužel je také oplocený a z jedné strany uzamčený areál učiliště, takže musím jet už asi 5 let rozkopanou Cínovou a Železnou ulicí přes staveniště nového sídliště. Díky bohu se dá zatím pořád projet k Folmavské ulici, potom k Západočeské univerzitě, do Univerzitní ulice a za garážemi, které jsou za plochodrážním stadionem, můžu konečně opustit betonové město vydat se po pěšince. Za psím útulkem vyjíždím u viaduktu, kudy vede žlutá turistická trasa kolem přehrady. Já však stoupám po staré dobré štěrkové cestě, kde jsme jako malí kluci s tátou jezdili na Valchu na limonádu. Vystoupám tedy do lesa mezi Valchu a Borskými poli a teď když to píšu je mi vlastně smutno, protože celý tento výlet, jak se ukázalo, je vzpomínkou na krásné cesty, které jsme tu kolem Plzně kdysi měli, a nyní se všechno bezhlavě asfaltuje a tím pádem devastuje. Jedním z úseků, který jsem zřejmě jako naposledy jako pěkný štěrkový projel, je právě následující část sjezdu po cyklotrase 2151 k Valše, ze kterého je nyní nudná asfaltová dálnice😣 To bude zase rozčilování, že tam cyklisté jezdí "rychle". O to častěji zřejmě budu odbočovat jako dnes u altánku doleva k železniční zastávce Plzeň-Valcha. Vyjedu kousek před křižovatkou, kde se rozdvojuje silnice vedoucí buď do Lhoty a nebo do Litic. Já jedu kolem vyrovnávacím nádrže a před viaduktem silnice, která vede do Litic, jsem odbočil doprava na pěšinku. Na železničním nástupu vystoupám k rodinným domku a jedu po pěšince stále podél trati až k zahrádkářské osadě Černý most. Ono už to není moc zahrádkářská osada jako spíš satelitní městečko, ale to nevadí. Tudy sjedu k Radbuze a podél řeky mířím k fotbalovému hřišti a lávce u Litického jezu, odkud stoupám k zástavbě, která vznikla v posledních 20 letech. Na jejím okraji vede naučná stezka Pomologická. Docela prudce stoupám k Dubové hoře a bohužel vyjíždím na další zbytečný asfalt, který symbolizuje marnotratné vylévání peněz do kanálu. Špatné zprávy tímto knekončí, od vrcholu do Lhoty vede další úsek, který je navždy zdecimován lidskou stupiditou - nyní třičtvrtě kilometru nově asfaltová dálnice, v době tohoto výletu jsem to jsem ještě nevěděl, tak jsem se s tímto úsekem nerozloučil průjezdem. Místo toho jsem odbočil na pěšinku podél kamenolomu. Ta bohužel skončila, takže jsem pokračoval řídkým lesem, až jsem se vrátil přímo do kamenolomu a protože je víkend, nikdo tu není, tak se dá projet i přímo kamenolomem kolem třídící věže, kudy vede cesta k mostu přes dálnici a do Šlovic. Je to výborná zkratka, jenom kdybychom se setkali s nějakým zaměstnancem kamenolomu, asi si nepopovídáme moc hezky.

 

Ze Šlovic jsem se rozhodl, že pojedu po nepříliš frekventované silnici podél přivaděče, protože jsem chtěl potom zariskovat a vyzkoušet podjezd za křižovatkou se silnicí do Dobřan a po východní straně přivaděče dojet ke skládce Vysoká. Tím, že je ještě jaro a není žádná vzrostlá vegetace, tak se dalo po louce jet, i když docela ztuha. Cesta začíná asi až o tři čtvrtě kilometrů dál v úrovni areálu prasečáku. Projel jsem tedy kolem vjezdu na skládku, který ústí na bývalé silnici z Plzně do Přeštic, odbočuji však doleva téměř na východ a stoupám do polesí Vysoká. Po větší štěrkové cestě se postupně stáčím na jih do Hradčan, odkud už mi zbývá jen sjet po polní cestě mezi Lišicemi a Horní Lukavicí ke hřbitovu za Lukavici Dolní. Odtud už to mám asi 0,5 km k samotnému zámku, který si nafotím, nadronuju, a než zase vychladnu, tak pokračuju dál kousek po silnici jenom přes Úhlavu k zemědělské mu družstvu, kde odbočuju vlevo, a protože jsem zjistil že mám na výběr, jestli po asfaltové cestě nebo po polní, tak jsem se rozhodl, že pojedu po polní cestě kousek východněji a na asfaltovou cestu se napojím až tam, kde je to nutné - kousek před lišickým jezem a mlýnem. Nedaleko za ním začíná konečněně pěkná nezpevněná cesta do Snopoušov. Ve Snopoušovech pojedu po mé docela oblíbené červené turistické trase, ačkoliv je nutné dost stoupat, jede se pěkně lesem a pak si zasloiuženě sjedu do Předenic. O to větší je však mé rozčarování, když vjedu do předenického katastru a zjistím, že tahle krásná polní cesta, kudy chodí dva turisti za rok a já tady občas projedu na kole, se také stala obětí lidské demence a je vyasfaltovaná😤 Kéž by se takhle někdo aspoň z desetiny staral o silnice, ty jsou ve stokrát horším stavu než tyto zbytečně zpevněné lesní cesty. Je extrémně těžké kompenzovat tyto asfaltové úseky nějakými hezkými cestami. Přišli jsme už skoro o všechnu dříve hezkou českou krajinu, přesto se mi teď povedlo aspoň teď v Předenicích najít kilometrový úsek, který odbočuje mimo silnici do osady Nový mlýn, kde se na silnici kousek sice vrací, ale pak už vím že se dá sjet znovu na pravý břeh řeky Úhlavy a projet pod chatami a domky nejen do Čižic, ale také potom až do Štěnovic. Kéž by tato cesta zůstala taková jaká je nyní, nikdo si tam nezablokoval svoje tři metry pozemku a nikdo tady neměl megalomanskou vášeň dělat osmimetrovou cyklostezku, jak evidentně hrozí, protože například u jezu Štěnovice je nyní postaven gigantický most pro jeden jediný účel - překonat řeku která se dá obejít asi o 200 m delší cestou na druhém břehu.

 

Projíždím Štěnovicemi vlastně centrem a rozhodl jsem se že zkusím projet ulicí K Pile. Myslel jsem si, že průjezdná není, ale zjistil jsem že tudy jelo auto fotící panoramatické snímky, takže to asi přístupné je. Když jsem se tedy zorientoval, že nemám pokračovat ulicí V Potocích, nýbrž Pod Žulovou, skutečně jsem zjistil že skrz pilu projet jde. Mířím tedy po silnici kapli, kde už jsem byl dříve, a po červené přijíždím dobřanskou silnici, vystoupám k Valíku a dostávám se k dalšímu úseku, který nebyl tentokrát vyasfaltová, ale vybetonován. Tady aspoň existuje alternativa, která vám umožňuje jet hezký lesem a ne betonem. Do Podhájí tedy vyjíždím z ulice Mezi Duby a pak sjíždím do Radobyčic. U pivovaru odbočuji na naučnou stezku Údolím Úhlavy, kde už se ovšem asfaltu vyhnout nedá a tak šlapu jako stroj až do Hradiště. Za Hradištěm jsem si vybral pěšinku znovu nad Úhlavou, kde je velmi hloupě postavené schodiště na místech dřívější pěšinky a nelze jej tak objet. Z pěšinky vyjíždím u Vokounovi lávky a po panelové cestě pokračuji k vodárně. V jedné ze zatáček se dá sjet na polní cestu přes diskgolfové hřiště a vyjedete až u podjezdu Malostranského mostu. Za ním jezdím zásadně mezi tenisem a řekou, protože to je jediná hezká nezpevněná cesta. Dál podél Úhlavy už vedou jenom oficiální cyklotrasy, kde za pěkného počasí chodí spousta lidí. Dnes to nebylo tak hrozné, když je ale příležitost, tak například u Ježíška sjíždím na pěšinku mimo tuto cestu. Pak projedu přes centrum Šafaříkovými sady, Rooseveltovy ulice most a přes Rondel se vracím do Záhorska.

 

Ujel jsem 50 km, z čehož je nyní nově nejméně 4 nebo 5 kilometrů asfaltových a tím jsou de facto úplně znemožněny některé trasy, pokud nechcete jet rutinní nudu. Stává se extrémně obtížné najít nějaké hezké trasy kolem Plzně tak, jako to šlo dříve. Už zkrátka není kudy jezdit, i tak mě pořád ty výlety baví. Oživil jsem svůj zájem poznat i dříve navštívené cíle, protože si s sebou beru dron a můžu je tak vidět z nové perspektivy. Těchto 50 km a 600 nastoupaných metrů tedy stálo zato. Průměrné rychlosti jsem dosáhl 18,8 km/h. 

 

 

 

 

 

Zámek Dolní Lukavice

 

 

Zámek Dolní Lukavice

 

Manětínský les - studánka U Pramene

61 km

8. 3. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 1000 m

Terén: Polní, štěrkové cesty a asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kopeckého pramen - Sylvánský vrch - Kozí pec - studánka Viktorka - Chotíkov - po červené Kůští - Nevřeň - Telecí mlýn - Lipovice - Kunějovice - Mostice - PP Manětínská - Kostelík - Libenov - Na Kamenci - studánka U Pramene - Na Kamenci - Libenov - Líté - Cihelna - Dolní Bělá - Tlucná - Tatiná - Stýskaly - Příšov - pískovna Příšov - Chotíkovský les - Sytná - Košutka - Karlovarská třída - Pod Záhorskem

 

 

Vím že jsem před týdnem jel podobným směrem, ale přesto mi dneska čas vychází zhruba na vzdálenost, kterou dosáhnu, když pojedu ke studánce U Pramene v PP Manětínská. Proto znovu vyrážím ze Záhorska ke Kopeckého pramenu, potom stoupám dosud nezastavěnými loukami k Sylvánskému vrchu a přes Regensburskou se dostávám do polí před Chotíkovem. Než však dojedu do Chotíkova, sjíždím po zelené ke Kozí peci a studánce Viktorce. Odtud musím stoupat k radčické cihelně a poté částečně po polní cestě k hlavní silnici na Karlovy Vary. Od silnice se znovu sjíždí a sice k Chotíkovskému hřbitovu. Projedu celou vsí, takže mě čeká další stoupání po červené turistické, která vede po silnici kolem školy. Až u křižovatky se státní silnici odbočuje vlevo a vede po pěkné nezpevněné cestě pod spalovnu. Červená stále klesá až do Kůští. Z Kůští už není kam klesat, takže stoupám nad Čemíny. V lese, kde se cesta stačí doleva nad loukou s výhledem, odbočuju vpravo a jedu na sever. Překonám karlovarskou silnici a pak sjíždím do Nevřeně. Odtud musím kus po silnici. Je to sice po cyklotrase 2293, ale ta vede právě po silnici kolem Toflova mlýnu a pak po frekventované silnici vedoucí do Manětína. Když vystoupám ke křižovatce u Telecího mlýna, odbočuju vlevo a po dalších asi 300 m znovu doprava na sever konečně do lesa, kudy mě cesta dovede k lesní restauraci Lipovice.

 

Kousek za ní překonám obchvat Všerub a severozápadním směrem pokračují do Kunějovic po krásné nezpevněné polní cestě. V Kunějovicích jedu chvíli po silnici ale na severním konci obce se vracím na severozápadní směr, a sice do Mostic, kde mě znovu čeká parádní cesta. Z Mostic vede neznačená cesta na sever k PP Manětínská. Od silnice je to vlastně asfaltka. K rozcestí u Františka, kde dříve bývala stará rozbitá asfaltka, je nyní cyklotrasa číslo 35 vyhlazena jak dětská prdelka. Jsem z toho trochu rozladěný, protože asfaltové cesty jsou už úplně všude a je velmi těžké vybrat nějakou pěknou neasfaltovou cestu směrem na sever. Mnoho cest tam nevede, takže musím pokračovat dál přes Libenov. Několikrát jsem se ještě zhoupnul do údolíčka a nahoru, až za Libenovem končí asfaltová cesta a je to konečně trochu zábavné. To už se ale blížím k rozcestí Na Kamenci, kde odbočuju vlevo po místní červené turistické trase, zatímco cyklotrasa 35 a zelená turistická trasa pokračují dál do Lípy. Já už to mám ale posledních 500 m k mému cíli studánce U Pramene na Malém potoce.

 

Na chvilku se zastavím u této studánky, která mě v minulosti zaujala hlavně tím že má železitou vodu a tak je kolem do oranžová zbarvená tůň. Je ale pořád 8. března, takže ve stínu u vody je docela chladno a tak se zase vydávám nazpět stoupáním po místní červené turistické trase. Celkem logicky je pořád trochu bahno, proto tady naberu nějakou špínu. Protože do Libenova jedu stejnou cestou, tak tam už mě čeká zase kus zpevněné cesty. V Libenově však odbočuji na žlutou turistickou trasu, která vede do Hvozdu. Hned za dvorem Libenov nicméně sjíždím z této značené trasy a jedu neznačenou cestou na jihovýchod. Už jsem tady jel, nepamatuju si ale přesně, jak to tu vypadá. Přeci jenom je to docela zarostlé. Trefit se to dá a s navigací je to o to snažší, jen kousek před obcí Líté musím odbočit vpravo a chvíli se kodrcat vlastně lesem cestou necestou. Líté je obklopeno oborami, a i když je to hezká vesnička, projet lze pouze po silnici a tak mírně klesám do Dolní Bělé. Za ní podle mě dřív nebylo možné jet přes cihelnu, ale nyní se právě tahle spojka stala mojí oblíbenou trasou resp. zkratkou do Tlucné. Cihelna leží trochu v rokli, takže trochu sjedete a pak si to musíte zase vystoupat. Ušetříte si však tím cestu po silnici a vyjedete vlastně kousek nad Tlucnou. V Tlucné když stihnu odbočit, tak projedu kolem rybníka na menší frekventovanou silnici po které vede cyklotrasa 35. Jnak jedu rovně a poté až odbočím na tuto silnici rozhodl jsem se že do Tatiné pojedu právě po silničce, takže jedu kolem krašovických kamenných kruhu a netrvá dlouho, než tam dojedu. Pak mířím do Stýskal, kde jsem překvapený, že tento staletý tankodrom sjízdný leda tak pro větší traktory je nyní nově vyasfaltovaný, takže je to docela po důstojné silnici, ač stále po úzké.

 

Ze Stýskal potom pokračují po po cestě kolem koupaliště, která se napojuje na takovou štěrkovou cestu využívanou i auty a vedoucí do Příšova. Stoupám ke kopečku, který se jmenuje Smrková jáma, nebo tak nějak jsem to hledal minule, a pak lesem po kamenité cestě právě do Příšova. Dál jsem se rozhodl, že pojedu kolem pískovny a to samozřejmě znamená, že od říčky Třemošná prudce stoupám pod lom, který pak objedu částečně lesem, částečně po louce a částečně po polní cestě. Polní cesta mě dovede až k zemědělskému družstvu za silnicí u Chotíkova a kde se stačím mírně vlevo na východ a jedu do Chotíkovského lesa pod Krkavcem. Dříve tady byly turistické trasy, nyní to je prostě neznačená cesta. Vystoupám však na modrou, která je zde vedena po stejné cestě jako červená a to až k rozcestí U Chotíkova, kde přejíždíte asfaltovou silnici. Já však pokračují po modré na Sytnou, kde díky bohu není asfalt a sjíždím poté na Košutku. Přes Severní předměstí se vracím kolem Košuteckého jezírka a po Karlovarské dolů až vlastně do Záhorska. 

 

Ujel jsem lehce přes 61 kilometrů za 3 hodinky a nastoupal 1000 m. Takový hezký výlet s kulatými čísly. Horko mě dneska opravdu netrápilo a už se pomalu rozjíždím. Zima už asi nevrátí, cyklistická sezóna začíná naplno, tak se těším na příště😊

  

 

 

Studánka U Pramene - PP Manětínská