Chanovice z Plzně na kole

126 km

3. 8. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1900 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - centrum Plzně - papírna - Škoda park - Vokounova lávka - Černice - Městský les - Plzenecká železnice - pod skalním útvarem Na Půlku Nezbavětice - Chválenice - Olešná - obora Žákava - Zdemyslice - Podhájí - po modré Rohatá skála, Blovice - podél trati ke Komorenskému potoku - Nová Huť - PP Buková hora-Chýlava - po zelené Buková hora - po modré Dubeč, Klášter, Nepomuk - Mileč - Záhoří - po zelené Chlumský les - Chlumy - Stupovka - Korytný ryb. - Černice - zámek Chanovice - skanzen Chanovice - rozhledna Chanovice - Chalupy - Oselce - Bezděkovec - Želvice - Třebčice - Nepomuk - po červené Prádlo, dvůr Chvostule, Jarov, Částkov, Letiny, Libákovice, sv. Anna - Sukořín - po červené Netunice - Prusiny - po NS Nebílovy Čižický potok - Štěnovický Borek - Štěnovice - Radobyčice - po NS Údolím Úhlavy Hradiště - Škoda park - papírna - centrum Plzně - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Věděl jsem, že budu mít dost času, takže jsem naplánoval výlet až do Chanovic. Bude to hodně přes 100, ale něco už letos v nohách mam, tak snad to bude v pořádku. Ze Záhorska sjíždím do centra Plzně, pak pokračuji podél Radbuzy k papírně, dále ke Škoda parku, za ním po panelce do Čechurova nebo jestli to jsou ještě Slovany... Po bývalé žluté projedu do Černic ke kruhovému objezdu a pak směrem na Starý Plzenec pod dálnicí. Hned za dálnicí mířím do lesa a stoupám k bývalé střelnici. Za nepoužívanou silnicí pokračuji znovu do lesa, kudy projedu k Plzenecké železnici a fotbalovému hřišti. Jednou z četných stezek se dá projet pod bývalý lom Hřeben. O kousek dál na rozcestí se žlutou odbočuji sice vpravo do kopce, ale neznačenou cestou skoro přesně na jih. To je taková kupodivu sjízdná nábližka k červené turistické trase. Červená je ale spíš orientační bod, za pár metrů mě vykopne na silnici, po které pojedu k nejbližší křižovatce přes kopec  na jih. Na křižovatce pokračuji rovně na nezpevněnou cestu do Nezbavětic. Za lesem se jede mezi poli, je to hezká cesta. Do Nezbavětic se prudce sjíždí a kopec je zakončen nepřehlednou křižovatkou, takže se bohužel musí dost brzdit. Pak už se jede po silnici do Chválenic. zde se stáčím na východ a sjíždí do Olešné, části Nezvěstic. Relativně na kraji, ještě před viaduktem, odbočím vpravo. Je tu víc podobných cest a trochu se mi pletou. Tuhle jsem asi většin ou míjel, protože je asfaltová. Dnes po ní ale stoupám k oboře Žákava, kterou jako tradičně objíždím z východu, u trati, kde sice není značena žádná cesta, ale zatím vždy jsem projel, stejně jako dnes.

Do Štěrkovny už dnes také vede asfaltka, ale stále se dá vystoupat na ni a tam je pořád krásná polní cesta. Samozřejmě jedu po ní. Zdemyslice projedu podél trati a po modré turistické trase, která pak pokračuje po nepříliš frekventované silničce k Podhájí a pak stejně jako já odbočuje mimo ni - a prudce stoupá k Rohaté skále. Prašnou cestou od ní se sjíždí do Blovic, které zkusím projet přímo podél trati. Nejprve takovým prostorem nikoho a ničeho, pak kolem nějakých skladů, zpět na silnici ulice Nad tratí a pak by v zatáčce měla vést pěšinka vlevo. Projel jsem tam třikrát a nenašel ji, ale stejně jsem na louku vjel, protože jsem prostě potřeboval jet tím směrem. Nakonec jsem se nějakého náznaku kančí stezky dočkal, ale byla to bída. Díky bohu jsem se ale dostal přes Komorenský potok a nějakou další strouhu k malé silničce na Novou Huť. Pamatoval jsem si matně, ale správně, že tam dřív nevedla asfaltka. Asi kvůli výstavbě rybníků tam ale teď je. Budu stoupat k Bukové hoře, cesty tam ale odtud přímo nevedou. Jedna cyklopstezka moc východně, ale pak je tu kus polní cesty k novým rybníkům. Raduji se, že tu není asfalt, ale brzo mi radost přešla. Konečně jsem se zkrátka dostal na zelenou, na kraji lesa je chvíli nezpevněná, ale táhlé stoupání kolem Velké Chocenické skály až do 651 m n. m. na Bukovou horu u NPR Chejlava, je většinou po asfaltu. Stejně tak i sjezd za vrcholem, kde si ale musím dát pozor, kdy odbočit. Jedu rychle, mapa na hodinkách se sotva stačí obnovovat. Necelý kilometr a je to kolmo doprava. Pokračuji po lesní, ale celkem slušné cestě na jih k moré turistické trase a pak dalším sjezdem do Dubče. Překvapivě sjezd nekončí, po úzké silnici pokračuje s parádními výhledy na Zelenou horu až do Klášteru. Za Klášterským rybníkem, který leží na Úslavě, odbočuji po modré vlevo a objíždím zámecký areál ze severovýchodu. Moc hezká cesta se kroutí lesem na úpatí hory a nakonec ústí ve městě, kde se orintuji pomocí navigace. Tady mi ušetřila hodně času, který se bude hodit. Zhruba Nádražní ulicí ke hřišti a pak po zelené přes hlavní už za Nepomukem do sjezdu do Milče.

 

Dost jsem sjížděl, takže mě teď čeká stoupání do zatáčky, kde opustím silničku a pokračuji po jakési nesilnici přes trať sjezdem do Záhoří, kde se vracím na zelenou. Podle mapy to nevypadá, ale tady mě čeká pořádné stoupání po zelené. Chlumským lesem se tak znovu dostávám k 600 m n. m. a až na louce před vrchem Tisovník odbočuji ze zelené. Po neznačené cestě sjíždím do Chlumů, klidné vesničky, kde si dávám pauzu na svačinku. Když naberu síly, vydávám se asi do nejhezčího úseku dnešního výletu. Do Stupovky je to sice po silničce, ale projedou tu tak dvě auta denně. Krásnou polní cestou stoupám ke Korytnému rybníku, u Černic přejedu silnici a dál se držím polních cest. V neobydlených oblastech, jako je tahle, jsou zrádné, až tak mě proto nepřekvapilo, že se cesta postupně mezi dalšími rybníky ztrácí. Není ale moc kudy to objet, takže pokud nezapadnu v bažině, musím pokračovat. Naštěstí se podařilo prorazit k druhému konci cesty, která ústí na silnici u Nové Vsi. Tahle silnice je docela frekventovaná - jezdí se tu přece do Chanovic!😂 Jednu cestu pojedu po ní, zpět to zkusím mimo ni. Od cíle mě dělí ještě jedno stoupání, pak odbočuji doprava na historické centrum, rovně je to do průmyslové zóny. Zanedlouho míjíte v Chanovicích hřbitov, skanzen, kostel a popravo taky zámek, vše pěkně na jednom místě. Je tu klídek a všechno opravdu stojí za návštěvu, doporučuji. Projedu se po zámeckém areálu a po centru a už vymýšlím, kudy se vydám zpátky.

Když už jsem tu, tak to bude přes rozhlednu, kdypak sem zase dojedu, že ano... Vystoupám tedy na kopec Chlum, okud zpátky na sever nic nevede, takže jedu po NS Příroda a lesy Pošumaví na západ a u turistického přístřešku odbočuji doprava. Kousek po neznačené cestě je brzy za mnou, připojuje se modrá, která ale nakonec také končí na silnici. I když by jistě bylop hezké po modré pokračovat, takhle bych mohl najezdit 200 km. Po silnici tedy jedu až do Oselců a poslední půlkilometr je to po hlavní z Plzně do Horažďovic. Ve sjezdu v Oselcích jsem samozřejmě netrefil správnou odbočku, ale to až tak nevadí. Mířím na severozápad po neznačené cestě. Za vsí končí asfaltka a ačkoliv jsem čekal stoupání, nakonec sjíždím do údolí k samotě Michovka a přes Zhůřec do Bezděkovce. Plus minus vrstevnicově pokračuji podél Myslívského potoka přes Želvice, pod hlavní silnici Plzeň - Č. Budějovice až do Třebčic. Je pekelná výheň na otevřených silnicích. Jenže už za Třebčicemi směrem na Dvorec vidim, že jedu přímo doprostřed černočerného bouřkového mraku. Podle předpovědi samozřejmě pršet dnes vůbec nemělo, ale není divu, úspěšnost předpovědi počasi na následující den se pohybuje mezi 20 - 30 %. Udělal jsem tedy strategické rozhodnutí na křižovatce silnice s cestou, která není v mapě, a zkusím bouřku objet. Jedu tedy po slušné polní cestě přímo do Nepomuku na západ a doufám, že když je tak velká, neskončí. V mapě není vůbec značena. No, skončila, ale dalo se pokračovat polem a loukou, takže jsem se nakonec dostal do Třebčické ulice, která vede až na krásné nepomucké náměstí. Potřeboval jsem ale doplnit tekutiny, takže pokračuji k Normě. Z obchodu na kolo vidět není a zámek nemám, ale kolo mi zůstalo. Bohužel ale začínají padat velké kapky-předzvěst bouřky. Rychle se tedy vydáávám po červené na severozápad s nadějí, že ji minu. U Červeného mostu odbočuji ze silnice a začínám stoupat polní cestou, která vede i dál za hlavní silnicí do stále většího kopce ke Skalici a poustevně. Až za ní se krátce sjíždí do Prádla. vypadá to, že jsem unikl dešti, takže se můžu pustit do kopce ke Chvostuli pěkně na slunci. V podstatě se po červené stoupá až za Jarov, mezitím se jede kousek po silnici. Severně od vršku Chroustov se začíná sjíždět k Chocenickému potoku, není to ale na dlouho, hned za ním se opět stoupá k Částkovu. Pozor na značení, červená se tu pěkně kroutí, nakonec přes Kopaniny a po několika 90° odbočkách klesá do Letin.

Zahnu v Letinech doprava na silnici a začíná pršet. Povede se mi další úhybný manévr? Ta naděje mi vydržela opravdu krátce, už u pivovaru leje jako z konve. Co s tím ale, že jo, trochu jasněji to vypadá ve směru CT 2187 do Libákovic po silnici, kam jedu. Než jsem ale dojel k lesu, byl jsem durch. A přichází i bouřka, tak snad nebude děsivá. Pod stromy zatím tolik neprší, stoupání je ale táhlé, takže i tam to co nevidět proteče. No a pak vyjíždím na hřebínek před Libákovicemi, kde je 5 cm vody na silnici a jenom se krčím před blesky. Doplul jsem tedy na náves v Libákovicích a pod stříškou tam někde počkám, než se přežene to nejhorší. netrvalo to ani dlouho, ale stačil jsem docela vychladnout. Budu pokračovat dál po červené. Voda z polí teče samozřejmě všude, ale už je to skoro jedno. Jedu tedy pod Kožichem, v lese je pak hodně bahna, ale za silnicí, tedy za sv. Annou, se to postupně začíná zlepšovat. Vzhledem k podmínkám ale po červené nejedu, raději po větší neznačené cestě, která se s červenou za pár set metrů u Sukořína zase spojí. No a ve sjzedu do Netunic to vypadá, že tady ani nepršelo, hustý😲 Netunicemi projedu po silnici, ale stále po červené turistické, až u kostela na Prusinech končí snad 20kilometrová štreka po téhle hezky vedené turistické trase. Nad Nebílovy k Čižickému potoku pokračuji po NS Nebílovy. Po schodech vyběhnu k cestě k chatám a pak do Štěnovického Borku. Už se těším na cestu do Štěnovic odbočující ze silnice doprava kousek za hřbitovem. Kus polní cesta, pak štěrková a nakonec dojedete na asfaltku ve Štěnovicích. Třešňovou ulicí, která už je nově taky celá vyasfaltovaná, dojedu k návsi, pak sjedu k náhonu a silnici u zámku, načež mířím na Útušice. Asi 200 m za kruhovým objezdem lze sjet na pěšinku k Útušickému potoku a zkrátit si tak cestu do Radobyčic pod dálničním mostem. K Lahošti jedu po nivní louce Úhlavy. Dříve šlo projet přímo podél řeky, dnes už musíte objet dva nově oplocené pozemky a vrátit se zpátky, pokud tedy nechcete použít asfaltovou dálnici - 600 m cyklostezky za 19 milionů korun. Takhle nezodpovědně utrácí naši politici za bezprecedentní zhoršení kvality dopravy a životního prostředí😡 Kousek lze objet přírodou, ale pak se stejně musíte na tenhle rozpálený nesmysl napojit. Podobný příbeh jako cesta do Hradiště, kam te´d taky jedu, protože už vyasfaltovali všechny cesty na jižním směrem od Plzně. Aspoň že zbyl kousek pěšinky k Vokounově lávce, ačkoliv i tam se postavilo zcela zbytečně schodiště (WTF?!). Po pravém břehu Radbuzy pak dojedete kolem pechtů a papírny až do centra. Nejhezčí je úsek pod tenisovými kurty za Malostranským mostem, kam ovšem formálně cyklisté nesmějí. První zlepšení cyklistické infrastruktury za dlouhá léta je jim tak oficiálně zapovězeno. Z centra Plzně jedu přes Rooseveltův most a Rondel. 

 

Slušných téměř 126 km, 1900 m nastoupáno a 19,4 km/h průměrná rychlost. Myslim, že pro dnešek můžu usnout spokojeně😀 Chanovice mě tedy upřímně potěšily, stejně jako krajina za Nepomukem. 

 

Zámek Chanovice

Zámek Chanovice

Rozhledna Chanovice

Zelená hora

 

 

Na Floriánu - Radnice

60 km

31. 7. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 1000 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - Pecihrádek - u sv. Jiří - Bukovec - po červené Holý vrch, Zadní hájovna, Chrást - po NS Chrást Klabava - býv. Spálený mlýn - Korečnický mlýn - po zelené Všenice - Stupno - po zelené Matylda, Vranovice-Amerika, býv. lom Terezie - po CT 352 Radnice - Na Floriánu - býv. lom Ovčín - po červené Jordánek, Přívětice, Březina - Osecká skála - po žluté Pod Čihadlem - Osek - Litohlavy - Klabava - po žluté říční tunely Klabava, Ejpovice, Na Pohodnici - po zelené U Zátiší, V Pytli - Švabiny - Lobezský park - Plzeňský Prazdroj - Štruncovy sady - Lochotínská lávka - Rondel - Pod Záhorskem

Půlka prázdnin, obilí už zlátne😀 A je sice středa, takže to nebude na dlouho, přesto to bude poctivý výlet. Konečně se pojedu podívat na kopec nad zatopeným lomem Ovčín na dohled od Radnic. Ze Záhorska rovnou na Zadní Roudnou. Když už je asfalt i z Luční ulice, tak tam nemá smysl jezdit. Pak překonat frekventovaný kruhový objezd a vystoupat kolem Ferony na Pecihrádek. Po žluté sjíždím k lávce přes Berounku a pak od řeky na dohled sv. Jiří k jižnímu ústí ejpovických železničních tunelů. Protože mě nebaví asfaltky, tak stoupám po červné k lesu směrem na Chlum. Nejedu ale na vrchol, na kraji lesa odbočuji vlevo a postupně se vracím k CT 2151. Klesám tedy do Bukovce. Dojet do Chrástu jsem se rozhodl po červené turistické trase, to znamená vyšplhat se na Holý vrch a pak projet pěkně lesem nahoru nad Horní Zábělou a pak sjíždět k Zadní hájovně a po louce na kraj Chrástu - ke Skupovně. Přes obec to vemu podél trati. Železniční most tentokrát vynecham, po NS Chrást sjíždím až ke Klabavě, odkud mě pochopitelně čeká prudké stoupání. Nepojedu klasicky do Telína, chtěl bych zkusit pěšinku nebo singl přímo k bývalému Spálenému mlýnu. Našel jsem ji a dokonce se po ní dá i projet, super! Po krásné polní cestě na břehu řeky dojedu k údolí potoka Lužnice, kde se znovu připojuje červená značka ze Sedlecka. Pokračuji ještě kousek podél řeky kolem jezu u Valentovského mlýnu, pak se cesta oddaluje od řeky ke Korečnickému mlýnu, kde se vydávám vzhůru údolím Korečnického potoka po zelené. Tuhle hezkou cestu využiju do Všenic, pak stoupám po cestě ke Stupnu. Je tu podle mapy nějaká cyklotrasa Korečnický mlýn, ale žádné značení v terénu tomu neodpovídá.

Ze Stupna stoupám k Baště, kde jsem si zvolil zelenou turistickou trasu, abych nemusel jet po asfaltu. Trefuji se tedy mezi jámami bývalých lomů, trasa vede lesem spíš po pěšinkách, lomí se na sever, kousek vede taky po silnici, ale pak zase lesem klesa k Matyldě, kde je asi obnovený lom nebo skládka nebo nevim co. Než dojedete k silnici do vranovic, tak ještě sjedete z příjezdové cesty k lomu, takže vás čeká techničtější úsek přes kořeny. Za silnicí, v lokalitě Vranovice-Amerika jedu po cestě asi se čtyřnásobným trasováním. To už je trochu přehnané, nicméně po CT 352, která je tu dle mapy a je značená nově, stoupám kolem bývalého lomu Terezie, nad něj k silnici do Újezdu u Svatého Kříže a od silnice sjezdem po štěrku do Radnic. V Radnicích chvíli nemůžu trefit tu správnou cestu na kopec. Sjet do ulice Brandýs, pak do ulice Na Potocích, ta má ale vlastně "vozovku" na obou stranách potoka a bůh ví, kde se dá přejt. Mostků je tu nakonec dost, na jižním břehu potoka konečně končí zpevněná cesta a rychle se mění v jakýsi průšlap vysokou trávou. To mi nevadí, což o to, ale abych vůbec dojel nahoru...

Jak jsem vyrazil v půl šesté, slunce už svítí pomalu od západu, takže právě do zad. Je neskutečný hic a já se škrábu pomalu kupředu, skoro veškerá energie se ztrácí ve vysokém bylinném porostu. Není to dálka, než se dostanu na hřebínek kopce Na Floriánu, ale sebere to hodně energie. Protáhnu se mezi trním k vrcholku, kde se objevuje bývalý, není zatopený lom Ovčín. Ten jsem zatím zhlédl jen od břehu, kam se teď musím spustit. A to doslova, na hranici sjízdnosti po sypajícím se kamení. Není to náhodou výsypka? Naposledy se stačím rozhlédnout po krásné kontrastní krajině kolem a zajedu do křovíček, kde se pěšinka nejen kroutí, ale taky zarůstá, tak se tu celkem těžko projíždí. Dojedu pak ke křižovatce silnici, odkud vede také červená turistická trasa po větší lesní cestě k rybníku Jordánek. Pak se stoupá k Cajthamlům a na závěr rychlý sjezd do Přívětic. Za vsí pokračuje hezká cesta, jakkoliv je docela málo používaná. To já mam ale prostě rád. Za lesíkem už je to lepší, za chváíli jste v Březině. Projedu po hlavní silnici za zatáčku, před obecním úřadem odbočuji vlevo do prudkého kopce k lesu. Lesem to nejde přímo, ale vybírám cestu severně po úpatí Osecké skály, než se připojím ke žluté na kraji lesa a PP Radeč. Na rozcestí Pod Čihadlem odbočuji doprava a čeká mě hooodně rychlý sjezd po jakési kamenité cestě do Oseka. Pokud nechci jet po modré přes Hudlice, do Litholav musím po silnici. Aspoň se podívám, jak pokročila stavba silnice od dálnice. Už je skoro celá vyasfaltovaná. I když je určitě silnice do Litohlav teď přehlednější a částečně širší, myslím, že ztratila své kouzlo, jak pěkně se klikatila lemovaná stromy, které byly samozřejmě vykáceny. Taky křížení s novou hlavní silnicí mi přijde trochu nepřehledné. Po silnici jedu ještě kousek za Litohlavy. V kolmé pravotočivé zatáčce opouštím silnici na  polní cestu do Klabavy. Nebude to ale hned. Vystoupám k lesu, tam se vydám doleva po zelené, sjel jsem ale jako jantar níž než jsem musel, takže znovu stoupám po žluté obcí k historické zarostlé výsypce, která byla loni obnovena a využívá se asi jako skládka. Cesta se tu láme a tak sjíždím po panelové cestě k říčním tunelům Klabavy. Překonám řeku po lávce a do Ejpovic upřímně nejedu po žluté, ale po silnici, je to přímější. Na žlutou se ale vracím a nad opuštěným lomem, který se využíval při stavbě železničních tunelů pod Chlumem, stoupám k bývalé pražské silnici a jejímu stoupání před Kyšicemi. v zatáčce já i žluté pokračujeme rovně na nezpevněnou cestu vedoucí k lávce přes dálniční přivaděč, na jehož druhém konci je oblast lesa nazývaná Na Pohodnici. Zelená vede trochu oklikou, zkusil jsem to od Pohodnice zkratkou a neskončil nikde uprostřed lesa, takže dobré. Sjedu k rozcest U Zátiší, překonám silnici a znovu klesám do polesí V Pytli. Nejprve je to pěkná lesní stezka, později štěrková široká cesta, tam se to dobře valí. No a vyjedete kousek za obchodní zónou. Kde to jde, jeďte podél pole, kde není asfalt. Pak podél zahrádkářské koloni na Švabiny a přes léto celkem bez problému krajem pole do Lobez. 

Z Lobez už je to jen průjezd městem - přes Lobezský park, kolem Prazdroje ke Štruncovým sadům, přes Lochotínskou lávku, Rondel a do Záhorska. Z tohoto výletu mám opravdu radost, krásné cesty, přiměřeně vzdálený okruh, parádní cíl, nově objevené úseky cest. To už se mi často nestává. 60 km za cca. 3 hodinky, 1000 nastoupaných metrů. Pěkná kulatá čísla, to stoupání je skoro na hodnocení vysokou náročností😀 A přístě s dronem.

Výhled z kopce Na Floriánu nad Radnicemi na bývalý lom Ovčín

Výhled z kopce Na Floriánu nad Radnicemi na bývalý lom Ovčín

Keltský skanzen Jivjany na kole z Plzně

89 km

27. 7. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 800 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - Skvrňany - Křimice - Vejprnice-Na Cihelně - Vejprnice - Draganec - Tlučná - Torovka - Nýřany - Mexiko - PR Janovský mokřad - Přehýšov - Bítov - Lochousice - Nedražice - Krtín - Zálezly - Keltský skanzen Jivjany - Hradišťany - Boušov - Hořina - po modré Hradec, Stod, Chotěšov - Hájovna - letiště Líně - Nová Ves - D5 - po zelené Valcha - v. n. České údolí - po žluté Borský park - FN Plzeň-Bory - U Trati - nám. Republiky - Rooseveltův most - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Konec července, takže nikoho nepřekvapuje, že je spalující horko. I tak jsem se rozhodl, že se vydám na kolo, chtěl bych se podívat na keltský skanzen v Jivjanech. Vyjíždím z Plzně přes Lochotínský park, kolem zoologické zahrady, přes Mži na NS Údolím Mže, pár set metrů po asfaltce, než odbočím do prodloužení Plzeňské ulice. Tím se dostávám do Zadních Skvrňan a mohu pokračovat ulicemi Vojanovou a V Dolově do Křimic. Za Horničkou vjíždím do polí a mířím na západ ke spojnici Vochova a Vejprnic. Mezi poli po štěrkové cestě dojedu k bývalé cihelně nad Vejprnicemi, pak k silnici z Vochova do Tlučné a v zatáčce sjedu doleva. Nedávno jsem tu zaregistroval trail, tak bych ho chtěl zkusit. No, tak délku má asi tak 20 m. Nějaká cesta přesto lesem vede, tak dojedu až pod les na mýtinu a pak se začnu prodírat zpátky k Vejprnicím, protože do Tlučné to fakt nepůjde. Přes pole se dostanu k nově vytvořené štěrkové cestě vedoucí pod severozápadním sídlištěm do vsi. Přejedu potok, podjedu trať a stoupám k Draganci. Nevzal jsem to tentokrát po modré, ale osvěžil jsem si neznačenou cestu o něco severněji. Za pár set metrů na kopci se cesta s modrou znovu spojuje. Tak lesem projíždím a asi třetí alejí pojedu k jihu. Cesta na prd, přes ostružiny, ale dojel jsem k CT 2300, pak už se jede parádně po polní cestě do Tlučné. Jižní stranou obce projedu k Torovce a opět po hezké cestě mířím k Nýřanům. K velmi frekventované silnici se rychle sjíždí a na její přejetí se hodně dlouho čeká.

Klasicky kolem hřbitova a koupaliště zamířím do lesa k Mexiku. Rozhodl jsem se projet do stejnojmenné odloučené oblasti. Takže jsem dojel do nějakého bezdomoveckého doupěte, protože tam z lesa vedla nejvyšlapanějšé cesta, super😀 Na druhý pokus už jsem vyjel na asfaltku a mohl tak pod D5 pokračovat na polní cestu k Lučnímu potoku. Projíždím lesem jižně od Janovského mokřadu, jedu ale podle navigace, tak dobře tu cesty neznám a nechci se nechat zviklat nějakou odbočkou. Dojedu k CT 2301, pár metrů popojedu na sever, ale pak odbočuji zas na severozápad. Není to dobrá cesta a mám obavy, jestli někam dojedu. Nedá se jet přímo, ale navigace tentokrát nezklamala. Musím se vrátit k Lučnímu potoku a pak zpět na cestu, která jako by byla přerušená areálem nějakých dolů nebo bunkrů, nedokázal jsem zjistit, o co se jedná. Pak už to vypadá nadějně, blíží se kraj lesa a pak parádní polní cesta podél potoka do Přehýšova. Za ním do Bítova vede taky velmi pěkná polní cesta, kterou bych řekl, že neznám. Po takových mě baví jezdit. Do Lochousic pokračuji po silnici, za nimi se stáčím na jihozápad po nezpevněné cestě do Nedražic. Je to dlouhý pěkný úsek celkem po rovině. Dál do Jivjan to mimo silnice nejde. Je to ale venkov, žádný provoz a úzké silničky, tak to tolik nebolí. Je to přes Krtín a Zálezly. Keltský skanzen je až na západním konci vsi. Nemám tušení, jestli se platí něco za vstup, ale je spíš zavřeno, tak to obhlídnu jen ze silnice a vrátím se na náves do stínu, kde si dám něco k jídlu.

 

Když jsem nabral síly, vydávám se po silničce do Hradišťan. Ve vsi je to do kopce, ale pak se pozvolně sjíždí k Jivjanskému rybníku, pak se mírně stoupá nad Dudákovským potokem a projíždí mezi ŘOPíky v lese. V Hradišťanech odbočuji ze silnice, pojedu kolem rybníku a pak chci podél Hořiny po modré. Nevim, jak se to stalo, ale neodbočil jsem a jedu po cestě na Všekary. Začalo mi to být podezřelé ale až pozdě, takže se nevracím, místo toho pokračuji a u křížku nedaleko vršku Boušov nad Všekary odbočuji vlevo, abych se vrátil do směru na Plzeň. Přes louku se ještě jet dá, navazující cesta přes les je poněkud nejistá, ale nakonec se dostanu k větší cestě vedoucí lesy k bývalým kasárnám za Holýšovem. U kasáren se stáčím k severu a začínám postupně klesat k potoku Hořina. Běžně asi malá cesta je hlavně zpočátku pořádně zvětšena masivní těžbou dřeva. V poslední zákrutě prudkým sjezdem k Hořině už jsem se napojil na modrou turistickou trasu. Předbrodím potok a stoupám po štěrkové cestě od chatové osady k Hradci. Držím se modré a jsem skutečně vděčný, že nádherná cesta podél řeky je, jaká je a žádného bezmozka ještě nenapadlo ji vyasfaltovat stejně jako desítky kilometrů jiných nádherných cest v širokém okolí Plzně, ty to štěstí neměly a navždy budou připomínkou naší omezenosti. A pro případ nemusíme jít daleko. Modré ze Stoda do Chotěšova byla také jedna z mých oblíbených, ale už je tam nudná asfaltová dálnice. Pokud se tedy nechcete dloubat dva kilometry v nose, musíte k čerpací stanici ulicí V Lukách, pak skutečně jdete lukami, ale stejně se musíte nappojit na asfalt. Aspoň turistická trasa ještě nedávno vedla přímo podél řeky, ale ase někomu nechtělo ji udržovat, tak je i ta vedena po asfaltu a na pěšině přes skalky jsou popadané stromy. Takže s kolem to tam není žádná jízda, musíte přes skalky a stromy. Od chotěšovského jezu je to už zase lepší, tam je hezký singl lesem. Když nikoho nepotkáte, pěkně to tam sviští, i když v tomto směru se mi zdá, že je to více do kopce. Zkusil jsem tu napálit segment, ale buď je jen v druhém směru nebo už je smazaný.

Už jsme co by kamenem dohodil do Plzně, ale ještě s eprojedu lesem za letištěm, musím ocenit, že cesty mezi poli a Chotěšovem jsou zpevněny štěrkem, ale stejně jsem měl radši původní pěšinky. Zamířím tedy ke kraji lesa a pak jedu na jeho krajíčku k hájovně. To je moc pěkný singl. U hájovny odbočuji vlevo a mísrně sotupám po široké štěrkové cestě k letišti Líně. Projíždím areálem kolem Hangáru 3 a dál až k Nové Vsi. Po staré silnici po CT 2259 pak jedu k dálnici. Ještě před pár kilometry se mi jelo dobře a najednou mi dochází síly, po zelené je to aspoň lesem, kde není takové horko. Stejně si ale musím dát pauzu v místě, kde se odpojuje zelená od CT 2271. Plahočím se pak přes Valchu a zvláště stoupání po bývalé žluté, nyní CT 2151 mi teda nechutná. Poté sjíždím k v. n. České údolí a po žluté po parádním singlu pokračuji do Plzně. Když musím vystoupat k Borskému parku, musím si zas oddechnout. Nevím, jak tomu předcházet, když hodně piju vodu, ale zřejmě mám opět úžeh. Asi by bylo řešením nevyrážet na dlouhé výlety, když je přes 30°C no😂 Už se těším, až budu doma, z Bor to jde snadno, sjíždím do centra kolem borské nemocnice, kolem Masny, podchodem do Resslovy ulice a přes náměstí Republiky. K Rondelu se musím soustředit na dopravu, po rovince do Záhorska už ale visím na řidítkách a tak jen s vypětím všech sil dojíždím domů a snad se z toho vzpamatuju v chládku a s dostatkem chlazeného pití. Tak kromě té unavené tečky to byl pěkný výlet, 89 km, necelých 800 nastoupaných metrů a průměrná rychlost 20,1 km/h.

 

 

 

Keltský skanzen Jivjany

NPR Nebesa (Himlštejn) - Krušné hory

76 km

21. 7. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1850 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

 

Abertamy - po NS Hřebečná Bystřice - Abertamy-Východ - Abertemská silnice - po žluté Pod Špičákem, Jáchymovská spojka - Abertamská zatáčka - Jahodová louka - běžeckým areálem k NS Dr. Hlouška - Stísněný potok - Sporthotel Můstek - Bratrství - Suchá - horní hřiště - Liščí kámen - po zelené Srní, NPR Nebesa, Srní - Pod Křížovou horou - po červené Vykmanov - U Apolenky - Milíře - nádraží Kovářská - bývalá vápenka - Königsmühle - Selský les - po zelené Pod Macechou - Pytlácká rokle - Azur trail - Nad Suchou - po Pašerácké cestě Neklid - Boží vyhlídka - Boží Dar - Myslivny - Ryžovna - Hřebečná - Abertamy 

 

 

Včera jsem zmoknul u Jelení, dnes další pokus v horkém letním dnu na druhou stranu od Abertam, na jihovýchod, téměř k Ohři. Chtěl bych dojet na zříceninu hradu Himlštejn nad Stráží nad Ohří. Je to ale pěkně nízko, tak uvidíme. Navíc jsem trochu omezený časem. 

Vyjíždím z Abertam po silnici a v údolí odbočuji vlevo na polní cestu, kde vedou asi 3 naučné stezky. Cesta je nově přehrazena ohradou výběhu, což je extrémné nepříjemné. Od potoka Bystřice pak bylo ještě před pár lety možné jet přes louku, ani to už někomu nevoní, takže by se mělo jezdit do pekelné stojky kolmo nahoru. O něco mírněji se pak stoupá k rozcestí Abertamy Východ. Bahnitou zpustlou lesní cestou se dá dojet k silnici. Protože se tu všude těží, je vyježděná těžkou technikou. U silnice, na rozcestí běžkařské trasy, odbočuji vlevo a vydavám se prodlouženou "Šlajsnou" ke žluté turistické. Po štěrku vystoupáte plynule nad 1000 m n. m. na Barboru, přičemž popravo necháte stejnojmenný bývalý důl. K rozcestí Pod Špičákem už se sjíždí a stále po žluté Jáchymovskou spojkou serpentinami až k silnici cesta klesá ještě víc. Budu pokračovat po silnici, před pár lety jsem zkoušel jet pěšinkou podél silnice od Abertamské zatáčky, ale dopadlo to špatně. Takže abych se vrátil rozumně, pojedu po silnici. Z auta to nevypadá tak dlouhé, ale na kole se to k Jahodové louce docela táhne. Provoz tu je velký, s tím jsem počítal. Odtud chci sjet do údolí Stísněného potoka. Mělo by to jít kolem chalupy Jahodina. Vypadá to nadějně, ale to jen proto, že se tam něco staví a je tu buldozerem srovnaná cesta. Pak už to dál ale nevede. Vracím se tedy prudkým stoupáním zpátky k běžeckému areálu a pojedu jinudy. Sjíždím na rozcestí žluté a NS Dr. Hlouška. A právě po téhle naučné stezce sjedu do údolí. Špatnou cestu jsem čekal a taky tam byla. Ještě že jsem nejel obráceně, to by bylo naprosto nesjízdné. I takhle z kopce to bylo hodně na hraně. Naučná stezka pak vede spíše po pravém břehu Stísněného potoka, já jedu neznačenou cestou po levém břehu. Tady už se jede pěkně a stále líp, postupně i po zpevněné a asfaltové cestě, kolem Sporthotelu Můstek pod bývalou sjezdovkou, a dalším neskutečným sjezdem k dolu Bratrství. Tady hrozí megavýstavba sídliště, ale nebudu si kazit den, zatím tu taková hrůza nestojí. 

Co jsem si sjel, to si teď samozřejmě vyjedu. Měl bych jet přes potok Veseřice po žluté, ale je to tu nějaké zmatené a po těžbě rozorané, tak jsem chvíli bloudil, než jsem najel na tu správnou cestu-tu nejprudší ze všech, jak jinak. Sílu v nohách ale zatim mam, jen se mě po pár metrech leje. A to hned tak nepřestane. Nejprve těžbou zničená cesta se mění v kamenitou pěšinku. Chvilku je klid, první výhledy do údolí, ale pak musím překřižovat všechny tři klínovecké traily. Ono to v tom super prudkém kopci nejde tak rychle. Kousek nad Baronem odbočuji prudce vpravo. Tady už není tak prudké stoupání, znovu ale budu křižovat Baron a Rubín. Asi o půl kilometru později přejíždím i zelenou turistickou trasu, pak Azur a pak už se cesta stáčí na mýtinu nad Suchou. Sjíždím takovou malou, ale pro nás bývalé chalupáře ze Suché velmi známou pěšinkou do vsi, odkud mě čeká stoupání po silnici na horní hřiště. Odtud zamířím neznačenou "vrstevnicovou" cestou na východ. Není tu moc orientačních bodů, neodbočuji nahoru k Meluzíně jako běžkařská trasa, ačkoliv je tu snačená silnice, je tu spíše lehce zarostlá lensí cesta mírně stoupající k malé silničce. Je tak malá, že po ní docela  dlouho vede i zelená turistická trasa. Nikdo tu moc nejezdí, takže pohoda. Krásně se sjíždí po jemným štěrkem zasypané asfaltce až na kraj vesnice Srní. Zde zelená odbočuje doprava za závoru se zákazem vstupu😂 Já jedu, takže jsem v pohodě. Když vidím, kam až musím sjet, tak je mi úzko, ale jednou jsem se pro to rozhodl, tak samozřejmě pokračuji. Po kamenité polní cestě jsem brzy na kraji lesa, tím také projedu, ale cesta se postupně dost zhoršuje, značení hodně staré až neviditelné a kdo by to nečekal, také jsme si zajel. V dubovém listí tuším jakýsi úvoz, kde by mohla vést cesta. Jedu ale spíš lesem a směr držím podle navigace. Musím se na konci lesa spustit kamenným polem, pak už to snad bude lepší. No ani za nic! Za lesem nejenže se ztrácí cesta, ale úvoz se mění v potůček a kolem je neprostupné houští plné bodláků. Ještě to zkusím nějak obejít z jedné i druhé strany, ale tady je to marné. Navíc před sebou vidím dlouhou louku, za kterou má být nějaká stezka přes skaliska na vrchol Nebesa se zříceninou hradu Himlštejn. Tolik času, abych to riskoval, opravdu nemám, cesta tu nikde vidět není. I tak je to ale nevídaná podívaná, vysoká homole se tyčí přede mnou, paráda. Jenže tohle bude asi pro dnešek všechno, musím se začít vracet, abych byl tak za dvě hodinky v Abertamech. A to mě čeká teprv stoupání z těch aktuálních 580 m n. m.😏

 

Když se vydrápu zpět k silnici po stejné (ne)cestě o 200 výškových metrů výše, lákalo by mě vyjet po louce. Jenže je to na slunečné výhni vysokou trávou do prudkého kopce s nejistotou pokračován cesty v lese. Raději neriskuji a vracím se asi tři čtvrtě kilometru k odbočce na asfaltovou uzavřenou cestu vpravo, která vede oklikou ke stejnému místu. Něco přes kilometr ještě dost stoupám, pak se cesta mění v plus minus vrstevnicovou. Na rozcestí Pod Křížovou horou se připojuje červená turistická trasa, tak teď pojedeme spolu. Od rozcestí Pod Vysokou sečí se sjíždí k lovecké chatě Vykmanov, pak je zas třeba vystoupat. V serpentině nad Vykmanovem sjíždím z asfaltky na lesní cestu. Měnilo se tu trasování červené turistické, ale aktuálně by to mělo být právě po ní ještě asi kilometr. Celkem nepřekvapivě jsem pak zapomněl odbočit do extrémního kopce k přístřešku U Apolenky. Červená vede dá na východ, tak jsem si trochu zajel. U přístřešku přejedu měděneckou silnici a sjíždím přes Milíře ke Kovářské. Ne že by to bylo povolené, ale míjím nějaké motorkáře na enduru, naštěstí jedou ohleduplně aspoň. Když se cesta začně stáčet doprava a vyjedete na trochu větší cestu, vydáte se prudce vlevo, nově po trase Velkého okruhu Kovářská, který v tomto úseku vede nad tratí. Moc hezká cesta, snad to nepřitáhne moc lidí. Projíždím kolem nádraží, kde se i teď pracuje na jeho rekonstrukci a pokračuji k bývalé vápence, bohužel už několik let po nudném asfaltu. V levotočivé zatáčce asi 300 m za vápenkou sjíždím na nenápadnou pěšinku vpravo,kudy se dá dostat až ke Königsmühle. Tam to znam, klidně bych to objel po vedlejší cestě, což jsem vyzkoušel, ale vypadá to, že bych se nakonec dostal leda tak doprostřed nějaké louky a skončil, a to se mi nechtělo. Takže jsem jel klasicky, projel davy u Königmühle a pokračoval nádhernou loukou k rozcestí Selský les. Je to po trávě a do kopce, takže to tahá za nohy. Za silnicí stoupám po zelené pod Macechou, na dalším rozcestí se začíná klesat ke skimagistrále a po ní dojedu už po horší asfaltce do Pytlácké rokle. Nejnepříjemnější část stoupání ke Klínovci si pěkně vychutnám, poté v táhlé pravotočivé zatáčce zkusím sjet na pěšinku vlevo vedoucí asi tak o 170° jinam. Je to taková nábližka k trailu Azur. Uvidíme, jestli projedu, kam potřebuju.

Povedlo se, něco přes 2 km sjíždím po trailu, pak se zas odpojuji a stoupám po Pašerácké cestě. Dá to celkem zabrat takhle ke konci výletu, ale je to moje oblíbená cesta. Za propojovací sjezdovkou odbočuji vlevo na červenou turistickou, kde chodí docela dost lidí. Jinak je to ale pěkná technická cesta a dovede vás až k Rumburakovi na Neklidu a vlastně potom až na Boží Dar kolem Boží vyhlídky. Pojedu na Myslivny, ale tentokrát po silnici, na stezce vedle se nedá hnout. Vjíždím na ni až u Kaffenberské cesty. Za dalších 600 m se ale vracím na silnici, tady provoz už moc není. Z Mysliven do Rýžovny to jinudy než po silnici ani nejde. Za mírným kopcem se otevírá výhled do rozlehlého údolí, na křižovatce na Rýžovně odbočuji vlevo a čeká mě poslední stoupání dne, nad Hřebečnou. Pak už jen sjedu do vsi a projedu do Abertam. Noo, 76 km a přes 1800 nastoupaných metrů, solidní. I když tam bylo docela dost zpevněných cest, průměrnou rychlost jsem měl 16,4 km/h. Škoda, že se nedalo dojet až k Himlštejnu, musím to příště zkusit jinou cestou, zespoda, ale to je o dalších 200 m níž.

 

 

 

Suchá u Jáchymova

NPR Nebesa

Nádraží Kovářská

Horské louky u Königsmühle

Krušné hory - Chaloupky nad Rolavou

81 km

20. 7. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1000 m

Terén: První půlka asfaltky, druhá lesní a štěrkové cesty

 

Abertamy - po zelené Lesík, Bludná - Blatenský vrch - Bludná - po CT 2004, býv. Háje, Mílov - po CT 2002 Myslivny - po Ježíškově cestě Krmelec, Boží Dar, Červený vlk - po červené Špičácká cesta, Jáchymovská spojka, Mrtvý rybník, Slatinská cesta, Schneppova pinka - Červená jáma - Lesík - Mezilesí - po červené Pernink - po žluté Perninský vrch - po zelené Pod Tisovským vrchem - po modré Nad Tisovou - po CT 2000 Nové Hamry - Havraní vrch - Chaloupecký vrch - údolí Rolavy, bývalé Chaloupky - po zelené Jelení vrch - Jelení - CZ/D přechod Jelení - Dreckspfütze - Henneberg - Oberjugel - Unterjugel - Johanngeorgenstadt - Potůčky - po žluté (železná cesta) Dolina, Luhy, U Pomoci boží - Bludná - po červené Červená jáma, Hřebečná - Abertamy

Soused v Abertamech mě přemluvil, že má sraz s kamarádem na Blatenskym vrchu a pojedou na kolo, ať jedu s nimi. Řekl jsem si, že to zkusím, tak jsme po zelené společn se Zdeňkem stoupali přes Větrov k Lesíku, pak chvilku z kopce k Černé vodě a znovu do kopce po štěrkové cestě na Bludnou, takovou tu, co je blíže Blatenskému vrchu, na který jsme se také vzápětí vydali. Uprstřed prázdnin je od parkoviště na vrchol docela dost lidí. Nahoře čekáme na Aleše, který jede z Nových Hamrů. Dověděl jsem se, že spolu ještě nikdy na kole nebyli. Tak to jsem zvědav... Nakonec jsme mu jeli naproti k silnici a byla z toho vtipná trojice-gravel, bike a full😁 A že to zkusíme přes Mílova na Božák. Tak jo, jedeme tedy na Bludnou a hned se ukazuje, kde Aleš na gravelu bude ujíždět. Naštěstí ho trochu zbrzdí nerovný terén ve sjezdu k Blatenskému příkopu. Po štěrku po CT 2004 na bývalé Háje se jede všem dobře, to na druhé straně údolí, za Černou, to nešlape Zdeňkovi. Při čekání na něj jsem zkusil ten Canyon Grail s hodnotou přes 100 000 Kč. No je nový, jede to. Ale rám potřebuji na svoji velikost no.

Na Mílov a kousek za po CT 2002 se stoupá už mírněji, i tak nás Zdeněk posílá, ať jedeme. Tady na hřebenovce se dá dobře držet tempo a utíká to po hrubém asfaltu až k Myslivnám. Ježíškova cesta pak vede oklikou a navíc zpevněnou cestou. Lepší je jet po původní trase podél lesa. Pak ke Krmelci už jedeme po oficiální trase, takže mezi lidmi a po štěrku, přes údolí. Poté sjíždíme k silnici a podél ní po stezce do Božího Daru na pivo k Červenému vlkovi. Na slunci to nakládá, takže jen 8° Školáčka a už to vypadá jen na cestu zpět do Abertam. Tak to já pak budu ještě pokračovat sám, pomyslím si...

Jedeme zpět po silnici pod rašeliništěm a v místě křížení silnice s Blatenským příkopem odbočujeme vlevo na červenou, která nás provede kolem Špičáku. Nejprve je tam dlouhé táhlé stoupání, pak se cesta trochu srovnává pod vrcholem Špičáku, k Jáchymovské spojce se sjíždí a stejně tak až na rozcestí se žlutou. Poté se musíme vyhoupnout na kopec, následně můžeme klesat k Mrtvému rybníku. Stále po červené projedeme lesem, vyjedeme na louku a jedeme až k maringotce. Rozhodli jsme se, že pojedeme ještě na Červenou jámu doprovodit Aleše, takže ještě jeden prudký kopec za Uhlákovo přístřeškem nás čeká.

Za Červenou cestou se naše cesty rozchází, Aleš se vracím pod Blatenský vrch, Zdeněk do Abertam a já na druhou půlu výletu na západ. Sjedu k hájovně Lesík, pak v levotočivé zatáčce sjíždím doprava a jedu do Mezilesí. Po parádní červené lesem a loukou pak mířím do Perninku. Ne že by se mi přímo chtělo, ale dlouho jsem nejel po žluté, takže se drápu do nebes přímo kolmo na vrstevnice z 850 do 1000 m n. m. Perninského vrchu. Chvíli vymletou nezpevněnou cestou, chvíli asfaltkou pak sjíždím po žluté a po zelené na rozcestí Pod Tisovským vrchem. Tam se vydávám po modré přes rozpadlý povalový chodník a objíždím Tisovský vrch až nad Tisovou. Po Sejfské cestě se to pak valí do Hamrů. Projedu Nové Hamry, stoupám proti proudu Rolavy k nějakému parkovišti u tábora, kde překonám říčku a vydávám se do kopce. Nebo spíš mezi kopci na Havraní vrch. Moc hezká cesta, ale za kopce jako by už se to mračilo, i když dnes by mělo být slunce bez přeháněk. Zajímavou klidnou cestou objíždím zeširoka Rudné, pak se obtáčím z jihozápadu kolem Chaloupeckého vrchu a sjíždím k Rolavě na velmi fotogenické místo u brodu a lávky. Nikdo tu kupodivu není. Zde na bývalých Chaloupkách je to kouzelné, ale čeká mě stoupání po zelené na Jelení vrch. Touhle cestou jsem asi taky ještě nejel. Po louce to tak snadno nejde, později v lese je cesta zpevněná. Když sjíždím do Jelení, je dobře vidět, jak se to mračí přesně tam, kam bych potřeboval jet. Ale náhradní plán nemám a teď už se mi ho ani moc nechce řešit, projedu tedy Jelení a snad projedu letní deštík rychle. Kapky jako trakaře začly padat záhy, ve stoupání k hraničnímu přechodu. To ještě nebylo tak zlé. U občerstvení pod malinkou stříškou se už ale tísnilo hodně lidí, kteří nechtěli moknout. Tam jsem místo neviděl a ani se mi nechtělo zastavovat, jedu dál.

Hned za hranicí odbočuji doprava, opodál je mladší les, takže se otevřela levá strana přímo k přicházející bouřce. Paráda, déšť zintenzivňuje a je mi jasný, že to neprojedu. Stačila maximálně minuta a byl jsem skrz na skrz promočený. Louže v botech se mi začaly tvořit jen o malinko později. Nestihl jsem dojet ani k prvnímu přístřešku, který je odtud tak maximálně 300 m. I když už promočený, zastavil jsem, protože přišly i kroupy a hromobití mě taky neuklidnilo. Asi po 20 minutách už jsem chtěl jet, ale pořád dost lilo. Nejen že miz ačínala být zima, ale taky už jsem začínal mít strach, abych se vrátil do tmy. Dal jsem tomu celkem nějakou půlhodinu a pak jsem vyrazil do deště. Bylo to dobré rozhodnutí. Sice jsem jel po štěrku ve vrstvě vody, ale tam nad přístřeškem se bouřka točila. Takhle jsem měl naději, že z toho vyjedu. Štěrk, který je v Německu na cestách, je v rámci možností při takové spoušti dobrý povrch. Od Hennebergu se dost sjíždí a pomalu se mi fakt jet nechce. Do štěrku se voda vsákne nejlépe. U vesničky Oberjugel začíná asfaltka a taky se zmírňuje déšť. Prudké klesání v té zimě a na mokru si zas tak neužívám, výhled je tu ale krásný. Podjedu staré město Johanngeorgenstadtu zpět k české hranici a Potůčkami se vydám kolem želzniční zastávky a pak po žluté na Železnou cestu. Nepamatuju se, jak moc stoupá, První serpentinu to je trochu prudší, ale pak se jede docela dobře. Jsem rád, že se zahřeju. Už jen poprchává, ale pochopitelně jsem neuschnul. Po hrubém asfaltu stoupám dál na rozcestí Luhy, kde žlutá odbočuje doprava, zatímco já pokračuji pod Blatenským vrchem po železné cestě (a Karlově stezce) k rozcestí U Pomoci boží. Vystoupám k Bludné a protože už je docela pozdě, není na červené turistické trase k Červené jámě tolik lidu. Po červené sjedu ještě parádní pěšinou do Hřebečné a pak už po silnici do Abertam. 

Nakonec pěkný výlet, přes 80 km a kolem 1000 m převýšení. Škoda té bouřky no...

 

Krupobití na Dreckspfütze

 

Rolava - bývalé Chaloupky

 

 

Atom muzeum Javor 51 z Plzně na kole

84 km

17. 7. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1000 m

Terén: Lesní a polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rooseveltův most - centrum Plzně - po levém břehu Radbuzy býv. plovárna - Malostranský most - Škoda park - Hradiště - Čechurov - Černice - Městský les - chatová oblast pod Radyní - Nezbavětice - Chválenice - Olešná - Žákava - po CT 315 Spálené Poříčí - po zelené Hořehledy, Planiny, Dvůr, Křtí, Míšov - Atom muzeum Javor 51 - Číčov - Těnovice - Lipnice - po CT 2040 Kornatice, Hádek - Neslívský rybník - Svidná - po zelené Sedlec - Starý Plzenec - Koterov - Božkov - Lobezský park - Rokycanská - Prazdroj - Lochotínská lávka - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Zatímco v pondělí jsem vyjížděl docela pozdě, dnes, ve středu, jsem se nachystal dopředu a vyrážím už po čtvrté hodině, abych stihl dojet až do Brd k Atom muzeu. Jedu k Rooseveltovu mostu, pak přes náměstí Republiky k Radbuze a poté po jejím levém břehu proti proudu přes bývalou plovárnu až k Malostranskému mostu. Zde přejedu na pravý břeh a pokračuji přes Škoda park po CT 3 k Vokounově lávce, před níž se dá mezi zábradlím a skalkou projet na pěšinku vedoucí do Hradiště. Sice je poškozena konstrukcí schodů, takže se zkomplikoval průjezd, ale stále lepší než jet po asfaltu, takže ji využívám. Nějak jsem zapomněl, že chci na Bručnou, tak objedu hradiště s malým "h" a stoupám ke Kostincově ulici. Dříve tudy do Černic vedla žlutá turistická trasa, teď už je to ulicemi Do Zámostí, Zadní cesta a Ke Kovářské stráni neznačeno. Poté jedu po silnici k Olympii, pod dálnicí vede naštěstí chodní, takže ho v hustém provozu vždy využívám. Za dálnicí se konečně mohu vydat do přírody v Městském lese. Stoupám k občerstvení Krmelec a pak neznačenou cestou k chatové osadě pod Radyní. Na kraji lesa, kopírujíc zhruba trasu budoucího obchvatu Losiné, na který se z tohoto pohledu netěším, jelikož mu padnou za oběť pěkné lesy a četné cesty, jedu až k Bambousku, kde malá lesní pěšinka ústí na silnici do Šťáhlav. Jedu po silnici jen za zatáčku, na kraj lesa, kde ústí ulice z Losiné, a tentokrát sjíždím na louku. Po louce se dá jet tak nějak všude, sám ještě nevím jistě, kudy je to nejlepší, ale zdá se, že jsem nezvolil úplně špatně. Uprostřed je vysekaný prostor, nejspíš letiště pro letecké modeláře, od něj vede vyježděná stopa k polní cestě mezi Plzencem a Nezbavěticemi. A do těch já práve mířím. Překonám frekventovanou úskou silnici I/19 a sjíždím do vsi. poté po silnici do Chválenic, kde projedu mezi baráky na silničku do Nezvěstic. Z té se dá ještě asi po kilometru sjezdu odbočit na menší cestu kolem takového domácího motokrosového tréninkového okruhu a dojet po vymlěté štěrkoasfaltce do Olešné. Z tohoto směru míjím brod v Nezvěsticích a nikdy nepřestanu litovat toho, že vyasfaltovali krásnou pěšinku přes Úslavu. No už je to tak, že se zbytečně plýtvá našimi penězmi pro zhoršení našeho prostředí. Tak aspoň že podél silnice postavili oddělenou cyklostezku do Žákavy, i když tu nikdy nebyl žádný provoz cyklistů a ani vozidel na silnici.

 

Ze Žákavy pokračuji stoupáním směrem na Štítov. Na kraji lesa odbočuji doleva po CT 315 a sjíždím k chatám u Bradavy. Tato cyklotrasa je moc pěkná cesta, škoda že je skoro celou cestu asfaltová. Ze Spáleného Poříčí pojedu po zelené, ke Hvížďalce se jede pěkně, poté ale dobře vím, žen na pravé straně bradavy to není ideální. Už jsem tam ale léta nejel, tak si to nevybavují tak jasně. Alternativou je ale asfaltka po CT 315, to nepřipadá v úvahu. Stezka po zelené ale opravdu není sjízdná, jednak kvůli roklím, zadruhé kvůli popadaným stromům. Projedu Hořehledy a stále po zelené se vydávám do nekonečného stoupání na Planiny. Vždycky už to skoro vypadá, že jste nahoře, ale pak znovu přijde prudší část. Jede se ale dobře, ve stínu a navíc už jednou nohou v Brdech, tedy ve vyšší nadmořské výšce. Pro mě překvapivě pokračuji po zelené i nadále ke Dvoru, kde je pěkná, ale vybydlená a tajemná budova, její původní účel jsem nedohledal. Kolem ní se stáčím k severovýchodu a po štěrkové cestě mířím k rozcestí Křtí. Po tomto rozcestí stále mírně klesám, už po menší nezpevněné cestě k brodu přes Bradavu. Těží se tu dřevo, takže cesta je rozježděná a bahnitá. Za brodem se ještě zmenšuje a já doufám, že to půjde i nadále na kole. Teď stoupám k homoli před Míšovem. terén je poměrně těžký, ale je tu krásně, za chvíli navíc vyjedete na kraj lesa a máte rozhled po brdských loukách.

 

Gril v Míšově nevyužiju a když vyjíždím na neznačenou polní cestu z části Bělehrad, vrací se mi vzpomínky, že tady to nepůjde tak snadno. Překvapivě hezká cesta záhadně končí na louce přede mnou. Zajedu tedy do lesa, jinak to ani nejde. Chvíli hledám, který z náznaků cest bych měl využít. Nakonec ale stejně skončím ve volném terénu a jedu prostě nejproostupnější částí lesa. Měl bych dojet k příčné cestě, což se stalo, jsou to ale spíš zarostlá koryta plná kaluž. O kousek dále odbočím na cestu směřující do Číčova a budu hledat, kudy by se dalo projet k muzeu. Z nějakého neznámého důvodu je tu několik plotů. Celý areál ale oplocený není, dá se tu projet i těžkou technikou, ale jen na několika místech. Jenu z těch cest zvolím a díky bohu jsem se trefil správně a dojedu k Atom muzeu Javor 51 a rovnou k jeho východu, který je hezčí než vstup. Objedu to i z druhé strany, ale brzy musím zas dál, už je dost hodin. Vracím se tedy zpět na severní část oploceného areálu na cestu do Číčova. To bude evidentně další průšvih. Dobře si pamatuji, že se tu jelo podél plotu. Ten je tu pořád, ale cesta mezi ním a lesem už zarostla. Naštěstí jsou tu nějaké náznaky cest na druhé straně. Ukázalo se, že se dá projet po nějaké pastvině a jsem rád, že to vůbec jde. Až když se k lesu přivede CT 315, cesta se objeví, pro změnu rovnou asfaltová. V Číčově jste pak co by dup. Za vsí pokračuji kousek na Lučiště, kde po kilometru odbočuje polní cesta vlevo. Už jsem po ní několikrát jel, jednou byla nic moc, podruhé čistý průjezd. Dnes to vypadá nadějně, ale jen asi prvních 300 m. Pak se cesta úplně ztrácí. Pole jsou nesklizená, cesta po krk zarostlá. Chvíl to drtím na sílu, ale pak už to dál nejde a musím kolo nést. To přeci nemůže trvat dlouho...no, může. Více jak kilometr jsem se trápil tímhle zarostlým úvozem, než jsem se dostal na cestu před Těnovicemi. Rád potom jedu po silnici do Lipnice a po rychlé štěrkové cestě CT 2400 do Kornatic. No, ona je asfaltová od trati.

Za Kornaticemi me na CT 2400 čeká stoupání před Hádkem, poté už mírný dlouhý sjezd až k Neslívskému rybníku. Ještě kouske pak pojedu po silničce, než odbočím na zkratku lesem pod Svidnou. Chvíli jsem uvažoval, že pojedu přes Melicharku, ale už je dost pozdě, tak volím raději na jistotu po CT 2154 přes Svidnou a k rokycanské silnici. Po zelené pak sjíždím do Sedlce. Na pravém břehu Úslavy mezi Sedlcem a Plzencem už se zrušili dvě pěkné cesty, takže teď jezdím po poslední, té pro rybáře, přímo podél řeky. Za Starým Plzencem jedu nejprve po louce, až když už to jinak nejde, pokračuji po cyklstezce do Koterova. Pak už celkem klasicky Koterovem Břidlicovou ulicí, polní cestou k lávce přes Úslavu, za lávkou znovu doprava mimo asfalt podél řeky, přes Božkovský potok, po pravém břehu řeky do Lobezského parku. Pak už jen kolem Prazdroje do centra Plzně a těsně před tmou pod Záhorskem.

Celkem 84 km s převýšením 1000 m. To vlastně není moc, na to, že jsem byl v Brdech. Průměrná rychlost rychle klesla na 18,9 km/h v místech, kde jsem se musel pěšky prodírat porostem, jinak to byl ale opět pěkný výlet.

 

 

 

Atom muzeum Javor 51 v Brdech

 

Zámek Osek

44 km

15. 7. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 550 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - tvrziště Pecihrádek - ejpovické žel. tunely - Újezd - Červený Hrádek - Dýšina - Nová Huť - Kokotské rybníky - po modré Hudlice, Osek - zámek Osek - Litohlavy - rozc. Pod Vršíčkem - po žluté Klabava, vodní tunely Klabava, Ejpovické jezírko - Kyšice - po CT 3 Holý vrch - K Fořtovně - Ústřední hřbitov - Doubravka - Lopatárna - Letenské nábřeží - U Prazdroje - Lochotínská lávka - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Je pondělí, takže jsem se na kolo dostal až po šesté hodině. Zjistil jsem, že v Oseku je něco jako zámek, tak to jedu omrknout. Když už se přes Zadní Roudnou nelze dostat mimo asfalt, tak je jedno, kudy jedete, abych byl co nejdříve z Plzně, obvykle jedu po silnici pod nemocnicí. U slepého ramene s radostí sjíždím na pěšinku k řece, podjedu Masarykův most a další dva u něj a pokračuji k soutoku Berounky s Úslavou. Cesta je kupodivu docela zarostlá. V mapách se ale po letech objevila pěšinka přes Pecihrádek k lávce, tak se do toho pustím. No nic se nezměnilo, nejde to tam skoro ani projít, natož projet. Otrava. Konečně zas můžu do sedla u lávky pod Pecihrádkem, pak jedu zkratkou-pěšinkou k vůstění ejpovických železničních tunelů a pak po široké dálnici do Újezda po CT 3. Projedu bývalou vsí k sídlišti a kolem smaltovny, poté po štěrkové cestě stáčející se vlevo k třešňové aleji. Po malé silničce nebo CT 2151 se přehoupnu přes vršek a pak odbočuji vlevo na první nezpevněnou cestu, alej topolů, která se pod zemědělským družstvem mění v ulici K Bukovci. Za silnicí pak vede prašné cesta na východ. Asi za kilometr je třeba se rozhodnout, jestli doleva nebo doprava. Vybírám směr na Dýšinu, takže jedu kousek po louce pod elektrickým vedeníma a pak po horší polní cestě do vsi.

 

Dýšinou projedu kolem potoka do Nové Huti, sjedu samozřejmě ke Klabavě. Z rozcestí U Koupaliště vede jedna nenápadná pěšinka do prudkého kopce. I když si vzpomínam, jak jsem tuhle cestu nedávno sjížděl, a bylo to ostré, tak se pouštím vzhůru. Sklon je na hranici sjízdnosti, ale ještě mam dost sil, abych to zvládnul😊 Je to pár set metrů, než se připojíte na větší cestu, která už stoupá příjemně pozvolně pod Dubový vrch, tedy i za příčně vedoucí asfaltku. Objedete lesem Dolní Kokotský rybník a vyjedete rovnou u odbočky modré turistické trasy za Horním Kokotským rybníkem, po které budete pokračovat přes kořeny mýtinou a lesem Kokotsko a poté zlepšujícím se singlem, až nakonec vyjedete před Hudlicemi na větší polní cestu. Ta se velice překvapivě rychle mění v zarostlý úvoz, vždycky tu býval dobrý průjezd, dnes se musí dokonce kousek podél pole. Možná je to proto, jak nadměrně je letos rozbujelá vegetace a taky proto, že tahle cesta je přerušená stavbou silnice od dálničního sjezdu. Je to hluboký zářez, ale překonal jsem, ho. Zbytek už je po štěrku k Oseku. Z mého směru až na druhém konci je zámek Osek, který slouží k soukromému bydlení. 

 

Vydávám se nazpět po silnici do Litohlav. Krásná (a úzká) klikatice lemovaná stromy byla přerušena novostavbou dálničního přivaděče docela nepřehlednou křižovatkou. V Litohlavech odbočuji vlevo a za Voldušským potokem stoupám ulicí pod Vršíček. Protože mířím k řece Klabavě, postupně začínám klesat po rozbité cestě. Na rozcestí Pod Vršíčkem odbočuji prudce vpravo a po žluté objíždím vodní nádrž. Projedou dlouhou ves Klabava skoro až nahoru. Stále po žluté jedu nad bývalou a vlastně obnovenou navážkou. Po panelové cestě znovu sjíždím ke klabavským říčním tunelům, přejedu řeku po lávce a pak se napojím na CT 3, která mě provází po jižním okraji Ejpovického jezírka a pak stoupá do Kyšic. Nadále v kopci za Kyšicemi se držím CT 3, až na kraji lesa odbočuji vlevo na neznačenou cestu pod Holým vrchem. Projedu lesem k ulici K Fořtovně a znovu lesem se vydávám k polím za Ústředním hřbitovem. Právě u něj, před chatovou osadou popravo odbočuji na pěknou polní cestu, která vede okrajem pole  apak hezkou loukou do Hrádecké ulice. Projedu Doubravku Zábělskou ulicí a klesám k podjezdu pod tratí. Poté na kraji Lopatárny sjíždím na náplavku Úslavy, kudy se krásně dostanu na Rokycanskou. Městem projíždím kolem Prazdroje až k pivovarské bráně, kolem Rychtářky, přes Lochotínskou lávku a Rondel a domů do Záhorska. 

 

Sice "jen" 44 km, ale něco kolem 550 m převýšení s průměrnou rychlostí 19,7 km/h, za mě spokojenost😊 

 

 

 

Zámek v Oseku

 

Novostavba silnice od D5 k Březině

Novostavba silnice od D5 k Březině