16. 8. 2020
108 km
Náročnost: Velká
108 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1850 m
Terén: Asfaltky
Hořovice - Podluhy - Hvozdec - Mrtník - Neřežín - Valdek - Červený
potok - Sedlo pod Berankou - K Letišti - po CT 8244 Jordán,
Bártův dub - Bor - Hradiště - u sv. Jana - Praha - u sv. Jana -
Nepomuk - po CT 2251 Červený lom - Teslínská cesta - Altánská cesta -
cesta K políčku od Róje - Hořejší Padrťský rybník - Míšov - PP
Míšovské buky - po CT 2168 a po červené Nové Mitrovice - po červené
Nechanice - po CT 2147 Struhaře, Blovice - Zdemyslice -
Vlčtejn - Chlum - Střížovice - Netunice - po žluté Prusiny,
Čižice - po červené Štěnovice, Radobyčice - po NS Údolím Úhlavy Hradiště -
Škoda park - po CT 3 Plzeň - Štruncovy sady - Roudná - Pod Záhorskem
Parný srpnový den, utíkáme se zchladit s Adamem do Brd. Protože toho
chceme vidět hodně, jedeme vlakem do Hořovic. Už to je zážitek. Ačkoliv
máme objednaná místa pro kolo i sebe, do vlaku se nemůžeme vejít. Nakonec
se to podaří, ale je natřískáno - kola, kočárky, stojící lidi, emoce
😃
Z nádraží v Hořovicích sjíždíme k Červenému potoku a pak stoupáme směrem
k nemocnici. První stoupání, Adam do toho dupe, řka něco o tom, že první
půl hodinu mu to nikdy nejede. Přes lesopark Dražovka míříme k malé
silnici do Podluh, kde odbočujeme doprava na ještě užší silnici do
Hvozdce. Zároveň jedeme po modré turistické značce. Auta tu nicméně jezdí
a někdy je těžké se s nimi minout i s tím kolem. Do Hvozdce táhle
stoupáme, je až 520 m n. m. Do Mrtníku nastoupanou výšku rychle ztrácíme.
Jsme zpět u Červeného potoka, na němž je několik rybníků a hned za
Mrtníkem také Mrtnická skála. Je tu tedy hodně lidí a aut kvůli
koupání a dalším aktivitám. Do Neřežína to stoupá spíše nenápadně, ale pak
se to trochu zvedne a možná tu začíná i nějaký segment na Stravě, takže
zas jedeme, co nám dech stačí. Díky tomu ten dlouhý kopec k
Valdeku ale rychle uteče.
Jsme zpět kolem 550 m n. m. a cítíme osvěžení v lese.
Obhlídneme zříceninu a jedeme dál po asfaltce po CT 8244A a 315 (není to
vůbec důležité, podle mě ty cyklotrasy jsou vedeny tak špatně, že se po
nich nedá logicky dojet od jednoho místa k druhému, na každé křižovatce se
číslo mění, je to velmi nepřehledné). Pro ilustraci-na posledním kilometru
dvě CT, na rozcestí U Červeného potoka odbočujeme vpravo na cyklotrasu bez
čísla, abychom se v Sedle pod Berankou připojili na CT 8244. Zvláštní.
Aspoň že teď kousek pojedeme rovně po stejné CT. Stoupáme napříč bývalým
vojenským letištěm a k bunkru Jordán, kde už jsme ve více jak 750 m
n. m. Brdy jsou krásné a dnes to platí také, z Houpáku je krásný výhled,
není divu, že je tu docela dost lidí. Následuje nedlouhý sjezd, to abychom
si odpočinuli před dalším stoupáním. K Bártovu dubu a ještě víc k vrcholu
Koruna po Hořovské cestě. Kolem rozcestí Bor nicméně opět sjíždíme. To už
moc rádi nejsme, protože víme, že vrchol Praha se blíží a ten je ještě o
100 výškových metrů jinde.
Za Třítrubeckým potokem to ale přichází-spolu s asfaltem hladkým tak, že
by mu dálnice mohla závidět stoupáme až ke kopce Hradiště. To už vypadá
slibně, ale na Prahu se nedá dostat po hřebínku, tak ještě musíme po
Pražské lince dolu, abychom si mohli vychutnat závěrečných 100 výškových
metrů stoupání. Nakonec to ale nebylo tak zlé. Já jsem vlastně překvapený,
jak příjemně to uteklo z Hořovic, protože se stoupalo s přestávkami a
celkem pozvolně. Na Praze dáváme krátkou svačinku a sjíždíme brutální
kopec do Nepomuku, kde ještě doplňujeme v občerstvení cukry a
tekutiny.
Na druhou, "klesavou" půlku výletu se vydáváme po rovince po CT 2251 k
Červenému lomu. Kecáme a tak se ne poprvé kus vracíme na
odbočku-Teslínskou cestu. Komunikace jsou tu šachovnicově uspořádané,
takže zanedlouho odbočujeme vpravo na Altánskou cestu a vzápětí na cestu
"K políčku od Róje". Jede se tu pěkně a zanedlouho přijíždíme na hezčí z
hrází Padrťských rybníků-tu Hořejší. Cesta se stáčí na jih, po červené. Nohy už tuhnou, tak se jim moc
nechce do nepříjemného stoupání kolem zbytků kláštera Teslíny. A pořád to
nekončí... Až tak kilometr a půl před Míšovem se začíná sjíždět. A
protože jsem nedávno sjížděl od Marásku do Míšova, tak bohužel vím, co nás
čeká za stoupání teď. Po CT 2165 znovu do osmi set metrů právě kolem
Marásku a PP Míšovské buky. Poté se pouštíme do prudkéhu sjezdu od PR
Fajmanovy skály a Klenky. Nad Chynínem potkáváme červenou, vydáváme se tedy
po ní doprava dlouhým sjezdem do Nových Mitrovic. Za Mitrovicemi se jede
kousek lesem po kořenech, to je dnes jediný techničtější úsek, pak se
červená dostává zpět na štěrkovou a postupně asaltovou cestu a nakonec
před Nechanicemi i na silnici. Nepříjemné serpentiny jsou v Nechanicích,
nikoliv však dlouhé.
Zábavným a dlouhým sjezdem po CT 2147, ovšem po silnici, jsme za chvilku
ve Struhařích. A vzhledem k tomu, že máme v plánu dnes přes 100 km, moc
neblbneme a po silnici dojíždíme až do Blovic. CT 31 do
Zdemyslic vede opět po silnici. Zjišťuji, že mi to dnes, když jsem
s asfaltem smířen, vlastně nevadí, protože znam kdejakou pěšinku kolem,
ale silnici vlastně vůbec. Ze Zdemyslic do Vlčtejna se mi ale vůbec
nechce, vítr nefouká, žhne slunce, síl už ubývá... Áda to zas nakopnul
hned od začátku, asi neví, jak je to nekonečné. Tempo jsme nakonec
udrželi, ještě že je to dnes poslední velký kopec. Cestou přes Chlum do
Střížovic si můžeme odpočinout. Pak je třeba zas přes kopec dojet do
Netunic. I ty jsou ale poměrně vysoko, krátký výšvih na
Prusiny ke kostelu nás už nepřekvapí. O to příjemněji se nám pak
jede po žluté do Čižic. Do Štěnovic volíme červenou podél Úhlavy. Ve
Štěnovicích stoupáme k Valíku a stále po červené sjíždíme do
Radobyčic.
Po NS Údolím Úhlavy pokračujeme do Hradiště a po CT 3 přes Škoda park
podél Radbuzy do centra Plzně. Tuhle stezku nemůže mít žádný cyklista rád,
chodí tu davy lidí, takže se tu nedá moc jet. Mži překonáváme až za
Štruncovými sady na soutoku s Berounkou, pak přes Roudnou do cíle do
Záhorska a Adam na alej Svobody.
Ačkoliv to bylo vlastně celou dobu po asfaltu, byl to poctivý a pěkný
výlet, skrz celé Brdy😊 108 km mluví za vše. I když vlastně... 1800
nastoupaných metrů a průměrná rychlost 22,6 km/h poví lépe, jak jsme do
toho šlapali.
Žádné komentáře:
Okomentovat