12. 6. 2021
202 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 3150 m
Terén: Polní, lesní cesty, špatné pěšinky i asfaltky
Plzeň-Pod Záhorskem - ranč
Šídlovák - Senecký rybník - Bílá Hora - u sv. Jiří - Bukovec - po zelené
Dolanský most - po modré Chrást - Nová Huť - Ejpovické útesy - po
žluté Klabava - po zelené Rokycany - po červené polesí Žďár (PP Trhoň) - po CT 2157 Hůrecká cesta - Pytlácká rokle - Strašice - (po modré)
Tři Trubky - po žluté Skládaná skála, Nad Ledným potokem -
po CT 2252 Kolvín - po modré Dolejší Padrťský rybník - po
červené Hořejší Padrťský rybník - po zelené Teslínská - Červený
lom - po Sýkorové Praha - po Malý Tok - po Borské, Jeřábecké a Obecnické
Na Třetí - po CT 8258 a červené Tok - po červené
Houpák (dopadová plocha Jordán) - po CT 8244 Malá Víska - Neřežín
- po zelené Mrtník (Mrtnická skála) - po NS Okolím Komárova
Komárov - po modré Dlouhá leč - U Kařízku - Tři sudy - po modré
Zbiroh, Františkov, Jablečno, Přísednice - lom Třebnuška - Kozův
mlýn - po modré Ostrovecký mlýn, Jankovský mlýn - po zelené Podmokly (CHKO Křivoklátsko) - Chlum - podél Radubice NPR Chlumská stráň - Hřešihlavy - po
červené U Rakolusk, Bujesily, Liblín - po zelené Střela, Piplův
mlýn, Dolní Hradiště, Čečín - po modré Doubrava, Doubravské polesí -
Nebřeziny - po zelené Plasy - po červené Jezevčiny,
kaolinový lom Kaznějov - po místní červené lom Trnová - Horní
Bříza - K Rybníčku - po NS Horní Bříza na Bohoutově - po místní
červené Záluží-chaty - po místní zelené Nad Ledeckou silnicí - vyhlídka
Záluží - po modré Krkavec, Chotíkovský les, sportovní střelnice -
ranč Šídlovák
- Globus - Sylvánský vrch - Radčice - po zelené Malesice - po
NS Údolím Mže Křimice - lávka Radčická, Zoo Plzeň - Pod
Záhorskem
Tak jsem se do toho opravdu pustil, chtěl jsem sice nejdelší trať, ale
trochu zmatená registrace mě vyslala na kratší 180 km trať, která
měla ovšem stejné převýšení. Na start mířím po svých, mám to nedaleko. Startuji oficiálně v 7:15, ve startovní listině vidím i čas
startu 5:45😲 Lávka pod Pecihrádkem je nakonec otevřená, takže vyrážím po
oficiální trase, bez objížďky, kolem Seneckého rybníku a po žluté na Bílou
Horu. Přes Pecihrádek se potom prudce sjíždí právě k lávce a pokračuje po
CT 2151 do Bukovce. Takto ráno nemám strach, že bych potkával lidi na
nádherném singlu nad Berounkou po zelené k Dolanskému mostu. Po modré do
prudkého stoupání k Chrástu se šetřím. V Chrástu fotím první Checkpoint a
sjíždím k říčce Klabavě, jejímž údolím jsem za chvilku v Nové Huti. Najel
jsem si jako dement do brodu a hned jsem si musel šlápnout do vody. Celý den je
ale horko a dusno, tak to vlastně nevadí. Po CT 2159 pak pokračuji lesem
ke golfovému hřišti, projíždím přímo areálem a pokračuji po bývalé trase
nad Ejpovickými útesy ke žluté, po které pak stoupám do vsi Klabava. Z
Klabavy vede do Rokycan také pěkná stezka značená zelenou barvou. Zpočátku
je bohužel dost rozježděná od aut a po deštích často bahnitá, ale pak se
jede po břehu v. n. Klabava. V tu chvíli podruhé dojíždím nějaké další
závodníky. Šetřím za nimi tedy sílu.
V Rokycanech už jsem nezabloudil, když jsem si to projel před týdnem.
Brzy se tedy vracím do volné krajiny, na polní cestu po červené značce
lehce stoupající pod Žďár. Kopec vlastně objedu po CT 2157. U Bouchalky se
prudce odbočuje vlevo a začíná stoupat. O dva kopce dál vyjíždím na
Hůreckou silnici. Jen krátce sjíždím do první zatáčky, kde se zas vracím
na "vrstevnicovou" cestu zpevněnou štěrkem vedoucí do Pytlácké rokle a
pokračující převážně sjezdem po CT 3 k silnici do Strašic. Roztahané
Strašice projíždím po CT 3 a modré a na začátku lesa vjíždím plný elánu do
Brd. Ke Třem Trubkám mi to uteče, bohužel jsem přehlédl turistickou
značku, druhý checkpoint, tak jsem se trochu zdržel. Ale aspoň jsem
prostoj využil pro první svačinu. A dobře jsem udělal, žlutá turistická je
sice poměrně velká cesta, ale úsek od Třítrubecké vyhlídky ke Skládané
skále je brutální, prudký. Kupodivu tu potkávám i lidi. Nohy si ale pěkně
odpočinou v následujících 3 km, kdy se jede po zpevněné cestě, ačkoliv
poněkud promáčené. Od rozcestí Nad Ledným potokem pokračuji ve směru na
východ po Vlásence, ale už po CT 2252. Tím se dostávám na dohled k
Horšicím. Z Kolvína nicméně začínám stoupat. Díky bohu vlastně, konečně
nemířím na Plzeň. Už se dostávám do 700 m n. m., ale sjíždím k Dolejšímu Padrťskému rybníku. K Hořejšímu bojuji proti větru, opět se občerstvuji,
fotím další checkpoint, připomínám si mapu a po hrázi směrem na západ k
zelené turistické značce. Po té se navigačně lehce dostanu k Teslínské
lesní cestě. Velmi dobře je vidět, kam musím vystoupat. Protože vím, jak
moc bolí stoupat na Prahu, dávám si ještě první gel. Kolem Červeného lomu
projíždím na CT 2251 a ještě znovu odbočuji vlevo na neznačenou cestu a
pak znovu o 90° vlevo, to už do stoupání Sýkorová. Díky patřičnému
vystrašení předem jsem byl relativně příjemně překvapen, že to není
nekonečné stoupání. Zbývá poslední výšvih po asfaltu po žluté k Praze.
Všude je tu vykácený les, tak jsou nové výhledy. Moc se ale nezdržuji, po
hřebínku zpočátku po žluté mířím na západ k neoznačenému vrcholu Malý Tok.
Není ale zas tak malý, 843 m n. m.
Teď se trochu bojím, jestli trefím kudy kam, musím na sever, křižovat
jednu větší cestu, jet asi kilometr po 8244 a odbočit lehce vpravo na
neznačenou Jeřábeckou cestu. Nějak jsem to trefil, i když moc jistý jsem
si nebyl, i nějaký ten terén mě potkal, jinak jsou tu cesty hodně
asfaltové. Z Jeřábecké, než bych definitivně sjel dolu, odbočuji vpravo na
zelenou turistickou, po které dost sjíždím k rozcestí Na Třetí. Odtud
stoupám na sever po CT 8258. Před Carvánkou bych měl odbočit vpravo a
projet k červené turistické značce. Trefil jsem to a kamenným průsekem v
lese mezi loužemi jsem projel na vrchol Tok. Kolem cesty, která se změnila
v močál, pak pokračuji sjezdem (jak jinak) na Dlouhý kámen a pak na
vyhlídku na Houpák a k samotným bunkrům v Jordánu. Je kolem poledne, tak
je tu dost lidí. Jak vyjíždím na širokou asfaltovou cestu, CT 8244, je tu
dost nedisciplinovaných lidí. Vidí jet kolo na kilometr daleko a neuhnou
ani o centimetr, psa nechají běžet, dítě uprostřed cesty... Přes bývalé
vojenské letiště a na dohled Jindřichově skále (tu navštívím někdy jindy)
stále sjíždím, do Malé Vísky. Ani tam sjezd nekončí, jen pokračuje
po žluté, a to do Neřežína. Po zelené do Mrtníku kolem Mrtnické skály se
také sjíždí, v Mrtníku je checkpoint, na hodně dlouhou dobu poslední, malý
výšvih a pak následuje další mírný sjezd po NS Okolím Komárova přímo do
Komárova, taky hezkou stezkou. V centru se napojím na modrou a začínám
stoupat přes Sokolovice na Dlouhou leč. Převážně je to slušná cesta, ale
posledních pár set metrů je najednou spíš lesem. Než po žluté dojedu k silnici, mám
čas se vzpamatovat, pak se zase stoupání zvětšuje a od rozcestí V Kařízku
je prudká stojka po malé pěšince zakončená téměř neprůjezdným lesním
průsekem. Netrvá to ale dlouho a začíná se sjíždět hodně rychle po
štěrkové cestě. U Třech sudů na parkovišti na bývalé pražské silnici mě
čeká občerstvení, co mi přivezla Barča💗 Necelou půlhodinku přijímám
všemožné potraviny a pak se opět vydávám na cestu. Zatím bez větších
obtíží, až na to horko...
Vlnitou rozmanitou cestou po modré se dostávám do Zbirohu, kolem rybniční
soustavy pak do Františkova, odkud se ovšem prudce stoupá. Odměnou je
výhled do nádherné krajiny. následně se prudce klesá do Jablečna a
Přísednice. Zvažuji, zda se vydat tou necestou po břehu Zbirožského potoka
nebo to vzít po silnici. Nakonec jsem to hecnul a přímo u stromu napříč
cestou, který šel sotva přelézt, jsem potkal několik závodníků jedoucích
opačným směrem. Tak jsem měl radost, že tu aspoň někdo jede. Celé údolí
Zbirožského potoka je parádní, samý mlýn, chvíli po louce, chvíli po
příjezdových cestách k chatám, tu a tam přes potok-Papírna, Terezín,
Ostrovecký mlýn, Jankovský mlýn. Moc dobře vím, co mě čeká, stoupání po
zelené do Podmokel. Nehne se tu ani větvička a tak se mi jede hůř než před
týdnem. Naštěstí je to asi poprvé a naposled. Sotva vyjedu z lesa, začínám
bojovat s protivětrem, a to bude pokračovat až do Plas, je to opravdu
nepříjemné. Do Chlumu se tedy stoupá a ještě to zhoršují povětrnostní
podmínky. Za Chlumem jedu asi 1 km na jih, kde odbočuji vpravo na
neznačenou cestu, která se rychle začíná svažovat k potoku Radubice (do
NPR Chlumská stráň). Schovávám se sice před větrem, ale jede to jen
chvíli, pak jsou stromy přes cestu a tak těžký a prudký terén, že nejde
jet rychle.
Tak prudce, jak se sjíždělo, se do Hřešihlav stoupá, jen je to po
asfaltce, tak to jde docela dobře. Morálně těžké je stoupání nad
Hřešihlavy, není nijak dlouhé, ale už se nechce... Doplňuji energii, ať
stačí nastoupit před stoupáním do Bujesil a pouštím se do sjezdu,
skalnatou strání nad Berounkou v místě soutoku s Radnickým potokem.
Bohužel je opět ve sjzedu několik popadaných stromů, jinak je to skvělý
singl, který hodně klesá. Nejhorší stoupání je ale přede mnou. Naštěstí je
to ve stínu a jsem psychicky připraven, takže to dlohé a prudké stoupání
nějak zvládnu. Nahoře míjím skupinku závodníků, kteří mě pak cestou proti
větru do Liblína stíhají. Ujíždím jim až v prudkém klesání z Horního
Liblína k Berounce. Jsem zvědavý na zelenou podél Střely, tam jsem dlouho
nejel a nevybavuju si přesně, jaká je. Od Liblínského mostu kolem chatek
je to pohoda, od soutoku se zmenšuje na singl s občasnou skalkou, ale
přibývají lidé. U Piplova mlýna se jede pár metrů po silnici a pak
pokračuje vskutku parádní úsek. Není divu, že tu proudí davy trampíků. Moc
nadšeně mě nepouští, ale nějak jsme si vyšli vstříc. Závěrem je nepříjemné
stoupání do Dolního Hradiště. Stále ještě po zelené se stoupá i nadále,
kus po silnici na Kočín. Za odbočkou vlevo na polní cestu předjíždím
skupinu cyklistů asi z nějaké kratší trasy, nicméně do Plzně je to pořád
daleko a moc čerstvě nevypadají. I když se na mně podepisuje únava, jedu
výrazně rychleji. V údolí Lesního potoka se dočasně hodně spadne dolu. V
Čečíně pak je třeba prudvce odbočit vlevo a vydat se do poměrně extrémního
sjezdu zpátky ke Střele, po dvou kládách ji překonat a asi 2 km stoupat na
rozcestí Doubravecké polesí. Zde je to naplánováno hezky, neznačenou
pěknou ryhclou lesní a polní cesotu na závěr sjezdem do Nebřezin.
Z Nebřezin po zelené je to pěkným singlem nedaleko do Plas. Docela vtip,
že mám jako důkaz projetí vyfotit značku začátek nebo konec obce, když na
trase žádná není. Včas jsem si to uvědomil a sjel k jedné. Do táhlého
dlouhého stoupání po červené na Jezevčinu už se mi ale vůbec nechce, dávám
si gel a hurá do toho no... Ještě musím přes Senný dolík, kde výšku
ztrácím. Je to ale hezká cesta, jede se tu dobře. Od mrtnické silnice jedu
po místní červené stezce, která je bez upozornění ukončena dalším
rozšiřováním lomu. Začíná mi tohle neomalené bezohledné chování kaolinky
docela vadit. Objížďkou tedy pokračuji k lomu Trnová k Červenému kříži a
sjíždím pod zpracovatelskou linku kaolinky. Neznačenou cestou pod vodárnou
klesám do Horní Břízy, kde je ještě takový zub, asi aby se nahnal nějaký
ten kilometr, do ulice K Rybníčku, po níž se dostanu na NS Horní Bříza. Po
zvlněné, pěkné lesní cestě křižuji silničku, míjím hřitov na Bohoutově a
pokračuji po místní červené k chatám Záluží. Jedu poctivě skrz viadukt pod
tratí a vracím se proti silnému větru po místní zelené značce k drážnímu
domku a silnici z Ledec na Břízu. Pokračuji ovšem do prudkého stoupání k
vyhlídce U Záluží po žluté. Pro změnu po modré pak kolem skládky přes
kořeny dojedu k ledecké silnici z Plzně. Za ní mě čeká úsek, který se nedá
moc jet ani nahoru ani dolu. Nějak jsem se s ním popral, ale s takového
ježdění-poskakování po kořenech žádnou radost nemám. Z Krkavce pak
klasicky po modré sjíždím frekventovanou turistickou trasou nad Chotíkov a
kolem sportovní střelnice zpět na ranč Šídlovák.
Celkem to vyšlo skutečně na nějakých 180 km a z těch šesti lidí, co jeli tuhle trasu a dorazili do cíle, jsem měl nejlepší čas. Trasa nebyla úplně ideálně
vedená a checkpointy byly vyloženě hloupě vybrány (jeden byl asi 10 km
mimo trasu-měl se ignorovat). Jako pořadatel bych si takové chyby
nedovolil, ale rozumim, že je to akce pár nadšenců a není snadné ji
zorganizovat. Jen pak pro mě slábne motivace to jet jako závod. Každopdáně
jsem vzal dnes poctivě doplňování energie a vody a mám o něco víc i
natrénováno, tak se mi jelo překvapivě dobře. Po krkovičce v cíli a
vyklepání nohou jsem se rozhodl, že to zaokrouhlím na 200 km, kdy budu mít
zase takovou příležitost... Vyjel jsem tedy zpět k Sytné, kolem Globusu,
sjel po bývalé zelené přes stavbu obchvatu, kde nikdo nepracoval, nad
Čertovou kazatelnou projel k Radčicím a znovu přes stavnbu pokračoval do
vsi. Po pěkném singlu po zelené jsem přes kopec dojel do Malesic, kde jsem
sjel k řece a dokud to ještě nějací bezmozci nevyasfaltovali, užívám NS
Údolím Mže do Křimic. Podél řeky pak pokračuji k lávce k zoo a vracím se
už docela večer domů do Záhorska z 3150 nastoupanými metry a slavím tak
vskutku stylově výročí 5 let od absolvování Stoneman Miriquidi😊
|
|
Vrchol Praha - Brdy |
|
|
Tok - Brdy |
|
|
Bunkr Houpák |
|
|
Kaolinový lom Kaznějov |
Žádné komentáře:
Okomentovat