Konstantinovy Lázně z Plzně na kole

90 km

8. 9. 2023

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1300 m

Terén: Lesní a  polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Košutecké jezírko - Sytná - Chotíkov - Nevřeň - po CT 2293 Telecí mlýn - Všeruby - po CT 2293 tůně na Zlatém potoce, Radimovice - Klenovice - Lípa - Skupeč - Křelovice - Pakoslav - po CT 2214 Nad Šipínem - Dudákovský mlýn - po CT 2206 Poloučany, Konstantinovy Lázně - po CT 306 Okrouhlé Hradiště - lovecký zámeček Daňkov - Gutštejn - Mydlovary - po zelené most u Trpíst - Čerňovice - Luhov - Lipno - chatová osada u Písku - U Obrázku - po červené Čemíny, Kůští, Chotíkov - Plzeň-Košutka - Lochotín - Pod Záhorskem

Blíží se dovolená bez kol, takže mám chuť ještě něco najezdit, než pak v říjnu začnou chladné dny. Je už skoro standardem, že to bude na knap s tmou, vybral jsem si to dneska totiž Konstantinky. Chtěl bych jet přímo, ale zároveň ne po silnici, tak snad se to podaří skloubit. Nejprve vystoupám ke Košuteckému jezírku, z Košutky pak vyjíždím kolem nové sportovní haly směrem k Sytné, stoupám tedy po panelce k lesu. Nad Chotíkovem projíždím po modré, ale za rozcestím, kde modrá odbočuje z větší cesty, já odbočuji na ještě menší neznačenou cestu, která vede k bývalému zemědělskému družstvu v Chotíkově. Teď už je tento areál odstřižen od obce, jelikož byl stržen most přes hlavní silnici. Já mířím po polní cestě plné kamenů na severozápad, musím objet zarostlou rokli, ale pak se zas vracím do směru a jižně od pískovny se blížím průmyslovému areálu u odbočky na Příšov. Už vím, že se dá zadem projet k benzince, která je v podstatě naproti spalovně Chotíkov. To se mi líbí, že nemusím po hlavní varské silnici. Potřeboval bych se teď dostat k silničce na Nevřeň. Podle mapy by to mělo jít. Vidím nějakou evidentně nově upravenou cestu na kraji lesa, tak ji zkusím. Asi je vyhrnutá kvůli nějaké rekonstrukci vodojemu nebo něčeho podobného. Rychle klesnu a protože nechci sjet do Příšova, na dalším rozcestí musím vlevo do prudkého kopce na zarostlou kančí stezku. To jsem si té dobré cesty moc neužil. Vyškrábu se tedy nahoru a doufám, že to bude někam pokračovat. Bohužel se vracím na druhou stranu mýtiny u benzinky, takže jsem moc dobrou trasu nezvolil. Vypadá to ale, že budu moct pokračovat směrem, který potřebuji. Mezi popadanými stromy je tu vyvezený nepořádek. Konečně se dostávám k silnici a sjíždím do Nevřeně. Objíždím centrum Caolinum a po CT 2293, která vede po silnici, jedu dál na dohled potoku Třemošná. Ke křižovatce u Telecího mlýna, kde odbočuji vlevo na Všeruby, musím kus stoupat po frekventované silnici. Jsem rád, že to mám za sebou, odbočuji tedy vlevo a hned naproti dalšímu opuštěnému zemědělskému areálu vjíždím po pravé straně do lesa. Držím se cesty rovnou za nosem, neodbočuji a dostávám se na kraj lesa, odkud už jsou vidět domky z nové části Všerub. Přejedu tedy zbytek louky příjemně po trávě k rezidenční čtvrti. Přes Všeruby, kolem tůní na Zlatém potoce, až do Radimovic využívám CT 2293 vedoucí po asfaltce. Nedá mi spát, že je někdo tak omezený, že postaví plot přes jedinou cestu mezi Radimovicemi a Klenovice, proto vždy dál zkouším projet po polní cestě přes Třemošenku. V Radimovicích hodně vystoupáte nad údolí, takže logicky pak přichází sjezd a brod se zmíněnou slepou ulicí. Párkrát už jsem projel o něco výše proti proudu, takže bych to měl projet i dnes. Je to tu ale ještě víc zarostlé než obvykle, takže nic moc, ačkoliv jsem se dostal až mezi domky v Klenovicích. 

Po silničce stoupám znovu k hlavní silnici, ale i zde se ji dá vyhnout. Jednu cestu jsem bohužel přejel, naštěstí je tu ještě druhá, vedoucí těsně vedle silnice. No teda cesta...asi to byla jednorázová účelová příjezdovka k mýcení lesa, protože jsem musel kus nést kollo na zádech a prodrat se přes pařezy na úroveň Popovic, kde zas začínalo něco, co skutečně cestu připomínalo. Porostem trávy jsem se pak dostal na silničku z Podmokel, kde odbočuji doleva, křižuji varskou a mířím do Lípy, což je vlastně jeden statek na samotě. Jednou nebo dvakrát jsem sem přijel od Chrančovic, takže snad bude cesta přes údolí Žebráckého potoka průjezdné i tentokrát. Je, a tak vystoupám k silnici na Pernarec, a pokračuji do Skupče. Pak nemám jinou možnost než opět po silnici přes Křelovice do Pakoslavi. Následuje CT 2214. Moc hezká cesta, ale z půlky asfaltová. Ta ústí v podstatě na Šipíně. Přímo ke kostelu dnes nemířím, sjíždím tedy serpentinami kolem kaple k Dudákovskému mlýnu. Chvíli mě lákalo jet kolem Úterského potoka a vystoupat přes Dlouhé Hradiště, jenže já nemam čas nazbyt a navíc už jsem tu letos jednou jel, takže volím raději větší jistotu po silnici (a po CT 2206). Vystoupám tedy pod Hradišťský kopec a po jeho východním úpatí pokračuji na sever do dalšího kopce do Poloučan. Pak už je to jen kousíček z kopce do Konstantinových Lázní, kde na vás dýchne zvláštní lázeňská atmosféra. Připadáte si jak na vesnici uprostřed lesa, ale přitom jsou tu relativně honosné paláce pro větší počet lidí. Okouknou jen v rychlosti Prusíkův pramen a musím mazat do Plzně.

Objedu nakonec celý Hradišťský kopec, protože nyní jedu po silnici jižní stranou do Okrouhlého Hradiště a pak dál po žluté turistické trase po silnici až k odbočce k loveckému zámečku Daňkov, kde se sjíždí na nezpevněnou cestu a pokračuje se ke zřícenině Gutštejn. Tady to dobře znám, sjíždím až k Úterskému potoku a pak mě čeká prudké stoupání po žluté k bývalému mohylovému pohřebišti. Cestu jsem si naplánoval tak, že na kopci se stáčím doprava k hranici PP Úterský potok a když vyjedu z lesa, vydávám se vlevo, na severovýchod po pochybné polní cestě. Moc jsem ji nevěřil, ale krásně mě dovedla do Mydlovar z jižní strany, kudy jsem nikdy nejel. Za vsí už začínám cítit nervozitu, jak dloiuho dnes budu muset jet za tmy, zatím je to ale naštěstí dobré, protože po zelené údolím pootka to samozřejmě není po hladkém povrchu - a to je dobře. Stále vede v potoční nivě nebo na kraji lesa a je to nádherná projížďka. Docela dobře to i odsýpá, ačkoliv po louce ve vysoké trávě, místy podmáčené, to sebere hodně sil. každopádně vyjíždím na silnici u rozcestí Most u Trpíst a vydávám se vzhůru z údolí (po CT 2295). Než bych dojel do Pernarce, asi za 2 km stoupání, se projíždí malým hájem, před kterým je vpravo polní cesta. To je ta moje. Trochu se vrací, ale pak vede nad údolím do Čerňovic. Mam ji rád, jede se po ní pěkně a nikdo tu nebývá. Díky navigaci v hodinkách jsem trefil správný směr v  Čerňovicích a vydal se přes Rasovnu v údolí Žebráckého potoka do Luhova. Táhlým stoupáním musím pak ještě do Lipna. Hned za obcí v levotočivé zatáčce vede nezpevněná cesta se zelenou turistickou trasou přímo rovně. Tuhle příležitost si nenechávám ujít. Zelená se v lese stáčí k Hracholuskům, proto z ní odbočuji vlevo a pojedu kolem bezejmenných chatek v rokli jižně od Písku. Sjedu k rybníčku, od něhož začínám stoupat směrem na západ. Promotám se lesem až k silnici z Újezdu nade Mží, na druhé straně této komunikace pokračuji ke skládce a za ní už dost za šera vjíždím na velmi pochybnou lesní cestu. Je ale tak lákavá, protože mi uspoří dlouhou objížďku po silnici. Protože není moc používaná a neznám ji, hodnně se bojím to rozjet, stíny už se špatně odlišují od klacků, kamenů, výmolů a podobných překážek, co by mě rozhodily pantofel. Nakonec jsem vlastně rád, že vyjíždím na silnici kousek před rozcestím U Obrázku. Tady už je to na světla, tak je zapínám, i když zas za chvíli odbočuji na další kros po červené do Čemín. Tahle cesta je vždy špatná, když nejde jet krajem pole a nyní to nejde. Sice klesání, ale zarostlou škarpou, ve které se náhodně válí velké šutry, které ani za nic nelze vidět. Za Čemíny je naopak dříve pěkná pěšinka vytuněná nějakým štěrkem. Mezi poli se ještě jede  dobře, ale lesem už je to horší, i tak si ale užívám tuhle hezkou spojku po červené do Kůští, za chvíli totiž začne klesat a tam není nebezpečné jet rychleji. Zbytek cesty už je v mé hlavě takové městské ppřibližování, přitom se jede ještě hezkým lesem po štěrku ke spalovně a písčitou cestou do Chotíkova. Po silnici rozhodně nepojedu, takže za svitu LEDky na řidítkách to beru po žluté kolem hřbitova, do kopce, po kamenech k silnici, kterou přejedu, a pak na kraji pole k obchodnímu centru. Karlovarskou ulicí sjedu k Lidlu, koupím si něco na zub po aktivitě a pak se kolem lochotínského bazénu vracím domů do Záhorska.

Jako je tradicí, že se vracím za tmy, tak je taky tradicí, že se mi výlet líbil, dokázal jsem najít ještě dost nezpevněných cest a dokonce někkteré, které jsem neznal. Konstantinovy Lázně bych měl příště ale asi prozkoumat trochu víc. Necelých 90 km s převýšením přes 1300 m a průměrnou rychlostí 19,4 km/h, hza mě spokojenost.

 

 

Prusíkův pramen v Konstantinových Lázních