Těnovická skála 2024

70 km

16. 8. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 900 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Plzeňský Prazdroj - Vyšehrad - Božkov - Koterov - Starý Plzenec - Sedlec - Nový ryb. - Na Kukačce - Neslívy - Pod Lopatou - Mariina vyhlídka - Ořechovna - Kornatice - Lipnice-U Nádraží - Lipnice - Těnovice - Těnovická skála - Mešno - Kornatice - Hádek - po CT 2154 Kozel-hájovna - Šťáhlavy - Bambousek - Starý Plzenec - sv. Blažej - Koterov - Slovany - Petrohrad - centrum Plzně - Rondel - Pod Záhroskem

 

 

Na Těnovické skále jsem sice byl před dvěma lety, ale snažil jsem se k ní dostat zdola, což přes lesní porost vlastně není dost dobře možné. Aktualizované mapové podklady mi prozradily, že se ke skále dá dostat spíše shora, tak to jedu vyzkoušet. Přes město moc zajímavých možnsotí není, klasám k Rondelu, pokračuj přes Rooseveltův most k Rychtářce a kolem Štrunových sadů k Pivovarské bráně. Poté se přehoupnu do údolí Úslavy, projedu kolem obchodního domu a skrz areál nádraží pokračuji na Vyšehrad - do Lobezské ulice. Kolem vlakové zastávky Slovany se dá projet na kraj Božkova do ulice Na Vyhlídce a pak malou pěšinkou začínající srázem mezi Stockem a řekou. Za Božkovským ostrovem jezdím podél řeky, kde ještě zbývá hezká cesta, abych nemusel po supernudné asfaltové silnici, kudy vede CT 9. Na tu se napojím jen přes most a dalších asi 100 m, kde dříve začínala štěrková cesta říční nivou. Od loňska je i tato cesta zničena asfaltem, ale i tak jsem nejčastěji vždy jezdil v pravoúhlé zatáčce rovně krásnou pěšinkou do kopce, která se napojí na polní příjezdovou cestu k chatám. Břidlicovou ulicí pak projedu Koterovem a pokračuji po cyklotrase 9 na Starý Plzenec. Dříve jedna z nejhezčích cest kolem Plzně - podél řeky do Koterova, je teď jedním největší opruzů. Bohužel se dá těžko smysluplně objet nudná asfaltová dálnice. Jedu po pěšinkách mimo, podél říčního koryta, jak jen to jde, ale s bývalou travnatou polní cestou se to nedá srovnat. V Plzenci přejíždím na pravý břeh Úslavy, na Malou Stranu a pokračuji ještě kousek po cyklotrase. Jakmile to jde, konečně sjíždím na nezpevněnou cestu podél řeky. To mají pořád politici plnou pusu životního prostředí a podpory cyklistiky, ale plošným asfaltováním luk vylejou peníze do kanálu, ale zhorší jak životní prostředí, tak podmínky pro cyklistiku - příroda se od Plzně vzdaluje na desítky kilometrů😠 Já a většina všech cyklistů jezdí na výlety, ne v obleku do práce, tak jenom připomínka, pro koho se tyhle nesmysly vůbec staví...

No nic, kolem řeky je svět ještě v pořádku, holt si najedu pár kilometrů navíc, abych měl pěkný zážitek. Projedu Sedlcem na hezký singl jižně od Nového rybníku. Mám aktuální zprávu, že pěšinka nad řekou z ulice K Jezu opravdu není sjízdná, takže vystoupám do horní části chatové osady a k rokycanské silnici sjíždím. Na druhé straně silnice se dá pokračovat ulicí Ke Kukačce podél poslední řady domků pod lesem. Křivolakou cestou je třeba projet i uzounkým prostorem mezi ploty a prudce se stočit nahoru do údolí potoka tekoucího od Svidné a který nemá žádné jméno. Těžbou rozježděným terénem ztuha stoupám k první odbočce vpravo asi o 120°. Tou bych se zase vracel zpět, takže abych se dostal k větší cestě, je třeba se stočit na východ. Bohužel to nejde snadněji, než zase pár metrů stoupat ke Svidné po CT 2154, ale pak znovu odbočit vpravo, na východ na lesní cestu, která postupně klesá k velkému rozcestí 7 cest, které ovšem také nemá žádný název. Já tentokrát pokračuji přímo na jihozápad s cílem dojet pod Lopatu. Vím, že tu ty cesty nejsou v mapě dobře zobrazené a doufám, že neskončím na nějaké mýtině. BYl to však opačný případ, malinká cesta dle mapy je ve skutečnosti široká štěrkovka, menší je pak NS F. X. France, po které už se svezu dolu k Hádeckému potoku a rozcestí Pod Lopatou. Zde se napojím na žlutou, dvě serpentiny k železničnímu přejezdu je to po silničce, pak se jede lesem k Mariině vyhlídce po hrubém asfaltu, ale s přístupem pouze dopravní obsluhy. U Mariiny vyhlídky sjíždím ze žluté, pokračuji na jih neznačenou cestou až na kraj lesa, kde odbočuji vlevo podél lesa až na kraj PP Kornatický potok, kde se dá jet vpravo nahoru k vrchu Ořechovka. Vím, že kolem něj vede pěkná alej (třešňová) do Kornatic. Ačkoliv se klesá, v povrchu terénu se ztrácí hodně energie, taks e zas tak snadno nejede. Ve vsi přejedu železnici, ale po CT 2040 se k ní znovu vracím. A protože se železnice modernizovala, je podél ní momentálně nová cesta, kteoru mohu využít cestou do Lipnice - obecní části U Nádraží. Do samotné Lipnice je to ještě asi kilometr po silnici. Zvažoval jsem, jestlo do Těnovic nepojedu lesem, ale mam v živé paměti, jak se tam nedalo ani projít, ačkoliv v mapě jsou značené cesty. Proto raději pokračuji po nefrekventované silnici, po jíž vede zároveň CT 2039.

V Těnovicích odbočuji vlevo jednak na křižovatce a pak do táhlého kopce k buddhistické stúpě, lesu a také Těnovické skále. Tu nakonec ani není třeba dlouho hledat, skutečně k ní vedou zřetelné pěšinky. Zespodu je skála dramatičtější, ale takhle mám zase pocit, že jsem se k ní opravdu dostal, ne jako minule😀 Protože mě nějak zlobí zadní náboj a vyrazil jsem až v půl šesté, mám trochu obavy, jak to bude s návratem. Navíc ve spojení s tím, že musím projet tím lesem, kde jsou pochybné cesty. Dostal jsem se ale celkem v pohodě na cestu, kterou už jsem si matně vybavoval, a sjížděl do Mešna. V Mešně je jen krátký výšvih z údolí Kornatického potoka, nicméně se mi nějak protočila klika. Pořád si nejsem jistý, čím je to způsobené, ale už asi začínám tušit. Šlapu tedy opatrně, občas je to v pohodě, občas moc ne. Každý kopec je pochopitelně horší. Jako třeba teď za obcí směrem ke hřbitovu. Pak budu ale zase převážně klesat - parádní cestou do Kornatic částečně přes PP Kamínky. Z Kornatic vyjíždím směrem na Hádky po CT 2040, ale na kraji lesa jsem se rozhodl odbočit vlevo mezi chatovou osadou a lesem do kopce, který graduje a za chatami je opravdu ostrý. Tady už se mi ořech regulérně protáčí a nejde prostě šlapat. Domů to je teda ještě daleko, to není dobrá zpráva. Navíc při jedné z technických zastávek jsem zjistil že mi chybí sluneční brýle, které jsem si už sundal, abych lépe viděl. Tak jsem se pro ně vracel, protože jsem věděl, že nemohou být daleko. Díky bohu jsem je našel, ale další zdržení no😟 Přes kořeny ořech přeskakuje o to raději, proto chvílmi jedu, chvílemi vedu kolo. Nad Kornatickým rybníkem odbočuji vpravo na modrou, která mě dovede k Hádku. Po CT 2154 se pak sjíždí, takže chvíli konečně postupuju rychle, ale každý kopec je starost. A ty samozřejmě směrem ke Kozlu jsou. Do Šťáhlav se prudce sjíždí, tam je to v pohodě, pak jsem se rozhodl jet loukou po nové lávce u chatek a de facto tak objet hlavní část obce a silnici na Plzenec přejet u hřbitova. Poté jedu po mojí oblíbené polní cestě za tratí do Starého Plzence. Tam už je fakt dost tma, ale mám jen zadní světlo, jedu proto klidnými ulicemi nebo po chodníku do Luční ulice, pak naprostým temnem naslepo pod sv. Blažejem, k cyklostezce 9, do Koterova, pak nahoru k Černicím. Poté musím po širokých chodnících ulic U Seřadiště a Koterovská. Od Částkovy ulice je Koterovská pro rekonstrukci už dlouho uzavřená. Projedu až do ulice U Trati, kde jedu po straně, kde je chodník, který ovšem nevyužívá nikdo jiný než bezdomovci a není to tam úplně super. Přes centrum Plzně to vezmu přes náměstí Republiky a pak znovu přes Rooseveltův most a Rondel do Záhorska.

Hezlý výlet, jsem rád, že jsem dorazil do cíle, ač za tmy. Celkem 70 km, 900 nastoupaných metrů, průměrná rychlost ovšem jen 17 km/h, nedalo se jet s tou poruchou ořechu.

Těnovická skála

Těnovická skála

Těnovická skála

Kornatický potok

57 km

12. 11. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 750 m

Terén: Asfaltové a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - Štruncovy sady - Prazdroj - Lobzy - Božkov - Božkovský ostrov - Koterov - Starý Plzenec - Sedlec - Pod Sedleckou skálou - Svidná - PP Kornatický potok - Potoky - Hádek - po CT 2040 Kornatice - Mariina vyhlídka - po žluté Pod Lopatou - Kornatický potok u Šťáhlavic - Šťáhlavice - Hraběcí alej - Šťáhlavy - po červené Starý Plzenec - NS Skalní stezka - Městský les - Černice - Čechurov - Vokounova lávka - Tyršův most - Bory - zimí stadion - nám. Republiky - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Jako neni úplně teplo, ale na půlku listopadu ani zima. Než tedy napadne sníh, pořád je tu kolo. Vzal bych to rád někam ke Kornaticím, uvidíme, kam projedu po cestičkách.

Ze Záhorska pojedu pro změnu na Roudnou, po prašné cestě za Černou ovcí, k lávce kousek nad soutokem ke Štruncovým sadům a protože venku je málo lidí, dovolil jsem si projet po lávce do areálu pivovaru. Podjedu pivovarskou bránu a stáčím se ostře vlevo do ulice U Prazdroje. Když podjedu trať, odbočuji vpravo a takovou nechutnou uličkou projedu za supermarket. Potom se protáhnu kolem vrat k seřaďovacímu nádraží a pokračuji nerušeně mezi Slovany a Lobzy. Vyšehradskou ulicí sjedu k řece a po jejím pravém břehu kolem střelnice se blížím k Božkovu. Vezmu to dnes přímo podél řeky, potom přes Božkovský ostrov a pak se vydávám ke Koterovu. Jak už kolem Plzně není skoro úniku před asfaltem, raději si cestu prodloužím po občasně používané cestě podél řeky místo nezábavné silnice k lávce. Dá se projet i lesíkem a dostanete se tak nezpevněnou cestou přímo na rampu na lávku. Za řekou v zatáčce opět sjíždím z cesty, protože už i tady splachovali naše peníze do kanálu zcela zbytečným asfaltováním štěrkové cesty přes louky do Koterova. Naštěstí se to dá objet po pěšince trochu jižněji. Na kraji Koterova odbočuji vpravo a stoupám po silnici na odbočku před tratí. Tudy se dostanu pod dálnici a pak vyzkouším, kam se dá dojet podél trati směrem na Plzenec. Potvrzuje se to, co je vidět v mapě, k nejbližšímu podjezdu pod tratí to není problém, pak ale cesta končí. Pojedu tedy krajem pole. Jsou tu odvodňovací kanály, momentálně ten první díky bohu bez vody, ale oraništěm na dalším pozemku se nejede dobře. Až o kus dál, když znovu přeskočím další kanál, jsem na pěšině v louce, kde se dá jet. Kolem louky dojedu k CT31, křižuji ji a pokračuji mezi ní a řekou po louce do města.

Ve Starém Plzenci překonám Úslavu na Malou Stranu a pod rotundou mířím k Sedlci. Jakmile to jde, odbočuji z další zbytečné asfaltky, ale není to jednoduché, když jsou tu navíc ohrazené louky. Do Sedlce přijíždím tedy nakonec po zelené, po které i velmi prudce vystoupám do Lesní ulice a pak neznačenou cestou kolem střelnice stoupám pod Sedleckou skálu. Opodál se připojuji znovu na zelenou, překonám silnici do Rokycan, za níž následuje stoupání ke Svidné po široké rozbité asfaltce. Na rozcestí na Svidné se jednou z mnoha cest vydávám na severovýchod pod hřebenem Maršálu. Asi za kilometr a půl odbočuji vpravo. Takhle zvláštně vede i asfaltka. Teď mě čeká dlouhý sjezd k Potokům. U této hájovny se stáčím na jih a jak podle pravítka upaluji na Hádky. Ostud do Kornatic je to po CT 2040 přes kopec po asfaltce. ve sjezdu ke Kornaticím, zpocený po tempu v předchozím stoupání, je pěkně chladno. V Kornaticích se stočím doprava na silnici do Milínova, ale za vsí u trati odbočuji znovu vpravo na polní cestu. Je to asi relativně nově založená alej s několika naučnými cedulemi. moc vyježděná nebo vychozená cesta tu není, ale vím kudy jet a je tu klid, to mi naprosto vyhovuje. Ve stoupání po trávě se také zahřeju na tomhle vídrholci. Objedu vrcholek bezejmenného kopečku a cesta mě sama navede do severního směru zpět k hranici PP Kornatický potok. Na kraji lesa se dostávám na větší cestu, odbočuji prudce vlevo a podél lesa se začínám blížit k Mariině vyhlídce. Já ani nevěděl, že je tu cesta, ale lidé tu parkují auta, tak asi je to zde známé, aby to bylo co nejblíže k oblíbeneé vyhlídce. Ta dnes není mým cílem, proto když se probiju zarostlou cestou lesem, vyhlídku jen míjím a těším se na rychlý sjezd pod Lopatu. 

Nechci riskovat, že po cestách podél Kornatického potoka skončím někomu na pozemku u chaty, takže jedu kousek po silnici a sjíždím k němu až těsně před dalším železničním přejezdem. I zde projíždím kolem chat, ale je tu lávka a nikdo nelamentuje, takže se ocitám na pravém břehu, kde už vím, že mohu pokračovat loukou k jezu a Šťáhlavicím. Právě pod jezdem je lávka, kteoru také využiju a tím se dostávám do vesnice. Projedu novou zástavbou k Hraběcí aleji. Ta mě dovede po asfaltu do Šťáhlav k železniční stanici. Jako obvykle se podél trati dostanu k červené turistické trase. ještě kousek skrz obec a pak už se červená vydává mezi pole a stoupá k "Výrovně". Turistickou trasu nechám odbočit, pojedu dnes nad Starým Plzencem. pod lomem Hřeben k NS Skalní stezka, pak na dohled Andrejškám po louce k obytné zóně nedaleko Plzenecké železnice a nakonec projedu lesem z ulice K lesu k dnes už třetí střelnici. Neznačená cesta odtud vede přes kopec do Městského lesa. Podjedu D5, protáhnu se Černicemi a pak ulicemi Do Zámostí a Kostincovou na kraj Slovan a pak sjíždím k Vokounově lávce. Po CT 3 pokračuji k Tyršovu mostu. Dále vystoupám na Bory a přes město se vydávám za nemocnicí k zimnímu stadionu. Nejšikovnější je pak projet pod tratí a Resslovou ulicí do centra. nejezdím tam úplně nejraději, ale když není provoz na Rooseveltově mostě, je to pochopitelně nejkratší možnost, jak se dostat k Rondelu a do Záhorska.

 

Ačkoliv bylo cestou poměrně dost asfaltových cest, líbil se mi. Necelých 57 km s průměrnou rychlostí 19,8 km/h mi uteklo rychle. 

 

 

 

 

Kornatický potok

Podzim ve stráni nad Starým Plzencem

 

Mariina skála - vyhlídka u Kornatic

21. 11. 2020

73 km

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 950 m

Terén: Asfaltky, lesní a polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem – centrum – Depo 2015 – Mlýnské nábřeží – Tyršův most – České údolí – Slunečná lávka – Výsluní – Malá Homolka – Radobyčice – po červené Valík – Štěnovice – Čižice – po červené Předenice – po zelené Nebílovy – V Babších – po modré Chouzovy – Želčany – Olešná – Nezvěstice – po žluté Mariina skála (vyhlídka), Pod Lopatou – NZ Okolo Kozlu – Svidná – po zelené Sedlecká skála – Sedlec – po NS Staroplzenecká Starý Plzenec – Koterov – Božkov – teplárna – Masarykův most – po NS Údolím Radbuzy Štruncovy sady – Roudná – Pod Záhorskem

 

Tak tu máme poslední výlet letošního roku. Vyhlédl jsem si Mariinu skálu a spoustu cest k prozkoumání. Přes Plzeň jezdím rád kolem řeky a sice ze Záhorska přes centrum Plzně k Depu 2015 a poté stále po levém břehu Radbuzy kolem Papírenské a Doudlevecké lávky za loděnici v Doudlevcích. Podjíždím Malostranský most, za nímž je nutné vyjet na chvíli na Zborovskou. Hned se ale vracím k řece po polní cestě, vlastně k soutoku s Úhlavou. Pěšina dále pokračuje pod Tyršovým mostem až k asfaltové cestě vedoucí Českým údolím.

Přes Slunečnou lávku a krátkým prudkým stoupáním vyjíždím na Výsluní, klikatými uličkami projíždím k doudleveckému hřbitovu a pak Slámovou ulicí ke krátkému nezastavěnému úseku, který ústí v rezidenční oblasti Malé Homolky. Chtěl jsem tudy projet a pokračovat mezi poli k Radobyčicím. Jenže si tu postavili domky tak chytře, že se z ulice nedá přes pozemky vůbec dostat do krajiny😀 Celé jsem to tedy obkroužil, projel po hlavní, frekventované silnici (kudy vede cyklotrasa 2155 😲 ), nicméně hned za zastavěným územím odbočuji na nadějnou cesto vpravo k remízku. Tam naděje celkem končí. Není extrémní bahno, tak to zkusím ve stopě po traktoru dál. Kus jsem dojel, ale samozřejmě jsem pak jel i polem. To už bylo v místech, odkud jsem se nechtěl vracet. Dojel jsem tedy na půl cesty mezi Litice a Radobyčice. Po silnici do Radobyčic jsem tedy shodil kila zeminy a už o něco lehčí stoupám Podhájím k Valíku.

Rozhodl jsem se vyzkoušet malou pěšinu začínající kousek pod křižovatkou s Dobřanskou silnicí směrem k řece. Skutečně se tu dá přes skalky ve srázu projet až k obslužné lávce vodočetu. Sice je tu zákaz vstupu, ale snad proklouznu… Přes louku tedy dojedu k zámku Štěnovice, přejedu řeku na druhou stranu a zkusím se po pravém břehu Úhlavy dostat až do Čižic, to bude celkem výzva. Za fotbalovým hřištěm se projet dá, kolem chatek nad jezem také, pak už se údolí trochu otevírá a pěšina stále pokračuje. Pár překážek tu sice je, ale i v tomto případě jsem úspěšný a dorazil jsem až k mlýnu v Čižicích.

Lesem přes kořeny pokračuji po červené turistické značce do Předenic, kde se stáčím na (severo)východ, po zelené intenzivně stoupám nad Nebílovy. Vesnice je v hlubokém údolí, takže výšku ztrácím a neznačenou cestou mezi sady po obvodu kopce Průhon opět stoupám. Terénem, ale bez větších obtíží jsem projel na modrou k rozcestí V Babších. Následuje sjezd do Chouzov, krátký přesun po silnici do Želčan a asfaltka do Nezvěstic. Po žluté prudce stoupám přes Vartu, poté mírněji lesem nad Milínov a k Mariině skále už se klesá. Je tu hodně lidí, kvůli lockdownu se nesmí v podstatě nic kromě výletování, takže není divu. Počasí mi ale přeje. Ve sjezdu po žluté pod Lopatu mi ale nepřejou neukáznění chodci. Od Kornatického potoka stoupám jako obvykle první zatáčku po NS F. X. France, pak k Hájku po modré, kterou nechám odbočit vlevo a pokračuji rovně, dokud nenarazímna NS Okolo Kozlu. Tou se nechám dovést k CT 2154, křižuju ji a pokračuji táhlým stoupáním po lesní cestě na rozcestí s asfaltovou cestou, po níž se vydám vlevo na Svidnou. Po turistické i cyklistické trase rozbitou asfaltkou sjíždím k rokycanské silnici a tyto trasy opouštím pod Sedleckou skalou, kde kolem střelnice vede zkratka do Sedlce.

Prudce sjíždím k Tymákovskému potoku a po NS Staroplzenecká pokračuji přes louku přímo do Starého Plzence. Do Koterova jedu pěšinkami po lukách na levé straně Úslavy. Pokud možno se vyhýbám asfaltce. V Koterově se podél řeky projet nedá, tak stoupám do vsi a pak sjíždím zpět k řece a tím se dostávám k Božkovu. Tentokrát jsem zvolil cestu z ulice Na Vyhlídce na levý břeh řeky, pak ulicí na Cihlářce nahoru, projet podél seřaďovacího nádraží k Rokycanské a pak jsem to zkusil ještě projet kolem teplárny. To bohužel nejde a jsem rád, že mě tam v těch šílených končinách někdo nezamordoval😀 Vracím se tedy na Jateční, přes řeku jedu po Masarykově mostě a pak pod ním projíždím po pěšině na Zadní Roudnou. Po silnici mě to nebaví, tak to beru po NS Údolím Berounky do Luční ulice a pak kolem pramenů do Záhorska.

Parádní tečka za rekordní cyklosezónou, ve které jsem těmito 73 km dovršil 4000 km. To je takové pozitivum koronaviru. Ani dnešní převýšení téměř 1000 m není marné, průměrná rychlost 18,4 km/h odpovídá.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Mariina vyhlídka

Lávka k vodočetu přes Úhlavu ve Štěnovicích

Mariina skála

 

 

 

Zámek Nebílovy

7. 4. 2018

52 (62) km

Obtížnost: Střední

Převýšení: 1750 m

Terén: Zpevněné a turistické cesty


Plzeň - Výsluní - Litice - Robčice - Čižice - po žluté Nebílovy - Střížovice - Chlum - Vlčtejn - Žákava - Milínov - Mariina vyhlídka - po žluté Pod Lopatou - po modré Vymrovka - Šťáhlavice - Nezbavětice - Losiná (- Plzeň)

Ne, nepřestal jsem jezdit na kole:D Na první článek to holt vyšlo až teď. Bylo už pár minivyjížděk letos, na sněhu, ale pořádný výlet je první tento. A hned na první jarní grilovačku, v chatách u Čižic.

Přes Borský park sjíždím na Slunečnou lávku, intenzivním stoupáním pod Výsluní, podél přivaděče do Litic a pak přes vrch Kotlík pod dálnicí do Robčic. Lesem přes Vysokou stoupám do nějakých 450 m n. m. k Červenému křížku, pak začínám klesat, připojuji se na zelenou v techničtějším sjezdu a na dohled prvním chatám odbočuji vpravo o 120°, abych se dostal na červenou. Hned pod sjezdem mě čeká rozpálený gril a masné pochoutky.

Dokud nevytuhnu, pojedu dál. A sice do Čižic, pak po žluté dlouhým stoupáním nad Nebílovy. Z Nebílov zkouším polní cestu k silnici na Střížovice-no, žádná výhra, kus je to přes pole, ale vegetace zatím není bujná, tak projíždím. Pokračuji proti silnému větru po silnici přes Střížovice do Chlumu. Za Chlumem podél silnice vede polní cesta, tak po ní jedu do Vlčtejna. Sjezdem bych se měl dostat do Želčan, bohužel cesta až tak neexistuje, jak je ukázáno v mapě a tak projíždím lesem, dostávám se vpravo od obory a to mě žene úplně do protisměru, načež se po stočení vlevo na louce nad tratí dostávam rovnou do Žákavy. Pár metrů na konci vsi jsem se vydal podél Bradavy, překonal ji po kmenu a pokračoval přes hlavní silnici kolem rybníčku nad Milínovským potokem, čímž jsem odpanil parádní asfaltku do Milínova, sjezd by tu byl úplně famózní.

Za Milínovem se vydávám na k Mariině vyhlídce. Dlouhým sjezdem, od vyhlídky po žluté, se dostávám pod Lopatu. Pak sleduji modrou, kteá stoupá k Hájku a pak zas sjíždí k Vymrovce, kde se dá přejít po lávce Úslava, čímž se dostanete do Šťáhlavic. Odtud mířím bohužel po silnici neb není jiná alternativa. Až na úrovni Nezbavětic v táhlém kopci s relativně velkým provozem odbočuji na polní cestu. Je to sice delší, ale o to horší cesta do Losiné. Buď je možné jet po louce nebo po vjezdu do lesa asi po 300 m prudce vlevo a stoupat k Bambousku. Pak už jsme jen sjel do Losiné, kde jsem nocoval. Do Plzně by to bylo dalších 10 km, které jsem absolvoval další den. Buď je možné zvolit cestu přes Černý les, přes Valík, Černice nebo pod Radyní. Vzdálenost je zhruba stejná, liší se terénem a kopcovitostí.

Pro začátek sezóny to bylo tak akorát, 52 km. Průměrná rychlost trochu srandovní, 16,87 km/h.


 Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Zámek Nebílovy

 

Tunel Chlum u Plzně, Maršál, Mariina vyhlídka, Kozel, Čílina

9. 7. 2016

69 km

Obtížnost: Velká

Technická náročnost: Vysoká

Bory-Papíenská lávka-U Ježíška-Šumavská-Prazrdoj-po CT 3 u sv. Jiří., tunel Chlum-Újezd-Červený Hrádek-po CT 3 Kyšice, Ejpovice-Pod Čílinou-Čílina-po zelené Němčičky-po červené Maršál, Svidná, Kozel-hájovna-Hájek-Vymrovka-soutok Úslavy a Šťáhlavice-částečně po modré Pod Lopatou-Kohouty-po žluté Nezvěstice-Olešná-Chválenice-Losiná-Štěnovice-Robčice-Litice-Tyršův sad-Výsluní-Borský park

Juhů, ještě jeden výlet na kole před dovolenou. jen na chvilinku samozřejmě... A pro změnu na Maršál a taky teda k prvnímu hotovému tubusu vlakového tunelu pod Chlumem.

Mířím na Doubravku z Bor za nemocnicí, kolem papírny k Ježíškovi, po Šumavské k pivovaru a kolem teplárny do Doubravecké a ke sv. Jiří. Za chvilku jsem u staveniště. Razicí štít se akorát rozebíral a pohled na obří jeřáb upoutal kde koho. Přecijen se to nevidí každý den. Cesty kolem jsou dobře zorganizovány, takže oblíbená rekreační oblast pod Chlumem je příštupná. Přejíždím do Újezdu a alejí Na Háji do Červeného Hrádku. pro zpestření nejedu po cyklotrase, ale ulicí Ledovou-stoupá se tu tak nějak příjemněji. Do Kyšic se člověk přehoupne raz dva. Zkouším to a projíždím již po asfaltce k Ejpovickému jezírku. Zdá se, že kopec je tu ještě větší než před přeložkou. Momentálně v pořádku, ale cestou nahoru jsem ten kopec neměl rád už dříve.

Záhy se dostávám do Ejpovic a ulice K Mazínu mi pro příště bude jistě dostatečným vodítkem, abych lépe trefil stoupající cestu, která křižuje silnici a pokračuje k podjezdu dálnice v Čílinském polesí. Vydávám se vlevo, mizerná cesta mě vede lesem, ale já vím, že se dostanu až k hrubé asfaltce, po které vydupu tři zatáčku, dokud se nedostanu k zelené. Ta mě už dovede k Čílině, 523 m n. m. Kopec je to tedy logicky nezanedbatelný, ale jede se dobře, ve stínu a klidu, jen ke konci přes kořeny. Odměnou jsou v tuhle dobu kvanta borůvek. Po zelené sjíždím do Němčiček, to je příjemný úsek, i když v jednom místě poměrně kamenitý a se závorou.

No a po červené na Maršál. Jo aha, počkat, ona je tak špatně značená, že jsem ji ztratil. Porovnávám trasu s aktuální mapou a moc neodpovídají, asi se tam cesty vlivem těžby rychle mění, trefil jsem nějakou jinou cestu o kousek dál. Kolem Maršálu už bojuji s kořeny po správné trase a pak brutálně klesám ke Svidné. Dále k NS F. X. France po zelené. Odtud jsem chtěl kolem Neslivského rybníku k Lopatě. Hm, ale to bych nesměl být teprve u NS Okolo Kozlu, beztak je tam všechno značeno velmi zmateně. Dojel jsem k Hájku a za Lopatský rybník po modré. Chatovou oblastí se dá jet podél Úslavy k brod přes Šťáhlavici. Zůstávám ale na pravém břehu a "zaručeně průjezdnou" cestou pokračuji mezi chatami..ano, takže po kilometru se vracím a musím celou oblast nadjet opět až k modré turistické. Konečně se dostávám pod Lopatu a mířím přímo vzhůru. Žlutou nechávám, ať si udělá odbočku k Mariině vyhlídce, však ona se vrátí. Sjíždíme společně (s tou žlutou:D) do Nezvěstic. Z Olešné jdu po dříve asfaltové cestě v polích. Nedávné přívalové deště s sebou odnesly celé pláty povrchu a vymlely obří koryta. Projíždím Chválenice, za nimiž je v zatáčce na kopci další tutovka-zkratka k červené. Tak se pro změnu prodírám lesem, načež se dnes po sto padesáté vracím na silnici. Červenou využívám jen pro poslední úsek do Losiné, v hospodě Pod Lesem doplňuji vitamín B a chystám se na poslední etapu. Ta vede přes Štěnovice, prý se tam dá jet kolem chat lesem. Od čističky v Losiné šikmo do polí k chatám je to stará známá, ale pak? Asi naštěstí vedou všechny cesty do Štěnovic, jinak počítam, že bych tam dnes netrefil. To je den, jedno velké bloudění. A ještě se zastavilo Endomondo.

Ze Štěnovic, kde jsem se namlsal lesní cesty, pokračuji po frekventované silnici do Robčic vstříc zarostlému úvozu a poli do Litic. Ale ejhle! Je tu nová cesta, v první části dokonce asfaltová. To mam obrovskou radost, že je konečně průjezdná:)) Do Tyršovo sadu tedy jak jinak než po silnici a následně přes Chlum (zase:D) na Výsluní a do Borského parku. Uf, tak asi 3 hodiny za plánem jsem doma, snad bude příště lepší orientace a plynulejší jízda. Přesto průměrných 19,5 km/h je dobrá hodnota:)


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Ražba železničního tunelu Chlum

Mariina skála - vyhlídka

26. 8. 2015
51 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

Bory-Tyršův most-Vokounova lávka-Bručná-Koterov-Háje-Letkov-Merfánka-po žluté a NS Staroplzenecká Sedlec-po zelené Svidná-Neslívský rybník-po žluté Pod Lopatou, Mariina skála, Nezvěstice-Olešná-Chválenice-Nebílovský Borek-Losiná-Městský les-Černice-Vokounova lávka-Tyršův most-Bory


Od loňska vím o Mariině vyhlídce, no bude to zřejmě tim, že byla roku 2014 obnovena. Jedu tam.

Vyrážím opět a zase přes Tyršův most, kolem Luftovy zahrady a přes Vokounovu lávku po CT 31 na Bručnou a do Koterova. V Koterově stoupám ulicí Pod Kopcem mezi poli zarostou pěšinkou až na kopec Háje, odkud vede cesta necesta úvozem a podél letiště. Projel jsem Letkovem i pod dálnicí a vydal jsem se u Merfánky po žluté směr Plzenec. Směrem k lomu to vypadalo na nějaké obnovené cesty, příště budu muset vyzkoušet.

Po žluté jsem nesjel až do Plzence, přes Hůrku jsem pokračoval po NS Staroplzenecká do Sedlce po kamenité cestě prudce z kopce. Ztracené výškové metry jsem si hned nastoupal po zelené, ta je dobrá až na úsek vyspravený sutí (aneb jak se zbavit bordelu a ještě si myslet, že jsem učinil dobro). Po stále stoupající zelené dojíždím až na Svidnou, kde volím odbočku se závorou mírně vlevo s obavou, jaká cesta mě čeká. Než jsem zjistil, že na čárkovanou velice dobrá, tak jsem píchnul kolo s takovou razancí, že jsem ani nestih zastavit a už jsem byl na ráfku-díra jak vrata do stodoly.

Bez obav se tudy můžete vydat, cesta vás sma svede doprava směrem na Neslívský rybník. Já zkusil zelenou, ale lepší je držet se asfaltky po CT 2154. Turistická je zarostlá, kořenitá a s pochybným mostkem přes Hádecký potok. Od rybníku pak vede nádherná štěrková cesta nad potokem po žluté pod Lopatu. Žluté se držím, má změněné trasování právě kolem Mariiny skály. Mírně se stoupá, ale po hrubém asfaltu je tam člověk co by dup. Vyhlídkový altán se nachází v tomto směru po pravé straně od cesty i usedlosti na pěkné skále. Vychutnávám si klídek, srpnové sluníčko a výhled na Radyni.

Žlutá turistická se stáčí zpět přesně jak potřebuji, kus vede po horší lesní cestě. Nad Milínovem se stáčí na západ a vede až do Nezvěstic. Komu by stály Nezvěstice za kochání, může využít posezení na Vartě. Já projíždím do Olešné a po vedlejší cestě jedu do Chválenic. Bohužel kus musím po hlavní silnici-pro příště lepší projet vedlejšími uličkami-dokud neodbočím na Nebílovský Borek. Překvapilo mě, kam až se stoupá, do nějakých 500 m.n.m. Pak se ovšem po mizerné silnici sjíždí do Borku. Já mířil do Losiné a tak jsem to u kaple sv. Vojtěcha zkusil přes pole-dá se, ale přímé to neni a nebýt po sklizni, možná by se ani nedalo. A ani výšku jsem si neušetřil nakonec...Po jedné z mnoha cest jsem projel do Losiné, kde jsem se zastavil na jedno rychlý u Barči v hospodě u Větráka. Výborné pivečko mi dodalo sil na cestu přes chatovou oblast do Městského lesa, do Černic a zpět přes Vokounovu lávku a Tyršův most na Bory.

Sice ne zrovna oslnivých 51 km, ale příjemný výlet to byl, až na ten defekt. Průměrná rychlost 19,1 km/h a poměrně značných 1000 m převýšení:) A moc hezká Mariina vyhlídka samozřejmě, doporučuju!

Jen tak mimochodem jsem za posledních necelých 14 dní najezdil po městě 118 km. To nám to pěkně přibývá.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Mariina skála

Mariina skála

Altán na Mariině skále

Vyhlídka na Radyni z Mariiny skály

Výstup na Mariinu vyhlídku

Neslívský rybník