Rozhledna Chlum - Plzeň

46 km 

20. 10. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 750 m

Terén: Polní, lesní a štěrkové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - Pecihrádek - Újezd - Červený Hrádek - Dýšina - Horomyslice - Litohlavy - Kokotsko - Nová Huť - Chrást - Zábělá - Bukovec - po červené Chlum, u sv. Jiří - Lopatárna - U Prazdroje - most Milénia - Bory - Kilometrovka - Lochotínský park - Pod Záhorskem

 

 

Jsme po dovolené, v Čechách pořád teplíčko, takže se na kolo těším. Nepojedu nijak zvlášť daleko, delší dobu jsem nebyl na Chlumu, tak to tam ještě zaznamenám, než se spustí kompletní přestavba celé hory. Nejdřív ale udělám okrhu po okolí Plzně. Jedu přes Zadní Roudnou, jako obyvkle po silnici, protože všechny nezpevněné cesty už zrušili. Tu kolem vodárny u Berounky si ale ujít nenechám, je to zajížďka, ale jezdím tam rád. Projedu pod Pecihrádek za Feronou, Pěšinka nad řekou stojí za prd, v únoru jsem si tam byl zaběhat a nestojí to za to, rozhodně ne na kole. Objíždím to tedy horem po žluté a vracím se prudkým sjezdem k lávce pod soutokem. Pak pokračuji do Újezda, k čemuž musím využít asi 12 m širokou asfaltku. Do Červeného Hrádku stoupám horní štěrkovou cestou vedoucí k třešňové aleji. Pak projedu naopak podél topolové aleje pod zemědělským družstvem, překonám silnici na Dýšinu a po prašné polní cestě jedu na východ. Dřív se dalo docela dobře jezdit o něco severněji od asfaltky, ale to už se pár let spíš nedá, takže je lepší jet právě touhle cestou k vysokému vedení a odbočit kolmo doleva. vyjeté koleje od traktoru vás pak navedou neobdělávanou půdou nad ústím ejpovického železničního tunelu k cestě do Dýšiny. Projíždím celou obcí ke trati, pak pod průmyslovou zónou a viaduktem ke golfu v Horomyslicích.

 

Od Klabavy stoupám po cyklotrase 2159 do lesů kolem Kokotska. Zhruba v nejvyšším bodě na kraji lesa odbočuji vlevo na malé cestičky, které bych sotva trefil správně bez navigace, po nichž se dostanu na chvíli na zelenou a poté polní cestou k silnici do Litohlav. Nad nimi je takové pěkné pole, kolem kterého se dá sotupat zpátky k Hůrce, už se to stáčí zpátky k západu. Přejedu silnici na Smědčice a odbočuji z ní znovu u Horního kokotského rybníku. Nikdy si nepamatuju, které ty cesty jsou tu dobré a které špatné, tahle vedoucí přímo kolem bývalého hradiště Kokot je jedna z horších. Pod Dubovým vrchem se to ale zlepšuje a postupně více a více klesám k Nové Huti, musím si jen dát pozor a odbočit včas vlevo na singl s prudkým klesáním přímo k mostu přes Klabavu. Z Nové Huti vyrážím po modré na břehu řeky, ta pak vede kolem železniční stanice, já si cestu do Chrástu zkracuji pěkným singlíkem a přes pole. Protože chci vyzkoušet jednu cestu nad Berounkou, sjíždím po silnici. za dvěma zatáčkami nad Dolanským mostem bych měl jet vlevo. Podle mapy jsou tu dvě cesty, samozřejmě chci jet tou přímější. Sice jsem ji zkusil, ale ta není prostupná... Naštěstí ta druhá, delší a víc do kopce, se využít dá. Motám se pak lesními a štěrkovými cestami v polesí Zábělá. Je to mnohem lepší a zábavnější, než dálnice v trase bývalé trati, tu přenechávám s radostí jiným. Z tohoto směru je v některých vykácených místech těžké poznat, kudy vlastně vede pěšina, proto jsem trochu hledal. Cesta ústí kousek nad viaduktem v Horní Zábělé, odkud stoupám k myslivně a pak zkusím projet k Bukoveckému vodopádu. Dříve solidně průchozí pěšina je přerušena školkou pro stromy, kterou lze sice obejít, ale není to nic moc. Až pod ohradou a za spadlým kmenem právě v místech voddopádu začíná sjízdná pěšinka, to už jste ale kousek od vyústění u strážního domku u Bukovce. Z něj stoupám po červené strmě, ale po pěkném singlu k vrcholu Chlumu. Je tu docela málo lidí, udělám fotku a pokračuji dál, ještě musím na Bory, než pojedu domů. Sjíždím tedy po zábavné červené ke sv. Jiří, potom podél řeky k Lopatárně. Je tu parádní stezka, nikdo tu asfalt nepotřebuje, ale stejně se tu plánuje, peníze se neutratí přece samy.

 

Přes město na Bory jedu kolem /Razdrije, úpřes Šumavskou, ulicí U Trati, a když jsem vyřešil, co bylo třeba, pokračoval jsem dolů od Techmanie Kotkovou ulicí a pak ke Kalikovskému mlýnu a Kilometrovkou na Severní předměstí. Pak už jsen projedu Lochotínským parkem a jsem Pod Záhorskem. Hezkých 46 km a docela překvapivých 750 m převýšení 

 

 

 

Rozhledna Chlum - Plzeň

 

Chlumčany - kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů

47 km 

29. 9. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Polní, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Husovo nám. - Techmania - Na Hvězdě - Borský park - po žluté přehrada České údolí - Valcha - po CT 2271 D5 - po zelené Nová Ves, letiště Líně, park Martinská stěna - kamenný most Dobřany - Kotynka - Hujáb - kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů v Chlumčanech - Vysoká - Komárova Vyhlídka - Jelení vrch - po zelené Štěnovice - po červené Radobyčice - po NS Údolím Úhlavy Hradiště - Vokounova lávka - Škoda park - po pravém břehu Radbuzy centrum Plzně - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

No, takže jsem vyjel v pět a jak to asi dopadne, když je konec září. Vzal jsem dron a nachystal jsem se na alej u kaple v Chlumčanech. Musím tedy přes celé město na jih. Sjedu k Rondelu, projedu parkem za Plazou, pak stoupám k Husovo náměstí, Korandovou ulicí a pak Schwarzovou na Hvězdu a pak ještě Boettingerovou ulicí do Borského parku. Konečně se tedy dostávám mimo beton, z parku pokračuji po žluté singlem na břehu Borské přehrady. Pokračuji přes kopec na Valchu, kde místní političtí bezmozci vyasfaltovali lesní cestu. Už tu tedy ani nevede žlutá turistická, protože tim betonem nikdo samozřejmě nechce chodit ani jezdit. Jediným argumentem je "podpora životního prostředí díky dojíždění na kole". Tímto způsobem je návratnost investice v podobě spotřebovaného a ušetřeného CO2 při optimistickém předpokladu tisíc let za předpokladu, že by se asfalt za tu dobu nikdy neopravoval. Dá se tu tedy jezdit přes 40 km/h, což taky hodně přispívá k bezpečnosti a toleranci mezi uživateli. Projedu Valchou do ulice K Volskému vrchu, ze které pokračuje lesní cesta k CT 2271. Tato štěrková cesta se zanedlouho spojí se zelenou a pak vedou společně k přemostění dálnice D5. Hned za dálnicí zelené sjíždí z rozbité silničky a pokud se tu zrovna netěží dřevo, je tu hezký singl k Dolnímu novoveskému rybníku. I z návsi po zelené se bohužel zcela nesmyslně a zbytečně asfaltovalo. Taky už se nedá projet areálem - výběžkem letiště Líně. Toho jsem ale moc nevyužíval, zábavnější je jet po zelené. Pár set metrů je to hezká lesní cesta, pak hodně velká štěrková cesta a pak, když skončí les, se jede po parádní polní cestě. Ta navíc začíná klesat, tak se tam dá pěkně valit. Projíždím Martinskou stěnou, protože všechny ostatní cesty široko daleko v okolí už jsou vyasfaltované. Pak sjíždím do Dobřánek, naučnou stezkou pěšinkou ke kamennému mostu v Dobřanech a poměrně novou cestou pod silnicí Brentnerovými sady do Lipové ulice. 

 

Na Chlumčany musím jet po silnici, takže to ten kilometr a půl přežiju. Za přejezdem odbočuji doleva na polní cestu vedoucí kolem nějakého výběhu směrem k Hujábu, ale na rozcestí s NS Chlumčany odbočuji vpravo. No a za hřbitovem už je polevo alej vedoucí ke kapli Panny Marie Pomocnice křesťanů. Slunce zapadá, což je dobrá zpráva pro to, že je tu klid, ale špatná proto, že jsem zhruba tak v polovině výletu a světla už moc nebude. Dlouho se proto nezdržuji a pokračuji do ulice Na Výsluní, která mě dovede k silnici od Dobřan k Vysoké. Stoupám ke čtyřproudé silnici, podjedu ji, po levé straně je skládka a kousek jižněji začíná kamenitá cesta lesem do polesí Vysoká. Tahle zpevněná cesta odbočuje do Hradčan, ale já chci jet pokud možno dál rovně. Mám obavy,protože někdy je ta cesta slušná, když ji projede harvestor, jindy je téměř neprostupná. Dnes by se mi moc nehodilo se vracet. Naštěstí se povedlo, projel jsem k hřebeni nějakou cestou, která ani není v mapě, a napojil se na rozcestí Na Stolínku k asfaltovým cestám. Vydal jsem se dál na východ, chvííli sjíždím, ale poté znovu stoupám k Jelenímu vrchu. Na dalším větším rozcestí zpevněných cest se zprava připojuje zelená a po té stoupám kolem Komáří vyhlídky až na Jelení vrch i vrcholek Vysoká. Pak už se sjíždí, část cesty je docela technická, asi kilometr pod vrcholky se ale napojíte na větší plynule klesající cestu a tam to jede krásně rychle. Až nad štěnovickými chatami odbočujete na mýtině na singl, kde se klesá výrazněji a po kořenech. lávka u jezu mi přijde zbytečná. Jednou jsem ji využil, ale jinak jezdím do Štěnovic raději po červené. Už je dost šero. Při stoupání vsí to tolik nevadí, ale když překonám silnici a vjedu do lesa k Valíku a zvlášť potom ve sjezdu větší ryclostí po panelce, kde jezdí auta, už je to na světlo. Až v Podhájí opouštím červenou a po silnici projedu Radobyčice po trase NS Údolím Úhlavy. Po asfaltové dálnici se přemístím do Hradiště, nad řekou po singlu pokračuji k Vokounově lávce a potom po panelové cestě po CT 3 do Škoda parku. Nebo spíš pod ním přes louku.

 

Do centra Plzně pak jedu podél řeky po jejím pravém břehu a do Záhorska přes Rooseveltův most a přes Rondel. Celkem 47,5 km průměrnou rychlostí 21,1 km/h. Ani to však nestačilo na návrat za světla😀 Jinak pěkný výlet, 700 nastoupaných metrů kolem Plzně je docela dost na této vzdálenosti.

 

 

 

Chlumčany - kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů

Chlumčany - kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů

 

 

Rabštejn nad Střelou z Plzně na kole

112 km 

20. 9. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1900 m

Terén: Polní, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lidická a Plaská ul. - Kamenný ryb. - po místní zelené Orlík - Třemošná - Panský dvůr - Na Bohoutově - Horní Bříza - kaolinka - po NS Horní Bříza Kaznějov - podél Kaznějovského potoka Nebřeziny - po levém břehu Střely Plasy - podél Hlubočice Žebnice - po modré U Šebíkova - Řemešín - podél Mladotického potoka Chrášťovice - Hluboká - Rabštejn nad Střelou - PP Horní Střela - Radotín - po červené Vladořice - po žluté Kolešov - Novosedly - Chlum - Manětín - po zelené Lipí, lipská hájovna - po CT Baroko II Radějov, Libenov - PP Manětínská - Spankov - alej Šestka - po NS Stezka Hornobělskem Hřebensko - Lhotka - po modré Kunějovice - Všeruby - karlovarská silnice - Košetice - po modré Čemíny - po červené Kůští, Chotíkov - Sytná - Košutka - Pod Záhorskem

 

 

Asi dva měsíce zpátky jsem se už do Rabštejna jednou vydal, jenže nakonec všechno zhatil déšť. Teď tu máme druhý pokus a můžu rovnou prozradit, že úspěšný, ačkoliv úplně bez starostí to nakonec nebylo. Je to kus cesty a navíc nechci jezdit podobnými cestami jako před těmi dvěma měsíci. Už plánování teda něco stálo. Přes Plzeň jsem to vzal rovně na sever Lidickou a Plaskou ulicí k Třemošenskému a Kamennému rybníku. Poté vede hezká cesta po místní zelené k Orlíku, kde podjedu silnici a pokračuji okrajem Třemošné. Kousek je to po místní žluté, poté Lipovou ulicí a pak skrz lesík k Zálužské ulici. Loukou kolem bývalého Panského dvora chci pokračovat k potoku Třemošná, ale místní obyvatel mi trvdí, že cesta není průjezdná. Moc mu nevěřím, ani to, že cesta je na jeho pozemku, ale objíždím to jinou polní cestou, blíže obchvatu. Ten se dá pod estakádou projet a zároveň překonat potok. Pěšina pak stoupá ke trati, kde před pár lety někdo bydlel, ale teď už ne, ani se toho prostoru tolik neštítím, takže nemusím objíždět daleko k dalšímu podjezdu, abych mohl pokračovat pěšinkou dál na sever do kopce takovým remízkem. Objede se pole a pak se vrátíte do severního směru a vystoupáte k Bohoutovu. U hřbitova jsme překonal silnici a pokračoval asi půl kilometru po NS Horní Bříza, než jsem odbočil doleva na pěšinku k podjezdu v ulici K Rybníčku. Podél trati se pak dá projet ke "Kolonii", kde za posledním domkem vlevo začíná nenápadně lesní cesta vedoucí na sever ke kaolince. To je pro mě příjemné novinka. Objedu areál kaolinky po NS Horní Bříza k Modrému kříži, kde moje cesta odbočuje mírně vlevo a po nějaké další naučné stezce vede až ke kaznějovskému hřbitovu. Odtud po příjezdové asfaltce zamířím do středu obce, překonám hlavní silnici a ulicí Ke Škále a její odbočkou pod tratí ústící v polní cestu jedu k lesu. Od drážního domku se sjíždí prudce lesem ke Kaznějovskému potoku a potom už celkem klasicky jeho údolím nádhernou cestou až do Nebřezin.

 

Mapy sice hlásí, že všechny cesty podél Střely, na jedné i druhé straně do Plas, jsou neprůchodné, ale stavba obchvatu nepokračuje, takže s klidem můžete vyrazit. Já to vzal po levém břehu a bylo to v pohodě, nikde nikdo a dokonce ani vykácené stromy na téhle straně. Plasy projíždím od kláštera převážně Lipovou ulicí, až asi za kilometro odbočuji do prudce stoupající Polní ulice, ze které neméně prudce pokračuje nezpevněná cesta podél potoka Hlubočice. Od jeho toku se odchyluje trochu výše a vede více na sever nad Žebnici. V tomhle místě ustí na silničku, takže přes obec jedu po ní. Za Žebnicí už ale stoupám po modré, která se taky stává postupně nezpevněnou. Za kopečkem stojí přes celou cestu dodávka a vykláda balvany na cestu. Bručel jsem na chlápka, ale byl dotčený, že to tam takhle spravuje 20 let pro chataře a že prý to srovná. Tak snad, protože ve sjezdu se dá jet tak 40+ km/h a ten stavební odpad, který tam sypal, bych trefit opravdu nechtěl. Popravdě jsem ani žádné chaty na mapě v okolí nenašel, takže nevím, jak to bylo doopravdy. Každopádně pokračuji po modré dál na sever. skrz les. Za rozcestím U Šebíkova to znovu mírně stoupá, pak asi 2 km po silničce do Řemešína, to je opravdu klidná vesnička, kde se stáčím doleva a sjíždím do údolí Mladotického potoka. Než dojedu k potoku, zrádně mě čeká brždění na odbočení na nevýraznou cestu na louku. Za loukou sice cesta vede po tělese staré mladotické dráhy, ale je až k neuvěření, jak je zpustlá a opravdu špatně prostupná, o jízdě ani nemluvě. Navíc to ještě chci riknout a překonat Mladotický potok a jet do Chrášťovic. Tenhle risk kupodivu vyšel. Vody nebylo moc, takže jsem to přeskákal a pak už to v nějaké stopě traktoru dalo zvládnout. Před vsí jsem ještě podjel železniční trať, na vsí pak jedu na sever, asi 150 m po silnici a pak v zatáčce rovně přes kopec a pak polní cestou do Hluboké. 

 

Do Rabštejna mě čeká poslední úsek nad údolím Střely, částečně přes PR Střela. Je to neznačená cesta, asi kilometr od Hluboké vede mezi poli a pak vjíždí do lesa. Musím překonat rokli potoka a pak...jsem píchnul. Letos nové kolo, tovární vybavení Schwalbe a jak už vím z minulosti, pláště této značky jsou magnety na defekty. Letos asi pátý nebo šestý, nějaká tříska ho tentokrát způsobila. Ale prostě ten Racing Ralph je bláto. Rovnou můžu říct, že jsem ho vyhodil ještě před koncem první sezóny. Po výměně jsem prudce sjel po modré ke Střele, pár metrů po singlu ke kamennému mostu a pak už jsem stoupal historickými kulisami Rabštejna nad Střelou ke kostelu Panny Marie Sedmibolestné, bývalému klášteru s hradem Rabštejn nad Střelou a také zřícenině Sychrov. Je fakt hezké počasí, takže je tu opravdu hodně lidí, jsem překvapen. Udělám pár hodně rychlých fotek, protože je strašně pozdě a já to mám zpátky do Plzně ještě tak 3 hodiny😟

 

Z Rabštejna vyrážím po silnici směremna Stvolny, trochu přemýšlím, jestli mám odbočit doprava a držet se tak naplánované trasy, ačkoliv vím, že to za světla do Plzně nestihnu, nebo nikoliv. No a protože tady je tak pěkně, tak samozřejmě vyhrálo dobrodružství po polní cestě na hranici PR Střela. Na kraji lesa se připojuje CT 2278, která mě už po zpevněném povrchu dovede do Radostína. Do Vladořic kolem stolové hory Vladař vede malinká silnička včetně turistické a cyklistické trasy. Po žluté turistické se jede do Kolešova pěšinkou přes bývalý sad, je to moc zajímavá technická trasa. Za Kolešovem je to zase kousek po asfaltce, ale za rozcestím Kolešov sjíždím ze značené cyklotrasy doleva a valím po polní cestě na jioh do Novosedel. Musím širokým mělkým údolím západočeského venkova, z Novosedel pak začínám sotupat do vsi Chlum na úpatí Chlumské hory. Je tu bohužel štěrkem zpevněná cesta a krásný západ slunce s výhledem na Rakovnickou pahorkatinu. To je sice super, ale taky mi to připomíná, jak dlouho pojedu za tmy... Od Chlumské hory sjíždím do Manětína po zelené, to je taky boží cesta. Kdybych ji měl lépe najetou, nemusím tolik brzdit, takhle se bojím, kde bude nějaký ohradník, větev nebo strouha, přecijenom v té čtyřicetikilometrové rychlosti by to čtvrt roku po zlomenině ruky mohlo bolet. Z Manětína jedu dál po zelené, je to moc hezká cesta, ale má tu nevýhodu, že vystoupáte k nouzovému letišti na Vomastkově vrchu, pak sjedete hluboko k potoku Kačina a když překonáte slatiny kolem něj, škrábete se zase lesem a po louce do Lipí. Z Lipí se pak znovu sjíždí k Lipské hájovně u rybníčků, to je poslední odfrknutí před táhlým stoupáním do PP Manětínská.

 

Dnes ale pojedu po větší zpevněné cestě (to už jsou vlastně skoro všechny cesty v okolí) po CT Baroko II přes Radějov, takže si to stoupání trochu ušetřím. Samozřejmě mě ale nemine zcela, cesta to tak obkružuje, ale stejně se dostanete nedaleko Libenova. Křižuji žlutou trasu a pokračuji na jih docela bídnou alejí Pod Libenovskou loukou, u potoka Veska odbočuji doleva na cestu Od Chrásti, ta už je o něco lepší a je to dobře, protože je dost šero. Protože ale nechi do Lítého, znovu odbočuji kolmo vpravo na alej "Liščí díry". Po té se svezu do Spankova. Pak mě navigace táhne kolem rybníka a protože jsou tu trochu jinak vyšlapané cesty než v mapě, omylem jsem ho objel až k nějakému soukromému pozemku s hodně vyvoněnou chatou, kde jsem nechtěně vyrušil večerní rozjímání několika pohodářů, kteří mi poradili, kudy jet a kudy ne. Trochu jsem se vrátil a vyrazil znovu na jih poněkud špatnou lesní cestou Šetka. Ty dva kilometry byly naštěstí dobře sjízdné, pak jsem dojel k modré turistické trase, a musel trochu vybočit ze směru doprava po NS Stezka Hornobělskem (WTF, naučná stezka Stezka???). Ta mě vyvedla z PP Manětínská a zároveň z lesa. To se hodí, každý foton navíc je potřeba. Překonám silnici a zkouším cestu, kterou neznám. stoupám po polní cestě k Hřebensku a zajíždím znovu do lesa. Neznalost terénu a už opravdu málo světla samozřejmě způsobí další zpomalení postupu. Díky bohu, že se tu dalo projet, jak mapa říkala a vyjíždím před serpentinou nad Lhotkou. Tam už musím zapnout světla. V zákrutě navíc znovu opouštím silnici a jedu dál skrz les k modré turistické trase. Tu mám rád...za světla😀 Úplně po paměti to tady ještě nedávám. Až za Kunějovicemi, kde jsem letos i loni několikrát jel-po celkem rozbité, ale zábavné polní cestě na rozcestí mezi Nekmíří a Všeruby. Odbočuji doprava právě do Všerub. Sjíždím polní cestou a za obchvatem Všerub pěšinkou, kudy dříve vedla i zelená turistická trasa.

 

Protože už chci být co nejdřív doma, stoupám po silnici ke státní silnici na Karlovy Vary. Samozřejmě po ní nepojedu, za ní se vydávám na štěrkem zpevněnou lesní cestu do Čemín. Tenhle úsek jsem neměl v navigaci a věřil si, že to trefím. Bohužel za tmy to vypadá tak nějak jinak a nechal jsem se svést doprava o jedno rozcestí dříve, takže místo abych jel přes Smolný vrch, klesám přes Frýbus do Košetic. Taky hezká cesta, ale ne v osm večer😏 Z Košetic tedy po modré do Čemín, kus po polní cestě, pak po štěrku. Poté ještě černočernou tmou po červené přes kopec do Kůští. Jako zase tyhle cesty kolem Plzně jsou tak notoricky známé, že je vlastně zpestření, že teď vypadají jinak. Kopec pod spalovnu si ale musim vystoupat stejně jako vždy a podobně pak písčitou cestou do Chotíkova. Červená vede přes celou ves až ke Štuperku, poté po modré projedu lesem na Sytnou a zbývá sjet na Košutku. Do Záhorska protentokrát sjedu Kotíkovskou ulicí, to je rychlovka. Úspěšně jsem dorazil zpátky asi v půl deváté se 112 km na kontě. 112 jsem naštěstí volat nemusel😀 Krásný Rabštejn se konečně vydařil, převýšení přes 1900 m mě nešetřilo, průměrná rychlost 17,9 km/h, to se tak dalo očekávat.  

 

 

 

 

 

Rabštejn nad Střelou - kostel Panny Marie Sedmibolestné

Rabštejn nad Střelou - kostel, klášter a zřícenina hradu

Rabštejn nad Střelou - Kamenný most

Kaple sv. Jana Nepomuckého Nedražice

69 km 

18. 9. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 550 m

Terén: Polní, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - ZOO - Zadní Skvrňany - Křimice-Na Horničce - Vejprnice - Tlučná - Nýřany - Mexiko - Luční potok - Janovský mokřad - Nový - Záluží - Dvorský ryb. - Lochousice - kaple sv. Jana Nepomuckého Nedražice - Honezovice - Mířovice - Ves Touškov - Kotovice - po CT 2271 Hoříkovice - Jetelový vrch - Úherce - po CT 2258 Líně-kravín - pískovna Tlučná - Vejprnice - Nová Hospoda - Slovanské údolí - Na Jíkalce - Rondel - Pod Záhorskem 

 

 

I když jsem dnes ujel 69 km, dávám střední obtížnost, protože převýšení je malé, jen necelých 600 m. Navíc kolem Vsi Touškov nejde jet po nezpevněných cestách, takže tam byly delší úseky po málo frekventovaných silničkách. Jelo to docela rychle, o to však snáz. Ze Záhorska mířím k Lochotínskému parku, sjedu k zoologické zahradě a poté po NS Údolím Mže do Plzeňské ulice. To je taková řada chat, podél které vede cesta a pak pěšinka někam mezi Křimice a Skvrňany. Cestou mezi průmyslovou zónou a domky dojedu k železniční zastávce Zadní Skvrňany. Potom projedu sídlištěm, překonám Regensburskou a konečně se dostávám do polí. Vyhoupnu se na kopec, končí asfaltka a po štěrkové a polní cestě jedu na kraj Křimic, k Horničce. Za silnicí pokračuji dál na západ. Polní cestou jedu mezi Vochovem a Vjeprnicemi. Asi za kilometr odbočuji vlevo a pojedu tedy kolem Vejprnic, k bývalé cihelně. Na chvilku vyjíždím na silnici, ale v zatáčce jedu rovně a mířím širokánskou cestou, která je využívaná těžkou technikou k obsluze výsypky nad Tlučnou. Právě na tuhle výsypku i vyjedu. Je to takové zvláštní území, občas tudy projedu, někdy je to oplocené se zákazy vstupy z některých směrů, jindy se projet zase dá. Sjíždím po západní straně umělého kopce po jedné z pěšinek a vyjíždím akorát do ulice směřující ke koupališti.

 

Za koupalištěm projíždím do lesa a pak za loukou k silnici II/180. Překonám frekventovanou silnci vedoucí k dálnici. Za ní vede prašná cesta kolem nějakých průymslových zón. Centrem Nýřan projíždím Havířskou ulicí, poté hned za Vejprnickým potokem odbočuji doprava a k mému překvapení docela projíždím celou obec po pěšince podél něj. Je to neskutečné, ale na asfaltku vyjíždím až u atletického stadionu. Jen pár set metrů daleko je to do Mexika, pak po silničce přejedu trať, podjedu dálnici a už po nezpevněné cestě po trase nějaké bývalé vlečky nebo co k Lučnímu potoku. Za ním se sjízdná cesta stáčí k západu a vede po jižní hranici Janovského mokřadu. Lesem tedy dojedu k CT 2301, kousek po ní zamířím na jih, pak se ale na dalším rozcestí vydávám zpět na jihozápad. Uprostřed lesa před Novým není dobrý úsek, ale zatím se mi vždy povedlo projet. Rozhodně lepší než zpoevněné cesty, které jsou všude kolem jako mor. Z Nového projedu do Záluží a pak po polních cestách kolem Dvorského rybníku. Cesta se postupně zmenšuje, mám trochu strach, ale nakonec to byla dobrá volba, líbilo se mi to. Za Zálužským les(ík)em vyjíždáím na silnici, po které už dojedu do Lochousic. Je neskutečné, že v takové neznámé vesnici kdesi na venkově v Plzeňském kraji chcete jet po polní cestě, ale nějaký myslitel našel dotaci, za kterou bylo možné prolít kus pole asfaltem nebo štěrkem. Samozřejmě jsem jediný cyklista, který tu za rok projede, naopak těžká technika ty propálené peníze zase pomáhá rychle vrátit přírodě. Je ale pravda, že tahle cesta vede do Mířovic, já jedu do Nedražic, což může být tak 4-5 km trochu více západně. I tam v lese ve třetině cesty začíná zpevněný úsek. Co se dá dělat. Z tohoto směru přijíždím právě ke kapli sv. Jana Nepomuckého. Původně jsem jel k "zámku" Nedražice, ale ten je v tak špatném stavu, že by ho ani záběr z dronu nezachránil. Celá ves je rozkopaná, opravují se tu komunikace.

 

Moc se nezdržuji, začíénám se vracet a bude to rychlé. Do Honezovic vede silnička, kterou využije jen velmi málo aut, i proto tam asi vede cyklotrasa. Abych si odpočnul aspoň na chvilinku od asfaltu, odbočuji na začátku vsi doleva a celou ji nadjedu přes docela hluboké údoilí Nedražického potoka. Zajímavé zpestření, nicméně se vracím na konci vsi na silnici a čeká mě další úsek do Mířovic. Aspoň že to jsou hezké venkovské silničky lemované povětšinou jabloněmi. No a nakonec podobným způsobem přesunu do Vsiui Touškov. S trochou nadsázky není třeba do Kotovic ani hnout řidítky, jen dát pozor na křižovatce se silnicí a pak jet po široké prašné cestě rovnou za nosem. Že tudy vede cyklotrasa 2271 mi přijde jako úplně zbytečné,  smysl toho jsem nikdy nepochopil. Toto znační mě následuje i do Hoříkovic, příjemné je, že je to taky neasfaltová cesta. V Hoříkovicích začíná poptrchávat, tak neustávám v intenzitě a odbočuji vlevo do táhlého stoupání k Husímu rybníku. Právě tam se stáčím mírně vpravo a to na cestu vedoucí do Úherec. Bohužel tuhle krásnou písčitou cestu, tkerá ani nikdy nebyla rozbahněná, byla v lese "vylepšena" nějakým odpadem v podobě recyklátu a pak dokonce stavebním odpadem - nadrcenými taškami. Není divu, že přirozeně začala vznikat pěšinka vedle, protože po tomhle se nikomu nejezdí ani nechodí dobře. Podjedu trať a kolem soustavy 3 rybníků se rychle blížím do Úherec. Poté jedu po silnici současně s CT 2258 ke sjezdu z dálnice a rozsáhlé průmyslové zóně. Za ní táhle stoupám nad Líně, k zemědělskému družstvu. Škoda že ho nejde objet lesem a vyloupnout se až u přemostění dálnice, takhle je třeba jet právě po silnici od Líní na Tlučnou. Hned za dálnicí pak odbočuji doprava, kde je třeba překonat závoru, která nepropustí ani myšku. Obvykle rozbahněnou cestou vedoucí kolem bývalé pískovny Tlučná projedu k Vejprnicím, k novému sídlišti v jižní části. Další průmyslovou zónou projedu na východ do zbývajícího kousku lesa. Ještě je tu pár úseků hezkých cest k mýtině před Novou Hospodou. Křižuji CT 2258 a modrou turistickou trasu a jednou z alejí projíždím lesem k Brůdku. Nyní se objevila zpráva, že peníze na VRT z Plzně na Domažlice nejsou k dispozici, tak se stavba odkládá, to by byla skvělá zpráva. VYšší desítky cest v tomto lese totiž přeruší a tím de factoo trvale zničí celou rekreační oblast.

 

Slovanským údolím se vracím do Plzně, na Skvrňany, pak projedu Jíkalkou k Plaze a samozřejmě přes Rondel do Záhorska. Jak jsem psal, bylo to opravdu rychlé, skoro rychlejší, než napsat tenhle článek😂 Průměrná rychlost 23 km/h, takže za tři hodinky jsem byl zpátky doma s novými zážitky.

 

Kaple sv. Jana Nepomuckého Nedražice

 

Bývalý zámek Nedražice

Hradiště Radná u Újezdu u Svatého Kříže

53 km

13. 9. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m

Terén: Singly, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - Bolevecký ryb. - po žluté Pod Vysokou (PP Horní Berounka) - Druztová - Drahotínský potok - Dolanský most - po modré Chrást - Klabava - býv. Telínský (Spálený) mlýn - Valentovský mlýn - po červené přívoz Nadryby, vodopád Dírka, Darovanský dvůr, po CT 37A Holý vrch - Vranovice - po žluté hradiště Radná, Velká Radná - po červené Darová, vodopád Dírka, přívoz Nadryby, Valentovský mlýn, Sedlecko, Telín, Smědčice, Chrást, Zadní hájovna - NS Zábělá - po zelené nad Berounkou PR Zábělá, Bukovec - Chlumek - po NS Údolím Berounky Psovské údolí, u sv. Jiří - Jateční ul. - Zadní Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Kdysi jsem nějakým omylem zabloudil k místu vysoko nad Berounkou, které se nazývá Radná. Bývalo zde nějaké pravěké hradiště. Skála nad řekou vypadá docela majestátně, ale jde to celkem špatně zachytit. Naštěstí mám pomocníky, který by to mohl vyřešit, tak se tam dnes vydám cíleně a uvidíme, co z toho bude. Ze Záhorska jedu přes Zadní Roudnou. Když už je i z NS ÚDolím Berounky nudná asfaltová dálnice, nemá cenu se tam vydávat za zábavnou cestou. U slepého ramene Berounky sjíždím na pěšinku přímo nad řekou, podjedu všechny mosty a pak pokračuji pod tratí kolem kruhových objezdů k Boleveckému rybníku. Jedu horem přes vyhlídku, protože na lidi dole nemám nervy. U Malého Boleveckého rybníku odbočuji vpravo na pěšinku k sokolovně na Bílé Hoře. Pak vyjedu nahoru k hlavní silnici a po žluté Zručskou cestou pokračuji na sever. Projedu lesem po štěrkové cestě na rozcestí Pod Vysokou, kousek po silnici a pak hned na příjezdovou cestu k chatám na kraji PP Horní Berounka. Žlutou nechávám jít Malochovou stezkou a pojedu vlevo do kopce po místní žluté. Ta se ale taky brzo stáčí k jihu, místo toho já jedu na východ krajem lesa ve směru vedení vysokého napětí do Druztové. To je pěkný singl. Abych měl zajímavější cestu, rozhodl jsem se sjet k rybníčku Skřivanov a pak docela prudce stoupat nad Drahotínský potok. Dojedu k chatám nebo spíš domkům a pak k silnici ze Zruče do Chrástu. To je trochu nevýhoda této trasy, že teď po ní musím dojet přes kopeček k Dolanskému mostu. Aut tu jezdí dost, tak se těším, až odbočím na modrou u tábořiště. Známou prudkou stojjkou se vyhoupnu mezi polle před Chrástem, alejí dojedu k fotbalovému hřišti a pak krajními ulicemi mířím k severu, kde projedu po jedné z pěkných polních cest k NS Chrást. To je spíš jen orientační bod, stezka je okruh za Chrástem, já jedu dál dolů ke Klabavě, po mostku ji překonám a pak prudce po asfaltu stoupám k Telínu. Asi dva roky zpátky jsem objevil ale parádní lesní stezku, kterou se dostanu nad Berounkou k bývalému Telínskému mlýnu. Následuje boží úsek po louce k potoku Lužnice.

 

Po CT 37 pokračuji kolem Valentovkého mlýnu ke Korečnickému mlýnu, poté bohužel naopak následuje úplně zbytečná asfaltka. Je postavená pro jeden soukromý dům, jinak nic nespojuje. Míjím přívoz Nadryby, po červené je to ještě kus po silničce, než ale začne stoupat, odbočuje prudce vlevo. Už ale ne do toho extrémního kopce jako dříve, ale po nové štěrkové cestě přímo pod vodopád Dírka, kde jsou dokonce asi dvě parkovací místa pro auta a hlavně stezka vysekaná ve skále, aby se dalo projít k vodopádu, když ten průchod zhruba tak třech lidí denně strašně obtěžoval ty dva místní chataře. Za vodopádem je pak i nově vedná červěná do prudkého kopce k Darovenskému dvoru. Projedu golfovým areálem, zavzpomínám, jak jsem ještě dál než odtud šel před třemi lety pěšky do Plzně, protože jsem přetrhl řetěz, a vybral si teď cestu pod Holým vrchem. Ještě ani nebyla v mapě aktkualizovaná, k mému zděšení i tady na konci světa někdo propálil peníze na asfaltování cestě v lese. To je naprostá zrůdnost ve všech ohledech. Papaláši se tím pochlubili asi o čtvrt roku později, hanba jim, za tohle by měli osobně zaplatit. Mezi Holým vrchem u Darové a Holým vrchem u Vranovic tak mohla být krásná lesní cesta, místo toho je tam silnice "Lidské tuposti". Asi po dvou kilometrech a několika prudkých stojkách odbočuji vpravo a dávám si aspoňn a chvíli oraz od betonu. Vyjíždím z lesa a otevírají se mi krásné výhledy, jakkoliv na řeku vidět není, navíc je za mnou. Nad Vranovicemi jedu po polních cestách, která jsou v mapě vyznačené jako Žlutý okruh, nicméně žádné značky jsem tu neviděl. Nad obcí prudce odbočuji vlevo, objedu druhý Holý vrch a mířím k nějakým trailům nebo co. Nejsou naštěstí známé, tak je tu velmi málo lidí. Když se napojím na žlutou, zase je tu zničená cesta i příroda nějakým marnotratným zpěvněním, ale později je normální pěkná cesta, která sice dost klesá, ale když dojedete k hradišti Radná, které je kousek od žluté na ostrohu nad Berounkou, pořád jste hodně vysoko nad vodou. Slunce se už sklání a tak pěkně zbarvuje celou scenérii.

 

Když se krátce pokochám, musím se vydat zpátky, ať to stihnu domů za světla. Hodně prudkým sjezdem sjedu k řece na rozcestí Velká Radná, pak jedu po břehu singlem po červené několik kilometrů, až do Darové. Tenhle úsek je slušně sjízdný. To není samozřejmost. V Darové je třeba prudce vystoupat ke golfu. Poté sjedu k vodopádu Dírka stejnou cesotu, kterou jsem si před hodinkou vystoupal. K přívozu Nadryby to ale vezmu loukou, je to zábavnější než po štěrkové příjezdové cestě. Pak musím kus po asfaltce, pak to jde zase chvíli loukou k Valentovskému mlýnu a pak velkou štěrkovou cestou pro auta nahoru do Sedlecka. Není to můj oblíbený kopec, ale dnes se to dalo. Ze Sedlecka červená klesá skoro až ke Spálenému mlýnu, ale dá se to trochu nadjet neznačenou pěšinkou. Je ale docela vymletá a letos dokonce s popdanými kmeny, tak pomalu pustne. V Telíně vyjíždím na větší cestu a tam už to odsýpá nejen k silnici, ale i po pěšince podél trati, až do Smědčic. Stále se držím  červené, tedy i přes kopec, přes který musím do Chrástu. Sjedu až ke Klabavě, vyškrábu se ke kruhovému objezdu a pak pod Vlčkou loukou k Zadní hájovně.

 

Rozhodl jsem se, že si trochu zajedu a sjedu k NS Zábělá někam na úrovni Věžky, která je ovšem na druhém břehu. Nejlepším singlem široko daleko po zelené dojedu do PR Zábělá a pak do Bukovce. Pak projedu do Chlumku a za ním po NS Údolím Berounky ke sv. Jiří. Poté už se vracím do Záhorska přes Jateční ulici a Zadní Roudnou. Hezký výlet na "pouhých" 53 km, zato s převýšením 880 m. Průměrná rychlost 18,5 km/h.

 

 

 

 

 

Hradiště Radná nad Berounkou

Hradiště Radná nad Berounkou

 

 

 

Nová lávka přes Radbuzu - Chotěšov

77 km

12. 9. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 750 m

Terén: Asfaltové, štěrkové a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Na Jíkalce - Slovanské údolí - U Brůdku - Nová Hospoda - U Fulínů - Sulkov - Líně - Nový rybník - ryb. Na Haldách (Odval) - Zbůch - Starý Důl - Chotěšov - nová lávka Chotěšov u jezu - Stod - Nový mlýn - podél Merklínky Lelov, Líšina, Čelákovy, Zemětice, Merklín - Kravařka - Čelákovy - po modré rozhledna Štěpánka - Maškrov - Vrabina - Mantov - Chotěšov - Dubovec - Červený Újezd - Líně - Sulkov - býv. Starý Sulkov - Nová Hospoda - Zátiší - Domažlickou třídou Plzeň - park Za Plazou - Rondel - Pod Záhorskem 

 

 

Vzal bych to dneska na lávku v Chotěšově, už se po ní dá přejet, tak jsem zvědav, jak to vypadá. Vyrážím až před čtvrtou hodinou a čeká mě přes 70 km, v půlce září už to zavání návratem za tmy. Sjíždím přes Rondel k parku Za Plazou, pak na Jíkalku, po cyklostezce do Slovanského údolí, kde jde od Svatoplukovy ulice přejet na pravý břeh Vejprnického potoka a jet pěkně nezpevněnou pěšinkou, to téměř vždy využiju. Ke Vrůdku to potom jinak než po asfaltce bohužel nejde. Hned za viaduktem pod tratí odbočuji doprava a po cestě prudce vystoupám do lesa za Novou Hospodou, kde jednou z alejí jedu na jihozápad, překonám cyklotrasu a mířím rovnoběžně s výpadovkou k D5. Překonám silnici do Vejprnic od motorestu a jedu přímo za nosem až na kraj lesa, kde se cesta stáčí doleva k Fulínům. Za stejnojmenným rybníkem je lávka přes dálnici a tím se dostávám do Sulkova. Teď, když to píšu, na začátku roku 2026 se začalo proslýchat, že nebudou peníze na vysokorychlostní trať z Plzně do Domažlic. To je dobrá zpráva, protože plánovanou trasu jsem právě popáté křižoval, další dvě fiktivní křížení mě čekají záhy na NS Líňská okružní trasa a  jsem si jistý, že tolik propustků na té trati nikdo neudělá. Budeme rádi za jeden. Nemluvě o zničení jednoho z mála lesů v okolí města. Naučná stezka se odpojuje od cyklotrasy a začíná klesat. Dnes jedu taky tak. U samoty, kde se ale naučná stezka vrací prudkou odbočkou vpravo zpět nahoru, pokračuji dál rovně na kraj Líní. Hledal jsem cestu kolem fotbalového hřiště, ale není tam, takže musím k hlavní silnici a pak se vrátit do vsi. Projedu Dukelskou ulicí do Polní, která ještě nedávno polní byla, ale už je vyasfaltovaná. U posledních domků začíná skutečná polní cesta k Novému rybníku a pak buď na Úherce nebo k haldě ze zbůšských dolů. Já jedu právě k haldám a rybníku, který byl v mapě ještě do loňska pojmenován Na Haldách, nyní je tam jméno Odval. Taky se tu objevily nějaké nové zákazy vjezdu, ale snad na kole tam ještě můžu.

 

Projel jsem tedy mezi rybníkem a hlušinou, pak podél betonárky, okrajem Zbůchu k nádraží a pak bych moc rád jel kolem další haldy do Starého Dolu. Není to tak dávno, co jsem tu jel, rok, maximálně dva. Nyní to ale vypadá, že tu snad ani cesta nikdy nebyla. To moc nechápu, jak to mohlo tak rychle zarůst? Zkusil jsem to i tak, ale opravdu je tu prales😲 Nešlo to, tak jsem musel haldu objet podél hlavní silnice. ze Starého Dolu jedu podél trati před Chotěšov. Pár set posledních metrů je nutné jet po velmi frekventované silnici a navíc přes intravilánovou bránu, jejíž stavba je mimořádně hloupý počin. Já nemohu jet mimo silnici a ani mě nikdo nemůže předjet. Horem po CT 3 mířím k lávce nad jezem. Správně bych měl asi objet pilíř, podjet lávku, vystoupat nahoru a celkem tedy absolvovat 520stupňovou krasojízdu. Nebo sjet po náspu rovně...co asi vyhrálo😀 Přes řeku nicméně nepokračuji a bohužel musím po nudném asfaltu, kterým tu nějací tupci prolili pěknou polní cestu. Zkusil jsem to aspoň objet kolem Divokého rybníku, ale cestička tam nepokračuje. O kousek dále jde ale jet loukou, kousek po modré a pak odbočit doleva a dojet parádní polní cesotu k čističce. Aspoň něco. Stodem projíždím po červené k Novému mlýnu, 200 m za Novomlýnským rybníkem ale odbočuji doprava a božím singlem proti proudu Merklínky projedu do Lelova. Za Lelovem pak podobně radostně přes louky jedu do Líšiny. Překonám Merklínku na druhý břeh a znovu se vydávám na nezpěvněnou cestu, tentokrát přes kopec a skrz masivní těžbu, po které zůstalo na cestě hodně nepořádku. Pak se to trochu zlepší a sjíždím do Čelákov. U Merklínky na jižním konci Čelákov je nově zbudované hřiště a kolem něj vedou z obou stran cesty. Chtěl jsem jet spíš tou západnější, ale netrefil jsem ji. Naštěstí vedou celkem paralelně, dojel jsem tak na kraj Zemětic k brodu, odkud jsem se vrátil na tu chtěnou cestu. I tady jsou moc pěkné polní cesty, tak je jedno, kudy se vydáte. Asi 300 m stoupám, než odbočím zpátky na jih. U statku Bijadla jsem se rozhodl vydat vpravo do kopce, protože je tu relativně velká cesta. Mapa mě varovala, ale na začátku to tak nevypadalo. K bezejmennému rybníčku je to v pořádku, ale pak se nedá projet. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem rybníček objel a pokračoval po poli, které už bylo naštěstí sklizené. Vystoupal jsem tedy ztěžka k lesu, prodral se na cestu po jeho okraji a vydal se na cestu zpět. Po hezké rychlé cestě jsem se tedy vrátil do Čelákov, odkud po modré stoupám po štěrkem zpevněné cestě k rozhledně Štěpánce. Popravo jsou zajímavé malé zatopené bávalé lomy a kolem háje stromů. Myslím, že by to někdy příště stálo za prozkoumání. 

 

Za Štěpánkou odbočuji vlevo, kousek mezi poli a pak další pěknou cestou lesem mezi Lažany a Maškrov. Na silničce se vydávám vlevo, v Maškrově ale silnička odbočuje kolmo doleva, zatímco já jedu rovně po červené. Značení pak odbočuje doprava na Křížový vrch, ten dnesk a s dovolením minu a pojedu po jeho úpatí na Vrabinu. Po NS Stodsko lehce sjedu, ale když po pravé ruce končí les, jedu podél něj v zapadajícím slunce po pěkně vyhřáté mezi pod Obecním vrchem. Poté se připojuji na větší cestu se zelenou trasou, po níž rychle klesám k Mantovu. Během zlaté hodinky můžu snad věnovat pár minut dronování na louce, do tmy bych to měl domů stihnout. Projíždím Mantovem do Chotěšova a kolem průmyslové zóny směrem na Dobřany. U domku, který je označen v mapě jako Puklovna, začíná cesta, která byla asi loni zpevněna štěrkem a tentokrát za to dávám pochvalu, dříve byla tahle cesta na Zbůch neprůjezdná. Písčitá cesta k lesu je taky moje oblíbená, pak stoupám pod elektrickým vedením, překonám vlečku a u chatové osady před obcí odbočuji doprava. Lesem se dá projet klikatými cestičkami kolem tůní a zatopených lomů do Červeného Újezdu. Klasicky po CT 2271 je díky bohu stále nezpevněná cesta do Líní. Takové štěstí už ale nepotkalo cestu do Sulkova kolem koupaliště. Až za ním v lese, po mostku přes Luční potok do Sulkova je to trochu zajímavější. Po NS Líňská okružní cesta podjedu dálnici, pak se stočím kolem výsypky, musím dojet až k přivaděči a pak prudce odbočit doprava a neznačenou cestou jet kolem soukromého chovného rybníku k Makšachtě. Lesními cestami nepřímo, ale ve směru přivaděče projedu na Borská Pole. Přes Zátiší po Domažlické jedu do centra Plzně, do Záhorska se vracím za Plazou a přes Rondel. Solidních 77 km plných nádherných nezpevněných cest s průměrnou rychlostí 20,3 km/h a 750 nastoupanými metry.  

 

 

 

Nová lávka přes Radbuzu v Chotěšově

Radyně

45 km

7. 9. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 550 m

Terén: Asfaltové, štěrkové a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Kalikovský mlýn - Zátiší - Nová Hospoda - Valcha - Litice - Kotlík - Útušice - Štěnovice - Kouty - Losiná - Radyně - po žluté Městský les - Koterov - Božkov - Lobezský park - Plzeňský Prazdroj - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

 

Zastavim se u babi na Nové Hospodě a pak v Losiné na táborák, ale udělám si z toho zároveň výlet. Přes město je to velmi přímočeré, sjedu k Rondelu, pak za Plazou projedu po pěšince podél řeky ke Kalikovskému mlýnu. Odtud projedu k Jíkalce a pak už po Domažlické přes Zátiší až ke kruhovému objezdu na Borských Polích. Na Novou Hospodu je to pak co by kamenem dohodil.

 

Po první návštěvě se vydávám lesem pokud možno nezpevněnými cestami na Valchu. Ještě jich tam pár naštěstí zbývá, ale dá to práci je najít. Od rozcestí Nad Valchou jedu po zelené, projedu konec obce, překonám Luční potok a pak vyjhedu k CT 2271. Po cyklotrase se vracím k zástavbě na Valchu a za silnicí do části Černý Most. Sjedu k Radbuze, poté přes most a stoupáním přes Litice. Za kostelem projedu na cestu ke Kotlíku. Ještě musím překonat jednu silnici a pak bohužel po asfaltce, která je moměntálně tedy úplně rozježděná od těžké techniky, která jezdí ke stavbě vodárny pod lesem. Podjedu u exitu 80 dálnici i přeštický přivaděč a pokračuji k Robčicím. Před vsí je vlevo odbočka na polní cestu, kde jsem několikrát zkoušel projet z Útušic. Jednou se to povedlo, jednou ne, podle mapy je jedna cesta uzavřená přes zemědělské družstvo, ale druhá by měla býát otevřená. Jedu tedy právě tam, ale pořád se tu někdo motá, krmí koně a já nevím co, tak raději nechci provokovat a čekám, jestli nezmizí. Ne tak docela, mizí na cestě, kterou jsem chtěl využít. Podle fotomap by se mělo dát projet kolem křoví mezi baráky třetí "cestou". Ale tady jsou dva ohradníky a vysoké roští. To taky nepůjde. Raději tedy volím plán C, kolem ohrady se vracím, objedu ji k Útušickému potoku, nekoho jsem tu zahlédl venčit psa, tak by to mohlo jít. Tady ohradník není, jen neobdělávaná louka a cesta od traktoru. Naštěstí tu nikdo nehlídkuje, tak jedu. Projel jsem bez problému, takhle jsem si to představoval. Když jsem to tu zkoušel před lety, právě podobnou trasou jsem projel. Evidentně se tu každý rok mění podmínky. Za rok tak tudy zase možná neprojedu a budu muset po silnici😔

 

Z Útušic jedu do Štěnovic po silnici, moc jiných možností tu ani neni. Ve Štěnovicích stoupám ulicí K Hájovně. Taky se tu masivně staví, ale naštěstí cesta není vyasfaltovaná v horní části. od hájovny jedu doprava do kopce, na kraji lesa se ale vydávám mírně vlevo na horší cestu s pochybnostmi, jestli je to ono. Bylo, to je právě ta pěšinka k chatám v Koutech. Bohužel se ještě dál zmenšuje a je kupodivu dost zarostlá, až se v podstatě nedáý projet kvůli řidítkům a pěšince vedoucí přes vysoké pařezy. Za potůčkem se to ale zlepší a od chat do Losiné už vede pěkná polní cesta - na východ. V Losiné se na chvíli zastavím a potom se začnu vracet do Plzně. Vezmu to přes Radyni, delší dobu jsem tam nebyl. Stoupám po červené. Kousek za domky se vjíždí do lesa a je to hned pěkná technická pěšinka. To platí až k vrcholu kopce, jen se přidává stále prudší sklon. I v podvečer na začátku září, kdy je hrad Radyně zavřený, je tu poměrně dost lidí. Dá se sem dojet autem no... Udělal jsme pár fotek a brzy se vydávám sjezdem po žluté. Jak tu před pár lety zprasili tu cestu, to je trestuhodné, ale od rozcestí Pod Radyní už je normální nezpevněná cesta, pod Svatební stěnou už je to hezký kamenitý sjezd plný záludností - kořenů, pramenů, listí a tak. Od městského lesa sjíždím k plzenecké silnici. Kupodivu jde celkem projet po východní straně nájezdu na dálnici. Tu tady u sjezdu 73 podjedu a zksuím to mezi halami a tratí. Je to tu zarostlé, ale lidi tu evidentně chodí, protože je to už několik let tak jako na hraně, ale pořád to jde.

 

Dojedu do Koterova a protože pak nějací bezmozci vyasfaltovali louku, jakmile to je možné, prodloužím si cestu pěšinkou blíže k řece. Vracím se až těsně u lávky a za ní znovu sjíždím mimo nudnou cyklosilnici. Projedu Božkovský ostrov, pak po štěrkové cyklotrase 9 ke střelnici a po pravém břehu Úslavy k věčně rozkopanému Rolnickému náměstí a do Lobezského parku. Vyjíždím na Rokycanskou a podél ní už po chodníku kolem Prazdroje ke Štruncovým sadům. Za Lochotínskou lávkou už jen cílová rovinka za Rondelem k Záhorsku. Nakonec to hodilo pěkných 45 km. Převýšení jen necelých 600 m a průměrná rychlost 20,6 km/h. 

 

 

 

Zřícenina hradu Radyně

Zřícenina hradu Radyně