Terén: Lesní, štěrkové a asfaltové cesty
Abertamy - rozc. Abertamská silnice - Barbora - Pod Špičákem - Abertamská zatáčka - Jahodová louka - Neklid - klínoveckým traverzem a po červené Pod Macechou - Pod Meluzínou - měděnecká silnice - vrch Loučná - Vysoká seč - U Apolenky - Halžský vrch - Horní Halže - po červené a po modré Mědník, Měděnec, Kotlina - Rusová - Volyně - údolím Třebíšského potoka Prunéřovský potok - Úbočí - po modré Hasištejn, Úbočí, Celná, Nová Ves - Novoveskou cestou Farský les - PP Střední Krušnohoří - PP Na Loučkách II - Přísečnice - Mezilesí - Kovářská žel. st. - Kovářská - České Hamry - po hřebeni Loučná - Oberwiesenthal - Alte Poststraße - celnice - Boží Dar - po červené býv. Nový mlýn, Ježíškova cesta, Pod Špičákem - Mrtvý ryb. - Hřebečná-U Maringotky - Hřebečná - Abertamy
Vyšlo počasí i dostatek času a vyrazím na Hasištejn, skoro se stydím, jak dlouho jsem tu nebyl - někdy v dětství. Moc se těšim, počasí je parádní, jdeme na to! Z Abertam vyjíždím po silnici směrem na Boží Dar, u rozcestí Abertamská silnice sjíždím vlevo na štěrkovou cestu, Šlajsnu, a táhle stoupám k vršku Barbora. Od vrcholu se pochopitelnbě sjíždí, a asice k rozcestí Pod Špičákem, kde pokračuji po žluté sjezdem k silnici. Poté mířím k Abertamské zatáčce. Asi kilometr je pak nutné jet po velmi frekventované hlavní silnici, než je možné odbočit do lesa. Není to ale tak dlouho, tak tři, čtyři roky, co bylo nutné jet až na Jahodovou louku po silnici. Teď se dá projet po lesní pěšině jet podél a nově dokonce i přes rokli Stísněného potoka. Když se od něj vyškrábete, vyjedete na Jahodovou louku a čeká vás nádherná cesta po louce. Ještě lepší je z kopce, ale takhle je to taky velice v pořádku. Na rozcestí se žlutou turistickou trasou se stáčím doprava na vrstevnicovou cestu přes neklidské sjezdovky a za nimi po velkých uvolněných kamenech velmi prudce k červené. Po ní se dostanete k parkovišti u Klínoveckého sedla. Vrchol Klínovce míjím, pokračuji Traverzem po CT 2011 po severní straně hory. Červená se ke mně opět připojuje v tomto směru na poslední sjezdovce, Dámské. Poté jedu asi kilometr a kousek za útulnou odbočuji o 110° vlevo na neznačenou cestu. Na červenou se vracím záhy a jsem překvapený, že tu jsou lidi. Tady nikdy nebyla ani noha. Ale teď už je mi to jasné, lidé naskakují na laciné lákání na Hřebenovku, která tudy zjevně prochází. Na rozcestí Pod Macechou prudce odbočuji vpravo, abych sjel k panelové cestě, po níž budu pokračovat pod Meluzínu. Tam odbočuji vlevo, na druhou stranu než zmíněná Hřebenovka. Tím se dostávám mimo davy, ale vyjíždím na měděneckou silnici.
Asi kilometr sjíždím, načež za druhou zatáčkou chci vyzkoušet neznačenou lesní cestu. Vzhledem k tomu, že jsem nemohl najít její začátek, zaváhal jsem, jestli se na ni vydat. Popravdě si už přesně nevybavuji, jaký ten úsek pod vrch Loučná byl, ale kdyby byl extra špatný, asi by mi to utkvělo v hlavě. Ve sjezdu už je cesta velká a nakonec vyjíždím i na asfaltku u přístřešku Na Říjišti. Vydávám se doleva do kopce a s radostí zanedlouho odbočuji vpravo mimo asfalt. Znovu mám sice strach, že tu nakonec žádná cesta nebude, ale i tady se podařilo projet pod Vysokou Seč. Tráva je tu místy vysoká, ale to je mnohem lepší, než ty cyklodálnice, co se tu všude staví. Směrem k oblasti U Apolenky vedou dvě cesty, vybírám tu lepší, která prudce stoupá. Záhy se srovnává a vede skoro přesně na východ. U mýtiny se cesta trochu kroutí, ale zase se vracím na východní směr a sjíždím k jiné lesní cestě, po které vede červená. Tady už to znám do té míry, že vím, že se tu dá jet až na Horní Halže. Červená tu nebývala, ale to je vlastně jedno, jestli tu je. Od Halžského vrchu je jeden z nejkrásnějších výhledů Krušných hor. Jsou sice vidět i elektrárny Mostecké pánve, ale to je plně vynahrazeno Doupovskými horami, čerstvým vzduchem ve tváři a sluncem nad hlavou. Tady si sednu a dam Snickersku😀😍
Červená mi ale pomohla objevit novou cestu kolem Halže až za silnicí. Byl bych si nedovolil tam jinak vjet, ani kdybych o existenci pěšinky věděl. Protože tu nemají domy oplocené pozemky, vypadá to, že jdete někomu na dvorek. Opak je ale pravdou a po celkem obtížně sjízdné pěšině jedete krásnou vysokohorskou přírodou. Dojedete na rozcestí U Ptačí aleje, kde za tratí býval důl, než asi před pěti lety odstřelili skipovou věž. Mezi pastvinami pokračuji k Mědníku. Projedu po pěšince na úpatí provrtané hory s ikonickou kapličkou na vrchu. Od štoly Panny Marie Pomocné klesám loukou na východné konec Měděnce a pak zkratkou stáůe po červené převážně sjezdem k železniční stanici. Asi na 100 m jedu po silnici. Ta překonává trať, zaítmco jí za domkem jedu vlastně rovně po sypkém materiálu sjídžím a při první příležitosti odbočuji kolmo vlevo, stoupám, projedu lesem zpět k železnici a za lesem vyjíždím na louky, kde je farma větrných elektráren. U Rusové překonám silnici, projedu skrz druhou farmu elektráren a pak po uzounké silničce s hlaďoučkým jemným asfaltem sjíždím. Ani jsem si dopředu nevšiml, jak dlouhý sjezd mě čeká. Dlouhý se mi zdá už na kraji lesa, za lesem je Volyně, pak serpentinami k Třebíšskému potoku, sjezd zdaleka nekončí, auta tu nejezdí, ale zase je tu hodně úzká silnice, být široký v nějaké zatáčce by se nemuselo vyplatit. Až v serpentině Prunéřovského potoka moje krasojízda končí. Sjezd by ale ještě pokračoval. To už bych ale byl nervózní, co mě bude čekat cestou zpátky...
Po cestě značené jako silnice, ale ve skutečnosti po rozježděné sice široké, ale štěrkolesní cestě jedu do osady Úbočí, kde znovu prudce odbočuji, tentokrát vpravo a po modré sotupám docela přísně nad Hasištejn. Les je tu vzrostlý, hrad není shora vidět. To jedině z dronu. Jsem docela překvapený, kolik je tu lidí. Na první nádvoří se dá jít bezplatně, toho využiju, na prohlídku nejdu. Svačinku před návratem si ale dam. Stoupám zpět po stejné modré, po které jsem přijel, kolem Prachárny technicky nahoru, pak po lepší cestě za hřebínkem sjezdem do Úbočí. Tam ale budu pokračovat údolím Prunéřovského potoka po modré proti proudu. Bál jsem se, zda je to dobré pro kolo, ale byli tu nedávno rodiče a potvrdili, že se až na pár úseků dá. Je to moc pěkné údolí, Kýšovický vodopád si nicméně nechávám na jindy. Ačkoliv začíná být mokro a je vidět, že tu před chvíli sprchlo, vody je celkově málo, takže vodopád nebude stát za to. Čeká mě pár brodů, přeskákat pár kluzkých skalek, ale jel bych klidně znovu. Před Celnou je docela dost chat, ale nikomu zatím nevadí, že tudy vede turistická trasa, moc lidí tu není. Překonám silnici, jinak se nic nemění, pěkná nezpevněná cesta údolím potoka po modré, místy nutno ze sedla, až do Nové Vsi. Tam odbočuji vlevo a po větší zpevněné cestě pojedu po červené podél trati na západ. Docela dlouho přes PP Střední Krušnohoří se jede tak nějak údplím ničeho. V lese na rozcestí jedu cesotu vlevo, jmenuje se prý Novoveská. Červená vede doprava. Tuhle cestu přes Farský les jsem zvolil kvůli urychlení přesunu před deštěm, který je mi v patách. A taky jsem úplně nečekal, že bude kompletně asfaltová. Červená se na chvíli připojí, před PP Na Loučkách II ale jedu neznačenou zkratkou. Pak už ale po červené dojedu až k hlavní silncii u bývalé Rusové. Dlouhou rovinkou po silnici se přiblížím Přísečnici, pak odbočuji na Měděnec. Za půl kilometru sjíždím i z této silnice a jedu polní cestou pod další farmou větrných elektráren. Překonám potok Přísečnice a pokračuji k Mezilesí. Po větší cestě se pak dostanu na modrou a po dvou přejezdech trati sjíždím do Kovářské. Rozhodl jsem se, že pojedu do Českých Hamrů po silnici, takže přes kopec, abych pak zkusil lesní cestu po bezejmenném hřebeni k větrným elektrárnám nad Unterwiesenthalem. Za odbočkou k přechodu se stáčí silnice a z ní ještě jednou doleva po kraji lesa do mokré trávy. K hřebeni se dá jet kratší cestou, o to prudší, nebo delší. Zvolil jsem další a v hluboké trávě jsme měl co dělat, abych se vyškrábal nahoru, jak to bylo i tak prudké. Tam, kde se tyto dvě cesty schází, se cesta postupně zvětšuje a kopec je mírnější. Na kraji lesa zahlédnu lišku a než se pustím do developerského eldoráda v Loučné, vychutnám si krásný výhled do krajiny na klidných loukách. Zjistil jsem, že právě odtud vede nábližka do vsi, hezká pěšina.
Po CT 3000 projedu Loučnou podél Polavy až za úroveň Oberwiesenthalu. Tam někde u rybníčků je malý mostek, kde se dá přejet potok a pokračovat na německé straně. Hodně zajímavým singlem stoupám k nějaké červené turistické trase, ale dobře víme, jak je to v Německu špatně značené. Každopádně vystoupám k serpentinám na hlavní silnici a v druhé zu nich odbočuji na Alte Psotstraße - štěrkové cestě stoupající až k celnici. Jsem tedy zpět v Čechách a po žluté, která je k mému zděšení nově vyasfaltovaná, sjíždím velmi rychle do Božího Daru. Takovou tupost jsem tedy v tomhle městečku žijícího z krás přírody opravdu nečekal. Navíc je to nebezpečné, když se tu teď bude místo 35 km/h jezdit 50 km/h. Po chodníku k bývalému Novému mlýnu to bylo snesitelné s lidmi, tak jsem nejel po silnici. Červená turistická pak překoná Blatenský příkop a stoupá pod Špičák. Na kole se to i po 85 km a necelých nastoupaných 2 kilometrech stoupá lépe než na běžkách. Stejná turistická trasa mě provází kolem Mrtvého rybníku až k Maringotce. Do Abertam se vracím přes Hřebečnou.
Když nad tím přemýšlím, dnešní výlet je zdatný soupeř výletu na Týřov v boji o nejhezčí výlet roku. Náročnost je taky podobná. Sice o něco menší dálka, 96 km, zato přes 2000 nastoupaných metrů! Průměrná rychlost 16,7 km/h.
