Vyhlídka Božkov - křídla naděje

33 km

3. 7. 2025

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 400 m

Terén: Polní a lesní cesty, přes město asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - centrum Plzně - po pravém břehu Radbuzy Škoda park - Vokounova lávka - Černice - Černý les - Losiná - Bambousek - PP Andrejšky - po NS Staropleznecká sv. Blažej - Koterov - vyhlídka Božkov - Božkov - podél Úslavy Rokycanská - Prazdroj - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

 

Hodně rychlý výlet na dohled města, v podstatě do Losiné na návštěvu přes centrum Plzně podél Radbuzy, tentokrát po pravém břehu kolem papírny až ke Škoda parku, k Vokounově lávce, pak přes Černice k dálnici, Černým lesem k odbočce na Kouty a nahoru do Losiné po silnici.

 

Zpátky pojedu přes Bambousek pod Radyní k Andrejškám, kolem nich sjíždím na konec Starého Plzence, v podstatě po NS Staroplzenecká, která vede místy zarostlou pěšinkou, místy zajímavým singlem - například ke trati - až ke sv. Blažeji. Od Blažeje se dá jet asi tři čtvrtě kilometru po pěšince přes louku, pak bohužel musíte po asfaltu až do Koterova. Tam z ulice Pod Kopcem vystoupám ke kopci Háje, takže k vyhlídce Božkov vlastně klesám po polní cestě. Letos nebo loni tu vznikl podivný předmět, který se jmenuje Křídla naděje.

 

Pokračuji sjezdem k silnici na Letkov, za silnicí pokračuje pěšinka ke skládce popílku nebo co to tu vlastně bylo, a dá se dostat na kraj Božkova k čističce. Z Božkova jedu po levém břehu Úslavy k Rokycanské. Část cyklostezky od Rolnického náměstí slouží jako náhradní trasa pro auta, ale jestli mě předjíždělo jedno auto za celou dobu...? Pohoda. Kolem Prazdroje a Štruncových sadů pak projedu městem k Lochotínské lávce a zpátky na Severní předměstí do Záhorska.

 

33 km v hodince a půl, 400 m převýšení - takové svižné vyvětrání😊

 

 

Vyhlídka Božkov - Křídla naděje

 

Šlovický vrch (konečně i s koňmi😀)

45 km

2. 7. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 350 m

Terén: Polní a lesní cesty, přes město asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kalikovský mlýn - Slovanské údolí - Borská Pole - Nová Hospoda - po zelené Nad Valchou - Valcha - po zelené Nová Ves, park Martinská stěna - Dobřany - Šlovický vrch - Wartův mlýn - Lhota - Černý Most - v. n. České údolí - České údolí - Doudlevce - po levém břehu Radbuzy centrum Plzně - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Mám jen kratší čas na výlet a marně hledám, kam se vydat. chtěl ybch někam na jih, ale všude už jsem byl. Zase Šlovický vrch? Vždyť ty koně tam ani nikdy nebyli... Nejdřív ale přes Novou Hospodu k babi. To znamená přes rondel za Plazou ke Kalikovskému mlýnu a pak přes Jíkalku k Vejprnickému potoku. Podél potoka, pokud možno na jeho pravé straně, kde je pěkná nezpevněná cestička. Rozhodl jsem se, že nahoru vyjedu pod Regensburskou přes další velký kruhový objezd na Borských Polích. Chvíli se zdržím na Nové Hospodě a pak pokračuji po lávce přes výpadovku na Domažlice do lesa, který se sice ze všech stran rychle zmenšuje, ale zatím stále zůstává. Po zelené jedu na rozcestí Nad Valchou po lesních pěšinkách, pak se dá pokračovat stále na jihovýchod po neznačené cestičce k novému sídlišti na Zelené louce. V těchto nových osídleních nikdo nedbá na jakýkoliv urbanismus, takže se zpravidla dá blbě dostat skrz. Tady to není jiné, navíc tu ještě pokračuje stavba dalších ulic. Starou obec od nového sídliště oddělují zbytky tělesa vlečky a křižuje ji jen jedna cesta, kudy sjíždím do Sulkovské ulice, ze které se vracím na zelenou.

 

Projíždím kolem celého mokřadu, pak za lesem přes D5 a následně odtěženým lesem do Nové Vsi,  vše po zelené. Podobně pak kolem letiště, které se začíná uzavírat vysokým plotem. Docela hezkou cestou lesem, která zatím ještě odolala odevšud postupujícímu zpevňování dojedu až k polní cestě, která mě dovede převážně z kopce k lesoparku Martinská stěna. Slyšel jsem něco o asfaltování louky u řeky, to tedy nehodlám absolvovat, proto jedu po pěkných pěšinkách lesoparkem do Dobřánek. Naučnou stezkou pak jde projet ještě po nezpevněné pěšince ke kamennému mostu. Projedu Dobřany do Sokolovské ulice, pak podjezdem pod tratí k pohodnici. Vracím se podél trati na severozápad po kamenité cestě na druhé straně nádraží. Mám obavy, jestli cesta neskončí někde uprostřed skládky, ale kupodivu projíždím až k příjezdové cestě ke Šlovickému vrchu. Kudy kam tady v tom bludišti, to jsem nikdy nezjistil, vždycky někudy vyjdu, pak musim přelézt dva, tři ploty nebo ohradníky, prodrat se křovím, vyšlapat dopady v bike parku, projet bahnem a pak se vrátím zase na normální cestu. Koně nikde, jako obvykle. Ale jak sjíždím, nakonec jsem něco zahlédl. Znovu se vracím do výběhu a moje oči, jsou tam! není to mýtus, v zapadajícím slunci jsou koně jak malování z divokého západu. Paráda.

 

Čeká mě ale cesta zpátky, tak honem, než slunce zajde za obzor. Plzeňskou ulicí se vlastně vracím do centra Dobřan, pak se ale kolem čističky vydávám k řece. Tam je taky ještě hezká pěšinka a asi rok opravená lávka v meandru na půli cesty k Wartovu mlýnu. Právě za ní bude jeden z úseku nové dálnice, která zhoršuje životní prostředí i kvalitu života. Už je tu vyhloubený prostor pro štěrk. Soukromí majitelé zatím díky bohu nechtějí prodat pozemky pro další asfaltové poblouznění. Tak tu můžou jezdit cyklisté pro radost. Před dálničmním mostem se rozhoduji, že dnes nechci klestit cestu k pěšinkám ve Lhotě, takže to objedu po silnici a k řece se vracím Leknínovou ulicí. Co to jde, jedete po pěšinkách co nejblíž řece a ze Spodní ulice pak vede taková cesta pro rybáře, prostě pěkná velká polní cesta podél Radbuzy až k Černému Mostu. Protože je sucho, v chatové nebo spíš rezidenční oblasti VInice se vydávám pěšinkou na břehu přehrady podél pole ke Škodalandu. Pěšinkou už se nedá dostat ke kempu, z neznámého důvodu tam někdo postavil plot, proto cesta ústí v Přehradní ulici. Jen o kousek výš se staví několik paneláků, což se výborně hodí mezi ty domky kolem😆 Poté projedu přes hráz, za níž odbočím vpravo a po levém břehu řeky pojedu vlastně až do centra. Kousek lze jet po pěšince, která je na mapě pojmenována jako Vodácký singl, ale pak jsou tam popadané stromy a doupě bezdomovců, takže vyjíždím na NS Údolím Radbuzy na nezbytně krátkou vzdálenost. To znamená, že sjíždím na louku a podjíždím Tyršův most, kde je pěkná polní cesta, občas trochu podmáčená, ale lepší než jet po asfaltu. Vyjíždím do Zborovské ulice, u Malostranského mostu se ale vracím k řece, kde vede kousek pěšinka a potom chodník k bývalé plovárně a kolem Depa 2015 do centra Plzně. Projedu Šafaříkovými sady k Rooseveltovu mostu a přes Rondel do Záhorska.

 

Hezký letní večer strávený 45 km po blízkém okolí Plzně. Jen necelých 400 výškových metrů, takže nepřekvapí, že to bylo na dvě hodinky, průměrná rychlost se tedy dostala na 20,7 km/h. Jsem rád, že jsem konečně viděl ty koně!🐎  

 

 

 

 

Šlovický vrch

Šlovický vrch

 

 

Zřícenina Kamýk v Oseku

49 km

25. 6. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Malická brána - Plzeňský Prazdroj - Rokycanská - Lobezský park - Rolnické náměstí - Lobzy - Švábiny - V Pytli - Holý vrch - Kyšice - Klabava - Horomyslice - Kokotský els - Hudlice - po modré Osek - ryb. Karásek - zřícenina Kamýk - Labutinka - Vitinka - Kokotsko - Nová Huť - nádraží Chrást - Dýšina - ryb. Vlčka - po červené Horní Zábělá, Holý vrch, PP Berounka, Bukovec - po CT 2151 u sv. Jiří - Jateční ul. - Zadní Roudná - roudenské prameny - Pod Záhorskem 

 

 

O víkendu jsem dal hodně dlouhý výlet, dnes to  bude střízlivější. Nějakou dobu jsem nebyl na Kamýku, tak to tam pojedu okouknout. Kudy přes město? Tady kreativita možná není, přes Rondel k centru, konkrétně k Malické bráně, pak přes Mlýnskou strouhu ke Štruncovým sadům, k Prazdroji a podél jeho areálu až k Rokycanské. Dnes to vemu po pravém břehu Úslavy alejí po krásné nezpevněné cestě do Lobezského parku. Pak bystoupám na kraj Lobez a budu pokračovat na vyhlídku na Švabinách. Noo, ale pole zorané a pěšinka zarostlá, tak to nepůjde. Objíždím to tedy kolem zahrádek k polní cestě, co není vyznačená v mapě. Za zahrádkami a obchodním centrem pak mířím do polesí V Pytli. Za silnicí do Božkova začíná hezká štěrková cesta, rychlá na obě strany. U turistického přístřešku odbočuji vlevo na cestičku k prostupu pod výpadovkou na Prahu. Neurčitý vršek v lese přede mnou má kupodivu jméno a jmenuje se Holý vrch. Tak tam se stočím k východu, přes les dojedu k cyklotrase 3, po které pokračuji přes kopec do Kyšic. Skrz ves a za ní se držím stále cyklotrasy. Až za oběma podjezdy pod tratí odbočuji na neznačenou cestu nad chatami, která mě provede k bývalé skládce, k bývalému vechtru, po kterém už není ani památky (což je docela fajn, bydleli tu cikáni a kolem navolno běhali psi). Mezi golfovým hřištěm a železnicí se dá projet do části obce jménem Horomyslice, pak sjedete až úplně ke Klabavě.

 

Do kopce vede CT 2159, ale protože jet po ní je dost nuda, než projedu kolem závory nahoře, odbočuji na neznačenou lesní cestu vlevo, na severovýchod. Je trochu podmáčená, ale jinak docela pěkná. protože potřebuji více na východ, asi za 500 m odbočuji vpravo po pěšince mířící ke kapličce sv. Huberta. Pořád se dá celkem jet, i když to není žádná frekventovaná cesta. Navigace mě vede jižně od Čertova kamene, vyjíždím v průseku vysokého napětí, ale tady je to spíš taková necesta. Než jsem vyjel z lesa, cesta je nekompromisně přehrazena plotem. Ten lze velmi těžko objet nebo přelézt, takže nakonec vjedu na pole a jedu jím. Naštěstí je oseto nějakým jetelem a není mokro, tak se dostanu až k chatám na úpatí Hůrky. Po příjezdové cestě pokračuji k silnici, popojedu pop ní pár metrů na sever a znovu z ní sjíéždím na východ. Na kraji lesa vede cesta, která buď pokračuje dolů do Litohlav nebo přes rokli potoka nahoru do Hudlic, před nimiž se ještě připojuje k modré turistické trase. Druhou možnost volím já. Za Hudlicemi mírně klesám po zarůstající aleji, překonám novou silnici na severní Rokycansko, která už je půl roku dokončená, ale stále není v provozu a po modré dojedu až k Oseku. Tentokrát však neodbočuji na silnici doleva, objevil jsem lepší možnost, a sice jet na druhou stranu a pak odbočit na polní cestu k rybníku Karásek. Dost fouká, tak si musím šlápnout, ale jinak je to fajn. Škoda vlastně, že se nedá projet po mostku přes propust hráze, protože mám moc široká řidítka. TO mě mrzí, sestupovat z kola. Od hráze už je to co by kamenem dohodil ke zřícenině letohrádku Kamýk. Chvilku se v zapadajícím slunci kochám vlnící se trávou ve velmi čerstvém větru, udělám pár fotek a vydávám se na cestu zpět přes Osek, nyní kolem rybníku Labutinka. Právě u něj znovu překonám ne zrovna přehlednou křižovatku s obchvatem a po silnici vystoupám až do Vitinky. V zatáčce na konci vesničky odbočuji jako obvykle vlevo na hezkou polní cestu vedoucí k vrcholku Kokotska. za ním sjíždím kamenitou lesní cestou k silnici na Smědčice. Na křižovatce u Bušovic dobočuji vlevo na polní cestu k chatáma a sjíždím až na půl cesty mezi Novou Hutí a Chrástem. Objíždím poloostrov přes brod a pak nad Klabavou po modré k chrásteckému nádraží.

 

Od návdraží se vyhoupnu na kraj Dýšiny, z níž vede hezká nezpevněná cesta přes silnici na Plzeň k rybníku Vlčka. Teď je za silnicí obzvlášť velká, protože se tu stavěla nebo obnovovala soustava rybníků, tak tu jezdila těžká technika. Chvíli jsem byl v naději, že cesta bude pokračovat i na západní straně rybníků, ale kdepak. A možná dobře, protože by pak jistě zničili moji oblíbenou alej po červené k Zadní hájovně. Hezká cesta pokračuje celým polesím Zábělá k dalšímu Holému vrchu a do Bukovce. Pak jsem se rozhodl, že pojedu po jedné ze tří paralelně asfaltových cyklotras, a sice CT 2151. Do Záhorska se vracím samozřejmě kolem sv. Jiří, přes Jateční ulici, Zadní Roudnou a kolem roudenských pramenů.

 

Pěkně těch 49 km uteklo, bylo větrné, ale jinak pěkné počasí, nastoupáno něco přes 700 m po celkem pěkných cestách😊

 

 

 

Zřícenina Kamýk v Oseku

 

Volfštejn z Plzně na kole

108 km

22. 6. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1300 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - po NS Údolím Mže Radčice - Křimice - Malesice - Červený mlýn - Město Touškov - Samota - Dobronice - po levém břehu Mže Zámecký mlýn, hráz Hracholusky - Hracholusky - sv. Hubert - Rájov - Zadní Rajt - žst. Pňovany - Pňovanský most - po CT 2222 Malovice - letiště Erpužice - Kšice - po CT 2222 polesí Záchlumí - Slavický les - po CT 2222 Spáleniště - Krásné Údolí - Černošín - po žluté Volfštejn - rozc. Německý mlýn -  Německý mlýn - po červené Svojšín, Milíkov, Stříbro, štola Dlouhý tah - Vranov - po červené Beraní dvůr, Pňovany - Burda - Úlice - Harabaska - Doubrava - Myslinka - Liščí jámy - Vochov - Křimice - Skvrňany - Jíkalka - Kalikovský mlýn - Rondel - Pod Záhorskem 

 

 

Už jsem před lety na Volfštejně byl, ale tehdy jsem vyrážel z Černošína a udělal jsem okruh dál podél Mže. Dojíždění autem nemam rád, i když zanedlouho bude nutné, jak kolem Plzně postupně přestává být kde jezdit, dnes ale z Plzně vyrážím s cílem právě na Volfštejně. 

 

Ze Záhorska to vezmu přes Lochotínský park pod zoo, překonám Mži na pravý břeh, po asfaltkách po NS Údolím Mže pokračuji do Radčic, abych nemusel dál po betonu, objedu to po levém břehu pěšinkou do Křimic. Pak ale zase musím na pravý břeh k zámku. Je to složité, není to dávno, kdy tu všude byly pěkné cesty, ale bezmozci je vyasfaltovali, takže je to teď složitější. Od zámku se dá jet po pěkném singlu podél náhonu, nakonec ale stejně musíte kus po asfaltce do Malesic. K Červenému mlýnu se dá zatím pořád jet podél řeky po hezké pěšince, pak po schované lávce překonám řeku a hezkými polními cestami pokračuji do Města Touškov. I tady se už chystá prolévání pole asfaltem, musím si to užít, dokud tu není nudná dálnice. Takto tristně nedávno dopadl například Touškovský rybník, proto jsem loni na konci roku hledal, kudy jet, abych se vyhnul cyklotrase 2296, která byla zničena. Kupodivu jsem objevil cestu podél strouhy k Samotě. Škoda, že se podél strouhy nedá pokračovat polní cestou až k zemědělskému družstvu Dobronice, to by bylo fakt super. Takhle je třeba jet po silnici. Další asi 3 km k Bubnu vedou po příjezdových cestách k chatám nad řekou, případně v některých krátkých úsecích po pěšinkách. Tam je tu a tam i skalka. Jede se tu pěkně, mám to zde rád, ale do budoucna se trohcu bojim, je tu dost soukromých pozemků.

 

Od Zámeckého mlýna k Bubnu od roku 2002 nevede lávka, chtě nechtě je tak třeba pokračovat po pěšince přímo podél chat dál. Následuje nesjéízdný úsek přes skalky, pak se cesta ale zase zlepšuje a dojedete až k červené turistické, která se připojuje shora, od Újezdu. Pak se připojí i zelená a všechny cesty vedou přes jedinou lávku pod hrází. Kousek se zdánlivě vrací k cestě, která je v mapě vyznačena jako silnice. Auta chatařů po í sice jezdí, ale je to normální nezpevněná cesta, pěkně vymletá, protože je ve svahu z údolí řeky. Nakonec vyjíždím na silnici a nezbývá velká dálka ke vsi Hracholusky, od kaple po "hlavní" silnici ji projedu až k mostku přes trať, za nímž začíná polní cesta ke sv. Hubertovi. Tam se cesta rozdvojuje, já jedu vpravo, na severozápad, začínám postupně klesat, až sjíždím k viaduktu pod tratí kousek před Rájovem. Za mini vesničkou vedou mini silničky pro pár usedlíků, ještě menší cesta je pak za křižovatkou k Přednímu Rajtu. Dál už bývala štěrková cesta, ale letos už je až k Zadnímu Rajtu asfaltka. Smutné, ale tady se to částečně pochopit dá. Od Zadního Rajtu objedu zátoku přes dvě rokle s bezejmennými potoky k Českému mlýnu. Dostávám se a k hladině přehrady a tak zákonitě následuje sotupání. Vyklubu se u silnice k Novému mostu, jen ji ale překonám a pokračuji po zmenšující se cestě k nádraží Pňovany. nevím proč, ale v jednom úseku je celá zasypaná horami štěrku. nějak se protáhnu a tak nemusím přes koleje, než se dostanu k modré turistické trase. Protože  na tuhle nezpevněnou cestu mohou i auta, je pěkně vyježděná s hlubokými kalužemi. Na kole se ale dají dobře objet, takže pohoda. Navíc je to mírně z kopce a tak to pěkně odsýpá. Jedu po Pňovanském mostě, kde je dnes docela dost lidí. CT 2222 do Malovic je moc pěkná prašná cesta, kéž by taková zůstala!

 

Z Malovic stoupám po silničce na Erpužice, ale podle mapy by mělo být možné podél letiště jet na západ. Zkusím to, ale je to bída, jede se spíš po poli. Moc mě to neoslnilo, ale probojoval jsem se k silnici Únehle - Erpužice, za ní už je nádherná polní cesta do Kšic. Konečně jsem se dostal dostatečně daleko od plzně, na venkov, kde je klid a příroda. Je zajímavé, že na polní cestě k vršku Srní je dokonce panoramatick snímkování. Aspoň si můžu připomenout, kudy jsem mírně stoupal. překonám další silnici, po štěrkové cestě vedoucí lesem pokračuji k rozcestí Záchlumí s jednou levotočivou odbočkou. Za silnicí mezi Slavicemi a Záchlumím pokračuji do lesa, tady už to ale taková hitparáda s průjezdem nebude. Ajo, tak to půjde naštěstí jen o úsek k CT 2222, který jsem nechtěl absolvovat po silnici. K rozcestí Spáleniště se jede dobře. Dál k osadě Černý Kůň vede ještě chvíli slušná cesta, pak je ale po pravé straně nějaká obora, cesta se zhoršuje a jsem si trochu nejistý kudy. Oproti plánům jsem si malinko zajel, když se ale přilblížím louce, cesta se zlepšuje a znovu se napojuji na solidní upalovačku. Od Černého Koně se nedá do Černošína dostat ani žádnou kančí stezkou, musím tedy po frekvenotvané hlavní silnici. Moc velký provoz ale není, tak to ujde. Projedu obcí ke žluté turistické trase, po které budu stoupat k Volfštejnu. K fotbalovému hřišti je to normálně po silnici, pak už samozřejmě ne, ale jsou tu širokánské vyježděné cesty, možná že se (ne moc aktivně) zřícenina opravuje? Na závěr k Volfštejnu se prudce stoupá, je to ale ve stínu a tak to v letním slunci je schůdné.

 

Cesta zpět je daleká, tak brzy vyrážím dál, a sice po žluté pod Vlčí horou. Asi za kilometr nechávám žlutou turistickou trasu odbočit a klesám doleva po neznačené cestě. Překvapivě tato nepříliš používaná cesta není úplně zarostlá a proplétá se mezi nízkými stromy, keři a loukami. Postupně se dostávám do lesa v údolí Mže a protože nechci jet vysoko nad řekou po CT 2205, prudce sjíždím od rozcestí Německý mlýn ke sktuečnému mlýnu s tímto jménem. Je to po asfaltce. Skutečně i sem dojedete na svou chatu za všech podmínek. Matně jsem si pamatoval a doufal, že pojedu podél řeky, to platí ale asi pro úsek výše na řece, pokud jedete tady po červené, řeku sotva zahlédnete. Je to velká štěrková cesta se snahou o vrstevnicové vedení. Asi dobře, že se tu nenosí kolo na zádech, to bych dojel domů pozítří. Docela rychle se tedy dostávám do Svojšína, tam sjíždím až k řece, na druhý břeh, a stále pokračuji po červené. Velká cesta pro auta pokračuje asi 0,5 km, poté nejen v mé paměti, ale i v mapách je vyznčen špatně prostupný úsek. Říkám si, že je to jediná cesta široko daleko, že to nemůže být tak zlé...no, tak bylo. Nechápu, tady se to prostě vůbec neprošláplo. Je to zarostlé, kamenité, s popadanými stromy, místy velmi prudký svah, spousty havěti a někdy je to tak úzké, že ani nevíte, jak to kolo vzít, abyste se protáhli. Bída. Další půlkilometr trvá věčnost, jsem rád, když u chat u Lomského potoka mohu znovu nasednout a jet. Do Milíkova už vede velká cesta, pak je to kousek po silnici, tak nezapomeňte včas odbočit vpravo od svodidel, abyste odbočili po červené k Novému mlýnu. Projedete ještě kolem úpravny vody do Máchovo údolí. Vypadá to sice nadějně, ale cesta se rychle zmenšuje, až je z ní stezka po skalách. Myslím si, že se mi kdysi povedlo projet, možná náhodou, někudy horem, protože po skále jsem se takhle brutálně rozhodně nešplhal. Značená cesta skutečně vede mezi improvizovanými chatkami tak, že jdete po čtyřech. V těch tretrách s kolem to není úplně ideál😀 Nahoře pod kopcem Roman se dá chvíli jet, dost se tam ta cesta motá, ani s navigací to není úplně jednoduché. Některé cesty totiž nejsou poznat, že jsou cestami. Například úsek od rozcestí Pod Romanem. Až o pár set metrů dál za roklí se dostávám na skutečnou cestu. Když vyjedu na kraj lesa, jede se už dobře. Ještě jednou cesta vede do rokle, kousek od Stříbra, tam už je ale pěkně prošlápnutá.

 

Projedu Stříbro přes Kamenný most přes Příkopy k Červené lávce. Tam se znovu vracím na červenou turistickou trasu a po pravém břehu pokračuji kolem dalších řopíků a kolem hornického skanzenu. Až u štoly Michael odbočuji vpravo do stráně na menší kamenitou cestu, je to taková zkratka k CT 37A. Po ní už se jede po asfaltce přes Vranov k vranovskému kempu na břehu přehrady. Dál vede cyklotrasa včetně červené turistické po hrubé štěrkovce společně podél přehrady nahoru a dolů a kroutí se jako had. Musím pochválit trasování červené, skoro celou cestu zpět s ejí držím a je pěkná. I teď, když se odpojuje od cyklotrasy a stoupá pod tratí k Beranímu dvoru, se ji držím. Ze Beraním dvorem začíná prastará asfaltka vedoucí do Pňovan. Od místní školy si k cestě na Burdu zkracuji trasu po nedávno objevené pěšince přes Hracholuský potok. Za kopcem jedu do Úlic, pak po CT 2269 na Harabasku, lesem chvílemi po žluté, chvílemi neznačenou cestou (což nebyla ideální volba) kolem oblasti U Maška na Doubravu a pak neznačenou občasně průjezdnou polní cestou od podivného statku přes kopec do Myslinky. Přes tuhle odpornou ves, která byla před pár lety naprosto zdevastována logistickým parkem daleko větší rozlohy než je samotná ves, znemožnila přístup do okolních lesů a vůbec přispěla k balkanizaci Čech, se snažím dostat dál. Je to dost těžké, dřív se  dalo projet mezi halami, teď už je to oplocené. CT 2301 je tedy významně zkrácená a nezpevněná cesta začíná až u Liščích jam, pár set metrů od vochovské strany. Jsem rád,že tady zůstává nenzpevněná cesta kolem Bdeněvsi. Cyklotrasa odbočuje právě tam, já jedu po neznačené cestě do Vochova. I tam roste západním směrem sídliště. Za Vochovem jedu kolem hřbitova na Horničku v Křimicích, pak po pěšince ke sv. Vojtěchu. poté už jen přes Skvrňany na Jíkalku a pěkně zadem kolem Kalikovského mlýnu do parku za Plazou. Přes Rondel se vracím do Záhorska s více než 108 km v nohách. Moc pěkný výlet až na pár úseků. Téměř 1300 m převýšení a docela málo asfaltových úseků😊 

 

 

 

 

Volfštejn

Volfštejn

Brdy - Lipovsko

91 km

14. 6. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1300 m

Terén: Asfaltové a polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - Bílá Hora - po žluté Na Vysoké - Druztová - Věžka - Dolanský most - po modré Chrást, Nová Huť - Kokotsko - Dolní a Horní kokotský rybník - po modré Hudlice, Osek, Volduchy - Holoubkov - Mýto - Hutnický ryb. - Pod Lesem u Mýta - po červené Tankovka - Tisý - po mísní zelené Brdy-Lipovsko, U Zlámané lávky - Tři trubky - po žluté Skládaná skála, Josefka, Pod Dubinou, Dobřív - po modré Janov - Hrádek - Kamenný Újezd - Rokycany - hájovna Čílina - Čílinské polesí - podél přivaděče U Zátiší - po zelené V Pytli - Holý vrch - Špitálský les - Doubravka - Masarykův most - Zadní Roudná - Pod Záhorskem

 

Moc jsem se těšil na výlet do přírody Brd, ale zase to tam vzali asfaltovači útokem, takže nálada mrzutá. Ale popořadě. Na východ to obvykle bývá kolem roudenských pramenů na Zadní Roudnou, nejinak tomu bylo i dnes. Až u pivovarské studny je první možnsot sjet na pěšinku podél řeky, toho také využiju, podjedu všechny tři mosty a vystoupám na Jateční. Od parkoviště u Boleveckého rybníku chci zkusit pěšinku na Bílou Horu. V mapě značená je, ve skutečnosti se jede spíš lesem přes kmeny stromů. Jsem hned v letním počasí pěkně zpocený... Projedu pak Bílou Horou a po žluté pokračuji do lesa pod Vysokou. Částečně je tam štěrková cesta, za lesem pak buď po louce nebo remízkem také po nezpevněné cestě😊 Kousek po silnici vede i žlutá, hned ale odbočuje na obslužnou cestu k chatám a z té zas u cedule se zákazem vjezdu odbočuje doleva do kopce místní žlutá (aspoň podle mapy). Po této pěšině vystoupám z údolí, postupně se ale stáčím skoro až na jih. Projedu okrajem louky, znovu se zanořím do lesa a asi po 200 m odbočuji vlevo na nepříliš přesvědčivou cestu. Je to ale správná volba, nejedu tu přecijen poprvé. Ačkoliv podle mapy končí v houští, ve skutečnosti se dá projet docela dobře až na kraj Druztové. Nechce se mi stoupat kolem Věžky, to nejde vyjet, takže sjíždím vesnicí k rybníku Skřivanov a stoupám lesní cestou směrem k chatám u silnice na půli cesty k Drahotínskému rybníku. Když si vystoupám to nejhorší, odbočuji doprava, kde by měla vést cesta zpět ke žluté do Dolan. Taky tu nejedu poprvé, ale nikdy to nebylo nic moc, pěšinka se ztrácí a zarůstá, takže se prodírám roštím a hledám, kudy vlastně pokračovat. Nic moc, ale dostal jsem se, kam jsem potřeboval nakonec. Po žluté jedu k silnici, po níž sjedu k Dolanskému mostu. Za ním pokračuji kolem kempu do stoupání po modré a do Chrástu. Celý Chrást až k nádraží vlastně projedu po modré. Trasa ofickálně pokračuje ještě kus rovně, než odbočí, mě ale víc baví sectička přes louku a pak takový singlík nad řekou k bývalému hamru. Opět se s modrou spojuji, ještě kousek jedu podél Klabavy do Nové Huti, ale za mostem přes řeku už odbočuji vlevo ke koupališti, modrá vede na druhou stranu.

Cestu mám dnes dalekou, rozhodl jsem se tedy stoupat po štěrkem zpevněné větší cestě lesem nad údolím potoka Svatka. jede se dobře, převýšení si ale nijak neušětřím samozřejmě. Asi za kilometr vyjíždím na asfaltovou cestu, takže ji využívám co nejméně je možné, jen ke Kokotké studánce, pak unikám na lesní cestu k Dolnímu kokotskému rybníku. Letos je vody více, než v posledních tak deseti letech, takže cestička kolem něj je místy lehce podmáčená. Pamatuji ale daleko větší koupel. Protože modrá turistická trasa kolem Horního rybníku je mizerná, zkusím ho objet ze severu po neznačené cesrtě. Zprvu to vypadá slibně, ale to se brzy změní a rozhodně to nedoporučuji. Nakonec jsem vlastně rád, že jsem zpět na modré. To už je jen konec toho zmíněného špatného úseku, poté v lese už je to pěkný singl. Obzvlášť, když začne mírně klesat k Hudlicím. Když vyjedete z lesa, už jste na polní cestě. Dřív podobně velká pokračovala i za touto osadou směrem k Oseku, ale asi ji přestali využívat zemědělci nebo nevim co, ale stalo se mi v posledních letech, že byla zarostlá, že jsem málěm neprojel. Letos je to naštěstí trochu lepší, i když šlahouny v jednom úseku hodně překáží. Když skončí "Hudlická alej", už se to zlepšuje. Je tu ale zase nevhodná frakce štěrku a pak už se blížíme nové silnici od D5 a v klesání do jejího zahloubení je asfaltka. Rozjet to nemůžete, protože rozhled je tu nulový. Tak hezky by se dala využít energie pro vystoupání na druhé straně... Nicméně jsem rád, že asfalt je jen v krátkých úsecích a jinak cesta zůstala nezničená.

Kolem Oseka a Volduch mě chybí cesty mezi poli, ale mají tu příkladnou stezku podél silnice. Pro mě nuda, ale ta by na silnici byla stejná. Na jihovýchodním konci Volduch konečně odbočuji ze silnice a po velké poln í cestě pokračuji pod Chlum. tady to jede rychle a v lese i docela příjemně, ačkoliv je to kousek od dálnice. Tu podjedete a podél ní se pokračuje do Holoubkova. Bývala tu krásná cyklostezka, ale někdo měl zas záchvat a udělal tu osmimetrovou vyválcovanou dálnici. Pěkný hnus. V Holoubkově sjíždím k hlavní křižovatce, často vás tu budou brzdit nějaká auta ve sjezdu. Pak odbočuji vlevo na bývalou pražskou do Mýta. Mám ale za lubem na konci obce sjet vlevo ze silnice a jet cestou v lese. Zpočátku to nevypadalo jako špatný nápad, ale cesta se pak ztratí a stojí to opravdu za prd. Koukám ale, že pro příště by se dalo jet stále severně od dálnice a mohlo by to být lepší, tak to se těším, až to vyzkouším. Dojel bych k průmyslovému areálu před Mýtem jako teď. Nějak jsem netrefil cestu k Hutnickému rybníku, tak se musím kousek vrátit, ale udělal jsem dobře, z průmyslové zóny se rychle dostávám k bývalému mlýnu, je to docela hezký kus přírody. Objedu rybník, za kolem se jen práší, musím ppřes dvě ulice nové zástavby, ale pak se z ulice Benátky vracím za tratí na polní cestu stoupající k PP Trhoň. Moc hezká cesta a navazuje na ní taky pěkná červená turistická se zjevně vojenským původem, protože je podle pravítka terén neterén. Občas je to náročnější technicky, ale tak to má být. k Tankovce se připojuji až v nějakých 600 m n. m.😲 Čeká mě tedy trochu sjezdu, a sice k silnici na kraji Strašic. Tankovka pokračuje mezi poli, tady je to vždycky výheň, nemám tenhle úsek k rybníku Tisý rád. Kousek po místní zelené k rozcestí Na Dlouhé je pěknou lesní cestou, ale pak už jsou skoro všechny cesty v Brdech hanebně změněné na široké silnice. Jedna z nich je i Kolenská cesta, tam to dokonce ani mapa ještě nezaznamenala. Není diviu, je naprosto nepochopitelné, že někoho napadne lít beton do lesa. Způsobí větší a trvalejší spoušť než ta armáda... Do utahujícího stoupání vede asi i místní zelená a nakonec je kopec tak prudký, že mi jediní dva turisté, které tu potkávám, fandí. V 650 m n. m. na hřebínku je odbočka k Lipovsku, tam mířím. Aspoň tady je ještě nezpevněná cesta a na vrcholku sněžná vločka a skalka. Vracím se zpět na rozcestí technickou pasáží a pak mě čeká hodně, hodně dlouhý sjezd. Tak 2 km a jediné, co mě brzdí, je pud sebezáchovy. Celou cestu kromě jedné prudší zatáčky se dá jet 50+ km/h a případní pěší turisté z toho moc radost mít nebudou, ale co by se dalo čekat,když tu postaví dálnici, tak se tu bude jezdit sakra rychle. U Zlámané lávky se osvěžím v Klabavě, už je to nedaleko ke Třem trubkám. To ale není můj dnešní cíl, takže pokračuji dál po žluté a stoupám ke Skládané skále. Na Třítrubeckou vyhlídku neodbočuji. Stoupání je to oprpavdu výživné, ale aspoň není asfaltové.

Kousek za Skládanou skálou ce cesta opět zvětšuje, ale zůstává štěrková. Slyšel jsem že už je zničená i cesta z Prahy na Tok, za to by měl v CHKO opravdu někdo viset v průvanu. Já zatím sjíždím k Josefce docela spokojen, stáčím se k severu a čeká mě další klesání. Jednotlivé cesty si tak dobře nepamatuji, ale vím, že jsem tu jel a flashbacky z průjezdu některými hezkými úseky se mi dobře vybavují, takže vím, že Záborecká cesta byla vyasfaltovaná už dříve, bohužel. Letím tedy dolů a těším se až odbočím po žluté pod Jezevčí skálu. Tam je nějaká historická cesta skládaná z oblázků nepříč. To je něco pro tlumič tedy. Radši bych ale takový kostitřas než zjištění, že od Dobřívi ke Stříbrnému kameni se staví silnice.😟 Fascinuje mě, že přespat pod širákem tu nemůžete, ale prolít přírodu tunami asfaltu je v pohodě. Tady má celé vedení oblasti opravdu v hlavě duto. Pak zas bude někdo brečet, že se tu lítá 60 km/h na biku. Po modré z Dobřívi si chuť moc nespravíte, proto za brodem přes Skořický potok  odbočuji vlevo a mířím k Hrádku. Tady je kousek ještě svět v pořádku. Pod amfiteátrem jedu lesem do obce. Aglomerací přes Kamenný Újezd se špatně vybírá hezká cesta. Snažím se jezdit vždy někudy zadem, ale neasfaltové cesty tu v podstatě nejsou. Promotám se Rokycany Jižním a Plzeňským předměstím a těším se na cestu loukou k čílinské hájovně. Poté jezdím rád neznačenou cestou nad dálnicí. Za mokra bývá dost rozbahněná, ale to dnes nehrozí. Po zelené překonám křižovatku u sjezdu 67 a pokračuji stoupáním podél přivaděče. Staví se tu právě nové velmi vysoké napětí. Pak jedu opravdu přímo nad přivaděčem, čeká mě tam ještě docela nepříjemné stoupání. U sjezdu na Kyšice se protáhnu do lesa a na zelenou u Zátiší. Sjíždím do polesí V Pytli, kde odbočuji vpravo a ještě se vydám přes Holý vrch lesem nad Újezdem ke hřbitovu. Sjíždím ke Špitálskému lesu, projedu Doubravkou na Jateční ulici, znovu podjedu všechny most přes Berounku a přes Zadní Roudnou se vracím do Záhorska.

91 km, 1300 m převýšení, hezké údaje a výlet, ale jak jsem psal na začátku, všude samý asfalt, vyjedete 50 km za Plzeň a stejně vás tam čeká lidská hloupost, už není moc kam jezdit a rychle se to zhoršuje, to je smutné.

Brdy-Lipovsko

 

 

Planá nad Berounkou

41 km

9. 6. 2025

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 500 m

Terén: Asfaltové a polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Malý Bolevec - Kamenný ryb. - po žluté Třemošná - Telínov - Luhová - Česká Bříza - Žichlice - po žluté Chotiná - hřbitov Planá - kostel Nanebevzetí Panny Marie Planá - Žichlice - po zelené Nad Drahotínským ryb. - Drahotínský ryb. - Druztová - Pod Vysokou - po žluté Bílá Hora - Bolevecký ryb. - Zadní Roudná - roudenské prameny - Pod Záhorskem

 

Do 50 km je kolem Plzně velmi těžké hledat výlety. Jednak jsme přišli za posledních 10-15 let o desítky kilometrů krásných nezpevněných cest a zadruhé jsem tu už skoro všechno viděl. Beru tedy zavděk oprýskanému kostelu ve vesničce Planá, která leží nad Berounkou u Kaceřova. Až dlouho po tomto výletu jsem zjistil, že spíš než tahle víska je známá fara Brixi, nóbl místo pro pořádání svateb, které leží vlastně hned vedle kostela.

Poslední nevybetonovaná cesta směrem na sever vede přes Mikulku, tak tam stoupám, po pěkné polní cestě, oblíbené pro venčení psů, pak sjíždím k ulici Na Sudech, tedy před val, který ji odděluje, podél něc vede pěšinka k Malému Bolevci. Mířím do ulice K Prokopávce a pak za hřbitov. Špatně jsem si rozmyslel, kam chci pokračovat, takže jsem u Třemošenského rybníka přejel silnici, abyhc ji o pár set metrů dále u Kamenného rybníka zas po lávce přejel k arboretu Sofronka. Po asfaltce podél trati po žluté turistické trase pokračuji přes Orlík do Třemošné, kde jsem se rozhodl pojet kolem bývalé sklárny do ulice Polní, z ní pak přes louku k silnici na Zruč, kterou však jen křižuji a pokračuji do místní části Telínov. Stoupám memzi domky k NS Třemošná, po které dál jedu až pod kopeček Luhová. Naučná stezka odbočuje doleva na severozápad, já jedu přes pole k nevýraznému vrcholku Luhové a pak lesem k českobřízskému hřbitovu. Asfaltová alej do vsi není zajímavá, raději teď jezdím přes velkou louku po pěšince, pak na náves a odtud neznačenou cestou na východ do Žichlic.

V Žichlicích sjedu po silnici k říčce Třemošné, kousek za mostem pak odbočím vpravo a po žluté, ke statku Třemošnice po asfaltu, pak docela hezkou nezpevněnou cestou až do Chotiné. Odtud pokračuji na východ po silnici, asi je tam také CT Baroko III asi kilometr, než odbočím vpravo do lesa na štěrkovou cestu. Štěrk končí na druhém konci lesa, kde už to sice není daleko k plánskému hřbitovu, ale protože to tu neznám, mám trochu obavy, jestli neskončím někde v houští. Naštěstí ne, překvapil jsem naopak dvě panící venčící psy, asi tu moc turisitů nepotkávají. Pak už jen sjíždím po silničce do Plané ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie.

Nijak se nezdržuji a začínám se vracet po cestě zpět stoupáním ke hřbitovu. Ale asi po 200 m je odbočka vlevo na polní cestu. Zjevně ji někdo opravoval, protože povrch je štěrkem zpevněný a podél cesty jsou vysazané stromy. V tomhle případě lze snahu pochválit, myslím, že tu dříve průjezdná cesta nebývala. Je příjemné, že se dostanu k jiné polní cestě, které mě dovede přes les zpět do Žichlic. Z nich, jako obvykle, stoupám po zelené na vršek U Petra, pak klesáním k silnici a za ní ještě k rozcestí Nad Drahotínským rybníkem. Zde odbočuji vpravo a po místní modré sjedu přímo k Drahotínskému rybníku. Přes hráz dojedu k silnici, 100 m západněji začíná cesta do Druztové, takže po silnici jedu jen tento krátký úsek. Přes ves se vyškrábu cestičkou mezi ploty u (nevim jestli stále funkčního) pivovaru do horní části, kde z krajní ulice odbočuji vpravo pod vysokým vedením mezi poli po polní cestě vedoucí k lesu. Jedu na západ, dokud nesjedu až ke konci Malochovy stezky. Pár metrů je to znovu po silnici, než odbočím vlevo na vysokou po žluté. Po té se klasicky dostanu až na Bílou Horu. Kolem sokolovny sjedu k Boleveckým rybníkům. Samozřejmě se nebudu plést mezi davy, takže po pěšince v úbočí, která je beztak mnohem zábavnější, vystoupám k vyhlídce a pak sjíždím k parkovišti v ulici Na Roudné.

Když před dvěma lety vyasfatlovali tu hezkou stezku k tréninkovým hřištím, už jedno, jestli jedu po asfalltce přes soutok nebo přes Zadní Roudnou, je to stejná nuda, takže je lepší jet tou kratší cestou přes Zadní Roudnou, mám ji dříve za sebou. Kolem roudenských pramenů se pak vracím do Záhorska.

Na pouhých 41 km je to pěkný výlet, samozřejmě je mrzuté, že tu nemáme více nezpevněných cest, nejméně polovina trasy tak vede v podstatě městem. nastoupáno téměř 450 výskových metrů, průměrná ryhlost 20,1 km/h. Takový standard😊

 

Planá nad Berounkou - kostel Nanebevzetí Panny Marie

 

 

 

Pozůstatky hradu Litice

37 km

5. 6. 2025

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 400 m

Terén: Štěrkové, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - kostel Všech svatých - Roudná - centrum Plzně - po levém břehu Radbuzy Doudlevce - České údolí - Výsluní - Litice - Farská hora - Lhota - býv. Starý Sulkov - U Fulínů - Vejprnice - Vochov - Křimice - Zadní Skvrňany - Na Jíkalce - Kalikovský mlýn - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Sice už je šest večer, ale den je dlouhý a snad bych mohl ještě stihnout krátký výlet k pozůstatkům hradu Litice. Už jsem tam kdysi byl, ale byl leden nebo únor a skoro tma, takže nic moc zážitek. Ze Záhorska jedu přes areál nemocnice ke kostelu Všech svatých, od něj sjíždím na Roudnou, pak přes Rooseveltův most do centra Plzně, přímo přes náměstí Republiky. U Wilsonova mostu vyjíždím na nábřeží Radbuzy, po té méně frekventované straně pak kolem Depa 2015 pokračuji k "plovárně" a do Doudlevec. Protože je po dešti, výjimečně využívám zpevněné cesty, a tak aspoň po letech projedu Průmyslovou ulicí. Českým údolím ke Slunečné lávce jedu po asfaltce, kde je taky dost vody. Za řekou vystoupám na kraj Výsluní, překonám dálniční přivaděč a projedu Tyršovým sadem ke křižovatce U Červa. Odtud se dá jet podél silnice po štěrkové cestě na kraj Litic. Za chvilku jsem na pahorku u pozůstatků hradu, ale začíná pršet. Chvíli čekám v přístřešku, mohlo by se to přehnat. Udělám pár fotek a budu pokračovat v mokré jízdě.

 

Pěšinkou sjížídím do ulice K Valše a pak ulicí K Ovčínu mířím k Lesní stezce. Bývaly tu dvě krásné cesty, ale tupohlavové je vyasfaltovali, takže pokud nechcete jezdit na kole po dálnici jako já, zbývá už jen tato stezka přes dva kopce a údolí. Dokonce už i sjezd do Lhoty od Dubové hory, kde nevede ani turistická trasa ani cyklostezka, se asfaltuje. Je to do nebe volající plýtvání a poškození úplně pro všechny, ale někde holt ty naše peníze musí protéct do soukromých rukou.👎 Plošné betonování světa je tak intenzívní, že téměř při každém výletu se setkávám s novými asfaltovými oblastmi. Našel jsem si tedy aspoň menší pěšinku, kudy lze zničenou část lesa objet. Lhotou následně projedu do ulice V Remízku, ze které pokračuje polní cesta k bývalému letišti. I za letištní plochou držím severozápadní směr, dokud nevyjedu na CT 2271. Ta slouží jen jako orientační bod, protože pak po hrubé asfaltce objíždím FVE na výsypce a podél umělého koryta Sulkovského potoka jedu až k Fulínům. Cesta do Vejprnic, dříve polní, se taky poměrně rychle mění v silnici. V tomto směru před Radarem vzniká nové sídliště. Těch už je ve Vejprnicích více, přes další, to severozápadní, taky projíždím na nově vytvořenou štěrkovou cestu mezi poli a stoupám pod bývalou cihelnou k silnici Vochov-Tlučná. V zatáčce ji překonám a pokračuji ve směru, kde kdysi tradičně bývala velká lesní cesta, posledních možná 10 let po nějaké těžbě byla zcela neprostupná a nyní byla obnovena a propojena na sever k Vochovu. To je milá změna. Veškerá nová výstavba ve Vochově je ukázkou typického českého developmentu - bezohledně, hnusně, nemyslíc na urbanismus, na kvantitu, nekvalitně. A nezapomenout na betonové třímetrové hradby směrem k poli, aby bylo soukromí. Z Vochova se do Plzně vracím kolem hřbitova. Od nej sjíždím do Křimic a podél trati do Zadních a pak dokonce i Předních Skvrňan. 

 

Závěr do Záhorska moc kreativně vyřešit nejde - po cyklostezce na Jíkalku, kolem Kalikovského mlýna a pak přes Rondel. No, tak jsem si akorát tak ušpinil kolo na těch necelých 37 km a sotva jsem vyjel z města. Průměrná rychlost 21,6 km/h a téměř 450 nastoupaných metrů.

 

 

 

 

Zřícenina hradu Litice

Pozůstatky hradu Litice