Quicktrip Radyně

31 km

26. 10. 2024

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 500 m

Terén: Lesní a polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Štruncovy sady - Plzeňský Prazdroj - Švábiny - polesí V Pytli - Letkov - Na Stradišti - Starý Plzenec - po žluté Radyně, Městský les, Černice - Čechurov - Doudlevce - po levém břehu Radbuzy centrum Plzně - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Ke konci října už přichází podzim, ale stejně to bude jen na krátký výlet na Radyni. Plzeň se rozrostla natolik, že je to bohužel už z většiny městský výlet - přes Rondel sjíždím k Rychtářce, poté kolem Štruncových sadů k Plzeňskému Prazdroji a pak od Úslavy stoupám Rokycanskou třídou až k autosalonu. Tam lze konečně vyjet trochu do klidu, ale zatím pořád nikoliv mimo asfalt, takže za čerpací stanicí projedu do ulice Na Terasách, která vede k vyhlídce na Švabinách. Pomalu se blížim okraji města, ještě projet podél pole nad Tescem, kam až to půjde...

 

Konečně vjíždím do lesa v polesí V Pytli, jsou tu velké štěrkové cesty a dnes pojedu mírně vpravo z kopce k Božkovskému potoku v umělém korytě. Letkov projedu do Staroplzenecké ulice, která se zdá slepá, ale dá se z ní dojet k propustku pod dálnicí. Není určen pro lidi, jen pro potok, ale když není nějaká povodeň, dá se projít. Za D5 stoupám nad lomem Na Stradišti. Cesty jsou tu křivolaké, musíte se držet jižního směru a nakonec se dostanete na lesní cestu, která se postupně ve sjezdu mění na vymletou polní cestu a ústí ve Starém Plzenci. Od severu, přes řeku, náměstí, železnici, až na jih jedu skrz celé dlouhé město a stoupám k Radyni. Žlutá vede z Modřínové ulice, já odbočuji ještě o jednu níž a připojuji se na kamenitou a kořenovitou stezku na úropvni bývalého lomu Hřeben. Cesta k Radyni je známá svou technickou náročností, to je dobře, proto jsem ji vybral. Jen ty schody nahoře se mi za mokra nedaří vyjet.

 

Za vrcholem dříve také bývala pěkná cesta, teď je tam štěrková dálnice, proto sjíždím také po žluté, která se postupně mění v zajíavou a hezkou cestu. vede kolem zarostlé Svatební stěny, studánky a dál klesá po kamenech Svatoblažejskou stranou až k rozcestí Městský les. za bývalou silnicí sjíždím na pěšinku stále po žluté, ta se za občerstvením vrací na štěrkovou cestu a můžete tak hodně rychle sjíždět zpět k dálnici. A pak už mě zas čeká město - přes Černice, po trase bývalé žluté Zadní cestou na Čechurov, přes Bručnou Kostincovou ulicí a pak sjet na panelovou cestu pod Homolkou. Pod Škoda parkem se jezdí nejlíp přes discgolfové hřiště, poté podél řeky nejlépe pod tenisovými kurty, kam bohužel oficiálně kola nesmějí. Přitom je to jediný hezký úsek, pro kola nejvhodnějí, pak už do centra pod papírnou a kolem Ježíška musíte po asfaltu. Od bývalého Domu koltury zbývá projet centrum a přes Rooseveltův most k Rondelu a do Záhorska.

 

Rychlovka na hodinku a půl, ale téměř 500 nastoupaných metrů😲 Průměrná rychlost 18,9 km/h a 63 km/h jsem musel jet v Plzenci. Fotka dneska chybí, chtěl jsem ji udělat zpětně, ale i na to jsem zapomněl🙈

 

 

 

 

Malovaná skála nad Střelou

69 km

20. 10. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1200 m

Terén: Lesní a polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Košutecké jezírko - Sytná - Chotíkov - pískovna Příšov - Příšov - Stýskaly - Tatiná - Trnová - Krašovice - Bučí - Mrtník - Lomany - Vrážné - Pod Vrážným - po zelené Ondřejovké vodopády, Podhrázský mlýn - Malovaná skála - Horní Hradiště - Peklo - Plasy - letiště Plasy - Rybnice - Kaznějov - Malá Obora - rybník Vatinka - Jalovčiny - Kamenný vrch - Bílý potok - Třemošná - Orlík - po žluté PP Doubí - Pupek - Plzeň-Bolevec - Mikulka - Pod Záhorskem

 

 

Už dlouho jsem se těšil, až vyrazim objevit Malovanou skálu. Kupodivu to nakonec nebylo tak daleko, jen tam bylo hodně kopců. Vyjíždim na sever, takže stoupam ke Košuteckémui jezírku, potom nad Globusem pod lesem k Sytné. Nad Chotíkovem projedu lesem po modré, poté sjíždím k zemědělskému družstvu, kudy už nevede ani žlutá ani červená turistická trasa. Po široké kamenité polní cestě pokračuji k pískovně nad Příšovem. Když začne cesta klesat, odbočuji na nenápadnou pěšinku vlevo přes louku, kudy se dá projet do Příšova. Za ním stoupám k zelené turistické trase, která se připojuje od Ledec. Za chvíli zas uhýbá, já mířím do Stýskal pořád rovne po jakési nezpevněné cestě, kterou ale užívají i místní pro auta. Stáčím se podél lesa ke koupališti, projedu vesnicí a pokračuji do Tatiné. Už si přesně nevybavuju, jestli tam byl tankodrom nebo ne, teď o pár měsíců později už je tam nový povrch. Z tatiné jedu ješztě kousek po silnici, kde vede taky CT 35, ale v lese na půli cesty do Tlucné odbočuji vpravo a skrz les jedu východním směrem do Krašovic. Od Krašovického rybníku vyjíždím sice po červené, ale brzy z ní odbočuji vlevo. Je to takový test, jestli je tahle pěšinka průjezdná. Kupodivu ano a je to opravdu pěkná cesta do Bučí. Není to tak daleko z Plzně, přesto jsem tohle vůbec neznal, mam radost😊

 

V Bučí mi trochu trvá, než trefim tu správnou cestu, ale podařilo se a šplham k Mrtníku. Za ním vjíždím do lesa a i když už jsem tu párkrát jel, asi nikdy po stejné cestě, jen je mi povědomé, že budu klesat k Lomanskému potoku. A taky že ano, nejde to přímo, mám obavy, že skončim uprostřed lesa, ale to je vlastně koření cyklistiky, proto rád jezdím-objevuju přírodu a cesty. V údolí se cesta postupně zvětšuje, až dojedu k Lomanskému rybníku. Projedu kolem statku na křižovatce v Lomanech, popojedu pár metrů k padlému památnému dubu, za nímž se zas vydávám doprava na polní cestu k severu. Za Pláňským potokem je stoupání opravdu prudké a já si vybavil, že jsem tu už jednou nebo dvakrát sjížděl opačným směrem. Rád bych pokračoval v tomto směru dál, ale když vyjedu na silničku, musím vpravo, na nejbližší křižovatku, a prudce vlevo a stoupat k Vrážnému. Asi kilometr před ním se však znovu vydávám "do nepohody" a taky docela do bahna. Podél potoka se hodně (rychle) klesá až ke Střele. Čekají mě asi dva kilometry proti proudu, tak snad půjde jet. Některé úseky to šlo, ale jiné vůbec. Taky jsem čekal trochu víéc od Ondřejovských vodopádů, ale jednak se k nim dá sotva dostat a zadruhé je asi málo vody, takže trochu zklamání. Podhrázský mlýn leží na levém břehu. Vede k němu cesta brodem, ale na kolo je přecijen příliš hluboký, takže je třeba to objet po lávce ještě o dalších 300 m severně, kousek pod Ondřejovem. Na druhém břehu Střely se začínám vracet a to po CT 2260 kolem toho Podhrázského mlýna a pak pod trať a do kopce podél lesa. 

Žlutá nicméně pokračuje na severovýchod, což nepotřebuji, odbočuji na jihovýchod zkratkou k silnici. Musim se vyhoupnout z údolí, takže docela intenzivně stoupám. Na kraji lesa na kopci bych se měl vydat vpravo. Cesta tu je všelijaká, ale lidi sem přecijen chodí a jezdí, takže když pojedete za nosem, asi k Malované skále dorazíte. Udělal jsem pár fotek dronem včetně prudké skalnaté stěny, ale nakonec je to asi hezčí obyčejně ze země... Vracím se k silnici, po které pokračuji do Horního Hradiště a pak do Pekla, části Plas. Po silnici klesající serpentinami zpět ke Střele vede i CT Baroko I, ale to je taková zbytečná informace. Do opravdových Plas pokračuji kolem studánky Prelátka a Manětínskou ulicí, poté dlouho a prudce stoupám k letišti překvapivě ulicí K Letišti😂 Nevim, jak moc je to OK, ale dá se jet podél letištní dráhy. Je tam pěkná polní cesta, tak tam jezdim. Na druhé straně letiště jste vlastně v Rybnici, sjedu k hlavní silnici a od kaple stoupám postranní uličkou na jihovýchod ke trati. Nevěděl jsem přesně, kudy to půjde projet do Kaznějova. Nakonec se objevila pěšinka až ke trati k rokli Jamka, od které se intenzivně stoupá ke škole v Kaznějově. Úplnou náhodou objevuju nenápadnou pěšinku, kterou chci rozhodně prozkoumat. Vede propustkem pod tratí k čističce a je na ní vedena Školní NS Kaznějov. K Malé Oboře využívám silnici, pak se zas vydam na nezpevněnou cestu k rybníku Vatinka, který je teď mapách značen jako "V Luhu". Projet navazujícím lesem je vždy problém, ale podařilo se mi náhodně objevit takový singlík nad potůčkem, takže nemusím objíždět půl lesa kolem jámy Josefa. Podle mapy bych měl projet na jih, překonat železnici a dojet k Jalovčinám. Kousek se dá jet jak mapa řiká, ale pak se cesta dočista ztratila. Prohnal jsem to skrz hustý les, protože nejbližší alternativa je hodně zpátky a daleko. 

Na cestu jsem se dostal znovu až za tratí. Tam je najednou celkem slušná alej jak podle pravítka až k Jalovčinám. Z téhle křižovatky jedu asi 100 m na jih, než se vydam do lesa k dalšímu podjezdu pod tratí. Za železnicí se cesta stáčí cesta na jih. horší lesní cestou dojedu ke Kamennému vrchu. Protože chci jet dál po těchto malých pěšinkách, motam se paralelně podél místní zelené. Na rozcestí s touto turistickou značkou jedu na západ a lesními cestami sjedu k Bílému potoku. Přes louku a lehce přes kopec se pak přehoupnu na kraj Třemošné. Po louce, kolem hřbitova a pod skalními reliéfy se přesouvam do jižní části Třemošné, po NS Třemošná pak jedu k Orlíku a po docela hezké stezce po žluté k PP Doubí. Pod skalním útvarem Pupek se blížim k Vydymáčku a tím jsem vlastně na kraji Plzně v Bolevci. Kolem Prokopávky se dá projet pěšinkou přes lesík k Malému Bolevci na kraji zástavby jsem pak vystoupal k Mikulce a pak už zbývá jen sjet do Záhorska.

 

Na tolik zážitků docela skromných 69 km, ale přes 1200 nastoupaných metrů a průměrná rychlost 16,3 km/h. Tak musel jsem skákat přes skály nad Střelou... Ale jinak moc hezký okruh.

  

 

Malovaná skála nad Střelou

Výhled do údolí Střely od Malované skály

Malovaná skála nad Střelou

 

 

 

 

 

Malý pískový lom u letiště Líně

46 km

16. 10. 2024

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 400 m

Terén: Štěrkové, polní a lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - centrum Plzně - Depo 2015 - Doudlevce - Tyršův most - České údolí - v. n. České údolí - po žluté Nad Valchou - po zelené Valcha - Starý Sulkov - Volský ryb. - Červený Újezd - malý pískový lom - Zbůch - ryb. Tvrdík - Úherce - Nový ryb. - Líně-vyhlídka - D5 - pískový lom Tlučná - Vejprnice - Nová Hospoda - U Brůdku - Regensburská - Zadní Skvrňany - NS Údolím Mže - ZOO - Lochotínský park - Pod Záhorskem

 

 

Po třech týdnech na dovolené může být jedinou záplatou na návrat do Čech výlet na kole. Nebude to tolik bolet, je vlastně hezké babí léto, ačkoliv už je polovina října. Beru dron a jedu k bývalým lomům mezi Zbůchem, Červeným Újezdem a letištěm Líně. Jsem nadšený, že se nepodařilo prosadit chemickou továrnu na kompletaci baterek v areálu letiště, to by tento výlet nebyl vůbec možný. S dvojnásobnou radostí, že to možné je vyrážím ze Záhorska přes Rondel do centra Plzně, pak proti proudu řeky po levém břehu kolem Depa 2015, pod Škodou ETZ až pod Malostranský most. Pak je nutné na chvilku vyjet k silnici, ale hned lze zase sjet na pěknou nezpevněnou cestu u řeky. Někdy to bývá bahno, tedy spíš celkem často, ale lepší než jet po asfaltu. Takovou pěšinkou podjedete Tyršův most a já jezdím po louce kam až to jde. Poté vede chodník do spodní části Borského parku. Protože chci pokračovat po žluté kolem Borské přehrady, stoupám kolem skautské základny.

 

Singl po žluté kolem přehrady je klasika, tam se jezdí pěkně, když neni první jarní sluníčko, kdy tu chodí průvody. Po kilometru se cesta odkládní od vody, překoná dobřanskou silnici, podjede trať a stoupá do lesa k rozcestí Nad Valchou. I tady v lese je hezká pěšinka. Po zelené pak sjíždím zpět na Valchu, překonám Luční potok a dnes vystoupám k CT 2271. Po téhle cyklotrase jedu přes D5, poté po rozbité asfaltce k Nové Vsi, ale pak opět unikám asfaltu sjezdem na polní cestu k Volskému rybníku. Obvykle pak pokračuji podél rybniční soustavy k Líním, ale dnes zkusím jet loukou severně podél areálu letiště Líně k vjezdu od Červeného Újezdu. Jede se tu ztěžka, ale je to hezké svezení. K mému překvapení se dá pokračovat dál podél lesa i za silnicí, ale možná je to slepá cesta. Dojedete do cípu louky k lesu, kde jsou zbytky plotu, to znamená, že vjíždím zřejmě do areálu letiště, nicméně de facto volně přístupného-zpustlého. Jsou tu jámy asi po historické těžbě a taky nějaké zbytky budov a také pěšinky vedoucí různými směry. Rád objevuji taková místa obzvláště když se dá projet dál, a to tady jde! Žádné cesty tu značené nejsou, ale projel jsem až do Újezdu, kde se stočm zpět k jihu a pojedu kolem (asi) většího pískového lomu. Za ním odbočuji vlevo na menší a menší cestu, až podle navigace dojedu k malému pískovému lomu. Lom už to nijak nepřipomíná, písek tu také nikde nekouká, jsou tu ale dvě hezká jezírka. Vylétám s dronem, který shora vytvoří nádherný obrázek oblasti včetně zbarvených stromů. K mému přkvapení se v tomhle "zapomenutém" koutě lesa objevuje dost lidí - na koni a na procházce. Nevadí, stejně už pokračuju dál.

 

O kilometr západněji je v mapě značený ještě jeden rybníček, ale ten je zarostlý a bez vody, takže je to v podstatě louka - nic zajímavého. Jedu tedy po štěrkové cestě do Zbůchu, projedu celou obcí a vydávam se polní cestou k Úhercům. Čekají nás temné časy, v tomhle místě povede jak nová silnice od dálnice, tak vysokorychlostní trať, to mi vychází jako konec hezkých cest v širokém okolí. Snad se stavby budou co nejvíce posouvat do budoucnosti. Mezi loužemi prokličkuji až k rybníku Tvrdík, u dalšího menšího rybníčku, který se podle mapy jmenuje Velký, se dá odbočit na louku vpravo. Tady se zase zřejmě plánuje další průmyslová zóna. Úherce jsou vůbec taková jedna gigantická průmyslová zóna s několika tísnícími se obytnými domy uvnitř. Po Ostrově u Stříbra je tahle vesnice asi druhá nejvíc obětovaná v Plzeňském kraji😢 Zatím se dá aspoň prokličkovat mezi Lučním potokem a těžebním odvalem po polní cestě k Novému rybníku. Po NS Líňská okružní cesta pak stoupám k rozcestí Líně-vyhlídka, kde se vydávám po silnici dolu k dálnici. Je celkem mokro, takže bahenní lázeň po první nezpevněné cestě hned za přemostěním odmítam a pojedu až kolem bývalé pískovny, nyní chovného rybníka mezi Tlučnou a Vejprnicemi. 

 

V oblasti Pod Hájíčkem ve Vejprnicích už je hotová infrastruktura pro nové sídliště, takže celá jižní část katastru už je v podstatě zastavěná. Dřív tu bývalo jen na samotě u lesa směrem k Nové Hospodě, kde taky dnes projíždím, zemědělské družstvo. To už je součástí megalomanské průmyslové zóny. Do přírody se tedy dostanete až na kraji lesa. Tam je zatím mnoho pěkných cestiček, kudy ale má vést rychlostní železnice, tak jsem zvědav, jak moc budou brát v potaz moje námitky na průchody aspoň každých 200 m. Očekávam, že tu zmizí les a bude tu jeden most s asfaltovou cestou - nejhorší možné řešení. O to víc si užívám každý průjezd ke Brůdku lesními pěšinami, jak jsou nyní. Na Severní předměstí jsem se rozhodl vrátit přes Skvrňany, od Vejprnického potoka tedy stoupám po CT 2151, u křížku sv. Vojtěch a odbočuji vpravo na Skvrňany, projedu pod tratí u železniční stanice, do Plzeňské ulice, kolem řady chat ke Mži a pak po NS Údolím Mže k zoologické zahradě. Do Záhorska standardně přes Lochotínský park. 45,5 km po krásných, ale zvláště ohrožených cestách, tak buďme rádi za to, co máme😊Převýšení dosáhlo jen lehce přes 400 m, takže průměrná rychlost se vyhoupla na 20,4 km/h.

 

 

Malý pískový lom mezi Zbůchem a Červeným Újezdem u areálu letiště Líně

Malý pískový lom mezi Zbůchem a Červeným Újezdem u areálu letiště Líně

 

Vodní nádrž Hracholusky

64 km

21. 9. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - ZOO - po CT 37 Křimice - Malesice - Červený mlýn - Kozolupy - Bdeněves - po CT 37 Plešnice, Nová Jezná - Burda - Harabaska - Chotěšovičky - Sulislav - po CT 2204 Vranov - po červené Pňovanský most - po modré žel. st. Pňovany - Český mlýn - Rájov - Hracholusky - hráz v. n. Hracholusky - po levém břehu Mže Zámecký mlýn, Dobronice - Touškovský les - Město Touškov - Červený mlýn - Malesice - po zelené Radčice - Sylván - Vinice - Pod Záhorskem

 

 

Pozítří odlet na Havaj, takže na tři týdny poslední výlet. Je krásné počasí, takže neváham. Beru dron, musim natrénovat před dovolenou, a vyrážim na Hracholusky. Přes Lochotínský park jedu k zoologické zahradě a pak po NS Údolím Mže k Radčicím. Vidím, že je tu nově značena nějaká panevropská cyklotrasa, též v tomhle úseku nesoucí číslo 37. To je hezké, ale obvykle to znamená jenom další bezmyšlenkovité asfaltování a to by bylo naprosto nepřijatelné, nekonečnými lány asfaltu totiž už takhle musíte jet daleko za hranice města. V Křimicích naštěstí existuje možnost jet od zámku podél náhonu, ale z dříve krásné cesty podél řeky do Malesic už je pár let betonová dálnice. Bohužel tohle šílenství bude následovat i z Malesic do Touškova, tak snad to aspoň bude v nějaké stopě na levém břehu mimo současné cesty. Zatím lze jet směrem na Vochov a pak odbočit mezi poli k Červenému mlýnu, to je hezká cesta, stejně tak potom do Kozolup, konečně trochu přírody. Kozolupy a Bdeněves projíždím po silnici, jinak to v podstatě ani nejde, na konci Bdeněvsi pak odbočuji po zelené vpravo do chatové oblasti, tady je opět krásná štěrková a později nezpevněná cesta stoupající od Mže k trati. I tady je ta panevropská cyklotrasa, tak se modlím, aby zůstala ve stavu, v jakém se nachází nyní. Do Plešnice se vjíždí velkolepým portálem - viaduktem a pak stoupáte k návsi. Do spojené vesnice, Nové Jezné, jezdím polní cestou na jihu za domky. Jak vyjedu z obce, na křižovatce se držím hlavní, která se stáčí k Úlici. Stoupám podél letiště a pak klesám ke křižovatce, kde prudce odbočuji vpravo, abych se dostal k polní cestě na kraji lesa, která vede na kopec Burda. I když jsem lehce zabloudil u vrcholu, do Pňovan nesjížídm, mířim na jihozápad k hlavní silnici na stříbro. Nevýrazná cesta vede lesem, kousek je pak třeba jet po silnici, ale naštěstí zas brzy odbočuji na jih a znovu se pod Harabaskou snažím pokračovat na západ. Podle mapy tu cesta vede, ale ve skutečnosti je tu kulovka. Zkoušel jsem to zleva, zprava a nakonec se prodral k jakési stezce, která odpovídala bývalé cestě. Ještě jednou jsem musel objíždět hustý les o kus dál, než jsem se konečně dostal ke žluté turistické trase.

 

Po žluté konečně trochu jedu - znovu k silnici a za ní do Chotěšoviček, kde odbočuji vlevo, zpevněná cesta brzy končí, pak vede prašná cesta do lesa a pomalu se stáčí k Sulislavi. Zkratku k CT 2204 přes neudržovanou louku a nějaký háj jsem se po dnešní předchozí zkušenosti bál využít, takže jedu kajícně přes Sulislav, kam musím sjet a pak znovu stoupat zpátky. Když se přehoupnu do údolí Mže, ačkoliv je tu značena velká cesta, jedná se o docela technický sjezd, tak to mam rád. Jak jsem sjel až k přehradě Hracholusky, začal jsem se vracet po červené. Ta se kroutí na pravém břehu, stoupá a klesá a velké kameny tomu moc nepomáhají. I to je ale fajn, jsem zpátky na té panevropské cyklotrase a to mě už začíná děsit, kdybychom měli přijít i o tyhle pěkné náročné úseky kolem Hracholusek! Zatím je tu ale stará dobrá cesta, škoda jen, že jsem se rozhodl si to v druhé zatáčce neúmyslně zpestřit odbočením na ještě menší cestu, ze které vedl návrat zpět skrz les. Další problémy už nenastaly, dojíždím tedy po CT 37 k Pňovanskému mostu a po modré pak pokračuji k železniční stanici Pňovany. Sjel jsem k osadě Český mlýn, odkud je třeba se vyšplhat k trati a pak se zpět stočit na cestu od Rájova. Cesta se postupně zlepšuje, do Rájova pak už vede silnička. Za vesnicí jedu jako obvykle pěšinkou nejkratší cestou do vsi Hracholusky, projedu mezi chatami a sjíždím k hrázi, kde z dronu udělám pěkné fotky, jelikož hráz je nasvícená a voda pěkně tmavě modrá. Pod hrází klesám k lávce a pak pojedu dlouho po levém břehu Mže. Neznačená cesta pod chatami se zužuje a zvětšuje podle toho, kde zrovna je příjezdová cesta od silnice. Nejhorší, nesjízdný úsek, je před Zámeckým mlýnem, naproti zřícenině Buben, pak to zase jede...

 

Od Mže se vzdaluji výjezdem k bývalému statku Dobronice, kde jsem se rozhodl dál stoupat přes Višňovku do Touškovského lesa a sjíždět zpátky podél rokle, kde se jezdí cyklokros. Stojí tu pár domků, načež dojedu k silnici. Za silnicí mě čeká další nepříjemné překvapení, donedávna parádní cesta podél rybníku je vyasfaltovaná - tenhle mor už přišel i do vesnic daleko za Plzní. Projedu Městem Touškov a na polní cestě k Červenému mlýnu si spravuji chuť. K Malesicím se vracím po singlu podél řeky, to jsou právě ty úseky, kvůli kterým stojí za to jezdit na kole😊 Projedu skrz Malesice a stoupám po zelené ke Kyjovskému lesu, poté zas klesám kolem kaple sv. Marie Pomocné k Radčicím a přes další kopeček, protože přímá cesta byla před lety zničena asfaltem, do Radčic. Podjedu západní obchvat, vystoupám nad Čertovou kazatelnou k Sylvánu a pak hezkým singlem na Vinice k hornímu vstupu do ZOO. Pak už jen přes město do Záhorska.

 

64 km pěkného okruhu za mnou, 4 hodinky v sedle, přes 800 m převýšení, průměrná rychlost celkem slabývh 16,7 km/h.  

Vodní nádrž Hracholusky

 

Hradiště Březina

49 km

17. 9. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - Jateční ul. - u sv. Jiří - Bukovec - po červené Holý vrch, Horní Zábělá, Chrást, Chrástecký vrch - Smědčice - Bušovice - Kolna - Přešov - Březina - zámek Březina - po červené hradiště Březina, polesí Hradiště - Pod Čihadlem - Osek - Litohlavy - Klabava - po žluté klabavské tunely - Ejpovice - Kyšice - po CT 3 Červený Hrádek, Újezd - u sv. Jiří - po žluté Pecihrádek - Zadní Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Úterní rychlovyjížďka na dvě a půl hodinky, to mi na hradiště Březina vychází. Vezmu dron a tohle jinak docela špatně zaznamenatelné místo vezmu ze vzduchu. Od té doby, co je všechno v Plzni vyasfaltované, jezdim k Jateční ulici častěji po silnici přes Zadní Roudnou. Jateční ulicí a po lávce přes Úslavu se přenesu ke sv. Jiří, ještě podjedu trať a až po takové době je první možnost jet mimo zpevněnou cestu aspoň trochu do přírody a sice po červené k lesu pod Chlumem. Tyhle hezké cesty ale do Bukovce nevedou, takže musím zpátky na asfalt a sjet do vsi. Už není nutné projíždět ulicí Mezi Podjezdy, pokud budete pokračovat do prudkého kopce po červené k Holému vrchu jako já nyní. Jedete zkrátka po bývalé trati. Hezky lesem pak pokračujete přes Horní Zábělou, stoupáte nad zadní hájovnu a pak začnete klesat k Chrástu. Pod rybníkem Vlčka se vyloupnete na konci ulice Ke Skupovně, kudy dojedete až k přejezdu trati na křižovatce silnic od Plzně i Dýšiny. Ulicí Pod Školou pak sjíždím ke Klabavě, která je opět rozvodněná. Není ale problém ji překonat, takže co nevidět už supím  do prudkého kopce ke Chrásteckému vrchu. Něco se tu buduje, snad někomu zas nepřeskočilo kolečko a nezačne se tu kvůli jedné samotě asfaltovat. Bývala tu pěkná polní cesty, nyní spíš taková štěrkovka. Na smědčické straně odbočuji u prvního domku vpravo a jedu nad koupalištěm na jihozápadní konec Smědčic, pak jedu po silnici do Bušovic. 

Z Bušovic stoupám po silnici na rozcestí U Třech lip, odkud se dá jet zase po polní cestě do lesa a pokračovat nad Kolnou a Novým Dvorem k vršku Přešov. Zdá se, že cesta po lukách mezi lesy je zase průjezdná, tak uvidíme, na jak dlouho. Projedete po lesní cestě, která slouží jako skládka stavebního materiálu a začnete se stáčet k severu a klesat směrem k Březině. Když cesta vyjede z lesa, musíte se vydat kolmo vpravo na další cestu, která bývá neprůjezdná. Dnes byla ale úplně v pořádku, takže za chvíli jsem v areálu zemědělského družstva a projedu celou Březinu k zámku, kolem kaple sv. Terezie z Lisieux a pak po červené do prudkého technického stoupání až k hradišti Březina. Na chvilku se zastavim zalítat s dronem a pak se musím rychle vracet, ať nedopadnu jako při posledním výletu, kdy jsem po setmění v Třemošné měnil duši.

 

Ještě kousek po červené sjíždím k rozcestí Polesí Hradiště, kde odbočuji vpravo a asi 100 m sjíždím, než odbočím vlevo na neznačenou pěšinku. Ta má být zkratkou mým směrem, ale místo toho končí někde uprostřed lesa, takže pak jdu lesem, než se vrátím na červenou. Na další rozcestí vede kolmo větší neznačená cesta, jedu vpravo k silnici, za kterou se stáčím na jihozápad a rychle sjíždím po štěrkové cestě k rozcestí Pod Čihadlem. Za tímto rozcestím je cesta trochu horší, ale to nebrání rychlému sjezdu do Oseka. Krásná úzká silnička do Litohlav už je rozdělena nepřehlednou křižovatkou s novou silnicí od dálnice, takže už není tolik malebná. Dnes ale nemám čas skákat po zářezu, kde dřív vedla modrá turistická přes Hudlice. Z Litohlav pokračuji do první zatáčky po silnici do Smědčic, kde sjíždím ze silnice a vydávam se k lesu polní cestou. Kousek pak jedu po zelené, než odbočí na druhou stranu, než já potřebuju. Sjedu do horní části vsi Klabavy a pak po žluté kolem obnovené skládky sjíždím po panelové cestě ke klabavským říčním tunelům. Mezi Ejpovickým jezírkem a železniční tratí projedu do Ejpovic a až na konci ulice V Rákosí projedu viaduktem pod železnicí na druhou stranu, kde stoupám pod kamenolomem po hezkém singlu do Kyšic. Z Kyšic jedu po CT 3 přes kopec do Hrádku, stále po té samé cyklotrase i do Újezdu a ke sv. Jiří. Teď už je zřejmé, že jsem se stihl vrátit relativně včas, takže to vezmu ještě po žluté do prudkého kopce přes Pecihrádek, pak už se přes zadní Roudnou a kolem Roudenských pramenů vracim do Záhorska.

 

Pěkných 49 km za dvě a půl hodinky, 800 nastoupaných metrů a průměrná rychlost zaokrouhlená na jedno desetinné místo 20,0 km/h.   

Hradiště Březina

 

Lom Kůští

50 km

12. 9. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m

Terén: Polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kalikovský mlýn - Domažlickou třídou Zátiší - Nová Hospoda - Křimice - Radčice - kaple Panny Marie Pomocné - Chotíkov - Stráž - Kůští - lom Kůští - Nevřeň - nevřeňské Pod zemí - Stýskaly - Žilov - Hamr v Tatiné - kaolinka Horní Bříza - Horní Bříza - Na Bohoutově - Třemošná - Orlík - po žluté Sofronka - Plzeň-Bolevec - Pod Záhorskem

 

 

Den už se hodně krátí, ale využívám každou možnost vyrazit, protože se blíží dovolená a po návratu v říjnu už toho asi moc najezdit nepůjde. Seděl jsem zase nad mapou a napadlo mě podívat se, kam se dostanu nad Kůštím směrem k lomu, ideálně až přímo do něj. Projet od spalovny to asi nepůjde, takže lesem. Ale popořadě... Nejprve se přes město zajedu podívat na babičku, jedu tedy jednoduše přes park Za Plazou, kolem Kalikovského mlýnu, přes Jíkalku a pak Domažlickou třídou přes Zátiší na Novou Hospodu. Tak snad mi po návštěvě zbyde dost času na výlet.

 

Sjíždím k Vejprnickému potoku, ke Brůdku, za vejprnickou slnicí stoupám po CT 2151, ale do Křimic jedu neznačenou cestou mezi poli. Projedu celými Křimicemi kolem zámku a až za řekou, na jejím levém břehu, využívám cestu do Radčic. Opět projedu celou vsí k zelené turistické trase, ale ke kapli Panny Marie Pomocné si vyšlápnu kopec navíc po pěšince, abych nemusel po asfaltové dálnici. Kyjovským lesem to jinudy než po asfaltu nejde, takže stoupám k rozcestí se žlutou turistickou trasou, kde je vždy bahno kvůli nějaké stavbě. Asi půl kilometru stoupám po žluté k Chotíkovu po nově vyštěrkované cestě, za malým háječkem odbočuji vlevo a po málo znatelné cestě na kraji louky/pole mířím k lesu za chotíkovským hřbitovem. Lesem pak sjedu k čističce a projedu obcí k bývalé cihelně, odkud vede hezká nezpevněná cesta na kopec Stráž. Tam se vydávám doprava a sjíždím k samotě nedaleko spalovny u potoka Kumberk, kde se napojuji na červeno vedoucí z horní části Chotíkova. Projíždím právě pod spalovnou lesem po štěrkové cestě téměř až do Kůští. Když projedete kolem rybníčku, po pár metrech odbočuje vpravo lesní cesta, kudy se dá projet na Nevřeň a už jsem ji několikrát využil. Dnes po ni pojedu jen asi 200-300 m a pak uvidím. Nějaká pěšinka s potenciálem vede vpravo podél rokle, tak to by mě mohlo dovést tam, kam potřebuji. Cesta se zhoršuje a taky je čím dál tím prudší. Přímo pod zamýšleným lomem to už moc sjízdné není, ale dostal jsem se na hranici (bývalé) těžební oblasti, což jsem zjistil až za terénní hranou. Trénuje tu nějaký motokrosař, tak se jen porozhlédnu a pokračuji dál, kde byl měla být aktivní část lomu. Dostat se k západní části lesem není úplně sranda, musím hodně klesnout a překonávat rokle a padlé stromy, ale na závěr jsem vyjel u skutečného lomu Kůští.😊 I když je pracovní den, nikdo tu není, takže jsem si projel lomeček a vydal se na další cestu.

 

Lesem se dá projet k varské silnici, to jsem byl celkem překvapený, za silnicí pak následuje sjezd po cestě zanesené recyklátem do Nevřeně. Překonám po silnici potok Třemošná a po NS Nevřeňské Pod zemí prudce stoupám ke vstupu do bývalých kaolinových dolů. Škoda toho stupidního názvu, nikdo neví, jak se to píše nebo skloňuje, je to zcela generický název, všechno špatně😀 Lesem se přesouvám do Stýskal, kde pokračuji kolem koupaliště po louce a pak polní rozbahněnou cestou do Žilova. Za ním jedu kousek po silnici na Horní Břízu, ale u křížku asi po půl kilometru odbočuji vlevo na polní cestu k rybníku Hamr. Přejedu hráz na tatinskou stranu, vyjíždím na silnici, kde odbočuji na jihovýchod, ale hned po dvou stech metrech, za potůčkem, sjíždím doleva na polní cestu. Popravo je jen pár domků, pak už táhle stoupám ke kaolince. Nechá se to šlapat a už cítim, že to dneska asi bude s dojezdem za tmy. Jenže se mi nechce ustupovat z naplánovaného okruhu, takže co se dá dělat💁 U kaolinky se prudce stáčím vpravo na jih, tam vede relativně větší cesta, a sjíždím do Horní Břízy. 

 

Projíždím do Třemošenské ulice, podjedu viadukt a protože mi nesvítí přední světlo, jedu pěšinkou mimo silnici. Je tam dost tma a taky dost nerovností, takže už se nejede moc dobře. Pěšinka pokračuje na druhé straně silnice, obchází hřbitov Na Bohoutově a pak se napojuje na větší cestu. Rozhodl jsem se nejet po místní červené, ale po neznačené cestě nad chatovou osadou a na místní zelenou trasu se napojit až u obchvatu Třemošné. Zpětně se ukázalo, že to nebyl úplně ideální nápad. Sice jsem se "cestou"-spíš značenou v mapě než skutečně existující-probojoval, jenže o kus dál v Třemošné se mi povážlivě začalo houpat kolo. No, u hřbitova už je jasné, že jsme píchnul, zkusím kolo připumpovat a snad dojedu. Dojel jsem k přejezdu v Keramické ulici a na podhuštěném kole se skoro nedá jet. To nedojedu do Plzně... Pěšky to ještě taky neni úplně blízko, takže holt pod lampu a vyměnit duši. Byla to celkem rychlovka, ale už je tma tmoucí. Luční ulicí to je v pohodě, jenže pak vjedete na asfaltovou stezku, zmizí poslední lampy a protože mi nesvítí to přední světlo, jedete po tmě. Vim, že povrch je tu v pohodě, ale není tu nějaký sloupek, co brání vjezdu aut? Jedu jak s hnojem, trochu se to zlepší jen kolem Orlíku. Protože není jasno, v lese, kde se zužuje cesta, není ani pořádně vidět, kde končí, takže mžourám do tmy před sebou a pohybuju se šněčí rychlostí. Malinko lepší je to kolem Sofronky, ale světlo od pouličních lamp je samozřejěm až na Bolevci. Doů se pochopitelně vracím nejkratší cestou Plaskou a Lidickou ulicí.

 

Dojel jsem v pohodě, ale defekt se zrovna moc nehodil. Výlet to byl jinak pěkný, 50 km a nějak hodně nastopáno, doslova bez pár metrů 800! Skoro celá cesta vedla nezpevněnými cestami. Po těch jsem se v podstatě jen vracel z Třemošné, ale to už bylo za tmy, takže průměrná rychlost 17,5 km/h odpovídá situaci.

 

 

Lom Kůští

 

Noční servis v Třemošné

 

Viadukt přes Podhrázský potok - Zdemyslice

58 km

7. 9. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 550 m

Terén: Polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Na Rychtářce - Plzeňský Prazdroj - po levém břehu Úslavy střelnice Lobzy - Božkovský ostrov - Koterov - sv. Blažej - Starý Plzenec - Šťáhlavy - podél řeky Kozel, Šťáhlavice - Nezvěstice - Žákava - podél řeky Zdemyslice - železniční viadukt na Podhrázském potoce - Podhájí - podél Únětického potoka I/20, býv. Blažtice - Chlum - Střížovice - Chouzovy - V Babších - po modré Pod Nebílovským Borkem - Nebílovský Borek - V Koutech - Černý les - Černice - Čechurov - Škoda park - Doudlevce - po pravém břehu Radbuzy centrum Plzně - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Léto pokračuje i na konci prvního zářijového týdne, takže se těším na další výlet. Průzkumem mapy jsem kupodivu znovu zahlédl neobjevená místa. Taky to souvisí se stáe podrobnějšími mapovými podklady. Mezi Zdemyslicemi a Podhájím by se mělo dát dostat k viaduktu, který jsem v minulosti zahlédl při průjezdu po malé silničce. Tak se na to podíváme...

 

Ze Záhorska samozřejmě jedu rovnou k Rondelu, pak přes Rooseveltův most na kraj samotného centra města, sjet k Rychtářce, poté kolem Štruncových sadů k Pivovarské bráně a kolem areálu Plzeňského Prazdroje mírně přes kopeček do údolí Úslavy, tedy konkrétně kolem obchodního centra Cvokařskou ulicí k CT 9. Jakmile to jde, když podjedu Lobezskou ulici, nejedu po asfaltové nudě, ale po pěšince na poldru. Poté u střelnice přejedu na druhý břeh a stáčím se doprava podél meandru kolem bývalého sadu přímo po pravém břehu řeky do Božkova. Překonám silnici, projedu přes Božkovský ostrov, opět objíždím zbytečné lány asfaltu po polní cestě podél řeky, a vyjíždím na zpevněnou cestu jen kvůli lávce. Za ní už je taky asfaltová dálnice, takže o důvod víc jezdit přímo po pěšince přes louku na příjezdovou cestu k chatám. Ironie doby - pro pár cyklistů se staví megalomanské dálnice, chataři si musí vystačit s nezpevněnou polňačkou. Já jsem ale rád, že aspoň jedna cesta je taková, ačkoliv bych logiku viděl v tom, kdyby to bylo obráceně. Po vystoupání do Koterova projíždím jako obvykle Břidlicovou ulicí, kousek po silnici, znovu po lávce přes Úslavu, pak nezbytně nutně po asfaltu pod dálnici a až za dalšího půl kilometru jde vyjet mimo asfalt. Takhle jsme to dopracovali, víc jak 10 km najeto a první možnost vyjet do přírody, pokud hodně chcete, protože pojedete po louce. 

Pod sv. Blažejem projedu po docela rozbité cestě k čističce a pak Luční ulicí do Starého Plzence. Nad nádražím a ulicí Dr. Beneše projedu městem a pokračuji po parádní polní cestě podél trati do Šťáhlav. Vím, že už se hodně dlouho chystá stavba cyklotrasy místo téhle bezchybné cesty. Tak snad to ještě dlouho nevyjde, protože bych si přál, aby to zůstalo v téhle podobě. Na kraji Šťáhlav sjedu pod tratí kolem hřbitova k silnici a pohřební kapli. Na druhé straně silnice projedu ulicí Na Parníku do Legionářské. Z návsi to pak vemu do Žižkovy ulice, ze které vede parádní singl po levém břehu Úslavy až ke Kozlu. U inundačního mostu přejedete přístupovou cestu k zámku od parkoviště a můžete pokračovat dál říční nivou do Šťáhlavic mnohem příjemněji než po silnici. Od návsi se můžete stočit znovu k řece, nepřejedete ale další lávku, ale zahnete na louku směrem na východ, kudy si zkrátíte cestu do Nezvěstic. Nechápu, koho napadlo vyasfaltovat tu boží cestu za silnicí pod tratí, to je trestuhodné, proto chci jet po jakési stopě polem podél odvodňovacích kanálů. Bohužel to není zrovna průjezdné, musíte přeskakovat strouhy a nakonec jsem se stejně za tratí musel vrátit oraništěm na cyklotrasu. Jediná dobrá zpráva je, že nedaleko odtud začíná paralelní cesta vyježděná traktory a čističky nemusíte trpět nudou na asfaltu, ale jet spodem kolem chat a bývalé tvrze. Další překonání úslavy proběhlo po silničním mostě, od koupaliště se dá jet ale po pěšince podél Bradavy do Žákavy, to je super objev😍 Projedete kolem hříště, zamíříte zpět k silnici a na nejbližší křižovatce můžete zas sjet na jihozápad, kde stoupá cesta k oboře. Tady jsem se ale rozhodl pro další průzkum - jet mezi tratí a řekou po sotva značené pěšince, počítaje s tím, že někde kolo potáhnu na zádech. Heleď netáhl, dalo se normálně projet až do Zdemyslic. Tak to je masakr, mam obrovskou radost z téhle nově objevené pěšiny😊

 

Ze Zdemyslic vyjíždím po silnici směrem na Blovice, ale za posledními domy odbočuji šikmo vpravo na nezpevněnou cestu nad Podhrázským potokem. Skutečně zanedlouho dojedu k viaduktu a mám i štěstí, že jede vlak, tak to se taky povedlo... Od viaduktu se v podstatě jen vystoupá loukou k silnici. Je dost hic, takže se mi nechce ani moc zastavovat, aby kolem mě proudil vítr. U osady Podhájí procházím další zkouškou, jestli nezpevněná cesta vpravo povede dál než k první chatě. Dneska mam evidentně štěstí, blíže či dále od Únětického potoka se dá jet po loukách a cesta nekončí ani mezi jednotlivými pozemky, takže vytrvale stoupám až k hlavní silnici na Nepomuk. Bohužel na navazující cestu musím asi 200 m po silnici, kde se jezdí hodně rychle. Povedlo se, takže teď vystoupat do Chlumu. Projedu hezkou vesničkou a konečně mě čeká trochu klesání do Střížovic. Zkracuji si cestu po louce, takže ves skoro minu a pokračuju po silnici do Chouzov. Až tam jde odbočit vlevo, proplést se kolem novostaveb rybníků a znovu stoupat na rozcestí V Babších. Po modré po louce a pak lesem klesám k nebílovské silnici a na rozcestí Pod Nebílovským Borkem. Tam odbočuji prudce vlevo a za pár metrů zpět do původního směru. Projedu kolem lomu do Nebílovského Borku, kde od kaple sv. Vojtěcha stoupám na sever do polesí V Koutech nebo jaké to má jméno. Tak nějak lesem podle intuice se stáčím na severozápad a vyjíždím u chat. Byla to spíš náhoda, ale tak jsem si to představoval. Po štěrku od chat rychle klesám k silnici Losiná-Štěnovice, překonám ji a po malé asfaltce stoupám Černým lesem.

 

Klasicky po silnici přejedu D5 a sjíždím do Černic. Doleva odbočuji až ulicí Na Kovářské stráni, tam vedla dříve žlutá turistická trasa, kde se vyhnete provozu. Cestu Čechurovem jsem jel milionkrát, tak jsem si ji chtěl zpestřit objížďkou přes louky u Úslavy, ale netrefil jsem cestu zpátky, tak jsem si zajel do slepé pěšiny a musel se vracet🙈 Stoupám tedy zpět Do Zámostí a pak už bez experimentů ke Škoda parku. Ten už standardně podjíždím, protože tam je pěkná nezpevněná cesta. Po pravém břehu Radbuzy jedu až k bývalému Domu kultury. Projedu centrem Plzně a nejkratší cestou přes Rooseveltův most a Rondel se vracím do Záhorska. Necelých 58 km a co všechno jsem objevil, to je hustý. Nepřekvapujících 545 m nastoupáno za ty necelé tři hodinky. 

 

Viadukt přes Podhrázský potok - Zdemyslice