Bývalý Čertův mlýn u Berounky

35 km

18. 5. 2023

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 400 m

Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - U pramenů - Luční ulice - ČOV - Bílá Hora - ul. V Parezí - býv. Čertův mlýn - Senec - Zruč - Česká Bříza - Břízský mlýn - po žluté Nový rybník (Kvočna), Třemošná - podél potoka Záluží - Pod Krkavcem - po modré Sytná - Globus - Sylván - Lochotínský park - Pod Záhorskem

 

Už je po šesté hodině, vyrážím sice na kolo, ale moc dlouhé to nebude... Co ale vybrat, na dvě hodinky, to sotva vyjedu z města. Zkusím se dostat k bývalému Čertovu mlýnu nad Berounkou. Ze Záhorska projíždím k roudenským Pramenům a protože už se proslýchá, že urputná podpora stavebnictví a obaloven se nezastaví ani před parádní cestou od soutoku Radbuzy a Mže k Boleveckému rybníku, jdu si ji užít, dokud z ní není nudná, asfaltová, rozpálená dálnice. Protože je celkem sucho, nebojím se jet mezi řekou a ČOV po cestě využívané rybáři. Ke konci sice prudce stoupá, ale jinak vás dovede pěkně mimo provoz na Pecihrádek. Projedu Bílou Horu do ulice A. Loose, kde už bohužel není možnost jet k lávce pod Bukovcem. Možná už tam ta lávka ani není... Od konce ulice V Parezí by měla vést pěšinka nad řekou právě až k bývalému Čertovu mlýnu, jen něco přes půl kilometru. Zkusil jsem nějaké náznaky pěšinek, ale nikam to nevedlo, vracím se tedy a prudce stoupám jednou z lesních cestiček, která vypadá, že by mohla vést mým směrem a kdysi jsem ji už asi využil. Bohužel kvůli těžbě je odvedena až na žlutou turistickou trasu, hned za korýtkem potoka se vracím a zkusím to znovu podél řeky. Ani tentokrát jsem však neuspěl, ačkoliv je tu jasně vyznačená cesta v mapě. Znovu se tedy lesem-nelesem vyškrábu k cestě do Zruče a až z louky Pod Vysokou kolem včelínů prudce, potřetí sjíždím snad už definitivně k cíli. Skutečně jsem nakonec k rozvalinám Čertova mlýna dorazil, ale předtím jsem musel přeskákat několik padlých stromů a hledat v mapě, kde že přesně to má být. Na malé pěšince k těm několika zbylým kamenům jsem nachytal zase několik klíšťat. Tak už to v květnu bývá, no.

Moc toho ke kochání nebylo, zeleň už je rozbujelá, takže se vše ztrácí v porostu. O něco lepší stav má trochu strašidelná samota U Dobré vody, ale je na stejné trajektorii jako mlýn. Evidentně tu býval i rybníček, po jehož hrázi se právě škrabu nahoru. Cesta by mě měla odvést k několika domkům přes Zručí. Bohužel to není tak snadné. Po těžbě je tu sice průchozí planina, ale plná klacků a pařezů. Místo cesty pak začíná spíše zarostlý úvoz. Jakousi pěšinku udržovali možná tak nějací bezdomovci obývající opuštěný domek U Dobré vody. Konečně se tedy dostávám na cestu a po místní žluté trase mimo silnici mířím do lesa před Druzovou, kde křižuji silnici a pokračuji kolem stále se masivně rozšiřující Zruče po pěkné polní cestě do Sence. Projíždím zemědělským družstvem, na jehož druhém konci už nejsou ani zavřená vrata. To jsem rád, vypadá to, jako by někdo nesměle toleroval průchody na polní cestu do České Břízy. Je to asi rok nebo dva, co jsem si našel cestu východně od vsi, abych nemusel projíždět po silnici, tak tudy jedu i tentokrát. Na křižovatce nad bývalým dřevěným hrádkem vyjíždím na silnici a po žluté pokračuji přes chatovou osadu Břízský mlýn proti proudu říčky do Třemošné. Míjím rybník na Bílém potoce, též zvaný dle skály Kvočna. Poté jedu po louce skrz Třemošnou k viaduktu a snažím se po levém břehu potoka pokračovat na Záluží. Staví se tu asi rybník nebo co, takže je to tu celé rozkopané a stojí to za prd. za obchvatem přejedu na pravý břeh, po louce už to jede o poznání líp. V Záluží lze jet ke hřišti za obcí mimo silnici, pak ale přecijen necelý kilometr po silnici musím. Není ale provoz, takže pohoda😊 Po místní zelené se nejede moc dobře, tak odbočuji až na neznačenou cestu o kus dál a zhruba podél elektrického vedení stoupám k haldě za Krkavcem. Ještě nedávno jsem tu projížděl nějaké cesty, dnes je to tu celé neprostupné kvůli oplocenému farmaparku. Až za ním tedy odbočuji doprava a pokračuji na úpatí Krkavce na jeho zuápadní stranu. cesta stoupá a postupně se stáčí na jih.

Od rozcestí Pod Krkavcem jedu klasicky po modré nad Chotíkovem na Sytnou a dnes projedu přes pole ke Globusu. Kvete řepka, takže na parkoviště vyjíždím celý žlutý od pylu. Nechce se mi ještě přímo domů a tak se rodí plán, že zkusím projet segment pěšinky pod Sylvánem "na KOM". Je totiž dodcela pozdě večer, lidí moc nepotkávám, je sucho. Jedině ta zeleň mi bude lehce bránit ve výhledu na případné protijdoucí. Přes Sylvánský vrch tedy pokračuji částečně po nových cestách kolem západního obchavtu právě pod Sylván. KOM mi nakonec unikl asi o dvě vteřiny. Škoda, tak příště👿 Nad ZOO a Lochotínským parkem se pak vracím do Záhorska.

Necelých 35 km s průměrnou rychlostí 19,6 km/h, hodně jsem totiž bloudil nad tou Berounkou. Jinak to byl pěkný výlet, jen člověk musí do čím dál větších extrémů, aby nejezdil po asfaltu. Technicky náročné úseky na trase rozhodně jsou...

 

Bývalý Čertův mlýn nad Berounkou za Plzní

 

 

 

 

 

Břízský mlýn

13. 10. 2013
56 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Kalikovský mlýn-Kilometrovka-Radčice-Sylván-po zelené Globus-po modré Kušutka-po cylkotrase 35 Orlík-po NS Třemošná-po žluté Břízský mlýn-Kamenný vrch-Horní Bříza-po červené U Záluží-po cyklotrase 2151 Chotíkov-částečně po žluté Radčice-Křimice-Skvrňany-Bory


Podzim je letos jako stvořenej pro vyjížďky, takže jsem opět vyjel, a to na sever od Plzně. Původně jsem chtěl dojet až do Nadryb, ale to se nakonec nepovedlo. Vyrazil jsem kolem Kalikováku Kilometrovkou k ZOO a po silnici do Radčic. Odtud jsem stoupal směrem k Sylvánu, ale stočil jsem se po zelený turistický ke Globusu. Vzhledem k tomu, že bylo neobvykle teplo a slunečno, cestou bylo dost lidí, ale taky dost bahna. Za Globusem jsem stoupal směrem na Krkavec, dokud jsem se nenapojil na modrou, po které jsem se promotal lesem na Košutku, kde jsem se měl napojit na cyklotrasu 35. Nikde po ní ovšem ani památky, tak jsem dojel až ke Kamennýmu rybníku, kde jsem se vydal dál na Záluží. V lese prošpikovaném turistickýma značkama se dá jen těžko zorientovat, protože ani aktualizovaná mapa neodpovídá situaci v terénu, překřížil jsem žlutou a modrou turistickou třikrát a ani jedna nebyla ta, po který jsem chtěl jet. Přičemž tam měla bejt jedna jediná žlutá. Asi až někde u kolomazný pece se objevila cedulka s označení cyklotrasy-bez komentáře:D

Nakonec jsem se promotal po neznačený cestě až k podjezdu pod obchvatem Třemošný a po místní naučný stezce nemusel projíždět celym městem. Dál jsem pokračoval po žlutý na Českou Břízu. Překvapil mě lepší stav cesty podél říčky, až jsem zjistil proč...staví se tam soustava vodních nádrží. Brod u chatové oblasti jsem minul, jelikož už vim, že se z něj vyjíždí 20 cm hlubokym bahnem. Vyjel jsem na silnici, pokračoval na Hromnice, ale vzhledem k času jsem se hned za mostem u Břízskýho mlýna vyddal prudce vlevo na lesní neznačenou cestu. Ač jsem měl pochybnosti o směru, dovedla mě skutečně až na silničku z Horní Břízy do Obory:) Dojel jsem až k nádraží v Bříze, kde jsem se napojil na červenou turistickou a tu jsem po projetí okolních lesů opustil až na silnici z Ledec do Bolevce. Na silnici jsem opět dlouho nezůstal, hned jsem odbočil vpravo na cyklotrasu 2151 (označenou!) a dojel až do Chotíkova.

Z Chotíkova jsem se vydal kolem chovnýho rybníka po žlutý nahoru, přes pole a zas jsem sjel do Radčic. Po asfaltce jsem byl hned v Křimicích, kde jsem to zkoušel projet po rozestavěném obchvatu Plzně, ale nepodařilo se...čerstve upravené svahy byly podmáčené a koridor pro silnici rovněž ještě nebyl hotov. Tak jsem to objel (celý Křimice rozkopaný) a přes pole dojel do Skvrňan, odkud už jsem dojel podél Vejprnickýho potoka do Plzně a přes Hvězdu na Bory.

Průměrná rychlost 20,05 km/h mi udělala tentokrát radost vzhledem k tomu, že jsem se pořád "trmácel" cestou necestou. Kolo mi ovšem kapánek zlobí, nestih jsem opravit špatně fungující ořech, takže mi v zadním kole neustále něco přeskakuje. Jak bylo hezky, tak mi to ale nedalo a musel jsem prostě přesto jet. Celkem jsem najel 56 km, Sports Tracker netrackuje, když běží jen na pozadí a na to pravidelně zapomínam:// Je to ještě trochu nevychytaný, tak snad se to do budoucna zlepší;)


http://app.endomondo.com/workouts/488143188/20482649

Rybník Kvočna (Třemošná)

11. 4. 2022

43 km

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 550 m

Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Malý Bolevec - Prokopávka - Kamenný rybník - po místní zelené Orlík - Třemošná - po žluté rybník Kvočna (Nový rybník na Bílém potoce) - Myslivecký ryb. - Břízský mlýn - po žluté Žichlice, Třemošnice - Chotiná - po žluté Na Vartě - Žichlice - po zelené a místní modré Drahotínský rybník - po modré Zruč - NS F. Malocha - po žluté Bílá Hora - Bolevecký rybník - po NS Údolím Berounky Luční ulice - Roudná - kostel Všech svatých - Pod Záhorskem

 

 

Po práci bych vyjel někam na dvě hodinky, tak k rybníku Kvočna za Třemošnou by to mohlo vyjít. Ze Záhorska stoupám na Mikulku, pak sjíždím k Malému Bolevci oklikou přes světelnou křižovatku, protože při stavbě východího plzeňského okruhu se jaksi nemyslelo na frekventovanou pěší cestu z Mikulky k Boleveckému rybníku a čtyřproudovou silnici nyní nelze překonat. Protože už se po deštích cesty vysušily, pokračuji po pěšince přes pole a lesík k Prokopávce a pak za hřbitovem na velký Bolevec. Po překonání lávky u Kamenného rybníku se konečně dostávám mimo město a pokračuji po místní zelené podél výpadovky na Most. Lidí je tu málo, jede se dobře. Těsně před Orlíkem je cesta horší kvůli pokáceným stromům a větvím, ale projet se nějak dá. I nadále, už po cestě bez značení, jedu podél silnice I/27 a přejíždim ji po lávce od Záluží. Tím se dostávám k třemošenskému sportovnímu areálu.

 

Když vyjedu z lesa pod hřištěm, proplétám se uličkami až k nádraží. Jen o kousek dále odbočuji doprava na žlutou turistickou trasu, která mě dovede přes obec až k NS Okolo břehů. Tato naučná stezka vede právě k rybníku Kvočna (ten tu může být tak 7 let), jehož název odvozený od stejnojmenného skalního útvaru na východní straně se vžil na úkor oficiálního "Nového rybníku". Kupodivu tu nikde nikdo není a tak jedu sám singlem k Mysliveckému rybníku. Chci pokračovat na Žichlice, takže se stáčím vpravo a stoupám z údolí Bílého potoka. Lensími cestami projíždím až k místní zelené trase, která prudce klesá k odbočce na Břízský mlýn ze silnice do Hromnic.

 

Odtud pokračuji znovu po žluté parádním singlem nad říčkou Třemošná. V půli cesty, u brodu, mě vyděsila masivní štěrková navážka na cestě, ale byly tím upraveny jen dva úseky cesty naštěstí, ty technicky trochu náročnější, teď už sem můžou pohodlně motorky, kočárky a tak. Pěšina se ale krásně klikatí a přál bych si, aby nekončila tak brzo. Žichlice jsou asi kilometr za brodem. Za Žichlicemi vede žlutá po silnici do Třemošnice. Tak jako tak pokračuje nezpevněná cesta, já jsem se rozhodl vyzkoušet tu po pravém břehu, kterou neznám. Sjel jsem tedy k mostku a k mému překvapení široká cesta vede až do Chotiné. Na kraji vsi jsem si všiml prudce stoupající pěšinky směrem na jih, tak jsme ji vyzkoušel. Vede na pole, ale po kraji se dá pokračovat k nějaké skládce a na náves přijíždím mezi statkem a hřištěm. Rozhodl jsem se trochu si prodloužit trasu, protože je opravdu hezky a pokračuji po žluté, kde mě na konci vsi znechutí léta odložené vraky na kraji lesa, pak už se ale soustředím na intenzivní stoupání ke kopci Na Vartě. Krátce na to, co vyjíždím z lesa, je odbočka polní cesty doprava, zpět na západ tudy projedu skrz pole a les znovu až k Žichlicím.

 

U zemědělského družstva se chytím místní zelené, stoupám na vršek U Petra, překonám silnici a na konci lesa odbočuji vpravo na místní modrou vedoucí k Drahotínskému rybníku. Ten skoro celý objíždím po modré na kraj Zruče. Zručskou aglomerací pak projíždím na zbytky luk a polí směrem k Druztové a vyjíždím až na silnici mezi Druztovou a Sencem. Po malé pěšince se dá sjet na konec NS Po stopách F. Malocha a pak po žluté klasicky přes rozcestí Pod Vysokou na Bílou Horu. Z Bílé Hory jedu tentokrát pěšinkou od volejbalových hřišť k Boleveckému rybníku a poté podél řeky pod Masarykovým mostem k NS Údolím Berounky. Polní cestou pak přejedu k jižnímu vjezdu do FN Plzeň a kolem kostela Všech svatých se vracím do Záhorska.

 

Nakonec lehce přes 42 km, skoro celou cestu mimo zpevněné cesty, tak to má být😊 Průměrná rychlost 19,9 km/h.

 

  

 

Rybník a skála Kvočna na Bílém potoce u Třemošné

 

 

 

Zřícenina hradu Krašov

73 km

24. 3. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1300 m

Terén: Polní cesty a asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zavadilka - Na Prokopávce - Sofronka - Třemošná - Bílý potok - Kamenný vrch - Býkov - Dolíčka - Koryta - Dolní Hradiště - údolím Střely po zelené Piplův mlýn - Borek - Kozojedy - Rohy - po žluté zřícenina hradu Krašov - Bohy - Kozojedy - Liblínský most - po zelené Piplův mlýn - Břízsko - Bertin dvůr - Dobříč - Jarov - Třebekov - po NS Býkov-Žichlice Kosina, PP Hromnické jezírko - Hromnice - po žluté Břízský mlýn - Česká Bříza - Zruč - PP Berounka - po žluté Pod Vysokou, Bílá Hora - ČOV Bílá Hora - Zadní Roudná - Roudenské prameny - Pod Záhorskem

Zime letos nebyla žádná, ale jaro je docela chladné, přesto se po návratu z lyží těším na další výlet, bude už konečně trochu delší, kolem 70 km, ke zřícenině Krašov. Tak tedy jedeme na sever, ze Záhorska stoupám k Lidické, přes Zavadilku sjíždím k Malému Bolevci, klasicky přes pole pokračuji na Prokopávku a pak podél trati po nezpevněné cestě jedu k arboretu Sofronka. Podjedu trať, po štěrkové cestě se dostanu k silnici na Most a podél ní po obslužné cestě přes kopeček mířím do Třemošné kolem Orlíku. Třemošnou projíždím Plzeňskou ulicí až za nádraží, kde odbočuji vpravo a k potoku jedu po žluté. Parádním singlem po louce dojedu na konec obce, odkud stoupám po neznačené polní cestě, která nakonec klesá do údolí Bílého potoka. Následuje průjezd lesem poměrně nepřímo, cesty se tu kroutí, ale už jsem tu nejednou jel, nejprve je nutné prudce vystoupat serpentinami a pak se připojit k místní zelené stoupající spíše táhle ke Kamennému vrchu. Většinou si cestu zkracuji neznačenou lesní cestou. na kraji lesa je malá chatka, pak pár metrů takovou zarostlou zapomenutou cestou k zelené turistické trase a pak sjezd rozbitou cestou v úvozu k Býkovu, který viditelně pustne. Za silnicí se držím k lesu a pár metrů ve stoupání zelené, poté ale odbočuji vlevo na mnohem horší a stejně prudkou cestu k vršku Dolíčka. Když jsem se vyškrábal k aleji s místní žlutou turistickou trasou vyškrábal, moc dlouho jsme si ji neužil. Za 100 m odbočuji znovu na sever na cestu vedoucí někam k pramenům Bělidla, pak rozcestí u obrázku, kde jedu jedinou neznačenou odbočkou z pěti. Na všech ostatních cestách vedou naučné stezky. Po hezké lehce zpevněné cestě jedu na severovýchod, překonám silnici a pokračuji zvlněnou cestou k dalšímu Kamennému vrchu, případně Hrnčířce. Stáčí se to kolem Dobříče, ale do vsi tahle moje cesta nevede. Když vyjedu z lesa, prudce se do mě opře vítr-v tomhle směru do zad😊

Protože nemám rád ty asfaltky, ze silnice, na kterou cesta vyústila, znovu sjíždím a jedu mezi poli na kraji "letiště", tedy na kraji louky, která se tak dá využít. Za Koryty u hřbitova se vyhoupnete malinko nahoru a pak dlouho sjíždíte po silnici serpentinami ke Střele. Chtěl jsem to zkusit lesem, ale cestu vyznačenou v mapě jsem zhodnotil jako zcela integrovanou do lesního porostu. Za řekou si stoupání do Dolního Hradiště "zkracuji" tím, že odbočuji vpravo na polní cestu k chatové osadě. Tam už se ke mě připojuje zelená turistická trasa. Už jsem si nepamatoval, jak se dá projet nad Střelou k Piplovu mlýnu, ale byly to zbytečné obavy. Ukázalo se, že je to pěkná trasa a dokonce se zánovní lávkou přes Kralovický potok. Navíc tu touhle dobou nejsou žádní turisté. těch tu jinak bývá dost, je to jeden z mála relativně zachovalých "opuštěných" treků v naší zemi. Nad Piplovo mlýnem vyjíždím na silnici, stoupám ztěžka serpentinami do Borku a pak nad údolím Berounky i Střely, které mají nedaleko soutok, jedu do Kozojed. To je ideální chvilka na svačinku, je to asi 2 km po klidné silnici, která tvoří hranici mezi PP Berounka a PP Rohatiny. Projíždím Kozojedy a pokračuji po polní cestě na sever. Před statkem Rohy se dostávám na silnici, odkud pojedu po žluté až ke Krašovu. Nezpevněná cesta postupně více a více klesá, jak se blížíte Berounce. Je fajn, když tu nejsou lidé, dá se tu jet bezpečně svižným tempem. Zřícenina hradu Krašov je ovšem samozřejmě zavřená. To ale nevadí, je dobře vidět a navíc se dá zhlédnout i z přilehlých vyhlídek a to včetně parádního výhledu na údolí Berounky. Je docela chladno, proto se moc nezdržuji a vybral jsem si návrat po hřebínku jižně od zříceniny, kde je také zmíněná vyhlídka. Podle mapy a zpočátku ani naživo to nevypadá, jak pekelný kopec mě čeká. Je to sice hezká stezka, ale nahoru to jde velmi ztuha, spousta energie se ztrácí i v měkkém podkladu. Když vyjídžím zlesa, sice se mi ulevuje od nepříjemného stoupání, ale zároveň se do mě opře vítr-fouká stále stejně, takže momentálně přímo proti mě.

Z Bohů jedu kousek po modré, pak si cestu zkracuji neznačeným spíše trailem k Rožskému potoku. Je to opravdu technický sjezd, následuje krátké ale prudké stoupání ke hřbitovu kousek za Kozojedy. Odtud po hlavní silnici sjíždím k Liblínskému mostu. Ani jsem nepotkal moc aut. na kraji mostu ale sjíždím na cestu vedoucí k chatám a po zelené přes soutok Berounky a Střely a pak proti proudu Střely k Piplovu mlýnu. Lesní cesta vzhůru na jih je pochybná, proto raději volím silnici. Táhlé stoupání vede přes Břízsko a nejvyšší bod je asi právě místě u Bertina dvoru, kde odbočuji vpravo, projedu přes tento statek a bojujíc proti silnému větru bez přestání šlapu jihozápadně kamsi mezi Kaceřov a Dobříč. Po silnici  se vydám právě k Dobříči, ale než se tam dostanu, kolem hřbitova odbočuji vlevo a sjíždím k Dobříčskému potoku. Po docela hezké polní cestě to už není daleko do Jarova, kde se ale zatahuje a začíná pršet a pak dokonce padají malé pěkně štiplavé kroupy. Nestihl jsem tomu ujet do lesa, abych se trochu schoval za stromy. Překonal jsem jedno údolí, vyloupnul jsem se na Jarovské NS a stoupám k Třebekovu. Po štěrkové cestě po NS Býkov-Žichlice překonám údolí Bělidla, minu vrchol Kosina a sjíždím k Hromnickému jezírku. Neměl jsme potřebu jet přímo k němu, takže sjíždím rovnou do Hromnic. Než sjedu k Třemošné, musím přes kopec. Podél Třemošné už ale jedu parádním singlem po žluté k Břízskému mlýn. Od křižovatky jsem si zvykl jezdit kolem ČOV po louce k zemědělskému družstvu na kraji České Břízy. Podél zástavby se dá projet na jih vsi a vydat se po polní cestě k dalšímu areálu zemědělského družstva ve Zruči. Zatím vždy jsem jím bez problému projel a stejně tak i dnes. Po štěrkové cestě mezi Zručí a Druztovou jezdím rád k začátku NS F. Malocha. Odtud pak po žluté jedu přes rozcestí Pod Vysokou a lesem na Bílou Horu. Neměl jsem chuť jet vybetonovanou zemí, tak jsem ještě objel čističku podél řeky. Protože už jsou dál všechny cesty zalité asfaltem, už se nevypaltí jezdit do Luční ulice, takže jedu přes Zadní Roudnou k Pramenům po silnici a do Záhorska se vracím takhle zadem.

Parádní výlet, i když dost větrný. Díky bohu jsem si užil i jízdy s větrem v zádech. Terénu i převýšení (cca. 1300 výškových metrů) bylo dost. Průměrná rychlost 19,3 km/h není špatný😊 Vzdálenost 73 km, to je úplně akorát.

 

 

Zřícenina hradu Krašov a Berounka z vyhlídky

 

Kvadriatlon Pilsenman 2019

10. 8. 2019
40 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 750 m
Terén: Lesní cest, singly

Plzeň-u sv. Jiří - Chlum - po červené Doubravka, U Trati - Bílá Hora - Druztová - po žluté Věžka, Dolanský mlýn - po modré Drahotínský rybník - po místní modré a zelené Žichlice - po žluté Břízský mlýn, Třemošná - Záluží-chaty - Ledecká silnice - pískovna - Krkavec - Zálužská silnice - po CT 2151 Orlík - Bílá Hora - u sv. Jiří


Jako polovina smíšené dvojice jsem se zúčastnil věhlasného kvadriatlonu Pilsenman. Trochu jsem trénoval na plavání, ale v Boleveckém rybníku bylo tak málo vody, že se tak 100m běželo po ostrově. Následoval asi dvoukilometrový přeběh k depu u sv. Jiří. Vlastně hned od startu poprchávalo. Následovala hezká hodinka na kánoi, nějakých 6 km. To člověka celkem unaví, když jezdí tak maximálně jednou za rok na Vltavu a z Vyššího Brodu do Rožmberku mu těch 10 km trvá celý den:D

Po kánoi nás čekalo kolo, to už regulerně lilo (pršet mělo jen velmi zlehka-klasika). Zima nicméně nebyla a i kdyby, hned jsme měli příležitost se zahřát po průjezdu parkem v prudkém soupání na Chlum. V tomto kopci jsme poprve předjížděli vedoucí holky, ztratily se samy sobě. Na vrcholu jsme to otočili a rovnou zas jeli zpět po červené pod trať a zkratkou k lávce pod stoupáním na Bílou Horu. Dále se pokračuje po žluté směrem na Druztovou. Nejede se později Malochovo stezkou, ale po silnici. Z Druztové se nicméně pokračuje po žluté kolem Věžky, pěšky do vymleté stojky a pak pozvolným stoupáním kolem rozcestí Dolanský mlýn na modrou turistickou značku, po které se přes kopec dostáváme k Drahotínskému rybníku. Prudké odbočení vpravo na místní modrou a hurá zas na lesní cestu a stoupat...

Na rozcestí Nad Drahotínským ryb. pokračujeme po zelené přes silnici velmi kořenitou cestou do Žichlic. Zde předjíždíme ztracené holky podruhé a přitom nás ještě v kvaltu sfoukli první kluci, kteří měli delší plavání i loď. V Žichlicích občerstvovačka a hurá podél Třemošné pěknou stezkou k Břízskému mlýnu. Za mlýnem se jede kousek po silnici, ale hned se zas sjíždí a brodí u chatek. Zakrátko nás předjíždí druhá ženská dvojice. To už je ale poslední, co nás předjede!

Po místní zelené turistické značce pokračujeme za Třemošnou podél trati k chatové osadě a následné k Ledecké silnici. K pískovně pod Krkavcem nás čeká asi nejhorší úsek plný obřích promočených kořenů, prudkých výjezdů a klikatící se stezičky. Jen pár metrů po silnici a hned zabočujeme do lesa na vrstevnicovou cestu, která nás dovádí k zelené značce, po které se dramaticky stoupá na vrchol Krkavce. Rádi se tu občerstvíme, ačkoliv stále prší. Jsme tedy upozorněni, že máme jet hodně opatrně po tom rozbitém singlu po modré dolu. Přežíváme, za silnici kousek po neznačené cestě ke žluté a až k Zálužské silnici to pěkně jede. Za ní je to trochu do kopce, ale jede se pořád dobře.

U Orlíku, který musíme celý objet, už cítíme únavu a v mokrém hlubokém písku se jede ztěžka. Por nás asi naštěstí se dostáváme na zpevněnou cestu a pomalu začínáme i klesat k Bílé Hoře. Hlavně nezabloudit... Zručskou cestou se blížíme k cíli, už zbývá jen přejet lávku a hurá do depa. No k cíli-cyklistické části.

Na závěr si ještě jednou vyběhneme na Chlum a jednou přebrodíme a jednou přeplaveme řeku. Zhruba pětihodinový závod značně ztížilo počasí, ale lepší, než kdyby bylo 35°C. Kolo bylo ale dobře trasované. Převýšení velké na tak krátkou vzdálenost. S Markét jsme nakonec vybojovali druhé místo:))

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Pilsenman 2019

Fanatik 2024 - MTB Šampion 150 km

158 km

22. 6. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 2650 m

Terén: Polní, lesní, štěrkové i asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Bolevec - ranč Šídlovák - po CT 35 Kolomazná pec - Orlík - po modré Záluží - po místní červené Záluží-chaty, Na Bohoutově, Horní Bříza, Modrý kříž - Újezd - po CT 2304 Kaznějov - údolím Kaznějovského potoka Nebřeziny - po zelené Plasy - po červené Sokolka - po CT Baroko I Sechutiská hájovna, ryb. Pivovárek - po NS Stará cesta Mariánský Týnec - po červené Hubenov, Hradecko, Strachovice, Kožlany, Cukrovic mlýn - Milíčov - Šípy - Krakovec - po červené Zhoř - Rousínov - Skupá (CHKO Křivoklátsko) - Tyterský potok - po žluté V Habrovém loužku, Gypsárna - U Rozvědčíka - přívoz Branov-Luh - Branov - Karlova Ves - Karlov - Uhlířka - Varta - Velké Čihátko - U Zeleného kříže - po červené polesí Jestřáb, Hředle - Točník - po červené Pod Holým vrchem, Týček, Zbiroh - po modré Pod Bukovem - Plískov - po zelené U Zámečku - po červené Lhota p. Radčem - vrchol Brno - po zelené Radeč, Bílá skála - U Cajthamlů - Přívětice - po CT 2304 Břasy - po rozhlednou Na Vrších Vranovice-Amerika - po Žlutém okruhu pravěké hradiště Radná - Berounka - přívoz Darová - po žluté Nynice, Chotiná, Žichlice, Břízský mlýn, ryb. na Bílém potoce (Kvočna), Třemošná - po CT 2151 Plzeň - Kamenný ryb. - ranč Šídlovák - Bolevec - Pod Záhorskem

 

 

Takže začalo to výborně. Ačkoliv jsem si včera kontroloval kolo. Teď ráno, když mě čeká třetí nejdelší trasa na Fanatikovi, chci konečně se zpožděním vyrazit na start na šídlováku, ale co to? Prázdná duše. Je to malá dírka, když to ucházelo takhle pomalu. Jenže ji nemůžu najít... Náhradní duši na závod použít nechci, mám doma ještě nějakou? Tyjo super, mam, tak šup sem s ní. Nahodim na ráfek, chci ji na pumpovat, ale má vadný ventilek. Hmm, takže zpátky k té píchlé, nahustit na max, trpělivě hledat pod vodou a konečně nacházím malinkatý průpich. Po opravdu neobvyklé anabázi tedy konečně vyrážím, může být tak půl osmé. Chtěl jsem vyrazit nejméně o hodinu dříve. Podobně reagují pořadatelé, jestli jsem opravdu 150 km, že všichni ostatní jsou už dávno na trati. Tak je budu muset dojet no.

Zatím je příjemně, spíš bych to nazval chládkem, to je rozhodně pozitivní. A vydávám se po cyklotrase ke Kolomazné peci. Nedávám tomu co proto, pošetřím síly. Po nezpevněných cestách se jede přes kopec k Orlíku, tam přesedlám na modrou turistickou a spouštím se do Záluží. Za vsí pokračuji po místní červené trase k chatám za tratí po prašné cestě, pak kousek podél železnice a za bývalým drážním domkem následuje odbočka vpravo do kopce. Klasicky ke hřbitovu Na Bohoutově se jede pěkně lesem. Poté přejedete silnici a stále po té samé značce pokračujete na Horní Břízu. Trasa se lehce odchyluje před obcí, kde jede zkratkou pěšinkou a pak se zas naváže na místní červenou. Projedete kolem nádraží a muzea keramiky, taky lesíkem a pak po širokánské cestě pro kamiony z kaolinky stoupáte k Modrému kříži. Tam červená odbočuje vlevo, ale my závodníci pokračujeme ve směru. Z teď už asfaltové cesty odbočuji, až když chci k myslivně Újezd. Tudy vede CT 2304, co by kamenem dohodil do Kaznějova. Od koupaliště po asfaltu. Překonám hlavní silnici na západní stranu a odbočím pod kopcem do ulice Na Důl, z ní pokračuje moje oblíbená trasa údolím Kaznějovského potoka do Nebřezin. Fakticky začínají až za loukou, ale přecijen po zelené objedu odloučenou chatovou oblast a pár domků. Pod budoucím přemostění Střely, které už je definitivně potvrzeno, mířím nad řekou do plas. Pár skalek tu bývalo vždy, ale popadané stromy to tu komplikují až tak poslední rok. Nic se s nimi neděje, naštěstí jdou obejít. Jede se mi dobře, ale před Plasy dávám první preventivní gel, je to přecijen už 25 km. Od kláštera mě čeká dlouhé stoupání na Sokolku, ale nejede se mi špatně. Je to jak po nějaké naučné stezce, tak po červené. Po překonání hlavní silnice na most na kopci pokračuji lesní cestou přes Roudskou mýť. Na dalším rozcestí odbočuji doprava na Sechutickou hájovnu po CT Baroko I. Tyhle cyklotrasy jsou ale tak špatně značené v terénu, že je sem ani moc nechci psát. Před Sechuticemi vjíždím na silnici, ale jen k rybníku Pivovárek, pak se vracímna severovýchodní směr a pokračuji po NS Stará cesta. Vyhouplnu se po polní cesta až nad Mariánský Týnec. Parádní výhled na klášter s dlouhou alejí z tohoto směru. Sice fouká silný vítr, ale to mi nezabrání si užít suprový singl do Týnice😊 Ta je zároveň druhým checkpointem. Na svatbu, která se tam chystá, moc ideální počasí není, ale na kolo jo.

Vracím se na červenou, která objíždí po silnici rybník brzy ale odbočuje vpravo a příjemnou nezpevněnou cestou mě dovede až zpátky k hlavní silnici na Most, kterou opět přejedu na dohled zámku Hubenov. Musíte vystoupat k Velkému Špičáku, ale pak to docela jede k Hrádeckému potoku a po odboičenéí vpravo stále po červené podél něj až do Hradecka. K lesu se pak jede po slušné cestě. pak se ale znovu odbočuje a je to už trochu horší. Nicméně se pozvolně dlouho klesá k rybníku vožehák, takže pohoda. Jen to chce hlídat trasu. Jen mezi dvěma serpentinami je nutné je to po silnici, pak zas červená pokračuje údolím Javornice. Pěšinky jsou tu různorodé, ale téměř pořád náročné a technické. To vůbec nevadí, je tu pěkně a dokonce tu rostou i houby, daly by se sbírat i z kola. Ale dnes rozhodně nic nepotáhnu domů. Minu takhle Cukrovic mlýn, vyjedu do stráně, pak zas sjedu, překonám potok rozbahněnou cestou, pokračuji po levém břehu a asi to byl tento úsek před Milíčovem, kde se jede mezi ostatými keři, které zarůstají cestu. Některá místa byla těžko prostupná. Závěrečný kopec do Milíčova se ale po červené nejede, trasa vede neznačenou zkratkou. Z Milíčova se jede přes Šípy do Krakovce po silnici a tady vidím svoje první spolujezdce z Fanatika. Na rovinkách je postupně stahuji, až je předjedu. Na Krakovci už jsem kolem jedenácté hodiny, takže jsou tu už lidi. Já udělám jen pár fotek, ale závodníci za mnou si sedají do občerstvení. Já přemýšlím o doplnění pití, ale nechce se mi zdržovat se. Ze zářezu Krajkovského potoka stoupám (jak jinak než po červené) zprvu docela prudce, ale později je to lepší, a sice do Zhoře. Asfaltová cesta naštěstí taky skončí. Ve Zhoři odbočuji vpravo a do Rousínova bohužel musím překonat nepúříjemně hluboké údolí. V Rousínově je bývalá studna s kohoutkem snad upravené vody. Risknul jsem to k pití a teď už můžu říct, že to bylo v pořádku😉

Dál se jede na Novou Ves, neznaačenou cestou k silnici II/233 a pak do Skupé, a to už jsem v CHKO Křivoklátsko. A blížím se asi nejhezčímu úseku celé cesty, Nejprve stoupám ke Stupskému lesu a k Novosedlům, ale pak už se spouštím lesem k Tyterskému potoku a žluté turistické. Takových cest je jako šafránu-nemnoho lidí, spousty brodů (asi 15), všechny sjízdné, vody je tak akorát, aby to bylo příjemné ochlazení, no prostě bomba. Takové cesty se lze stěží nabažit a bonusem je, že nakonec vyjedete U Rozvědčíka, takže víte, že už jste aspoň mentálně v půlce cesty. Jsou mezitím ještě dvě rozcestí, kde se pokračuje po modré a pak po červené, ale nejjednodušší je orientovat se rtak, že prostě jedete pořád podél potoka. V nečekaně narvané hospodě se opravdu nemíním občerstvovat. Jedu proto k přívozu Oty Pavla Branov-Luh, který je vzdálený asi půl kilometru odtud. Dojel jsem akorát na převozníkovo polední pauzu, ale zase jsem tu druhý čekající (první je také účastník Fanatika). Než se závozník naobědval, přijelo dalších 5 závodníků, takže je tu většina osazenstva. jen dva lidé jeli asi hodinu před námi, jak jsme se dověděli, a asi 4 další jsem předjel. Převozník je super, měli jsme obavy, kolik se nás na prámici vejde, ale vzal nás všechny. Jízdné dobrovolné, neošidili jsme ho. Od Berounky je to ale pekelný kopec do Branova. Do první serpentiny se zdálo, že to skupina jezdců s Jardou Peškem budou hecovat, ale postupně všichni odpadávali. Taky jsem nečekal takový záhul. V branově jsem se ale s prvním ze skupinky za mnou rozloučil, že si pojedu svým tempem. A udělal jsem dobře, v popoledním horku se dál stoupalo po silnici v závětří a moc to neodsýpalo. Za tři kilometry je Karlova Ves, kterou znám ze svého jarního výletu na Křivoklát, ale stoupání končí až další dobrý kilometr za ní.

Jsem překvapený, že se mi jede docela dobře, i když už je slunce vysoko a je docela horko. Stoupalo se teď ale lesem, tak to nebylo tak špatné. Za Karlovou Vsí v sedle začnete klesat a když vyjeete z lesa, rozprostře se před vámi celé široké údolí, nádherný pohled, není divu, že si tu někdo zařídil bydlení na samotě. Příjemný sjezdem ale proti větru jsem sjel do Karlova a stále po silnici stáčející se na jih jedu ještě tak kilometr. Následuje odbočka na větší cestu lesem do táhlého stoupání. Za chvíli se kě mě připojí CT 0053 a na rozcestí se žlutou odbočuji vlevo právě po této turistické trase. Je to však jen na okamžik, protože brzy vyjíždím zpět na silnici II/236, po které jedu k Zelenému kříži. Silnice vede napříč, já jedu rovně na cestu bez aut po Hředelské cestě po červené znovu do táhlého stoupání polesím Jestřáb. Kousek za stejnojmenným rozcestím odbočuje cyklotrasa, cesta se zmenšuje a už není ničím zpevněná. Tudy jedu dál po červené a postupně klesám do Hředlí, je to docela solidní sjezd zakončený serpentinami na vymleté písčité cestě. Z Hředlí se po polní cestě prudce stoupá pod Zámecký vrch. Když se otočíte, vidíte nádherné údolí, tento pocit ale trochu přebíjí stojící rozpálený vzduch a strmá stěna přede mnou. Žlutá turistická trasa se odděluje od červené a právě tam je to nejnáročnější. Za chvíli se naštěstí stoupání zmírňuje a jede se více vrstevnicově úpatím hřebenu Zámeckého vrchu. Jednak se začíná klesat k Točníku a zadruhé už cítím, že se vracím do známých oblastí a jsem tedy už relativně blízko Plzni😊 Do vsi Točník je nejlepší sjezd právě v místě parkoviště k hradu Točník. Naštěstí tu není tolik lidí, takže nemusím brzdit. Až dole pod Žebrákem, kde je checkpoint u městského úřadu. Je to srnda, že zrovna ten, zašlý dům mezi všmožnými atraktivitami😀 Zajedu si ještě za lepším výhledem na Žebrák, trochu se nabiju energetickým gelem a vydávám se po červené táhlým stoupáním mezi lukami k Holému vrchu. Je tu vyspravená cesta nějakým rozemletým odpadem. Pod Holým vrchem se jede pár metrů po silnici, pak vás čeká lesní cesta a když vejdete z lesa, tak klesáte loukou do Týčku. To je kousek nad Zbirohem, kam musíte po silnici, vede po ní cyklotrasa i turistická červená.

Na náměstí ve Zbirohu doplním ve večerce pití. Nechávám kolo před obchodem, ale v tu ránu je u mě paní, co mi ho prý ohlídá, protože tu bývalá nějaká známá firma, co takhle na minutku odložená kola vyhlížela a kradla. Už tu prý není, ale popovídali jsme s paní, poděkoval jsem jí a zase si šli po svých. Tedy já jel... do náměstí v kopci a dál pod zámeckým parkem po modré k Bukovu. Navigačně to je teď trochu složitějš, ale hodinky mi ukázaly, kudy kam do Plískova. Po zelené sjíždím ke Koželužce. Je zvláštní, že tohle neznám, buď se tu změnilo značení nebo jsem tyhle cesty doposud úspěšně míjel. Přes potok Koželužka je stržená kláda, tak to přeskáču a vydávám se do kopce po červené do Lhoty pod Radčem. Tady mě čeká poslední velké stoupání a trochu se ho bojím, protože vrchol Brno je opravdu dost vysoko. Ze Lhoty to nepříjemně utahuje, nejhorší je to v místě hranice PP Radeč. Pak ale trasa vede serpentinami a nakonec mi to docela uteklo a snad jsem se na segmentu v tomto stoupání ve šel do Top 10, asi tu moc lidí nejezdí, mám v nohách už přes 100 km. Od vrcholu Brno před Radeč na rozcestí Radeč - západ se jede po zelené po hřebínku, na kterém proběhla těžba, takže jízda je vskutkuu technická. Pak už je cesta lepší a rychle klesá. Kolem Bílé skály proletím, až pod ní na rozcestí musím zpozornit, protože sjíždím ze zelené doprava. Po větších (rozuměj sjízdných) cestách se motám nad Sklenou Hutí. Dostávám se k dlouhému sjezdu k Přívěticím, který už znám. Trasa ale vede trochu jinudy, než kudy já obvykle jezdím, ještě musím k rozcestí U Cajthamlů. Tam vedou snad všechny cesty z okolí😮 Do Přívětic se hezky rychle sjíždí, pak nasadíte na CT 2304 a po asfaltce uháníte do Břas. Pod rozhlednou Na Vrších vede taková pěšinka loukami, později je tam i modrá turistická trasa, docela fajn poježdění. Sice nakonec dojedu k přívozu Darová, ale rozhodně ne přímo. Po modré sjedu k lomu Terezie, ale pak po "Žlutém okruhu" místních trailů stoupám zpět nad Radnice. Až poté se okruh stáčí na západ a začíná klesat k Berounce. V místě, kde se začíná klesat z hřebínku k řece, se cesta roztrojuje na různé traily. Já mám jet jakože po žluté, ale cesta se rychle zhoršuje a je tu spíš jen rigol od těžebních strojů. Ze zkušenosti volím tu největší cestu, abych neskončil někde v polomu. Díky tomu jsem sice objevil pravěké hradiště Radná na ostrohu nad řekou s krásnou vyhlídkou, ale cesta odtud nepokračuje, takže se prodírám kamsi do údolí, kde bych měl najít jinou. K mémo překvapení jsem se dostal skutečně až k Berounce. Po povodních je na pěšince vedoucí pár centimetrů nad běžným stavem vody spousta naplavenin, ale k přívozu jsem se dostal. Pan převozník zrovna vypravil předcchozí partu, takže jsem najel a hned jsme odrazili k druhému břehu. To tedy byla rychlvka a já vím že dotovaná, ale pro mě dnes za 10 Kč! Teď už můžu odpočítávat kilometry do cíle. Mám na to trochu času ve stoupání do Nynic. Žlutá do chotiné je hezká cesta, bohužel ještě přes kopec. S tím už jsem moc nepočítal.

 

Proti proudu Třemošné se jede ale suprově. Povětšinou nezpevněné cesty vedou nad říčkou přes Třemošnici do Žichlic, k Břízskému mlýnu a nakonec kolem rybníku na Bílém potoce (Kvočna) do Třemošné. Mám radost, že trasa je vedena po singlu přes louku, který jsem si tak oblíbil v posledních letech. Pak už zbývá posledních pár kilometrů klasicky po CT 2151 přes Orlík podél trati do Plzně ke Kamennému rybníku a pak po žluté, zelené a naučné stezce, to aby někdo náhodou nezabloudil, do cíle u Šídlovského rybníku.

 

Ukázalo se, že jsem trasu dokončil v nejleppším čase. A dobře jsem si rozvrhl síly a nebylo až takové vedro, takže mi to zkrátka sedlo. I tak to ale bylo i s cestami domů skoro devět hodiny pohybu, docela překvapivých 2650 nastoupaných metrů a 158 km. Měl jsem ale chuť na pivo i guláš, takže všechno v nejlepší pořádku, tak bych si to představoval😍  

 

 

 

Přívoz Oty Pavla Branov-Luh na Berounce

Výsledky Fanatik 2024 MTB Šampion, 150 km

Alej k Mariánskému Týnci

Hrad Krakovec

Hrad Žebrák

Vrchol Brno