Železniční most Chrást

42 km 

2. 6. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Pecihrádek - Ejpovický tunel - pod Chlumem Bukovec - po zelené Dolanský most - po modré Chrást - po NS Chrást železniční most od Klabavy - po lávce u Elis-plastu přes Klabavu - Telín - býv. Spálený mlýn - Valentovský mlýn - Korečnický mlýn - Střapole - Bušovice - Smědčice - Chrástecký vrch - Kouřim - Nová Huť - Dýšina - Červený Hrádek - Újezd - park Potoční - u sv. Jiří - Masarykův most - po NS Údoliím Berounky Roudná - Pod Záhorskem

Příjemný letní čtvrtek, něco přes dvacet stupňů, to je ideál. Na dvě hodinky se pojedu vyvětrat, asi k želzničnímu mostu v Chrástu. Stoupám na Mikulku a pak sjíždím podél pole k ulici U Sudů, ke kruhovému objezdu. Odtud stoupám na Pecihrádek. Po žluté sjíždím prudce dolu k lávce přes Berounku kousek pod sv. Jiřím. Od kolejí stoupám nad ústím Ejpovického tunelu po červené, tudy se dostávám do lesa, nechávám červenou odbočit k vrcholu a po severní straně k Bukovci. Východně od vrcholu se vracím na singl klesající po červené. Pěkné svezení, nikoho jsem tu nepotkal😊

Z Bukovce následuje krásný úsek nad Berounkou po zelené turistické trase k Dolanskému mostu. Kousek je to pak po silnici, ale u kempu opět začíná nezpevněná cesta a úsek do kopce je segmentem na Stravě. Dneska nejedu daleko, šlápnul jsem do toho, ale jak tudy vede Kolo pro život, nepřiblížil jsem se ani trochu těm nejlepším. Nerozumim, jak to tu dokáže někdo prosvištět😃

V Chrástu nejedu přímo k viaduktu, ale projíždím nad Klabavou po NS Chrást, taky moc hezká pěšina. Ústí na hlavní silnici, ale není to daleko a dá se znovu odbočit k čističce, za níž pokračuje cesta vyšlapaná od rybářů. Dá se po ní ale dostat přímo pod železniční most, který obvykle přejíždím nahoře. Vracím se trochu zpět a Vilovou ulicí stoupám ke trati, dá se k ní dostat mezi zahrádkami a pak ji přeběhnout na druhou stranu, kde je asfaltka. Ta vede k Elis-plastu u Klabavy. Měla by tu být lávka. Už sice není značena v mapě jako uzavřená, ale to asi jen proto, že už ji někdo počítá jako nefunkční nebo zbořenou. Sice jsem ji překonal, ale byl jsem rád, že jsem byl na druhé straně-na louce, kde není ani známka po tom, že by ji někdo používal. Táhnu tedy kolo zarostlou nivou Klabavy a sbírám klíšťata. Asi pět jsem jich sundal o 200 m dál, kde je náznak cesty. Není to ale nic moc, spíš loukou a mezi stromy se proplétám zpět k základům mostu, až tam je vidět cesta, která vede k samotě na kopci. Odtud už se dá normálně dostat k červené do Telína. Sjíždím až ke Spálenému mlýnu a nádhernou loukou po břehu Berounky mířím ke Korečníckému mlýnu. Tady by mohla/měla stoupat cestička ke Střapoli. No není tu, ale nad loukou se zdá být průsek, tak to zkusím. Podél lesa to chvíli jde, ale stejně pak musím kus pěšky. Naštěstí skutečně v lesním porostu cesta existuje. Mám velkou radost, protože každý metr nově objevené cesty je důležitý, spousty kilometrů ročně jsou odepsány kvůli zbytečnému asfaltování. Prudce tedy stoupám od řeky a když vyjedu z lesa do polí, dokonce je tu štěrkem vyspravená cesta, která mě dovede až do vsi.

Nedám si pokoj a zkouším za vsí a za tratí polní cestu do Bušovic. Několikrát jsem tu bojoval s průjezdem, dnes to ale není tak zlé, jak jsem čekal. Skládka bordelu je už nějak zarostlá a někdo tu evidentně tu a tam chodí. Vyškrábal jsem se tedy nad Bušovice a pak už je cesta slušná. Do Smědčic jedu po silnici, pak zas odbočuji na polní cesty a přes Chrástecký vrch se vracím do Chrástu. Přes Kouřim stoupám k modré turistické trase, která vede podél trati do Nové Huti/Dýšiny. Z Dýšiny jsem se vydal přes pole do Červeného Hrádku. To už nedopadlo tak dobře, ale nakonec jsem polem projel. Nad Hrádkem, pod statkem, jsem odbočil vpravo a pak sjel do Újezdu. Přes park Potoční jsem to vzal ke sv. Jiří a pak pochopitelně přes Masarykův most k Zadní Roudné a ještě po NS Údolím Berounky na Roudnou a pak do Záhorska.

42 km, téměř 700 nastoupaných metrů a 10 klíšťat, docela slušné. Průměrná rychlost ale jen 19,6 km/h.

 

Železniční most Chrást

 

 

Býkov z Plzně na kole

18. 11. 2018
51 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 1300 m
Terén: Lesní cesty, singly

Plzeň-Bory - Na Hvězdě - CAN - Zámeček - po zelené Košutka - po modré Pod Krkavce - Ledce - Dubský mlýn - Horní Bříza - po zelené Býkov - Hromnice - Česká Bříza - Nad Drahotínským rybníkem - Dolanský mlýn - Dolanský most - po zelené Bukovec - po CT 3 u sv. Jiří - Masarykův most - po NS Údolím Berounky Štruncovy sady - Plzeň-centrum - Depo 2015 - zimní stadion - Plzeň-Bory


Podobnou trasou jsem vyjížděl i předchozí den, ale to holt přežiju:D Mělo být zataženo a větší zima, než včera, takže jsem si neplánoval nic velkého. Nakonec jsem dojel až na Býkov a překonal vzdálenost 50 km.

Z Bor jsem tedy vyrazil k Area Bory a pak na sever přes Hvězdu a k autobusovému nádraží. Poté po CT 37 k nové lávce přes Mži za zoo. Musím si užít pěkných cestiček, dokud ne nepřetne (a předpokládám zruší) západní obchvat, tak stoupám k Zámečku a pokračuji prudkou stojkou k zelené turistické značce. Pod Sylvánským vrchem pokračuji na Košutku, nad Globusem směřuji ke Krkavci a po vjezdu do lesa se spojuji s modrou, po které se protáhnu terénem až na rozcestí Pod Krkavcem. Stáčím se na chvíli vlevo, ale pak podél lesa na Ledce. Sjíždím až do vsi, za kostelem se stáčím doprava k zemědělskému družstvu a po polní cestě jsem rychle u Dubského mlýna.

Od Dubského mlýna je třeba kousek stoupat chatovou oblastí, pak se ale cesta srovná a za chvilku jste v Horní Bříze. Ta je pěkně roztahaná a nechci ji projíždět po silnici celou, tak jedou kolem stadionu pod trať, kde začíná zpevněná lesní cesta. Připojují se naučné stezky z jihu a všechny ústí u nádraží. Odtud na Býkov se držím zelené-zpočátku po silnici, za hlavní tah na Most, pak před železničním mostkem je třeba odbočit vpravo a stoupat lesem. K "zámeckému statku" se tedy sjíždí, je tu ale nějaká špatná cesta, zaházená větvemi. Začíná se trochu zatahovat a ochlazovat, rychle tedy pokračuji do Hromnic.

Ve stoupání ke kapli sv. Prokopa se zahřejete, kousek za ní pak vyzkoušejte ulici vlevo a pokračujte na louku, která klesá až k potoku Třemošná. Já ji znám z pohledu zespodu, ale snad nikdy jsem tu nejel. S brodem jsem trochu váhal, ale nakonec mě ani 5°C neodradilo. Po cestě přes louku se dostávám na kraj Žichlic. U soukromého rybníku objíždím pozemek sakra prudkým stoupáním. Bohužel nahoře zjišťuji, že zde žádná cesta nepokračuje, dolu ale nepojedu za žádnou cenu:D Tak musím přes pole-naštěstí sklizené a zmrzlé. Asi za 300m jsem na nedávno objevené cestě do České Břízy, která mě hodně baví. Vyjíždím u kaple sv. Petra a Pavla a rozhodl jsem se pak pro místní modrou turistickou značku vedoucí k Drahotínskému rybníku.

Minimálně podruhé jsem si chtěl zkrátit kopec a cestu od rozcestí Nad Drahotínským rybníkem, ale znovu jsem si téměř nic neušetřil, údolíčko protíná směrem k Dolanům potok a žádná cesta tam nevede. Tak jako tak jsem tedy ztratil všechnu výšku a znovu stoupal přes kopec, abych sjel k Berounce. Pěší mohou přes stále uzavřený Dolanský most a tak jsem se vracel po singlu nad Berounkou po zelené turistické značce. Naprosto parádní, dnes bez lidí. U rozcestí Zábělá-podjezd je oficiálně zavřená lávka přes koryto kvůli špatnému stavu, nicméně projít se dá. Do Bukovce už jsem pár lidí potkal, to není na úzké pěšince moc příjemné. Z Bukovce zbývají do Plzně po CT 3 kolem téměř dokončeného železničního tunelu asi 2 km. Vracet se chci přes Masarykův most po NS Údolím Berounky ke Štruncovým sadům.

Podél řeky projíždím centrem města až k Depu 2015 a na Bory zbývá stoupání kolem zimního stadionu za nemocnicí. 51 km na závěr cykloroku, překvapivých více jak 1300 nastoupených metrů a průměrná rychlost 18,6 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Dvůr Býkov

Masarykův most

4. 10. 2014
54 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

CAN Plzeň-po NS Údolím Mže Radčic-po zelené Malesice, Dolní Vlkýš, Kumberk-Čemíny-po modré Košetice, Všeruby-Nekmíř-po zelené Kokořov, Ledce-Dubský mlýn-Záluží-po modré Orlík-Kamenný rybník-Jateční-Bory


Společenská poptávka zřejmě donutila meteorology znovu předpovědět babí léto a už asi třetí den za sebou to nevyšlo. Myslel jsem, že je přecijen trochu tepleji, než 12°C a tak jsem si vyrazil jak na motýli. No aspoň jsem měl o důvod víc udržovat tempo.

Do Radčic jsem jel osvědčenou cestou kolem autobusového nádraží a po NS Údolím Mže. Dále jsem pokračoval po zelené (schovaná odbočka do lesů nad Radčicemi) do Malesic. Vystoupal jsem po záplatované silnici do Dolní Vlkýše a polňačkou, stále po zelené, se vydal dolu ke Komberku (zřejmě dokonce patrné rozvaliny, příště musim prozkoumat!). Cesta ústí na silnici, která mě dovedla do Čemín. Asfaltové cesty jsem si tedy neužil dlouho:)

Pokračování známou cestou po modré do Košetic je příjemné a poměrně rychlé, ač se jedná o lesní cestu. Všude kolem je hodně stezek, které rovněž čekají na projetí. U samoty neznačené na mapě se staví rybníček na Čemínském potoku. Košetice jsem jen líznul, jelikož mi modrá svedla severně do kopce. Cesta lesem je pěkná, štěrková. Zanedlouho se křižuje silnice na K. Vary a už je tu sjezd do Všerub. Jede se ale úzkou zarostlou pěšinkou obklopenou trním, takže rychlost je vykoupena bolestí:D

Ve Všerubech je ideální pokračovat po bývalé zelené kolem školy nahoru po ostentativně označeném soukromém pozemku se zákazem vjezdu. Někde je ještě možné zahlédnout staré značení, snad cesta nezaroste úplně. Zvláště za obchvatem Všerub směrem k Nekmíři to docela hrozí, přitom je to pěkná spojka. Nekmíř je pěkně zrekonstruovaná, jinak ale nestojí za zastávku a tak pokračuji po krásné nové klikatici na Tatinou. Lepší by ale byla opačnym směrem, z kopce. V půli cesty se vydávam do Kokořova po nové zelené, která nahradila tu původní ze Všerub. A čeká mě táhlý sjezd lesem:) Z Kokořova se stále držím zelené, ale nevyplatí se jet po kraji zoraného pole, tak to beru po skutečné cestě víc lesem. Do Ledec už jsem ale sjížděl jak se patří dle značení.

Cestu na Záluží jsem si zpestřil oklikou přes Dubský mlýn. No teda nevypadalo to, že se to dá projet skrz nějakou oplocenou kovovýrobu, ale zkusil jsem to a šlo to. Akorát ten mlýn mě zklamal, nevypadal mlýnsky a byl vlastně úplně pobořený. Do Záluží jsem dojel po silnici, rovněž s novým povrchem (ten náš kraj se vzmáhá:-O). Do Plzně jsem pak zvolil modrou turistickou s brutálním kopcem na úvod a pod elektrickym vedením houpavou cestou ke Kameňáku posléze. Dál jsem zamířil přes Bolevák, kde je u hráze z nějakého důvodu nová asfaltová cesta místo celkem nové štěrkové cesty. A pak přes trojmostí na Jateční, kde už byl v provozu pro cyklisty Masarykův most:) Kolem pivováru, kde už začínal Pilsner Fest, U Ježíška, papírenskou lávkou a zadem kolem řeky k Lidlu a za nemocní jsem dojel na Bory;) Průměrná rychlost přinejmenším 22km/h, to mam velkou radost vzhledem k poměru turistických tras. Zkuste sami, doporučuju:)


http://app.endomondo.com/workouts/474393882/20482649

Masarykův most Plzeň

Šternberská hrobka ve Stupně

2. 9. 2021

47 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Lesní a polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - po NS Údolím Berounky Masarykův most - u sv. Jiří - po CT 2151 Bukovec - po červené Holý vrch, Chrást - V Podlesí - Smědčice - Bušovice - U Tří lip - Přešov - Stupno - Šternberská hrobka - po zelené Všenice, Korečnický mlýn - Spálený mlýn - Telín - NS Chrást - po modré Dolanský mlýn - po zelené Bukovec - po CT 2151 u sv. Jiří - Masarykův most - Bolevecký ryb. - Mikulka - Pod Záhroskem

 

Mám čas na kratší výlet, tak se pojedu podívat do Stupna na Šternberskou kapli. Začíná září a já začínám čtvrtý tisíc letošních kilometrů. Zatím mi to vychází, že jsem za srpen chtěl ujet 600 km a nadále bych měl pokračovat cca. 500 za září. Tak rychle do toho. Ze Záhorska sjedu na Roudnou a z Luční ulice pokračuji po NS Údolím Berounky parádní štěrkovou cestou k Zadní Roudné a pod Bílou Horou se stáčím na Masarykův most, abych kolem vodárny projel ke sv. Jiří. Táhlým stoupáním po CT 2151 pokračuji kolem Ejpovických železničních tunelů pod Chlum a pak sjíždím do Bukovce. Cestou do Chrástu volím červenou turistickou trasu, ta vede příjemně lesem, k Holému vrchu je to ovšem velmi prudké, nepříjemné stoupání.

 

V Chrástu sjíždím po červené ke Klabavě, odkud stoupám Hutní a Smědčickou ulicí do chatové osady V Podlesí. Na jejím východním konci se dá vyjet na louky, po kterých se vystoupá k Chrásteckému vrchu. Bohužel je pak nutné klesat do Smědčic, ale není to zas tolik. Následující úsek do Bušovic je po silničce, ale nepotkávám tu nikoho. K rozcestí U Tří lip tentokrát zkusím "polní", zpevněnou cestu nad zemědělským družstvem. Od Tří lip stoupám po polní cestě k lesu kolem kopečku Přešov nad Novým Dvorem. Lesem jedu přímo rovně za nosem až k 500 m n. m. Na druhém konci lesa se ovšem cesta ztrácí, nikdy to tu neumím dobře trefit. Projíždím tedy vlevo zarostlou pěšinkou, objíždím oplocenou oboru, trochu s obtížemi projedu lesem a nakonec se vyloupnu na větší lesní cestě. Tady to už naštěstí poznávám, musím se kousek vrátit směre na Nový Dvůr a na nejbližším rozcestí s větší cestou zpět prudce vlevo do dlouhého sjezdu do Stupna.

 

Z Dolního Stupna do Horního je to přes údolíčko Korečnického potoka. Naproti kostelu sv. Vavřince odbočuji vlevo na zelenou, která právě u hřbitova odbočuje dříve parádní pěšinku, dnes na štěrkovou cestu přes louku. Než se tam vydám, obhlídnu dnešní cíl, Šternberskou hrobku. Pak už se vydávám údolím Korečnického potoka po zelené do Všenic. Krásný singl, přerušen obcí, pokračuje až dolů k Berounce ke Korečnickému mlýnu. Stoupání do Sedlecka nemám rád, proto pokračuji podél řeky k bývalému Spálenému mlýnu, odkud se samozřejmě také musí stoupat do Telína. Celkem rád jezdím do Chrástu přes chatovou osadu v Březí po malé lávce přes Klabavu k NS Chrást. Poté vystoupám k městu a zadem Polní ulicí projedu k modré turistické, kudy alejí a sjezdem mířím k Dolanskému mostu. Do Bukovce mě čeká klasika po zelené turistické nad Berounkou. To je jeden z nejlepších singlů kolem Plzně. Z Bukovce se vracím ke sv. Jiří jako na začátku výletu, po CT 2151. Od Berounky na Jateční to pak ale ještě vemu k Boleveckému rybníku. Musím po té nudné asfaltce podél průtahu U Sudů, pak teprv mohu odbočit na polní cestu na Mikulku, odkud sjedu podél stavby nové budovy UK do Záhorska. 

 

47 km průměrnou rychlostí 19,8 km/h. Docela jsem se zbrzdil v lesích nad Stupnem. Taky jsem nastoupal přes 700 výškových metrů😊 

 

 

 

Šternberská hrobka ve Stupně

 

Radnice - kaple Navštívení Panny Marie

62 km

10. 7. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 1000 m

Terén: Lesní, polní a štěrkové cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Malý Bolevec - Košinář - Senec - Pod Vysokou - Druztová - po žluté Dolanský most - po modré Chrást - po NS Chrást Klabava - Telín - Sedlecko - Korečnický mlýn - po červené Kříše - Hochperk - Vranovice - lom Terezie - po místní cyklostezce Radnice - kaple Navštívení Panny Marie - po červené lom Ovčín, Jordánek, Přívětice, Březina - Přešov - U Tří lip - Bušovice - po NS Kokotské rybníky Nová Huť - Dýšina - Černá mýť - Zábělá - Holý vrch - Bukovec - po NS Údolím Berounky u sv. Jiří - Masarykův most - Zadní Roudná - Roudenský pramen - Pod Záhorskem

 

 

Superrychlý výlet, řekl jsem doma, že za tři hodinky jsem zpátky, takže jedenáctá je deadline. Vlastně teda nevim, jestli je 1000 m převýšení ještě na střední obtížnost, ale tu a tam jezdim větší extrémy, tak nemůže být zase vše velká obtížnost. trasu mam snad v hlavě, tak jdeme na to. Vystoupám na Mikulku, kde ještě nejsou všechny cesty asfaltové, pak sjíždím k Malému Bolevci a kolem kempu Ostende ke Košináři. Hned za altánkem u hráze pokračuji na pěšinku vzhůru do lesa. Podle mapy jsem se měl stočit vpravo, ale nějak jsem to přehnal a dojel jsem až na dohled silnici do Zruče, takže se zas stáčím prudce vpravo, abych dojel až do Sence, V Koutě lesem. Poté za kruhovým objezdem jedu po silnici až do zatáčky, kde vede žluté turistická k Malochově skále. Tentokrát ale mířím do Druztové lesíkem severně od vysokého napětí. Před vsí les končí, ale dá se projet do Druztové mezi poli. 

Kolem hřbitova a kostela sv. Maří Magdaleny sjíždím k Drahotínskému potoku. Čeká mě prudký výšvih z údolí a pak pěkná cesta k silnici. Přes Dolanský most a ke kempu jedu po silnici, jak jinak... Pak už po modré stoupám k Chrástu. Po prudké stojce následuje opět hezká polní cesta. Konečně už jsem se naučil projíždět Chrástem do Polní ulice bez průjezdu přes střelnici a hřiště😁 Po NS Chrást pak sjíždím do údolí Klabavy. Naučná stezka se okruhem vrací do Chrástu, já nivní loukou mířím k lávce na pravý břeh a prudce stoupám po asfaltu k Telínu. Tentokrát ale nepojedu po červené, bvyužiju relativně novou cestu skrz pole do Sedlecka. Pro jednou také ke Korečnickému mlýnu budu po červené sjíždět😊 Následuje bohužel nově vyasfaltovaný úsek, to opravdu nepochopím. Později jsem ale zjistil, že by snad mohla být pěšinka vedoucí loukou-tak příště. Červená turistická trasa míjí přívoz Nadryby, ještě do zatáčky pokračuje po silničce a pak prudce odbočuje do prudkého stoupání na hranici sjízdnosti. Když už se vyškrabete nahoru, nad Kříšemi se nejede špatně, zpočátku je cesta poní, poté zpevněná asfaltem, ale asi s měkkým podložím, protože je hodně vyježděná zemědělskou technikou. Takto houpavě dojedu k Hochperku a dále se budu držet NS Po Stopách důlní činnosti na Břasku. Lepší název jí nemohli vymyslet, fakt... Hezkým singlem dojedu k silnici z Vranovic do Břas. Mohl jsem ještě využít NS cestou kolem rybníku, ale to jsem si nevšiml. O 300 m později stejně odbočuji vpravo, chci vystoupat pod lom Terezie. Po NS to ale nejde jet, proto trochu oklikou a pak po větší cestě ("Žlutý okruh") k sadům u Újezdu u Sv. Kříže. Zde vede slušná cyklostezka přes kopec a silnici a sjíždí přes trať do Radnic. Náměstí se rekonstruuje, tak je rozkopané. Projet se ale dá a tak už mi zbývá jen po červené vystoupat podél kalvárie ke kapli Navštívení Panny Marie.

Dávám rychlou svačinku a vyrážím nazpět. Čas je dobrý, jen udržet tempo... Zpočátku to nebude tak zlé, je to sice z Radnic do kopce, ale po asfaltu-k lomu Ovčín. Na křižovatce pokračuji rovně po červené na štěrkovou cestu a sjíždím k rybníku Jordánek. Už zdáli slyším štěkání, ale nevím, odkud jde. Najednou vyběhne pes z pravé strany, samozřejmě naprosto nevychovaný, majitel kdesi v dáli supí za psem, který nedbá jeho pokynů. Mezitím pes nabíhá na mě a tak se kryju kolem. Bohužel za chvíli přišel na to, že by proskočil rámem. V tu chvíli se naštěstí objevil jeho majitel a tak pes konečně poslechl-dyť ono je to jenom štěně pitbula, to nemůže nikomu nic způsobit, žejo... No nic, život mi zůstal, tak se vydávám do sotupání k "Cajthamlům". Následuje sjezd do Přívětic a táhlé stoupání po lehce zarostlé, ale mojí oblíbené cestě nad Bezděkov. K Březině už se lehce sjíždí po asfaltu. Projíždím celou obcí až k zemědělskému družtvu. Stále nevím, jestli je v provozu nebo ne, ale asi nějaký traktorista tam operuje občas. Povzbuzen docela dobrým jarním průjezdem k lesu se znovu, tentokrát opěčným směrem, vydávám k Přešovu. Už je to tu poněkud zarostlejší, ale projel jsem a intenzivně přemýšlím, kudy jsme to jel od toho Nového Dvora. Kupodivu jsem to celkem trefil a nakonec jsem ani nemusel sjíždět ke Kolně. Na louce nad ní byla projetá stopa loukou, Tolikrát jsem to tu zkoušel a tolikrát se to tu nedalo projet🙈 Dnes ale jo a tak mě čeká sjezd ke třem lipám nad Bušovicemi. Je to tu celkem rozbité, ale jinak je to pěkný sjezd. Bušovice projíždím k NS Kokotské rybníky směrem na západ a stoupám nad Kytín. Křižuji silnici, abych pokračoval na nově zpevněnou cestu k chatové oblasti. Po NS se prudce sjíždí k Nové Huti po louce. V úseku lesem ke koupališti je vždy hodně bahna, ale pak se vyjede na asfaltku, tak to zas všechno slítá dolů. Projíždím tedy celou Dýšinou bočními uličkami a pak stoupám po silnici na Hrádek. Na kopci však odbočuji vpravo do polesí Černá mýť a jednou z lesních cest převážně sjíždím k Zábělé. Za silnicí neznačenou cestou dojedu k červené a pak přes Holý vrch sjíždím do Bukovce. Tentokrát po NS Údolím Berounky pokračuji na kraj Plzně, pod Chlum, k Ejpovickému železničnímu tunelu a následně ke sv. Jiří. Do záhorska se vracím nejkratší cestou přes Masarykův most, Zadní Roudnou a kolem Roudenského pramenu.

Tak to vyšlo, 3 hod. a 4 min na cestě, přesný jako Monte Cristo, jak vždy říkal děda. Navrch 61 km a přes tisíc nastoupaných metrů😯

  

Radnice - kaple Navštívení Panny Marie

Radnice - kostel sv. Václava

Soutok Berounky a Klabavy u Chrástu

44 km

17. 7. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 650 m

Terén: Polní cesty, singly

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - Luční ulice - Zadní Roudná - Masarykův most - u sv. Jiří - Bukovec - Zábělá - Horní Zábělá - po červené Chrást - soutok Berounky a Klabavy - Chrást - po modré Dolanský most - Habrová - Nadryby-Čihadlo - Točný potok - Dolany - po žluté pod Věžkou Druztová - Malochova stezka - Senec - Senecký rybník - Malý Bolevec - Zavadilka - alej Svobody - Pod Záhorskem

 

 

Údolím Klabavy za Chrástem projíždím sice často a rád přes malou lávku za loukou pod NS Chrást, ale u soutoku Berounky s Klabavou jsem vlastně nikdy přímo nebyl, zvláště proto, že jsem si myslel, že tam vede jen "slepá" cesta.

 

Dnes bych chtěl ale nějaký kratší výlet a právě tahle přírodní zajímavost se zdá jako ideální cíl. Je to jen nějakých 20 km od Plzně. Za Záhorska vyjíždím jednou z notoricky známých cest, kolem Pramenů na Roudné k Černé ovci, za ní po polní cestě kolem zahrádkářské kolonie do Luční ulice a pak po zatím ještě po zábavné nezpevněné cestě po NS Údolím Berounky směrem k Boleveckému rybníku. Odbočuji ale před ním na Masarykův most a Jateční ulicí, za zahradnictvím a po další lávce jedu ke sv. Jiří. Dále se vydávám do kopce po červené. U ústí Ejpovického tunelu červená odbočuje na nezpevněnou cestičku. Nejedu však až na vrchol Chlumu, projedu jednu z neznačených cest kousek pod vrcholem. Pak sjíždím po zelené do Bukovce. Protože zelenou i červenou do Chrástu projíždím často, tentokrát si vybírám malinkou pěšinku údolím Zábělského potoka s Bukoveckým vodopádem. K vodopádu se dá celkem obstojně dojet i na kole, ačkoliv dnes je sucho a žádný vodopád tu tedy ve skutečnosti není. Potom už se to trochu zhoršuje, popadané stromy nikdo neodklízí. To mi přišlo pochopitelné až do chvíle, kdy jsem o malý kousek dál zjistil, že někdo vytěžil dřevo a byl tu s těžkou technikou. Kvůli tomu je vlastně jeden úsek velmi těžko prostupný. Naopak od mýtiny se dá projet o kapku lépe díky tomu, že tu projížděly nějaké harvestory.

Pěšinka ústí u Zábělé nad myslivnou, kde odbočuji vlevo a pokračuji k rozcestí Horní Zábělá. Odtud už jedu klasicky po červené. Před Chrástem mě tedy čeká táhlé stoupání a pak sjezd k "zadní hájovně", poté ještě oblíbený přejezd louky a už jsem na kraji obce. Chrástem projíždím podél trati, východní větví NS Chrást sjíždím do údolí Klabavy a pak napříč loukou k soutoku Berounky a Klabavy. Je tu klid, nikde nikdo, parádní místo. Není divu, že je tu trampský přístřešek. Za svitu slunce obdivuju přírodu kolem a pak po několika kontrolách v mapě vyrážím po malinké pěšince ve stráni nad Berounkou zpět do Chrástu. Jet se dalo jen krátce, musel jsem pak chvíli kolo nést, ale byl jsem rád, že nemusím stejnou cestou zpátky. Můžete si udělat krátkou odbočku k Poradní skále, já jsem se rozhodl ji vynechat a zkrátit si tak klikatou NS Chrást. U fotbalového hřiště pak odbočuji prudce vpravo a po modré se vydávám k Dolanskému mostu. Jak známo, parádní alej po louce zakončená prudkým sjezdem ke kempu. Hned za Dolanským mostem zas sjíždím vpravo na cestu k přívozu. Několikrát jsem tudy projel říční nivou do hrabové, ale dnes to přes pole nepůjde, takže čekám problémy. Ani pěšinka pro rybáře přímo na břehu nevede daleko. Jakési korýtko jsem našel, ale byla to spíš mimořádná nevole se vracet, co mě donutilo pokračovat kupředu, protože jízdou se to nazvat bohužel nedalo. Ačkoliv se jedná o necelý půlkilometr, byla to otrava. Naštěstí z druhé strany také vede nějaká zemědělská komunikace, kterou jsem vyjel do Hrabové-spodní části Dolan a mohl tak po levém břehu mířit k Nadrybám. Nejprve se vystoupá z údolí téměř k silnici, pak se sjede opět na úroveň vody, u Točínského potoka nezapomenou odbočit vpravo a pak opět nezpevněnou příjezdovou cestoou k chatám stoupat na Čihadla před Nadryby. Ke křižovatce silnic na Žichlice a na Dolany se dá ještě projet po pěšince lesem, pak jedu kousek právě na Žichlice po silnici, ale hned jak to lze, sjíždím zpět do lesa šikmo vlevo. Zajímavá lesní cesta mírně klesá k Točínskému potoku. Na druhém konci lesa už nelze pokračovat dál přímo, odbočuji tedy vlevo na jih, překonám potok a po téhle fajn polní cestě dojedu až na kraj Dolan. Obci projíždím po silnici a to až ke žluté turistické trase, tahle moje oblíbená trasa vede severně od zříceniny Věžka prudkým sjezdem k  Drahotínskému potoku a pak stoupá od rybníčku pod sv. Máří Magdalenou do Druztové.

V lese nad PR Háj jsem se nějak zamyslel a sjel z NS a ze žluté. Díky tomu jsem vlastně objevil nové cestičky a taky místní žlutou trasu, která mi přišla jinak docela zbytečná. Před rozcestím polesí Háj jsem se vrátil na obvyklou trasu, abych mohl převést kolo přes skály😀 Zbytek Malochovy stezky je bomba a dnes jsem tu snad ani nikoho nepotkal😍 Když vyjedu na silnici za Druztovou, nejedu výjimečně na Bílou Horu, ale dál do Sence, kde na kruhovém objezdu sjíždím na štěrkovou cestu a klesám až k Seneckému rybníku. Od Prokopávky pak volím jedinou zajímavou cestou přes lesík a pole za poslední řadu domků, pak přes východní městský okkruh a pak vilovou čtvrtí na Mikulku. Od nemocnice po delší době projíždím stezičkou k židovskému hřbitovu, kterou "udržují" svými pravidelnými průchody asi jen bezdomovci bydlící v přilehlém roští. Už se na ní ani nedá sjet od silnice, ale od cesty k podzemnímu parkovišti. A výlet je u konce, 44 km v nohách, průměrná rychlost 18,6 km/h je způsobená pěšími úseky nad Berounkou.

Soutok Berounky a Klabavy za Chrástem

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Bukovec

37 km

27. 4. 2022 

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 500 m

Terén: Singly, lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Malý Bolevec - Bolevecký rybník - Bílá Hora - po žluté Pod Vysokou, Malochova skalka, Druztová - Zruč-Senec - Drahotínský rybník - Vlčiny - Na Mokřinách - Dolany - po zelené Bukovec - Chlumek - u sv. Jiří - Masarykův most - Zadní Roudná - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Je středa, takže se nikam daleko pouštět nebudu. Jaro ještě není v plném rozpuku, ale přecijen už je cítit ve vzduchu. Chtěl bych omrknout jez u Bukovce, nejlépe z vyhlídky. Ze Záhorska stoupám na Mikulku, pak přes Malý Bolevec, kolem kempu Ostende a zpevněnými lesními cestami kolem Boleveckého rybníku. Za hrází mezi Malým a Velkým Boleveckým rybníkem odbočuji vlevo a pak jednou z neznačených pěšinek stoupám k bělohorské sokolovně. Za volejbalovým kurtem projíždím ke Zručské cestě a po žluté pokračuji lesem a po louce kolem domků Pod Vysokou (zároveň s NS po stopách F. Malocha). Tuto cestu mám velmi rád a ve všední den dvojnásob, protože tu nebývají lidé. Pár metrů po silnici a pak už sjíždím na příjezdovou cestu k chatám a na úzkou pěšinku, která mě nádhernými zákrutami nad Berounkou dovede přes Malochovu skalku a PR Háj k Druztové. Nechám žlutou uhnout a pokračuji ve vsi pořád rovně, měl bych a skutečně projíždím malou pěšinkou mezi domky k minipivovaru Radouš Druztová a pak kolem hasičárny zase stoupám na zpevněnou polní cestu, která mě dovedla až do Zruče.

 

Ze Zruče na kraj Drahotínského rybníku jedu po modré (buď po silnici nebo po vyšlapané cesta na kraji pole), poté chci ale vyzkoušet cestu po jižním okraji. Je průjezdná, vydařilo se, trefil jsem😊 Poněkud horší už je to ve sotupání k Vlčinám, kde jsem pohrdl místní modrou turistickou trasou a rozhodl jsem se projet cestou, kde jsem jezdil dříve. Nejen že jsem ji nemohl najít, ale byla zarostlá a nakonec jsem byl rád, že jsem se prodral zpět k místní modré značce a zelené klasické. Právě po zelené jedu kousek k Dolanům, ale za zatáčkou neodbočuji doprava, nýbrž jedu rovně k samotě Na Mokřinách. Projedu kolem na polní cestu, která sjíždí kousek za Dolany. Mohl bych ještě sjet do Habrové, ale to moc smysl nedává, tak po silnici pokračuji přes Dolanský most. Hned za ním odbočuji doprava na zelenou a užívám si klasický singl nad Berounkou právě až do Bukovce. Je to techničtější jízda, ale moc zábavná. Vyhlídku na řeku jsem asi prošvihl, takže sjídžím až k řece, přímo k jezu. Rojí se tu nějaký otravný hmyz, takže se moc nezdržuji a vydávám se k bývalému koupališti. Kupodivu to trefím napoprvé a kupodivu to vypadá, že pěšinka pokračuji tam, kam potřebuji, do Chlumku. V mapě nic značeno není.

 

Odvahu mi dodá i to, že je přede mnou výběh, kde nic nevidím, ale je tu i průchod pro lidi-to snad znamená, že tudy se dá někam dojít. Na druhém, vzdáleném konci výběhu, vedle dalšího průchodu stojí poklidně nějaký skotský náhorní skot-chlupatý, masivní. Snad se nevyleká. Procházím v klidu a zjišťuji, že je to máma a v úplném koutku schovává mládě. Aha, tak vědět to dřív, asi bych si to setkání rozmyslel. Cesta vede ještě pár desítek metrů a končí rybářským stanovištěm. Super, takže buď se budu vracet přes výběh do Bukovce nebo to zkusím vykrosit po skále nahoru. Samozřejmě vracení je až poslední možnost, takže už se škrábu vzhůru. Lýtka pálí, kolo sotva držím, podmáčený prudký svah na kamenech podjíždí, jedním slovem paráda. Ale nakonec jsem se nahoru dostal a vidím i jakousi cestu, která skutečně vedla do Chlumku, tak aspoň že tak😉

 

Klasicky po NS Údolím Berounky se vracím k Doubravce a ke sv. Jiří. Do Záhorska se pak vydávám přes Masarykův most a Zadní Roudnou. Poměrně náročných 37 km, převýšení téměř 500 m, takže tomu nemůžu dát malou obtížnost. I s přihlédnutím na technickou obtížnost všech singlů kolem řek je to jednoznačné... Krásný okruh kousek za městem😊

 

 

   

 

 

Skotský náhorní skot v Bukovci u Berounky

Jez na Berounce v Bukovci

Věžka, Malochova skalka, studánka Čumperka

5. 9. 2015

57 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká
 

Bory-po žluté České údolí-po CT 2151 Nová Hospoda-Vejprnická pohodnice-Vochov-po býv. žluté Malesice-po zelené Radčice-studánka Čumperka-Sylván-po zelené Globus-Strženka-po Sigmondově stezce Šídlovský ryb.,Kamenný ryb.-Ostende-Bolevecký ryb.-Masarykův most-u sv. Jiří-po CT 2151 Bukovec-po zelené Dolanský most-Dolany-po žluté Věžka, Druztová, Malochova skalka, Bílá Hora-po NS Údolím Berounky Štruncovy sady-po NS Údolím Radbuzy zimní stadion-Bory

Protože kolem Plzně často jezdím v zajetých kolejích, využil jsem toho, že jsem měl hodinu a půl do srazu s bráchou u Sv. Jiří a vydal jsem se tam po všelijakých cestičkách na kraji města. Z Bor teda nic převratného, přes Borčák po žluté kolem přehrady a pak na Novou Hospodu po CT 2151. Z připojovacího pruhu na výpadovku odbočuje cesta do lesa, momentálně lemována neskutečným nepořádkem a ohořelým vrakem. Jel jsem stále za nosem, neodbočil jsem na klasickou cestu do Vejprnic. Dojel jsem tedy až k pohodnici, podjel trať a pokračoval podél rybníčku do Vejprnic. Kolem bytovek jsem projel nahoru a hledal cestu polem do Vochova. Nevěřil jsem tomu, ale našel jsem ji celkem lehko neb lemována stromy jest. Úplně parádně mě dovedla do Vochova, kde jsem pokračoval po bývalé žluté do Malesic, opět pod vlakovým koridorem a přes pole a Mži. Z Malesic jsem se po zelené vydal do Radčic. Má mírně upravené trasování, ale stále vede tam kam má:) Z Radčic jsem zvolil pěšinku kolem studánky Čumperky směrem na Sylván, vyjede se asi půl kilometru před rozhlednou, buď se k ní dojede po zelené nebo po asfaltce. Já ji však minul, spíše jsem se těšil na Sigmondovu stezku pod Krkavcem.

Povedlo se, potkal jsem jen pár lidí a vychutnal si tak tuhle skvělou trasu. K Jiřímu jsem se pak vydal kolem Seneckého a Boleveckého rybníku, přes Masarykův most a za ním k Jiřímu. Společně s Nitráčkem jsme pak jeli do Dolan na hasičské mecheche. Volba cesty byla jasná, po zelené k Dolanskému mostu, tu on ještě nezná...prej jestli ho chci zabít povídal:D Nechtěl jsem, spíš jsem stál o fotku. Nějak jsme ale přejeli nejhezčí úsek, tak jsme dali sekvenci až cestou zpátky u Věžky.

Než jsme zjistili, že máme jet do kempu za mostem, udělali jsme si zbytečný výlet přímo do Dolan. Zafandili jsme, vyhrála naše favoritka Míša a zima nás vyhnala na zpáteční cestu. Zahřáli jsme se hned ve stoupání po žluté. Na kopci odbočujeme vlevo a prudce sjíždíme k Berounce. Míjíme Věžku, projíždíme Druztovou a já bych rád minul NS Malochova skalka, aby si brácha nemyslel, že se ho chci zbavit. Bez mapy se to bohužel nepovedlo, málem jsme skončili uprostřed lesa. Pak už tedy jedeme po žluté a vychutnáváme krásnou vlásenku s výhledy na Berounku, kterých se dá těžko nabažit. Žluté se držíme až na Bílou Horu. Od silnice na Senec se jedná o solidní širší cestu, což je zlepšení oproti zaječí stezce vedoucí pralesem, která tu byla ještě na jaře. Přes Plzeň jsme jeli kolem Boleváku, po NS Údolím Berounky na Štruncovy sady, podél Radbuzy až pod zimní stadion a pak za nemocnicí na Bory.

Bohužel telefon bez funkčního displeje nejde moc ovládat, takže dneska to máme pěkně ručně naklikané v mapě. Nějakých těch 57 km to dalo a prej přes 1100m převýšení. To se mi moc nezdá, ale budiž, lehký výlet to nebyl.

Sjezd k Věžce

Malochova skalka

Rybník Vlčka - Chrást

22. 3. 2022

45 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 750 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Luční ulice - Zadní Roudná - Masarykův most - u sv. Jiří - po NS Údolím Berounky Bukovec - po zelené PR Zábělá - Zadní hájovna - po červené Vlčka, Chrást, Chrástecký vrch - V Podlesí - Bušovice - Kokotské rybníky - Nová Huť - Horomyslice - podél trati Ejpovice - po žluté Na Pohodnici - po zelené V Zátiší, V Pytli, Švábiny - Lobzy - Prazdroj - Ny Rychtářce - Pod Záhorskem

 

 

Tentokrát jsem nějak nevěděl, co si dát za cíl. Mam sice nápad na malý rybníček nad Chrástem jménem Vlčka, ale kdo ví, jestli se k němu vůbec dá dostat. Tak uvidíme...

 

Ze Záhorska sjíždím kolem kostela Všech svatých na Roudnou a za Černou ovcí po polní cestě kolem zahrádek mířím do Luční ulice. Odbočuji vlevo a vydávám se po zatím pěkné cestě po NS Údolím Berounky do Zadní Roudné. Už se tu dodělává cyklostezka podél silnice. Ale to je mi jedno, já jezdím mnohem hezčí pěšinou u řeky pod mosty. Musím si pak na Masarykův most vystoupat. Pak už musím proti větru nezábavnou rovinkou kolem areálu vodárny k mostu přes Úslavu. U sv. Jiří se vracím na NS Údolím Berounky, po které vystoupám na úpatí Chlumu, ale pak sjíždím k Chlumku. Do Bukovce je relativně nově chodníček podél silnice a pak průjezd podél trati s novým povrchem, za Bukovcem konečně začíná hezký terén, singl k viaduktu pod Zábělou. Ten podjedu na jeho severní stranu a pak odbočuji vlevo na neznačenou cestu nad tratí. Časem se trochu zhoršuje, ale sama vás navede do stoupání a vyústí u Zadní hájovny. Zde odbočuji vlevo do sjezdu po červené, který je zakončen na kraji lesa prudkou odbočkou vedoucí na moc hezkou cestu mezi poli.

 

Je to asi půl kilometru mírně z kopce, než začíná lesík a první domky. Zde to zkusím po kraji pole, je tu vyježděná stopa od traktoru, která by mohla vést právě k rybníku Vlčka. Kupodivu se zadařilo, už vidím vyšlapaný průchod skrz křoví na hráz. Poměrně hezké schované místo, i když rokle by mohla být i čistější. Hráz přejedu a pokračuji po polní cestě k silnici na Plzeň. Jsem vlastně na kraji Chrástu, takže to naštěstí v provozu není daleko. Hned ve středu vsi na kruhovém objezdu odbočuji vpravo a sjíždím ke Klabavě, kde se opravuje most, tak je tam provizorní skládací. Následuje prudké stoupání po červené, nejprve po asfaltce v zástavbě, pak po kamenité cestě. Na vrcholu, na Chrásteckém vrchu vidím cestu odbočující vpravo. Měl jsem za to, že tou jsem chtěl jet, ale nikoliv, tahle není vyznačena v žádné mapě. To ale nevadí, právě naopak, je to parádní pěšina. Jedna z více možností, kudy se vrátit třeba do Podlesí. Jsou tu spousty cest a mapa tu moc nepomůže, tak jsem jednu zkrátka zkusil, velká zajížďka mi nehrozí. Trefil jsem to dobře, vyjel jsem v horní části stoupání od Klabavy k Bušovicím. Všude jsou tu popadané stromy, ale postupně se pracuje na jejich odstranění.

 

Vyjíždím z lesa u chatek, cesta ještě stoupá k silnici, ale pak se rychle klesá právě do Bušovic. Vidím novou cestu, která stoupá ke Kokotsku podél silnice, já si ale vybral stoupání po NS Kokotské rybníky. Jede se dobře, i když cesta je nezpevněná. V lese pak ještě trochu kopec utahuje. Chtěl jsem projet po kraji lesa, abych vyjel naprosti cestě ke Kokotské studánce. To se nepovedlo, vyjel jsem tedy až u Horního kokotského rybníku. Orientaci trochu zhoršují desítky vyježděných cest od těžby dřeva. Kousek se tedy vracím po silnici a lesem, než trefím tu správnou cestu. Čeká mě neuvěřitelný sjezd-rychlý, dlouhý, s relativně slušným povrchem nad údolím potoka, kterému říkejme Kokotský. Sjezd končí až u koupaliště v Nové Huti. Za ním přejedu Klabavu, pak odbočuji do ulice U Jezu, kudy by se snad mělo dát projet k Horomyslicím. Asfaltka končí, míjím jez a skutečně se pod několika domy dostávám až ke golfu.

 

K železniční stanici jedu pod průmyslovou halou, pak znovu trať podjíždím a podél ní, kde už není ani drážní domek a skládky zarůstají, se pomalu blížím k Ejpovicím. CT 3 využiju jen na pár metrů, vystoupám do ulice V Rákosí a pak po žluté kolem lomu dalších 100 m výškových nad Kyšice k přivaděči a dalších padesát k Pohodnici. Nejedu sice přímo přes vrchol, ale na zelenou turistickou se připojuji jen o pár metrů níže. Nejprve lehce sjíždím k Zátiší, pak techničtější pěšinou a pak polet po štěrkové cestě k přístřešku Poštovská. Je hezky, takže poslední půlkilometr ke kraji lesa je plný vycházkářů parkujících u závory. Na kraji pole u Tesca po prašné pěšince projíždím na Švábiny, pak v podstatě přímo po poli na Rolnické náměstí a po levém břehu Úslavy ke "Stavebním strojům". Pak už jen kolem Prazdroje ke Štruncovým sadům a Lochotínskou lávkou na Severní předměstí.

 

Celkem 45 km po okolí Plzně po lesních cestách, všude sucho, takže úplně pohoda. Trochu mě překvapilo 750 nastoupaných metrů, tolik jsem nečekal.

 

 

 

Rybník Vlčka u Chhrástu

 

 

 

Soutok Radbuzy a Úhlavy

11. 3. 2021

44 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 400 m

Terén: Lesní cesty, pěšiny, asfaltky

Plzeň-Pod Záhorskem – Vinice – Pecháčkův statek – Radčická – po NS Údolím Mže Plzeňská ulice – Křimická – Zadní Skvrňany – U Brůdku – Nová Hospoda – po zelené Valcha – Lhota – po NS Údolím Radbuzy Černý Most, Tyršův sad – Výsluní – Luftova zahrada – soutok Radbuzy a Úhlavy – Vokounova lávka – po žluté Čechurov, Černice – pod Ostrou hůrkou U Přivaděče – Koterov – po NS Údolím Úslavy Božkov – Rolnické náměstí – Lopatárna – Masarykův most – Zadní Roudná – Pod Záhorskem

 

Ještě jsem vydržel a naplánoval výlet skutečně po katastru Plzně a ukázalo se, že to byl vlastně velmi dobrý nápad. Vyhlédl jsem si ostroh na soutoku Radbuzy a Úhlavy, který jsem ještě neprozkoumal. Vyrazil jsem ze Záhorska nad zoo a sjížděl pod Vinice přes bývalý Pecháčkův statek. Překonal jsem Mži po lávce a napojil se na NS Údolím Mže, po které jsem pokračoval až k řadě chatek podél konce křimické Plzeňské ulice. Tudy jsem projel do Zadních Skvrňan a po stezce od konečné tramvaje až k přemostění konce Pecháčkovy ulice přes Regensburskou. Přímo pod mostem se dá projet na Vejprnickou.

Z Vejprnické odbočuji k viaduktu U Brůdku, hned za ním se vydávám na lesní cestu podél trati prudce do kopce (je tu uklizená černá skládka 👍) a pokračuji lesem rovnou za nosem s tím, že se budu stáčet zpět k Nové Hospodě. Po pěkných pěšinách, které ani nejsou vyznačené v mapě, jsem vyjel pěkně u sokolovny a snadno se tak dostal k přemostění domažlické výpadové silnice. Následně se chystám jet po zelené na Valchu. Všude se tu těžilo, takže cesty jsou rozježděné a po zimě velmi rozbahněné. Z Valchy od konečné jsem zkusil cestu přes mokřad Lučního potoka, nějak jsem to přebrodil, ale podmáčený terén mě čekal i v kopci a lese k letišti Lhota. I odtud do Lhoty jsem zvolil cestu, kterou jsem ještě neprojel. Také jsem se brodil bahnem, ale to není překvapení, když tají zbytky sněhu.

Lhotou projíždím po NS Údolím Radbuzy a lesem se dostávám do Černého Mostu. Stále po NS překonám přehradu po lávce a stoupám k Tyršovu sadu. Nechce se mi klasickými cestami, tak to vezmu ještě přes vršek Chlumu a klesám k lávce přes přivaděč. Výsluní projíždím pokud možno ze severu podél řeky, dostávám se k Luftově zahradě a přes Zborovskou k Meditační zahradě. Odtud se dá sjet malinkou nenápadnou pěšinkou podél potůčku k Radbuze a rozmáčenou loučkou už je to na dohled soutoku Radbuzy a Úhlavy. K mému překvapení se odtud dá pokračovat podél Úhlavy k Vokounově lávce. Sice se tu musí na několika místech přeskočit koryto nebo potůček, ale jinak je to pěkná cesta. Nad Vokounovo lávkou vystoupám do Čechurova a klasicky po žluté projíždím rezidenční čtvrtí do Černic až pod dálnici. Z kruhového objezdu vyjíždím „tajným“ exitem na polní cestu vedoucí kolem dálničního nájezdu pod Ostrou hůrkou.

U trati se dá podjet dálnice zpět na plzeňskou stranu a projet bahnitou cestou kolem chatek a zřejmě rozestavěné další haly na travnatý koridor mezi tratí a halami, kudy se dá protáhnout k silnici na Koterov. Sjedu k Úslavě a hned za mostem odbočuji vlevo po NS Údolím Úslavy přes Božkov na Rolnické náměstí, pod Rokycanskou, stále po břehu k Lopatárně. Zde přejíždím na levý břeh, míjím lávku ke sv. Jiří, vyjíždím na Jateční ulici a přes Masarykův most se vracím na Zadní Roudnou a do Záhorska.

I v Plzni jsou stále cestičky, které se dají objevovat, uzávěra pohybu mi v tom vlastně pomohla a tak jsem strávil pěkných 44 km převážně v terénu po Plzni. Průměrnou rychlost jsem udržel těsně nad 20 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Od soutoku Radbuzy (vpravo) a Úhlavy (vlevo) proti proudu

 

Libštejn

41+27 km

2. 9. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 650+400 m

Terén: Lesní pěšiny a cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zavadilka - V Prokopávce - Bolevec - po místní zelené Orlík - po místní žluté TJ Tatran Třemošná - ul. Požárníků - po louce K Zátiší - Bílý potok - Horní Želím - dvůr Býkov - Dolíčka - Svatý obrázek na Jarovské NS - Kamenný vrch - Koryta - po žluté Piplův mlýn - po zelené Liblín - po červené Libštejn, Pod Žíkovem, Rybárna, Kaceřovský mlýn, Velká Radná, Darová, Darovanský dvůr, Dírecký potok, Korečnický mlýn, Sedlecko - Smědčice - Chrást - po červené Zadní hájovna, Horní Zábělá, Holý vrch, Bukovec - po NS Údolím Berounky Chlumek, Doubravka-u sv. Jiří - Masarykův most - Zadní Roudná - Roudná - Pod Záhorskem

Tak tenhle výlet prohlašuji za podnik roku. V sobotu 3. 9. mě čekala účast na svatbě, družičky už se chystaly od pátku, takže prostě pojedu na kolo, že ano. Jenže raději večer před tmou nebo ráno před odjezdem do Domažlic? Nakonec jsem se rozhodl pro večer s tím, že už beru světla, však je také září a den není nejdelší. Nooo, vyplatilo se. Namířil jsem si to na Libštejn, protože už jsem po letech zapomněl, jaká je cesta po červené nad Berounkou z Libštejna do Darové. Měl jsem si přečíst svůj vlastní blog!😁 Ale nebyl čas, no...

Naplánoval jsem parádní cestu, téměř výhradně po nezpevněných cestách a zpočátku se jelo velmi dobře, přes Zavadilku jsem dojel k Malému Bolevci a Prokopávce, pak za hřbitovem do normálního Bolevce, poté lesní pěšinou zhruba po místní zelené podél přivaděče k Orlíku, pak na druhou stranu silnice na Most přímo do Třemošné, po jejímž okraji lesem vede místní žlutá trasa. Nevede moc šikovně ani logicky, prostě musí obcházet pozemky těch, kteří se rozhodli v lese vystavět valy. Nakonec se po ní ale přecijen dostanu k Tatranu, projedu sportovním areálem do "centra", tedy obchodnímu domu a pak pokračuji po žluté turistické k hasičské zbrojnici. Od ní jsem dříve jezdil vždy ulicí, ale od té doby, co jsem objevil parádní pěšinu loukou, už jinak nejezdím a nejinak tomu je i dnes. Tou se dostávám na východní konec obce, k Zátiší, a stoupám po nezpevněné cestě, která se stáčí na sever a za kopečkem klesá k Bílému potoku. Chtěl bych se dostat k místní zelené turistické trase vedoucí od Českobřízského mlýna ke Kamenici, proto vyrážím po cestě, která se stáčí na východ, prudce do kopce. Podle mapy to vypadá poměrně jasně, ale věřte že to není tak jednoduché, v jednu chvíli se cesta stáčí k říčce Třemošná a já moc důvěry v následující kančí stezku nemam. I tak se na ní vydávám a naštěstí vyústila na značené trase. Nebyl bych to ale já, abych si nechtěl zkusit nějakou novou cestu, takže brzy zas sjíždím doprava v domněnce, že je to zkratka na zelenou turistickou trasu z Horní Břízy do Býkova. Noo, tak jsem párkrát zabloudil, několikrát lovil v mapě, nic moc si nezkrátil, ale zato jsem poznal něco nového a nakonec se dostal tam, kam jsem potřeboval. Navigační úlevou tedy potom byla větší cesta do Býkova.

Za rybníkem Býkov jedu ještě prvních 200 m lesem do kopce po zelené, ale pak by měla vést (opět) zkratka na sever k vršku Dolíčka. Nějaké koryto tu je, cestou se to nazvat nedá. Plno listí, kamenů, větví...ale na velmi lehké převody do prudkého kopce jsem se nakonec vyškrábal. Po štěrkové cestě k Jarovské NS je to pak radost. A neznačená pěkná lesní štěrkem zpevněná cesta pokračuje dál na severovýchod, křižuje silnici a za ní můžete znovu uhánět kolem Kamenného vrchu, kde se stáčí k východu, poté vyjíždí z lesa a za dalších 500 m ústí na silnici mezi Koryty a Dobříčí. Odbočuji vlevo a mířím do Koryt. Za vsí u hřbitova v pěkně zvlněné krajině odbočuji na polní cestu po žluté turistické trase. Následuje opět krásný úsek cesty na ostrohu mezi Střelou a Bertinským potokem. Je to po větru, takže mezi poli to jen sviští. Pak je třeba dávat dobrý pozor, kudy vede značka, protože to není moc přehledné. Pokud chcete po žluté až k Piplovu mlýnu, je třeba projet esíčko směrem vlevo a zajet do lesa, kde se postupně cesta zmenšuje a zhoršuje, až vás nakonec čeká sjezd po skále ke Střele. Tohle na moje kolo není, takže pár metrů pěšky, přes most a pak po levm břehu Střely po zelené až k soutoku s Berounkou. Je to technická a úzká pasáž, ale dobrá, že sedla se moc nemusí. Od soutoku pomalu začínají chatky a cesta vyjetá auty, takže už nemusíte mít strach o průjezdnost. Přes Liblínský most naštěstí kola můžou, takže se dostávám do Liblína a prudce stoupám od řeky k zámku. Alejí od něj se nestoupá v hlubokém listí přes odvodňovací kanály moc dobře, vyjedete u silnice, z níž o sto metrů dále opět sjedete na jeden z nejlepších singlů-vše stále po červené turistické trase.

Rekord segmentu rozhodně nedám, nevím,jak tu může jet někdo téměř dvojnásobnou rychlostí, i když určitě by mi nějaký čas zlepšilo, kdybych nemusel přeskakovat popadané stromy. Nad Berounkou se cestička pěkně klikatí, je mírně z kopce, naprosto boží záležitost...😊 Na Libštejně nikdo není, počasí mi přeje, čas mám slušný, takže vše v pořádku doposud. Jakmile se však dostávám k Žíkovské oboře, která není nijak využívaná, neboť její plot je polorozbořený, vše se rychle zhoršuje. Najednou odbočuji na mikrocestičku v prudké stráni. Cesta by se sem vešla, by dokonce tu je, ale je dementně rozdělená plotem, ze kterého trčí dráty. Nelze tedy jet těsně při něm, no je to na opatrnou chůzi. Vše ztěžují popadané stromy a někdy je to tak divoké, že se místo nedá pomalu ani obejít. Kolikrát jsem slezl a zase nasedl na kolo ani nepočítám, byly to desítky případů. Krajina je tu moc hezká, ale člověk se svou bezohlednou potřebou ohraničit své pozemky bez užití hlavy to velmi zkomplikoval. Jet se dá jen velmi krátké úseky nebo když se cesta dostane k říční nivě mimo les-kam se ovšem sjíždí střemhlav, například kolem Žíkovského mlýna. Kolem chatek u Olešenského potoka cesta vlévá naději do žil, jenže já už si začínám vzpomínat, že právě tady byla nějaká pěší vložka. A taky že ano. Na nádherném místě na ostrohu mezi údolím Olešnského potoka a Berounky stojí nová bouda. Značení jsem si nevšiml nebo tam nebylo a kam mám pokračovat také nevím. Jsem na vyhlídce pod schůdky k boudě a kudy dál? Mám za to, že dříve právě tudy vedla cesta, ale teď je tu punková chajda. Nakonec jsem v začínajícím šeru našel cosi, kam bych asi mohl pokračovat-opět až nahoru nad údolí. Je to tu moc pěkné, ale není to na jízdu na kole😒

A začíná další úsek přeskakování stromů a obcházení celých úseků svahem, protože jinudy to ani nejde. I když mi posledních 7 km trvalo přes hodinu, prostě jsme musel na vyhlídku nad Kaceřovským mlýnem, kde se  v řece odráželo dramatické nebe se zapadajícím sluncem ve zlaté hodince. To byl poslední okamžik před tím, než jsem o pár set metrů dál po sto padesáté nastupoval do pedálů a nějak divně mi křuplo v řetězu. Udělal jsem tedy pár otáček naprázdno, aby se srovnal a bohužel ve stoupání na nějaký zapomenutý těžší převod jsem se opravdu potřeboval opřít, abych se rozjel. V tu chvíli řetěz povolil a já byl v loji. Barča v Domažlicích, brácha a naši v Abertamech. Tak hezkej výlet do Plzně Pavle... Do Velké Radné jsem sjížděl, pak ovšem následovala ještě dlouhá cesta do Darové. Samozřejmě tady už by šlo jet daleko líp v sedle, stromy tu popadané nebyly. Potkal jsem jen asi 50 hub - bedel, lidi žádné. Z Darové samozřejmě v sedm večer do Plzně nic nejede a já si promítám v hlavě, co mě čeká: Přes golf k Darovskému potoku, to by ještě šlo, pak brutální kopec ke Kříším, to už je špatný. Sjíždím, a protože už je skoro tma a vykácené stromy,  dvakrát jsem netrefil červenou, takže super, ještě budu bloudit. Prudkým sjezdem k silničce k přívozu Nadryby to radši vedu, protože vím, že je tu cesta rozrytá a končí závorou. Udělal jsem dobře, byla to bída. Dole zapínám světla a po asfaltu a po rovině se aspoň pohybuji nějakou zaznamenatelnou rychlostí kupředu. Před Korečnickým mlýnem mi ještě napadá, jestli nemám náhradní spojku řetězu, jenže ona by  mi byla stejně k ničemu. Nýtovačku totiž na krátké výlety (kolem 70 km😀) nevozím. Řetěz jsem za ty desítky tisíc kilometrů přetrh jen jednou, když jsem se o něj špatně staral a najel jsem na něm moc. Ten můj současný je nový, akorát zajetý a pečlivě pravidelně čištěný. Nemám nic v trpících tretrách pěšky po štěrku stoupám do Sedlecka a zkusím to nejkratší cestou podél trati ke Smědčicím. Možná jsem nějaký čas vydělal a cestu si zkrátil, ale šel jsem oraništěm po poli, takže to bylo dost bídné.

Ze Smědčic jsem se svezl po silnici ke Střele, pak bohužel pěšky také po silnici stoupal a po chodníku prošel celý dlouhý Chrást. Ještě musím ke Skupovně, pak táhlým stoupáním po louce k Zadní hájovně a za ní až do polesí Horní Zábělá. Pak teprv začíná cesta klesat. Konečně, to je fajn, jenže bych to potřeboval rozjet opravdu hodně a za úplné tmy se trochu bojím, tak daleko nevidím. Přes Holý vrch to ale docela odsýpalo, už se vidím na kraji Plzně. K tomu mi ale zbývá cesta přes Bukovec. Zvolil jsem NS Údolím Berounky, abych nemusel do kopce pod Chlum. I tak už mě to koloběžení moc nebaví, pořád se kopu o pedál do holeně. Ke sv. Jiří aspoň chvíli klesám a pak už jsem opravdu v Plzni, ačkoliv mě zbývají do cíle ještě dobré 4 km. Musím přes Masarykův most, přes celou Roudnou až k Pramenům a pak teprv pod nemocnicí do Záhorska. No nechtěl bych vidět, jak bych to stíhal v sobotní dopoledne před svatbou😧

Takže nejdřív dvě a půl hodinky, 41 km na kole s průměrnou rychlostí 16,3 km/h a pak 27 km pěšky necelé 3 hodinky s průměrem 10 km/h. Tak snad jsem si to vybral a dlouho mě zas něco podobného nepotká!

Zřícenina hradu Libštejn

Berounka

Berounka

Cesta domů u Smědčic