Radyně

45 km

7. 9. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 550 m

Terén: Asfaltové, štěrkové a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Kalikovský mlýn - Zátiší - Nová Hospoda - Valcha - Litice - Kotlík - Útušice - Štěnovice - Kouty - Losiná - Radyně - po žluté Městský les - Koterov - Božkov - Lobezský park - Plzeňský Prazdroj - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

 

Zastavim se u babi na Nové Hospodě a pak v Losiné na táborák, ale udělám si z toho zároveň výlet. Přes město je to velmi přímočeré, sjedu k Rondelu, pak za Plazou projedu po pěšince podél řeky ke Kalikovskému mlýnu. Odtud projedu k Jíkalce a pak už po Domažlické přes Zátiší až ke kruhovému objezdu na Borských Polích. Na Novou Hospodu je to pak co by kamenem dohodil.

 

Po první návštěvě se vydávám lesem pokud možno nezpevněnými cestami na Valchu. Ještě jich tam pár naštěstí zbývá, ale dá to práci je najít. Od rozcestí Nad Valchou jedu po zelené, projedu konec obce, překonám Luční potok a pak vyjhedu k CT 2271. Po cyklotrase se vracím k zástavbě na Valchu a za silnicí do části Černý Most. Sjedu k Radbuze, poté přes most a stoupáním přes Litice. Za kostelem projedu na cestu ke Kotlíku. Ještě musím překonat jednu silnici a pak bohužel po asfaltce, která je moměntálně tedy úplně rozježděná od těžké techniky, která jezdí ke stavbě vodárny pod lesem. Podjedu u exitu 80 dálnici i přeštický přivaděč a pokračuji k Robčicím. Před vsí je vlevo odbočka na polní cestu, kde jsem několikrát zkoušel projet z Útušic. Jednou se to povedlo, jednou ne, podle mapy je jedna cesta uzavřená přes zemědělské družstvo, ale druhá by měla býát otevřená. Jedu tedy právě tam, ale pořád se tu někdo motá, krmí koně a já nevím co, tak raději nechci provokovat a čekám, jestli nezmizí. Ne tak docela, mizí na cestě, kterou jsem chtěl využít. Podle fotomap by se mělo dát projet kolem křoví mezi baráky třetí "cestou". Ale tady jsou dva ohradníky a vysoké roští. To taky nepůjde. Raději tedy volím plán C, kolem ohrady se vracím, objedu ji k Útušickému potoku, nekoho jsem tu zahlédl venčit psa, tak by to mohlo jít. Tady ohradník není, jen neobdělávaná louka a cesta od traktoru. Naštěstí tu nikdo nehlídkuje, tak jedu. Projel jsem bez problému, takhle jsem si to představoval. Když jsem to tu zkoušel před lety, právě podobnou trasou jsem projel. Evidentně se tu každý rok mění podmínky. Za rok tak tudy zase možná neprojedu a budu muset po silnici😔

 

Z Útušic jedu do Štěnovic po silnici, moc jiných možností tu ani neni. Ve Štěnovicích stoupám ulicí K Hájovně. Taky se tu masivně staví, ale naštěstí cesta není vyasfaltovaná v horní části. od hájovny jedu doprava do kopce, na kraji lesa se ale vydávám mírně vlevo na horší cestu s pochybnostmi, jestli je to ono. Bylo, to je právě ta pěšinka k chatám v Koutech. Bohužel se ještě dál zmenšuje a je kupodivu dost zarostlá, až se v podstatě nedáý projet kvůli řidítkům a pěšince vedoucí přes vysoké pařezy. Za potůčkem se to ale zlepší a od chat do Losiné už vede pěkná polní cesta - na východ. V Losiné se na chvíli zastavím a potom se začnu vracet do Plzně. Vezmu to přes Radyni, delší dobu jsem tam nebyl. Stoupám po červené. Kousek za domky se vjíždí do lesa a je to hned pěkná technická pěšinka. To platí až k vrcholu kopce, jen se přidává stále prudší sklon. I v podvečer na začátku září, kdy je hrad Radyně zavřený, je tu poměrně dost lidí. Dá se sem dojet autem no... Udělal jsme pár fotek a brzy se vydávám sjezdem po žluté. Jak tu před pár lety zprasili tu cestu, to je trestuhodné, ale od rozcestí Pod Radyní už je normální nezpevněná cesta, pod Svatební stěnou už je to hezký kamenitý sjezd plný záludností - kořenů, pramenů, listí a tak. Od městského lesa sjíždím k plzenecké silnici. Kupodivu jde celkem projet po východní straně nájezdu na dálnici. Tu tady u sjezdu 73 podjedu a zksuím to mezi halami a tratí. Je to tu zarostlé, ale lidi tu evidentně chodí, protože je to už několik let tak jako na hraně, ale pořád to jde.

 

Dojedu do Koterova a protože pak nějací bezmozci vyasfaltovali louku, jakmile to je možné, prodloužím si cestu pěšinkou blíže k řece. Vracím se až těsně u lávky a za ní znovu sjíždím mimo nudnou cyklosilnici. Projedu Božkovský ostrov, pak po štěrkové cyklotrase 9 ke střelnici a po pravém břehu Úslavy k věčně rozkopanému Rolnickému náměstí a do Lobezského parku. Vyjíždím na Rokycanskou a podél ní už po chodníku kolem Prazdroje ke Štruncovým sadům. Za Lochotínskou lávkou už jen cílová rovinka za Rondelem k Záhorsku. Nakonec to hodilo pěkných 45 km. Převýšení jen necelých 600 m a průměrná rychlost 20,6 km/h. 

 

 

 

Zřícenina hradu Radyně

Zřícenina hradu Radyně

Quicktrip Radyně, rotunda sv. Petra a Pavla

22. 6. 2014
33 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Hradiště-po NS Údolím Úhlavy Radobyčice-Valík-Černý les-Losiná-Radyně-po NS Staroplzeneckem St. Plzenec, rotunda sv. Petra a Pavla-po žluté Merfánka-Koterov-Bory


Dal jsem dnes jen kratší výlet, moc rychlý však nebyl. Zpočátku přes Tyršův most žádné překvapení, ale hned za lávkou pod Černicemi jsem se vydal po stezce podél řeky. Super je, že se nemusí stoupat a znovu klesat. Do Radobyčic jsem dojel po NS Údolím Úhlavy a vydal jsem se přes Valík do Losiné.

Na Radyni jsem začal stoupat nejprve po červené, ale pak jsem uhnul přímo napříč vrstevnicemi k vrcholu. Trochu jsem se motal lesem, ale trefil jsem, co jsem chtěl. Radyně pořád stejná, takže jsem hned začal sjíždět po NS Staroplzeneckem. Sjezd přes Andrejšky nepříliš vhodný pro nehorská kola, fajn ale bylo, že večer kolem půl osmé se tam nemotají lidi.

Z Plzence jsem stoupal jedinou možnou cestou k rotundě...no neni to žádný med, ale mam pláště Rapid Ron na 29" kole, takže jsem byl k zemi jak přikovaný:) Realita cesty od rotundy se však lišila od té v mapě, tak jsem poněkud bloudil na Hůrce, ale nakonec jsem se dostal na žlutou turistickou, jak jsem chtěl. Bohužel však známá cestička Letkov-Plzenec znatelně měsíc co měsíc víc zarůstá a už se jí skoro nedá prodrat, ačkoliv je vidět, že se používá.

Před Letkovem jsem se vydal podél dálnice a vyjel jsem na silnici před Koterovem u bývalého lomu. přes Plzeň pak kolem Škoda parku na Bory. Průměrná rychlost 18,3 km/h neni nic extra, ale odpovídá náročným stoupáním v terénu.

http://app.endomondo.com/workouts/479897638/20482649

Rotunda sv. Petra a Pavla nad Starým Plzencem i s Radyní

Rotunda sv. Petra a Pavla

Radyně

Radyně, Sedlecká skála

14. 9. 2019
38 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 700 m
Terén: Lesní cesty, singly

Plzeň-Bory - Tyršův most - po NS Údolím Radbuzy Vokounova lávka - Bručná - Černice - po žluté Městský les, Radyně, Březová mýť - po červené Šťáhlavy - Sedlecká skála - pohodnice - Lhůta - Mokrouše - Tymákov - Stradiště - po žluté nad Letkov - Zátiší - po zelené v Pytli - Božkov - Slovany - Doudlevce


Dnes mám jen pár hodin dopoledne na výjezd, tak zkusím objevit něco nedaleko, kolem Radyně. Z Bor sjíždím k Tyršovu mostu a pak po slavné NS Údolím Radbuzy k Úhlavě, tedy na Vokounovu lávku. Následně stoupám na Bručnou a vilovou čtvrtí projíždím směrem k Olympii, do Černic. Konečně unikám z města do lesa, stoupám po žluté na rozcestí Městský les. Až sem vede až příliš luxusní štěrková cesta. Dál už je to přes kořeny, tak je mi libo:)

Místy se jede velmi ztěžka a přes velké vymleté kořeny vyšperkované volnými mokrými kameny a klacky, ale neměnil bych:) Když vysupím na Radyni, je tu samozřejmě dav lidí-škoda, že je sem povolen vjezd autem... Rychle ujíždím pryč po červené, která není pro slečinky. Schody, kořeny, známe to. Turistická značka se stáčí do Šťáhlav, křižuje silnici a pak sjíždí přes pole nad šťáhlavský hřbitov. Chtěl bych se dostat do chatové osady na Kukačce. Teď, když rekapituluju trasu, už vím, že příště to vezmu kolem Bambousku přes lávku, ale tentokrát ještě, neznav této varianty, jedu po silnici na Rokycany a pak zkouším, která pěšinka mě provede kolem chat do ostrého stoupání. Trefuji se a už šlapu k Sedlecké skále.

Cesta se stáčí kolem chat, vede přímo vzhůru, ale až na vrchol nevede, to zas někdy příště. Mířím k rozcestí Pod Sedleckou skálou a pak doufám, že půjde projet k pohodnici, odkud by měla vést cesta kolem hřbitova do Lhůty. Jsem sám překvapen, projíždím bez větších obtíží, ač zpočátku je cesta nepřesvědčivá. Ze Lhůty jezdím rád do Tymákova nad střelnicí někde kolem "pramenu" Lhůtského potoka. Samozřejmě jeden jediný den v roce, kdy se tam koná nějaká myslivecká akce, jsem trefil a nemohu projet bez postřelení. Musím tedy na silnici a přes Mokrouše klasicky po asfaltu do Tymákova. Odbočuji nicméně pod kopcem vlevo směrem na Sedlec a naproti zemědělskému areálu/parkovišti už hledám polní cestu vedoucí do kopce ke Stradišti. Je neznačená, jednou jsem ji jel opačným směrem. Netrefil jsem ji, jak jsem chtěl, ani tehdy ani nyní. Ale nevadí, obě cesty mě bavily, vrchol se v každém případě objede, tentokrát ze severu. Počkám si na větší cestu-ona je tam jen jedna-abych z jižního směru odbočil na severozápadní. A to už je na dohled žlutá turistická.

Tam to znám, projedu na Merfánku, pod dálnici a do lesa nad Letkov kolem solární elektrárny. Žlutá odbočuje k Pohodnici, to je pro mě objížďka, zkusím jet rovně k Zátiší. Opět se zadařilo, sjíždím kvapem k přístřešku Poštovská po zelené a po singlu V Pytli vlevo dolu valím k Božkovskému potoku, poté kolem skládky, vyjíždím na silnici a čeká mě rychlý sjezd Božkovem.

Pod tratí se vyhoupnu na Petrohrad/Slovany, pak Slovanskou alejí a Malostranskou ulicí do Doudlevec a třeba Samaritskou do posledního kopečka na Bory. Téměř na vteřinu přesně dvě hodiny, průměrná rychlost 18,9 km/h a pár umístění v úsecích na Stravě v top 10. Navíc 720 m převýšení a to na 38 km, to je docela masakr.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Zřícenina hradu Radyně

 

Quicktrip Štěnovický lom a Radyně

29. 4. 2016

28 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Hradiště-Radobyčice-po červené Valík, Štěnovický lom-Štěnovický Borek-Losiná-po červené rozcestí pod Radyní-Radyně-po žluté Černice, Vokounova lávka-Škoda park-Bory


Duben byl poměrně chladný a deštivý. To však neplatí v jeho předposlední den a tak i po sedmé večer sedám na kolo a vyrážím na projížďku. Do tmy se nedostanu nikam daleko, takže volím jako cíl nedaleký Štěnovický lom. Prohnal jsem se tedy přes Tyršův most, odbočuji po NS Údolím Radbuzy k Vokounově lávce, načež hned za ní před stoupáním odbočuji na pěšinku do Hradiště. Zde po NS Údolím Úhlavy pokračuji do Radobyčic a po červené stoupám na Valík. Vše si velmi poctivě zas sjedu až k řece ve Štěnovicích. A to už mě čeká stoupání dne-nejprve prudce po asfaltu právě ke Štěnovickému lomu (ač je celkem chladno, nebyl jsem daleko od koupačky) a poté lesní cestou až nad Štěnovický Borek. Do Losiné chci sjet spíše od Nebílovského Borku, tak jedu podél pole, dokud je tam cesta. Bohužel nevedla tak daleko, jak bych potřeboval a lopotil jsem se poté kančí stezkou lesem jen proto, abych vyjel na kraji Losiné, což je možné i mnohem pohodovější, kratší a mně známou trasou kolem chat. No nic, tak příště se najde třeba něco lepšího... Losinou projíždím pod lesem a pokračuji po červené. Nakonec jsem se rozhodl pro rychlý výstup na Radyni. Nejlepší je po červené dojet na silničku a po té pohodlně vystoupat. Já na kraji lesa pokračoval rovně neustále se zužující cestou, která mi sice o něco zkrátila kopec, ale zrovna dobře se po ní nejede.

Na Radyni jsem stanul snad ve čtvrt na devět, takže není čas na rozjímání. Ale na výstup na skálu pod Radyní ano!:D Pro tu fotku západu, kdo by to neudělal. Pak už sjíždím velmi rozbitou cestou po žluté. Nejezdí se mi po ní dobře, tak raději sjíždím ke střelnici u Štěnovické cesty z Plzence a pak pěknou lesní cestou převážně sjíždím k Olympii. Až k Vokounově lávce mě žlutá dovede skrz Černice a Čechurov. Aby byla změna, konec dojíždím kolem Škoda parku a stoupám k Alce.

Nasadil jsem celkem vražedné tempo a udržel jsem ho díky blížící se tmě. Průměrná rychlost přes 20 km/h v takovém terénu je slušný výsledek, i když "jen" 27 km.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Radyně

Západ slunce z Radyně

Štěnovický lom

Krkavec, Chlum, Radyně za jeden výlet

8. 6. 2014
65 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední

Borská pole-Křimice-Radčice-Chotíkov-Krkavec-po žluté Třemošná-po modré Zruč-Bílá Hora-u sv. Jíří-Chlum-Doubravka-Letkov-Tymákov-Sedlec-Starý Plzenec-po žluté Radyně-Losiná-Černice-Škoda park-Bory

Nevim, jestli byl nejlepší nápad jet se saunit na půl dne ven, ale nechtěl jsem zůstat peciválem, tak že si aspoň pojedu umýt kolo na chatu. Ve chvíli, kdy jsem víc zalíval sebe, než kolo, se zrodil plán, že objedu Plzeň přes tři vrcholy a na sedmou dorazim na beach do škoda parku. A tak se taky stalo.

Ze Skvrňan jsem se polem vydal do rozkopaných Křimic a přes Mži do Radčic. Naštěstí převážně stínem jsem stoupal ke Globusu a pak si pěkně sjel do Chotíkova po žluté turistické. Po té jsem se vydal i nahoru na Krkavec, ale na rozcestí s modrou jsem se trochu seknul a místo pohodové cesty jsem se vydal samozřejmě tou, která vedla kolmo k vrcholu. Žluté jsem se držel až na kraj Třemošné, kde jsem plynule navázal na modrou. Ta mě dovedla do Zruče, odkud jsem bohužel musel přes Bílou Horu až ke sv. Jíří, kde je most přes řeku. na Chlum jsem vystoupal po červené, která docela brutálně stoupá k vrcholu, naštěstí pod korunami stromů. Občerstvení u rozhledny potěšilo chlazenými nápoji a moh jsem se vrhnout k poslednímu vrcholu.

Ideální cestu na Plzenec, přímou a mimo silnice, jsem nenašel, takže jsem sjel na Doubravku a Hřbitovní ulicí stoupal na Rokycanskou. Za vyhlídkou jsem odbočil vlevo a posléze vjel do lesů nad Božkovem. Naslepo jsem zkusil vydat se lesem mírně vpravo od zelené, která zbytečně stoupá na Pohodnici. nějak jsem se tim lesem prokousal a objevil se u Božkovského potoka, kde je pěkná cesta, mně dosud neznámá. Po ní jsem dojel až na kraj Letkova, ale protože jsem chtěl původně až do Tymákova, odbočil jsem vlevo opět do lesů. To se moc nevyplatilo, o notnou dobu později jsem se stejně objevil na jinym konci Letkova. Promotal jsem se teda novou zástavbou a neriskoval další bloudění (mapa mi dala za pravdu, že bych nejspíš nikam nedojel), načež jsem vyjel na silnici u penzionu Pohoda. Je k politování, že právě na tom místě se mi vybil telefon, takže nevim přesně, kolik jsem ten den nastoupal. Přes kopec jsem se po silnici vydal do Tymákova a celkem rychle jsem dojel i do Sedlce. Z Plzence jsem pak stoupal klasicky dlouhou rozpálenou Radyňskou ulicí, dokud jsem se nevydal na žlutou, konečně do stínu! Teplota pod 32°C klesla poprvé právě až na Radyni, tam jsem se ovšem nezdržel a rovnou sjel do Losiný.

Přes Černý les a Černice jsem dojel podél Radbuzy do Škoda parku, kde jsem si pojistil únavu volejbalem do tmy. Výlet dobrý, ale v tom vedru musim říct, že náročný a úmorný. Čekal jsem, že to dá i o něco víc, než 65 km, přecijen Krkavec, Chlum a Radyně neleží zrovna u sebe, ale bohatě to stačilo. Průměrná rychlost 20,73 km/h na starém, 26" kole, asi dobrá forma:D



https://www.endomondo.com/workouts/user/20482649

Krkavec

Koník si přišel pro podrbání

Rozhledna Chlum

Vyhlídka na Radyni

20. 3. 2015
29 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Vysoká

Hradiště-Radobyčice-Útušice-Štěnovice-Losiná-po červené Radyně-Černice-Škoda park-Bory


S prvním výletem jsem letos docela otálel, ale musel jsem využít toho, že se stále dá jezdit na hory za sněhem:) Vyrazil jsem tedy až tento pátek po práci na krátkou projížďku přes Radyni.

Do Hradiště jsem zvolil cestu kolem meditační zahrady a za lávkou přes Úhlavu hned doprava, abych se vyhnul stoupání. Do Radobyčic pak klasicky mezi poli po NS Údolím Úhlavy. Z Radobyčic jsem nicméně pokračoval stále po levém břehu řeky až do Útušic. Pak už po silnici, páč neni kudy jinudy, jsem projel Štěnovice a dojel do Losiné. Dal jsem jeden drink U Větráka a jal se stoupat po červené na Radyni. Pěšinkami se dá cesta trochu napřímit, stoupání ale nikdo neunikne. Je náročné, hlavně terénem, ale kdo chce, může stoupat po asfaltce:)

Nahoru jsem dorazil akorát při západu, kdy byl hrad zalitý oranžovým světlem, tak jsem ještě v rychlosti sjel a pěšky vyšplhal na skalky s nádherným výhledem na Radyni i se zapadajícím sluncem. Pak už nebylo nač čekat, sjel jsem k dálnici částečně po žluté, pod přivaděčem, do Černic a po cyklostezce 31 ke Škoda parku. Pak už jen vystoupat na Bory a hotovo.

Průměrná rychlost 17,6 km/h. To teda nic moc:D Chce to se ještě trochu rozjezdit. Určitě ale doporučuju vylézt na skalní vyhlídku na Radyni na 18. kilometru, paráda:)

Panorama Radyně se západem slunce

http://app.endomondo.com/workouts/489448220/20482649

Prusiny, kostel svatého Jakuba Většího

15. 10. 2017

52 km

Obtížnost: Střední

Převýšení: 850 m

Terén: Zpevněné cesty

Plzeň-Bory - Tyršův most - po žluté Vokounova lávka, Černice, Městský les, Radyně - Losiná - Štěnovický Borek - Čižický potok - po NS Nebílovy Prusiny - po žluté Netunice, Na Mrtoli - Snopoušovy - Lišice - Lišice - Ve Vrších - Chlumčany - skládka Vysoká - Robčice - Útušice - Radobyčice - po NS Údolím Úhlavy Hradiště - Vokounova lávka - Tyršův most - Plzeň-Bory


Neobvykle teplý říjnový víkend jsme využil na 100%, běžecké závody a již druhý výlet na kole. I když jezdím celkem pravidelně kolem, nikdy nebyl mým cílem kostel na Prusinách. Dnes se to změnilo. Vyjel jsem z Bor po žluté k Tyršovu mostu, za ním vlevo do zahrádek kolem Památníku obětem zla a k Vokounově lávce, přes Úhlavu. Více méně stále po žluté přes Černice a k Olympii, pak směrem na Plzenec a konečně lesem, ač stoupáním, na Radyni. Stoupání je spíše táhlé, ale místy dost kořenité, takže zas tak úplně zlehka se nejede. A to ani z vrcholu dolu, když si vyberete pěšinu po spádnici směrem na Losinou. Projíždím vsí, ztrácím tím 150 m výškových a až kousek za cedulí odbošuji vlevo kolem čističky vod šikmo přes pole a přes lesík k chatám.

Následuje prudší stoupání a sjezd přes Štěnovický Borek až k chatám V Lipí (poslední odbočka ve vsi vlevo a pak ještě dvakrát na ypsilonce rovněž vlevo). Je to tam trochu zamotané a některé cesty zrušené, ale nakonec přejedete Čižický potok a začnete stoupat po NS Nebílovy do Nebílov. Tato stezka vás dovede až k dnešnímu cíli, na Prusiny. Je opravdu krásně, dávám si svačinu a vydávám se na další část cesty, po žluté přes Netunice k samotě Na Mrtoli, kde odbočuje žlutá ze silnice a míří na Snopoušovy. Je to příjemné cesta po hrubém asfaltu, protože skoro celou dobu dost klesá.

Ze Snopoušov do Lišic jsem to chtěl zkusit přímo podél řeky po louce-tak to opravdu nejde...:D Zpět na starou dobrou asfaltku k jezu Lišice. Po úzké lávce a stavidle se dá dostat na levý břeh, na kraj Lišic. Na druhém konci vsi odbočuji poslední ulicí vpravo nahoru, kudy se dá dojet přes kopec do Horní Lukavice. Neznal jsem, pěkná cesta, ale jezdí tam i auta... Po CT 2187 pokračuji až pod kopec Ve Vrších, kde už mam ozkoušeno, že je fajn odbočit vpravo a klikatou pěšinou dojet do Chlumčan. Ještě jednou jsem dneska zkusil něco nového, a sice z Chlumčan ulicí Svatopluka Čecha mezi poli. Bohužel se dojede leda k vepřínu, ale dá se pak pokračovat nahoru, přes výpadovku na Klatovy a pod skládkou Vysoká kolem vršku Kluk, asi třetí odbočkou v kopci vlevo směrem na Robčice. Z RObčic je to kousíček po silnici do Útušic, odkud jezdím rád k Úhlavě, cestou pod dálničním mostem a pak třeba prostředkem polí do Radobyčic, abych se vyhnul silnici.

Z Radobyčic už pak obvykle po NS Údolím Úhlavy do Hradiště a tentokrát při řece k Vokounově lávce, kde je lehce náročnější terén. Zbytek pak už úplnou pohodou přes Tyršův most a posledním výšvihem kolem Gigantu na Bory.

Pěkný rychlý výlet na necelé tři hodinky, průměrná rychlost 18,91 km/h. Ale za takového krásného počasí je zkrátka ten pohled méně objektivní, optimističtějí. Převýšení není extrémní, ačkoliv pár kopečků se tam najde.



Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Kostel svatého Jakuba Většího, Prusiny

Zřícenina hradu Radyně

Radyně a Nebílovy

10. 8. 2013
44 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Střední


Koterov-St. Plzenec-po žluté Radyně-Losiná-po červené a modré Nabílovy-Losiná-Štěnovice-Útušice-Robčice-Litice-Bory

Konečně jsem se propracoval od prehistorického zobrazení trasy k současnému, takže si snad už konečně všichni budou moci užívat libovolného zoomování a zobrazování detailů na každé z cest včetně možnosti rozkliknutí a zobrazení detailů a statistik na mém účtu na Endomondo:) Problém je ale v použítých Google mapách, které jsou nevhodné pro turisty a cykloturisty, nicméně použití map Seznamu není možné, velká škoda, tam jsou naprosto výborný, detailní a se všema možnýma turistickýma stezkama.

Tento výlet měl původně vypadat zcela jinak, ale nakonec jsem dojel za Barčou do Losiný a jeli jsme se projet do Nebílov. Cestou tam jsem to vzal přes Radyni po vytesanejch schodech nahoru a přestože bylo mokro, vyjel jsem je a sám jsem byl překvapenej. Jinak po dlouhý době nebylo vedro k zalknutí, takže se jelo příjemně. Do Losiný jsem sjel po silnici a do Nebílov jsme pokračovali po červené a modré turistické a pak po neznačené polní cestě k sadu nad Nebílovama. Zpátky jsme jeli stejně a já pak pokračoval ještě menší projížďkou do Plzně. Už jsem nestih moc velkej výlet, bylo dost pozdě. A tak jsem se rozhod vyzkoušet, zda náááhoudou mezi Robčicema a Liticema nechali zemědělci cestu nebo ji opět bezohledně zorali. Dojel jsem tedy v rychlosti do Útušic a pokračoval do kopce do Robčic. Vydal jsem se po cestě za rybníčkem na Litice. Velká voda cestu značně vymlela a musela být zřejmě srovnána těžkou technikou. Navíc přes ní tek potůček, ale nebyl problém ho překonat. Cesta vedla několik set metrů, ale krátký úsek, než začně štěrková cesta kolem obchvatu, byl samozřejmě zoranej. Naštěstí pole bylo vyprahlý a posečený, tak se dalo zdolat, ač to nebylo ve stništi nikterak příjemný. Do Litic jsem se rozhodl ale nejet, našel jsem totiž pro mě dosud neznámou cestu podél výpadovky na Přeštice, vedoucí do Šlovic. Co mi ale vyloženě vytočilo, že tahle cesta byla najednou přehrazena vratama u nějakýho statku, opět a zase si někdo přivlastnil kus cesty, kjterá by měla sloužit všem. Nechápu, jak je tohle možný, snad si začnu na mapě červeně kroužkovat, kde je co neprůjezdný. Kolem Plzně je takovejch míst jak naseto. Osobně bych v určitejch případech byl pro vyvlastnění takovejch pozemků, ale to bysme nemohli žít v banánový republice... Tak jsem to překrosil přes přilehlý pole, kde se zanedlouho objevil elektrickej ohradník, to už se mi nehctělo vracet, tak jsem ho dvakrát přelejzal, ale nedoporučuju teda nikomu tuhle cestu zkoušet. Pak už jsem jen dojel do Litic a přes Borskej park dojel na Bory.

Průměrnou rychlost beru z cyklocomputeru, jelikož ta podle GPS je dost zkreslená. Celkově 17,08 km/h a 44 km;)


http://app.endomondo.com/workouts/488143223/20482649

Quicktrip Radyně

31 km

26. 10. 2024

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 500 m

Terén: Lesní a polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Štruncovy sady - Plzeňský Prazdroj - Švábiny - polesí V Pytli - Letkov - Na Stradišti - Starý Plzenec - po žluté Radyně, Městský les, Černice - Čechurov - Doudlevce - po levém břehu Radbuzy centrum Plzně - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Ke konci října už přichází podzim, ale stejně to bude jen na krátký výlet na Radyni. Plzeň se rozrostla natolik, že je to bohužel už z většiny městský výlet - přes Rondel sjíždím k Rychtářce, poté kolem Štruncových sadů k Plzeňskému Prazdroji a pak od Úslavy stoupám Rokycanskou třídou až k autosalonu. Tam lze konečně vyjet trochu do klidu, ale zatím pořád nikoliv mimo asfalt, takže za čerpací stanicí projedu do ulice Na Terasách, která vede k vyhlídce na Švabinách. Pomalu se blížim okraji města, ještě projet podél pole nad Tescem, kam až to půjde...

 

Konečně vjíždím do lesa v polesí V Pytli, jsou tu velké štěrkové cesty a dnes pojedu mírně vpravo z kopce k Božkovskému potoku v umělém korytě. Letkov projedu do Staroplzenecké ulice, která se zdá slepá, ale dá se z ní dojet k propustku pod dálnicí. Není určen pro lidi, jen pro potok, ale když není nějaká povodeň, dá se projít. Za D5 stoupám nad lomem Na Stradišti. Cesty jsou tu křivolaké, musíte se držet jižního směru a nakonec se dostanete na lesní cestu, která se postupně ve sjezdu mění na vymletou polní cestu a ústí ve Starém Plzenci. Od severu, přes řeku, náměstí, železnici, až na jih jedu skrz celé dlouhé město a stoupám k Radyni. Žlutá vede z Modřínové ulice, já odbočuji ještě o jednu níž a připojuji se na kamenitou a kořenovitou stezku na úropvni bývalého lomu Hřeben. Cesta k Radyni je známá svou technickou náročností, to je dobře, proto jsem ji vybral. Jen ty schody nahoře se mi za mokra nedaří vyjet.

 

Za vrcholem dříve také bývala pěkná cesta, teď je tam štěrková dálnice, proto sjíždím také po žluté, která se postupně mění v zajíavou a hezkou cestu. vede kolem zarostlé Svatební stěny, studánky a dál klesá po kamenech Svatoblažejskou stranou až k rozcestí Městský les. za bývalou silnicí sjíždím na pěšinku stále po žluté, ta se za občerstvením vrací na štěrkovou cestu a můžete tak hodně rychle sjíždět zpět k dálnici. A pak už mě zas čeká město - přes Černice, po trase bývalé žluté Zadní cestou na Čechurov, přes Bručnou Kostincovou ulicí a pak sjet na panelovou cestu pod Homolkou. Pod Škoda parkem se jezdí nejlíp přes discgolfové hřiště, poté podél řeky nejlépe pod tenisovými kurty, kam bohužel oficiálně kola nesmějí. Přitom je to jediný hezký úsek, pro kola nejvhodnějí, pak už do centra pod papírnou a kolem Ježíška musíte po asfaltu. Od bývalého Domu koltury zbývá projet centrum a přes Rooseveltův most k Rondelu a do Záhorska.

 

Rychlovka na hodinku a půl, ale téměř 500 nastoupaných metrů😲 Průměrná rychlost 18,9 km/h a 63 km/h jsem musel jet v Plzenci. Fotka dneska chybí, chtěl jsem ji udělat zpětně, ale i na to jsem zapomněl🙈

 

 

 

 

Radyně na kole

11. 7. 2012
35km

Technická náročnost: Střední
Obtížnost: Nízká

Slovany-Hradiště-Radobyčice-Valík-Losiná-Radyně-Losiná-Štěnovice-Robčice-Litice-Bory


Pro změnu jeden z takovejch pohodářskejch výjezdů, abych tak řek jen se vyvětrat... Cestou z Bor k Meditační zahradě, do kopce na Slovany, do Hradiště, odtud pak do Radobyčic, přes Podhájí na Valík a tam v lese vlevo (není zobrazeno na mapě) a kousek podél dálnice a pak už klasika zadní cesta do Losiný. Dál po červený na Radyni jen pro radost a zas zpátky do Losiný, po silnici do Štěnovic a kousek po červený a pak po silnici do Robčic, tam měl přijít zlatej hřeb výletu...terénní vložka do Litic. Pak jsem si ale uvědomil, že to tam ňákej blbec už loni zoral, tak jsem se začal obávat o svůj osud...a poprávu, k cestě na Útušice, kterou jsem mimochodem vlastně ještě nikdy nevyzkoušel, to bylo dobrý, ale pak začlo pole, kde byla jen cestička po nějakym myslivcovi, kterej to taky po pár desítkách metrů vzdal evidentně. Jenže to už mi zas moc mrzelo, vrátit se, tak jsem si razil cestu přes vzrostlou odkvetlou řepku, což teda bylo něco, urval jsem tam asi úplně všechno...řidítka, blatníky, svoje nohy, nemluvě o přehazovačce:/ Ne, přehánim, ale bylo to zřejmě naposled, co jsem to tam zkusil. Jenom kvůli demenci, že tam někdo musí mít o dva metry širší pole. A to byl přitom uklizenej bordel tam v podjezdech po dálnicí a přivaděčema, takže to tam někdo používá. Nojo, tak to je z novinek kolem Plzně pro dnešek všechno.

Zřícenina hradu Vlčtejn

23. 6. 2020

65 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m 

Terén: Asfaltky, polní a lesní cesty

 

Plzeň-Bory - Doudlevecká lávka - Částkova ulice - Lobzy - Doubravka - Masarykův most - Roudná - Bolevecká ulice - Kilometrovka - Borská pole - České údolí - Výsluní - Útušice - Štěnovice - Štěnovický Borek - rozc. Pod Nebílovským Borkem - po modré Chouzovy, Vlčtejn - Želčany - Chválenice - Nezbavětice - vyhlídka a skála na Škalkách - Losiná - po červené Radyně - po NS Staroplzenecká Andrejšky - Starý Plzenec - pramen U Bětušky - po CT 31 Koterov, Bručná, Doudlevce - Bory

 

Musím dneska sice objet celou Plzeň, ale pak bych se rád vyvětral směrem k Vlčtejnu. Jezdit přes město je otrava, musím na Doubravku, tak jedu přes Doudleveckou lávku na Slovany a mou aktuálně nejoblíbenější cestou Liliovou a Suvorovovou ulicí, skrz blok k nám. Gen. Píky a do Částkovy ulice. Poté jedu vesměs přímo Dlouhou a Masarykovou ulicí. Následuje necelých 5 km Mohylovou ulicí k Jateční a pak přes Roudnou do Bolevecké ulice. Poslední povinnost mě čeká na Borských polích, tam zamířím po NS Údolím Mže ke Kalikovskému mlýnu, Borskou ulicí a nezastavenou oblastí s plnou bezdomovců k WPA.

Teď už tedy mířím z města, a sice kolem věznice na kraj Borského parku, za hrází sjíždím ze silnice vlevo a za domkem přímo kolem jeho zdi na pěšinku vedoucí na Výsluní. Z Výsluní jedu po menší cestě podél přivaděče ke sjezdu na Litice a po silnici do Útušic. V následující vesnici, Štěnovicích, se snažím trefit Třešňovou ulici, abych se vyhnul provozu a vyjel do Borecké ulice, odkud vede polní cesta do Borku. Trefil jsem se a ve Štěnovickém Borku u rybníku odbočuji doprava k Čižickému potoku. Následuje krátký úsek po červené turistické k rozcestí Pod Nebílovským Borkem, odkud pro změnu jedu po modré. Nejprve lesem a pak po polní cestě se stoupá k rozcestí V Babších a pak se sjíždí do Chouzov. V Chouzovech začíná táhlé stoupání k hlavní silnici na Budějovice. Cestu mi zpestřujou zralé třešně. Silnici přejíždím a pokračuji na Vlčtejn, který už není daleko. 

Zřícenina není v dobrém stavu, ale dá se projít kolem i dovnitř. Tak a kudy pojedu zpět? Vidím, že vede nějaká cesta na sever směrem k Želčanům. Podle mapy pak končí kdesi v polích, ale já se začal spoléhat víc na vlastní rozum, než mapu, protože mapy v tomto nejsou přesné. A proč by někdo jezdil takhle do pole a tam by cesta končila? A navíc by to pak ani nemělo být daleko k asfaltové cyklostezce ze Žákavé. Vesele si tedy sjíždím a ejhle, cesta opravdu končí, kupodivu přesně podle mapy. A dál ani pěšinka. Jenže vrácet se, to je daleko a do kopce. Zkusím tedy prorazit polem a vysokou trávou k háji nedaleko, tam snad něco bude... No, jen jakési zybtky kančích stezek se uchovaly, ale lepší než nic. Bohužel háj končí a já musím do obilí. Úzké řádky, takže nabírám stébla na obou stranách a strhává mi to řidítka. Nic moc, ale nakonec jsem projel. Tohle nebyla nejlepší volba.

Projíždím k silnici na Olešnou, ale na další křižovatce odbočuji prudce vlevo, abych se dostal do Chválenic a za nimi po silnici i do Nezbavětic. Zkratku k cestě pod Radyní jsem netrefil a tak jsem vlastně náhodou objevil pěknou polní cestu k vyhlídce a skalce Na Škalkách. Brzy ještě blíže povede obchvat Losiné. A tak asi zmizí i další cesta, kterou jsem dnes objevil, to je ta, která je zkratkou od silnice č. 19 k Bambousku. Nebo taky jedinou rozumnou cestou pro pěší z Losiné na Škalky. V zatáčce pod Radyní sjíždím ze silnice na červenou turistickou značku a prudce stoupám relativně náročným terénem k hradu.

Nehraje to žádnou roli, ale z Radyně sjíždím po NS Staroplzenecká. V tomhle směru stejně není moc značená, takže spíš jedu tam, kde ještě není z cesty dálnice. Vede kolem Andrejšek a pak mě to svedlo k Plzenecké železnici. V různorodé zástavbě mám sice strach, že dojedu do nějaké slepé ulice, ale tentokrát se mi povedlo projet kam jsem potřeboval, do Bezručovy ulice. Mezi posledními dvěma budovami v Plzenci, u autoopravny, vede cesta dolů, která je tou správnou, ač moc nevypadá. Vede k tunýlku pod železnicí a pokračuje k nudě mezi Koterovem a Plzence v nivě Úslavy. Tady naopak v terénu byla značená naučná stezka, ačkoliv v mapách.cz není. Pozitivní je, že už mě čeká jen půlka z té dálnice do Koterova. Původní cesta skoro zarostla, tak se po ní už nedá jet moc dobře.

Projíždím Koterov a ulicí Na Lipce stoupám na Bručnou. Návrat na Bory volím po CT 31 kolem Škoda parku a z Doudlevec Samaritskou ulicí. Celkem ujeto 65 km, bylo tam docela dost asfaltu, ale i polní a lesní cesty. Nastoupáno přes 800 m výškových a průměrná rychlsot 18,3 km/h.

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Zřícenina hradu Vlčtejn

Na Škalkách

 

Zřícenina hradu Vlčtejn

Fanatik MTB 200, ročník 2022

205 km

18. 6. 2022

 

Náročnost: Dost velká😁

Převýšení: 3250 m

Terén: Lesní a polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Šídlovský rybník - po modré Pod Krkavcem - Ledce - po zelené U Stýskal - Kokořov, Doubrava - Tlucná - Brod - Horní Bělá - Černý rybník - po zelené Spankov -  Velká Mýť - Plachtín - po žluté Umíř - Melchiorova Huť - PP Manětínská - Černý ryb. - Číhaná - Něšov - Skupečský vrch - Vinice - Pernarec - po zelené Žebrácký mlýn, Chrástov, Třebobuz, Lipno - Písek - údolí Píseckého potoka - odb. k vyhlídce Hracholusky - Újezdský potok - Újezd nade Mží - po červené Čemíny - Kumberk - po zelené Dolní Vlkýš, Malesice - po NS Údolím Mže Křimice - po CT 2151 U Brůdku, Nová Hospoda, Valcha, Radobyčice, Černice - po žluté Městský les, Radyně, Březová mýť - po červené Šťáhlavy - Kozel - po zelené Neslívy - po CT 2154 Hádek - Nevid - Kamínky - Drážky - Příkosice - Homberk - Vísky - Trokavec - po CT 2154 CHKO Brdy - Břízkovec - po červené Padrťské rybníky - po modré U Studánky - Tocká cesta - Červený lom - u sv. Jana - Sýkorová cesta - vrchol Praha - Malý Tok - Borská cesta - Jeřábecká cesta - po zelené k Bahenské cestě - Bohutínský vrch - Tok - po červené Houpák - po CT 8244 pod Jordán - po červené Dlouhý vrch, Kvaň les - Hlava - Na Dlouhé - ryb. Tisý - po Tankovce k Bambuli - po čevené rozc. Pod Lesem u Mýta - po modré Medový Újezd, Holoubkov, U Chejlavy - Habr - Pod Plecháčem - Čihadlo - po žluté Osek - po modré Hudlice, Kokotsko - Kokotské rybníky - po modré Čertův kámen - studánka U Čůráčku - CT 2159 a po ní Nová Huť, Chrást - po červené Horní Zábělá - po žluté Zábělá-podjezd - po zelené Bukovec - po CT 2151 u sv. Jiří - lávka pod Pecihrádkem - Pecihrádek - po žluté Bílá Hora - Bolevecké rybníky - Sofronka - Šídlovský ryb.

 

 

Noo, jen výčet průjezdných bodů je pěkná slohovka. Ale popis cesty je uveden v předchozích dvou příspěvcích, kdy jsem si trasu předem nadvakrát projížděl. Vyrážím od Šídlováku o něco později, než jsem chtěl, asi ve čtvrt na osm. Předtím jsem ale jel na start, takže 6:45 už jsem byl na v sedle. Ráno je vzduch ještě čerstvý, údajně kolem 13°C, to jde, bude hůř, o hodně. Registraci jsem provedl už v pátek večer, takže si jen odpípnu čas chipem a vyrážím po modré lesem k Sytné. Už takhle brzo ráno tu jsou lidé na procházce, ale jak se vzdaluji sídlišti, samozřejmě jich rychle ubývá. Cestu pod Krkavcem znám jako své boty, sjezd k Ledcům a k zelené turistické taky a v polích nad vesnicí už předjíždím další závodníky. Za Ledcemi stoupám nad Příšov a když míjím další spoluvyzyvatele Fanatika, tak si řikám, jestli zvolili dobře, protože jejich rychlost je tak dvoutřetinová oproti mé a vzhledem k tomu, že pravděpodobně jedou stejnou trať, tak mají dost co dělat do tmy. Jakmile odbočím z prašné cesty do lesa, postupně stahuji dalšího kolegu. Na úzké pěšince ho nepředjíždím, ani nemám potřebu, jede se mi za ním dobře, ale před Kokořovem ho přecijen "očadím". V táhlém stoupání po zelené lesem z Kokořova si dávám první svačinku, dneska budu dbát na stravu, minulý týden mi bylo ouvej-možná z hladu, kdo ví. Přes Doubravu sjedu do Tlucné, kde už vím, kudy pokračovat a docela rychle se dostávám do Brodu. Ve slušném tempu stoupám do Horní Bělé, ačkoliv kopec je tam poctivý. Následuje polní cesta k Černému rybníku, je to převážně z kopce s výjimkou jednoho zvlnění, takže to odsýpá. Úsek po zelené do Spankova je úplně jiný než v minulých týdnech, kdy jsem tu také dvakrát jel. Po cestě, která je z poloviny pod vodou, není ani vidu, dnes úplné sucho. A že se dá dobře najíst na tomto klidnějším úseku, tak jsem toho využil. Brod před Spankovem vynechávám, následuje písčitý úsek a řetěz si užije své v téhle dnešní poušti.

Ze Spankova se začíná stoupat k jádru PP Manětínská, ale je to lesem, pořád je ještě ráno, dá se říct, takže pohoda. Jsem tu sám, cestu znám, nic mi nechybí. Vím, že mě čeká stoupání k Lomu, mezitím křižuji asfaltku, udržuji severozápadní směr a za křižovatkou také několik set metrů jedu po asfaltu, tato cesta se pak ale stáčí vlevo dolu, zatímco já jedu už po hřebínku k Velké Mýti. Za ní, teď už vím kde, odbočuji vlevo a rozbitým sjezdem se vydávám k Plachtínu. Zanedlouho se cesta zlepšuje a parádně rychle se klesá až do vsi. Projedu ji na severní konec, kde je odbočka vlevo se žlutou turistickou trasou. Nejprve se jede po vrstevnici, ale pak je třeba překonat údolí Umířovského potoka, než se dojede k Umíři. pár set metrů za bivakem a mýtinou je neznačené rozcestí se zarostlými lesními cestami, tak tam se vydávám jednou z nich na jihozápad. Jedná se o pár set metrů, než vyústí na CT 2244, po které se už snadno dojede do Melchiorovy Huti, prvnímu checkpointu. Dávám fotku a stále celkem čerstvý se vydávám do kopce, který je nepříjemný spíše psychicky-celý ho vidíte až na vrchol, kde se odbočuje na kančí stezku vpravo, vedoucí k Černému rybníku. Spíše jsem přešel než přejel po malinké cestičce přes hráz a pak přes mírný kopec k Číhanskému rybníku. Hned za ním křižuji karlovarskou silnici a za zatáčkou je Číhaná. Zde odbočuji vpravo na polní cestu, která mě dovede do Něšova. Tady se jede moc pěkně, opět už tu nejsou skoro žádné louže, velký rozdíl oproti minulému týdnu nebo dokonce minulému měsíci, kdy jsme právě tady mrzli v deseti stupních. V Něšově se odbočuje vpravo mezi domky a pak nenápadnou zarostlou cestou ke Skupečskému vrchu. Líbí se mi, že je trasa vedená tudy. Akorát slunce už stoupá a je cítit, jakou má sílu. Je ale pořád před desátou, takže z lesa to vane čerstvé. Začínám navíc klesat ke kopci Vinice, křižuji jen jednu silničku a pak vede nádherná alej právě k Vinici. Následuje cesta zpevněná štěrkem, taková lehce nepřirozená, ale díky bohu ne asfaltová. Asi za další kilometr se připojuje na nevýznamnou asfaltku. Dávám si další svačinu, ale cesta je boulovatá, je to nebezpečnější, než to vypadá. V Pernarci jsem tedy doplnil energii i gelem, protože mě za sjezdem k Žebráckému mlýnu čeká pekelné stoupání po zelené do Chrástova. Z Chrástova už je to pak do Třebobuzi sranda. Letos potřetí si užívám to "západočeské Toskánsko". Z Třebobuzi do Lipna je to už po silničce a do Písku také a to včetně stoupání. Hned za Pískem ale sjíždím doprava a trasa je vedena skrz chatovou osadu. Šlo by jet jednoduše po zelené, ale to nee, my jedeme po neznačené cestě cik cak k odbočce na vyhlídku Hracholusky, kde je druhý checkpoint. Právě před ním jsem předjel tři makáče, co jedou se mnou. Checkpoint by přejeli, chtěli mi pomoct, protože viděli, že stojím. Ale ulevilo se jim, nebylo potřeba. Tak jsme udělali fotku a pokračovali. Tedy já po doplnění energie, takže jsem je předjížděl až v prudkém stoupání k Újezdu nade Mží.

Vzpomínám, jak jsem minulý týden po vystoupání po pěkné polní cestě k lesu a po průjezdu lesem na rozcestí U Obrázku jako už velmi zmožený dával poslední svačinku. Teď také doplňuji energii, zatím ji mám i v nohách dostatek😊 Čeká mě sjezd do Čemín, pak přes Kumberk ke stoupání do Vlkýše a pak docela dlouhé objíždění Plzně po vnějším prstenci-skoro přesně na minutu hodinové, objednávám si tedy "oběd" do Černic na 11:17😁 Z Vlkýše po zelené sjíždím do Malesic, poté po rozkopané NS Údolím Mže, která se mění v přírodě velmi vzdálenou asfaltku. No a v Křimicích se chytnu CT 2151, po které pokračuji až do Černic, takže nejprve přes pole ke Brůdku, pak na Novou Hospodu, lesem na Valchu a pak po silnici přes Černý Most do Litic, přes dálnici a kopeček do Radobyčic. Na závěr první poloviny mě pak čekalo prudčí stoupání od Úhlavy. Ve Černicích bylo po jedenácté hodině ve stínu ještě přijatelně, takže si dávám nějaké těstoviny, doplňuji další tekutiny a zásoby na druhou půli. Prý jsem letos nikam nespěchal v porovnání s loňskem. Je pravda, že mě minulo dost cyklistů, kteří vypadali, že jedou se mnou v kategorii.

Po nějaké půlhodince se tedy vydávám po žluté přes Městský les k Radyni. Jak se to přehouplo do odpoledne, slunce už pálí a na mýtinách v prudkém technickém stoupání pod vrcholem Radyně to poznávám velmi rychle. Opět ale získávám ztracené pozice, předjíždím asi 8 spoluzávodníků. Na Radyni je při takhle pěkné sobotě spousta lidí na obědě, tak jen projíždím a spouštím se po schodech do technického sjezdu k Březové mýti. Zde odbočuji na červenou turistickou trasu, ta k silnici z Plzence ještě klesá náročnějším terénem, za silnicí už je docela slušná lesní pěšinka, akorát jsou zde popadané stromy. Sjezd do Šťáhlav mezi poli je pak velkou odměnou, škoda že zas někdo "vylepšoval" závěr nějakým štěrkem. Před každým větším kopcem se snažím doplnit energii, jako třeba teď před stoupáním ke Kozlu. V lese kolem Neslív je příjemný stín. Chvíli se jede po zelené přes pařezy, poté po asfaltce po CT 2154 k Hádku. Tady se vlastně začíná postupně stoupat k Brdům. U Hádku se stáčím vlevo a čeká mě dlouhé stopání do Nevidu. Ani tady se ale nejede špatně, předjíždím postupně ale dalšího cyklistu, vypadá nadřeně, tak mám radost. Za Nevidem se trochu stoupá, ale před Kamínky je na okamžik klesání. Do Drážek je to kousek po silnici, pak se odbočuje mezi domky vlevo do dalšího stoupání po louce nad Příkosice. Do Příkosic samotných se docela slušně sjíždí po polní cestě, to je ale jen předzvěst stoupání ke hřbitovu a k lesu u Homberku. Právě tady se míjím s dalším cyklistou. V lese je cesta hodně rozježděná a za lesem dost zarostlá. Není to ale daleko k silnici do Vísek a to už je na dohled Trokavci. Přemýšlím, jestli se nezastavit v místním občerstvení, ale jako obvykle se mi nechce zastavovat, tak nakonec pokračuji k obecnímu úřadu, kde je studna. Tady se krásně osvěžuji a také trochu smývám špínu z potu a prachu z dosavadního průběhu. Snad mě to posilní pro průjezd Brdy. Táhle stoupání k hranicím CHKO se mi jede lépe než před týdnem, poté správně najedu na červenou, která klesá k Padrťským rybníkům. Jsou tu u rozcestí davy, ty ale rychle mizí, za hrází už není téměř nikdo. Po modré pochopitelně opět stoupám a až na Tocké cestě cítím, že už ty nohy nechtějí jet úplně bomby.

To nejzajímavější je ale teprv přede mnou. Po třech odbočeních vlevo začínám stoupat Sýkorovou cestou, kde se opírá slunce a asi mírně fouká do zad, takže pekelně horké podmínky. Na Praze se moc nezdržuji, protože pot ze mě teče proudem. Tak šup na rychlou Tockou cestu, kde se ochladím. Na Malém Toku jsem pořád celkem optimistický, ale na Jeřábecké cestě už podřazuji o něco více, než bych čekal, no a stoupání na Bohutísnký vrch mi asi dalo nejvíc zabrat a zpečetilo slabší závěr... Prudké stoupání jsem si projel, tak vím, co mě čeká a nejsem překvapen. Jarní zeleň už je ta tam, taky už se blíží červenec. Tady nahoře je dobré, že je relativně chladněji, po červené kolem Toku se nějak ošívám, raději bych si sedl než pořád stál a tlumil otřesy. I tady je dost lidí. Sjíždím tedy k Houpáku, fotím další checkpoint a vydávám se do nepříjemného stoupání pod Jordánem po CT 8244 a po červené. Konečně si trochu odpočinu ve sjezdu k Dlouhému vrchu. Ke Kvani je to poté přes mírný kopec. Ještě mě čeká stoupání na Hlavu, pak je dlooouhý sjezd, tak tam si snad odpočnu, ne... Noo, nestačilo to, sjezd moc pěkný, ale nohy už ztěžkly. Tankovka je celá na slunci, to taky nepřidá. Ve stoupání nad Strašicemi hledám každý metr stínu, ale je jen v protisměru. vyškrábal jsem pod Bambuli, odbočuji na červenou a po kratším výšvihu sjíždím nad Mýto. Sjezd je pohodový, cesta zpevněnná, takže ani není potřeba přišlapávat. Až na závěr je úsek, kde odvodňovací žlábky tvoří betonové sloupy napříč cestou, takže ty se musí přeskakovat. Když dojedu k modré, odbočuji na ni vlevo. Kus je to ještě po zpevněné cestě, ale pak se nějak ztrácí a je tak zanedbaná pěšinka, že je to skoro na kolo na zádech. netrvá ale dlouho a sjíždím do Medového Újezdu. V Holoubkově jsem původně chtěl jen doplnit vodu, což se stalo, ale zároveň jsem si rád natáhnul nohy a trochu si odpočnul. Horko je velké, voda jen lehce chlazená. Už si řikam, že jsem na dohled Plzni, ale on je to ještě kus. Za Holoubkovem stoupám pod Vydřiduch, kde pod Chejlavou podjíždím D5. Svačinku jsem na dlouhém rovném úseku nestihl sníst, vůbec mi to nějak nešmakuje a jsem úplně vysušený, ačkoliv piju pravidelně a hodně. Obtočím se tedy kolem Chlumu, v Habru mě čeká poslední checkpoint, který jsem ovšem přejel, protože je schovaný na odvrácené straně sloupu. Musím se tedy k němu vracet. Až poté se vydávám do stoupání k rozcestí Pod Plecháčem. Tohle stoupání už mi přijde nekonečné, ono sice tak nenápadně utahuje a je zákeřné, ale já bych se ploužil i tak. Jsem rád, když se to srovnává, ale spíš jen kroužím nohama, než šlapu.

Neznačený úsek od silnice mezi Volduchy a Březinou ke žluté je v podstatě lesem, nejede se tu moc dobře, když jsem takhle unavený. Sjezd do Oseka velmi potěšil, i tady mají funkční studnu, s radostí ji využívám a trochu se chladím. Čeká mě stoupání do Hudlic, celkem nevinné, ale dnes mi dává zabrat, navíc pak stoupám až na Kokotsko. Sjíždím ke Kokotským rybníkům a už opět odpočítávám kopce-jeden k Čertovu kameni, pak trefit tu správnou pěšinku od pramene Čůráček k CT 2159 nad Klabavou. V Nové Huti se opět lehce svlažím v brodu, ale už chci být v cíli a tak pokračuji do Chrástu. Stoupání ke škole pěkně bolí, poslední fotka checkpointu a hurá na po červené k Plzni. Sjíždím spoustu lidí ze stokilometrové trasy. Asi na tom ještě nejsem tak špatně, když je předjíždím, ale za loukou v nejprudší části červené u hájovny mi tedy přijde, že se snad na kole ani neudržím. Sjezd k Zábělé je vysvobozením, mám ještě chuť jet, ale potkávám velké skupiny, které mě brzdí na singlu do Bukovce. Ještě tedy točím nohama, abych se vyškrábal pod Chlum po CT 2151, jenže mě čeká ještě prudký výšvih od lávky přes Berounku na Pecihrádek. Už opravdu melu z posledního, hlavně mi je špatně od žaludku, nechutná mi ani pít vodu. Každé zbrždění loudalů kolem Boleveckých rybníků mě tedy mrzí, a že si jich užiju-slunná sobota kolem Košináře a Seneckého rybníku se jen hemží lidmi. Ještě počkat na semafor na Bolevci a konečně už posledních pár metrů k Šídlováku.

Tak to mám za sebou, úplně vyčerpaný, nesnědl jsem si ani objednanou polévku a řízek, jen jsem se vykoupal, trochu napil a odpočíval ve stínu a pak odjel tramvají za podpory Barči i s kolem domů. Nevim, čim to bylo, překyselením organizmu nebo dehydratací (i když jsem vypil asi 6 litrů vody-Hydrapak píše, že má objem tři litry vody, ale mně se tam vejdou tedy tak dva, takže spíš 6l než 8l), každopádně večer jsem zbytky ionťáku a energy tyčinek vyhodil ven😨 Pak už bylo líp, druhý den vyrážíme na Šumavu, takže jdu spát, ať jsem ready. Přestože jsem se poslední čtvrtinu trápil, průměrná rychlost 19,6 km/h není taková ostuda. Ostatně, byl jsem s náskokem nejrychlejší na trati. Někteří chudáci to jeli o 3 a více hodin déle. Ale být chladněji, věřím, že jsem mohl ještě o hodinku zrychlit.

 

Pár tisíc kcal na cestu

Obědový rozkroj

Konečně v cíli Fanatika 200 km MTB

Výsledky Fanatik 200 MTB

Velká Mýť - první půlka Fanatika MTB 200 km

116 km 

10. 6. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1700 m

Terén: Lesní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Bolevec - Košutka - po modré Pod Krkavcem - Ledce - po zelené U Stýskal - Kokořov - po zelené Doubrava - Tlucná - Brod - Horní Bělá - Černý rybník - po zelené Spankov - Velká Mýť - Plachtín - po žluté Umíř - Melchiorova Huť - Černý rybník - Číhaná - Něšov - Skupečský vrch - Vinice - Krukanice - Pernarec - po zelené Žebrácký mlýn, Chrástov, Třebobuz, Lipno - Písek - Písecký potok - Újezd nade Mží - po červené Čemíny - Komberk - po zelené Dolní Vlkýš, Malesice - po NS Údolím Mže Křimice - po CT 2151 U Brůdku, Nová Hospoda, Valcha, Litice, Radobyčice, Černice - Městský les - po žluté Radyně, Starý Plzenec - sv. Blažej - po CT 31 Koterov - Božkov - Letná - U Prazdroje - Na Rychtářce - Rondel - Pod Záhorskem

Po roce jsem se opět přihlásil na závod Fanatik a už jsem se trefil na tu správnou, nejdelší MTB trať, 200 km. Dost se to blíží, je to za týden, tak už je opravdu poslední příležitost si trasu projet. Na jeden zátah to nedam, ale snad v pátek večer jednu půlku a v sobotu dopoledne druhou bych zvládnout mohl... Tak se na to podívejme:

Hned po práci krátce po třetí vyjíždím na minimálně šestihodinové dobrodružství. Den je ale v podstatě nejdelší v roce. Počasí není špatné, těším se. Vyjíždím přes město ke konečné tramvaje na Košutce, kde se v lese připojuji na trasu Fanatika, správně vedoucí od Šídlovského rybníku. Lesem stoupám k Sytné a pak nad Chotíkovem k rozcestí Pod Krkavcem. Odtud pak neznačenou cestou podél lesa na sever, která mě sjezdem po lesní cestě dovede k zelené vedoucí z vrcholu Krkavce. Ještě kousek po štěrku mezi poli a jsem v Ledcích. Stačí projet úzkou pěšinkou zábavnou roklí, skrz náves a pak zelená znovu stoupá po polní cestě nad Příšov. Je dost sucho a na cestě ke Stýskalům to vždy hodně práší, dnes je tomu nejinak. Brzy ale zatáčím stále po zelené vlevo do lesa, tam už je to jiná. Cesta se postupně zhoršuje, ale nejede se špatně. Jen poslední úsek do Kokořova je známý tím, že je hodně špatný, tak je zvykem objet to po lepší, neznačené cestě blíže Nevřeni. Cest je tam ale víc, tak jsem omylem odbočil o jednu alej dříve, než vede oficiální trasa. Do Kokořova nicméně sjíždím stejně, znovu po zelené. V podstatě se jen kříží silnice a pokračuje se do lesa na druhé straně táhlým sotupáním nad Nekmíř a k rozcestí Doubrava. Tady se ještě v korytech na cestě drží voda. Cesta se ve sjezdu k Tlucné ale zlepšuje, poté zelené odbočuje, nicméně já jedu stále rovně a vyhodí mě to až na kraji Tlucné v celkem nepřehledné zatáčce. Naštěstí tu není žádný provoz.

Trochu hledám, kam pokračovat, je to po cestě k chatové osadě Brod. Dle mapy by tu snad měla vést nějaká naučná stezka, ale já značneí nepotkal. Ostatně po téhle stezce bych měl jet až do Horní Bělé, ale nikde žádné značení není, projíždím tedy cik cak, abych mířil do následující vsi. V kopci se slunce opírá do zad a v závěru zatápí i kopec, ale za chvíli jsem nahoře a projíždím vsí na jihozápad. Až na konci se vracím do severního směru a kamenitou cestou k CT 35A. Pak ještě sjedu k Černému rybníku, ani nezastavuji a pokračuji najisto po zelené do lesů před Spankovem. Mnohem lepší, než když jsem tu jel minule, to tu bylo vše pod vodou. Brod před Spankovem ale neprojíždím, následuje písčitá cesta, tak před dlouhým zbytkem cesty pošetřím řetěz. Celou obcí mě provádí turistická trasa, to je fajn, protože je tu mnoho cest a křižovatek. Nemusím se tedy bát zajet mezi domky, cesta mezi nimi pokračuje a v okolí potkávám leda tak srnku. Tímto se dostávám do lesů Manětínská a začínám stoupat k nevýrazným vrcholkům. Z nějakých 500 m n. m. do 600 k CT 35 po kamenité lesní cestě, poté po zpevněné k vrcholu Lom do 657 m n. m., před nímže je třeba pevně držet severozápadní směr. Po jakémsi hřebínku jsem opravdu zakrátko na rozcestí a "vrcholu" Velká Mýť s kótou 658 m n. m. Je vlastně ještě jaro a všude je čerstvá zeleň, přitažlitvý kousek přírody, ve kterém jsem náhodně objevil i ŘOPík. Sjet do Plachtína není jen tak, trasa je vedena po cestě, která není v mapě, takže panuje trochu nejistota, ale nakonec se zadařilo, využívají ji zřejmě jen koně, i bez toho by ale byla dost rozbitá a zarostlá. Časem se dostávám na pevnější zem a rychle sjíždím do Plachtína. Ten už mi svou vegetací na louce připomná horský ráz, tohle údolí směrem k Nečtinám mam rád. Projíždím ho napříč po žluté a i nadále spíše sjíždím, a to až k Umířovskému potoku. Pak naopak k Umíři musím nastoupat. Zde se nachází evidentně oblíbené bivakovací místo. A nenní divu, je tu nádherně, příroda a samota, jakou mohou národní parky závidět. Já tiu ale nejsem od bivakování, tak pokračuji dál po CT 2293 ještě asi půl  kilometru a pak bych měl jet nějakou haluzí na jih. Kupodivu jsem to (nejistě) trefil a po technicky náročnějším kilometru vyjíždím na asfaltku, která mě raz dva dovede do Melchiorovy Huti.

Takovým psychicky nepříjemným stoupáním se zas "Melchiorce" vzdaluji, tentokrát už směrem na východ. Právě v první zatáčce je lesní cesta, kde se vydávám vpravo a po ní snad budu klesat k Číhanskému rybníku. Cesta je to prastará, spíše jen taková koryta od těžebního stroje plná kamenů a klacků, navíc se různě rozvětvuje, no nevím, nevím. Ale jo, nakonec jsem to trefil a po hrázi opouštím Manětínskou. O něco lepší cesta mě vede lehce nahoru, poté po louce, kde se mi zdálo, že jsem daleko od civilizace, ale někdo tu měl velkolepý piknik a přijel v Porsche-zajímavé. Do Číhané se ale jede pěkně, jen je třeba překonat karlovarskou státní silnici. V Číhané odbočuji vpravo, ale nikoliv po asfaltce do Budče, nýbrž na polní cestu do Něšova. Je to obyčejná polní a pak částečně lesní cesta, takové, které mám rád, kde se jen tupě nešlape. V Něšově musím před rybníčkem doprava. Vypadá to, že jedu někomu na dvorek, ale skutečně se tudy dá projet na lehce zarostlou cestu ke Skupečskému vrchu. V lese musím doleva a vydat se na jih k další výrazné homoli, kopci Vinice, který se tyčí nad Skupčí. Krásněho objedu po úpatí a po štěrkem zpevněné cestě uháním z kopce ke Krukanicím. Čekají mě ještě asi dva kilometry po kodrcavé asfaltce a vjíždím do vsi spojené s Pernarcem. Zde jedu klasicky po zelené, která na konci městečka odbočuje ze silnice do polí a klesá k Žebráckému mlýnu. Z hlubokého údolí prudce stoupám a znovu jedu po větší cestě a objíždím tak údajně špatně průjezdnou část zelené k Chrástovu.

V Chrástově odbočuji společně se zelenou vpravo a po krásně zvlněné polní cestě mezi obilím pokračuji do Třebobuzi. Tento úsek jsme jeli nedávno s Adamem, po silnici tedy následuje směrem na východ do kopce Lipno a pak Písek. I tentokrát, protože je to trasa Fanatika 200 km, odbočuji za Pískem k chatové osadě, jejíž jméno prostě za boha nemohu zjistit. Je tu v údolíčku i potok s rybníčkem, ale nic tu zkrátka nemá název. Tak já nevím, pracovně jsem si to nazval údolím Píseckého potoka. Je tu mnoho cest, šachovnicových způsobem pokračuji až k zelené, k odbočce na vyhlídku na hráz Hracholusek, pak se ale stáčím vlevo do dalšího údolí či přímo rokle k dalšímu bezejmennému potoku pod Újezdem nade Mží. Do vsi záhy velmi prudce stoupám po štěrku. Není to ale dlouhý kopec, ten následuje až za vesnicí podél statku. Jedu po červené, ale ta je trochu schoovaná, musí se právě před areálem hospodářství odbočit do pole/louky. V jedné zatáčce v jinak příjemném stoupání potkávám dvě krávy. Řikam jim, ať se rozestoupí, že potřebuju projet... A ony to fakt udělaly😁 Zdrhly do kukuřice. Pokračuji tedy dál k lesu a skrz něj k rozcestí U Obrázku, kde si dávám poslední svačinku, co mám k dispozici. Následuje nedlouhý úsek po silnici a pak červená odbočuje doleva, projede se mezi pár stromy a pak se musí polem, tady je to vbždycky poctivě zorané do posledního centimetru. Až tak v půlce sjezdu do Čemín je prošlápnutá cestička a dá se jet o něco líp. Pořád tu ale tu a tam vykoukne nějaký kámen na poslendí chvíli, takže opatrně.

Z Čemín po dlouhé rovince, obvykle proti větru, se jede do Komberku, kde se silnička zavlní, pak ještě jedna rovinka a hurá po zelené pod zříceninou Kumberk do Vlkýše. Kopec pod vsí byl masivně zpevněn štěrkem, jede se tedy i nahoru docela dobře. Za Vlkýšem už vede zelená po silnici do Malesic, už jen chvilku stoupá a pak se klikatí dolů ke Mži. Trasa vede po NS Údolím Mže do Křimic, která je momentálně zavřená, protože se nějaká hlava pomazaná rozhodla zdevastovat spojku podél řeky asfaltem a popřít tak smysl naučné stezky. Mám tedy zřejmě předposlední příležitost se tu projet, dokud je tu polní cesta. Zdá se, jako bych už byl skoro doma, jenže z Křimic stoupám na Horničku a pak po CT 2151 přes skvrňanská ke Brůdku, znovu do kopce od Vejprnického potoka na Novou Hospodu, po lávce přes dálniční přivaděč a stále po cyklotrase bohužel už převážně po asfaltu na Valchu. Je to spíše z kopce, tak se jede dobře. Cyklotrasa pak je vedene po silnici, já raději jezdím pěšinkou podél vyrovnávací nádrže, ale i rady mě čeká nemilé překvapení, místo parádního přírodního singlu je tu hromada volného štěrku, já nevim, kdo takové zhovadilosti vymýšlí... Projedu osadou Černý Most, sjíždím k Radbuze a pak stoupám Liticemi. Pokračuji vlastně rovnou za nosem po silnici přes klatovskou výpadovku a dlouhému úseku po silnici pořád není konec. Ještě se musím přehoupnout do Radobyčic, tentokrát k Úhlavě a vystoupat další nepříjemný kopec do Černic. Až v ulici K Losiné opouštím CT 2151 a pokračuji po žluté před D5, hza níž konečně vjíždím do lesa na cestu zpevněnou pouze štěrkem.

 

Poslední úsek začíná, nechtěl jsem si ho nechávat na zítra, nejprve na rozehřátí stoupám k rozcestí Městský les, poté ještě po pěkném singlu nad rančem k vodojemu a pak začíná technickky těžký úsek do prudkého kopce. Je to přes kořeny, přes vodu, prach, uvolněné kameny i ostré vystouplé balvany, sebere to hodně energie. Asi se mi to ale líbí stejně víc, než od rozcestí Pod Radyní, kde ještě donedávna bývala pěkná cesta a teď už je tu zase štěrková dálnice. Pod vrcholem Radyně pěkně utahuje. Po žluté ještě sjedu schody směrem k Plzenci a až na rozcestí Březová mýť opouštím trasu, která pokračuje po červené do Šťáhlav, a sjíždím po technicky náročné žluté až na kraj Starého Plzence. Kolem vysílače pod loomem projíždím jednou z pěšinek k fotbalovému hřišti a NS Staroplzenecká, po které klesám ke sv. Blažeji, podjíždím trať a až v půlce se připojuji na Nudu s velkým N do Koterova. V Koterově poslední odbočkou vlevo před koncem vsi v ulici Ke Kolešovce odbočuji na polní cestu směřující k lávce přes Úslavu. Pak už musím znovu po asfaltce do Božkova. Podél Úslavy jedu až na Letnou, kde odbočuji k Prazdroji a pak kolem Štruncových sadů a přes Rychtářku pokračuji k Rondelu a do Záhorska.

Výživných 116 km, docela mi to dalo zabrat, tak snad do zítra na tu druhou polovinu stihnu zregenerovat. Průměrná rychlost 20,7 km/h je celkem přijatelná pro mě😊 1700 m převýšení není nějaký extrém na takovou dálku, ale je to dost, to zas ne, že ne.

Velká mýť, 658 m n. m., PP Manětínská